Anglická Premier League - souhrn 22. kola

Góly: 71. Robin van Persie - 45. Antonio Valencia, 81. Danny Welbeck

Tři prohry po sobě a Arsenal pomalu začíná v boji o Ligu mistrů zásadně ztrácet. Také na jaře tedy duel s Manchesterem United neustál, ačkoliv tentokrát šlo o přeci jen důstojnější boj a zejména díky poločasové rehabilitaci nakonec měli Gunners až do posledních vteřin šanci bodovat.

Zase ta stará podzimní písnička. Také dnes to bylo o jedné důstojné straně a hodně, hodně utopeném sparing partnerovi; přičemž party si Manchester s Arsenalem určitě neprohodily. V červenobílém dresu opět vázla komunikace, základní kombinace, individuální vyspělost jako by byla nastavena na úplné minimum. Přesto toho ovšem United zase tolik využívat nedokázali, za celý první poločas se dostali jen ke skrovnému množství střel - jedna z nich, ta poslední, se nicméně ujala a to Red Devils muselo pro začátek stačit.

Johan Djourou totiž na pravém beku v žádném případě nejevil žádné známky zlepšení, ba ani nedával znát, že by se někdy v blízké budoucnosti chystal začít Naniho s Giggsem stíhat. Právě přes něj se rodily téměř všechny potenciální příležitosti soupeře. Jednu například zazdil zrovna portugalský křídelník nesmyslnou koncovkou z úhlu, ačkoliv pod sebou mohl hledat hned dvojici kolegů. United si tedy vše vynahradili až v nastavení úvodního dějství, kdy Nani předal míč Giggsovi a jeho centr na zadní tyči odhlavičkoval do sítě Vermaelenem jen nepatrně rozhozený Valencia. O chvíli dříve ještě přitom Song nezbrzdil Evru, aby po jeho přihrávce nechal Nani na přední tyči vyniknout reflex Szczesného.

Veškeré náznaky šancí domácích, ty končily na individuálních nedostatcích, nervozitě či nevysvětlitelné nesehranosti. Kupříkladu Walcott po výborné práci Oxladea-Chamberlaina z kroku hrubě minul a Ramseymu s Rosickým vůbec nesedly střely ze střední vzdálenosti. A zdánlivě se to nezlepšilo ani po přestávce, ačkoliv už alespoň Gunners působili sebevědoměji, lépe nabuzeně. Co však nicméně v 51. minutě spálil Van Persie, nad tím zůstával rozum stát. Rosický okradl podklouznuvšího Smallinga, dobře vyřešil situaci 2na1, a jakkoliv nejlepší loňský střelec na Ostrovech zprvu dobře zachoval chladnou hlavu, nakonec trestuhodně minul o pěkný kus.

A pro obrozené Kanonýry to nebyla jediná možnost jak se vrátit do zápasu. Brzy si na hraně šestnáctky připravil palebnou pozici Ramsey, aby významně přestřelil, záhy Rosický ve spolupráci s Velšanem vytloukl heroické Evrovy bloky a nakonec neúspěšně pokoušel štěstí se svou přízemní střelou i Chamberlain. Red Devils byli mezitím očividně zaskočeni, přesto mohli jen pár okamžiků poté definitivně rozhodnout. To když Welbeck jako by nic přesprintoval Mertesackera, v souboji tváří v tvář si obhodil Szczesného, avšak vinou vlastního pádu nebyl schopen dorazit pomalu se kutálející balon. Ten nakonec před čárou skluzem vykopl Mertesacker.

Kýženého vyrovnání se každopádně domácí stejně dočkali; a dosáhli jej svou klasickou - starou dobrou - cestou. Od famózní obranné práce Koscielného a bleskovou rozehrávku, přes Rosického přenesení hry, až po citlivou kolmici Oxladea-Chamberlaina: to musela být pro Van Persieho radost zakončit svou klasickou střelou na vzdálenější tyč. Radost Gunners nicméně netrvala dlouho; a to vskutku zcela zbytečně. Jako mladší žák se totiž nechal v 81. minutě od Valencii vyškolit nedůrazný Aršavin a Ekvádorcův průnik do pokutového území už pak byl z řady nezastavitelných i nezištných: Welbeck tedy mohl zakončovat do odkryté klece. Tím už si MU konečně mohlo Arsenal definitivně škrtnout.

