Anglická Premier League - souhrn 20. kola

Góly: 63. Tim Howard - 67. David N'Gog, 78. Gary Cahill

Fascinující první významný záznam v zápisu o utkání! Tim Howard se jako golman v tomto roce trefil dříve než Suárez, Van Persie, Rooney nebo Torres. Přesto v modré části Liverpoolu určitě nebude po dnešním klání veselo: Boltonu se utkání povedlo otočit, takže bylo odčarováno kouzlo Landona Donovana, jenž s Toffees doteď vyhrál každé domácí duel, do něhož zasáhl.

Včetně těch s oběma Manchestery a Chelsea; to byly jiné kalibry než poslední Bolton. Ten ovšem venku poslední dobou vždy živil daleko lepší formu, takže jeho dnešní 12. výletnický bod z celkových 16 utržených možná nemusí překvapit tolik jako paralelní demolice Manchesteru United. Faktem nicméně zůstává, že pro Toffees je dnešní porážka neobyčejně krutá.

Koneckonců i ostrý start Karamelek o tom vypovídá. Stracqualursi si kupříkladu určitě měl lépe poradit s Bainesovým centrem z přímého kopu, který jej nakonec akorát uhodil do zad, stejně jako pak spolu se Sahou měl v jiných příležitostech alespoň mířit na bránu. Jinak si ovšem Everton tvořil šance z obou křídel, Donovan dle očekávání nebyl k zastavení a vše vypadalo velmi optimisticky. Náladu nakonec nezkazil ani Jagielka svou hlavičkou proti Howardovi, neboť si s ní Američan poradil. A vzápětí ani N’Gog, který největší šanci Boltonu v úvodním dějství opřel znovu do amerického brankáře.

Druhý poločas začal podobně svěže jako ten první, možná i proto, že na Goodison Parku dál vytrvale foukalo, takže se hráčům neustále dostávalo osvěžujícího vánku. Rodwell v rámci tohoto vitálního restartu mířil vedle z velkého úhlu, aby pak na druhé straně Mark Davies proskotačil kolem Distina s Heitingou a nechal vyniknout Howardovu levou nohu. Trotters se celkově zlepšovali a do vedení klidně mohli jít i později, když si americký hrdina zápasu musel poradit i s kroucenou střelou N’Goga.

Jeho nejslavnější okamžik nicméně bezesporu přišel v 62. minutě. Tehdy mu dozadu přihrál balon vypresovaný spoluhráč a Howard jej i za pomoci větru donesl až na velké vápno, kde se míč odrazil od země a přeskočil udiveného Bogdána. Tímto se Američan stal čtvrtým brankářem-střelcem v historii Premier League; po Schmeichelovi, Robinsonovi a Friedelovi. Kolegu z Blackburnu nicméně nenapodobil a nestal se teprve druhým golmanem, jenž svým unikátním zářezem dopomohl svému týmu k vítězství v PL.

Bolton totiž brzy odpověděl: za čtyři minuty Daviesova patička pro Reo-Cokera docela dobře vyšachovala obranu Evertonu, která pak ke všemu záložníkovu přihrávku jen ztečovala ke skórujícímu N’Gogovi. Jeho premiérová trefa po třech měsících pak hosty natolik inspirovala, že 12 minut před koncem prostřednictvím utěšené rány odcházejícího stopera Cahilla urvali nečekané vítězství.

Góly: 33. Demba Ba, 47. Yohan Cabaye, 90. Phil Jones (vl.)

Překvapení se zrodilo na St. James Parku. Domácí Newcastle obhájce titulu dodnes neporazil celou dekádu a ještě pár měsíců k tomu; dnes se ale dočkal. Zároveň takto konečně zažil první vítězství v nově pojmenované aréně, kde dosud dvakrát prohrál a jednou remizoval. United naopak kvůli výhře sousedů zase patří druhá příčka.

