Anglická Premier League - preview 22. kola

Neděle všem fanouškům fotbalu, a především anglické Premier League, přichystala dvě opravdové lahůdky na zeleném podnose. Kromě zřejmě největšího taháku kola, duelu mezi Arsenalem a Manchesterem United, dojde k ještě jednomu souboji severu Londýna s průmyslovým městem na severu Anglie. Vedoucí celek tabulky Manchester City přivítá dalšího kandidáta na titul - Tottenham Hotspur.

Když tyto dva "megazápasy" přišly na pořad Premier League v létě v rámci třetího kola, došlo ke dvěma šokujícím debaklům a vždy byl v roli otloukánka tým z anglického hlavního města. Spurs tehdy od Man City dostali nakládačku, kterou ještě dlouho z paměti nevymažou. Před vlastními fanoušky na White Hart Lane obdržel od milionářského klubu hrdý tým Harryho Redknappa "bůra" a po prohře 1:5 se těžko hledaly důvody ostudného výsledku.

Ani tuto neděli se nedá příliš očekávat, že by Tottenham debakl z před půlroku napravil. Proti Manchesteru City, který na Etihad Stadium v lize ještě neztratil ani bod a po deseti duelech drží impozantní skóre 31:4, to bude pro Kohouty nesmírně náročný výjezd. A pokud se zopakuje vítězství Blues i nyní, bude to poprvé po dvaceti letech, kdy dokážou porazit Tottenham v obou zápasech sezony.

Tlak na hosty navíc nevychází jen z výsledku posledního vzájemného zápasu mezi kluby, ale i kvůli nejčerstvějšímu výsledku z ligy. Porazit Wolves je pro kandidáta na titul povinnost, ještě k tomu doma, Tottenham ovšem uhrál jen remízu 1:1. Ani Citizens minulý týden nezazářili, Wigan lídrovi tabulky pořádně zatopil, přesto Manciniho svěřenci hubenou výhru 1:0 uválčili.

Roli by mohl sehrát i Redknappův "Manchester komplex", z 25 jeho výjezdů na půdu jednoho z těchto klubů totiž prohrál celých 21. Tottenhamu se nicméně v minulosti na Eastlands dařilo, v jednadvacátém století zde prohráli jen dvakrát (W7, D2, L2). Nejpamátnější je určitě výhra z předminulé sezony, kdy Crouchův vítězný gól v přímém souboji zajistil Spurs kvalifikaci do Ligy mistrů.

Tentokrát je situace jiná a oba týmy jsou velmi blízko přímému postupu do nejprestižnější soutěže světa. Dnes se Citizens budou muset obejít bez afrických reprezentantů, bratrů Touré, kvůli podivné červené kartě z FA Cupu navíc nemůže hrát ani kapitán Vincent Kompany. Fit už je naštěstí Micah Richards, stejně jako Mario Balotelli. Kvůli klauzuli v smlouvě o hostování Emmanuela Adebayora nesmí proti svému kmenovému klubu nastoupit, v útoku se tak objeví zřejmě Jermain Defoe. Hrát zřejmě stále nemůže ani Ledley King.

Na podzim to byl zápas ražení, jaké jsme neznali. Manchester United přehrál Arsenal rozdílem nejmíň tří tříd. Návraty legend na obou stranách, Paula Scholese na jedné a Thierryho Henryho na druhé, ovšem jako by s sebou nesly příslib něčeho staronového-dobrého. Jaký zvrat v dějinách jednoho z nejvýznamnějších soubojů anglické fotbalové historie nabídne tento nedělní duel, již 47. vzájemný pro Wengera s Fergusonem?

Podzimní debakl Gunners vybočoval z řady, a přesto do ní svým způsobem zapadl. Poslední dobou totiž United vzájemným bitvám beze sportu kralují. Z minulých devíti strhli na svou stranu hned sedm, přičemž nejčerstvější double (dvě ligové výhry v jednom ročníku) ukořistili akorát předloni. Na Emirates Stadium možná stále mohou mít negativní bilanci (2-1-3), přesto budou v tomto utkání nepochybně favority.