Góly: 56. Samir Nasri, 59. Joleon Lescott, 90+4. Mario Balotelli (pen.) - 60. Jermain Defoe, 65. Gareth Bale

Faktor Ledley King nezapůsobil. Od začátku roku 2011 s ním v sestavě Tottenham v rámci Premier League neprohrál (W11, D2) a dnes to byl paradoxně právě on, kdo zavinil vítězný gól Man City a zároveň tak pomohl prodloužit stoprocentní bilanci Citizens na domácí půdě.

Duel nabral ve druhém dějství ohromné tempo a desetiminutovka mezi 56. a 65. minutou zůstane v paměti fanoušků Premier League hodně dlouho. Prvních deset minut zápasu se ovšem týmy jak se říká "oťukávaly", jediným zajímavějším okamžikem byl skok Gaela Clichyho rukama proti vhazování Spurs, za nějž Francouz uviděl žlutou kartu. Poté už byly k vidění nějaké náznaky, jako zblokovaná střela Agüera nebo drzý průnik Balea, po němž následoval přízemní centr do země nikoho.

V osmnácté minutě si Nasri všiml skvělého pohybu od Silvy, Španěl dostal míč do vápna na Agüera, jehož střelu však nešťastně zblokoval Džeko - dal tak připomenout na situaci z minulého týdne ve Wiganu, kdy zazdil úžasný průnik Agüera "přihrávkou" z malého vápna na Al Habsiho. Za osm minut to byl opět Agüero, kdo po bleskovém rozehrání přímého kopu šikovně obešel ve vápně Kaboula, předal Silvovi a ten ranou z úhlu těsně minul vzdálenější tyčku Friedelovy branky.

První gólová šance, zároveň také první střela na bránu v celém utkání, přišla po půlhodině hry. Richards dvakrát perfektně vystihl rozehrávku Spurs, zatáhl míč k vápnu a přihrál vedle sebe nabíhajícímu Agüerovi. Argentinec po rychlé kličce pálil do nohou Friedela.

Druhý poločas měl od první minuty o poznání lepší tempo, než ten první, v což vyústila již zmíněná desetiminutovka z říše snů. Tak hezky přehledně. 56.: Silva pobíhá s míčem poblíž půlící čáry, když z ničeho nic vykouzlí geniální kolmý pas na Samira Nasriho, který dělovkou překonává Friedela poprvé - 1:0. 59.: Nasri rozehrává roh, Džeko lehce tečuje havou a Joleon Lescott díky důrazu dostává v leže balón brankovou čáru - 2:0. 60.: Savić špatně odhaduje dlouhý míč, jen prodlužuje do běhu Defoeovi a ten bez potíží obíhá Harta a do prázdné brány snižuje - 2:1. 65.: Lennon na levé straně přihrává Baleovi a velšský křídelník z dvaceti metrů fantasticky na vzdálenější tyč srovnává stav - 2:2.

Tottenham pookřál a byli to právě Kohouti, kdo měl více ze hry. Modrićova rána zpoza vápna skončila těsně nad, Lennonův hbitý průnik do šestnáctky čtvrthodiny před koncem postrádal kvalitu v následné nedůrazné střele. Hra se pak zklidnila, začala se kouskovat a nebezpečných situací ubývalo. Fotbal se dostal ke slovu až v nastaveném čase.

Nešťastník zápasu Stefan Savić přišel o balon na půlící čáře, díky čemuž mohl Gareth Bale postupovat v přečíslení dva na jednoho společně s Jermainem Defoem. Velšský expres přesprintoval s míčem Lescotta a přihrál na malé vápno před prázdnou bránu, jenže drobný útočník ve skluzu o centimetry minul. A osud si se Severolondýňany pohrál. Ve čtvrté minutě nastavení fauloval ve vápně Ledley King Balotelliho a Howard Webb nemohl nechat píšťalku němou. Sám italský útočník se chopil zodpovědnosti a střelou k levé tyči rozjásal Etihad Stadium - 3:2.

