Anglická Premier League - preview 22. kola

Wearside se může těšit na příjezd Aston Villy, která na Stadionu světel prohrála naposledy před více jak šesti lety. Potvrdí svou formu, nebo bude Sunderland na vlastním hřišti opět bezchybný v obraně?

Black Cats od Vánoc nedokázaly vyhrát. Doma ovšem zatrhly třízápasovou sérii proher, když dvakrát za sebou udržely čisté konto. Zlepšitt psychický stav by mohl i poslední zápas, když v severovýchodním derby dokázaly až v samotném závěru získat důležitý bod. To celek z Birminghamu se veze na vítězné vlně, když z posledních devíti zápasů třikrát remizoval a hned šestkrát odcházel jako vítěz. Při víkendovém výjezdu jim také pomůže fakt, že všechny remízy přišly na domácím stadionu a plný počet bodů si přivezl z horkých půd Arsenalu, Evertonu, West Hamu a Hull City.

Co se týče vzájemných zápasů, nemůže si ani jeden z týmů nikterak vyskakovat. Celkově si vede lépe Aston Villa, s velkým náskokem v historické statistice a o jedno vítězství je úspěšnější od vzniku Premier League. Sunderland zase ovládá duely, ve kterých nastupuje před vlatním publikem. Získal zde drtivou většinu vítězství nad svým sobotním soupeřem, v Premier League prohrál jen jednou a naopak hned třikrát vyhrál.

Když se podíváme na místo působení klubu, vyjde nám jako jasný favorit v tabulce hůře postavený tým. Stadion světel je totiž v poslední době strašákem pro týmy z Midlands, když z posledních čtyř zápasů získali domácí deset bodů. Villans nepřidá ani fakt, že polovina letošních proher spadá právě do zápasů s týmy ze severovýchodu Anglie. Ztráty s Newcastlem a Middlesbrough byly ovšem také těmi doposud posledními.

Manažer Ricky Sbragia má před svým soupeřem určitě větší respekt než lodivod West Bromwiche, který hru svého rivala odsuzuje. "Aston Villa je skvěle rozběhnutá, sami můžete vidět, kde momentálně je. Chceme vyhrát, ale já budu šťastný i za remízu," řekl nástupce Roye Keana. Potěšující pro domácího manažera určitě není absence Steeda Malbranquea, který si odpyká trest za pět žlutých karet. Do hry nezasáhne ani brankář Gordon, který má potíže s kotníkem. S chodidlem zase laboruje McCartney. Jediný, kdo si vybral směr z tribuny do hry, je Phil Bardsley, který se vrací po nemoci.

Na druhé straně bude své mužstvo vést Martin O'Neill, který zápas na Wearside nepodceňuje. Jeho tým má možnost odskočit Arsenalu. V případě, že Hull City zopakuje svou překvapivou výhru z Emirates Stadium i na domácím hřišti, může Aston Villa zasadit další ránu Velké čtyřce. V honbě za dalším důležitým bodovým ziskem bude chybět střelec vítězného gólu z poslední vzájemného utkání, John Carew. Společně s druhým dlouhodobým absentérem Wilfriedem Boumou se začíná zapojovat do tréninku, ale na hřišti se zcela jistě neobjeví.

Ve vyrovnané tabulce nemůže třináctá příčka Sunderlandu přinést klidné spaní, a tak jakýkoliv bodový úspěch se čtvrtým nejlepším týmem z cizích trávníků bude znamenat úspěch. A bude to opravdu velmi těžké. Vždyť v minulém měsíci byla za nejlepší vyhlášena dvojice právě z Birminghamu. Martin O'Neill přebral cenu společně s Ashley Youngem, který se stal prvním v historii, kdo se třikrát během jediného roku stal hráčem měsíce. To navíc zdůrazňuje nesobeckým přístupem. "Musím poděkovat všem spoluhráčům, bez nich bych nikdy takového úspěchu nedosáhl," řekl spokojený záložník.

Pikantní měření sil se odehraje v sobotu na Ewood Parku, kam zajíždí Newcastle. Právě Straky totiž ještě před rokem vedl nynější lodivod Blackburnu, Sam Allardyce. Naruší tedy svému bývalému zaměstnavateli oslavu jubilejního 600. utkání v rámci Premier League?

