Anglická Premier League - preview 27. kola

Jakmile Sam Allardyce opustil lavičku Boltonu, vítězství Trotters nad Blackburnem se rázem stalo utopií. Od roku 2007 tedy borci ze severozápadu Anglie Rovers nepřemohli. Allardyce, nyní vedoucí právě Blackburn, je určitě jednou z manažerských ikon novodobé historie Boltonu. Koneckonců bez něj teď mimo jiné Wanderers čekají na první triumf od listopadu loňského roku.

Právě Big Sam ukotvil Trotters v první desítce, dovedl je do finále Ligového poháru a zahrál si s nimi i Pohár UEFA. O takových úspěších se teď funkcionářům a hráčům Boltonu může tak akorát zdát. Gary Megson ani Sam Lee totiž na Allardyceovy mety nikdy nedosáhli a je jen otázkou, jak si teď povede další jeho následovník Owen Coyle. Jeho začátek nicméně nevěstí nic moc dobrého. Od jeho nástupu do funkce vstřelili Wanderers všehovšudy tři ligové branky, přičemž teď posledních bezmála sedm hodin vycházejí střelecky naprázdno. Vyhráli jen jediný z minulých sedmi zápasů Premier League a jejich nejlepším kanonýrem je zraněný stoper Gary Cahill. Coyleovi se navíc nepovedlo zlepšit ani tristní venkovní bilanci boltonských. Ta praví, že hoši z okolí Manchesteru čekají na triumf mimo Reebok Stadium od konce září a že na svých výjezdech posbírali pouhé tři body z možných 27.

Jen domácí výkonnost drží Rovers na míle vzdáleny od sestupové zóny. Na Ewood Parku domácí kapitulovali tak akorát jednou z posledních 12 pokusů, v letošní sezoně je navíc před vlastním publikem pokořili jen silní soupeři bojující o Ligu mistrů - Manchester City a Tottenham. Ve třech posledních domácích utkáních Blackburn neztratil ani kytičku, přičemž si počínal sebejistě hlavně v obraně. Výsledkem toho všeho jsou pak tři čistá konta v minulých pěti kolech. Také u Rovers se nejlepší ligový střelec nerekrutuje z řad útočníků. Hned pět branek má totiž na svědomí záložník David Dunn.

S návratem Ivana Klasniče se v Boltonu všeobecně počítá, i když by chorvatský útočník měl prozatím usednout jen mezi náhradníky. Jeho rekonvalescence po zranění kotníku nicméně probíhá v utěšeném tempu. Jinak Owen Coyle nemá žádné vážné starosti ohledně marodky, klidně může jmenovat stejnou zahajovací jedenáctku, kterou vyslal do boje proti Wiganu tuto středu.

Blackburn patří mezi ty nejšťastnější účastníky Premier League. Na jeho soupisce totiž nenajdeme jediného lazara, pouze Christopher Samba si odpykává dvojzápasový karetní trest. Výše zmíněný střelec David Dunn se do akce vrací po dlouhých čtyřech týdnech, kdy marodil s bolavým lýtkem. Teď vyhlíží minimálně místo na střídačce.

Villans vkročili do nejdůležitější části sezóny a smést předposlední Burnley jim povinnost přímo velí. Jenže svěřenci manažera Briana Lawse nutně potřebují body k záchraně a právě Aston Villa ze tří pokusů v letošním kalendářním roce ani jednou před vlastními fanoušky nevyhrála.

I přes nepříliš valnou formu, která přinesla Martinu O’Neillovi pouhou jedinou výhru z posledních sedmi zápasů, mají Birminghamští Ligu mistrů na dosah ruky. Tři body z domácích zápasů, zvláště pak proti týmům ze samého chvostu tabulky, ovšem musejí být jistotou, a to se vínovo-modrým nikterak nedaří.

Dva měsíce a dva dny totiž dělí současnost od poslední domácí výhry nad Stoke. Na druhou stranu se Brad Friedel pyšní skvělou statistikou, během jedenácti zápasů inkasoval pouze ve třech zápasech (Arsenal, Liverpool, Manchester United). Ať by se Aston Villa snažila sebevíc, zdaleka by nedosahovala k tragické formě Burnley.