Góly: 4. Mark Davies, 29. Nigel Reo-Coker, 50. Grétar Steinsson - 37. Craig Bellamy

Takhle si Reds souboj s momentálně posledním týmem tabulky nepředstavovali. Už od prvních minut se schylovalo k ostudě a té bylo nakonec skutečně učiněno zadost. Liverpool pokračuje v jedné z nejhorších sezon v Premier League a zůstává na sedmém místě. Bolton se díky vítězství posunul mimo sestupové příčky.

Trotters se rozhodli, že dnes neponechají nic náhodě a hned ve čtvrté minutě zaveleli k překvapení. Zodpovědnost na sebe vzal Mark Davies a po rychlém průniku mezi statickou obranou Liverpoolu se nádherně trefil k tyči - 1:0. Vyrovnat chtěl osmadvacet minut po úvodním hvizdu Maxi Rodriguez, ale ve velké šanci balon trefil jen špičkou kopačky.

Hned minutu po Argentincově zaváhání přišel trest. Pohledná kombinace domácích vyústila v lob Eaglese na nabíhajícího Nigela Reo-Cokera, jenž vtrhl do vápna bez většího dohledu defenzivy Reds, zpracoval na hruď a z jedné překonal Reinu - 2:0. Poměrně brzy nato zahořela liverpoolským jiskřička naděje.

Andy Carroll vyhrál kousek od půlící čáry hlavičku přesně do běhu pro Craiga Bellamyho, jenž přesprintoval oba stopery Boltonu a cizelérsky kolem Bogdana zakončil - 2:1. Gól do šatny, který by ovšem všechny šance Dalglishovým svěřencům, měl na noze Martin Petrov. Bulhar z přímého kopu vypálil parádně k tyči a jen Reinův skvělý zákrok udržel Liverpool soupeři nadosah.

Stejně jako vyšel Boltonu vstup do první půle, vyšel i do té druhé. Pět minut po návratu z kabin rozehrál Petrov roh, Wheater vyhrál hlavičku, po níž se míč odrazil přesně ke Gretaru Steinssonovi, jenž se položil do balonu tak razantně a precizně, že byl Reina bez šance - 3:1. Liverpool si pak už žádnou vyloženou šanci nevypracoval, střela Aggera z velké dálky, která olízla břevno, budiž výjimkou.

Góly: 24. Tim Cahill - 72. David Goodwillie

Po více než roce se za Everton prosadil Tim Cahill; zrovna když měl být Everton uprostřed zoufalého hledání spolehlivého střelce. To se ostatně potvrdilo: nikdo další se k "oslavenci" nepřidal, Goodwillie v druhém poločase vyrovnal a tak Blackburn veze z Goodison Parku celý šťastný alespoň bod. Nutno ale dodat, že přeci jen zasloužený.

Dokonce poměrně jasně a nepochybně. Vždyť jenom před přestávkou Blackburn dvakrát nastřelil brankovou konstrukci. Už v deváté minutě to byla hlavička Dunna po rohu, která se jen odrazila od tyče; a v 37. minutě to byl, světe div se, opět ten samý hráč, k němuž se tentokrát dostala ztečovaná Goodwillieho střela a on jí levačkou nasměroval zase tím nešťastným směrem. I obecně platila někdejší opora Rovers, dnes už spíše řadový hráč, za konstantní nebezpečí: v úplném úvodu ještě využil dobrého driblinku Hoiletta a vynutil si pozorný zákrok na Howardovi.

Naproti tomu Toffees fotbalovostí zrovna nepřekypovali. Například Donovan se v jedné z mála šancí vysloveně ukopl. A ani gólová akce z 25. minuty nebyla žádnou ukázkou příkladného rozebrání soupeřovy obrany. Ba naopak se hned na jejím rozjezdu měla pískat ruka Fellainiho; tu však sudí přehlédl, takže vzápětí mohl po 33 pustých-prázdných zápasech zblízka rozvlnit síť Australan Cahill.

Také hostující vyrovnání nicméně bylo dosti podivné, až komické. V 72. minutě - poté, co třeba Petrovićova dalekonosná rána nečekaně zasvištěla těsně vedle Howardovy tyčky - to byl dosud poměrně jistý Howard, kdo se kompletně minul při snaze vyboxovat centr Pedersena, a ačkoliv Cahill na brankové čáře ještě pohotově zasáhl, jeho odkop se akorát odrazil od Goodwillieho - přímo do sítě.

