Anglická Premier League - preview 22. kola

Ještě nedávno visel trenérský život Avrama Granta ve West Hamu na hodně tenké niti. Jenže izraelský manažer dokázal se svými svěřenci v posledních čtyřech zápasech neprohrát a vše korunoval klíčovým vítězstvím nad Wolverhamptonem, které Hammmers poprvé v sezóně posunulo mimo sestupové vody.

Výhra nad Wolves byla hodně důležitá, protože má nyní West Ham o trochu lepší vyhlídky na záchranu, ačkoliv to, že šel do nového roku z posledního místa, ho předem staví do hodně těžké pozice. Prozatím je však situace kolem Granta zklidněna a hráči se mohou soustředit na fotbal.

V St James' Parku budou hosté pravděpodobně postrádat Valona Behramiho a Larse Jacobsena. V základní sestavě by se mohl objevit uzdravený Mark Noble, jenž proti Wolves naskočil z lavičky.

V Newcastlu naopak odvolání trenéra zažili, leč poněkud nečekané. Chris Hughton nebyl odvolán ani tak bázi špatných výsledků, jako spíše na tom, že vedení v něm již nevidělo perspektivu. Alan Pardew se ale u Magpies poměrně rychle usadil a po posledním vítězství nad Wiganem je opět posunul do první poloviny Premier League.

Ve čtvrtek nemůže nadále počítat s nejlepším střelcem Andym Carrollem, jenž by se měl vrátit na duel se Sunderlandem. Zastoupit by ho měl Shola Ameobi, jenž proti Latics zařídil jediným gólem výhru. Sol Campbell je nemocný.

S Aston Villou to Chelsea nezvládla, na Molineux Stadium už ale prostě musí vyhrát. Obhájce titulu po posledním kole vypadl z první čtyřky, což je pro něj po dlouhých letech zcela nová zkušenost. Je otázkou, zda nervy drásající zápas s Villans mužstvo Carla Ancelottiho nakopne nebo uvrhne do další krize.

V pondělí to byl na Stamford Bridge hodně zajímavý zápas. V první půli úřadoval zejména rozhodčí a do šaten se šlo po dvou penaltách za stavu 1:1. Druhý poločas už nabídl i trochu fotbalovosti. Villans soupeře zaskočili rychlým gólem a dostali se do vedení. Blues se ale nevzdali a dvě minuty před koncem základní hrací doby otočili na 3:2. Co se ale nestalo, Chelsea hrubě neuhlídala standardní situaci a ve druhé minutě si nechala dát vyrovnávací gól.

Ačkoliv situace Blues není ani trochu ideální, Carlo Ancelotti nepřestává věřit. "Ještě není konec, protože se pomalu zlepšujeme a stále můžeme do bojů o titul promluvit."

K tomu je však potřeba bezpodmínečně porazit Wolverhampton. Ten v posledních týdnech střídal výhru s prohrou, ale před čtvrtečním duelem nebude mít nejlepší náladu. Po šokující výhře nad Liverpoolem totiž přišla prohra s West Hamem, díky čemuž Wolves klesli až na samotné dno tabulky. Na mužstvo Micka McCarthyho navíc nečeká nic lehkého, po Chelsea to jsou zápasy s obě kluby z Manchesteru, Boltonem a opět Liverpoolem.

Dobrou zprávou je pro domácí alespoň to, že se po zranění vrací útočník Kevin Dyole. Do tréninku se již zapojili také Karl Henry a Jody Craddock a k dispozici by mohli být o víkendu. Hosté již mohou počítat s Branislavem Ivanovičem, kterého minule zastupoval Bruma. Na marodce zůstávají Alex, Mikel, Benayoun a Žirkov.

Aston Villa v souboji s Chelsea asi spíš dva body ztratila, než že by remízu měla považovat za úspěch. Na druhou stranu to byla právě ona, kdo jako poslední dotahoval. Ve středu už se teď Birminghamští stoprocentně podobnému dramatu budou chtít vyhnout, čeká je však Sunderland, kterému za letošek mají co vracet.