Fergusonovi svěřenci vstupovali do utkání se Strakami jako jediné mužstvo, které prozatím v letošním ročníku ani jednou nevyšlo střelecky naprázdno. Byli to ovšem domácí, kdo zpočátku dávali najevo svou touhu skórovat. Jenom do úvodní desetiminutovky přitom vtěsnali tři střelecké pokusy - dva dalekonosné od Cabayeho a Tiotého, jeden zpackaný od Demby Ba, který netrefil ideálně parádní Simpsonův centr. Red Devils nicméně také nevydrželi mlčet zrovna dlouho: po zmařené šanci Naniho dokonce Berbatov díky skvělému centru Evry orazítkoval tyčku Krulovy svatyně.

Skóre se tedy poprvé měnilo až přesně po půlhodině, a hned na té senzačnější straně. Dán Lindegaard prvně po pěti startech inkasoval v rámci Premier League a těžko si bude něco vyčítat; volej Demby Ba byl totiž vskutku famózní, nechytatelný. Stejně tak pozoruhodná pak mohla být i jeho trefa z 30 metrů v nastavení prvního poločasu, to byl ovšem seveřan ideálně postaven, takže si poradil.

Magpies nicméně smutnit nemuseli, opět se totiž dočkali těsně po restartu. Tentokrát z podobné vzdálenosti zahrával přímý kop Cabaye, svůj pokus otřel o břevno a mohl se jít radovat ze své třetí trefy na Ostrovech. Poté, ačkoliv se MU rozhodně nepoložilo, nelze mluvit o nějakém tlaku vůči Newcastlu; sice tu v 70. minutě bylo 58procentní držení míče, Straky se nicméně bránily celkem bez problémů. Až na jedinou situaci, kdy Simpson neskutečným způsobem na brankové čáře odvracel téměř úspěšný pokus Rooneyho. Namísto snížení se tak utkání posunulo ještě do jiné dimenze, když v 87. minutě hlavou nasměroval míč do vlastní sítě Phil Jones.

Góly: 11. Sergio Agüero, 33. Yaya Touré, 75. James Milner (pen.)

Na podzim to klidně mohlo skončit výhrou Liverpoolu. Dnes naopak nijak jinak než vítězstvím zkušeně hrajících Citizens. Už ve třetím z posledních čtyř vzájemných zápasů těchto dvou týmů se tak narodil takto jednoznačný výsledek. A opět 3:0 vyhrál domácí tým, který se takto dost možná dostává opět na koně.

Opět bez Suáreze, který již započal osmizápasový trest za údajné rasistické urážky Evry, a také potřetí v řadě jen se střídajícím Gerrardem vystartoval Liverpool na Manchester City s očividnou taktikou ovládnout i bez svého kapitána střed pole. To se ale tak úplně nedařilo, neboť v úvodu měl štírek Silva stejně dostatek prostoru, aby dvakrát nadějně našel Džeka, který si napoprvé nezpracoval dobře balon, zatímco v příštím okamžiku střílel ze značného úhlu. Samotní Reds se v úvodní desetiminutovce výrazně uvedli akorát prostřednictvím rozběhlého Downinga, jenž vystartoval po Hendersonově krásné přihrávce; s vyběhnuvším Hartem si ovšem neporadil.

Opravdu klíčový moment přišel právě na sklonku oné klasické "záruční" doby na rozkoukávání; a hned to byla od Liverpoolu mizérie na dvou frontách. Kuyt nesmyslně odevzdal, Reina senzačně tápal při snaze míč vyrazit - a tak si Silva připsal první asistenci v utkání a Agüero 14 ligovou trefu v sezoně. Tato událost teprve Reds konečně přiměla k zodpovědné kombinace uprostřed pole, ne však k nějaké doopravdy nápadité.

Navíc hosté rozhodně z ničeho nic nezačali působit jistě v defenzívě. Tudíž Džeko mohl ve 22. minutě zdvojnásobit vedení, když se jeho střela otřela o paty Johnsona, a blízko byl i po rohu špatně odbráněný Kompany, jehož odmítl Reina. Spokojený ale nemohl být příliš dlouho. Hned při následujícím rohu pro změnu Johnson neustrážil Yayu Tourého a ten snadno zvýšil.

