Anglická Premier League - preview 23. kola

Za normálních okolností by šlo "jen" o jeden z těch méně zajímavějších zápasů, kterých je v každém kole Premier League mnoho. Ne tak dnes. Aston Villa přivítá Queens Park Rangers, který v zimě mohutně posiloval, a na trávník Villa Parku by tak mohla vyběhnout hned trojice nových poměrně zvučných tváří.

Svěřenci Marka Hughese kromě povzbuzení v podobě posil můžou stavět také na výsledkové vzpruze, když minulé kolo doma porazili v klíčové bitvě ze spodních pater tabulky Wigan 3:1. A dnes, vzhledem k tomu, že jak Latics, tak Wolverhampton, dva nejvážnější adepti na sešup do nižšího patra anglických soutěží, včera svůj zápas prohráli, mají v QPR o motivaci postaráno.

Dalším bodem, který donutí nováčka ze západu Londýna ke zvýšené snaze, je také sobotní vyřazení z FA Cupu od Chelsea, díky čemuž se teď mohou soustředit jen na úspěch v Premier League, za což můžeme považovat udržení elitní soutěže, možná posun směrem ke středu tabulky. K tomu může pomoci hostující krajní obránce z AC Milán Taye Taiwo a také dva přestupní úlovky bohatého vedení klubu - Nedum Onuoha a především Djibril Cissé. Šok pro některé mohl představovat přesun Bobbyho Zamory - ten ovšem ještě k dispozici nebude.

Aston Villa se doma trápí. Nevyhrála zde už pětkrát za sebou, z toho hned čtyřikrát prohrála. Na vlas stejně je na tom ale QPR na hřištích soupeře. Zajímavostí je také statistika, dle níž ještě Mark Hughes nikdy coby manažer nevyhrál ve Villa Parku (D4, L3). Za připomínku stojí ještě podzimní vzájemný zápas, který skončil na Loftus Road 1:1.

Manažer Villans Alex McLeish se bude muset obejít bez dvojice Marc Albrighton, James Collins. Mladého záložníka trápí stehno, velšského stopera pak lýtko. Charles N’Zogbia, jemuž život znepříjemňuje bolavá pata, by naopak už hrát mohl. Ve druhém táboře se kromě nováčků počítají i nově padlí. Akos Buzsaky laboruje s kotníkem, Danny Gabbidon s bokem a ani jeden z nich nemá start v utkání stoprocentně jistý.

V dalším utkání třiadvacátého kola se šestý Arsenal představí na půdě trápícího se Boltonu, který se nachází na první nesestupové pozici pouze s bodovým náskokem před Blackburnem. Arsenal se může v případě úspěchu posunout znovu na pátou pozici před Liverpool, který zvítězil na půdě Wolves. To je také cíl trenéra Arséne Wengera.

Bolton sehrál jako poslední utkání domácí zápas v rámci FA Cupu proti Swansea a generálku na utkání proti Arsenalu zvládl dobře, když zvítězil 2:1. V lize je sice na nelichotivé pozici, ale v posledním ligovém kole dokázal zazářit, protože na domácí půdě pořádně zaskočil favorita z Liverpoolu, kterého porazil 3:1.

Arsenal podobně jako jeho soupeř sehrál utkání čtvrtého kola FA Cupu, ve kterém otáčel nepříznivý stav 0:2 proti Aston Ville a nakonec zvítězil 3:2. Poslední tři ligové duely však prohrál. V rámci 21. kola nestačil na Swansea a v minulém kole doma podlehl Manchesteru United 1:2. Fanoušci tak na ligové body čekají už od začátku nového roku.

Spolu se oba dva celky utkaly v letošní sezóně už dvakrát. Nejprve v rámci ligové soutěže potvrdil Arsenal na domácí půdě roli favorita a zvítězil jednoznačně 3:0. Poté o měsíc později sehrály proti sobě duel čtvrtého kola ligového poháru, ve kterém znovu zvítězil Arsenal, tentokrát 2:1. Do třetice by si tak svěřenci trenéra Wengera přáli znovu zvítězit.