To za posledních čtrnáct zápasů vyhrálo pouhé jediné utkání a na stadionech soupeře se útočníci bojí vstřelit gól. Portsmouth, Wolves, Everton, Manchester United, Bolton a Fulham přispěly k šestizápasové sérii. Pro Burnley tak snad mluví pouze vzájemná ligová šňůra sedmi zápasů, včetně tří návštěv Villa Parku.

Zatímco v domácích barvách nenastoupí zraněný Reo-Coker, hosté se budou muset obejít bez Caldwella, jehož trefa z úvodu dlouho živila šance na vítězství v prvním duelu proti Aston Ville v letošní sezóně, ve kterém čtyři minuty před koncem vyrovnal anglický reprezentant Heskey. Alexander s McCannem si pak na rozhodnutí o startu musí počkat.

Před Martinem O’Neillem stojí nelehký únorový konec. Kromě Premier League a opakovaného zápasu pátého kola FA Cupu, se mysl hráčů soustředí na utnutí dlouhého čekání na trofej, od které je dělí vítězství nad Manchesterem United ve finále Carling Cupu. Obdobnou situaci z loňska má domácí manažer stále v živé paměti.

"Pamatuji si to velmi jasně. Prohráli jsme s Chelsea, nepostoupili v Poháru UEFA přes CSKA Moskva a v posledních minutách ztratili dvoubrankový náskok se Stoke," poznamenal úspěšný manažer, který dále vyjádřil nejistotu nad tím, zda se přes zkušenosti z roku 2009 vyrovnají jeho svěřenci se stejným tlakem letos. "Co si myslím je, že jsme se s tím byli schopni lépe vyrovnat v defenzivní části," připomněl O’Neill absenci hráčů, jakým byl například Martin Laursen.

Myšlenky na další neúspěch nenechá ani na vteřinu ve své hlavě manažer Burnley Brian Laws. "Nemá smysl nastoupit do autobusu, když nebudete věřit, že můžete vyhrát. Můžete taky přijet a odevzdat body Ville. Chci to? Ne, chceme se o ně poprat," nevzdává své naděje.

Na poslední zápas mezi Fulhamem a Birminghamem vzpomínají oba tábory zcela opačně, jedné straně se vybaví obrovská radost, té druhé se pro změnu vrací smutné vzpomínky. Jedno je jisté, Brums mají nyní šanci Cottagers všechno vrátit.

Když se hrál tento zápas na Craven Cottage naposledy, psal se rok 2008 a bojovalo se o přežití v Premier League. Fulham nakonec zvítězil 2:0 a právě na úkor Birminghamu se udržel mezi anglickou smetánkou, Blues spadli.

Nyní je ale situace před vzájemným duelem úplně jiná. Birmingham drží skvělou osmou pozici, Fulham mu na desáté příčce s tříbodovou ztrátou zdatně sekunduje. Cottagers se pod Royem Hodgsonem nadechují k mohutnému finiši, když na začátku února, zdá se, našli ztracenou formu. Pomalu stoupají tabulkou Premier League, v FA Cupu jsou ve čtvtrfinále a naposledy dokázali doma v Evropské lize porazit silný Šachtar Doněck.

Ještě o něco lépe na tom je Birmingham, jenž je bezesporu největším překvapením letošní sezony. Svěřenci manažera Alexe McLeishe, jenž povede Brums v roli trenéra už v 50. zápase, dávno předčili veškerá očekávání a pohybují se kolem pohárových příček. V neděli mohou Blues dosáhnout magické hranice 40 bodů, která zpravidla znamená záchranu. A to je do konce sezony ještě 12 zápasů. Poslední zápas se ale Brums zrovna nevydařil, prohráli s West Hamem a podruhé za sebou nebudou chtít v hlavním městě ztratit. Na Londýn ale letos nemají dobré vzpomínky, hráli zde čtyřikrát a pokaždé prohráli.

