Anglická Premier League - preview 27. kola

Žádná bezbranková remíza od ustavení Premier League jako takové, žádné čisté konto pro Sunderland v posledních 23 zápasech, Ameobiho stěží uvěřitelná porce šesti gólů naložená právě do sítě úhlavního rivala - i takové má kouzlo očekávané Tyne-Wear Derby o severovýchod Albionu, které dnes obstarají celky rozdělované až deseti body.

Ano, je to tak. Newcastle stále ještě zvládá těžit z perfektního startu do sezony, zatímco Sunderland se z Bruceova letargického "dohrávání" pod energickým O’Neillem možná načas probral, teď už ale zase nesbírá body nikterak pravidelně. Ačkoliv tedy aktuálně ani jedno z mužstev nekypí nějakou jistotou - a hlavně poslední dvě kola jim shodně přinesla velká zklamání -, pořád si od sebe udržují tak nějak podobný rozestup jako ta opravdu jednovaječná dvojčata, jež se znají odpradávna.

Což je fakt: dohromady se Newcastle se Sunderlandem střetává po 147. v rámci ligových či pohárových soutěží, mírně pozitivní historické bilance si momentálně užívají Straky (53 výher ku 46), což ostatně potvrzují i v minulosti nedávné. Posledně s Black Cats prohrály v říjnu 2008; od té doby se narodily dvě remízy 1:1, jedna vydřená venkovní výhra (ta nejčerstvější vzpomínka) a jeden krutý debakl 5:1 ze St. James Parku (ta nejpozitivnější vzpomínka od roku 1956). Dnes se oba celky potkají právě na půdě Newcastlu, kde Sunderland naposledy oslavoval výhru v listopadu 2000.

Zajímavé mimochodem bude sledovat, jak si při první ochutnávce svého třetího významného derby kariéry povede zmíněný Martin O’Neill. Ten přitom dosud působil coby specialista na vyhrocená klání v rámci jednoho města: s Old Firms se loučil s dvojnásobným počtem vítězství oproti prohrám (16:8), přičemž při bitvách o Birmingham byl jakožto lodivod Aston Villy dokonce stoprocentní (zažil jen čtyři případy ovšem). Jestliže tedy Bruce nedovedl Mackems k žádnému úspěchu, bude teď záhodno bedlivě zkoumat progres pod severoirským harcovníkem.

Ten pro dnešní Tyne-Wear Derby určitě nebude moci využít služeb náhradního brankáře Westwooda, jinak se u většiny důležitých borců může utěšovat minimálně malou šancí na brzké uzdravení. Mohutný otazník se nicméně vznáší nad Bardsleyho startem i stavem vlivného Sessegnona, jehož po návratu z Etiopie skolila pásmová nemoc. Fit nicméně rozhodně bude duo Bendtner-Larsson.

Na opačné straně barikády můžou počítat s Papissem Cissém, jenž sice vynechal přátelský duel svého Senegalu, místo něj ale aspoň doléčil bolavá třísla. Hrát by měl od začátku rovněž Tioté, kdežto specialista na Black Cats, Shola Ameobi, marodí s teploměrem v podpaží a bůhví, zdali se bude cítit na rozšíření své bilance.

Léčba Terry Connorem zdá se na Wolves zabírá, alespoň co se minulého vystoupení v St. James Parku týká. Tentokráte bude na Vlky čekat neméně záludný oříšek - na řadě je pro změnu souboj na CC, kde se taktéž body zrovna dvakrát nerozdávají.

Cottagers se pod vedením Martina Jola rozjížděli jako je ostatně u nich tradicí poněkud toporněji, ale od prosince už je to opět ten starý Fulham, jak ho všichni známe - tedy převážně na domácím hřišti, i když podstatná změna dorazila i na venkovní utkání: svědčí o tom třeba remízy na Emirates Stadium, Stamford Bridge nebo na horké půdě Carrow Road. Pověstnou třešničkou na dortu potom byla výhra v derby na hřišti QPR. Londýnský celek se opět zaměřuje především na pevnou defenzivu, tradicí poté jsou problémy vepředu, i když i ty by měly být podle všeho vyřešeny příchodem Pavla Pogrebňaka, od něhož si na CC slibují pravidelné příděly branek...to se zatím plní.