Manažer Boltonu Owen Coyle si pochvaluje úspěchy svého celku z posledních zápasů, ale je mu jasné, že sezóna začala pro jeho tým velice špatně. "Je velmi hezké, že se nám v posledních zápasech podařilo uspět, ale pouze doháníme ztrátu ze začátku sezóny, takže nic světoborného se neděje. Stále jsme těsně nad sestupovou propastí a musíme nadále bodovat," řekl Coyle.

Na straně domácího celku by se mohl v sestavě objevit uzdravený brankář Jussi Jaaskelainen, který byl už v zápase FA Cupu proti Swansea na lavičce náhradníků. Připraven by měl být také obránce Tyrone Mears. Nová posila Boltonu Tim Goodway naopak pravděpodobně do utkání ještě nenaskočí.

Na straně Arsenalu se po delší době vrátil Bacary Sagna a mohl by nastoupit v základní sestavě. Ostrý start už si vyzkoušel v poháru proti Aston Ville. K dispozici jsou už také Thierry Henry a Mikel Arteta. Naopak zranění stále trápí několik hráčů, mezi nimi Kieran Gibbs, Jack Wilshere, Carl Jenkinson, André Santos a Abou Diaby. Na Africkém poháru národů jsou Marouane Chamakh a Gervinho.

"Zápas proti Aston Ville byl fyzicky velmi náročný, ale je dobré, že jsme ho nakonec zvládli a můžeme se plně soustředit na ligové utkání proti Boltonu. V lize se nám v posledních kolech nedařilo a ztratili jsme nějaké pozice, ale nyní se naše forma vrací do normálu a my chceme být na každý zápas stoprocentně připraveni," dodal k zápasu manažer Arsenalu Arséne Wenger.

Od převzetí Sunderlandu Martinem O’Neillem můžeme za lépe bodující tým považovat akorát Manchester United; to je asi všeříkající. Black Cats dokázaly za tu dobu vytěžit obdivuhodných 16 bodů, vyšvihly se v tabulce na pohodové 11. místo a vyhlíží i další úspěch nad Norwichem. Ten je ovšem v podobně dobré náladě, jakožto nováčkovi se mu dokonce daří již delší dobu kroužit kolem desáté příčky (což je něco, o čem se většinu sezony Sunderlandu ani nesnilo).

Oba celky si navíc o víkendu dodaly ještě více sebevědomí svými pokroky v rámci FA Cupu. Například Canaries svým triumfem na půdě mírně favorizovaného WBA teprve počtvrté v minulých 20 sezonách prošli takto daleko - až do pátého kola. Sunderland se v až tak vyhroceném historickém kontextu pohybovat nemusel, navíc ani nevyhrál, na druhou stranu jej však proti rivalovi z Middlesbrough spasila prakticky nová akvizice, neustále zraněný Frazier Campbell. Pro oba aktéry příštího duelu na Stadium of Light tedy jistě vitální výsledky, leč v případě Mackems spíše jen do jisté míry.

Na druhou stranu Sunderland to opravdu těžko může rozházet, spíš ještě více nabudit. Stejně jako vzpomínka na podzimní prohru se stejným soupeřem. Předešlých pět vzájemných střetnutí těchto mužstev - až do toho minulého, který však alespoň také strhl na svou stranu domácí celek - nicméně vždy skončilo výsledkem 1:0 v neprospěch cestujícího týmu. Což pochopitelně v tuto chvíli nahrává Sunderlandu.