Jestliže před přestávkou trávník na Etihad Stadium zkrápěl ještě přívětivý déšť, od 45. minuty dále už to byl obyčejný liják, ještě snad mísený s trochou té sněhové příměsi. Začalo regulérně pršet; ne však ze snahy liverpoolských. Ta byla ne zcela nelogicky hodně křečovitá a přirozenější se zrovna nestala ani po vyloučení Garetha Barryho, jenž v 72. minutě inkasoval druhou žlutou kartu poté, co bodyčekem odstavil od balonu sprintujícího Aggera. A zlepšení se nedostavilo možná proto, že sudí Jones okamžitě kompenzoval na druhé straně: za Škrtelovo nepatrné sáhnutí do Tourého řízení totiž nařídil přísný pokutový kop, který s přehledem - ranou do pravé šibenice - proměnil James Milner. Game. Set. Match.

Citizens to přitom klidně mohli vyšperkovat. Hned po třetím hřebíčku do rakve málem z kopačky Johnsona přiletěl další, křídelníkovu krásnou kroucenou střelu ovšem zastavila tyčka. Zbytek utkání už si liverpoolští v klidu "pohlídali"; tedy alespoň tak, aby neinkasovali i počtvrté.

Góly: 63. Jermain Defoe

Bolelo to, stálo to hodně sil, ale tři body nakonec díky šikovnosti Jermaina Defoea zůstávají na White Hart Lane. Výhra to byla kostrbatá, ale zasloužená, uznání zaslouží i asistent u jediné branky Gareth Bale, jenž dělal v obraně West Bromwiche vítr celé utkání a chvílemi doháněl hráče hostů k šílenství. Kartu za zákrok z posledních sil na něj si dnes vysloužila hned čtveřice hráčů.

První poločas žádnou velkou podívanou nenabídl. Hodně mu ubraly zdravotní problémy, které postupně znepříjemňovaly život hned několika hráčům. Ke konci úvodního dějství začal křivit úsměv a protahovat se Van der Vaart, ještě před ním po nevybíravém zákroku strávil pět minut kulháním Gareth Bale (okopávaný skutečně po celých 90 minut). Sandro a Jerome Thomas museli pro zranění dokonce střídat, Peter Odemwingie navíc už po 15 minutách ukazoval na střídačku s gestem "nepůjde to". Nakonec to naštěstí šlo.

Mnoho vzruchu opravdu k vidění nebylo, přesto několik situací za zmínku stojí. Po čtvrthodině chytil Foster Baleovu střelu ještě bez potíží, o deset minut později už jen s vypětím všech sil a konečky prstů na roh. Chvíli poté krásně zakombinovali opět velšský mladík a Adebayor, jenže v klíčové chvíli si vysoký forvard neporozuměl s míčem dokonale a před gólmanem mu uskočil.

Hned po návratu z kabin byl v nebezpečné pozici Jermain Defoe. Zabijácký instinkt mu ovšem nepřinesl ani nový blonďatý přeliv á la Wesley Snipes a volej z vápna poslal nad. Za pět minut po stříleném centru Van der Vaarta na penaltě zkoušel překvapit Foster patičkou, ale i díky teči těsně minul. Z přímého kopu pak těsně přestřelil Modrić.

Po hodině hry se do první vážnější šance dostali konečně i hosté, Cox prošel po levé straně a střelou z úhlu donutil Friedela k dobrému zákroku. V tom udeřilo na druhé straně. Sice dost kostrbatě, o to hodnotnější vedení to pro Spurs bylo. Nepovedenou střelu Assou-Ekotta dostal k nohám Van der Vaart. Ten předal vedle sebe ve vápně Baleovi, jehož pokus byl taktéž nepovedený, nicméně dostal se k Jermainu Defoeovi, který si jej krásně zpracoval a z otočky k tyči poslal svůj tým do vedení - 1:0.