Ze tří klubů Premier League, které během sezóny změnily trenéra, se dva z nich pohybují na chvostu, to platí i pro Wolverhampton, který se nedávno rozhoupal a místo Micka McCarthyho přivedl Terryho Connora. Jak už bylo zmíněno, mělo by se jednat o změnu k lepšímu, ale na podrobné soudy je zatím ještě brzo...vše se bude hodnotit podle toho, jestli se Vlci dokáží udržet v nejvyšší soutěži i třetí ročník po sobě. Connorova pozice sice bude hodnocená podle výkonů a především pak výsledků na hřišti, že by se mohlo jednat o správnou volbu, naznačuje už jen fakt, že 49letý manažer nevstupuje do nového prostředí, s klubem už totiž v různých pozicích spolupracuje třináct let.

Nová posila Fulhamu Mahamadou Diarra by se teoreticky mohl zapojit už do následujícího utkání, ale problémem u něj zřejmě bude nedostatečná fyzická připravenost. Nad startem Stephena Kellyho visí pochybnosti, stejně tak se potom čeká, jaký stav bude po reprezentační přestávce panovat u Etuhua.

Steven Fletcher zmeškal díky nemoci zápas v Newcastlu a stále se pořádně neví, zdali bude schopen v neděli vyběhnout v základní sestavě. Wayne Hennessey a David Edwards by měli být navzdory tomu, že díky zranění zmeškali v týdnu přátelský zápas Walesu s Kostarikou připraveni

Těžko říct, zda jde ještě o souboj kandidátů na ligový titul. Sen Tottenhamu se pravděpodobně rozplynul už minulý týden na Emirates Stadium, avšak může do něj promluvit ještě coby přímý soupeř jednoho z adeptů na stříbrnou trofej. Manchester United živí naději díky šťastné výhře z předchozího kola na Carrow Road. Jakákoli ztráta už ale může být kritická.

Tottenham Hotspur dostal z losu na přelom února a března takřka vražednou kombinaci soupeřů, mělo jít o jakýsi ostrý test, jenž prověří, zda to Londýňané skutečně myslí vážně s atakem nejvyšší příčky. A v North London derby to tak chvíli opravdu vypadalo, když se štěstím otevřel skóre Saha a následně už na 2:0 zvýšil "Jidáš" Emmanuel Adebayor. Jenže ještě do poločasu Arsenal vyrovnal a ve druhém dějství díky Rosickému a Walcottovi zatížil konto Spurs dokonce potupným "bůrem". Dnes je tak možná poslední naděje Redknappových svěřenců s nepříznivě vyhlížející situací něco udělat. Zezadu se totiž po heroické výhře v Liverpoolu nebezpečně blíží právě největší rival následovaný dalším celkem z hlavního města - Chelsea.

Psychické rozpoložení Tottenhamu tak zřejmě nebude ideální, stejně jako forma týmu, jež vyhrál z posledních šesti zápasů jen dva. A když už se proti Newcastlu (5:0) radost dala rozdávat, po "výletu" na Emirates je nálada opět na bodu mrazu. Nezcela ideální doba na duel s obhájcem titulu, jenž z minulých šesti utkání bral všechny tři body hned pětkrát, vyhrál i na hřišti Arsenalu a s Liverpoolem, a jedinou ztrátu zaznamenal na Stamford Bridge, kde Red Devils heroicky vyrovnali ve druhé půli z hrozivě vypadajícího stavu 0:3

Naprosto hrozivě vyhlíží bilance vzájemných zápasů. Započítáme-li do ní jen utkání Premier League, Tottenham neporazil Manchester United už jedenadvacetkrát (!) a z posledních deseti domácích klání proti týmu Alexe Fergusona získal jen tři body za stejný počet remíz. Poslední triumf Kohoutů je starý bezmála 11 let. V tomto období také můžeme zaznamenat čtyři pohárová střetnutí a světe div se, ve všech uspěli United. Před třemi roky dokonce ve finále Carling Cupu, sic až na penalty.