Zloduch Premier League versus remízový král téže ligy, tak by se dal stroze popsat nadcházející duel. Nejvíce žlutých karet (spolu s fotbalisty Stoke) totiž letos uviděli hráči Blackburnu, zatímco poznávací znamení Newcastlu je osm nerozhodných výsledků, přičemž pouze Fulham drží v této disciplíně s Magpies krok. Straky ovšem tímto ročníkem provází i další cejch, a to ten neúspěšného mužstva na cestách. Venku totiž letos Newcastle naplno bodoval jen jedinkrát. Aby však najednou nebylo jasno o favoritovi nadcházejícího klání, musím jedním dechem dodat, že Rovers naproti tomu mají panický strach z vystupování před vlastním publikem, kde doposud triumfovali pouze dvakrát. Navíc je od úplného dna tabulky odděluje jen příznivé skóre.

Na první pohled se tedy potkávají dva soupeři procházející krutou krizí, na pohled druhý však paradoxně poslední dobou tápe spíše lépe postavený (jedenáctý) Newcastle. Kinnearovy ovečky totiž třikrát v řadě nevyhrály, přičemž v týdnu nezvládli odvetné klání 3. kola FA Cupu s Hullem a velmi brzy se tak rozloučili i s dalším domácím pohárem. Zato hráči Blackburnu nejen že předešlý víkend prolenošili, neboť jejich duel s Fulhamem musel být odložen, ale také v lize za poslední tři kola neodešli ze hřiště poraženi. Aby byla jejich momentální situace zcela opačná oproti té, v níž se nacházejí Straky, postoupili v Anglickém poháru dále hned na první pokus přes divizní Blyth.

Newcastle může v sobotu oslavit ještě jedno jubileum, a to jen v případě, že zvítězí. Za takových podmínek by se totiž jednalo o historicky 50. ligovou výhru nad Blackburnem. Teď to však nebude ani náhodou první pokus. Již letos totiž Magpies na svého soka nestačili a začátkem prosince mu podlehli jasně 1:3. Rovněž v loňské sezoně se z vítězství radovali pokaždé Rovers.

Kanonýr Roque Santa Cruz, jenž je zatím jen svým stínem oproti minulému ročníku, se spolu s Davidem Dunnem vrací po zranění. Prvně jmenovaný borec zmeškal vinou problémů s lýtkem poslední čtyři klání, zatímco jeho spoluhráč ze zálohy marodil s kolenní šlachou.

Mladičký forvard Newcastlu Andy Carroll a také kapitán anglické jedenadvacítky Steven Taylor doufají, že se definitivně zbavili svých zdravotních neduhů a v sobotu prověří předposlední tým tabulky. Mimo hru je však přesto řada dalších kvalitních fotbalistů v čele s hříšníkem Bartonem, útočníky Ameobim a Martinsem, nebo Kameruncem Geremim. Nechybí ovšem chronický lazar Damien Duff, jenž se tak postaví svému někdejšímu zaměstnavateli, pod jehož křídly odehrál před přestupem do Chelsea sedm let a více jak 220 utkání.

Poprvé v letošním ročníku má Manchester United šanci prodrat se až na samotné čelo tabulky. Stačí mu k tomu jediné, a to porazit Bolton a zároveň doufat v zaváhání dosud vedoucího Liverpolu.

Po ne zrovna ideálním startu do letošního ročníku je z Manchesteru United opět nejvážnější favorit na zisk titulu. Největší soupeř v podobě Chelsea začíná pomalu odpadávat a po zkušenostech z let minulých se dvakrát moc nevěří ani Liverpoolu, který častokrát ztratí body poměrně nečekaně. Red Devils mají vše nyní ve svých rukou. Na první místo jim stále chybí dva body, mají však jeden zápas k dobru a pro všechny celky bude je v současnosti alespoň obrat o body hrozně složité. Z posledních devíti zápasů se to povedlo pouze Tottenhamu a Aston Ville, kteří byli rádi i za bezbrankové remízy.

United stále drží sérii v neprůstřelnosti, která trvá již celých čtrnáct hodin a dvanáct minut. Stejně jako ve středeční dohrávce s Wiganem, tak i tentokrát ale bude chybět stoper Rio Ferdinand a levý obránce Patrice Evra. Tím to však ještě nekončí. Mimo hru jsou také Wayne Rooney, Owen Hargreaves a také Wes Brown. Navíc hrozí, že se na hřišti nepodívají ani Jonny Evans a Carlos Tévez.

