Anglická Premier League - preview 24. kola

Čtyřiadvacáté kolo Premier League se rozložilo do třech dnů. Uzavírá ho jeden z šlágrů, na Anfield Road dorazí k duelu dvou adeptů na postup do Ligy mistrů severolondýnský Tottenham. Zatímco Spurs jsou v pozici, kdy si vzhledem ke ztrátě Chelsea mohou dovolit zaváhat, Liverpool ze stejného důvodu musí zvítězit. Další šanci takto dotáhnout vedoucí čtyřku jen tak dostat nemusí.

Liverpool se v pondělí střetne se soupeřem, jenž mu na podzim uštědřil ošklivý debakl. Na White Hart Lane to skončilo 4:0, na čemž se nejvíce podepsalo dvojnásobné vyloučení hráčů Reds. Především druhý poločas, v němž Kohouti nasázeli soupeři tři branky, byl jednostranný. Dokonce i poslední vzájemný zápas na Anfieldu vyhráli Redknappovi svěřenci.

Zápas v týdnu i účast v FA Cupu dopadla pro oba celky výborně. Tottenham vyřadil londýnský Watford po výhře venku 1:0, Liverpool pak ve velkém derby pozdní brankou Kuyta postoupili do osmifinále; konečný stav - 2:1. Reds navíc mají ještě další zářez manchesterského klubu, když z Carling Cupu po výsledcích 2:2 a 1:0 vyřadili City a postoupili do samotného finále, kde se za necelé tři týdny postaví Cardiffu.

Do nominace Liverpoolu se po osmizápasového trestu vrací uruguayský útočník Luis Suárez, jehož tvář si po utkáních strávených na tribuně budeme moci konečně prohlédnout i v dresu. Comeback po zápasovém odpočinku hlásí kapitán Steven Gerrard, jenž z rozhodnutí Kennyho Dalglishe vynechal vítězný mač ve Wolverhamptonu. Skotský manažer pak kromě zraněného Lucase a nedoléčeného Robinsona může počítat s celým kádrem.

To Harry Redknapp má horší starosti a nejen fotbalové. Nedávno před soudem čelil obvinění z daňových úniků, jichž se měl dopustit za působení v Portsmouthu. V týmu pak postrádá Gallase a Huddlestona. Menší problémy pak mají, a nad jejich startem tak visí otazník, ofenzivní hvězdy týmu Emmanuel Adebayor, Rafael van der Vaart, Aaron Lennon a Jermaine Defoe. Kromě nich ještě pravý bek Walker.

Když naposledy výprava z vínové části Birminghamu zavítala do Tyneside, tak zaprvé cestovala ještě na St. James Park, ne do Sports Direct Areny, ale hlavně tam zadruhé dostala "nakládačku" vyjádřenou poměrem 0:6. Tehdy, v srpnu 2010, ještě v černobílém dresu zářil Andy Carroll, autor hattricku. Jenže to už je dávno předávno...

Od té doby se vskutku leccos změnilo. Zatímco tenkrát byl Newcastle sotva se rozkoukávajícím nováčkem s o mnoho menšími ambicemi, než jaké si na bedra nakládala čerstvě neO’Neillova Aston Villa. Dnes je tomu docela dobře naopak: Magpies v lednu zase jednou někomu věnovali dres s legendární číslovkou devět, když z německého Freiburgu přivedli kanonýra na slovo vzatého, Papisse Dembu Cissého. Ten se takto spáruje s Dembou Ba, druhým nejlepším střelcem aktuálního ročníku Premier League; a to dost možná již dnes.

Což pro Newcastle bude mimo jiné jasný signál začátku cesty za evropskými poháry. Leč si to v klubovém sídle možná ani nepřipouští, se čtyřmi výhrami v šesti kolech a třetí nejlepší formou od Štědrého dne v Newcastlu zase skutečně nabrali zřejmý kurz "Evropská liga".

Naopak Villans, kteří pohárové ambice měli - chtělo by se říct - odpradávna, takhle vysoko pomýšlet nebudou. Pouhé dvě výhry v osmi kolech je k tomu koneckonců těžko mohou předurčovat. K tomu potom je třeba připočíst i dávnější forma a vyjde vám aktuální počet "ubohých" 28 bodů, který birminghamské váže k 13. příčce a tedy daleko spíše k záchranářským povinnostem než nějakým o poznání příjemnějším.

