Anglická Premier League - preview 8. kola

"Nedokážu to lidem dost dobře popsat. Včera jsem se bavil s Tonym Pulisem a on se mě zeptal, jaký zápas nás příště čeká. Odvětil jsem: ‚Věř mi, nemáš ani ponětí‘." Tuhle patřičně přiléhavou větu pronesl v týdnu před novináři Alan Pardew, manažer Newcastlu United. Jednoho ze dvou nejlepších týmů severovýchodu Anglie, chtělo by se říct nekonfliktně a zřejmě objektivně.

Sunderland a Newcastle těžko někdy něco pořádně rozsoudí; jde o jedno z nejprestižnějších derby v zemi, jehož imaginární pohár je až po okraj naplněn nenávistí obou táborů. Vždyť Alan Pardew není rodákem z příslušného regionu, ba dokonce ani nikdy v dětství nebyl fanouškem Newcastlu (na rozdíl od Martina O’Neilla, jinak Severního Ira), přesto si velikost a důležitost nadcházejícího souboje uvědomuje více než dobře.

Momentálně je stav nekonečné série 53:46 pro Straky, které také v poslední době vzájemné duely zvládají o mnoho lépe (Mackems triumfovali jedinkrát z 15 minulých pokusů). Inu, jako vždy tu půjde o hodně...

Fotbalový analytik BBC Mark Lawrenson to při své tradiční předzápasové tipovačce vystihl naprosto přesně: "Nečekal bych mnoho gólů, ale zato tam určitě bude hodně zákroků." Martin Atkinson patrně sám ví, že ho čeká jedna z nejsložitějších výzev, jaká vůbec může anglického rozhodčího potkat. V minulých čtyřech Tyne-Wear Derby byly rozdány čtyři červené karty a 25 žlutých; a ostré v žádném případě nebyly jenom tyto střetnutí. Na druhou stranu Sunderlandu chybí Lee Cattermole, jehož parádní disciplínou je právě sbírání rudých kartonků. Dnes koneckonců stojí zrovna kvůli kartám.

Co zítra po obědě ještě přileje olej do kotle, bude dozajista i podobnost startů obou rivalů. Sunderlandu schází oproti většině mančaftů dohrát hned dva zápasy, přesto jej poměrně dlouho šlo mít za nekorunovaného remízového krále. O sedm bodů se jen necelou polovinou přičinila jedna hubená výhra nad Wiganem; posledně pak Black Cats jasně prohrály na Etihad Stadium, čímž přišly o jakousi podivnou neporazitelnost. Magpies zatím nezvládli bodovat jen dvakrát, a to pokaždé se členy Big Four. Navzdory nelehkému losu si tak nevedou úplně špatně, jakkoliv neodstartovali ani vzdáleně podobně jako loni.

Jestliže SAFC letos zažilo už dvě plichty v poměru 1:1, potom vězte, že právě tento výsledek pojímají Tyne-Wear Derby poslední dobou nejčastěji za svůj. Končila takto rovná polovina z nedávných osmi vyhrocených bitev.

Lee Cattermole si, jak už bylo odkryto, v tuto slavnostní chvíli odsedí závěrečnou třetinu svého banu. Titus Bramble, někdejší zaměstnanec Newcastle, nemá jistotu účasti alespoň mezi náhradníky, neboť jej stále pobolívá bok. James McClean se naproti tomu už kompletně zbavil bolestí v oblasti třísel a dobře to vypadá i s Philem Bardsleym.

Newcastle v předešlých týdnech doslova ničil chatrný zdravotní stav téměř kompletní stráže, reprezentační přestávka mu teď však udělala příjemnou službu, když se během ní do tréninku stihli vrátit Steven Taylor, Tim Krul a také Fabricio Coloccini. Nastoupit by čistě teoreticky mohli všichni tři a určitou šanci má rovněž pravý bek Simpson.