Jedním z výrazných rysů tohoto duelu mimochodem bude manažerský duel dvou mužů, kteří se znají zhruba podobně důvěrně jako někdejší sunderlandský boss Steve Bruce se Sirem Alexem Fergusonem. Martin O’Neill totiž během svého působení ve skotském Celtiku rád využíval kapitánských služeb Paula Lamberta, s nímž také dohromady dobyl pět významných trofejí včetně domácího treblu roku 2001.

Black Cats čeká složité utkání z důvodu mnoha absencí. Na plac určitě nevyběhne kvarteto ve složení Bendtner-Cattermole-Brown-Vaughan, jehož každého člena lze více či méně považovat za důležitou součást kádru. O místo v základu by každopádně díky absenci dánského forvarda mohl usilovat zmíněný Campbell, jenž byl dříve mimo hru nepřetržitě 17 měsíců.

To Paul Lambert nemá hlášeny žádné čerstvé negativní zprávy - to naopak jen ty pozitivní. Opět totiž bez problémů může využít Johnsona, Ruddyho, Morisona, Naughtona i Surmana, kteří během pohárového klání odpočívali povětšinou nevynuceně.

Utkání na Craven Cottage bude zahaleno jedním velkým návratem. Na lavičku Baggies se postaví dnes již bývalý veleúspěšný manažer Fulhamu Roy Hodgson a rozhodně nebude mít čas na sentiment, před oběma celky se totiž stále vznáší pomyslný Damoklův meč.

Cottagers ale i tak drží nad vodou tradičně skvělá domácí bilance, londýnský celek na svém pažitu sice není bezchybný, přesto si drží slušný poměr oproti zápasům na hřištích soupeřů v poměru větším, než 2:1. Navíc již několikrát svým fanouškům naservíroval opravdu brankové hody: říjen byl na CC značen demolicí QPR, což bylo pro domácí fandy zvláště povzbudivé a stejně dobře pak chutnal i další debakl uštědřený před dvěma týdny Newcastlu. Mimoto dokázali fulhamští uspět i proti Arsenalu nebo také zaskočit Liverpool. A právě kanonádou proti QPR (6:0) dokázal Fulham vyrovnat bezmála šest let starý rekord, jež držel právě nad WBA.

To West Bromwich Albion má opačný problém, a to utkání na The Hawthorns... Zde už z loni nebývale pevné hradby zbyly jen trosky, o čemž jasně vypovídá chudá osmibodová sbírka. Jiné to je ale venku a nutno podotknout, že Baggies jsou po duu z Manchesteru a Tottenhamu v této bilanci pátí (výhrou na Molineux se před ně protlačil Liverpool), i to leccos naznačuje. Aktuálně dokázal birminghamský celek dovést do vítězného konce tři poslední zápasy ze čtyř! O víkendu byl West Brom porážkou v Goodison Parku vyřazen z FA Cupu a může se tak již plně soustředit jen na boje v PL (podobně jako FFC).

Domácí už půjdou do utkání bez svého dlouholetého kanonýra Bobbyho Zamory, jež se v bílém dresu dokázal vypracovat až do anglické reprezentace, za kterou si doposud zapsal dva starty. Nyní však již další jako hráč Cottagers nepřidá, odešel totiž za Markem Hughesem do QPR. Jako náhrada dorazil na CC Pavel Pogrebňak z bundesligového Stuttgartu.

Dobrou zprávou je tak pro Martina Jola alespoň návrat Moussy Dembélého, který by se měl zřejmě ukázat rovnou v základní sestavě. V brance se pak představí opět Stockdale, Schwarzera i nadále do hry nepustí problémy s páteří.

To Roy Hodgson na "deadline day" přivedl prověřeného beka Riama Ridgewella z Birminghamu, na hostování naopak odešli nepotřební Jara a Mattock. Pochybnosti panují nad startem Thomase, ten hlásí potíže s kotníkem, poraněná achillovka potom nepustí do hry Scharnera.