Pod což se samozřejmě podepíšou i jiné faktory než výsledky zaprášených klání. Například ten, který hovoří o nejlepší venkovní formě v rámci Premier League. Tou se totiž mohou pochlubit právě Rudí ďáblové, ačkoliv v tabulce celkově o tři body zaostávají za svými sousedy. Naopak loni touto dobou sice vedli, na cestách byli ale až čtvrtým nejsilnějším celkem. Zároveň si už ManUtd prošlo očistcem po dvou slepených ligových prohrách, když naposledy jasně přehrálo Bolton. Zato Arsenal na něco takového akorát čeká: má za sebou senzační plnohodnotné ztráty s Fulhamem a Swansea, přičemž dvakrát po sobě letos "zvládl" nebodovat teprve podruhé.

Gunners obecně od potupné nejhorší porážky za celé své účinkování v Premier League ušel minimálně jeden mílový krok. Bohužel pro sebe samotné tenhle progres poslední dobou docela dobře znehodnocují. V případě překvapivé výhry nad United by ovšem Arsenal dál na Ligu mistrů ztrácel přijatelné dva body. Manchester United potom bude muset reagovat velmi pohotově, Citizens totiž hrají těsně před ním a právě oni určí, jak moc se bude moci začít od 17:00 SEČ situace v tabulce zamotávat...

Defenzivní pár mladíků Smalling-Jones vynechal klání s Boltonem vinou menších zdravotních problémů, a zatímco tehdy jej Ferguson moc nepostrádal, dnes už by šlo o ztrátu citelnou. Ta by ale na pořadu dne být neměla. Což naopak znovu nelze říct o Andersonovi, který je krátce po oslavě návratu zase na marodce se zraněním utrženým na tréninku.

Thierry Henry v dobách své největší slávy platil za poměrně pravidelného kata Manchesteru United, nebo přinejmenším spolehlivého střelce proti tomuto významnému soupeři, není tedy vyloučeno, že by si dnes zavzpomínal od samotného začátku. Pozici mu ale komplikuje natažený lýtkový sval, přičemž stejný problém už vyřadil ze sestavy Artetu a ohrožuje také Vermaelenův start.

Čtyři z pěti nejlepších týmů letošního ročníku Premier League se v rámci dvaadvacátého kola postaví proti sobě, využít jistých ztrát konkurentů z čela tabulky tak může Chelsea, která cestuje na půdu Norwiche. Canaries však hrají v dobré formě a jsou devátí, a tak Blues nečeká vůbec nic jednoduchého.

Domácí z posledních tří duelů vyválčili skvělých sedm bodů, celkově pak z minulých sedmi klání prohráli jen jednou - s Tottenhamem. Naposledy Canaries zvítězili na hřišti West Bromwiche 2:1, když rozhodující trefu obstaral jedenáct minut před koncem Steve Morison. Stejným výsledkem skončil také předchozí duel mezi QPR a Norwichem, v souboji nováčků se radoval Norwich.

Canaries hrají navíc velmi pohledný fotbal, na jejich hru se hrne chvála ze všech stran. "Vedou si dobře, působí jako ostřílený tým. Dokážou zvládal i momenty, kdy se jim úplně nedaří, proto pro mě není jejich aktuální umístění překvapením," přiznal dokonce manažer Chelsea André Villas-Boas. "Když ten tým vidím hrát, nemůžu si myslet, že bude mít problémy se záchranou. První polovinu tabulky mohou dosáhnout," pokračoval portugalský stratég.

Chelsea se stále nevyhrabala z krize, přesto určité náznaky zlepšení na její hře patrné jsou. Minimálně tedy na výsledcích, jelikož Blues vyhráli tři poslední zápasy, dva v lize a jeden v FA Cupu. V rámci anglické nejvyšší soutěže před týdnem udolali doma Sunderland 1:0 gólem Lamparda, to v poháru si Blues zastříleli více, vyhráli 4:0.