Ani Bolton před tímto duelem nezahálel a vypracoval si také velmi zajímavou sérii. Radost z ní ovšem kouč Gary Megson ale určit nemá. Náladu mu kazí nejenom tři porážky v řadě, avšak určitě i střelecká impotence jeho hráčů. Ti se nedokázali trefit už skoro celých šest hodin. Hlavně proto se nedá očekávat, že by pokořili zajímavý historický mezník v podobě 4000 vstřelených gólů, ke kterým jim prozatím chybí tři přesné zásahy.

Chybět bude Wanderers podle všeho navíc i útočník Johan Elmander, podobné je to i u kapitána Kevina Nolana a Gavina McCanna. Po zranění se už ale možná vrátí Grétar Steinsson a Gary Cahill. Své první starty v novém působišti si budou moct odbýt v tomto zápasu Puygrenier a Makukula.

To, co si Middlesbrough i West Bromwich nechtěly před sezónou připustit, se stalo skutečností. Oba celky jsou v bezprostředním ohrožení sestupem a jejich pozice není pro fanoušky zrovna nejradostnější. Los 22. kola je tentokrát svedl dohromady a o tři body se budou ucházet v jednom z nejdůležitějších zápasů letošního ročníku.

Zatímco West Brom už má zřejmě svou výkonnostní krizi za sebou, Middlesbrough se v ní stále ještě nachází a marně hledá cestu ven. Svěřenci manažera Southgatea vyhráli naposledy na začátku listopadu, kdy si vezli tři body senzačně ze hřiště Aston Villy. To bylo ale na dlouhou dobu vše. S prachbídnou ofenzívou se propadli až na 16. příčku a mají jen o bod více než Tottenham, který je třetí od konce. V minulém kole ale předvedli zlepšení a zápas se Sunderlandem dovedli alespoň do remízového konce.

Když už se zdálo, že dny kouče Mowbraye na lavičce West Bromu jsou sečteny, chytli Baggies nový dech a výhra s Manchesterem City je opět nastartovala. Vyhráli také další domácí zápas proti Tottenhamu a nikdo v klubu by se určitě nezlobil, kdyby se tato série protáhla i přes toto kolo. Venku jsou totiž jedním z nejhorších týmů soutěže, a proto zápasy na půdě Hawthorns Stadium znamenají hodně. V případě výhry by měli na kontě stejný počet bodů jako právě Middlesbrough.

Poprvé navíc bude moci West Brom využít služeb útočníka Marca-Antoineho Fortuna, jenž přišel na hostování z francouzského Nancy. V sestavě by měl nahradit potrestaného Romana Bednáře. Na hřišti se po dlouhodobém zranění kolena možná objeví také záložník Filipe Teixeira, jeho parťák James Morrison však nikoli. Kapitán Boro Emanuel Pogatetz do utkání dost možná nezasáhne. O jeho stratu se teprve rozhodne. Fit jsou už ale Didier Digard a také Gary O’Neil.

S drtivou porážkou od Manchesteru na mysli jdou Scolariho svěřenci do utkání, jemuž by podle papírových předpokladů měli vévodit. Jenže na Stamford Bridge letos Chelsea poztrácela již 14 bodů a zvítězila tu pouze čtyřikrát, proto Stoke není v žádném případě bez šance.

Po nečekaném debaklu od obhájce titulu si Blues alespoň částečně spravili chuť v odvetě 3. kola FA Cupu na půdě Southendu, kde s přehledem triumfovali poměrem 4:1. Třebaže herní projev pod Scolarim (jenž oslaví v sobotu přesně 200. den ve funkci) se líbí jen málokterému příznivci Chelsea, body loňský vicemistr sbírá se železnou pravidelností. Jeho průměr činí přesně dva body na jeden zápas, přesto však 12 výher z dosavadních 21 odehraných zápasů znamená nejhorší start do sezony během Abramovičovy éry. I když se sluší podotknout, že jen o chlup, neboť loni touto dobou měli Blues na kontě jeno dva body více. Pro znovuvzkříšení si pochopitelně nemohla Chelsea vybrat lepšího soupeře, zvlášť když s ním má světlou zkušenost. Na Britannia Stadium v úvodu sezony zvítězila 2:0, přičemž neinkasovala ani v dalších soubojích s nováčky PL.

