Anglická Premier League - preview 26. kola

Situace se změnila jen kosmeticky. Do podzimního vydání severolondýnského derby Arsenal vcházel čerstvě ochuzen o své tahouny ze záložní řady a stále ještě drsně poznamenán debaklem od Manchesteru United; dnes se vlastně představí jako někdo čerstvě vypadnuvší z dvou pohárů. Jak nicméně praví kapitán Van Persie: kdy jindy by se měli Gunners srovnat než právě teď?

"Radši proti nim budu hrát teď než v jiný den," nechal se ještě slyšet holandský kanonýr, který zatím neomylně míří za zlatou kopačkou pro nejlepšího střelce Premier League. To mu je teď ale k ničemu; respektive jeho tým se prostě opět trápí. Po světlejších dnech, které jej katapultovaly zase mezi válečníky o účast v příští Lize mistrů, neomylně nadešly ty temné charakterizované koncem v FA Cupu na Sunderlandu (0:2) a praktickým vypadnutím z Champions League s AC Milán (0:4). Po těchto neúspěších se pak docela vytrácí prvotní nadšení ze dvou ligových výher po čtyřzápasové neschopnosti urvat všechny tři body.

A je vskutku jen otázkou, zda Gunners dokážou zmobilizovat své (zejména psychické) síly a poprat se alespoň na této úrovni, kde to s nimi přitom stále vypadá slušně. Vždyť na čtvrtou příčku momentálně ztrácejí jen jeden triumf; a to právě dnešní derby pro ně představuje utkání k dobru.

Pro to, aby bylo opravdu k dobru, nicméně Arsenal bude muset překonat pár přetěžkých překážek. V první řadě fazónu Tottenhamu. Spurs totiž nemusí mít ideální formu na cizích hřištích (jedna výhra z posledních pěti výletů, 5 bodů z možných 15), pořád každopádně kráčí do prestižní bitvy s debaklem Newcastlu v zádech a třikrát v řadě neporažen. Navíc ony venkovní duely pro Spurs zákonitě musely být těžkým oříškem, vždyť například teďka vyjížděli na půdu ManCity (doma stoprocentní), Liverpoolu a Swansea. Ani Emirates Stadium pak koneckonců pro Tottenham nebyl nepřeklenutelnou překážkou, když tu minule bílí slavili výhru 3:2.

A tím se dostávám k dalšímu výraznému faktoru hovořícímu v neprospěch Arsenalu: vzájemné bilanci. Totiž dříve, i když se Gunners obyčejně moc nedařilo, vždy se mohli o NLD opřít jako o souboj, který tradičně zvládají. Jenže pokud bychom nyní měli ukázat na vládce severního Londýna, bude jím už Redknappova eskadra. Poměry patrně nalomila drtivá výhra Kohoutů v semifinále Carling Cupu 2008 (5:1). Od té doby Gunners strhli na svou stranu jenom dvě ze sedmi derby (jedno z toho bylo vítězné pohárové); a jak už jsem naznačil, stihli za tu dobu také prvně po 17 letech prohrát na vlastní půdě, ještě ke všemu i přes vedení 2:0. A dvougólový náskok ostatně Wengerova parta prohospodařila i vloni na jaře, když rival dokázal urvat remízu 3:3.

Složité rozpoložení defenzivní složky Arsenalu, ani to není dnes minulostí. Stále ještě není známo, zda výjimečné zatížení snesou třísla Gibbse, respektive Koscielného koleno. Navíc dál platí, že marodku s bolavými zády okupuje Jenkinson. Menší zdravotní trable ke všemu nedávno provázely i životy Ramseyho s Chamakhem; dál chybí jiné varianty na levého beka, Coquelin se Santosem.

Emmanuel Adebayor a jeho zdravotní stav, tížený bolavým kolenem, byl přes týden bedlivě pozorován: tožský útočník by totiž mohl hrát proti svému bývalému zaměstnavateli, s jehož fanoušky se dříve dostal do křížku, za úhlavního rivala a ještě na své 28. narozeniny. Podporován by přitom měl být Modrićem, Van der Vaartem i Ekottem (také oni měli své trable); nejistý je start Kinga.