Boasově týmu hraje do karet i další statistika, podle které neprohrál na hřištích soupeřů už pětkrát za sebou. O atraktivitě utkání hovoří kromě vysokého postavení obou mužstev také ofenzivní styl hry, Chelsea je v počtu nastřílených branek třetí, Norwich šestý.

V dresu Chelsea si svou premiéru bude moci odbýt stoper Gary Cahill, nová posila Blues, kam přišel z Boltonu. Cahill však s největší pravděpodobností jen usedne mezi náhradníky a bude zápas sledovat z lavičky. Co se týče zranění, Norwichi chybí náhradní gólman Rudd, jenž si pochroumal koleno a chybět bude více než dva měsíce. Obránce De Laet, který na podzim v Norwichi hostoval z Manchesteru United, se již vrátil do týmu úřadujícího mistra Anglie. Aby však nevyznělo vše tak negativně, lékařský personál předal manažeru Lambertovi i dobré aktuální informace. Podle nich se totiž po zranění do tréninku vrátili Tierney, Ward a Vaughan.

Chelsea se bude muset obejít bez afrického dua Drogba-Kalou, které už odcestovalo reprezentovat Pobřeží Slonoviny na APN. John Obi Mikel se ještě nestihl dát plně do pořádku po potížích s třísly, Michael Essien pak ještě nebude schopen odehrát celých devadesát minut. Chelsea je velkým favoritem zápasu, na Carrow Road jí ale čeká pořádně těžká práce.

Mimořádně utrápený průběh by mohl mít zápas Evertonu s Blackburnem. Zatímco totiž Toffees dál selhávají ve snaze najít opravdu gólového útočníka (jeden takový potenciální mimochodem letos vykvetl právě u Rovers) a zatím se těší jen z 21 vstřelených branek, aktuálně již nesestupující Blackburn naopak proslul svou propustností. Norwichi stále jako kamarád do deště dělá společnost v disciplíně "neudrž čisté konto".

Oba inkriminované týmy už tuhle ošklivou šňůru natáhly na 21 kol, což je nejdelší taková série od začátku sezony od roku 1975, kdy podobné trápení započal Sheffield United. Rovers přitom pro sobotní klání nemají dobré vyhlídky ani směrem dopředu: zmíněný střelec druhého dechu, Nigerijec Yakubu se statistikou 12 gólů v 16 zápasech, je totiž v trestu po inkasované červené kartě. Rovers nicméně pořád mají Hoiletta, Formicu, Rochinu...to Karamelky jsou na tom pořád o mnoho hůře. Přestože Donovan po svém návratu příliš nezklamává, dál platí, že klasický útočník startující v základní sestavě se za Everton netrefil od začátku ročníku. Takový Cahill dokonce víc než rok. To potom není divu, že Toffees od 26. listopadu ani jednou nedocílili více než jedné branky za utkání.

Propustnost defenzívy Blackburnu, která je nejspíš z velké části zapříčiněna i neustálým točením vinou zranění (teď navíc dělá problémy nespokojený Samba), si letos vybírá ještě jednu daň: a sice nejvíce bodů poztrácených z vedoucích pozic. Rovers jich takhle prohospodařili už 14, což je ligové maximum. Už se ovšem alespoň dostali ze sestupové zóny, když tam o skóre stáhli neustále se propadající QPR. To Everton má celkem pohodlný osmibodový náskok, jeho únorové vyhlídky jsou ale takové, že do příštího měsíce určitě nepůjde s další novou tváří a přitom ho čekají postupně ManCity, Chelsea a Liverpool. Jen jednu přívětivou vložku tehdy vytvoří Wigan.

Rovers by Yakubuova absence nemusela rozházet ještě z jednoho důvodu: na hostování se rychle vyjednal útočník Bordeaux Anthony Modeste, jenž by navíc mohl startovat už dnes, pokud se stihnout dořešit všechny detaily. Kean si taky ještě bude muset počkat na verdikt o zdravotní způsobilosti Danna, přičemž se bude rozhodovat, zda vezme na milost rebela Sambu.