Staří známí se střetnou v Ewood Parku. Blackburn už se v letošní sezóně s Newcastlem potkal hned třikrát, úspěšný byl však pouze jedinkrát v rámci Ligového poháru, zbylé dva duely, tedy ligu a FA Cup ovládli Rovers. Stejnou řečí hovoří i celková bilance.

Zatímco už mnozí Blackburn odepisovali, tak Keanova družina zvládla z posledních čtyř utkání získat solidních sedm bodů, čímž se opět výrazně promluvila do boje na samém chvostu Premier League. To by mohlo naznačovat určité zlepšení... Ovšem bude potřeba to potvrdit hned proti Newcastlu. Hned dva další venkovní zápasy totiž Rovers odehrají na půdě Arsenalu, respektive ManCity, což ve spojení s QPR, jež na tradiční celek čeká v Ewood Parku (kde se mimochodem Blackburnu vůbec nevede a má zde bilanci 3x8) nevěstí v případě ztráty v nadcházejícím utkání nic dobrého.

Ambice Newcastlu se v prosinci rozutekly jako podzimní listí, a tak už kde, kdo tento celek odepisoval, Magpies se ovšem dokázali dvěma výhrami ze třech zápasů v lednu vrátit zpátky. Další rána ale přišla hned vzápětí: debakl na Craven Cottage a především potom pohárový neúspěch na hřišti Brightonu, má za následek, že severoanglický tým opět dopadl na zem, odkud nebude už zrovna vstávat lehce a to nemluvě o tom, že se bude muset ve třech zápasech obejít bez Yohana Cabaye, jenž si bude muset odsedět trest za nevhodné chování v Brightonu...

Po tranění kyčle by se měl vrátit David Dunn, naopak mimo zůstává potrestaný kanonýr Yakubu. Nad Sambou se pak vzhledem k jeho toulavým myšlenkám vznáší otazník.

Magpies se kromě již zmíněného Cabayeho budou muset obejít bez senegalského dua Demba Ba - Papiss Cissé, kteří i po vypadnutí jejich Senegalu z Afrického poháru národů stále nebudou připraveni nastoupit. Po problémech s třísly by měl být ale už k dispozici kapitán Coloccini.

Nepříliš vhodná chvíle pro výjezd k jednomu z nejméně příjemných soupeřů na domácím hřišti. Chelsea se potácí v krizi, nemá ve svém středu jediného hráče, který by dokázal strhnout utkání na její stranu a do toho se potýká s dalšími a dalšími zraněními. Swansea prožívá skvělou sezonu a doma je téměř neporazitelná. Doposud se to podařilo pouze Manchesteru United a Blues to zde budou mít dnes obrovsky složité.

Jak jsem zmínil výše, domácí forma Swans doma je fantastická, pět výher, pět remíz a jediná porážka. Kromě toho také nejméně obdržených branek (6) společně s Manchesterem City. Celou třetinu navíc inkasovali minulý domácí mač, což ovšem nezabránilo heroickému vítězství 3:2 ve strhující bitvě s Arsenalem.

Chelsea se trápí. André Villas-Boas svádí bídnou ofenzivní potenci svých borců na reformu v obranné fázi, jež byla v roce 2011 chvílemi opravdovým průchoďákem. Jenže když Blues ze sedmi posledních ligových zápasů jen jednou překročí "bájnou" jednogólovou hranici jen jedinkrát, je to opravdu na pováženou. Zvláště pak, když takřka stejný tým před dvěma lety pod Ancelottiho vedením překonal střelecký rekord Premier League.

V září, když se obě mužstva střetla poprvé, byly karty rozdány jednoznačně. Chelsea s probuzeným Torresem a v úžasné formě hrajícím Ramiresem snadno přemohla Velšany 4:1 a to i přesto, že přemotivovaný Španěl ještě v prvním poločase uviděl červenou kartu. Dnes bude situace zcela odlišná, důvod, Liberty Stadium, už asi není nutné ani zmiňovat.