Na druhou stranu k čemu se Villa asi ráda bude upínat, je momentálně její venkovní forma: na cestách jsou totiž McLeishovci neporaženi již pětkrát v řadě, přičemž posledně tu dokonce dvakrát vyhráli (Chelsea, Wolverhampton). Tedy počítáme-li jen ligu; nikde jinde se totiž neurodil nedávný senzační pohárový comeback Arsenalu.

Papiss Cissé s Dembou Ba jsou už sice zpátky z černého kontinentu a plně připraveni prověřit tradičně tuhou McLeishovu defenzívu, jiná opora ovšem bude Magpies scházet. Na mysli mám samozřejmě záložníka Cabayeho, který se bude v době utkání nacházet akorát na půli cesty k odpykání svého dodatečného třízápasového distancu.

Gabriel Agbonlahor opět ztělesňuje obří otazník pro všechny, kdo mají co dočinění s Aston Villou. Letošní tahoun birminghamských se totiž dál potýká s křečemi v zádech i na zadní straně stehen, takže Newcastle spíše neohrozí. K návratu se ještě zároveň nechystají ani obránce Collins a jiný křídelník Albrighton.

To nejlepší, nejatraktivnější, nejzajímavější, nejočekávanější, nejsledovanější... Zkrátka šlágr 24. kola Premier League je na programu až v neděli odpoledne. Chelsea na Stamford Bridge chystá příjezdové prostory pro hráče a realizační tým Manchesteru United. Rudí ďáblové uvnitř stadionu na západě Londýna neslavili vítězství v rámci anglické nejvyšší soutěže už téměř deset let a chystají brk na přepisování historie...

Nepomůže jim k tomu sice početný lazaret hráčů na marodce, na rozdíl od Chelsea však předvádějí fotbal, který má tvář a většinou se na něj dá také koukat. Po otřesném dvojzápase s Blackburnem a v Newcastlu se svěřenci Alexe Fergusona konečně dostali do výsledkové pohody a v úterý už potřetí v řadě zvítězili.

Chelsea a její výkony, to je kapitola sama pro sebe. Pravda, při pohledu na výsledky v roce 2012 to vypadá poměrně pozitivně, nicméně pod hávem výher a remíz z těžkých zápasů je ukryto cosi zkaženého. André Villas-Boas avizoval, že úvod nového roku věnuje zlepšení chatrné defenzivy. To se povedlo na výbornou, z šesti zápasů udrželi Terry a spol. čtyři čistá konta, zbylé dva týmy zatížily jejich konto jedenkrát. Pozitivem budiž i postup do osmifinále FA Cupu. Jenže ofenziva, ta ofenziva, kterou portugalský trenér tak prosazuje ve své filozofii, je sterilní jako eunuch za dob arabských harémů.

A z posledních deseti zápasů to platí zřejmě bez výjimky. Ať už to byla obdivuhodná trápení doma s Fulhamem na Boxing Day, absolutní nemohoucnost předminulé kolo v Norwichi nebo vystoupení v FA Cup s Portsmouthem, které sice skončilo 4:0, ale tři branky padly v posledních minutách - přes 80 minut to byla vyložená hrůza.

Zápasy mezi Chelsea a Manchesterem United mají v posledních letech vždy stejnou příchuť - boj o titul. Ne tak letos. Blues se chtě nechtě musí zaměřit pouze na hájení pozic zajišťující účast v Lize mistrů a možná i to bude tvrdý oříšek. Dnes proti United budou obhajovat také dlouhou devítizápasovou (W6, D3) sérii bez porážky na Stamford Bridge. A minimálně nejčerstvější dvě střetnutí mají nádech kontroverze, kterou fanoušci Rudých ďáblů těžko překousávali.

Minulou sezonu šlo o nesmírně důležitý zápas, jenž mohl výrazně napovědět o preferencích na ligový titul. United po gólu Rooneyho vedli, avšak domácí Chelsea po krásné brance Luize a proměněné penaltě Lamparda slavili tři body. Ať už odpískaný pokutový kop nebo nevyloučení až příliš agresivního Luize, v manchesterském táboru to vřelo. Stejně jako o sezonu dříve, kdy jediný gól kapitána Johna Terryho pokrývají stíny pochybností kvůli možnému mrtvému ofsajdu dobíhajícího Drogby.

