Anglická Premier League - preview 25. kola

První vyhrané West Midlands derby v Premier League právě s tímto soupeřem by Wolverhamptonu mimořádně pomohlo, o tom se nemá cenu přít. Vlci totiž poslední dobou až nepěkně koketují s týmy ze samého chvostu tabulky, takže by je případný šestý zápas bez plného bodového zisku mohl klidně uvrhnout do sestupových vod.

Birmingham naproti tomu žije optimismem. Sice už tři zápasy v řadě nepoznal sladkou chuť vítězství, jenže to je samo o sobě dost zavádějící skutečnost. Hned po sobě totiž narazil na nynější členy top čtyřky, přičemž hned se dvěma, Tottenhamem a ManUtd, dokázal alespoň remizovat. Na Chelsea byl už krátký. Přesto není důvodu ztrácet hlavu. McLeishovy ovečky nadále patří k tomu lepšímu, co letos Premier League nabízí, a dokonce jsou často označováni za nejpříjemnější překvapení tohoto ročníku. Přeci jen od nováčka bychom asi jen stěží mohli očekávat čtrnáctizápasový běh s jedinou prohrou (s vedoucím mužstvem) na štítě, který si teď Brums užívají.

Wolverhampton loni postupoval z prvního místa přímo do Premier League. Právě spolu s Birminghamem, na nějž měl po konečném zúčtování náskok pěkných sedm bodů. Teď, o pár měsíců později, však leží až 13 bodů za ním. Může za to především do nebe volající impotence vlčích útočníků. Za ně museli v minulém kole protrhávat čtyřzápasovou sérii bez vstřelené branky Jarvis s Gardnerem. Posledním čistokrevným forvardem Wolves, jenž se radoval z gólu, tak zůstává Kevin Doyle se svou předvánoční trefou do sítě Burnley. Na druhou stranu nejhůře pálící mužstvo ligy je alespoň o chlup produktivnější venku než doma. Tak třeba teď překvapí.

Alex McLeish má zatím z pekla štěstí. Zranění se totiž zatím jeho mužstvu vyhýbají pomalu jak čert kříži. Už podvanácté v řadě tak může poskládat stejnou zahajovací jedenáctku. Na lavičku by se mu navíc po dvou vynechaných zápasech mohl vrátit Kevin Phillips. V Birminghamu se každopádně zraky obracejí spíše k chystanému smutečnímu ceremoniálu těsně před výkopem. Minutou ticha totiž všichni aktéři utkání spolu s diváky uctí památku nedávno zesnulého Gila Merricka, legendárního brankáře a manažera Brums, který tu v poválečných letech odkroutil více než 550 startů.

Ani ve Wolverhamptonu kvůli marodce příliš nelamentují. Trio Jarvis-Doyle-Ward sice v týdnu vynechalo pohárovou prohru s Crystal Palace, ovšem do nedělního klání by zasáhnout měli. Také Marcus Hahnemann proti druholigovému soupeři nechytal, u něj však šlo o čistě úsporné důvody.

V souvislosti s Chelsea se poslední dobou hodně mluví o Johnu Terrym, nyní ovšem na podobné věci není čas a Blues se musí koncentrovat na Premier League. Zápas s Arsenalem bude těžkou prověrkou, svěřenci Carla Ancelottiho do něj ale půjdou jako favorité...

John Terry už nebude kapitánem anglické reprezentace. Pásku mu za aféru s nevěrou odebral kouč Fabio Capello. Terryho nástupcem byl jmenován obránce Manchesteru United Rio Ferdinand. Kolem stopera Chelsea se rozhořel skandál poté, co vyšel najevo jeho milostný vztah s dlouholetou přítelkyní někdejšího spoluhráče z Chelsea a národního týmu Wayna Bridge.

Manchester United včera snadno porazil Portsmouth a posunul se do čela tabulky. Chelsea mu to nyní může oplatit, rozdíl mezi oběma kluby je jenom jednobodový, na Arsenal má pak Chelsea k dobru šest bodů.