Bez vítězství se museli obejít tápající Potters v předešlých sedmi ligových střetnutích. Naposledy ovšem na vlastní půdě překvapivě oškubali vedoucí Liverpool, čímž si rozhodně dodali kuráž před bitvou s dalším celkem Big Four. Nikdo však momentálně není více bezzubý mimo vlastní stánek, nežli Stoke City, který na cestách netriumfoval po dobu deseti zápasů, tedy letos ani jednou. Celkově na prvoligové venkovní vítězství čeká více jak 30 utkání od 7. května 1984, kdy na Potters nestačil Luton. Ze Stamford Bridge nevezl Stoke tři body dokonce po dobu minulých 34 let, na druhou stranu se však Chelsea nepovedlo za posledních 37 sezon v první lize ani jednou nadělit Stoku double.

James Beattie, který ještě na podzim válel v druhé lize, teď povede útočnou vozbu Potters do boje proti slovutnému soupeři. Ze zálohy by mu již mohl pomáhat Salif Diao, jehož opustila bolest v zádech. Zato Fuller nemůže nastoupit vinou karetního trestu, tudíž si na svůj 250. ostrovní start ještě chvíli počká.

Didier Drogba očekává další ligový start poté, co ho v týdnu nechal manažer Scolari odfrknout a nepostavil ho do utkání FA Cupu proti Southendu. Naopak v tomto zápase přišel k nepříjemnému úrazu kolene Joe Cole a o víkendu nenastoupí. Absence klíčového křídelníka je však vykompenzována návraty dvou dalších kvalitních borců - Carvalha s Maloudou. Zatímco portugalský stoper se ovšem vrací po zranění lýtka, právě tenhle problém nepustí v sobotu do hry jeho krajana, špílmachra Deca.

Manchester City sice stále nahání nejlepší hráče světa, jenže jeho výkony jsou zatím hodně pod hranicí možností. Skutečnost, že má na víc, než dolní patra tabulky, může dokázat v duelu s Wiganem.

Bude jej ale čekat další nesmírně vyrovnaný duel. Poslední výkony Manchesteru jsou sice slušné (výhra 5:1 nad Hullem, následně remíza 2:2 na půdě Blackburnu, kde body zachránil Robinho a Sturridge až v poslední pětiminutovce), ale dost možná na rozjeté Latics stačit nebudou. Ano, jejich největší síla je sice především na domácím trávníku, ale také venku za současné situace budou nepříjemným soupeřem. Po čtyřech výhrách v řadě sice ve středeční dohrávce v utkání s Manchesterem United podlehli, i přesto ale určitě panuje v kabině pohoda a dobrá nálada.

Napomáhá k tomu určitě opět skutečnost, že Wigan nemá jediného zraněného hráče, a tak nemusí kouč Bruce zalepovat žádné díry v základní sestavě po absentujících hráčích.

Vedení Manchesteru během týdne neuspělo prozatím s rekordní nabídkou na získání Brazilce Kaká, ale není se playmakerovi AC Milan ani co divit, že netouží odejít do Anglie. Kdo by chtěl vyměnit boj o titul nebo horní patra tabulky za klub, jenž má problémy se záchranou. Citizens stále sice hrají pohledný, atraktivní fotbal, jenže to vše jde na úkor bodů. Těch získali ve svých dvaceti zápasech zatím pouhých dvaadvacet. Wigan navíc ještě nikdy v Premier League neporazili. Všechno však musí být poprvé...

Dopomáhat jim k tomu zřejmě bude také uzdravený Robinho. Toho trápily problémy s kotníkem, vše se ale dalo včas do pořádku a druhý nejlepší kanonýr Premier League by se měl na hřišti objevit. Podobné štěstí už ovšem s největší pravděpodobností nebude mít záložník Shaun Wriht-Phillips. Možná se tak přidá k Stephenu Irelandovi, jenž je v disciplinárním trestu. Hrát určitě nebudou ani Hamann, Petrov, Benjani, Johnson a Božinov. Pozitivní zprávou je, že poprvé v dresu Manchesteru by se mohl ukázat Wayne Bridge.