Deset minut před koncem se nezvykle rozevřela obrana před střídajícím Tchoyiem a Friedel musel opět pohotově vyrážet. Až příliš pasivně pak hráči Tottenhamu působili a nechali se hosty, kteří mocně toužili po vyrovnání, zatlačit ke svému vápnu. Nic než sérii rohů si ovšem Hodgsonovi svěřenci nevyprodukovali a tak domácí uhájili těžce vydřenou hubenou výhru.

Góly: 62. Hugo Rodallega - 45. Craig Gardner, 55. James McClean, 73. Stéphane Sessegnon, 80. David Vaughan

Dle očekávání atraktivní podívanou nabídl zápas, zcela ve stínu šlágru Man City vs. Liverpool i souběžně hraného duelu na White Hart Lane, kde Tottenham hostil West Brom. Sunderland pokračuje ve fantastické formě, z šesti zápasů pod Martinem O’Neillem vyhráli už čtvrtý, mimo jiné poprvé v historii porazil Wigan pod palcem nejvyšší anglické soutěže.

Už po deseti minutách se po rohovém kopu dostal k odraženému míči Gohouri a jen díky na správném místě stojícímu Gardnerovi neskončila jeho střela v síti. Za pět minut ale obránce Wiganu málem nasměroval do vedení soupeře, když po jeho hrubce mohl s míčem postupovat Sessegnon a nebýt dalšího výborného obranného zákroku, tentokrát z dílny Alcaraze, mohli jít do vedení pro změnu hosté.

Nevídanou zvonkohru rozehrál Wigan po půl hodině. Po krásné spolupráci Jonese s Crusatem první jmenovaný trefil tyč Mignoletovy brány, načež se odraženého míče chopil McCarthy a rozezvonil i druhou tyčku. Klíčový okamžik se udál v samém závěru úvodního dějství. Mignolet skvěle vychytal Jonese i dorážejícího Rodallegu a za tři minuty už šel Sunderland do vedení. Snad úplně poslední okamžik před odchodem do kabin využil Craig Gardner, jenž přenádherně vymetl z přímého kopu dělovým projektilem šibenici - 0:1.

Na rozdíl dvou branek zvýšil po deseti minutách James McClean. Vaughan poslal centr na hlavu 22letého záložníka, který ho jen lehce tečoval. I tak ovšem nadělal Al Habsimu takové problémy, že pak měl dostatek času na dorážku - 0:2. Naději pro domácí vykřesal za sedm minut Hugo Rodallega, který se protáhl kolem Kilgallona a přízemní střelou na hranici vápna snížil - 1:2. Jenže uběhlo asi deset minut a rozdíl byl zase dvoubrankový, když se Bendtner se Stephanem Sessegnonem dostali do přečíslení a po přihrávce prvního jmenovaného zakončil ten druhý do prázdné branky - 1:3.

Sunderland ale nepolevil, vzápětí zachránil Al Habsi od většího přídělu skvělým zákrokem po ráně McCleana. Deset minut před koncem už byl ale opět krátký. Výborný McClean prošel přes dva hráče, předal Sessegnonovi, jehož nabití využil David Vaughan a pumelicí zpoza vápna definitivně zlomil odpor Wiganu - 1:4.

Góly: 85. Steve Sidwell, 90. Bobby Zamora - 21. Laurent Koscielny

Užuž to vypadalo, že je Arsenal po delší době konečně psychicky na výši. Dnešní zápas ale vše ruší, do posledního puntíku. Fulham v závěrečné pětiminutovce plus nastavení neskutečně obrátil vývoj utkání, v němž po poločase zaslouženě prohrával...

Zběsilý první poločas byl k vidění na Craven Cottage! To však v tom nejlepším slova smyslu. Hlasití fanoušci nedovolili všem aktérům ani na chvilku vydechnout, takže se tu tlačilo na bránu Fulhamu, tu se hrálo nahoru-dolů. Pro Kanonýry byla jednoznačně nejzásadnější krátká pasáž mezi 21. a 23. minutou, během níž pro sebe měli urvat dvoubrankové vedení. Místo toho se ovšem ujala akorát Koscielnyho hlavička poté, co francouzského stopera šikovným obloučkem za pomoci Dempseyho přizvednutí našel Ramsey. Následný závar v pokutovém území Cottagers totiž opanoval Stockdale. Nejprve se brilantně vrhnul po Ramseyho při zemi se držícím voleji, záhy si bůhvíjakým způsobem poradil se Songovou dorážkou. Míč nakonec snad pravačkou, snad i bokem vyrazil na pravou tyč.