Ani jeden z výše zmíněných aktérů dnes na trávník Stamford Bridge nevyběhne. John Terry má problém s kolenem, zatímco Didier Drogba společně s krajanem Kalouem hájí barvy Pobřeží slonoviny na Africkém poháru národů, kde včera postoupili už do semifinále. Místo kapitána Chelsea tak zřejmě dostane šanci debutovat Gary Cahill. Mimo hru je i Ashley Cole, který dostal ve Swansea červenou kartu. O startu Franka Lamparda se bude muset rozhodnout až dnes, zkušený středopolař není zcela fit po potížích s lýtkem.

Manchester United řeší trable s defenzivní dvojicí Philem Jonesem a Andersem Lindegaardem. Oba dva mají zraněný kotník a do šlágru proti Chelsea tak určitě nezasáhnou. Po selhání v Liverpoolu tak zřejmě dostane šanci získat si zpět důvěru David De Gea, pokud tedy Alex Ferguson nesáhne, jako v zápase se Stoke, ke třetí volbě - Benu Amosovi. Zdraví jsou po kratší pauze Rooney s Nanim. Z marodky se dostal také Ashley Young, poprvé od října je v pořádku konečně i Cleverley.

Arsenal v týdnu vůbec nedokázal stavět na heroickém obratu pohárového střetnutí s Aston Villou a proti zachraňujícímu se Boltonu si připsal další z řady zbytečných ztrát. Pokud by snad plánoval zaváhat i teď, s 18. Blackburnem, bude to pro něj patrně znamenat mrazivě vysoko pravděpodobnost vypadnutí z bojů o kýženou čtvrtou příčku. Dopustí Wengerovy ovečky něco podobného?

Rok 2012 začal pro Kanonýry vskutku prachmizerně. Série tří porážek a naposledy hrubě nedostačující remíza zanechaly pravidelného účastníka Ligy mistrů pět bodů za čtvrtou Chelsea a dokonce nejníže, kde v této fázi Arsenal pod Wengerem kdy seděl. Londýňané teď tedy vstupují beze sporu do nejdůležitější fáze sezony. Tenhle duel otevírá složitou sekvenci zápasu, když vzápětí hoši z Emirates Stadium putují do znovuzrozeného Sunderlandu, pak doma budou hostit severolondýnské derby, dále zase ven na Anfield a nakonec před vlastními fanoušky proti Newcastlu. Dosud se Arsenal v kritických chvílích vždy dokázal semknout; letos to už ale opravdu vypadá vážně. Jakkoliv i další adepti na čtvrtý flek vypadají všelijak, jen ne jistě.

Podobě klíčový je přitom tento duel pro Blackburn; stejně jako byl už na začátku ročníku, kdy se dokonce bezprostředně před přivítáním Arsenalu protestovalo proti manažeru Keanovi, aby se záhy mužstvo obdivuhodně zvedlo a dokráčelo k prvnímu triumfu v sezoně. Příznivci Rovers se teď zase spojili po prohře 0:2 s Newcastlem, tentokrát i při výjezdu ven, kde jsou permanentní kandidáti sestupu třikrát v řadě nepřemoženi (přičemž dvakrát remizovali s kluby Big Four). Na druhou stranu je fakt, že zrovna nyní Blackburn zajíždí na velmi neoblíbenou půdu, kde se před loňskou bezbrankovou plichtou sedmkrát v řadě obešel bez bodu a za tu dobu stihl inkasovat hned 25krát.

Už v utkání se Strakami se Rovers museli obejít bez klíčových mužů dvou rozdílných partií základní sestavy: útoku chybí Yakubu, jenž právě teď zkompletuje svůj třízápasový distanc, obraně zase Samba. Debut by si tak mohl odbýt v poslední možnou chvíli získaný Bradley Orr, přičemž včasný návrat z nemoci plánuje forvard Goodwillie.