Tak trochu ve stínu dnešního našlápnutého programu se v Norwichi odehraje jistě atraktivní utkání mezi místními Canaries a obhájcem titulu Manchesterem United. Pravda, ve stejný čas se o pár desítek mil jihozápadně utká v bitvě o sever Londýna v jedné z nejsledovanějších bitev celé Premier League Arsenal s Tottenhamem, tudíž je klání na Carrow Road prakticky "schované" do závěsu. Mělo by však jít o velmi pohledný fotbal, ostatně od Norwiche se toho letos moc jiného čekat nedá...

Nováček soutěže předvádí fantastické výkony. Před sezonou to byl bezpochyby hlavní kandidát sestupu, dnes by se s trochou vůle boží a velkou dávkou štěstí mohl porvat i o pohárovou Evropu; vždyť na sedmý Liverpool ztrácí jen 4 body. Skvělá je i současná forma Norwiche. Z šesti nejčerstvějších ligových utkání hned čtyřikrát brali žlutozelení tři body, ztratili jen při remíze s Chelsea a prohře na půdě našlápnutého Sunderlandu. Naposledy dokonce vyhrál ve Swansea a uznejte, že to je počin hodný obdivu - letos se to totiž povedlo právě jen jim a Manchesteru United.

Rudí ďáblové i přesto zůstávají favoritem. United zvládli obtížné období, v němž v krátkém časovém úseku ve všech soutěžích narazili dvakrát na Ajax a Liverpool, jednou pak změřili síly s Arsenalem, Chelsea a Manchesterem City. Jen proti Reds si nepohlídali postup v FA Cupu, jinak se dá jejich přetěžký los nazvat jako úspěšně zvládnutý. Sic domácí porážka s Ajaxem je určitě k zamyšlení...

Nejenže nás čeká pohledný fotbal, v Norwichi dojde s největší pravděpodobností i k obrovskému mezníku jedné legendy tohoto sportu. Ryan Giggs si dnes může připsat neskutečný 900. odehraný zápas v dresu Manchesteru United.

Co se týče vzájemných zápasů, moc údajů z posledních let mezi Canaries a United skutečně není. Máme k dispozici samozřejmě podzimní duel, v němž Red Devils doma vyhráli 2:0, ale pro minulý střet na Carrow Road se musíme vrátit téměř o sedm let zpátky. A Norwich jej vyhrál stejně taktéž 2:0.

Dnes bude manažer Norwiche Paul Lambert postrádat trojici hráčů. Daniel Ayala kvůli stehnu, Marc Tierney vinou třísla a nakonec Jonny Howson z důvodu poraněného kolene. Po zranění se naopak vrací Zak Whitebread. To Man Utd schází Lindegaard, Fletcher, dlouhodobě Vidić a nyní i Cleverley a Valencia. Otazník visí nad startem Wayna Rooneyho.

Kde jsou ty časy, co se do Stoke-on-Trent jezdilo se strachem a s pocitem, že i remíza by přeci nebyl tak úplně špatný výsledek? A to mluvím o týmech jako Manchester United nebo Chelsea. Stoke City strádá, nepočítaje FA Cup, prohrálo posledních šest zápasů ve všech soutěžích a z toho tři doma na kdysi nedobytném Britannia Stadium.

Jiná kapitola je ovšem právě nejstarší fotbalová pohárová soutěž. Potters v roce 2012 vyhráli čtyřikrát a tři čárky si čmárli po úspěšném tažení v FA Cupu. V Gillinghamu, na půdě Derby i před týdnem na hřišti Crawley Town - suma sumárum, Stoke City jsou už ve čtvrtfinále. Tam ovšem změří síly s Liverpoolem a ještě k tomu na Anfield Road, což bude o poznání větší krajíc, než výjezdy na stadiony týmů z nižších pater anglických soutěží.