Když přihlédneme k absencím, o něco hůře je na tom Fulham, kterému by se ale mohl vrátit obránce Paul Konchesky, jenž laboroval s poraněným chodidlem. Mimo hru však zůstávají Dikgacoi, Andy Johnson, Clint Dempsey i John Pantsil. Brums žádné nové zraněné nemají. Minulý zápas však musel Alex McLeish poprvé po 13 zápasech změnit základní jedenáctku a okamžitě prohrál.

Jednoznačný šlágr kola, takový přídomek si zaslouží utkání tabulkových sousedů, Manchesteru City a Liverpoolu. Oba celky dělí pouhý jeden bodík a právě tyhle dva by spolu měly soupeřit o čtvrtý flek zajišťující účast v příštím ročníku Champions League. Teď všichni dostaneme nápovědu, kdo je na tom před finišem lépe.

V neděli hrají i Tottenham a Aston Villa, takže tato neděle může opravdu přinést jednu klíčovou indicii před pár příštími koly. Jak už jsem uvedl, ManCity je na tom ze všech adeptů na čtvrtou pozici nejlépe. S formou to ale až tak slavné není. Naposledy se Citizens před Reds posunuli i navzdory nemastné neslané remíze se Stoke, v týdnu totiž dohrávali 23. kolo. Jakkoliv však borci z města manšestru zcela nenaplňují svůj potenciál, zejména před vlastními fanoušky vůbec neváhají. Bilanci o domácí neporazitelnosti táhnoucí se od dubna loňského roku si totiž ani nelze nijak jinak vyložit. Navíc ManCity si teď užívá šestizápasovou šňůru bez ztráty kytičky. Na tak dlouhou sekvenci domácích vítězství přitom čekalo od prosince 2007.

Takřka není suverénnějšího týmu poslední doby než Liverpoolu. Jen ManUtd v minulých osmi zápasech posbíralo větší množství bodů. Číslo 17 každopádně Reds určitě vítají. Po mizerné rozlučce s loňským rokem se Benítezovi svěřenci obdivuhodně zdvihli a až do těžkého souboje s Arsenalem nenacházeli přemožitele dlouhých sedm kol v řadě. Na druhou stranu venku se neohrožená mašina, která před vlastním publikem už čtyřikrát po sobě udržela čisté konto, mění v poměrně snadno zranitelné mužstvo. Přece jen liverpoolští triumfovali jen jedinkrát na svých posledních šesti výletech za hranice města Beatles.

Patrick Vieira byl FA za nesportovní chování potrestán balíčkem tří zmeškaných zápasů a právě proti Liverpoolu začne jeho ujídání. Carlos Tevéz je stále ještě v Argentině, kde přihlížel předčasnému porodu jeho partnerky. Do třetice všeho zlého pak není v dokonalém pořádku ještě Bellamy, jehož pobolívá koleno.

V Liverpoolu doufají, že už konečně budou moci počítat s Yossim Benayounem, který ze sestavy vypadl v půlce ledna kvůli zlomenině žebra.

Wigan má Tottenhamu co vracet a na DW Stadium udělá vše pro to, aby odčinil podzimní debakl 9:1. Sázkové kanceláře dokonce na stejnou výhru Tottenhamu vypsali kurzy ve výši 500:1.

Podobné gólové hody se ale dají v neděli jen těžko předpokládat, protože Tottenhamu v posledních zápasech vyschl střelecký prach a Wigan dal v jednom zápase více než jednu brankou za poslední dva měsíce jen jednou.

Harrymu Redknappovi dělá nejvíce starostí vedle střelecké potence také venkovní forma, která je rovněž alarmující. Spurs se přestalo dařit od doby, co se zranil Aaron Lennon, jenž je citelnou ztrátou. Jeho ztráta, málo přihrávek pro Defoeho a těsné bránění Crouche ústí v málo gólů a v posledních čtyřech zápasech venku dokonce jen v jediný.

Manažer hostů tento týden oznámil, že Lennon sice bude nadále chybět, ale alespoň potěšil tím, že jeho zranění nevyžaduje operaci. Nejistý start je u Jermaina Jenase, o němž se rozhodně těsně před zápasem a pohárovou odvetu s Boltonem možná bude šetřen Ledley King.