Není náhodou, že se Villa po delší době vybičovala k jakž takž uspokojivému a hlavně odhodlanému výkonu zrovna tehdy, když se do její sestavy vrátila prakticky veškerá zkušenost, která dříve odpočívala na marodce. Právě veteráni jako Heskey, Friedel nebo Dunne byli o víkendu skutečně inspirativními prvky. Právě posledně jmenovaný ovšem poněkud paradoxně zavinil také podzimní porážku Villans zrovna s Black Cats, když si dal vlastní gól.

Sunderland takto pojede na Villa Park stíhat svůj první double nad tímto soupeřem po dlouhých 28 letech. Navíc bude čelit prokletí, podle něhož z posledních 12 pokusů vyloupil birminghamské sídlo jenom jedinkrát. Klíčem k úspěchu by pro Mackems mohlo být vstřelení prvního gólu, vždyť za dodržení této podmínky letos ještě nikdy neprohráli. Za to nepochybně může i jejich úžasná sbírka 10 čistých kont.

Villans z možných 24 bodů posbírali v poslední době pouhých pět, na remíze s Chelsea se však rozhodně dá stavět. I když totiž Gabby Agbonlahor zase nakrátko upadl v nemilost paní štěstěny a zranil se, je jinak marodka středozemského klubu upokojivě pustá. Z definitivně vypadnuvších borců by o základ skutečně bojoval asi jen Luke Young - výměnou za to se ale vrací jiný bek Warnock.

Titusi Brambleovi se vrací na rukáv kapitánská páska poté, co protentokrát vinou zranění Cattermole vypadl na delší dobu ze sestavy. Stejně jako on, také Onuoha se potýká s problematickou kolenní šlachou. Jiného důležitého zadáka Johna Mensaha pro změnu trápí bolavý kotník.

Roberto Mancini zase jednou překvapil, že svůj tým vidí až jako pátého největšího favorita na zisk mistrovské trofeje. Přitom je zřejmé, že jen jeho City a právě londýnský Arsenal momentálně dokážou spolehlivěji nahánět Manchester United. Kdoví, třeba italský kouč po případném historickém vyloupení Emirates Stadium konečně prozře.

Přeci jen ManCity na půdě Arsenalu nevyhrálo od sezony 1975/76, na jejímž konci jako na zavolanou slavilo poslední velký úspěch - vítězství v Ligovém poháru. Možná právě to by mohl být tedy impuls pro Citizens k prolomení tak dlouhotrvajícího čekání na nějakou trofej. Také Gunners mají ovšem v tomto ohledu poněkud sucho v ústech - na pořádné ocenění čekají od roku 2005. Na rozdíl od soupeře si ale v hlavním městě uvědomují, že titul nemají až tak daleko od těla. Stačí jen třeba nedostávat tolik gólů ze standardek (letos touhle cestou inkasovala Wengerova parta rovnou polovinu všech branek), neztrácet tolik bodů na domácí půdě (jen před osmi lety se vítězné straně povedlo uhrát titul i s tolika zaváháními před domácím publikem - zvládl to zrovna Arsenal, od té doby nikdo) a Gunners se možná vážně budou moci pasovat do role skutečného aspiranta na mistrovský titul.

Manchester City nicméně zatím stále působí dokonalejším dojmem. Doma naposledy dvakrát zvítězil, přičemž ani jednou neinkasoval, a venku má jen o chlup horší bilanci než Arsenal. Na cestách doteď byl schopen posbírat pěkných 20 bodů, už šestkrát tu vyhrál, a i když tu nebyl čtyřikrát po sobě s to udržet čisté konto, dohromady jich nastřádal již 10, což je spolu se Sunderlandem nejlepší vizitka v lize. Manciniho družina tak zkrátka musí být považována za vážného kandidáta na mistrovství, jinak to snad ani nejde.