"Soustředí se na svou práci. Vede si dobře každý den, každý moment. Je kapitánem tohoto týmu a dělá pro něj jenom to nejlepší. V posledních dvou zápasech zahrál velmi dobře, proti Burnley dal i gól. Takový problém je něčím, co se v životě stává běžně. Nemluvil jsem s ním o tom, není pro mě nezbytně nutné řešit něčí osobní život. Já se starám jenom o jeho chování na hřišti a v kabině a to je skvělé," zastává se Terryho manažer Ancelotti.

Do sestavy Chelsea se vrací John Mikel Obi, fit je i Ashley Cole. Problémy s kolenem má Juliano Belletti a do zápasu nezasáhne, stejně je na tom i Michael Essien.

Arsenal má marodku daleko početnější, dlouhodobě jsou mimo hru Robin van Persie, Kieran Gibbs a Johan Djourou, na Stamford Bridge nebude hrát ani Eduardo a otazník visí nad startem Diabyho.

Kanonýři ještě před několika dny vedli tabulku, nyní jsou třetí a titul se jim hodně vzdaluje. A pokud s Chelsea prohrají, budou na něho moci definitivně zapomenout. Arsenal příliš nezvládá ty největší zápasy, Manchesteru United letos podlehl dvakrát a doma nestačil na Chelsea. Navíc se k němu nebezpečně blíží čtvrtý Liverpool, který ztrácí pět bodů.

"Největší výčitky mám ze zápasu s Manchesterem United, dali jsme mu příliš mnoho prostoru a nechali ho hrát. Můj tým chtěl hodně vyhrát a cílem nyní je uhrát něco proti Chelsea. Jsem přesvědčen o tom, že máme na to zde vyhrát. Samozřejmě je třeba podat velmi dobrý výkon," ví manažer Arsenalu Arsene Wenger.

Merseyside derby číslo 213 může Liverpool alespoň na pár chvil dostat na toužené čtvrté místo, poslední, které zaručuje účast v Lize mistrů. Everton se pomalu zvedá, poslední ligovou prohru si připsal v prvním letošním derby na vlastním stadionu, má tak co napravovat.

Ačkoliv Reds prožívají tragickou sezónu, výkony před vlastními fanoušky dávají stále reálné šance na udržení velké čtyřky. Plnou bodovou ztrátu si připsali pouze v počátku sezóny s Aston Villou a před Vánoci s rozjetým Arsenalem.

A Everton se výjezdy ke svému hlavnímu rivalovi současné milenium zrovna nepyšní. Poslední odvoz s plnými náručemi se datuje až do září 1999. V následujícíh deseti duelech na soupeřově hřišti ale odjeli neporaženi hned šestkrát. Předešlá dekáda zápasů byla ve znamení červených karet, kterých nad hlavu rozhodčího vyletělo hned osm.

Oba týmy se v poslední době zdají neporazitelní. Zatímco Liverpool drží šest zápasů bez porážky, Everton bude bojovat nejen za odplatu za domácí porážku, ale i za desátý neprohraný zápas v řadě. Obdobně jsou na tom i obrany. Reds inkasovali za šest ligových zápasů jen jedinkrát, Toffees za sedm duelů obdrželi branky čtyři.

Jamie Carragher už nějaká ta derby prožil, přesto neskrývá svou nervozitu. "Mé pocity se nezměnily ani trochu. Vždy je to tak trochu zvláštní úzkost ze strachu ze ztráty. Mluvíte o tom, že jsou výsledky důležitější než předvedená hra, ale v ideálním případě chcete oboje spojit dohromady, řekl dvaatřicetiletý obránce.

"Myslím, že máme tým na boj o nejlepší čtyřku, ale samozřejmě většinu sezóny hrajeme jen s polovinou. Musíme se prostě podívat, co můžeme ve druhé polovině dělat po zklamání z té první," vidí David Moyes šance na boj o pohárové příčky pozitivně.