Ani srpnový mač z probíhající sezony nebyl výjimkou, přestože se výhra narodila až po hodině hry. Manchester třemi góly, o které se postarali Welbeck, Anderson a Rooney, ve druhém kole porazili Tottenham 3:0 a podobně by fanoušci Ďáblů rádi plesali i dnes po výjezdu na White Hart Lane. Legrace to ovšem nebude, ony tři body, jež jsem zmínil o odstavec výše, se urodilo právě v posledních čtyřech případech a i nejčerstvější zápas na severu Londýna skončil remízou.

Rozhodně se máme na co těšit, už jen pohled na výsledky první pětky v letošní sezoně je velkým příslibem. Kanonády typu Man Utd vs. Arsenal 8:2, Chelsea vs. Man Utd 3:3, Chelsea vs. Arsenal 3:5, nebo i dvě klání Spurs - doma s Man City 1:5 a na již zmíněném Emirates Stadium 2:5. Gólový průměr 4.9 branek na zápas právě v duelech TOP 5 slibuje pěknou podívanou i dnes od 17:10.

Přispět by k ní měl i Gareth Bale, přestože má problém se stehnem. Zhruba ve stejné pozici je trio Ledley King, Rafael van der Vaart, Kyle Walker, kteří odešli se šrámy z derby minulý týden a o jejich startu se rozhodne až před utkáním. Do toho určitě nenastoupí Scott Parker, který viděl proti Arsenalu červenou kartu. Manchester United postrádá Antonia Valenciu a věčného maroda Toma Cleverleyho. Smalling se zřejmě ještě "nevylízal" ze zranění hlavy v reprezentačním klání s Nizozemskem, zatímco Wayne Rooney je zpátky poté, co léčil angínu.

Den D, hodina H. Jestli někdy předčasně, tak asi právě teď se bude rozhodovat o liverpoolských šancích na opětovné účasti v Lize mistrů, kde letos schází už podruhé v řadě. Pokud by se totiž Reds "podařilo" na vlastní půdě prohrát s čerstvě čtvrtým Arsenalem, navýšila by se jeho ztráta na kruciální příčku již na 10 bodů. A to by patrně znamenalo konec nadějím.

Dalglishova parta se přitom na takto významný duel musí zkoncentrovat uprostřed nabitého pohárového programu - zatímco jízdu Carling Cupem Reds úspěšně završili ziskem první trofeje po šesti letech, pouť FA Cupem (aktuálně jde o jeho čtvrtfinále) bude pokračovat 18. března duelem se Stokem. Mezitím se už Liverpool prakticky může připravit o možnost zahrát si po letech milionářskou soutěž. Nebo samozřejmě přesně naopak. Pokud nyní červení dokážou těžit z pohárové euforie a zároveň si vzpomenou zrovna na ty čtyři domácí představení z 12 neprohraných (jinými slovy ze všech), které zvládli strhnout na svou stranu - a zničí tak fenomén roku 2012, který v rámci PL na Anfield zanáší jedině bezbrankové výsledky (dvakrát) -, potom určitě mají šanci se do Champions League probojovat.

Arsenal je přesný opak Liverpoolu. Mimo domácí ligovou soutěž už nepůsobí v žádné jiné anglické - v FA Cupu navíc poměrně čerstvě po jasné prohře se Sunderlandem. A také v Lize mistrů má Wengerova eskadra hodně daleko k ideálu, respektive alespoň postupu, když si na Emirates Stadium odvezla čtyřgólové manko. Ovšem v rámci Premier League je to vskutku docela jinačí písnička: Gunners za sebou mají únor bez porážky, veleúspěšné derby s Tottenhamem a vše pak podtrhla dnešní cena manažera měsíce pro Wengera. Takto už dokonce Arsenal překonal svůj střelecký výkaz z této fáze Unbeaten Runu, přičemž jeho 18 zářezů z letošního kalendářního roku tvoří anglické prvoligové maximum.