Arsenal v týdnu stihla zpráva o novém zranění Jacka Wilsherea, stejně jako o Chamberlainových problémech s kolenem, které aktuálně zářící talent možná z dnešního duelu vyřadí. Stoprocentně zpátky v sestavě už ale je duo Arteta-Sagna a očekávat se dá i opětovné Rosického členství v zahajovací jedenáctce.

Když Bolton v září dostal od Norwiche "naklepáno" v poměru 0:4, začínalo se v jeho středu pomalu, ale jistě bít na poplach. Teď není situace o moc jinačí, spíš vyhrocenější. Trotters sice posledně uhráli cenný bod s Arsenalem, pořád ale trčí jenom dva body nad sestupovou zónou. Naopak nováček z Norwiche je docela dobře v suchu.

Paradoxně právě Bolton tenkrát zachránil Canaries od podobné pohromy; v září se totiž potkaly celky podobně mizerně hrající. Norwich čtyři kola čekal na výhru, až přišel Bolton. Ten momentálně naopak dvakrát po sobě neprohrál, což se mu povedlo i na přelomu roku 2011 a 2012. Dalo by se tedy říct, že se vlastně zvedá. Tenhle trend by ale teoreticky i prakticky vydržet neměl, když v příštích kolech čekají na Wanderers obrácená klání s Liverpoolem a oběma Manchestery (jež na podzim dopadala katastrofálně) - proto by teď určitě bylo záhodno nejlíp naplno bodovat.

Zajímavou symboliku by přitom mohla mít případná další výhra Kanárků. Ti totiž takzvaný double (podzimní i jarní výhra) s Boltonem uhráli naposledy v sezoně 1970/71, když se oba celky potkaly ještě ve staré Division Two. Tehdy právě Trotters skončili na samém dně tabulky a sestoupili ještě o patro níže. Něco takového by se jim nyní stalo po více než dekádě - pokud naopak Coyleovci potvrdí svou formu (dvě porážky v sedmi kolech), přiblíží se k prodloužení svého nepřetržitého fungování mezi elitou už na 12. sezonu.

Norwich minulé kolo se Sunderlandem vůbec nezvládl, když prohrál vysoko 0:3. Tenhle debakl teď klidně bude moci odčinit ta samá jedenáctka, neboť Paula Lamberta netrápí žádné čerstvé absence. Dál ovšem zůstává na marodce levý bek Tierney, jehož tahají třísla.

Svého debutu v dresu Boltonu se možná dnes dočkají dvě nové ofenzivní akvizice, z Arsenalu hostující Miyaichi i z Watfordu napevno získaný útočník Sordell. Naopak Tim Ream už sice má vyřízené pracovní povolení, z New Yorku ovšem včas přiletět nestihl. Steinsson zatím žije v nejistotě.

Zápas, který určitě stojí za zhlédnutí. Důvod? Queens Park Rangers. Malý (prozatím...) klub ze západu Londýna v lednu mohutně posiloval. Kromě několika zvučných jmen, která získali QPR na hostování, to byly především přestupy nastálo. Do konce sezony budou modrobílý dres oblékat Macheda, Diakité a Taiwo, definitivně se na Loftus Road přestěhovali Nedum Onuoha a především hvězdné útočné duo Djibril Cissé - Bobby Zamora.

První z forvardů, francouzský rebel z Lazia, se fantasticky uvedl už při debutu. Určitě i jeho vinou se z na první pohled nudného utkání ve Villa Parku stala ofenzivní předháněná s výsledkem 2:2 a spoustou dalších šancí. Sám Cissé pak krásnou ranou k tyči otevřel skóre už po dvanácti minutách a zajistil svému novému zaměstnanci bod, za nějž, i přes vedení 2:0, museli být po 90 minutách nakonec rádi.

Parádní podívaná by mohla být k vidění i dnes na Loftus Road, kam zavítá Wolverhampton. Tedy celek, který si zrovna na organizovanou defenzivu a nějaký "prešovský beton" taky nepotrpí. Trápí je však špatná forma, kvůli níž už spadli na předposlední místo tabulky. Nevyhráli už devět zápasů v řadě (D4, L5) a nezdá se, že by právě proti okysličeným QPR neměla série zakulatit na desítku.