Shane Duffy si nejspíš opět užije atmosféru Premier League, kterou minule okusil vůbec poprvé; u Distina se totiž nepočítá s tím, že by se měl takto brzy vypořádat se zraněním zadního stehenního svalu. Zároveň se ani nechystá návrat dua Rodwell-Jagielka.

Fulham prožívá obrovsky náročnou sezonu. Účast v předkolech i základní skupině Evropské ligy, Carling Cup, FA Cup a v první řadě Premier League - toť v celkovém součtu praví, že Cottagers přivítají ambiciózní Newcastle už ve svém osmatřicátém klání sezony. Působivé číslo, které v této části sezony neposbíraly ani kluby ze špičky tabulky.

Zde možná hledat důvod nevyrovnanosti týmu, který je schopen před domácími fanoušky zdemolovat v lokálním derby Queens Park Rangers 6:0 a potom utrpět ostudný debakl 0:5 s Manchesterem United. Ani v rámci 22. kola Premier League to nebude snadná záležitost, Magpies se probouzejí ze zimního spánku a míří ke třetí výhře v řadě.

A to i přesto, že po heroické výhře nad Manchesterem United 3:0 mu odjela klíčová dvojice Demba Ba, Cheik Tiote na Africký pohár národů. Triumf 1:0 nad QPR zajistil Leon Best. Ano, ten kritizovaný Leon Best. Právě ten, co před půl rokem dvěma góly rozhodl duel s Fulhamem na domácí půdě. Nutno však říct, že Bestův počin ze srpnového klání znamená dodnes celou polovinu jeho střeleckých úspěchů. Ve spolupráci s Sholou Ameobim, jenž letos skóroval jen jednou, to opravdu příliš velká produktivita není a spoléhat se bude především na obrannou fázi v čele se skvělým brankářem Krulem.

Doma ovšem Cottagers proti Newcastlu umí a pokud se jim povede zvítězit i nyní, bude to již třetí vítězství na Craven Cottage v řadě. K tomu jim zcela jistě nepomůže Moussa Dembele s poraněným bokem, stejně jako Orlando Sa , jehož trápí stehno. Všechny své hráče nemůže využít ani Alan Pardew. Kromě zmíněné dvojice na APN, ke kterým se připojí i nová posila Papiss Cissé, možná nenastoupí ani Yohan Cabaye. Ten utrpěl zranění kotníku minulý týden a zřejmě kvůli němu nebude moci hrát ani proti Fulhamu. Jeho start však ještě není zcela vyloučen.

Zřejmě nelze dostatečně zdůraznit potřebu zvítězit v tomto utkání, která mimořádně bobtná na obou stranách barikády. QPR jde do souboje s Wiganem opět posilněné o služby kapitána Bartona, což by mohl být jeden z rozhodujících faktorů, který ho posune zase mimo sestupovou zónu, kam minule spadlo vůbec premiérově. To Wigan už prostředí poslední trojky zná vskutku důvěrně.

Mark Hughes se vrací do Premier League; a s ním přijde zákon. Zhruba něco podobného si slibují v srdci Londýna, kam se po půl roce talentovaný manažer znovu uchýlil. Čeká ho tu zpočátku relativně příjemná robota, respektive ideální zahřívací program. Rangers teď na dlouhou dobu dopředu vyhlížejí jen jednoho, dejme tomu, těžšího soupeře, kterým má být znovu se probírající Newcastle. Ke všemu hned čtyři z příštích šesti utkání QPR odehraje doma na Loftus Road.

Hughes má tedy dokonalý prostor na poznání mančaftu, jenž je však aktuálně na celý měsíc oslaben o služby reprezentantů Taarabta a Traorého a rovnou do června ochuzen o Faurlina. Fandové Hoops se každopádně mohou opírat o skutečnost, že Hughes prozatím jen jedinkrát skončil se svým mužstvem v druhé polovině tabulky - a tak se stalo už hodně dávno s Blackburnem, v jeho první neúplné sezoně.