Jestliže to Kanonýrům v poslední době střílí - a pětice gólů v síti Tottenhamu mluví koneckonců sama za sebe -, v duelech s Liverpoolem to v poslední době bývá (zpravidla oboustranná) střelecká mizérie. Nenávratně pryč je divoká remíza 4:4 z dubna 2009; od té doby v lize mezi těmito dvěma celky nikdy nepadly více než tři branky - a to ještě jen jednou z pěti pokusů. Pokud má navíc Arsenal navázat na svou dobrou ligovou formu, Anfield Road z historického hlediska není tou pravou půdou, kde by asi něco takového chtěl potvrzovat: vždyť zrovna na tomto hřišti kapituluje častěji než na kterémkoliv jiném (dohromady už 36krát).

A Arsenal nikterak netěší ani stav marodky. Z té se totiž možná včas nestihnou dostat Vermaelen s Van Persiem, kteří si přivezli drobná poranění ze srazů reprezentací. Především na obnovené problémy s kotníkem prvně jmenovaného Wenger hodně lamentoval - nelíbila se mu hlavně kompletní porce 90 minut v přátelském zápase. Belgický svaz se ovšem brání, že nebyl vázán žádnou dohodou. Jistým chybějícím článkem potom bude Ramsey; Rosického třísla ještě budou podrobena kontrole.

Daniel Agger prožil relativně nešťastné finále Carling Cupu, neboť v něm přišel k úrazu žebra, kvůli němuž nyní prestižní klání s Arsenalem vynechá. Vrátit by se tak mohl Carragher. Také Kenny Dalglish přitom zvažuje, zda nasadit jednoho čerstvého maroda: při plnění národních povinností přišel k úrazu Steven Gerrard. Klidně se tak může stát, že obě mužstva nastoupí k předsunutému sobotnímu střetnutí bez svých kapitánů.

Ewood Park očekává další z řady klíčových duelů, tentokráte zde domácí Rovers přivítají zlomenou Aston Villu, jež má však na svého protivníka stále pěkných osm bodů "k dobru". Zápas ani nemá na první pohled výrazného favorita, lancashirský celek vyhrál jediný z posledních čtyř zápasů, naproti tomu hosté získali za stejné období body dva.

Manažer Steve Kean a jeho ovečky před sebou nemají jednoduchý závěr sezóny, jen co je pravda: zdaleka už nejde a ostatně ani nikdy tak pořádně nešlo jen o výkony na trávníku, bitva už se nějak přesunula na pole administrativy, kde má tradiční tým před sebou velké potíže. Někteří fanoušci plánují další demonstraci, krok v tom se plánuje hlasování o nedůvěře vlastníkům klubu, a aby to nebylo strohé, tak fanoušci spustili nový investiční program ve snaze o koupi klubu. Blackburn má před sebou možná rozhodující měsíc...

Ani Villans na tom nejsou v ohledu manažera nejlépe - vlastně situace je čím dál tím více podobná, fanoušci dávají neustále najevo nespokojenost s Alexem McLeishem. Klub navíc nedávno oznámil rekordní ztrátu 54 milionů liber...připočtěme k tomu ještě dlouhodobé zranění stěžejního útočníka Darenna Benta a momentální umístění na patnácté příčce může být v konečné fázi sezóny bráno na zřetel! Stejně tak jako na druhé straně, tak i tady platí dvojnásob důrazně než normálně, že březen bude vzhledem k dalšímu směřování sezóny pro birminghamský tým klíčový!

Alespoň jednu dobrou zprávu ale mohou příznivci Rovers přece jen slyšet, po zranění stehna je opět k dispozici David Dunn. Malá pochybnost se potom ukazuje nad startem Martina Olssona, jehož trápí potíže s kolenem a kotníkem. Hrát potom nebudou Givet a Löwe.

Také na straně Villy se vrací zkušený středopolař, Stilijan Petrov dokázal vyzrát na stehenní sval, Alan Hutton a James Collins by měli být taktéž připraveni nastoupit. Díky zranění Benta a odchodu Keana zpátky za oceán musel své hostování v druholigovém Leicesteru ukončit Delfouneso.