Strašidelné a neúprosné jsou leckdy statistiky, a moc dobře to teď ví v Londýně - konkrétně tedy v té části, kde sídlí QPR. Pokud by totiž Hughesovi svěřenci opět prohráli, již počtvrté v řadě, šlo by o jejich nejdelší prvoligovou šňůru bez vítězství od sezony 1995/96, kdy Rangers sestoupili. Strašidelné; a tím to přitom nekončí...

K tomu si přidejte poměrně širokou marodku, nesehraný, drsně obměněný kádr, tlak na manažera a volání po Harrym Redknappovi či sílu příštího soupeře. Právě Everton, mimochodem bývalý Hughesův tým (působil zde chvíli jako hráč), dnes totiž žádné mužstvo dobrovolně potkávat nechce. Ačkoliv Toffees před čtrnácti dny klopýtli na půdě Wiganu, pořád neprohráli čtyřikrát v řadě (a jen jednou v šestnácti ligových zápasech). Jejich jediným, avšak poněkud záhadným problémem teď může být daleko větší zatížení během reprezentační pauzy...

případně ještě (ne)dávná historie vzájemných soubojů. Karamelky musejí mít na paměti, že na Loftus Road v uplynulém čtvrtstoletí slavily výhru pouze jednou, v březnu 1995. Loni navíc vyslancům z hlavního města podlehly dokonce i na Goodison Parku, aby venku remizovaly 1:1. Vpravdě nic moc vzpomínky.

QPR už se zanedlouho nebude mít na co vymlouvat, pokud mluvíme o marodce, jíž jsem se nepatrně dotknul ve druhém odstavci. Pro nedělní bitvu se mu totiž uzdraví Bosingwa s Ferdinandem, před Traorém už rovněž leží jediná výzva - nabrání herní praxe - a z trestu venku je Samba Diakité. Mimo tak dlouhodobě zůstávají akorát Johnson s Fabiem.

Marouane Fellaini byl kdekým vnímán jako nejlepší hráč měsíce září, proto teď bez něj Toffees čeká extrémně těžká robota. Belgičan přišel k úrazu v týdnu před první várkou mezinárodních utkání a reálně se jeho návrat dá plánovat až na příští víkend. Zraněni jsou také Hibbert s Gibsonem.

Podruhé v řadě Chelsea v rámci výjezdu zahájí své utkání ve třičtvrtě na dvě. Podruhé v řadě ji čeká ostře sledované londýnské derby a do třetice podruhé v řadě se představí na severu hlavního města Anglie. Před třemi týdny na Emirates Stadium z šlágru s Arsenalem vyšel vedoucí celek Premier League vítězně, čímž ukončil takřka tříleté čekání na venkovní triumf proti Gunners. Na White Hart Lane pak v lize Blues nevyhráli bezmála šest roků.

Když Chelsea na Arsenalu vyhrála, skončila pro Wengerovi svěřence domácí neporazitelná série, kterou drželi od dubnového trapasu s Wiganem. Ve stejném měsíci posledně před domácími fanoušky padli i Spurs, když stejně jako Arsenal s Latics prohrál 1:2 s Norwichem.

Kromě toho, že jde bez pochyb o šlágr týdne, honosí se Chelsea a Tottenham nejlepší formou z tohoto období. Čerstvý vítěz Ligy mistrů vyhrál poslední tři zápasy, Kohouti pak dokonce poslední čtyři. Pro tým vedený André Villasem-Boasem to byl konečně obrat z mizérie, kterou na začátku sezony odstartovala prohra s Newcastlem, za níž následovaly domácí remízy s West Bromwich Albionem a Norwichem.

Klíčovými osobnostmi následného čtyřzápasového znovuzrození byli Gareth Bale a Jermain Defoe. Drobný forvard při něm vsítil tři góly a další přichystal. Velšský expres se na deseti brankách podílel dvěma góly a třemi asistencemi, přičemž to nejlepší si nechal na nejlepší okamžik. Na Old Trafford Tottenham slavně zvítězil 3:2 a Bale se zápisem 1+2 celý výkon režíroval.