Redknapp si během týdne také postěžoval, že mu v záložní řadě chybí hráč typu Franka Lamparda, který dokáže za sezonu vstřelit klidně 20 branek. Prohlášení není nijak překvapivé, když přihlédneme k faktu, že dvojice středních záložníků Tom Huddlestone a Wilson Palacios doposud vstřelila jen dva góly.

Manažer domácích Roberto Martinez pro změnu prohlásil, že pokud se chce Wigan udržet, musí stoprocentně využívat domácího prostředí. "Jdeme do závěrečné části sezony a máme před sebou sedm domácích zápasů. Musíme udělat vše proto, abychom z nich získali co nejvíc bodů," má jasno o klíči k udržení Martinez, jenž bude muset obrannou formaci složit bez Tituse Brambla.

Na závěr ještě doplníme, že fotbalový fajnšmekr si asi na své příliš nepřijde. Nejen, že se nečeká moc gólů, ale hlavním problémem bude povrch na DW Stadium. Hřiště Latics je totiž sužováno špatným počasím a navíc se na něm nyní opět rozjela rugbyová liga. A když do toho přijde fotbal, nedají se čekat žádné kombinační kreace.

Manchester United čeká v honbě za první Chelsea těžký zápas na hřišti Evertonu, kterému se vrací stará dobrá forma a po skalpu Blues si bude chtít připsat i ten Rudých Ďáblů.

Před zápasem se ale hlavně očekává příjezd Wayna Rooneyho, útočníka United, který prožívá možná nejlepší sezónu v kariéře. To ale nevidí zrovna rádi fanoušci Toffees, kteří mu asi vřelé přivítání nenabídnou. Už je to skoro šest let, kdy Rooney opustil Goodison Park, ale rána se po jeho odchodu do Manchesteru stále nezacelila. Poslední zápas v Goodison Parku skončil kontroverzním gestem 24letého forvarda směrem k domácím fans. Když na něj totiž neustále pokřikovali, vzal Rooney znak United a políbil ho. Vzápětí byl rychle vystřídán.

Bláznivé utkání také přineslo hodně tvrdý zákrok Phila Nevilla na Cristiana Ronalda. Pro změnu bývalý obránce United po zápase prohlásil, že právě tímto zákrokem si definitivně získal skeptické fanoušky Evertonu na svoji stranu.

Sir Alex Ferguson doufá, že Rooneyho ve skvělé formě nic nerozhodí a pomůže Manchesteru nadále prohánět na čele tabulky Chelsea, na kterou nyní Rudí Ďáblové ztrácejí jen bod. United sice s Evertonem za posledních patnáct let prohráli v lize jen jednou, ale Toffees nyní nabrali velkou formu, naposledy navíc porazili Chelsea. V sobotu ale budou mít menší problém se složením záložní řady, když vedle těžce zraněného Fellainiho bude nově chybět i Tim Cahill. Hosté budou bez vykartovaných Ferdinanda s Nanim. V roce 2010 by mohl poprvé hrát uzdravený Nemanja Vidič.

Arsenal by mohl být pro Sunderland dost dobře osudným soupeřem. Právě proti němu totiž v listopadu loňského roku Black Cats uhrály svou dosud poslední ligovou výhru. Že je to neskutečné? Po jejich slušném startu to tak skutečně působí. Mackems se nicméně nyní pokusí o historický double nad Kanonýry, který neukořistili od roku 1983.

Koncentrace, tohle slovo si teď Wengerovi svěřenci musejí neustále opakovat. Po nečekané prohře na půdě Porta, kterou navíc hosté protkali mnoha školáckými chybami, před sebou mají nelehký úkol - sebrat se. Na pohárové i ligové scéně totiž dohromady prohráli čtyři zápasy z posledních šesti, přičemž zvládli jen ten s Liverpoolem.

Může za to například nehorázný pokles v produktivitě arsenalské ofenzívy. Do Persieho zranění, tedy do listopadu, měli Londýňané průměr 3,2 vstřelených gólů na zápas, od té doby toto číslo zvládli zkrouhnout na zhruba jeden a půl branky na jedno utkání. To je vskutku tristní, ale přesto snadno předvídatelný progres.