Naposledy když po Vánocích Wenger výrazně zamíchal sestavou, dopadlo to prachbídně - remízou ve Wiganu. Teď tedy, jelikož nemusí, nejspíš raději zachová podobu zahajovací jedenáctky, která na Nový rok hladce porazila Birmingham.

To Mancini bude muset mírně rotovat, ze sestavy mu totiž vypadl David Silva, když si v sobotu poranil koleno. Stejný problém nepustí na trávník ani Maria Balotelliho, jemuž podle všeho brzy přibude do útoku nová konkurence v podobě Edina Džeka.

Těsná výhra nad Boltonem nejspíš zase jednou vyvlékla Hodgsona z oprátky, nicméně Liverpool samozřejmě stále ještě zdaleka není v suchu. Po výletu do Blackburnu, kde na Reds čeká nezpochybnitelná povinnost zvítězit, se totiž Hodgsonova parta potká s oběma svými největšími rivaly. A to nebude žádná procházka růžovou zahradou.

Právě i s přihlédnutím k budoucím soupeřům je teď stoprocentně nutné naplno bodovat. Pro to ovšem červení budou muset překonat dlouhotrvající venkovní mizérii. Sám Hodgson na hřištích soupeřů vyhrál jen jedinkrát z 27 minulých pokusů, Liverpool pak dvakrát z 18. Ovšem právě tyto dva skalpy spojujeme se soupeři ze severozápadní části Albionu - Burnley a Boltonem. Rovers by tak klidně mohli doplnit tuhle trojku na B+B+B, což koneckonců není vůbec nepravděpodobné. Na domácí půdě totiž pod Keanem zatím nevyhráli (přestože Allardyce se loučil třemi vítězstvími před vlastním publikem v řadě), přičemž se chlubí nejhorší bilancí s kluby z první desítky. Z 11 takových zápasů vytěžili akorát pět bodů.

Zpátky do základní sestavy se už vážně doopravdy vrací kapitán Steven Gerrard, naopak start Raula Meirelese není úplně jistý vinou problematického kotníku. Ze hry venku je i nadále veterán Carragher.

Na druhé straně registrujeme daleko více patálií s marodkou. Návrat kapitána Samby totiž kompenzuje hned sedm lazarů, z nichž nejzvučněji znějí jména Robinsona, N’ Zonziho či Jonese. S australskou repre navíc Emerton a v trestu se nachází Kalinič.

Everton měl již tradičně slabý start do sezóně, jenže běžně by se měl během těchto týdnů pohybovat tabulkou směrem nahoru. Letos to je však jiné, Toffees jsou nadále třináctí a na sestupové příčky mají pouhé tři body navrch. Ve čtvrtek je čeká těžký duel s Tottenhamem, který jede do Goodison Parku hájit čtvrté místo.

Toffees vyhráli z posledních deseti zápasů jen jedinkrát a jejich situaci není ideální. Na několik zápasů navíc nyní ztratili svého nejlepšího střelce a tahouna Tima Cahilla, jenž odjel reprezentovat Austrálii na Asijský pohár. To budou pro Everton další problémy.

Domácí navíc mají pořádný kopec smůly, když si v posledních třech zápasech pokaždé vstřelili vlastní gól, hned dvakrát úřadoval nešťastlivec Phil Jagielka. Ten však ve čtvrtek nenastoupí, protože má poraněný sval. Otazníky visí rovněž nad dvojicí Heitinga, Coleman.

Naproti Evertonu stojí Tottenham, který se vznáší na skvělých výkonech. Hořkost porážky poznali Spurs naposledy před dvěma měsíci a díky dobrým výsledkům po posledním kole vystřídali na čtvrtém místě Chelsea. V posledních dvou zápasech navíc udrželi čisté konto, což bylo, věřte nebo ne, pro Tottenham teprve podruhé a potřetí v sezóně.