Na rekord se bude útočit v kraji Eastlands: Manchester City může překročit stín svého městského rivala tím, že mu ukradne držitelství nejdelší šňůry domácích výher v rámci Premier League. O to ho mimochodem v říjnu sám oloupil; teď je to něco málo přes rok, co Citizens naposledy před domácím publikem ztratili body. Povede se 19. Boltonu něco zdánlivě nemožného?

Vpravdě asi neexistuje příhodnější soupeř ke stanovení nového rekordu než právě Bolton. Třikrát v řadě poražený, na cestách stejně tak hattrick neúspěchů, navíc kompletně ověnčený nulou v kolonce vstřelených gólů, spolu s Wiganem okupující úplné dno tabulky. Mužstvo z anglického severozápadu je jednoduše v mimořádném srabu, což navíc podtrhuje kontrast s minulou sezonou: oproti korespondujícímu výkazu z této fáze loňské sezony teď Wanderers zaostávají o rovnou třetinu bodů! Jestliže tedy Owen Coyle plánuje vjet na Etihad Stadium s cílem "být a zůstat pozitivní", pak nelze jinak než stroze popřát hodně zdaru...

Proti Trotters se totiž momentálně staví prototyp nezastavitelného kolosu, alespoň tedy co se domácí scény týče. Osmnáct kol bez zaváhání a poslední ztrátou kytičky remíza s Fulhamem z 27. února 2011 - taková je aktuální vizitka Citizens na vlastním stánku, kde mimochodem již 320 minut po sobě Bolton nedokázal vstřelit branku. To podzimní duel těchto soků budí jinačí dojem, dojem menší přestřelky. Trotters se tehdy na Reebok Stadium statečně drželi, dvakrát se dostali na dostřel jediné branky, a i když nakonec padli 2:3, mohli na sebe být víceméně hrdí.

To nicméně ještě nevěděli, že s dalšími těžkými zápasy se už podobně vypořádat nedokážou - což je poznamená snad na celý zbytek sezony, zdá se. Něco podobného je každopádně možné i u ManCity: může se odrazit za celosezónní stoprocentní bilancí před domácím publikem, jíž se nikdo nechlubil celých 120 let. Od doby, co Sunderlandu stačilo jen 13 takových vyhraných zápasů.

Proti svému mateřskému klubu se samozřejmě dnes nebude moci postavit Dedryck Boyata, jinak ale těch nepříjemných jistot v táboře Boltonu nenacházíme příliš. Nejistot ovšem ano: oba Daviesové i Steinsson se nyní mohou klepat, zda nastoupí, či ne. Naproti tomu Riley je fit.

To Roberto Mancini má i bez otazníků k dispozici téměř kompletní tým; akorát Carlos Tévez ještě po 45 minutách v zápase rezervy nebude způsobilý opět naskočit do víru Premier League. Kolo Touré by ovšem po menším zranění utrpěném v přátelském duelu s Guineou mohl být.

Svůj premiérový zápas v Premier League po svém návratu dokázalo QPR vyhrát v Goodison Parku, to by si domácí jistě rádi zopakovali i v opačném gardu, ale nečeká je snadná práce: Karamelky se chytly, neprohrály posledních pět utkání a míří stále vzhůru.

Loftus Road se stává pro modrobílé takovým Domem hrůzy - prohráli tu hned sedm posledních duelů a hned v pěti případech nedohrávali zmíněné mače v plné síle. Kdyby dostali červenou kartu v dalším domácím utkání, tak by se jednalo o rekord celé PL... Právě disciplína, to je ten prvek, který sráží tým okamžitě dolu, ideálně to bylo rozpoznat proti Fulhamu, kde dokázali po změně stran Hughesovi hráči průběh hry opticky vyrovnat, na kýženou branku to ale z jejich strany opět nestačilo. Momentálně už patří QPR mezi celky s nejhorší formou v lize.

Karamelky jsou v úplně opačném rozpoložení, neprohráli v lize už posledních pět utkání, ke všemu si ale drží až neuvěřitelný střelecký podíl (26 branek/25 zápasů)... David Moyes si tak může opět mnout ruce, i přes nedostatečné finanční prostředky dokázal kádr slušně doplnit, převážně na hostování, no a podobně jako už v minulosti několikrát, tak i letos mu to zatím vychází na jedničku. Ideální žolík se nakonec ukázal být Viktor Anichebe, dříve už v Evertonu pomalu zatracovaný střelec se dokázal opět připravit a ve třech venkovních zápasech skóroval rovnou třikrát.