Wigan je přesným opakem Latics víceméně. Upírat se může tak akorát ke slibnému výkonu proti ManCity, který mu ovšem ani bod nevynesl. V dávnější minulosti to jsou debakly od Sunderlandu a Manchesteru United, v blízké budoucnosti zase utkání se Spurs hned po tomto. Wigan tak nyní stoprocentně musí bodovat, třeba jako v samotném úvodu sezony, kdy výhrou nad QPR jenom potvrzoval vitální start do sezony. Ta se ale nakonec proměnila v něco hrůzostrašného, když se aktuálně atleti mohou pochlubit jen dvěma triumfy v osmnácti posledních kolech. Napříč celou krajinou potom neexistuje impotentnějšího klubu - ani v této oblasti jako by poslední Wigan neměl budoucnost.

Odhadovat výsledek utkání nicméně pro sázkaře asi nebude úplnou lahůdkou. Oba celky se zatím potkaly sedmkrát, přičemž každý s nich má na svém štítu dvě výhry - zbytek zápasů skončil nerozhodně. Žádný přitom neviděl více než tři branky, nějaký ten "under" by proto nejspíš nebyl od věci. Kór když ani Rangers prozatím vepředu nepřesvědčují (od Vánoc nešli nad jeden vstřelený gól na střetnutí).

O absencích v kádru Marka Hughese už padlo dostatečně slov; stačí snad jen dodat, že krom Taarabta s Traorém a Faurlinem by nemusel nastoupit ani stále marodící Gabbidon. Dyer s Hulsem jsou v této disciplíně stálicemi, do základu by se s nimi ovšem stejně nepočítalo.

V soupeřově táboře nejsou o moc optimističtější: opora jménem Momo Diamé je se Senegalem na APN, což je ztráta ze všech nejcitelnější. Dále má čerstvé zdravotní problémy záložník Jones a návrat se zatím nemusí strojit pro dlouhodobě absentujícího Maloneyho.

Před tři a půl roky spolu postupovali do Premier League. Stoke City coby překvápko sezony a hlavní kandidát na sestup v příštím ročníku mezi elitou. West Bromwich Albion s kanonýrem Bednářem naopak mířil do nejvyšší anglické soutěže s ambicemi na klidný střed tabulky. Opak byl pravdou, Potters s náskokem jedenácti bodů na sestupové příčky uhrál nádhernou dvanáctou příčku, Baggies ze samého chvostu tabulky putoval zpět do Championship.

Za rok skončili Pulisovi svěřenci dokonce jedenáctí, o další rok později třináctí a navrch přidali účast ve finále FA Cupu, z něhož, při umístění vítěze nejstaršího poháru Manchesteru City na příčkách zajišťující Ligu mistrů, putovali do Evropské ligy. Zde uspěli na výbornou a na jaře se mohou těšit na zvučného soupeře z Pyrenejského poloostrova - Valencii.

WBA od zmíněné sezony 2007/08 několikrát měnil kouče, sestoupil i znovu postoupil a nyní okupuje patnácté místo. Tenký led, chtělo by se říct, jenže na sestupovou osmnáctou příčku drží náskok krásných pět bodů. I tak přijíždějí na Britannia Stadium v pozici outsidera, Stoke City se během let dokázal z ligového otloukánka propracovat až do postavení černého koně soutěže, který bez problémů dokáže porazit úplně kohokoli - speciálně na domácí půdě; zde už letos padl za oběť Tottenham i Liverpool, první dva celky minulé sezony, Manchester United s Chelsea, zde uhráli pouze bod.

Pro dobro domácích jasně hovoří i bilance posledních vzájemných zápasů. Jen dvakrát z posledních deseti klání uhráli Baggies bod, zbytek zápasů, včetně posledního na Hawthorns (1:0), vyhrál Stoke. West Brom dokonce v nejčerstvějších pěti zápasech skórovali proti Potters pouze jedenkrát. Vypadá to tedy, že se v kádru klubu z West Midlands začíná tvořit proti červenobílým menší komplex.