To z dílny Gunners určitě nebylo všechno, celkově měli Severolondýňané více ze hry. Mnoho potenciálních šancí ale vyšumělo do ztracena: Walcott, Persie i Ramsey totiž víceméně mířili přímo do brankáře. To i Cottagers ve finální fázi často působili uvolněněji. Zejména Ruiz se Zamorou, a zdatně jim sekundoval i Dembélé, odehráli brilantní poločas. Prvně jmenovaný se v jednu chvíli krásně protáhl středem pole a zacílil jen těsně vedle bližší tyče; jeho kolega měl na svědomí první střelu svého týmu mezi tři tyče, jíž donutil Szczesného k reflexivnímu zákroku po své pravačce. Celkově pak Fulham působil velmi svěže v protiútocích, téměř každé jeho ofenzivní tažení takříkajíc smrdělo.

A ve druhém poločase tento fanouškův dojem mohl akorát nerušeně bobtnat. Gunners ještě v útrobách stadionu milosrdně odevzdali taktovku utkání do rukou protihráčů, a ti si s ní věděli docela dobře rady. O třídu pomalejší a o stupeň méně akční Arsenal najednou Ruizovi, Dempseymu a spol. vůbec nestíhal. Sidwell tedy z dálky pěkně střílel těsně nad bránu, přičemž vůbec největší šance pocházely ze vzdušných prostor. Nejprve Szczesny nesmyslně vběhl do skrumáže, takže Senderos o chloupek minul zcela odkrytou svatyni; vzápětí se Dempsey hladce dostal přes Mertesackera pro centr Ruize - a v době, kdy míč míjel levou tyčku, byste do oné mezery snad ani malíček nevtěsnali.

Postupem času se pak situace neměnila; ba spíš z pohledu hostí ještě horšila. Ve finále se už Arsenal dokonce bránil regulérnímu tlaku papírově slabšího protivníka, na což jsme ve Wengerově éře opravdu nebyli zvyklí. V 75. minutě pak měl přijít zlomový okamžik, když se srazili dva obránci v červeném a Ruiz stanul tváří v tvář Szczesnému. Ten si však v tomto okamžiku ještě se včasným vyběhnutím poradil. Horší to bylo o něco později, když už Arsenal hrál bez vykartovaného Djouroua. V 85. minutě totiž polský brankář nedokázal odvrátit centr od rohového praporku, čímž umožnil exarsenalskému duu Senderos-Sidwell dotlačit míč do sítě. A docílit tak zaslouženého vyrovnání.

Ani to ale nebylo vše. Krach Arsenalu ve třetí minutě nastavení dokonal Zamora, jemuž hlavou nešťastně přihrál Squillaci. Jeden z nejlepších hráčů zápasu se na zadní tyči do balonu opřel z voleje, který kontroloval tak brilantně, že Szczesny ani neskákal.

Góly: 70. David Goodwillie - 17. Peter Crouch, 45. Peter Crouch

Vzepětí Blackburnu se ani před výhru na Old Trafford nekoná, Rovers proti Stoku jen potvrdili bilanci na domácím pažitu a po těsné porážce zůstávají přikování na chvostu. Hosté zase naopak potvrdili opačnou statistiku a po dvou remízách na Britannia Stadium dokázali zabrat alespoň na venkovním hřišti.