Chelsea se pyšní hned několika "nej". Kromě těch zřejmých spojených s vedením celé ligy, má také na svém kontě nejméně obdržených branek. Má nejméně porážek, jako jediná spolu s Man City zůstala dosud neporažena. Jako jediná také ještě neinkasovala ve druhém poločase.

Ani Severolondýňané v pozitivech nezaostávají. Ve všech soutěžích neprohráli už devětkrát za sebou (W5, D4) a ještě impozantnější statistika přichází z domácích utkání hraných proti celkům ze stejného města. 20 zápasů a ani jedna prohra - už pět let, měsíc a pět dní.

Velkou osobností utkání bude André Villas-Boas, který ještě v březnu koučoval právě Chelsea. Po jeho odchodu a nástupu Roberta Di Mattea se Blues zázračně zvedli a na konci sezony se mohli radovat s poháry pro vítěze FA Cupu a Ligy mistrů.

Chelsea má konečně k dispozici druhého z dvojice útočníků Daniela Sturridge, který vyřešil zdravotní problém se zadním stehenním svalem. Naopak nenastoupí John Terry, který se rozhodl neodvolat a jeho čtyřzápasový trest začíná právě utkáním na White Hart Lane. S otazníkem jsou dispozice Franka Lamparda a Ryana Bertranda, kteří kvůli drobným potížím vynechali reprezentační dvojduel.

Tottenham stále postrádá defenzivní opory - nemůže hrát Assou Ekotto ani Younes Kaboul. Kromě nich je mimo hru také Scott Parker. Nicméně dvojice mladíků Kyle Naughton, Jack Livermore jsou již k dispozici.

Těžko říci, kdo z aktérů tohoto utkání potřebuju vítězství zoufaleji. Při pohledu na bilanci posledních zápasů zůstane tvář totožně zkřivena. Opravdu, oba celky mají totiž na chlup stejný zápis z minulých pěti klání. Na začátku září remíza 2:2, pak série tří porážek, za níž následovala další remíza 2:2.

Swans body z dnešního zápasu potřebují jako sůl. Stejně jako psychickou vzpruhu, jelikož nejbližší program Velšanů je nabitý velkými zápasy. Hned po tomto kole vyjíždí Laudrupovi svěřenci na Etihad Stadium k jednomu z nejtěžších klání celé sezony, následuje osmifinále ligového poháru na Anfield Road a hned další ligové kolo přivítají doma vedoucí Chelsea. O výzvu tak mají víc než postaráno.

Před reprezentační pauzou ukončila Swansea bolestivou sérii bez vstřelené branky. Trvala celých 364 minut a ohraničily ji dvě branky letní posily Michua. V této době loňský nováček třikrát prohrál a nahnuto měl i poslední kolo, kdy však během sedmi minut zachránili doma proti Readingu alespoň bod.

Doma Swansea zatím předvedla jen dva výsledky: 2:2 a 3:0. Nicméně jeden ze dvou zmíněných jasných stavů nebyl v její prospěch. V druhé polovině září ji na Liberty Stadium vypráskal Everton. Se stejným soupeřem hrál shodou okolností Wigan právě poslední kolo doma a o vítězství přišel až tři minuty před koncem.

Latics musí mrzet především domácí prohra s Fulhamem, jelikož právě utkání tohoto typu v závěrečném účtování rozhodují o tom, kdo například poputuje o patro níže a podobně. Při návratu Roberta Martineze na místo, kde dvě sezony poměrně úspěšně působil, by tak Wigan rád přivezl domů body. Byť je při svých honbách za udržením zvyklý nahánět výhry až v závěrech, nějaký ten triumf ze začátku by se taky hodil.