Bude se opakovat senzace, nebo nováček z Hullu naváže na svá minulá selhání a opět se propadne tabulkou? Pravděpodobnější je zřejmě druhá varianta, už jen proto, že Arsenal poslední dobou začal sbírat body, ač se tomu výkony na hřišti příliš nepřizpůsobily.

Během čtyř předešlých kol si Tigers na své konto nepřipsali ani bod a skórovali všehovšudy dvakrát, a to ještě v těch nejvousatějších případech. Po tak neohroženém rozjezdu trochu šok pro Brownovy hochy. Vždyť ještě v polovině října se Hull hřál mezi nejlepší trojicí Premier League, teď se ocitá s jedinou výhrou za posledních 12 utkání až na osmé příčce. Na historicky první double na úkor zvučného londýnského soupeře to skutečně nevypadá. Zvlášť když víme, jak křehce působí tygří defenziva. Brankář Myhill pustil za svá záda více gólu než kterýkoliv z jeho kolegů (39), z toho dvacet v prvních poločasech. Čistá konta mu děravá obrana dopřála jen tři.

To Gunners, světe div se, s defenzivní činností na první pohled nemají pražádný problém. Naposledy výsledkem 1:0 přemohli Portsmouth a Bolton, což je ale vzhledem k předchozím letošním počinům rarita. Nicméně v útoku působí fotbalisté Arsenalu nezřídka toporně a soupeře se snaží přehrát mnoha pasy ze stoje. Taková taktika nezabírala ani minule na Bolton, ani na podzim proti Hullu, kdy Kanonýři senzačně prohráli 1:2. Přitom se nemůžou vymlouvat ani na abnormální smůlu, třebaže trefili břevno vícekrát jak kdokoliv jiný (desetkrát).

Přestože Arsenal neprohrál hned sedmkrát v řadě, na cizích hřištích mnohokrát nevítězí. Z posledních pěti pokusů se tak stalo jen jedinkrát, a to paradoxně zrovna na Stamford Bridge, dříve nedobytném stánku. Nejen proto mají oproti své loňské tváři ještě co dohánět. Loni totiž vévodili tabulce Premier League a na svém kontě měli o 12 bodů více než nyní.

Bez dvou francouzských zadáků se bude muset v sobotu obejít Arsene Wenger. Gallase do hry nepustí problémy s kolenní šlachou, Silvestreho sužuje bolest stehenního svalu. Kvůli stejnému problému možná neodstartuje ani Alex Song, toho však ještě čekají finální zátěžové testy. Trio Walcott-Rosický-Fabregas na své návraty stále ještě čeká.

Příznivci Hullu se nemůžou dočkat, až na vlastní oči uvidí posilu z Wiganu, Kevina Kilbanea, a nemožný není ani start další nové akvizice. Angolan Manucho však zatím čeká na pracovní povolení poté, co ho na hostování uvolnil Manchester United. Obránce Kamil Zayatte je naopak suspendovaný, zatímco duo Dawson-Gardner se opět hlásí do služby.

Dvanácté londýnské derby letošní sezóny tentokrát svede dohromady celky West Hamu United a Fulhamu, tedy současné tabulkové sousedy.

Pro Cottagers během nedělního odpoledne nadejde již desátý pokus, jak konečně vyhrát na půdě soupeře. Ze svých současných dvaceti šesti bodů získali pouhých pět venku, a to všechny díky remízám. Se svými dvěma vstřelenými góly ani lepší výsledky očekávat nemohli.

Jedinými střelci Fulhamu mimo svůj stadión je záložník Seol a Clint Dempsey. I přesto ale nyní drží ovečky trenéra Hodgsona celkem devítizápasovou sérii bez prohry, která je vynesla na devátou příčku v tabulce. K tomu všemu mají dva duely k dobru.

Nějakou dobu to vypadalo s West Hamem hodně špatně, nyní už je to ale přeci jen pro svěřence kouče Zoly radostnější. S jejich současnou desátou příčkou by bylo vedení klubu na konci sezóny určitě spokojené, jenže druhou stránkou je, že stačí pár nepovedených kol a opět mohou být v bezprostředním ohrožení sestupem.