Jestli je na tom ovšem Arsenal špatně, pak těžko budeme posuzovat formu Sunderlandu. Jeho dvanáct ligových duelů bez vítězství je totiž už samo o sobě těžko pochopitelných. Na druhou stranu Black Cats v minulých třech kolech alespoň pokaždé dokázaly bodovat, i když postupují jen po jednotlivých krůčcích. Uvážíme-li však pouze venkovní bilanci Mackems, dostáváme opravdu už smutnou vizitku. Ta praví, že mužstvo vedené Stevem Brucem mimo Stadium of Light netriumfovalo od úvodního kola letošní sezony, přičemž tam posbíralo pouhé tři body z možných 36 a inkasovalo hned šestnáctkrát na svých pěti posledních výjezdech. Hlavně tohle si vskutku žádá nápravu.

Lukasz Fabianski nezachytal, měl lví podíl na první obdržené brance Arsenalu v Portugalsku a vůbec je teď pod všestrannou palbou kritiků. Almuniova poloviční šance na brzké uzdravení si tak okamžitě žádá svou realizaci. Po zápase s Portem čerstvě nemůže nastoupit Diaby, zatímco na marodce setrvávají Aršavin s Gallasem.

Andy Reid a jeho poškozená podkolenní šlacha, toť nejnovější ingredience na marodce Sunderlandu. Irský křídelník se takto připojuje k Hendersonovi, jehož doplňují nejistí Malbranque, Mensah, Richardson či Ferdinand. V trestu jsou pak hned dva borci - Lee Cattermole a David Meyler.

Klíčový duel čeká na Boleyn Ground West Ham a Hull City. Půjde o důležitý zápas v boji o sestup, když obě mužstva mají stejný bodový zisk a nad sestupovým pásmem mají náskok jediného bodu. Výhra tak může mít cenu zlata.

Jak Hammers, tak Tigers v posledních letech nad sestupovými boji vždy vyhráli, ale letos zrovna nepřesvědčují. Poslední vítězství West Hamu nad Birminghamem bylo první za šest zápasů, zatímco Hull vyhrál dokonce jen jednou od listopadu.

Tigers by mohli být posíleni o záložníka Jimmyho Bullarda, který se uzdravuje z těžkého zranění a v sobotní sestavě by již mohl figurovat. Zkušený záložník začínal svoji kariéru právě ve West Hamu, kam se naposledy vrátil před rokem jako debutující hráč Hullu, ale zápas pro něj skončil hodně nešťastně, když si poranil koleno a bez fotbalu byl 10 měsíců.

Mimo hru zůstává pro zápas na Boleyn Ground ale jiný záložník Geovanni. George Boateng může hrát, když mu byla zrušena červená karta ze zápasu s Blackburnem. Domácí postrádají zraněného útočníka Benniho McCarthyho, naopak se chce do základu vrátit jiný forvard, Guillermo Franco, jenž chyběl skoro dva měsíce.

Po pohárovém víkendu se na scénu vrací Premier League a s ním i vedoucí Chelsea, která jede na hřiště Wolves. Nic jiného než tři body pro hostujícího favorita se nečekají, nicméně Wolves budou chtít pozlobit, vždyť minule porazili Tottenham.

Jen málo vzájemných soubojů v Premier League je tak jednoznačných. Chelsea se sice s Wolves střetla jen třikrát, ale pokaždé vyhrála a soupeři nasázela 14 gólů. Tuto bilanci nyní budou chtít Blues potvrdit a zároveň zahnat strašlivou venkovní bilanci, kvůli které pomalu ztrácejí nadvládu nad soutěží. Svěřenci kouče Carla Ancelottiho totiž letos venku ztrácejí až moc, z posledních dvou zápasů si přivezli jen bod. V posledních šesti zápasech venku pak jen jednou vyhráli.