Nepomůže k němu ovšem obránce Antolin Alcaraz, kterého vyřadilo zranění třísla. Hrát nebude ani Albert Crusat, křídelníka Latics trápí bolavé koleno. Další dva hráči pak čekají na poslední chvíli, když si z reprezentačních srazů přivezly menší šrámy. Swansea žádné čerstvé marody nemá, levý bek Neil Taylor bude mimo hru zřejmě delší dobu. Kemy Agustien pak po zranění lýtka je Laudrupovi k dispozici.

Loni většinou stály bok po boku, tentokrát to vypadá, že se Southampton s West Hamem vydávají vstříc opačným pólům tabulky. Londýnský celek působí coby smělý Honza, Jižané se zatím ostýchají řádně bránit, natož pak pravidelně bodovat.

Pro výchozí paradox samozřejmě nemusíme chodit příliš daleko - byli to totiž právě Saints, kdo do Premier League opětovně vcházel z lepší pozice. Hammers se ještě museli piplat v play-off, dnes ale se třemi výhrami sedí na osmé příčce, zatímco kolegové ze Southamptonu trčí pouhý bod nad sestupovou propastí.

Vůbec nejděsivější pak pro Nigela Adkinse musí být venkovní bilance obdržených branek - jestliže totiž Soton vypadá být schopný pokaždé rozvlnit soupeřovu síť, na hřištích soupeřů inkasuje v průměru čtyřikrát na zápas. A jakkoliv sokové typu Manchesteru City, Arsenalu a Evertonu už dopředu nevěstili nic dobrého, Kladiváři nebudou příliš odlišný případ. Jeden ofenzivně laděný tým, sousední Fulham, už koneckonců letos dokonale zdeptali.

A to i díky mohutnému Andymu Carrollovi, jemuž se proti jiným zástupcům hlavního města perfektně vyvedl debut u Kladivářů, přičemž nyní se teprve pořádně vrací do akce po brzkém zranění. Před soubojem s Arsenalem ještě jeho jméno na listině jedenácti vyvolených mohlo lehce překvapit, teď se očekává. Naproti tomu starty Reida s Demelem se dost dobře předpovídat nedají.

Pokud West Ham na Saints brojí i se svou největší útočnou zbraní, Gaston Ramirez na druhé straně barikády spočine minimálně na měsíc. Rickie Lambert s parťákem Jayem Rodriguezem tak za sebou budou postrádat klíčovou spojku, tým jako celek je pak oslaben o další jedince, jakými jsou Lee, Butterfield, Richardson či Cork. Alespoň Nathaniel Clyne už prý bude v pořádku.

Přestože brzký výkop v utkání Tottenhamu s Chelsea bude tím největším a nejočekávanějším minimálně ze sobotního programu Premier League, ani odpolední várka fotbalu nebude příliš zaostávat. Hned šest klání je naplánováno na čtvrtou hodinu odpolední a zřejmě nejatraktivnějším z nich bude duel šestého West Bromwich Albionu a třetího Manchesteru City, přičemž mezi oběma týmy je rozdíl pouhého bodu.

Baggies vstoupili do letošní sezony s velkým stylem. Jasná výhra 3:0 nad Liverpoolem udává tón jízdy i nadále a až na zkrat v utkání na hřišti Fulhamu se dá dosavadní výprava svěřenců Steva Clarka považovat za nadmíru úspěšnou. Jakpak by taky ne, když West Brom zaznamenává nejlepší start do ligového ročníku od sezony 1919/20.

V součtu tak klub z West Midlands ztrácí na obhájce titulu a zároveň nejbližšího soupeře Manchester City jen jeden bod a je tak vcelku reálné, že se po sobotě může dostat o dva korálky před něj. Reálné říkám proto, že za posledních šest výjezdů Citizens na The Hawthorns se domácím podařilo milionářský celek hned čtyřikrát poslat domů bez bodu. A nejde jen o domácí utkání. V poslední dvanácti duelech kompletně zní bilance následovně: 5 výher WBA, 4 výhry Man City, 3 remízy.