Soused Stoke z tabulky Swansea City zažívá nezvyklé chvíle. Jeden z nejlepších týmů Premier League doma a jeden z nejhorších venku jako kdyby nyní své role vyměnil. Z posledních pěti utkání na Liberty Stadium vyhrál jediný, naposledy dokonce prohrál 2:3 s Norwichem. Naopak venku Swans pomalu pookřávají, na začátku ledna vyhráli v Aston Ville, minule venku dobyli i Hawthorns - sídlo West Bromwich.

Nebylo by tam příliš velké překvapení, kdyby k něčemu tak nezvyklému, jako je výhra Velšanů venku a prohra Stoke doma, došlo i dnes. Mírným favoritem přesto zůstávají svěřenci Tonyho Pulise a to i přes nevábnou historickou statistiku vzájemných zápasů. Na podzim vyhrála Swansea doma 2:0 a k dalším zápasům se musíme vrátit o 11 let zpátky. Tehdy v rámci League One triumfovaly znovu Labutě, stejně jako v předchozích dvou kláních.

Domácím dnes bude scházet Robert Huth, který stojí kvůli červené kartě ze zápasu se Sunderlandem. Naopak další hříšník Rory Delap uspěl s odvoláním po obdržení rudého kartonku v poháru a bude moci nastoupit. Swansea se může těšit na návrat Joea Allena, avšak Kemy Agustien zůstává mimo hru. Chřipka dokonce schvátila i manažera hostí Brendana Rodgerse, ten by se však i přesto měl objevit na lavičce.

Hrát na domácí půdě s předposledním mužstvem tabulky by bylo jindy pro Chelsea snadným úkolem, ovšem současné rozpoložení londýnského klubu ani trochu nenapovídá, že by mělo jít v sobotu na Stamford Bridge o jasnou záležitost. Bolton by mohl kousat.

Chelsea nedokázala vyhrát už v pěti zápasech za sebou, navíc jde do ligového klání po prohře 3:1 v Neapoli, po které se jí výrazně vzdálil postup do čtvrtfinále Ligy mistrů. Přitom body jsou to, co nyní svěřenci Andrého Villase-Boase potřebují jako sůl. V Premier League totiž spadli až na páté místo, které již nezajišťuje Ligu mistrů. Pozitivní je alespoň to, že na čtvrtý Arsenal ztrácejí jen vinou horšího skóre.

Další dobrou zprávou je bilance s Boltonem. Blues totiž s Trotters neprohráli od roku 2003 a navíc se dá v sobotním zápase najít paralela s loňským vzájemným duelem. Tehdy totiž Chelsea pod Ancelottim rovněž několik zápasů nevyhrála, až přišel duel s Boltonem a Blues trápení protrhli.

Utkání v Neapoli nedohrál José Bosingwa, který nenastoupí ani nyní. Na levé straně obrany by ho měl nahradit Ashley Cole, jenž proti Partenopei začal jen na lavičce. I přes zlomený prst na ruce nastoupí Juan Mata a po nemoci by měl být fit i Fernando Torres.

Hosté přijíždí do západního Londýna z předposledního místa, avšak s vítězstvím v FA Cupu v zádech. Svěřenci Owena Coyla dokázali v 5. kole vyřadit Milwall. Hráči Boltonu musí jistě cítit, že na Stamford Bridge nebudou zcela bez šance. Klíčové zřejmě bude, kdo dá první gól. Bolton totiž prohrál 17krát z 18 případů, když jako první inkasoval. Kdyby se mu však soupeře podařilo zaskočit rychlou brankou, byla by Chelsea jistě, jako už letos několikrát, v problémech.

Bolton zřejmě bude moci počítat i s Markem Daviesem, kterého trápilo zranění. Joe Riley ovšem pravděpodobně nestihne a kolenní vazy do hry nepustí Kevina Daviese.