Hlavně proto chtějí Fulham za každou cenu porazit. Se současnou formou by to pro něj nemělo být nijak nemožné. Po dvou výhrách sice přišla o minulém víkendu v Newcastlu remíza, ale k zisku tří bodů měli Hammers skutečně blízko. Po gólu Micheala Owena dokázali stav utkání otočit, ale deset minut před koncem zápasu opět inkasovali.

Už od roku 2001 čeká Fulham stále na to, až se mu povede West Ham pokořit. V loňské sezóně s ním prohrál hned dvakrát. Letos mu navíc bude chybět záložník Jimmy Bullard, jenž v minulých týdnech laboroval s několika problémy a ani tentokrát ještě není plně v pořádku. Hrát nemůže i Diomansy Kamara. Ani na druhé straně to není nejhorší. Neschopný nastoupit je pouze kanonýr Ashton a také obránce Gabbidon.

Tottenham i Portsmouth už nějakou dobu hledají odrazový můstek, ze kterého by se rádi vynesly výkonnostně nahoru. Přesně po pěti kolech mají možnost oba celky konečně vyhrát a vzdálit se tak v tabulce sestupovým nepříjemnostem.

Fanoušci Spurs už opět propadají do beznaděje. Po odchodu Juande Ramose to vypadalo, že klub půjde jen směrem vzhůru, jenže po posledních týdnech opět klesnul do pásma sestupu. Vážnost situace si uvědomují také samotní hráči Kohoutů. "Musíme se zlepšit, jinak spadneme. Je to prosté. Na hřišti musíme bojovat i za ty druhé. To se zatím neděje v dostatečné míře, proto jsme tam, kde jsme," prohlásil například Ledley King pro London Evening Standard. On i jeho spoluhráči mají největší problém se střílením branek. Na přesný ligový zásah čekají už téměř měsíc. O minulém víkendu navíc přišli minimálně o bod až samotném závěru v duelu s Wiganem.

Také v Portmouthu vyměnili trenéra a dopadlo to obdobně jako u londýnského klubu. Pod Tony Adamsem zprvu Pompeys bodovali poměrně pravidelně, jenže nyní mají na kontě čtyři zápasy a čtyři porážky. Sice stále mají zápas navíc, ale už se propadli až na 14. místo, což pro klub, který na tom není podle mnoha médií zrovna finančně ideálně, rozhodně nejlepší není. Hlavně proto se nedají teď v zimě očekávat velké nákupy. Přitom klub už za slušné peníze opustil kanonýr Defoe i středopolař Diarra. K tomu všemu je dlouhodobě zraněný zkušený Bouba Diop.

Kromě něj nezasáhne na hostující straně do zápasu ani Jerome Thomas. Po zdravotních problémech se sice dávají dohromady alespoň Sean Davis a David Nugent, jenže stále není jisté, zda se v utkání objeví.

Dres Tottenhamu v tomto zápase neobleče Alan Hutton. Dost možná však ani Jermaine Jenas. Po disciplinárním potrestání se už ale vrací alespoň Benoit Assou-Ekotto. V pořádku s největší pravděpodobností bude i gólman Gomes, jenže v duelu s Wiganem utržil několik nepříjemných ran.

Jen málokdy šli Toffees do populárního merseysideského derby v takové pohodě jako nyní. Mohli by tedy alespoň teď, u příležitosti jubilejního 180. ligového klání mezi oběma odvěkými rivaly, prolomit prokletí Anfield Road, kde nevyhráli od roku 1999. Liverpool jakožto král Premier League před tímto kolem bude však rozhodně všema deseti proti. Reds totiž mimo jiné žene kupředu i touha zvítězit na vlastním stánku po dvousté v rámci Premier League. Kdyby se tak stalo zrovna v souboji s tolik nenáviděným Evertonem, asi by se v okolí Anfieldu slavilo až do časných ranních hodin.

Kdo z obou konkurentů zažívá přívětivější období, se těžko soudí. Liverpool desetkrát v řadě nenašel přemožitele, přičemž pět utkání skončilo nerozhodně a stejný počet strhl na svou stranu vedoucí celek anglické ligy. Navíc doma letos ještě nikdy neprohrál a celkově nebyl Anfield dobyt po dobu 21 zápasů. Naposledy zde před více než rokem loupil Manchester. Aby toho nebylo málo, v šesti z minulých osmi ligových klání udržel famózní brankář Reina čisté konto. Naproti tomu střelci Liverpoolu svého soka rádi doráží až ve druhé půli, kdy spolu s kolegy z Aston Villy nasázeli nejvíce branek z celé Premier League (22).