Ten si na Anfield nepřiveze Goslinga, Hibberta a Jagielku, nepravděpodobný je pak start Artety. Na druhé straně si nezahraje Torres, Johnson a Benayoun, možná ani Aurélio. Ostatní hráči se poperou buď o 84. vítězství Liverpoolu, 66. úspěch Evertonu, nebo si připíří 65. remízu.

Bolton se stále ne a ne definitivně odpoutat od sestupových příček, na něž dokonce v tuhle chvíli nemá ani náskok jednoho bodu. Je na tom tedy stejně jako sedmnáctý Hull, nad něj ho staví tak akorát příznivější skóre. To Fulham si na tom stojí o hodně lépe, třebaže až v minulém kole utnul pětizápasovou sérii bez bodu.

Rozdíl ve hře a výsledcích Boltonu pod Megsonem a Coylem? Zanedbatelný, jinými slovy prakticky žádný. Od manažerova příchodu z Burnley Trotters v lize triumfovali jen jedinkrát a tento fakt nijak zvlášť nepřikrašluje ani skutečnost, že takového výsledku docílili letos vůbec prvně s čistým štítem. Ke konci Megsonova angažmá získali Wanderers více bodů i jen při třech posledních rozlučkách. Na druhou stranu herní projev "nového" Boltonu není až tak zlý. Arsenalu minimálně na Reebok Stadium statečně vzdoroval, Liverpool jej rovněž nikterak nepřevýšil a Burnley mohl porazit klidně větším rozdílem než jen tím jednobrankovým.

Diváctvo hodně nerado slýchá výmluvy typu "máme až příliš nahuštěnou marodku", to je známá věc. Jenže když už i Roy Hodgson označí momentální zdravotnickou situaci svého mužstva za vůbec nejhorší, jakou zažil za těch 34 let trenéřiny, to už je opravdu co říct. Cottagers se tak i na vlastním hřišti pořádně nadřeli na přemožení posledního Portsmouthu, čímž konečně ukončili jednak pětizápasovou šňůru bez bodu, jednak sérii tří utkání bez vstřeleného gólu. Na Craven Cottage by se tak teoreticky mohlo začít blýskat na lepší časy. Ale venku? Tam jsou patrně londýnští bez šance tak jako tak. Pouhé tři body z možných 33 koneckonců hovoří za vše.

Pokud Coyle v sobotu zatouží po hře na dva útočníky, bude muset vzít za vděk Johanem Elmanderem namísto zraněného Klasniče. Nově získaní zajíčci na hostování, Wilshere s Weissem, totiž na hrotu jen těžko zaskočí, respektive do takového risku asi manažer pomalu sestupujícího celku raději nepůjde.

Těžce se představenstvu Fulhamu vyhlašovala do světa zpráva ohledně stavu Andyho Johnsona. Ten se totiž musel podrobit operaci kolena a vypadá to na předčasný konec sezony. Stejný problém, tedy bolavé koleno, sužuje rovněž Zoltána Geru a Clinta Dempseyho, zatímco Simon Davies stále ještě doufá ve včasné zotavení.

Začalo to tak krásně, pomalu pohádkovým výjevem. Ještě v půlce října Burnley uzavíralo první desítku. Jenže od té doby triumfovalo pouze jedinkrát a teď na vítězství čeká neskutečných 12 zápasů. Právě o Clarets tak v tuhle chvíli můžeme hovořit jako o nejhůře hrajícím celku Premier League. Jenže West Ham si jinačí písničku rozhodně nezpívá.

V kraji Lancashire se teď musejí snažit naladit na pozitivní vlnu, to by mělo být pro Lawsovy svěřence opravdu prioritní. Neměli by se tedy zaobírat tím, že pod nimi trčí už jen Pompey. Na nastalou situaci by měli hledět spíše z opačné perspektivy - tedy že na čtyři týmy před sebou ztrácejí pouhý bod. S mužstvy z hlavního města Albionu navíc Burnley nemá tak špatné zkušenosti. Nedávno krátce po sobě ožebračil jak Arsenal, tak Fulham, i když jen z části - skrze remízu. Proti West Hamu to však rozhodně nepůjde zlehka, pokud Turfites do soboty nezapracují na ofenzivní činnosti. Jejich útok totiž v minulých devíti ligových kolech vyprodukoval všehovšudy pouhé čtyři góly.