Seznam absentérů se v táboře Blues naplňuje. Kromě Drogby s Kalouem, kteří září na Africkém poháru národů, nemůže hrát ani další Afričan John Obi Mikel, jehož trápí stehno. Kvůli zranění se na hrací plochu nepodívá ani další dvojice středopolařů, Lampard nedoléčil lýtko, Ramires stráví 4 týdny léčením vazů v koleni. Nejnověji se zranil i kapitán John Terry a prostor od začátku tak zřejmě dostane Daviz Luiz a nová posila Gary Cahill.

Swansea bude postrádat Joshe McEachrana, který je v týmu na hostování právě z Chelsea, a proto nesmí nastoupit. Naopak první utkání od srpna si může připsat Alan Tate. Zkušený středopolař se může na hřiště podívat po půl roce; tehdy si přirazil nohu mezi strom a golfový vozík...

Pro Kohouty půjde o takové malé Déjà vu. Před dvěma týdny dorazil do severního Londýna jiný celek z chvostu tabulky Wolverhampton a domácí mohli být nakonec rádi, že se jim povedlo z kraje druhé půle alespoň vyrovnat. Spurs se tak mají fanouškům za co rehabilitovat.

Tottenham po skvělém úvodu, kdy získával body jak na běžícím pásu, jakoby s přicházejícími Vánoci poněkud ztěžknul, přestal střílet branky, a i když se neustále drží na špici, tak jeho bodové konto už se nerozrůstá s takovou lehkostí jako před několika málo měsíci. Konkrétně patnáct získaných bodů z devíti duelů hovoří pro ambiciózní celek jasnou řečí, jež v sobě reflektuje alespoň pocit mírného, i když ne tolik výrazného zklamání. A proti kterému jinému týmu by měli Spurs doufat v nápravu než proti Wiganu, jemuž před více než dvěma lety přidělili na cestu plných devět zásahů, přičemž na pěti z nich měl svůj podpis vyrytý Jermain Defoe.

Když už jsme tak zabrousili do statistik, potom rozhodně nesmíme opomenout loňský vzájemný duel: ten pro změnu svěřencům Harryho Redknappa vůbec nevyšel a do té doby impotentní Latics si proti okleštěné sestavě Kohoutů připsali premiérové tři body v sezóně. Něco podobného by si jistě hosté rádi zopakovali i tentokrát, zvláště když největší konkurenti Blackburn a Bolton stupňují své úsilí a v posledních zápasech dokáží téměř pravidelně bodovat. Pokud tak Wigan nechce definitivně ztratit kontakt s týmy před sebou, musí už po třech hluchých pasážích nutně zabrat!

Spurs dokázali v pátek zvládnout utkání 4. kola FA Cupu na půdě druholigového Watfordu, při tom se jim ale zranili hned dva hráči. Pochybnosti panují jak nad startem Jermaina Defoea, tak i jeho kolegy z útočné vazby Aarona Lennona. O případném startu obou jmenovaných se rozhodne až těsně před utkáním.

To na druhé straně by se měla představit nová posila: Jean Beausejour je po příchodu z Birminghamu okamžitě nachystám pomoci svému novému klubu v nelehkém boji o udržení. Mimo hru naopak je i nadále Antolín Alcaraz, jehož neopustili problémy s třísly. Po svalovém zranění by se pak měla vrátit dvojice David Jones - Shaun Maloney.

Od tohoto duelu jde očekávat asi všechno, jen ne nějakého oboustranného "zanďoura" či obecně opatrnou hru od jednoho z aktérů. Wolverhampton totiž zkrátka a dobře bránit neumí, zatímco Liverpool, povzbuzený výhrou v derby (spojenou s postupem do další fáze FA Cupu) a zvládnutou odvetou semifinále Carling Cupu, zkrátka nemůže myslet na nic jiného než demolici. Body i ještě víc sebevědomí pro střelce - to je přesně to, co nyní Dalglishova parta nejvíc potřebuje.