Wolverhampton začíná novou kapitolu - tu bez Micka McCarthyho. Jak optimisticky vypadala jeho pozice po heroickém vítězství na Loftus Road, půdě ambiciózních Queens Park Rangers, tak zoufalá byla po domácí ostudě s West Bromwich Albion, do nichž Vlci nezakousli ani jeden ze svých tesáků a nechali Baggies v čele s hattrickovým hrdinou Odemwingiem nastřílet na Molineux potupného "bůra". Po takovém výprasku už vedení klubu došla trpělivost a s anglickým manažerem se po pěti a půl letech rozloučilo.

Nahradil ho dosavadní asistent Terry Connor, který z původní "záplaty" s platností do doby, než si Wolves najdou nového manažera, nakonec dostal důvěru až do konce probíhající sezony. A úkol má přetěžký, udržet labilní tým v Premier League i pro příští ligový ročník. Svou misi začne na půdě Newcastlu, což není právě celek, na kterém by se dala vylepšit nálada nebo dokonce odrazit se od něj za lepšími časy. Naopak, Magpies bojují o poháry a myslí to vážně...

Přesto si cestu do Evropy minulý týden řádně zkomplikovali. V souboji dvou celků s vysokými ambicemi absolutně propadli a na hřišti třetího Tottenhamu utrpěli bolestnou porážku 0:5, o kterou se prakticky postaral jediný hráč - Emmanuel Adebayor byl u všech branek. Před fiaskem na White Hart Lane ovšem z pěti duelů čtyři opanovali a právem se drží v závěsu za čtvrtým Arsenalem a pátou Chelsea. Dnes, doma proti Wolverhamptonu, je cíl jasný - tři body a udržení kontaktu s londýnskými velkokluby, ne-li jejich předstihnutí. A samozřejmě také odběhnutí od sedmého Liverpoolu, jehož zápas je odložen kvůli finále Carling Cupu.

Newcastle favorizuje i poslední vzájemný zápas z podzimní části sezony. I na Molineux totiž Pardewovci dokázali zvítězit. O výhru 2:1 se postarali Demba Ba a Guttierez. Oba dva budou k dispozici i dnes, stejně jako Tiote, jenž se vrací z Afrického poháru národů, Cabaye, který se vrací po suspendaci; Ryan Taylor je pak fit po zranění kotníku. I Wolves mají "svého Cabayeho", po třízapasové stopce může konečně hrát Karl Henry. Vzývat bohy musí fanoušci hostů ohledně Stevena Fletchera, jehož sklátila chřipka a v týdnu téměř netrénoval.

Hned tři derby byly v plánu Premier League v rámci jejího 26. kola. To z nich nejostřeji sledované - North London derby mezi Arsenalem a Tottenhamem - se odehraje až v neděli. Merseyside derby je navíc z důvodu očekávaného finále Carling Cupu s účastí Liverpoolu odloženo, tudíž na sebe sobotní pozornost strhává "malé" západolondýnské derby, k jehož sehrání se na Loftus Road kromě domácích Queens Park Rangers dostaví Fulham.

Pikantnost již tak interesantnímu klání dodává osobnost Bobbyho Zamory. Urostlý anglický útočník v zimě překvapivě přestoupil z Craven Cottage právě do kádru nově tvořícího se týmu Queens Park Rangers pod vedením nedávno jmenovaného manažera Marka Hughese. Skotský trenér mimochodem ve Fulhamu rovněž dříve působil, takže i pro něj půjde o emotivní zážitek. Kromě Zamory útok posílil ještě Djibril Cissé s hostujícím Machedou, obranné řady pak vyztužila dvojice Nedum Onuoha, Taye Taiwo, ač krajní bek AC Milán své místo možná najde spíše na kraji zálohy. V neposlední řadě pak z Nancy přišel záložník Diakité.

Doplácí-li snad QPR právě na četné změny v kádru či jde pouze o určitou nováčkovskou daň, těžko tvrdit, Rangers ovšem doposud nehrají tak, jak by si movitý majitel Tony Fernandez představoval. Naposledy doma dokonce prohráli s Wolverhamptonem, přestože gólem debutanta Zamory vedli. Minulé kolo pak nestačili na Blackburn. Okupují tak až 16. místo a v sestupových vodách, kde nejsou jen díky lepšímu skóre, si povážlivě namáčejí tkaničky u bot.