Když už jsme u téhle statistiky, Kladiváři na tom nejsou o moc lépe, neboť během tohoto časového intervalu namířili přesně jen pětkrát. O to paradoxněji pak ovšem působí výsledek listopadového vzájemného měření sil, z něhož vyšli vítězně právě Londýňané po divoké přestřelce v poměru 5:3. Nějaká opakovačka teď však určitě nehrozí. Nejenže se všeobecně zdá být nepravděpodobná už jen varianta se šťastnou koncovkou pro West Ham, kterou on pamatuje jen jedinou za posledních devět utkání (a to ještě musel počkat na souboj s Portsmouthem), ono to je venku ještě horší! Na triumf mimo Boleyn Ground totiž Zolovy ovečky čekají od úvodního duelu letošní sezony.

Zatímco na hostování získaný Jack Cork lačně vyhlíží svůj debut ve fialovém dresu, jeho kolega Danny Fox, jenž na Turf Moor dorazil taky teprve nedávno, ještě čelí zátěžovým testům, které mají prověřit jeho problematická třísla. David Nugent se zároveň dočkal vysněného protažení své hostovačky a Stephen Jordan doléčil poraněnou podkolenní šlachu.

West Hamu se během jediného závěrečného dne přestupního období povedlo zcela rekonstruovat vlastní ofenzivní vozbu. Od tria útočníků McCarthy-Ilan-Mido si v Londýně celkem logicky hodně slibují. Tím spíš, že na marodce nadále trčí Hines, Franco i Boa Morte. Na druhou stranu v pořádku by už mohli být Ilunga s Dyerem.

Držitelé permanentek z řad příznivců Hullu v tuhle chvíli zažívají opravdové žně. Během osmi dní teď v sobotu mohou navštívit již třetí domácí představení svých hochů. Chtělo by se říct - co víc si přát? Ale je toho dost. Především konečně vítězství a s tím spojené opuštění "druholigových" vod. ManCity naproti tomu pod Mancinim zažívá docela solidní znovuvzkříšení.

Rozpačitost asi nejlépe vystihuje pocity tygřího publika z posledních domácích výsledků. Přece jen nejde ignorovat skutečnost, že z minulých devíti případů doma prohráli pouze jedinkrát. Na druhou stranu však také nelze donekonečna přehlížet ono vysoké číslo v kolonce domácích remíz. V téhle disciplíně Hull kraluje, takže nepřekvapí, že na KC Stadium nevyhrál hned čtyřikrát v řadě. A když už jsme u toho "nevyhrál", tak tohle sloveso Tigers provází také minulými desíti ligovými zápasy. Tudíž ta situace okolo Brownových svěřenců opravdu není tak růžová, jak se mohlo na první pohled zdát. Koneckonců dosavadní okupace až 18. příčky vše pěkně dokresluje.

Roberto Mancini si již sice odbyl svůj první ligový poklesek ve funkci manažera Citizens, ale přesto se mu daří dělat přesně to, o co jeho předchůdce dlouho jen marně usiloval - tedy vyhrávat. Zatím totiž dostal pět příležitostí předvést se a hned čtyři z nich proměnil ve všechny tři body. V Carling Cupu zároveň nebyl se svými svěřenci daleko od finálové účasti, přičemž ve čtvrtém kole FA Cupu si ManCity dokázalo poradit se Scunthorpe. V globálu tak lze Manciniho prvotní posed na manažerském křesle Citizens označit za velmi jistý. Ovšem venkovní bilance na svou svěcenou vodu tak jako tak stále ještě čeká. Pořád nám nabízí jen jediné vítězství z možných devíti, a na to není radost pohledět.