To první se Liverpoolu v poslední době nedařilo vskutku ukázkově: tři kola teď zůstává bez výhry, po nejčerstvější a opravdu šokující porážce od Boltonu potom Dalglish zuřil asi nejvíce od svého návratu na Anfield. Celkově tu pak je akorát jediná výhra v šesti minulých kolech, což je bilance, jež zkrátka potřebuje kruté zlepšení. A toho lze dosáhnout právě třeba nalezením střelce - toho nepředstavoval ani Suárez, který je teď navíc nadlouho v trestu; a zatím se ne a ne probrat ani Carroll s Kuytem (jenž ovšem nyní rozhodl derby s MU). Dalglish navíc popřel, že by ještě reálně v tomto přestupovém okně někoho získal, takže se tu zkrátka bude spoléhat na vlastní zdroje. Ty zdroje, které dosáhly v posledních třech kolech všehovšudy na jedinou trefu do černého.

Wolverhampton má z Liverpoolu docela dobře komplex. Na vlastním stánku jej neporazil už čtyřikrát po sobě, naposledy se mu tedy zadařilo daleko v minulosti, roku 1981. Zároveň pro Kennyho Dalglishe bude mít tento několikátý výlet na hřiště Wolves zvláštní náboj; právě na Molineux se před rokem jasnou výhrou 3:0 vracel do funkce manažera Reds. Jeho pozice je teď přitom podobně neotřesitelná jako ta McCarthyho, alespoň to tak vypadá na první pohled. A to i přesto, že zřejmě rovněž letos nebudou Vlci bojovat o nic jiného než prostou záchranu svého kožichu. Momentálně už dokonce dřepí v sestupové zóně (i když těsně) a vůbec jim nepomáhá ani ofenzíva na chlup stejně potentní jako ta liverpoolská (25 vstřelených gólů).

Craig Bellamy už těžko odehraje dvě utkání po sobě, teď to však vychází zrovna na jeho start do úvodního hvizdu. Do nedávného pohárového derby s MU totiž jenom nakrátko střídal. Mezi jedenáct vyvolených by pak opět mohlo patřit rovněž odpočívající duo Kuyt-Adam. Prvně jmenovaný tím spíš, že v 88. minutě o víkendu strhl zápas na stranu svého týmu.

Frimpong po děsivě vypadajícím souboji, respektive jeho následcích, skutečně nebude McCarthymu nyní k dispozici, stejně jako jiný zraněný středopolař O’Hara a suspendovaný Henry. Irský manažer tak čelí významnému dilematu kým pokrýt strategický střed pole. Na pomoc by si zřejmě měl přizvat Srba Milijaše.

Vůbec poprvé v éře Premier League se teď stalo, že je Manchester United v této fázi sezony venku jak z Ligy mistrů, tak z FA Cupu - tedy dvou nejvýznamnějších pohárových soutěží. O lize však něco takového neplatí; tam se stále Red Devils drží na dostřel prvnímu City, což rozhodně budou chtít potvrdit i doma proti oblíbenému Stoku.

Na Old Trafford výsledky 5:0, 4:0 a 2:1; loňská jarní remíza vůbec jediným zaváháním v novodobé historii vzájemných soubojů. Ryanu Giggsovi byly jenom dva roky, když Potters naposledy slavili triumf v Divadle snů - stalo se tak tedy v dubnu 1976. To už je vpravdě zatraceně dlouhá doba. A dnes to asi nevypadá, že by se na tom něco mělo měnit. Po vypadnutí z nejstarší soutěže na světě, ještě tváří v tvář úhlavnímu rivalovi, to si říká o řádné zchlazení žáhy na příštím protivníkovi. A Stoke se pro to opravdu zdá být jako stvořený: v posledních šesti kolech živí průměr jednoho bodu na zápas a za tu dobu vyhrál jen jedinkrát.