Tomu napovídá také podzimní střetnutí, v němž hosté z Londýna svého soupeře na Molineux přejeli 3:0 - tehdy to vypadalo, že oba týmy by mohly zaútočit i na lepší střed tabulky. Pak ale přišel zlom. Rangers dostali za dva týdny "šestku" v derby od Fulhamu a nakonec se přiblížili samotné sestupové hraně; Wolves pak od té doby z šestnácti ligových zápasů vyhráli jenom dva a spadli dokonce až pod ni...

Jak je výše zmíněno, Cissé už má svůj debut za sebou, stejná zkouška nyní čeká Bobbyho Zamoru, na což se fanoušci velice těší. Potíže s třísly odstranil Jay Bothroyd, nicméně přes zvučnou dvojici v útoku se do sestavy stejně nedostane. Zpět z Afrického poháru národů jsou každopádně Traoré a Taarabt.

Taky Wolves získali do svého středu velké jméno - z Tottenhamu přišel na hostování do konce sezony Seb Bassong, jenž se taktéž dočká debutu. Posilou může být i návrat dlouho zraněného Jamieho O’Hary.

Hned polovina 24. kola Premier League je naplánována na 16:00 v sobotu 4. 2. 2012 a jedním z oněch pěti zápasů je také střetnutí mezi Stoke City a Sunderlandem. Black Cats jsou pod Martinem O’Neillem k nezastavení, ze devíti zápasů s ním za kormidlem hned šest vyhráli a stoupají tabulku nezadržitelně vzhůru. Přeskočili dokonce i jakéhosi černého koně na jedno z pohárových umístění - Stoke City. Potters naopak uvadají, z posledních sedmi klání vyhráli jediné.

Sunderland se Stevem Brucem a Sunderland s Martinem O’Neillem - úplně jiná písnička. Zatímco tým pod vedením 51letého Angličana zněl až příliš často falešně a libý tón zněl jen výjimečně; severoirský manažer se zkušenostmi z Aston Villy nebo Celticu vnukl Mackems nádech hotové symfonie. No dobře, řekněme, že je to jen na špičku britských hitparád...

Hitem byl i minulý zápas, kdy Sunderland přejel nabuzený Norwich City doma snadno 3:0 a uhasil jakékoli domněnky, že by mohlo jít o vyrovnaný zápas dvou optimisticky naladěných klubů. Severoanglický klub našel velkou ofenzivní sílu v triu záložníků McClean, Larsson, Sessegnon, ačkoli posledně jmenovaný hraje spíše podhrot. Parádně zahrál proti Canaries i forvard Frazier Campbell, který právě ve středu zažil sezónní ligový debut.

To Stoke City se v týdnu moc dobře neuvedl. Prohra 0:2 na Old Trafford sice ostudou není, ale jediná pořádná střela už svádí k bilancování. Stejně tak nedisciplinovanost jindy skvěle defenzivně organizovaného týmu, která způsobila dvě penalty a ještě třetí měla po ruce Hutha následovat.

Poslední vzájemný zápas, tedy ten podzimní zářijový, jednoznačně opanoval Sunderland, když především díky skvělé první půli rozdrtil Stoke 4:0. Pro Potters ovšem naopak hovoří historická bilance na Britannia Stadium, kde domácí triumfovali v posledních čtyřech případech. Za připomenutí rozhodně stojí nejčerstvější zážitek ze Stoke-on-Trent; Mackems zde dvakrát vedli a až dvě trefy stopera Roberta Hutha z posledních 8 minut rozhodli o výhře svěřenců Tonyho Pulise 3:2.

Manažer Stoke City bude muset pozorně posoudit stav své hvězdy Matthewa Etheringtona, který dva dny netrénoval kvůli virovému onemocnění. Žádná další nová zranění však velšský lodivod neeviduje. To O’Neillovi zůstává mimo hru kvarteto Wes Brown, David Vaughan, Lee Cattermole a Nicklas Bendtner. Zranění jsou taky Kilgallon a Bramble, avšak další stoper Sotirios Kyrgiakos, jenž přišel v lednu z Wolfsburgu na hostování, může odkopat za Black Cats svůj debut.

Utkání se zvláštní příchutí. Je horší Swansea venku, nebo snad West Bromwich Albion na domácí půdě? Těžko říct, oba celky však svá selhání v polovině klání napravit v té druhé. West Brom například mimo svou půdu vyhrál už pětkrát, což překonaly pouze manchesterské celky, Liverpool a Tottenham. Swansea je pak doma 6. nejlepší v v nejvyšší anglické soutěži.