Blackburn vstupoval do utkání proti Stoke s vědomím, že v Ewood Parku prohrál sedm z dosavadních devíti utkání, což jasně ukazuje na důsledek, proč se Rovers, i přes solidní výsledky z venku nemohou vyhrabat nad čáru ponoru. Steve Kean se jako již tradičně na úvod dočkal od fanoušků vřelého přijetí, ale tomu mohl hned záhy utržit přítrž hlavičkující Samba, jeho pokus však ke škodě domácích skončil pouze na břevně. A hned vzápětí dostal po dalším rohu ten samý hráč možnost na reparát, tentokráte sice dokázal dopravit balón do sítě, ovšem sudí Mason jeho trefu kvůli faulu Yakubua neuznal.

Poté hledal Dunn právě Yakubua, k němu však míč nedoputoval, postaral se o to pohotový Sörensen, to jakoby předznamenalo osud dalších minut. Stoke hru vyrovnalo a začalo posílat do vápna Rovers jeden centr za druhým. Tato strategie se hostům záhy vyplatila. Whitehead našel Crouche, ten balón skvěle zpracoval, otočil se a pohodlně zakončil - 0:1. Vytáhlý útočník tak může slavit - tato branka je totiž pro něj jubilejním stým zásahem v Premier League.

Z domácího tábora znamenal pro Stoke největší hrozbu kdo jiný než Samba, ale ani jeho spolupráce s Yakubuem, kanonýrem posledních týdnů úspěch neznamenala. Ještě před odchodem do kabin poté udeřilo na opačné straně. Rychlý protiútok rozehrál Etherington přihrávkou přes více než půlku hřiště na rozběhnutého Crouche, jenž si i přes mírné potíže při zpracování poradil a přesnou střelou dodal svému celku tolik potřebný klid - 0:2.

Bývalý střelec Spurs mohl přidat i třetí zářez, to už si po změně stran naběhl na centr Woodgatea, z obtížné pozice ovšem branku přestřelil. Stoke, jakoby se postupem času spokojilo s dosavadním náskokem, a tak se do hry začali opět dostávat i domácí.

V sedmdesáté minutě se pak domácí dočkali zaslouženého snížení, rohový kop prodloužil Hanley, z následné skrumáže byl u balónu jako první střídající Goodvillie a svým premiérovým zásahem od příchodu k Rovers udržel svůj tým v naději - 1:2. Tu mohl rozdmýchat o chvíli později Yakubu, jeho ráně se však na poslední chvíli postavil do cesty Woodgate, definitivní jistotu ale pak Stoku nadělil až Sörensen.

Góly: 5. Nathan Dyer, 47. Wayne Routledge

V Premier League už není týmu, který by na kontě neměl jediné venkovní vítězství. Dnes se o to ve velkém stylu postaralo Swansea, které takto zároveň zaznamenalo svůj první triumf na cestách v nejvyšší soutěži od roku 1982 a zároveň v tabulce o skóre přeskočilo svého dnešního soupeře z Birminghamu.

Pouhé čtyři minuty to trvalo, než se ve Walesu slavilo poprvé. A hostům to dovolila neskutečná hrubice levého beka Stephena Warnocka, který nedal dostatečnou sílu do zpětného pasu pro Dunnea. Ten tedy ukradl rychlík Dyer, aby vzápětí při zemi zacílil přesně ke vzdálenější tyči. To samozřejmě Swans muselo nakopnout. Debutant v Premier League, Andrea Orlandi, proto ihned využil velkého prostoru k nadějnému sprintu a levonohému zakončení těsně vedle.

Ani Villans nicméně nebyli úplně sterilní, jak přitom letos docela dobře bývá jejich zvykem. Hlavně Agbonlahor se opět činil, když na pravoboku vybojoval hned několik rohových kopů. Právě odtud, ze standardních situací, se dlouho rekrutovaly jediné šance domácích. Jednou vystoupal nejvýše Collins, jeho hlavička však byla příliš slabá. Lepší příležitosti si tedy pořád na konto připisovali hosté. Guzan musel ještě do přestávky dobře zasahovat proti Grahamově pokusu; později stejný hráč minul.

Do druhého poločasu Swans odstartovali ještě lépe; respektive skórovali o něco rychleji po úvodním hvizdu. Duu Routledge-Graham tentokrát příprava gólové akce zabrala akorát dvě minuty: hrotový útočník donutil Guzana k rozehrávce pod tlakem, tudíž výkop zachytil Routledge, balon předal Grahamovi a po odrazu spoluhráčovy střely od tyče bez problémů dorážel.