Rangers se budou muset, jak už bylo ostatně zmíněno obejít bez Djibrila Cissého a Samby Diakitého, kteří musí shodně pykat za svou nedisciplinovanost. Luke Young potom doufá, že se po krátké chvíli strávené na marodce se svalovým problémem vrátí do základní sestavy.

Premiéru v základu by si mohl odbýt nedávno příchozí Nikica Jelavić, avšak nejspíše mu to znemožní bolavá třísla, Darron Gibson pak bude chybět vinou problémů s kolenem. Rodwell a Osman potom začnou opětovně sbírat herní praxi v rezervě.

Černá série pěti kol bez vítězství a čtyř zápasů bez bodu je u konce, Stoke s přehledem porazil Swansea a může se zase v klidu nadechnout. I když mu o holou záchranu letos nikdy akutně nešlo, teď už se o ni nemusí bát patrně vůbec. Také spolu s nováčkem z Norwiche, kterého potkává nyní.

Oba tyto celky se prvně po třech a půl letech potkaly loni v srpnu, aby spolu sehrály napínavý duel, který v remízový zvrtla patrně hlavně červená karta pro Bennetta a pozdní vyrovnání Jonese. Tehdy se hrálo teprve druhé kolo; a říct v tu chvíli některému z příznivců Canaries, že na začátku března bude fandit osmému týmu tabulky, stoprocentně by vám nevěřil. Jenže to je teď realita a popravdě ne zrovna neuvěřitelná: Norwich působí na novice neobyčejně vyspěle, což mimo jiné dokazují i tři výhry z minulých čtyř výjezdů. Zdali se tahle dobrá venkovní forma promítne i do bilance obvykle neúspěšných vystoupení na Victoria Ground (kde Canaries ani jednou ze sedmi pokusů nezvítězili a padli tu ve všech třech posledních případech), to je zatím ve hvězdách.

A koneckonců ve spojitosti s Potters toho letos mnoho jistého není. Letos určitě patří k nejhůře vyzpytatelným ansámblům ligy, pořád ale rozhodně silným a nepříjemným v takřka každém utkání. Jestliže potom manažer Pulis před sezonou volal po každoročním progresu, i z téhle stránky věci musí být spokojený: jeho tým postoupil do vyřazovací fáze Evropské ligy, kde si neudělal ostudu tváří v tvář slovutné Valencii, stále bojuje o reprízu loňské účasti ve finále FA Cupu a zatím i v lize si stojí alespoň o jedno místo lépe.

Někdejší kapitán Leedsu a nejvýraznější lednová posila Norwiche, Jonny Howson, už za sebou konečně má premiéru za béčko, takže by se mohl probojovat alespoň na lavičku. Zpátky po natažení zadního stehenního svalu by měl být Ayala, zatímco bolavá kolena na plac nepustí duo Tierney-Vaughan.

Potters budou povzbuzeni návratem stopera Hutha, jenž si odpykal třízápasový distanc. Otazník se ovšem vznáší nad startem Glenna Whelana, jehož zdravotní neduh z utkání s českou reprezentací se tedy ukázal být natolik vážný, že by mohl ohrozit hráčův sobotní start.

Nahození s Boltonem a nyní jeden z oblíbených soupeřů. Pozice Andrého Villasa-Boase, manažera Chelsea, by přeci jen v troskách být nemusela. Londýnský celek totiž dnes zajíždí na půdu třináctého West Bromwiche Albion.

Pod tlakem se ztrácející kapitán ne-li potápějící, tak alespoň klesající londýnské lodi si na nakopnutí své mašiny nemohl přát jiné dva soupeře. Nejdříve na palubě svého Stamford Bridge odkoučoval duel s Boltonem, který proti Blues v posledních sedmnácti ligových zápasech nevyhrál ani jednou. Namísto toho si v minulém kole připsal již čtrnáctou porážku...