Fulham je na tom ovšem jen o trošku lépe. Pod vedením Martina Jola nenašel pravou tvář, předvádí nevyrovnané výkony a momentálně se nachází na 12. příčce. Nadějí může být stálá forma americké hvězdy Clinta Dempseyho, stejně tak i útočná posila ze Stuttgartu Pavel Pogrebňak, jenž hned při debutu proti Stoke City skóroval.

Bude tak patřit k těm, na které bude Fulham v derby spoléhat. Fit je také už Senderos a Andrew Johnson, jenž tak může navázat na úchvatné představení v posledním vzájemném zápase mezi oběma kluby, v němž se zaskvěl hattrickem a přispěl k debaklu 6:0. QPR se musí obejít bez trojice zraněných. Kromě Helgusona, Campbella a Luka Younga je pak mimo hru i Djibril Cissé, který si odpyká druhou část z třízápasového trestu. Na debut se těší výše zmíněný malijský středopolař Diakité.

V The Hawthorns na sebe v tradičním sobotní čase narazí West Brom a Sunderland a domácí si budou chtít udržet pozitivní bilanci, kterou se soupeřem v posledních letech mají. Baggies se Sunderlandem prohráli naposledy na konci roku 2008, od té doby třikrát vyhráli a jednou remizovali.

Ač by se mohlo zdát, že domácí prostředí jim bude hrát do karet, spíše tomu tak nebude. West Bromu se totiž doma vůbec nedaří, ze 12 zápasů tu vyhrál jen dvakrát. Hůře je na tom v lize už jen Wigan. Většinu bodů Hodgsonova družina sbírá venku, vždyť tam získala stejně bodů jako Tottenham a lepší jsou už jen manchesterské kluby.

Do The Hawthorns navíc přijede nabuzený Sunderland, který v pátém kole FA Cupu vyřadil Arsenal a může se těšit na čtvrtfinále. Gunners tak Black Cats dokonale oplatily předchozí ligovou porážku. Martin O'Neill zatím odvádí skvělou práci, a tak na Stadium of Lights už dokonce pokukují po evropských pohárech.

West Brom by již mohl ohrozit také Nicklas Bendtner, jenž se zotavil ze zranění. Do tréninku se v týdnu zapojil rovněž David Vaughan, ale pro zápas ještě k dispozici nebude. Wes Brown a Titus Bramble chybí dlouhodobě.

V domácí základní sestavě by si mohl odbýt debut Keith Andrews, lednová posila, který zřejmě nahradí Paula Scharnera, kterého trápí žebra. Kapitán Chris Brunt se po zranění kotníku dostává zpět do kondice, jeho start ale jistý není.

Pokud se nám na spodku vytvořila skupinka pěti týmů, které momentálně vypadají, že si to mezi sebou rozdají o bezprostřední záchranu, tak...Aston Villa je jim coby "nadřazený" celek vůbec nejblíže. Sedmibodový náskok vypadá sice pohodlně, přesto si v Birminghamu vskutku nepředstavovali, že budou v tuhle chvíli až na páté příčce. Naopak od Wiganu se okupace úplného dna tak trochu dala čekat.

I v případě Latics jde nicméně o situaci vyhrocenou; leč Martinezovi atleti mají s bojem o záchranu velké zkušenosti - koneckonců se možná až na první sezonu akutně zachraňují již sedmou (reálně tedy šestou) sezonu - a posledně strhli na svou stranu klasický "six-pointer" na půdě Boltonu, stále si přivlastňují ty nejhorší přívlastky, jaké jsou k mání: nejvýraznější impotenti, největší množství proher, nejčastější pachatelé pokutových kopů i faulů obecně, nejhůře bodující hostitelé...