Remízou pak skončilo poslední měření sil obou celků na hřišti Baggies. Na Boxing Day tehdy branka nepadla a doufejme, že tomu dnes bude jinak. Série West Bromu, která hovoří o čtyřech po sobě jdoucích zápasech, v nichž Manchesteru City nedokázali vsítit gól, ovšem velkým nadějím na přestřelku nenahrává. Statistika Citizens, v jejichž zápasech nicméně padají góly nejčastěji po Man Utd, Fulhamu a Southamptonu, ale praví opak.

Dnes bude Mancinimu scházet ofenzivní opora David Silva, jenž si z mezinárodní přestávky přivezl zranění stehenního svalu. Hrát nebude ani Jack Rodwell s totožným problémem, který tak doplnil marodící duo Javi Garcia, Maicon.

Pomoci Baggies potvrdit zatím stoprocentní domácí úspěšnost může Romelu Lukaku, jemuž sice kotník nedovolil nastoupit za Belgii proti Skotsku, ale na ligu je, zdá se, připraven zcela. Naopak Youssouf Mulumbu si stejně jako dvojice Citizens odnesl z repre pauzy drobný šrám a jeho start je nejistý. A konečně, hrát nebude ani Jerome Thomas, který se dosud nezotavil po operaci kolene.

Postrachem pro tradiční obry je (nejen) letos Stoke City. Jeho klasicky nepříjemná hra mu prozatím vynesla zhruba průměrný bodový výkaz, necelou polovinu z potenciálně devíti vytěžených bodů přitom klidně mohly pokrýt remízy se čtyřmi velmi silnými celky. Tuto hypotetickou šňůru nakonec pozdním zásahem trhá akorát londýnská Chelsea; a navázat se nyní pokusí i Manchester United.

Jeho městští kolegové před časem nepochodili, když s Potters uhráli remízu 1:1; Arsenal s Liverpoolem pak dokonce ani jednou nezavěsily. United si ale na Pulisovu vozovou hradbu jako tradičně věří. Jednak sami zvládli pět z minulých šesti utkání, jednak s tímto protivníkem nepadli od září 1993 a prohry v rámci Ligového poháru. Poslední neúspěch na Old Trafford se pak datuje těsně před chvíli, kdy panenkovský dloubáček rozjásal československé davy v Bělehradu (duben 1976). Na čtyřech minulých výjezdech na prkna Divadla snů Potters utrpěli porážku, navíc s výsledným skóre 1:13.

Už jen výrazem "vozová hradba" jsem dal tušit, že letošní devíza Stoku jednoznačně spočívá v defenzívě; určitě spíše než ve snažení na opačném konci hrací plochy. Tam se na pravidelnější bázi prosazuje maximálně Peter Crouch. Sobotní střetnutí tedy bude mimořádně zajímavé i z tohoto pohledu srovnání útočných vozeb obou stran - ta manchesterská totiž dosud platí za nejpotentnější v lize (17 úderů).

Ashley Young, dle Sira Alexe Fergusona "nejlepší křídlo v týmu", potěšil své příznivce návratem do plné tréninkové zátěže; jakkoliv jim dělal radost i dříve svým neformálním navštěvováním fanouškovského "kotle". Na marodce nicméně i bez něj nebude pusto prázdno: dále tu setrvává obranářské trio Vidić-Jones-Smalling.

Michael Owen kompletně zmeškal jeden pikantní výjezd (na Anfield Road, kde fotbalově vyrůstal), teď by se svému poslednímu zaměstnavateli mohl postavit alespoň z lavičky náhradníků. Zadák Andy Wilkinson je zproštěn trestu, Glenn Whelan by teoreticky nemusel nastoupit kvůli problematickému zadnímu stehennímu svalu.