A nyní jako by se před zraky příznivců Chelsea zjevilo jakési déjà vu. Jejich milovaný celek se totiž chystá prosmýčit kajuty třináctého West Bromwiche Albion, jenž s Chelsea v posledních patnácti zápasech nejen že nevyhrál, on je totiž rovnou všechny prohrál. A to i přesto, že to v podzimním, druhém kole této sezony to už už vypadalo na veliké překvapení. To když se hosté ujali vedení již po čtyřech minutách díky brance Shana Longa. Modří si ale svou sérii uhájili a ve druhé půli jim vítězství přihráli svou trefou dva ostřílení francouzští borci Anelka s Maloudou.

Nicméně Chelsea, která snad již ve druhém poločase již zmiňovaného duelu s Boltonem připomínala onu starou dobrou Chelsea, by svého dnešního soupeře rozhodně neměla podceňovat. W.B.A. totiž za sebou má dvě veliká vítězství - a veliká nejen díky důležitému plnému bodovému zisku, ale především díky gólovým hodům, které připravil svým fanouškům - a v tabulce se vymanili z krutého sevření bojů o udržení.

Vše začalo naprosto nečekaně, po těsné prohře 1:2 se Swansea. Přišlo utkání ve Wolverhamptonu a - světě div se - hosté svému soupeři nasázeli v tomto derby bůra. Vlci se zakousli pouze jednou, zato West Brom - a především autor hattricku Odemwingie a dalších dvou branek Olsson - řádil.

A jako vyměnění pokračovali svěřenci Roye Hodgsona i v dalším kole. Baggies na vlastním hřišti do tohoto klání prohráli hned pět z minulých šesti ligových utkání, za tu dobu tam ani jednou nevyhráli; nyní ale s naprostým přehledem, a konečně i čistým kontem (!), deklasovali Sunderland. Na popravě černých koček se podílel opět dvěma zásahy potentní Odemwingie, tentokrát se k němu přidal Morrison a Andrews. Baggies tak navázali na rok 1936. Tehdy se jim totiž naposledy podařilo vstřelit svým soupeřům dvakrát za sebou více jak čtyři branky (8:1 proti Blackburnu a 6:1 proti Liverpoolu).

Pozornost si během těchto dvou utkání pochopitelně musel užívat především kanonýr Peter Odemwingie, jenž rázně znásobil svůj dosavadní gólový účet. Nigerijský útočník má na svém kontě po těchto dvou kolech branek devět, což ho zařadilo již na patnácté místo střelců Premier League. Pokud se mu podaří vsítit ještě jednou, stane se prvním hráčem West Bromu, který v Premier League nasázel alespoň 25 gólů. Pozitivního ohlasu od všudypřítomných, nejen hospodských, kritiků se však dočkal také irský záložník Keith Andrews, nová jarní posila West Bromu.

Ten se prosadil hned ve svém druhém zápase za Baggies, následně se mu dařilo i v reprezentaci. A odnesla to, bohužel pro české diváky, právě Bílkova parta. Byl to totiž zrovna Andrews, který Simonu Coxovi nahrál na vyrovnávací branku.

Devět nastřílených a jediná obdržená branka katapultovaly West Brom snad až do bezpečných pater tabulky. Třinácté místo a solidní, jedenáctibodový náskok na osmnáctý Blackburn. Namísto bojů o udržení by se tak dokonce tým okolo kapitána Chrise Brunta mohl zaměřit na boj o horní polovinu tabulky. K té mu nyní schází jediný bod.

Na druhé straně Chelsea si již žádné zaváhání v boji o Ligu mistrů dovolit nemůže. A to i přesto, že má o jeden bod více než v sezoně minulé (nakonec z toho bylo druhé místo za United) pod trenérem Carlem Ancelottimu. Blues jsou až na páté pozici, na vedoucí Manchester City ztrácí nejspíš již nedostižných sedmnáct bodů, a jediným blízkým soupeřem o Ligu mistrů tak zůstávají rivalové z Arsenalu. Na vině je především katastrofální forma z posledních týdnů. Ambiciozní tým Romana Abramoviče totiž z posledních jedenácti utkání bral všechny body pouze třikrát.