Pokud bychom se ale nechtěli koukat na rub formy Potters, nýbrž na její líc, viděli bychom zase něco jiného: třeba jedinou prohru v této sekvenci (minule s WBA), dvě čistá konta, osmou příčku v lize a obecně vitální počet bodů přivezený z cizích hřišť (10 z nedávno možných patnácti). Proti tomu ovšem stojí "ďábelská" polovina z dosud odehraných ligových utkání s čistým štítem, zaznamenaná trefa již v 41 po sobě jdoucích kláních nebo více než týden stará, jistě povzbudivá výhra na půdě Arsenalu. United se zkrátka po dvou kolapsech s Blackburnem a Newcastlem patrně opět vydali tou správnou ligovou cestou; teď je jen otázkou, nakolik je vykolejí nešťastná prohra v FA Cupu.

Rio Ferdinand se už po zranění zad pro pohárový duel s Liverpoolem alespoň vrátil na lavičku, takže by dnes klidně mohl startovat i v základu. To na druhou stranu nelze říct o křídelníkovi Nanim a spěchat se zřejmě nebude ani na Rooneyho s Jonesem, kteří oba marodí s kotníkem.

S trochou nadsázky by se dala výhra Stoku nad Derby ve 4. kole Anglického poháru označit za Pyrrhovo vítězství. Při jeho budování totiž Potters přišli o svého klíčového (prakticky také jediného) myslitele Matthewa Etheringtona, jenž si namohl třísla. Obecně se tak doufá v další povzbudivé představení Camerona Jeromeho, víkendového střelce, který by mohl poprvé v tomto roce nastoupit v základní sestavě.

Uplynuly sotva tři dny a máme tu další derby mezi klubem z Manchesteru a mužstvem z Merseyside. V sobotu změřili síly ti slavnější s bohatší historií v rámci FA Cupu a jako vítěz odešel domácí liverpoolský tým. Dnes se střetnou Everton s Manchesterem City opět ve městě na řece Mersey, ale výsledek podobný tomu víkendovému by se rovnal menšímu překvapení.

Man City už vyhořel v obou anglických pohárech, vypadl i z Ligy mistrů a při vší úctě k Evropské lize, jediným cílem, ke kterému Manciniho svěřenci nyní směřují, je zisk titulu v Premier League - první od roku 1968. Sic body sbírají především na domácím Etidah Stadium, i venku budou proti Evertonu určitě favority. Toffees ještě nevybředli z tradiční podzimní (a letos i zimní) letargie a jakýkoli bodový zisk by byl proti vedoucímu celku tabulky úspěchem.

Na druhou stranu, a to je třeba zdůraznit, pohled do historie naklání misky vah jednoznačně směrem ke Karamelkám. Z posledních devíti vzájemných střetnutí totiž celých sedm (!) vyhrál Everton, včetně čtyřech z pěti nejčerstvějších na Eastlands. Letošní první duel ovšem přeci jen ovládli Citizens, když po gólech střídajících Balotelliho a Milnera zvítězili 2:0.

Toffees může také nabudit úspěch v FA Cupu. Postup do osmifinále nejstarší pohárové soutěže světa přes Fulham po výhře 2:1 jistě přidá na spokojenosti. Úsměv na Moyesově tváři nicméně neudělá pohled na seznam absentérů. Jagielka, Distin, Coleman, Rodwell, Osman, ti všichni jsou mimo hru, kromě toho se ještě zcela nedal dohromady Ross Barkley, přestože už odehrál zápas za dorost.

Manchester City vítá po čtyřzápasové stopce kapitána Vincenta Kompanyho, což při absenci bratrské dvojice Kolo a Yaya Touré, jež hájí barvy Pobřeží slonoviny na Africkém poháru národů, přijde více než vhod. Naopak se ale musí obejít bez dalšího distancovaného hráče Maria Balotelliho.