Málokdo by před sezonou tipoval, že při souboji Liverpoolu s Readingem v sedmém kole Premier League půjde o střetnutí dvou celků z nejspodnější třetiny tabulky. Nováček soutěže posbíral v prvních šesti zápasech tři body za stejný počet remíz, ale to zas tak velké překvapení není. Když se navíc podíváme na soupeře Royals, jsou umístěni nejhůře na 12. příčce. Už také mají za sebou souboje s Tottenhamem či Chelsea.

Větší propadák musí řešit na Anfield Road, kde se začíná reálně zvažovat, zda výsledková mizérie je stále pouze současná krize nebo zda už se Liverpool zkrátka neřadí do sorty průměrných klubů. Prvních pět duelů tomu jednoznačně napovídalo, Reds z nich ukořistilo pouhopouhé dva bodíky za remízy s Manchesterem City a Sunderlandem. Naději na obrat v lepší časy slibovalo galapředstavení Luise Suáreze v Norwichi, kdy při výhře 5:2 uruguayský forvard nasázel hattrick.

Jenže stačilo, aby se září překlopilo v říjen, na Anfield přijel tým se solidní defenzivou a byla z toho opět ta stará mizérie. Stoke City v Liverpoolu uhrálo cenný bodík za bezgólovou plichtu. Tím se jen potvrdila otřesná statistika svěřenců Brendana Rodgerse z domácího prostředí. Rok 2012 hovoří jasně: dvě výhry, pět remíz, šest porážek.

V současné sezoně na Anfield Road ještě nevyhráli, přestože k tomu měli hned čtyři příležitosti (D2, L2). Vyrovnali tím tak historicky nejhorší "domácí" vstupy do sezony z let 1894 a 1911. Vtipné je rovněž porovnání gólových úspěchů Luise Suáreze na různých stadionech. Zatímco na domácí půdě se v roce 2012 trefil třikrát, na Carrow Road, v domově Canaries, hned dvojnásob! Mimochodem, tři branky na Anfieldu nasbíral letos třeba i Robin van Persie.

Nicméně i Reading zažívá špatné časy. Zmíněná bodová bída se zrcadlí v současném sestupovém postavení a také ve skutečnosti, že jde pro Royals o nejhorší vstup do sezony na elitní scéně v historii. Navíc je trápí i zdravotní stav Noela Huntu, který má bolavou patu a není jisté, zda výlet do Liverpoolu stihne. Naopak fit se zdá být záložník Mikele Leigertwood.

Liverpool smutní po zlomenině nohy Fabia Boriniho, jenž přijde minimálně o tři měsíce. Těšit jej naopak může návrat Jonja Shelveyho, který se vrací do hry po odpykání trestu za červenou kartu. S otazníkem je start Pepeho Reiny, který má problém se zadním stehenním svalem a je možné, že nebude moci nastoupit.

Křeslo manažera Aston Villy v posledních dekádách nevypadá být Skotovi zaslíbeno. Billy McNeill na něm v 80. letech minulého století vytvořil druhé nejnižší procento vyhraných zápasů v historii klubu, McLeish loni v prvním kole bezbrankovou remízou s Fulhamem, dnešním soupeřem birminghamských, načal pouhé roční dobrodružství, při němž balancoval na hraně sestupu. Právě tam se teď nachází také Lambertova Aston Villa.

Paul Lambert vloni sbíral pochvaly v čele Norwiche, po přesídlení do druhého největšího města Albionu se však zatím se svými novými ovečkami jen nepatrně sbližuje. Momentálně slídí po teprve druhém triumfu v nové funkci, přičemž pět bodů z 21 možných značí nejhorší start Villans od...ano, McNeillova panování. Skotský začarovaný kruh tak jako by se tímto uzavíral. Nejde však o žádné velké překvapení. Vínoví loni posbírali ubohých sedm výher, nakonec bodovali vůbec nejsporadičtěji za celé své působení v Premier League.