Brazilec Geovanni se určitě těšil, až sám prověří mužstvo, v němž se dříve neprosadil, ale nakonec si musí nechat zajít chuť. Do hry ho totiž nepustí menší problémy s vazy. Na druhou stranu se Phil Brown může těšit z návratu středopolaře Olofinjany, který si s sebou z Afriky přivezl i bronzovou medaili.

Patrick Vieira s Adamem Johnsonem nadšeně vyhlížejí své premiéry v bleděmodrém trikotu, zatímco duo Richards-Kompany nadále respektuje stopku, kterou mu v nedávné době vystavily menší zdravotní potíže. Po dvou měsících pauzírování se do akce vrací Wayne Bridge a přinejmenším místo na lavičce náhradníků si Mancini schovává pro dalšího uzdraveného lazara Lescotta.

Manchester United má šanci dostat se alespoň na jeden den do čela tabulky a bylo by velké překvapení, kdyby se mu to nepodařilo. Na Old Trafford totiž přivítá nejslabší celek Premier League, Portsmouth.

Rudí ďáblové jsou ve slušné formě, od Vánoc v lize uhráli pět výher a jednu remízu, před týdnem navíc vyplenili Emirates Stadium a na pohodě jim jistě přidal i postup do finále Ligového poháru, když otočili nepříznivě se vyvíjející dvojzápas s městským rivalem City. Dostali se tak už dva body za vedoucí Chelsea, kterou navíc v neděli čeká o poznání těžší soupeř, Arsenal.

Formu jako hrom má především Wayne Rooney. Ten před dvěma týdny sestřelil čtyřmi góly Hull, minulou neděli skvělým výkonem a jedním gólem pomohl k výhře nad Arsenalem a včera po zásluze obdržel ocenění pro nejlepšího hráče ledna. A proti Pompey se mu daří i dlouhodobě, nastoupil proti nim dvanáctkrát a dal devět branek.

Domácím budou chybět dlouhodobě zranění O'Shea a Hargreaves, nenastoupí ani Rio Ferdinand, jenž si odsedí druhý díl ze čtyřzápasového trestu. Naopak vrátit by se po zranění mohl Nemanja Vidič, jenž už v týdnu trénoval. Je ale možné, že jej kouč Ferguson bude ještě šetřit, v týdnu totiž United čeká důležitý zápas na hřišti Aston Villy. Pokud nastoupí Paul Scholes, bude mít další šanci pokořit hranici sta ligových gólů, chybí mu jediný.

To tým z jihu Anglie má do pohody hodně daleko. Portsmouth se zmítá ve finanční i výsledkové krizi, z pěti posledních ligových utkání vytěžil jediný bod a na předposlední Burnley ztrácí pět bodů. Na Manchester navíc neumí, na Old Trafford se v Premier League představil šestkrát, neuhrál ani bod a dal jediný gól.

Klid do kabiny Pompey nepřinesla ani další zpráva "z vyšších pater" klubu, ten má totiž už čtvrtého majitele za posledních šest měsíců. Na hřišti bude kouči Grantovi chybět zraněný obránce Herman Hreidarsson, otazníky visí nad Brownem, Diopem a Smithem. Nastoupit by mohla nová posila Ricardo Rocha, v týdnu proti Fulhamu byl už na lavičce. Připraven by měl být i nigerijský útočník Nwankwo Kanu, jenž už se vrátil z Afrického poháru národů. Další tři Afričané, Belhadj, Yebda a Dindane, už hráli v týdnu.

Stoke City po třízápasové sérii bez bodu plete docela jinačí šňůru. Stejnou porci zápasů totiž zatím vydržel vzdorovat svým nepřátelům. Při třístém Pulisově usednutí na lavičku Potters si teď borci ze srdce Anglie ani nemohou klást jiný cíl než přiživení momentální fazóny. Otázkou však zůstává, nakolik je pro toto Blackburn vhodným soupeřem.