Thomas Sorensen zřejmě zažije velké jubileum, jelikož ho čeká, stejně jako Deana Whiteheada, čtyřstý ligový zápas. Roy Hodgson za kormidlem WBA pak odřídí dvoustý mač. Zkušený kouč nebude mít k dispozici Paula Scharnera. Vrací se naopak Jonas Olsson. Stoke nemá žádná čerstvá zranění, jen start dvojice exekutorů autových vhazování je na vážkách. Jak Rory Delap, tak Ryan Shotton budou muset před zápasem podstoupit fitness testy.

Dvanáctý Sunderland přivítá na Stadium of Lights desátou Swansea, i přes horší tabulkové postavení je ale jasným favoritem. Velšský tým totiž nedokáže sbírat body na hřištích soupeřů, z deseti odehraných duelů mimo svůj stadion získala jen šest bodů.

Rovnou polovinu z toho získala Swansea před dvěma týdny, když si všechny body odvezla ze hřiště Aston Villy, vyhrála 2:0. V minulém kole pak nováček soutěže v nádherné přestřelce přehrál doma Arsenal 3:2, přičemž rozhodující trefu obstaral kanonýr Danny Graham. Díky těmto dvěma skvělým výsledkům se Swansea posunula na skvělé desáté místo, od sestupových příček jí dělí už devět bodů.

"Utkání s Arsenalem bylo oslavou fotbalu. Bylo v něm všechno - krásné góly, nádherné akce, emoce i dramatická koncovka. Každý divák si to musel užít, mě ten výsledek nabudil optimismem. Je škoda, že zatím nedokážeme být stejně konkurenceschopní také ve venkovních mačích, ale kdo ví, třeba se to výhrou na Aston Ville zlomilo," řekl Brendan Rodgers, manažer hostujícího celku.

Domácí Sunderland je o dvě příčky a o dva body za svých sobotním soupeřem, v poslední době se mu však daří velmi slušně. Před týdnem sice Black Cats prohráli na Stamford Bridge s Chelsea, předtím ale pro změnu čtyřikrát v řadě bodovali. Nad Swansea však Sunderland zvítězil naposledy v roce 1964.

Na druhou stranu se ale domácím vrací dva důležité články obrany, v základní sestavě by po vyléčení svých zranění neměli chybět Titus Bramble a Wes Brown. Chybět naopak bude Jack Colback, Matt Kilgallon a Fraizer Campbell.

I hostujícímu celku se brzy může vrátit do sestavy defenzivní opora, po zlomenině nohy se už vrátil do tréninku a dvakrát nastoupil za rezervu Alan Tate. Swansea v týdnu domluvila příchod nového hráče, z Chelsea jde do Walesu na hostování záložník Josh McEachran. "Všichni mi tento tým doporučili. Myslím, že se mi tu bude líbit, i styl hry by mi měl sedět. Těším se," zhodnotil McEachran.

Remízy s oběma severolondýnskými kluby určitě potěší; ne však, když se stanou součástí devítizápasové série bez výhry. Přesně tu teď Wolves zažívají, přičemž s lehkým losem QPR a nevyzpytatelností Blackburnu by klidně s takovou brzy mohli zaplout pod hladinu sestupových vod. Aston Villa na tom tak špatně není; pořád o ní ale platí, že hrubě zaostává za očekáváními.

McCarthyho parta navíc naposledy prohrála ve velmi citlivém utkání; v opakovaném lokálním derby s Birminghamem v rámci třetího kola FA Cupu ani nezvládla skórovat. Teď má šanci na reparát. Také McLeishovci pocházejí z kraje Midlands a Wolverhampton si proti nim má co dokazovat. Pouze jediná výhra v 19 minulých pokusech snad hovoří za vše. Jenže Villans samotní potřebují tři body: od poloviny října posbírali ve 14 duelech jenom 13 bodů, a přestože jsou nyní na cestách čtyřikrát v řadě neporaženi, do vánoční pohody mají hodně daleko.