Navíc hosty potkala nepříjemná zpráva ohledně Franka Lamparda, který má virózu a bude stoprocentně mimo. Zatím se ani neví, zda bude připraven na blížící se duel Ligy mistrů s Interem. Do sestavy se naopak vrací John Terry. Na marodce jsou už déle Belletti, Bosingwa, Deco, Essien a Ashley Cole, připojil se k nim nyní i Alex.

Wolves v posledních sedmi zápasech zvítězil jen jednou, ale zato to byl cenný skalp. Nutno podotknout, že výhra nad Tottenhamem ale byla zasloužená. Právě výhra nad Spurs je vynesla mimo sestupové pásmo, náskok je ale jen jednobodový.

Manažer Mick McCarthy oznámil, že nasadí proti Chelsea stejnou jedenáctku jako proti Tottenhamu. Nastoupit nebude moci akorát Michael Mancienne, jenž proti svému kmenovému klubu hrát nemůže. A když už mluvíme o sestavě, zmíníme ještě pokutu ve výši 25 tisíc liber, kterou Wolves obdrželi od vedení Premier League za to, že na podzim vynechali v zápase na Old Trafford deset hráčů základní sestavy.

Plány jak zacelit černou díru ve vlastním rozpočtu teď zaměstnávají hlavy činitelů Portsmouthu asi spíše než samotné výsledky na hřišti. Ani ty nejsou nijak vábné, ale zatímco finanční situace klubu stagnuje, čistě fotbalové věci se mají přeci jen lépe. Vzdáleni osm bodů od záchranných příček teď Pompey vyráží do boje proti Stoku, který Fratton Park dobyl jen jedinkrát za uplynulých 46 let.

Do začátku března mají na jihu Anglie lhůtu, kterou musejí dodržet při splácení jedenáctimilionového dluhu. Do té doby by si Portmouth měl najít nového majitele. Anebo by si musel vyjednat výjimku u vedení Premier League a Fifa o prodeji hráčů i mimo přestupové okno. Ta však žadonícím Pompey patrně udělena nebude, nehledě na to, že taková aktivita se nemůže pozdávat žádnému hodnotnému fotbalistovi. A právě na nich teď samozřejmě taky záleží, neboť záchranu jižané nemají jistou ani v případě včasného uhrazení deficitu. Momentálně zatím v Portsmouthu hájí nejhorší domácí bilanci v celé soutěži. Ze dvanácti zápasů nevytěžili ani stejný počet bodů, spokojit se museli s pouhými 11. Podobně neefektivně si přitom počínají i při ostřelování soupeřových brankářů, které dosud Pompey prověřili jen 7,5 procenty svých pokusů.

Tony Pulis, jenž strávil roku 2000 na lavičce Portsmouthu deset měsíců, nedávno požádal FA o prošetření způsobu, jakým se Blues do takových těžkostí dostali. To je od něj sice pěkné gesto, avšak nynější manažer Potters by se teď měl především soustředit na vlastní ovečky, neboť ani ty si poslední dobou nepočínají nikterak suverénně. V novém kalendářním roce sice ještě nepoznali hořkost porážky, což dohromady činí devět ligových i pohárových zápasů, avšak v pěti minulých kolech na ně vítězství čekalo pouze jedinkrát. Venku se navíc Stoke ukrutně trápí, co se střelecké disciplíny týče. Na šesti nedávných výjezdech Pulisovi svěřenci mířili přesně jen jednou.

Dvě nové posily, Rocha a Tošič, potkávají před tímto duelem rozdílné osudy. Zatímco prvně jmenovaný se vrací z trestu a nejspíše bude využit, nová akvizice se zkušenostmi z Bundesligy zatím jen nabírá fyzickou kondici. Grantovi jsou naproti tomu nově k dispozici Brown s Finnanem.

Křeč v zádech přinutila Dannyho Higginbothama k brzkému vystřídání během zápasu s ManCity. Jeho stav momentálně není žalostný, ovšem k ideálu má taky docela daleko. Nenapravitelný hříšník Abdoulaye Faye je opět mimo, když byl v tomtéž utkání vyloučen, a s bolavým kolenem je odstaven rovněž Etherington.