Obě mužstva se poslední dobou zvedla. Stoke dlouho čekalo na vítězství a nakonec se po šesti utkáních přeci jen dočkalo. Od té doby to není vůbec špatné. Domácí plichta s Liverpoolem možná z části předčila očekávání, přičemž remízový výjezd do Sunderlandu taky není důvodem k depresím. Blackburn naproti tomu dříve čekal na výhru ještě déle než Potters, aby se záhy dočkal dokonce dvojnásobného uspokojení. Skalpy Fulhamu a Wiganu, doplněné nerozhodným výsledkem na Ewood Parku, totiž Rovers vykoply až na klidnou 11. příčkou. Porce tří zápasů před tímto sobotním jako by tak pro oba týmy byla osudová.

Manažeři obou mužstev se během zimního přestupového termínu drželi poněkud při zdi. Tony Pulis čekal, čekal, až v poslední možný okamžik ulovil dlouho vyhlížený záskok za Thomase Sorensena. Tím je Asmir Begovič z Portsmouthu. Sam Allardyce zase v zimě klasicky doplňoval zkušenosti, když podepsal tureckého veterána Bastürka, jehož k přesunu na Ewood Park údajně dlouho přemlouval jeho krajan Tugay. V sobotu by sice ještě nemusel být úplně fit, přesto se ale těší, až naváže na ty třicátníky, které si Allardyce přivedl pod svá křídla už kdysi. Jmenovitě jde třeba o Djorkaeffa, Hierra či Okochu.

Abdoulaye Faye je v Premier League vážně ojedinělým jevem. Sic je jeho sobotní start ve velkém ohrožení, mohl by čelit manažeru, který ho vedl už ve dvou klubech - Newcastlu a Boltonu. Bolavá záda ho však vyřadila už z utkání se Sunderlandem a na hřiště ho dost možná nepustí ani teď. Pokud by se tedy nestihl dát včas do pořádku, zaskočit je připraven Andy Wilkinson, jenž by tím pádem posunul Hutha zpátky do středu.

Sam Allardyce první klání s Boltonem, který mimochodem dříve osm let trénoval, zmeškal kvůli problémům se srdcem. Teď už je ale v pořádku a radost mu dělá poměrně štíhlá marodka. Ze hry je sice i nadále tvořivý záložník Dunn a zadák Jacobsen, ovšem po dvou měsících se do akce vrací Grella a pak už nikdo další nechybí.

S novou tváří vyrukují do boje proti Wiganu fotbalisté Sunderlandu. V souboji dvou sousedů v tabulce se na pravé obraně domácího mužstva objeví Alan Hutton.

Tento mladík tak nahradí dva své předchůdce, kteří se v pondělním duelu proti Stoke zranili. Ani Bardsley, ani John Mensah se ze zranění zotavit do soboty nedokázali, a proto usednou pouze na lavičku náhradníků. Do hry se naopak vrátí Kieran Richardson, Antona Ferdinanda do bojů nepustí zranění kotníku. Healy s Murphym v týdnu opustili klub a odešli na hostování jinam.

Trenér Steve Bruce je navíc přesvědčen, že vítězství nad Wiganem pomůže jeho celku ukončit sérii nepříliš potěšujících výsledků. Ještě před několika měsíci se zdál boj o záchranu jako nereálný. Sunderland se pohyboval spíše v horních patrech tabulky, teď však nevyhrál už desetkrát v řadě. Ze třiceti možných bodů navíc získal jen čtyři a pomalu se sune směrem k zóně ohrožených týmů. Poslední vítězství se narodilo 21. listopadu proti Arsenalu. Od té doby vůbec nic.

Bruce tak vyzývá k podpoře diváky. "Je to těžká situace. Na druhou stranu, pokud se z ní dokážeme vymanit, tak nás to ještě více zocelí a posilní do dalších bojů. Bude to nesmírně vyrovnaný boj, ale věřím, že svou vůlí ho dokážeme rozhodnout ve svůj prospěch," věří.