K dobru lze Benitezovým svěřencům přičíst rovněž příkladnou kázeň, když se ani jednomu z nich zatím letos před obličejem nečervenalo, či nezměrnou vůli po vítězství - bodovat zvládli hned v šesti případech, kdy přitom během utkání prohrávali. Pohádková forma Reds však utržila v předešlém kole menší trhlinku, když liverpoolští nečekaně nenašli recept na dobře organizovanou defenzivu Stoke City. Tomuto zaváhání ovšem předcházely debakly Newcastlu a Boltonu s celkovým skóre 8:1.

Kdyby se pořád jen cestovalo a Everton se při letošním ročníku ani jednou nezastavil na domovském Goodison Parku, patřil by vcelku neohroženě do Big Four. Vždyť venku zaznamenal o jedno vítězství více než Liverpool na svém hřišti (sedm ku šesti), a to už je co říct. Momentálně mimo Goodison Park triumfovali Toffees nepřetržitě ve třech případech, a pokud uspějí též na Anfield Road, stanoví vlastní rekord (co se akorát Premier League týče) o po sobě jdoucích vítězstvích na soupeřově půdě. Takový husarský kousek se Karamelkám nepovedl rovných 23 let. Abychom mohli oba soky porovnat, sluší se ovšem dodat, že rovněž Liverpool venku válí a dokonce tam vybojoval o dva body více jak evertonští.

Toffees si se svým slovutnějším bráchou v ničem nezadají, ani co se práce obranné linie týče. I v tomto ohledu mají našlápnuto k pokoření už tak neskutečného rekordu. V této chvíli totiž v předešlých pěti střetnutích Tim Howard nelovil míč z vlastní sítě, což dělá přesně 450 minut (pro lepší představu sedm a půl hodiny). Posledním šťastným pokořitelem evertonské defenzivy je zatím křídelník Villans Ashley Young, který 7. prosince v nastaveném čase vystřelil svému celku výhru 3:2. Nyní stačí už jen ve dvou utkáních udržet čisté konto a Karamelky vyrovnají 14 let starý počin, kdy neinkasovaly sedmkrát v řadě. Shodou okolností také tehdy dopomohl Liverpool svému konkurentovi ke zformování této úctyhodné šňůry, bude shovívavý i letos?

Během derby jde jakákoliv aktuální forma stranou, to je stará známá pravda, a tak i tři po sobě jdoucí vítězství nemusí v pondělí Evertonu nijak pomoci. Stejně tak ovšem ani historické statistiky, které přitom hovoří jasnou řečí. Toffees triumfovali akorát ve dvou z předchozích 18 merseyside derby a na Anfield Road nezvítězili již osmkrát v řadě. Bilance s celky Big Four je o něco pozitivnější jen díky minulým dvěma remízám, tři body z tak prestižích klání jsou totiž pro Everton po dobu téměř dvou let (14 zápasů) jedna velká neznámá.

Rafu Beniteze potkaly v týdnu jisté nepříjemnosti při vyjednávání o novém kontraktu, teď už se však španělský lodivod plně soustředí na jeden z vrcholů sezony. K tomu, aby onen klíčový zápas skončil ku prospěchu Liverpoolu, by mohly dopomoci již uzdravené hvězdy, Torres s Xabim. Po problémech s kolenní šlachou se do služby hlásí rovněž Alvaro Arbeloa, zatímco Daniel Agger, údajný objekt zájmu AC Milán, nenastoupí vinou potíží s lýtkem.

Dilema o tom, koho postavit do útoku, nadále brouzdá hlavou Davida Moyese. Dlouhodobě mimo je Vaughan, Yakubu i Saha, pročež si skotský manažer zřejmě opět vypomůže s Timem Cahillem, kterého již nejednou do pozice hrotového útočníka obsadil. Lepit mezeru bude muset ovšem i ve středu záložní linie, kde zeje díra po Fellainim, jehož účinkování v bitvě s úhlavním nepřítelem zamezila jeho vlastní nedisciplinovanost.