Arsenal však dnes čeká předehrávka s Liverpoolem - a André Villas-Boas tak bude mít již před utkáním s West Bromem jasno, zda bude mít šanci posunout se právě na pozici zaručující nejprestižnější klubovou soutěž a milionové odměny.

Proti domácímu celku navíc hrají i další statistiky. Jako by nestačilo sedmnáct zápasů bez vítězství, druhý nejnižší počet obdržených branek na venkovních hřištích v podání Chelsea (12) či vůbec nejvíce prvoligových branek od jednoho mužstva v síti West Bromwiche (31)... West Brom navíc dokázal v Premier League naposledy zvítězit třikrát v řadě před dlouhými deseti lety. A to to byly výsledky poměrně upachtěné, třikrát 1:0 (Fulham, West Ham, Southampton). Pokud by se ale domácím přeci jen - navzdory všem očekáváním i statistikám - podařilo zvítězit, hned by se jednalo o výhru speciální: 700. vítězství před vlastními fanoušky.

Domácím možná bude chybět křídelní útočník Jerome Thomas, který si v posledním duelu poranil kolenní šlachu. Po dvou měsících se naopak vrací kapitán Chris Brunt, jehož trápilo zranění nohy, poraněná žebra již nebrání ani Paulu Scharnerovi. Chelsea by se pak měl vrátit kanonýr Didier Drogba, jenž kvůli zranění kolene zmeškal zápas reprezentace. Útočník z Pobřeží slonoviny by si tak dnes mohl připsat svůj 100. gól v Premier League; nyní jich má na kontě 99.

Vrátit by se měl i jiný forvard, zranění Daniela Sturridge, které utrpěl během plnění svých reprezentačních povinností, by vážného rázu býti nemělo. Naproti tomu nejistý je start obránce Josého Bosingwy.

Lepšího soupeře už si snad wiganští na rozjezd stíhací jízdy ani přát nemohli, Swansea je venku, až na světlé výjimky naprosto impotentní. I tak ale půjde pro manažera Roberta Martíneze a jeho ovečky o mimořádně složité zadání, na DW Stadium totiž doposud vyhráli pouze jedinkrát.

Latics se už několik let v nejvyšší soutěži drží doslova zuby nehty, pokud se však budou chtít udržet i pro další sezónu, tak musí konečně zabrat! Zejména poslední domácí utkání proti Evertonu a Aston Ville, jež nakonec skončila zbytečnou dělbou bodů, mohou v konečném účtování řádně mrzet... Jako další dorazí do Wiganu WBA a Stoke, tato utkání tak mohou o dalším směřování skromného celku hodně napovědět. Dalším souvisejícím problémem je potom absence kanonýra, té se v minulosti asi nejvíce chopil Hugo Rodallega, ale kdeže ty loňské sněhy jsou?

Waleský nováček dlouho těžil především z domácího prostředí Liberty Stadium, nakonec se ovšem vytrvalá mravenčí práce vyplatila a kýžená odměna přišla těsně po Novém roce na půdě Aston Villy, nedávno potom dokázalo Swans uspět i na The Hawthorns. Naposledy sice hosté nezvládli rovnou domácí vystoupení s dalším z benjamínků Norwichem a poté hned padli na Stoku, ale to by nemělo do té doby bezchybnou pohodu týmu kolem Brendana Rodgerse poznamenat... Tím, co neustále a za každých okolností ale Swansea trápí je střelecká produktivita, vždyť už jedenáctkrát vyšlo její snažení vniveč.

Gary Caldwell by měl být i po zranění, jež utrpěl v mezistátním zápase ve Slovinsku v pořádku a může tak nastoupit s kapitánskou páskou. Lehký otazník potom visí nad startem jeho kolegů z obrany, ale jak Antolín Alcaraz, tak i Maynor Figueroa by nakonec měli hrát.

Na druhé straně by měl být po virovém onemocnění připraven opět Michel Vorm, který si díky tomu nechal ujít poslední utkání na Britannia Stadium. Hrát naopak nebude Kemy Agustien, jehož zranění kotníku se nakonec ukázalo, jako mnohem horší problém než se zprvu zdálo.