Tím nicméně tento příběh zdaleka nekončil. Znovu se totiž měla rozezvučet ta samá branková konstrukce jako v prvním poločase - tentokrát tedy smutnili domácí, když se Duffyho hlava potkala s Bainesovým precizním centrem. A také v nastavení se hosté mimořádně klepali. Nejprve si Robinson doskočil pro Fellainiho střelu ramenem, záhy byl bůhvíkým zastoupen na brankové čáře při nepřehledné tlačenici v pokutovém území Rovers.

Góly: 52. Danny Murphy (pen.), 59. Clint Dempsey, 65. Clint Dempsey, 68. Bobby Zamora (pen.), 89. Clint Dempsey - 43. Danny Guthrie, 85. Hatem Ben Arfa

Nečekaným debaklem a přestřelkou skončilo střetnutí mezi Fulhamem a Newcastlem. Domácí Cottagers sice po gól do šanty od Danny Guthrieho prohrávali, ve druhé půli se ovšem hosté úplně sesypali a po hattricku Clinta Dempseyho a dvou penaltách prohráli na západě Londýna 5:2.

Takovou kanonádu nezažili na Craven Cottage téměř šest let. Na koncert domácího celku ve druhém poločase se bude dlouho vzpomínat. Přitom to po úvodním dějství nevypadalo vůbec dobře. Dalo by se dokonce říct, že jej Newcastl ovládl. Fulham se prakticky nedostal do žádné šance a jen odvracel nebezpečí Magpies.

Ameobi naštěstí pro domácí hlavičkoval nad, Colocciniho ránu vychytal Stockdale a chvíli před koncem poločasu mladý gólman opět vynikl proti střele Ameobiho zpoza vápna. Na nádheru Danny Guthrieho byl už ale krátký. Záložník převzal přihrávku Hatema Ben Arfy a nádherně z dvaceti metrů k tyči poslal svůj tým do vedení - 0:1.

Zlom přišel pět minut po přestávce, Santon na hranici vápna stáhl Duffa a byla nařízená dost sporná penalta. Tu bez potíží proměnil Danny Murphy a obrat z říše snů mohl začít. Už za sedm minut rozehrál Fulham rychlý brejk, Andy Johnson obehrál na půlící čáře snadno Williamsona, předal Zamorovi, jehož vyraženou střelu břichem doklepl do brány Clint Dempsey - 2:1.

Aby toho nebylo málo, znovu za sedm minut Američan vsítil už druhou branku. Zamora vyslal Dempseyho do uličky a ten z hranice vápna skóroval - 3:1. Největší vztek měl však Tim Krul až o tři minuty později. Andy Johnson ustál ve vápně souboj s Williamsonem, avšak po kličce nizozemskému brankáři už se poroučel k zemi a následovala další penalta. Té se nyní chopil Zamora a zvýšil už na 4:1.

Po kratší odmlce se ostrými pálilo znovu pět minut před koncem a tentokrát se konečně radovali také hráči Newcastlu. Hatem Ben Arfa předvedl povedenou individuální akci, na jejímž konci byla tvrdá přízemí rána na bližší tyč - 4:2. Dílo ale už za čtyři minuty dokonal třetím gólem v utkání Dempsey, jehož elegantně do brejku vybídl Zamora a sympaťák z Texasu uzavřel skóre na konečných 5:2.

Góly: 33. Heidar Helguson (pen.), 45. Ákos Buzsáky, 81. Tommy Smith - 66. Hugo Rodallega

U Fulhamu, jiného celku ze středu hlavního města Anglie, se Mark Hughes na konci loňské sezony loučil dvěma neprohranými zápasy. A dnes ideálně navázal. Jeho premiéra na lavičce QPR bude navždy symbolizována dvěma krásnými góly, ke všemu jednou neproměněnou penaltou a především sebevědomou výhrou 3:1 nad Wiganem Athletic.