Možná proto si až nadpozemské výkony slibují od významného navrátilce do anglického fotbalového víru, Robbieho Keana. Pro něho bude mít tento duel vůbec zvláštní příchuť. Jednak z Wolverhamptonu roku 1999 vylétal jako ze svého fotbalového hnízda; jednak pod Mickem McCarthym zažil nejlepší období své reprezentační kariéry, když na MS 2002 skóroval hned proti dvěma soupeřům. Právě góly si teď od kmenového hráče Los Angeles Galaxy slibují na Villa Parku; vždyť birminghamští letos v lize vyšli střelecky naprázdno hned osmkrát, takže jsou na tom hůře jen dva týmy (Swansea a Wigan devětkrát).

Obránci Kevin Foley a Roger Johnson by měli dnes nastoupit, ačkoliv v týdnu zmeškali zmíněné pohárové klání vinou bolestí v oblasti svých kotníků. Po zranění by se zároveň měl vrátit i Jarvis, zatímco Edwards si ještě dost možná bude muset počkat.

Robbie Keane údajně září na trénincích, takže by se patrně mohl dočkat svého prvního plnohodnotného startu za Aston Villu. Na Molineux se zatím v roli soupeře vrátil jen jedinkrát, o to větší motivaci nejspíš bude mít. V útoku se každopádně Keane nespáruje se zraněným Heskeym a počítat rovněž nebude moci se záložní podporou od Australana Herda.

Jakkoliv si Bolton aktuálně užívá nejlepší období své sezony, pořád je symbolizováno pouze sedmi body z pěti po sobě jdoucích kol. Stále navíc Trotters trčí uprostřed sestupující trojky, takže ke spokojenému výrazu musí být Coyleův ansámbl na míle vzdálen. Podobná nálada ovšem panuje i v městě proslaveném Beatles.

Liverpool totiž možná může být jednou nohou ve finále Carling Cupu, v lize na tom ale není o nic líp než Bolton. Možná spíš ještě hůř. Venku v rámci Premier League naposledy Reds naplno bodovali uprostřed listopadu, po drtivé porážce v derby s ManCity navíc "utrpěli" remízu se Stokem, takže nyní trčí mimo pohárová umístění. Na druhou stranu Bolton tradičně na Liverpool vůbec neumí: podlehl mu teď desetkrát po sobě a je toho víc.

Trotters totiž právě vyhlížejí dost možná nejkrutější období v sezoně - což je v konkurenci samotného startu do ročníku docela kumšt. Právě ona sekvence z přelomu srpna a září se teď ovšem opakuje: v sedmi kolech Wanderers narazí na Liverpool, Arsenal, Manchester United, Chelsea i ManCity. Na podzim z toho nebyl ani bod; naopak 19 inkasovaných gólů se urodilo a něco podobného by se dalo očekávat i nyní.

Coyleova parta je totiž čerstvě oslabena o svou největší stálici, když za sedm milionů liber do Londýna přesídlil Gary Cahill. S druhým nejhorším domácím výkazem napříč všemi sedmi nejvyššími anglickými soutěžemi (hůře je na tom jen Thurrock sedící na dně tabulky Blue Square South) možná dnes budeme při večeru svědky dalšího "těžkého porodu".

Jussi Jaaskelainen se už po problémech se stehenním svalem sice vrátil do plné zátěže, nedá se však očekávat, že jej Coyle bude proti Liverpoolu pokoušet. Další ostrý test má tedy před sebou mladý brankář Bogdán. Davida N‘Goga potom čeká premiéra proti svému bývalému zaměstnavateli.

Jay Spearing zůstává v nejistotě poté, co se neobjevil na hřišti už v minulém utkání se Stokem. Liverpool už má ale za něj náhradu ve svěžím vánku jménem Steven Gerrard. Daniel Agger by se dále měl vrátit do sestavy na místo Carraghera, přičemž Suárez si ještě nějakou tu chvíli pobude na tribuně.