Villans nicméně ještě kompletně nedorazil. Naopak: birminghamští se vrátili silnější než kdy dřív. Irelandovi zabránil v gólu jen skvělý blok, Dunne z následného rohu hlavičkoval trestuhodně nad břevno a v samotném závěru pak dokonce N’Zogbia nastřelil břevno. Střeleckou impotenci se tedy Villans zlomit nepovedlo; už poosmé v sezoně zůstali v tomto ohledu "na suchu".

Góly: 11. Joey Barton - 42. Anthony Pilkington, 83. Steve Morison

I podruhé Norwich zvládl přemoci QPR poměrem 2:1 a nadále tak v rámci nováčkovských soubojů zůstává neobrán. Do role zprvu kladného a pak jednoznačně záporného hrdiny Rangers se obsadil Joey Barton. Jeho nádherný gól totiž následovala brzká a zbytečná červená karta, díky níž především Canaries stihli otočit.

Celý poločas o hádání? Vypadalo to tak. QPR bylo na Loftus Road konečně jednou sebevědomé, zcela jisté v kramflecích, dominantní. Norwich, který nastoupil pomalu v béčkové sestavě bez všech konstantních ofenzivních opor včetně Hoolahana a Morisona, se zvláště ve středu pole nechytal - nechával vyniknout umění Taarabta s Faurlinem, a ke všemu brzy inkasoval. Právě posledně jmenovaný borec narýsoval podél levé lajny krásný pas za obranu pro Hilla, jehož prudký centr proputoval napříč pokutovým územím až k Bartonovi, který utěšenou ranou nedal Ruddymu žádnou šanci.

Snad bohužel, snad naštěstí si ovšem známý bouřlivák řekl v tom samém dějství o pozornost ještě výrazněji: nováčkovský souboj totiž ve 35. minutě okořenil svou pří s Johnsonem, kterou zakončil nejspíš ducnutím hlavou do protihráčova obličeje. To činil přímo před hlavním rozhodčím, jenž po poradě s asistentem okamžitě sáhl po červeném kartonku. Od té doby nedal manažer Warnock stejnému čárovému pokoj, veterán Derry hlavnímu a i mezi jinými aktéry se dále strhávali menší hádanice. Co však bylo pro příští vývoj utkání vůbec nejdůležitější: Canaries takto ještě do přestávky srovnali, když se z 25 metrů precizní ranou k tyči prosadil Pilkington.

Jenže v druhé půli se žádný útok na obrat v utkání nekonal. Slabá záložní linie dál nedokázala přehrávat ani oslabené Rangers. Naopak Taarabt si z přímého kopu vynutil luxusní zákrok na Ruddym, Wright-Phillips se marně pokoušel o penaltu (přestože sudí ukázal tak napůl na puntík a napůl na bránu, takže Loftus Road na chvilku explodovalo nadšením) a Faurlin z dálky celkem slibně pokoušel štěstí levačkou. Norwich mezitím nic. Vše se mělo změnit až s trojím střídáním, v rámci něhož se na hrací plochu dostaly stálice základní sestavy - Fox, Morison i Hoolahan.

Přestože tedy Canaries nezačali bůhvíjak tlačit, z jedné zmatečnější situace uvnitř pokutového kopu se v 84. minutě prosadil pohotový Morison a bylo hotovo. Dnes žolík, jinak klíčový hráč zahajovacích sestav Paula Lamberta pálil zpoza malého vápna, když mu Pilkingtonův přetažený centr sklepnul k pravačce Bennett.

Góly: 85. Stephen Ward - 54. Ramires, 89. Frank Lampard

Chelsea cestovala na oblíbené Molineux s vědomím, že jen výhra ji udrží byť jen v teoretické naději na titul. Snaha Blues byla od úvodu zřejmá, ofenziva v čele s Fernandem Torresem se však dlouhou dobu nemohla prosadit. To se změnilo až po změně stran, kdy hosté dokázali přestát i vyrovnávací branku, kýžené tři body nakonec zajistil Lampard.