Vydařenější první poločas svého nového angažmá si snad Mark Hughes ani nemohl přát. Vsadil hned na mimořádně ofenzivní sestavu, přičemž si neodpustil nasazení obou hbitých křídel Mackieho a Wright-Phillipse; přesně jak to má rád. Mezi ně zasadil kapitána Bartona a šikulu Buzsákyho, aby jako jeden z mála letošních utkání QPR rozehrálo tento duel se dvěma hrotovými útočníky (a teprve podruhé s Campbellem). Přesto ani tady odezva nebyla úplně instantní, hned ve druhé minutě se po standardní situaci málem jemným dotykem prosadil Gohouri; Rodallega ovšem míč do sítě pro jistotu doklepnout nestačil, a tak si on sám nikým nerušen proskákal těsně vedle vzdálenější tyče.

Jinak to byl každopádně po téměř všech směrech poločas domácího QPR. Hráči se chtěli před novým manažerem předvést, hnali se dopředu a z toho muselo Al Habsimu vyrašit na čele hned několik vrásek. Například Gohouriho mizerná snaha o osvobození vlastního mužstva měla být určitě následována vyvedenější Campbellovou koncovkou. Nepříjemně se jevila i pozdější střela aktivního Buzsákyho, která si to namířila jen těsně mimo. Tu další z přímého kopu už musel ománský brankář stěží likvidovat.

Tahle standardní situace už přišla na řadu až po půlhodině hry a prvním gólu zápasu; právě od 30. minuty se Habsi musel začít činit, a to co chvíli. Nejprve bystře zasáhl proti Mackiemu, posléze ovšem byl krátký na Helgusonovu penaltu po McCarthyho nešťastné ruce. Ačkoliv vystihl stranu, čtvrtý letošní penaltový skalp si na svůj štít nepřilípl. Ještě hůře mu muselo být ve 45. minutě, i když možná i on sám obdivoval umění maďarského záložníka ve službách londýnského celku. Ten i z přímého kopu dělaného spíše pro leváka vykřesal bravurní střelu na vzdálenější tyčku, od níž se koneckonců jeho projektil musel odrazit, aby dal všem najevo, jak moc nechytatelný byl.

Druhé dějství bylo ze strany QPR především o údržbě. S tím se pořádně nehodlal smířit snad akorát neustále aktivní Buzsáky, jenž si po deseti minutách na pravém rohu šestnáctky zpracoval míč do vzduchu a pak prudkou ranou nechal v šibenici vyniknout efektního skokana Al Habsiho. Zároveň ale takový styl domácího "dohrávání" šel k duhu hostům, kteří se také v 66. minuty dostali zpět do zápasu skrze další bezchybně zahraný přímý kop. Z podobného místa jako Buzsáky tentokrát k druhé tyči zakroutil míč Rodallega - Kenny ani neskákal, zůstal přikovaný uprostřed branky.

Tím atletům narostla křídla, takže hned v minutě 71. z velkého úhlu pokoušel štěstí stále bezgólový Sammon; ačkoliv mohl hledat v druhé vlně hledat spoluhráče. Tato snaha přitom mohla být zanedlouho docela dobře zbytečná, když Caldwell na hraně šestnáctky zcela očividně zatlačil do země Helgusona a nemohl se tak divit (i když nakonec divil) druhé penaltě proti Wiganu. K té se znovu postavil islandský bombarďák a jenom potvrdil pověru, že by se faulovaný neměl stavět i k exekuci. Takto akorát slabou střelou tentokrát k levé tyči nechal počtvrté v sezoně vyniknout Habsiho.

I tak to nicméně dnes asi měla být noc Marka Hughese; a ten přeci jen mohl prožít klidnou koncovku utkání. Umožnil mu to v 80. minutě střídající Tommy Smith, jenž z pětadvaceti metrů na ose hřiště nikým nerušen vypálil a jeho plachtivá, avšak pořád dosti prudká rána zaplula krásně do pravé šibenice Habsiho branky. Další parádní kousek na Loftus Road! A tentokrát již opravdu poslední vzrušující okamžik tohoto předčasně záchranářského souboje.