Martin Jol svého protějška jistě dost dobře chápe. Loni vstupoval do svého nového angažmá s podobnou fazónou a čtyřmi body po šesti úvodních kolech; dnes se ale Cottagers mohou pochlubit druhou nejpřesněji mířící ofenzivou v lize (15 gólů), skvělým domácím výkazem (v minulém ročníku na Craven Cottage naplno bodovaly jen čtyři celky, letos akorát ManCity) a stále atraktivním pojetím hry, i přes odchody loňských tahounů Dempseyho s Dembélém. Proti Villans, kteří venku čekají na výhru od měsíce ledna, by Jolova parta teoreticky znovu mohla excelovat.

Paul Lambert v Norwichi proslul svou častou rotací, proto docela šokoval tím, že už dvakrát v řadě posadil Darrena Benta na úkor neznámého Belgičana Bentekeho. Ten ovšem v týdnu zářil v reprezentaci, místo v základu by si tak klidně mohl udržet. A myslet na něj může i duo Bennett-Ireland, které se zdárně zotavuje ze svých neduhů.

Také Fulhamu reprezentační pauza prospěla; doléčit své bolístky totiž stihl jak Berbatov, tak Petrić. Obávaná útočná vozba Cottagers tak zase jednou bude v plné polní, pokud tedy Bryana Ruize včas přestanou trápit třísla.

Velký návrat zázračného dítka anglického fotbalu Jacka Wilshera, jenž zase jednou nechybí v zápasové nominaci Arsena Wengera, sám docela hravě zastiňuje veškerá negativa, jež s sebou mimo jiné nadcházející střetnutí s Norwichem přináší. Jako například obecně nepříznivý vývoj marodky či sedm nevyhraných soubojů na Carrow Road z posledních dvanácti...

Ono ve skutečnosti záleží hlavně na tom, jaký jste typ fanouška či statistika. Faktem totiž je, že Gunners na půdě Norwiche nevyhrávají zas tak často, zároveň zde ale naposledy padli roku 1984. Ten horší duel potom loni sehráli na domácí půdě, když si v předposledním kole remízou 3:3 nesmyslně zkomplikovali cestu za Ligou mistrů; v Norfolku na podzim triumfovali 2:1.

Mimochodem góly Robina Van Persieho, jehož odchod nicméně podle obránce domácího celku Russella Martina ve finále Kanonýrům neuškodil tolik, jak se obecně předpovídalo. "Zní to sice divně, ale onen Van Persieho prodej ve skutečnosti udělal z Arsenalu silnější tým," míní pravý bek aktuálně 19. mužstva tabulky.

Ano, Canaries se s odchodem své největší opory (v tomto případě manažera Paula Lamberta) vskutku perou o něco méně zdatně než soupeř. Vepředu je sráží obdivuhodná neschopnost přesně zakončit, vzadu pro změnu množství napáchaných školáckých chyb, které vedly již ke třem ošklivým debaklům. Konstatovat tohle - porážky 0:5, 2:5, respektive 1:4 - už po sedmi kolech, to samo o sobě není vůbec dobrá vizitka.

Jak už jsem naznačil v úvodním odstavci, Jack Wilshere si pravděpodobně coby střídající hráč odbude návrat na ligové trávníky, ten však kompenzuje nové zranění Lukasze Fabianského či sotva se lepšící stavy borců jako Rosický nebo Diaby. Ke smolnému úrazu pak navíc během klání se sanmarinským trpaslíkem přišel Theo Walcott a v pořádku dnes nebudou ani obránci Gibbs s Koscielnym.

Norwich má problémy s muži skotské národnosti. Pravý bek Steven Whittaker ještě rozhodně nebude připraven naskočit s bolavým kotníkem do hry; jeho krajan Robert Snodgrass, jenž se stejným způsobem zranil v dresu národního týmu, alespoň ještě může doufat.