Swansea je v letošním ročníku příjemným překvapením. Velšská popelka, která do Premier League postoupila jako vůbec první klub v zemi, okupuje solidní čtrnáctou příčku a na sestupové pozice má náskok celých devět bodů. West Brom je na tom o něco málo hůře, je patnáctý a má o bodík méně. Ke svěřencům Roye Hodgsona se vztahuje i jedna zajímavá neatraktivní statistika. Na jejich Hawthorns totiž padlo nejméně gólů v celé Premier League. Tedy, společně s Anfieldem...

Labutě v posledních zápasech plují poměrně poklidně. Z posledních šesti zápasů prohráli jen jednou, před měsícem ve Villa Parku dokonce poprvé vyhráli mimo svůj Liberty Stadium. Navíc doma v nádherném zápase porazili 3:2 Arsenal a naposledy měli na lopatě dokonce i Chelsea, nebýt nešťastného nastavení, v němž Bosingwa o Neila Taylora poslal míč do sítě a vybojoval remízu 1:1.

Ani West Bromwich nemá právě špatnou formu. Ve středu uhrál remízu na hřišti nabuzeného Fulhamu, což se dá považovat za dobrý počin. Předtím dokonce triumfovali na půdě Stoke City. Ano, obě utkání venku. Podíváme-li se na výsledky z domácí půdy, dva nejčerstvější jsou porážky - 1:2 s Norwichem (což paradoxně na vlas zopakovali i v FA Cupu) a 0:1 s Evertonem.

Na podzim vyhrála jasně Swansea 3:0 v utkání, který znamenal první vítězství Swans v krátké historii Premier League a dokonce i první gól - ten zaznamenal z penalty Scott Sinclair. K dalším vzájemným utkáním došlo v sezoně 2009/10 v Championship a pokaždé vyhrál hostující celek - na Hawthorns Swansea 1:0, na Liberty Stadium WBA 2:0.

Roy Hodgson má, co se marodů týče, samé dobré zprávy. Steven Reid, Shane Long i Paul Scharner jsou všichni blízko stavu, kdy by zvládli zápasovou zátěž - rozhodnou zdravotní testy. Nejistý start platí i u Jeroma Thomase. Těšit se fanoušci Baggies mohou na debutu nových lednových posil Liama Ridgewella a Keitha Andrewse. Také Swansea by mohla využít nové akvizice, z Wrexhamu přišel Curtis Obeng. Nezahrají si ovšem Ferrie Bodde a Andrea Orlandi.

Patnáct kol do konce a Wigan bude dle propočtů Guye Mowbraye z BBC potřebovat vyhrát alespoň šest z nich, aby mohl pomýšlet na prodloužení své prvoligové ságy již na sedmý rok. Jenže když uvážíte, že atleti zvládli takový úkol splnit pouze ve třech z minulých 23 případů, přicházíte na zcela zřejmý oříšek. Oříšek, který by dle papírových předpokladů Martinezovi svěřenci neměli rozlousknout ani proti Evertonu...

Vždyť se Latics pyšní nejhorším skóre v lize, a to oboustranně; což je docela rarita posledních let, aby měl nějaký tým v téhle fázi sezony nejhorší obranu i útok. Wigan to dokázal - stejně jako prohrát ve všech čtyřech předešlých kolech, nevyhrát v osmi minulých a doma naplno nebodovat od měsíce srpna. Také s Evertonem přitom Latics neživí žádnou příznivou bilanci: vyzrát nad ním nedokázali už šestkrát po sobě (jen dvakrát remizovali), přičemž jejich jediné domácí vítězství nad tímto sokem se urodilo v listopadu 2008 gólem dnes již zapomenutého Henriho Camary.