Vlci nezačali proti neoblíbenému soupeři vůbec špatně, Edwardsova rána se však stala pro Čecha až příliš snadnou kořistí. Poté už o sobě začali dávat vědět především hosté. Byla to zejména dvojice španělských reprezentantů Torres - Mata, kdo přiváděl obránce Wolves do úzkých. A právě trápící se kanonýr vymyslel pro svého spoluhráče parádní pas, Hennessey si však se střelou Maty, byť s notným přispěním Stearmana poradil. O chviličku později se Torres obtočil kolem Berry a podruhé vyzval své spoluhráče ke skórování, tentokráte jmenovitě Lamparda, tomu ale skočil do rány znovu obětavý Stearman, waleský brankář tak měl usnadněnou práci.

V dalších minutách se tempo hry vrátilo do normálu a vyjma tvrdého zajetí Lamparda do Hammilla, za což si hostující středopolař od sudího Waltona vysloužil jen žluté napomenutí, jsme mnoho zajímavých situací neviděli. To se změnilo až po půlhodině hry. Nejprve ještě standardku Lamparda odvrátil dobře postavený Frimpong, pak už ale začalo být horko ve vápně Blues.

A byl to právě aktér předchozího zákroku Hammill, kdo rozehrál standardku, na níž si na zadní tyči naskočil přes stínujícího Bosingwu Roger Johnson, z bezprostřední blízkosti však zamířil jen do tyče. Hostující defenziva se ovšem ani po tomto varování neprobudila. Za pár minut poslal Hammill do pokutového území další přesný centr, na který se tentokrát na malém vápně vyšrouboval nikým nehlídaný Ward, tomu se však pro změnu nepodařilo svůj pokus nasměrovat mezi tři tyče. Byla to ovšem Chelsea, kdo mohl ještě do přestávky otevřít skóre. S nepříjemnou střelou Bosingwy si však věděl rady Hennessey, hlavička Terryho pak skončila nad břevnem.

Domácí manažer Mick McCarthy neváhal a do druhého dějství připravil změnu, místo nevýrazného Forda se na trávníku ukázal Matt Jarvis. Anglický reprezentant o sobě dal vědět hned vzápětí, kdy přenesl balón do středu na Hammilla, jeho ráně ovšem vystavil stopku Terry. Pro Vlky však mělo být ještě hůře. To se psala 54. minuta: po rohovém kopu Maty se balón zamotal mezi nohami Wardovi, čehož využil Ramires a nechytatelnou střelou do šibenice otevřel skóre - 0:1.

Blues po kýžené brance tempo hry opět trochu zvolnili, ale i tak pevně drželi dirigentskou taktovku ve svých rukou a vytvářeli si jednu příležitost za druhou. Pojistku mohl nejprve přidat Torres, s přispěním Johnsona však z obtížné pozice branku netrefil. Hned nato Mata oslovil Ramirese, ten byl sice rychlejší než Berra, potom už ale nedokázal Hennesseyho z úhlu překonat. Další možnost měl sám na kontě sám Mata, z úhlu však domácí svatyni neohrozil.

A jak už to v takovýchto případech bývá, tak přišel trest. Celou akci rozehrál Jarvis, do hry se potom zapojil i další střídající hráč Fletcher, který ještě prodloužil na Warda, jenž už si z takovýchto pozic ví rady - 1:1. Hosté se ovšem nevzdali a minutu před koncem znovu přetočili kormidlo na svou stranu. Povedenou kombinační akci po ose Mata - Torres - Cole zakončil z bezprostřední blízkosti Lampard a poslal tím svůj tým znovu do vedení - 1:2. Ani v této chvíli však nemohla zůstávat Chelsea v klidu, ba naopak. Po autovém vhazování měl na hlavě srovnání Doyle, Čech ale ukázal skvělý reflex a podržel tak pro svůj celek důležité tři body.