Na druhé straně barikády přitom stojí tak maximálně mužstvo, které patrně nejhůř z celé soutěže snáší rohové kopy: inkasovalo z nich už jedenáctkrát, přičemž samo zůstává posledním zástupcem anglické smetánky, který se z téhle standardní situace letos ještě neprosadil. To je nicméně malichernost; daleko důležitější poznatky leží patrně docela jinde.

Například, že Aston Villa z minulých šesti venkovních zápasů nezvládal jen jediný, to jí docela dobře předurčuje k úspěchu na lehko dobytném DW Stadium, kde sice poztrácely body i celky jako Chelsea nebo Liverpool, pořád tu ale Wigan dosud skalpoval pouze jednoho soupeře. Navíc, i když vezmeme v úvahu 13 relativně nedávných vzájemných měření sil obou těchto soků, jenom ve dvou z nich se na konci radovali domácí fotbalisté.

Když už i Callum McManaman překonal bolesti zad, může se Roberto Martinez alespoň na poli marodky prohlásit za šťastného muže: k dispozici má totiž plný dům svěřenců včetně reprezentanta Senegalu Diamého.

Optimismus ale přitom panuje i v táboře Aston Villy. Po třech vynechaných kolech se tu hotoví k návratu Agbonlahor, v pořádku se zdá být i Herd a ještě jeden zápas zpátky na Ostrovech čeká legendu Spurs, Robbieho Keana.

Dva muži, kteří se poslední hodiny nejintenzivněji a nejzásadněji dělili o titulky anglických plátků či seriózních novin: vracející se Carlos Tévez na jedné straně, odcházející Christopher Samba na té druhé. Jestli má platit, že kapitán opouští potápějící se loď až jako poslední, Samba se něčím takovým neřídil a svým přestupem do Anži dost možná stvrdil sestup svého mužstva.

To se bez něj sice musí vypořádávat s ligovými nástrahami nepřetržitě od 2. ledna, to však i kvůli četným zdravotním problémům. Pořád tu byl; dnes už je oficiálně fotbalistou Machačkaly a je vskutku ve hvězdách, co bude s Rovers dále. Ti za dobu Sambovy nepřítomnosti zvládli dvakrát vyhrát, jednou remizovat a dvakrát kapitulovat, což stačilo na rozpačité vybřednutí ze sestupové zóny. Celkově koneckonců jde o přívětivou bilanci, když dohromady za celý ročník Blackburn stihl nastřádat pouhých pět skalpů - a teď hned v tak krátké době dva. Navíc právě výhrou (3:2 nad QPR v minulém kole) se dokázalo zareagovat na drtivý debakl od Arsenalu; i to je pozitivní a nečekané.

S hochy z Ewood Parku by to tedy nakonec i bez mohutného stopera nemuselo vypadat úplně zle - i když zrovna v tomhle kole se od nich těžko dají čekat nějaké zázraky. Citizens jsou koneckonců posledním mužstvem napříč šesti elitními evropskými soutěžemi, který si ještě drží stoprocentní domácí ligovou bilanci: a pokud se jim povede vyhrát i potřinácté v řadě, vyrovnají rekord Premier League, který zatím drží Newcastle sezony 1995/96. Samotní Rovers navíc na Eastlands také nejsou v poslední době bůhvíjak úspěšní. Vyhráli tu jedinkrát z devíti pokusů, přičemž i v rámci všech minulých osmi vzájemných soubojů čekají na plné obodování.

Yaya a Kolo Touréovi se už po návratu z Afriky stihli zasloužit o postup ManCity do dalšího kola vyřazovací fáze Evropské ligy, svého dalšího ligového zápasu po delší době se ale dočkají až tuto sobotu. To ovšem prozatím nemůže o sobě říct Tévez, který byl sice slavnostně přivítán zpět, pořád ale musí ještě nabírat fyzickou i herní kondici.

Poslední tréninky na Ostrovech si Christopher Samba odkroutil s rezervou, když se zotavoval z různorodých zranění. Teď na svou absenci, v níž mimochodem bude pokračovat i jiný obránce Salgado, naváže v Rusku.