David Moyes pomalu završuje desátý rok v čele Evertonu, což je vpravdě pořádná doba - a dosud zažil asi jen hodně málo lepších zápasů, respektive výsledků, než ten z prostředka tohoto týdne, kdy jeho Toffees přemohli vedoucí ManCity. Právě od tohohle skvělého úspěchu se Karamelky nutně potřebují odrazit. Leč se už, zdá se, napevno usadily uprostřed ligové tabulky, pořád mají ukrutné problémy se střílením gólů. Více než jednou koneckonců skórovaly jedinkrát z posledních 11 pokusů. Na druhou stranu Wigan nájezdům protivníků odolal všehovšudy jednou v minulých 22 kolech; a to navíc Everton čerstvě posílil ostrostřelec ze Skotské Premier League Nikica Jelavić.

Momo Diamé si přijíždí spravit chuť na Ostrovy poté, co jeho Senegal ostudně vypadl z Afrického poháru národů. Pomáhat by mu v tom už mohl i uzdravený Alcaraz; on tedy alespoň z lavičky. Naopak odtamtud by do základu mohlo povýšit duo Rodallega-Jones.

Jak navrátilec Pienaar, tak zmíněný Jelavić jsou určitě připraveni pozvednout úroveň a plodnost evertonské ofenzívy. Kdo naopak ubyl - Biljaletdinov se odebral na očekávaný úprk zpátky domů do Ruska. Jinak nikdo z marodky současný "způsobilý" kádr nedoplní, Moyes se proto dál bude muset obejít bez služeb Distina, Osmana, Colemana či Rodwella.

Tak podvanácté? Manchester City má v sobotu možnost, a dost možná v současné pozici i povinnost, navléci na domácí šňůrku už korálek s pořadovým číslem 12. K vyrovnání rekordu Newcastlu ze sezony 1995/96 schází ještě dva. V cestě stojí jeden z těch snadnějších soupeřů. Ne že by snad Fulham platil v anglických luzích a hájích za otloukánka, naopak. Jenže Cottagers letos v jedenácti zápasech na hřištích soupeře uhráli jen jediné vítězství - "honosí" se navíc nejhorší ofenzivní silou mimo svůj stadion v Premier League, když se radovali z gólu pouze sedmkrát...

Jako klíčová se momentálně pro Manchester City jeví absence Yaya Tourého. Ten je společně s bratrem Kolo Tourém s reprezentací Pobřeží slonoviny na Africkém poháru národů a Citizens bez něho vyhráli jen tři z devíti zápasů; čtyřikrát pak dokonce odešli z hřiště poražení, na což v letošní sezoně rozhodně nejsou svěřenci Roberta Manciniho zvyklí. Silva s Agüerem mohou zazářit, nepřítomností robustního středopolaře ovšem přišli Man City o klíčové spojení defenzivní části s ofenzivní.

City je letos doma v lize nepřekonatelné. Jedenáct výher, 34 vstřelených branek a jen 6 obdržených. Obdivuhodná statistika, kterou bude Fulham jen těžko překonávat, zvláště když má v zádech frustrující domácí remízu 1:1 s West Bromwich Albion. Historie vzájemných zápasů mezi nimi a Citizens však odhalí zajímavé údaje. 1:1, 2:2, 1:3, 2:3. Ano, Manchester City už více než pět let na Eastlands nedokázal Fulham porazit. Řeknete si, opravdovou kvalitu získal tým z průmyslového města teprve letos, vzpomeňme však, a nemusíme daleko (Everton je jistě spokojen), co psychický blok z neúspěšných sérií dokáže. V září navíc Fulham obral Man City na Craven Cottage o dva body po remíze 2:2 a způsobil tak jedinou ztrátu vedoucího celku Premier League v prvních dvanácti (!) zápasech.

Fulhamu se konečně uzdravila brankářská jednička Mark Schwarzer, který tak možná vystrnadí dosavadní "záskok" mezi třemi tyčemi Davida Stockdala. Fit je nově i Moussa Dembele. Mimo hru jsou naopak Andy Johnson a Steve Sidwell. Útočníka trápí tříslo, ryšavého středopolaře pak vyřadila kýla. Nová posila ze Stuttgartu Pavel Pogrebňak pak čeká na vyřízení mezinárodního povolení. Manchesteru City pak chybí kromě afrického bratrského dua i suspendovaný Mario Balotelli, Kompany s Richardsem by naopak mohli i přes lehké zdravotní potíže nastoupit. Stejně jako David Pizzaro, jenž je v kádru lídra soutěže od prvního února na hostování z AS Řím.