Góly: 86. Cameron Jerome - 35. James Morrison, 90. Graham Dorrans

Stoke City pokračuje v nevyvážených výkonech z minulých týdnů a doma překvapivě prohrál s West Bromwich Albion 1:2. Domácí sice měli po většinu duelu více ze hry, jenže chyba Sorensena, neproměněná penalta a neubráněná standardní situace z nastaveného času rozhodla o vítězství Baggies.

První poločas byl přesně ukázkou, že i bez velkého držení míče lze soupeře porazit. První velkou šanci měli hráči West Brom, respektive irský záložník Simon Cox, jenž v malém vápně netrefil bránu. V šestadvacáté minutě se zase mohl radovat Morrison, jehož povedenou střelu vyrazil Thomas Sorensen na břevno.

Za deset minut už nicméně mohl propuknout v nadšení. Po nepřesné rozehrávce domácích se právě James Morrison dostal k míči a přízemní střelou ze střední vzdálenosti snad překvapil Sorensena, který nepříliš nebezpečnou ránu nedokázal zkrotit a míč mu propadl až do brány - 0:1.

Začátek druhé půle měl velký spád. Po pěti minutách Woodgate zamezil velké šanci Morrisona a z následného brejku měl příležitost vyrovnat Walters, kterého vychytal Foster. A protiútok přišel i na druhé straně, kdy se znovu dostal ke střele aktivní Morrison a rozzvonil tyčku.

Velký moment se udál dvacet minut před koncem. Stoke získal obrovskou možnost zvrátit stav utkání, jelikož sudí Taylor nařídil pokutový kop. Tradiční exekutor Jonathan Walter ovšem na Benu Fosterovi ztroskotal a zmar Potters pokačoval. Skončil až v 86. minutě. To si na Woodgatův přímý kop naskočil Cameron Jerome a hlavou vyrovnal. Jenže osud byl nakloněn Baggies. V nastaveném čase měl výhodu přímáku i Graham Dorrans, jehož střílený centr, i díky teči Olssona skončil až za zády Sorensena - 1:2.

Góly: 14. Stéphane Sessegnon, 85. Craig Gardner

Martin O’Neill pokračuje ve skvělé práci v Sunderlandu, ten pod jeho vedením vyhrál už páté ligové utkání z osmi, když Swansea porazil 2:0. Velšanům nepomohl ani na hostování debutující Josh McEachran, který odkopal prvních pětadvacet minut v bílém dresu.

Klíčový moment zápasu přišel mezi třináctou a čtrnáctou minutou. Nejprve totiž Scott Sinclair z hranice malého vápna netrefil branku, načež si Stephane Sessegnon narazil s McCleanem a lehkým obloučkem překonal Vorma ve svatyni Swansea - 1:0. První poločas moc zajímavého nenabídl, za zmínku stojí snad situace, kdy hostující Sigurdsson nadvakrát těsně minul branku.

Velšský klub měl v úvodním dějství více ze hry, což pokračovalo i ve druhém poločase a to poměrně jasně. Swansea diktovala hru, favorita téměř k ničemu nepustila, jenže sama své solidně rozehrané situace nedokázala dohrát až do fáze, kdy by se jejich počínání dalo říkat gólová příležitost.

Naopak Sunderland dokázal i z minima vytěžit obrovskou šanci. McLean čtvrt hodiny před koncem centroval na malé vápno, kde Sessegnon hlavou těsně minul tyčku Vormovy branky. Pečeť na tříbodový dopis Black Cats byla natisknuta až pět minut před závěrečným hvizdem a opět tomu předcházela solidní příležitost Scotta Sinclaira.

Rychlý Angličan vypálil zpoza šestnáctky a jen těsně minul šibenici Mingoletovy brány. Vzápětí se do pozvolného útoku vydali domácí, Sessegnon jako by z nouze přenesl hru do pravé části hřiště, kde se ovšem zjevil zcela volný Craig Gardner, jenž z pětadvaceti metrů parádně vypálil a Vorm se jen ohlédl za svá záda - 2:0.

Góly: 21. Michael Kightly, 31. David Edwards - 11. Darren Bent (pen.), 51. Robbie Keane, 84. Robbie Keane

Dva poločasy - dvě tváře zápasu. Zatímco se před přestávkou zdálo, že si Wolves v malém derby dojde pro klidné a dost možná vysoké vítězství, druhé dějství měla v režii Villa a především jejich nová útočná akvizice. Dojem ze hry Vlků naopak ještě o několik pater sesunul zkrat záložníka Henryho.