Trenér Wiganu Roberto Martinez bere sobotní vzájemný duel také jako bitvu mezi ním a trenérem Brucem. Ani jeho mužstvo si nemůže zrovna prozpěvovat. Je na tom v průběžném pořadí ještě o příčku hůře. "Bude to zápas, v němž půjde o hodně. Od našeho soupeře nás dělí jen dva body a vzhledem k naší pozici to bude téměř existenční souboj. Mezi oběma soupeři je spousta osob, které svou minulost spojily jak s námi, tak se Sunderlandem. Čeká nás vypjaté střetnutí," je si jistý Martinez.

S týmem se na zápas bude připravovat rovněž nová akvizice z Crystalu Palace, útočník Victor Moses. Nezahraje si naopak Marcelo Moreno, který po přestupu ze Šachťoru Doněck stále čeká na vyřízení dokladů. Stále zraněná je brankářská jednička Chris Kirkland, nejistý je start Melchiota.

Naděje stále ještě žije. Aston Villa se pořád pohybuje v těsné blízkosti čtvrté příčky zajišťující Ligu mistrů, na níž momentálně trůní zrovna její soupeř ze severu Londýna, takže se dá očekávat opravdu tuhý souboj o každý metr hrací plochy. Tím spíš, že se obě mužstva poslední dobou poněkud trápila. Teď totiž logicky cítí vynikající příležitost zasadit klíčovou ránu.

Spurs nový rok neuvítal právě mile. Dosud mu nadělil jen jedinou výhru a další tři utkání s neuspokojivými výsledky. Především domácí remíza s Hullem, jakožto vůbec první novoroční představení, Londýňany straší ještě dnes. Kdyby ale Tottenhamu dělaly vrásky na čele jen takové ztráty s menšími kluby, to by mohl být ještě docela šťastný. Jenže on má dokonce více tristní bilanci se soupeři z nynější top sedmičky. V soubojích s nimi totiž posbíral pouhých sedm bodů z možných 21, zatímco třeba právě Villa prohrála jen dva z osmi takových střetnutí, přičemž přemohla Chelsea, Liverpool i Manchester. Na druhou stranu však Kohouti aspoň dobře vědí, kudy mohou šlapat k úspěchu. Cesta by měla vést skrz pevnou defenzívu, která teď na vlastním stadionu udržela čisté konto dokonce čtyřikrát v řadě!

Poměrně složitý rébus pro Martina O’Neilla nyní představuje povinnost vhodně rozložit síly na důležitá ligová klání a blížící se finále Carling Cupu. Skotský manažer si nicméně moc dobře uvědomuje, že je třeba utkání podobná tomuto systematicky vyhrávat. A vůbec - zrovna Tottenham pro něj dříve přichystal unikátní varování. Před dvěma lety, poté co triumfoval v Ligovém poháru, totiž úplně vysadil a ze zbývajících dvanácti kol vytěžil jen tři vítězství. Toho se teď Villans rozhodně musejí vyvarovat. A mají pro to takřka ideální předpoklady. Přemoženi nebyli třikrát po sobě, vlastní nejtužší obranu v soutěži a z posledních čtyř výletů vně Villa Parka se hned ze tří vraceli s úsměvem na tváři.

Nové zimní posily Tottenhamu, Kaboul s Gudjohnsenem, zatím asi najdou své místo jen na lavičce náhradníků. Do základu by se totiž měl navrátit Ledley King, jehož Redknapp ponechal mezi náhradníky pro pohárové klání s Leedsem.

Čtyři minulé zápasy zmeškal John Carew vinou poraněného kolene, teď už by však měl být fit. Stejně jako on nebude dokonale v pořádku, tak rovněž Stilian Petrov bude přemáhat nepatrnou bolest v Achillovce. Bez naděje na včasné uzdravení naopak zůstává Warnock, jemuž lékaři předpovídají dva týdny odpočinku.