V Goodison Parku se mohou fanoušci těšit na levé kraje obou sestav, kde se objeví Leighton Baines na domácí a Gareth Bale na hostující straně. Hráči, kteří hrají ve velké formě a zejména Bale doslova září. Letos už stihl za Tottenham nastřílet 11 branek a je nejlepším střelcem klubu. A jelikož ještě minimálně jeden zápas bude chybět útočník Jermaine Defoe, budou na něj hosté opět spoléhat. Na dva zápasy má stopku ještě také Kaboul a nejistota panuje u Huttona, Keana a Gallase.

Bolton to v posledních dnech vážně neměl lehké. Prvně v sezoně zaznamenal dvě po sobě jdoucí porážky, i když v obou případech v soubojích s členy Big Four, a jeho aura překvapivé skvělosti jako by se začala poněkud vytrácet. Zpět na ztracenou vlnu se Trotters budou pokoušet dostat ve středu proti Wiganu.

Hlavně na přemíru zraněných či jinak nedostupných hráčů poslední dobou, zdá se, Bolton dojíždí. K novoročnímu klání s Liverpoolem totiž cestoval v pouhých patnácti lidech, což není úplně ideální, vezmeme-li v úvahu, že v 11 dnech teď Wanderers čekají hned čtyři soupeři. Tím posledním bude o víkendu nabuzený York City v rámci třetího kola FA Cupu. Pro mužstvo, které v posledních šesti kolech utržilo čtyři porážky, to tak dohromady bude nesmírně náročná zkouška.

Nelehký úkol ovšem čeká i na Latics, na Reebok Stadium totiž zatím domácí padli jen jedinkrát s Liverpoolem. Sám Wigan má navíc letos ohromné problémy s přemáháním svých kolegů ze severozápadní části Anglie. Z 21 bodů, které byly dosud vloženy do banku, urval pouhé tři. A dobře na tom není ani obecně na cestách, kde bude nyní po výhře nad Wolverhamptonem stíhat vůbec první zdvojené venkovní vítězství za poslední čtyři roky.

Proti Wiganu by už Bolton mohl alespoň dosyta zaplnit lavičku náhradníků, tedy s trochou štěstí. S jistotou už je k dispozici Paul Robinson, včasný návrat Grétara Steinssona však za stoprocentní ještě považovat nelze. Ve výčtu absentujících hráčů pak dominují jména Stuarta Holdena, laborujícího se stehnem, a Leeho, reprezentujícího svou zemi na Asijském poháru.

Mike Pollitt, jenž jako jednička před lety rozjížděl wiganskou prvoligovou anabázi, se ve středu letos vůbec poprvé postaví mezi tři tyče. Může za to skutečnost, že Al-Habsi je ve Wiganu pouze na hostování, a to právě z Boltonu. Kromě něj a suspendovaného N’Zogbii bude chybět i jiná opora - obránce Boyce. V pořádku je ale Figueroa i McArthur.

Když West Bromwich v říjnu porazil 2:1 Fulham, poskočil dokonce mezi první čtyři celky Premier League. Jenže od té doby prohrál osm z jedenácti zápasů a padá tabulkou. Cottagers jsou na tom ještě o něco hůře, nachází se totiž v pásmu sestupu.

Zápas s Baggies je pro ně klíčový. Fulham by se totiž mohl díky případné výhře posunout právě před svého úterního soupeře a hlavně ze sestupové zóny, kde se Londýňanům samozřejmě nelíbí.

Tři body by také pomohli manažeru Marku Hughesovi, jenž je pod tlakem. Situaci domácím stěžuje Asijský pohár, na který odcestovala brankářská jednička Mark Schwarzer, a tak poprvé od srpna nastoupí David Stockdale. Po sedmi týdnech laborování s kotníkem by se mohl vrátit útočník Moussa Dembele.

Také West Brom by potřeboval tři body, za poslední čtyři zápasy totiž nezískal ani jeden. Manažer Roberto di Matteo jednoznačně prohlásil, že záchrana by byla jeho největším úspěchem kariéry a jenom na ní se mužstvo soustředí.

Hostům budou pravděpodobně chybět Pablo Ibanez a Stephen Reid, kteří nedohráli poslední zápas s Manchesterem United. To bylo mimochodem pro WBA velice smolné utkání, protože Odemwingie v něm neproměnil penaltu a Rudí Ďáblové nakonec zvítězili 2:1. Po karetním trestu je alespoň opět k dispozici Gonzalo Jara.

Už devatenáct zápasů Manchester United přebývá v rouše neporazitelnosti. Od listopadu nepřetržitě vévodí Premier League. Přesto není o nic moc žhavějším kandidátem na titul než Arsenal či ManCity. Pořád se kolem něho a jeho výkonů vznášejí nemalé pochybnosti. Ty se teď Red Devils opět pokusí rozvířit proti Stoku, s nímž neprohráli od konce roku 1984.

Potters navíc prohráli všech pět dosavadním měření sil s United v rámci Premier League, takže do tohoto souboje půjdou na jednu stranu s hodně mizernou minulostí v zádech, na stranu druhou ale také s enormním odhodláním. Ve spojení s nedávnou výhrou nad Evertonem budou Pulisovi svěřenci stoprocentně velmi namotivovaní. Zároveň budou prvně v historii Premier League stíhat zdvojení vlastního venkovního vítězství. Také na straně Manchesteru lze ovšem počítat s velkou vnitřní sílou. Přeci jen i ubojované vítězství ve West Bromwichi může mužstvo povzbudit. MU navíc žene dopředu touha po zaokrouhlení své série neporazitelnosti a dalším vylepšení již tak skvělé bilance na Old Trafford, kde z posledních 12 zápasů nevyhrálo jen jediný.

Hned tři Fergusonovy ovečky odkráčely z minulého utkání s drobnými zraněními. Rooney byl nakopnut do kotníku, Evra utržil monokl a o Gibsonových problémech se ani pořádně nepíše. Faktem nicméně zůstává, že starty všech těchto borců, stejně jako Naniho, jsou zatím v ohrožení. To na opačné straně barikády se počítá akorát s absencí dlouhodobě zraněného Sidibého, Huth je totiž zpátky po odpykání karetního trestu.

Po více než 40 dnech se mohou těšit fanoušci na Bloomfield Road na svůj Blackpool. Los a nepříznivé počasí totiž Tangerines zajistily čtyři zápasy za sebou na půdě soupeřů. Nicméně nováček soutěže si s tím skvěle poradil, získal sedm bodů a venku je třetím nejlepším týmem Premier League.

Aktuálně je Blackpool na jedenáctém místě a v úterý hraje s Birminghamem, proti kterému by se mu hodilo bodovat. Brums totiž nejsou zrovna v dobrém rozpoložení, okupují předposlední místo tabulky, a tak jsou dobrým terčem. Naposledy doma prohráli s Arsenalem a po zápase se na ně snesla vlna kritiky za velice tvrdou až zákeřnou hru.

Následky nejspíše ponese Lee Bowyer, kterého možná začne FA vyšetřovat za nesportovní zákrok. Náladě v týmu nepomohl ani Alexander Hleb, jenž rozlítil fanoušky Brums, když se opřel do McLeishovy taktiky a zároveň přiznal, že odchod z Arsenalu byla chyba. Manažer ho vyzval, ať ukáže, co v něm je.

Nicméně situace Birminghamu nemusí být zas tak zlá. Tabulka Premier League je totiž tak namačkaná, že kdyby Brums vysoko zvítězili, mohou se až o šest příček nahoru. Na Bloomfield Road jim bude chybět pouze James McFadden. Domácí postrádají Davida Carneyho, jenž odcestoval na Asijský pohár a nejistý je start Grandina.