Už po deseti minutách hrubě selhala obrana domácích, která si nedokázala poradit s přetaženým pasem. Ve vápně si pak příliš pozdě všiml Berra dobíhajícího Benta, jenž si zkušeně řekl o penaltu, z níž poslal brankáře k druhé tyči.

Jen pár momentů poté požadovala stejnou příležitost většina diváků na Molineux po střetu Collinse s Edwardsem, sudí ovšem usoudil, že stoper stihl dříve odehrát balón. Vlci však nemuseli smutnit dlouho. V jednadvacáté minutě dostal přesnou přihrávku k vápnu naprosto volný Kightly, míč si zasekl a na přízemní střelu ke vzdálenější tyči brankář Villans nedosáhl.

Ve 26. minutě se nejprve blýskl Given, který vyrazil Fletcherovu hlavičku z malého vápna a dorážku Henryho zázračně vytáhl z brankové čáry hlavou Albrighton. Do uplynutí první půlhodinky zahodili domácí obrovskou příležitost ještě jednou. Rychlý výpad do šestnáctky využil Jarvis k přihrávce na penaltu pro Edwardse, který z první pálil přímo do připraveného Givena.

Nepolevující úsilí nakonec ovoce přineslo v minutě jednatřicáté, když hlavičku Johnsona po rohovém kopu přizvedl v malém vápně Edwards a zvrátil tak skóre ve prospěch Vlků. I nadále vládli na trávníku svěřenci trenéra McCarthyho, šest minut před přestávkou se ale přeci jen ozval Gardner, když z přímého kopu jen těsně přestřelil.

Jak jednoduchý může být nebezpečný útok, následně předvedl Jarvis, který se bez ohrožení bránícím protihráčem vřítil do vápna a ze čtrnácti metrů poslal svou dělovku nad břevno. Do šaten tak mohli jít hráči obou týmů se svěšenou hlavou - hosté po svém výkonu, domácí za zbytečně útlý náskok.

Po změně stran se ofenzivní aktivita Villans povážlivě zvedla a po nepovedeném odkopu také slavila brzký úspěch. Clark hlavičkoval na vápno, kde se otočil Robbie Keane a jedovatou ranou k protější tyči vyrovnal.

Podstatně horší chvíle pak přišly pro Frimponga, kterého nešťastnou náhodou trefil kopačkou do obličeje Petrov. Pokračovat se mohlo až za pět minut po vydatném potlesku pro bezvládného hráče odnášeného na nosítkách.

Zpět k fotbalu mohl ledovou sprchou přivést své fanoušky Ward, jenž na poslední chvíli likvidoval přihrávku přes malé vápno a Hennessey jen s vypětím všech sil dokázal vykopnout balón do relativního bezpečí.

Klidnější část zápasu se pokusil přetrhnout sebevědomou ranou z velké dálky Albrighton, k dokonalému provedení mu nicméně chyběl metr, o který míč přeletěl břevno. Právě tento slibný talent se pak stal cílem hloupého útoku Henryho, který se už při skluzu hostujícího záložníka rozmýšlel mezi dušením a škrcením, aby si nakonec vystačil s patičkou do břicha ležícího protihráče. Divící se Henry musel samozřejmě okamžitě do sprch.

Asi nikdo netuší, odkud přišel zmar domácích po vydařené první půli, právě ten zmar, díky kterému se v 85. minutě mohl uskutečnit druhý obrat v utkání. Centr odvrátila obrana Wolvesu před vápno, kde míč pohotově zpracoval Keane, aby svou dělovku k bližší tyči poslal do sítě stylově o břevno.

Zatímco host z USA nedokázal završit hattrick, o který se snažil střelou z pětadvaceti metrů, Vlkům zase nepomohlo ani osmiminutové nastavení, spílat mohou však pouze sobě a své hře ve druhé půli.

Góly: -

Norwich urval první čisté konto v sezoně, které tak příznačně přichází proti Chelsea. Hosté předvedli na Carrow Road další z řady špatných výkonů, ke třem bodům jim nepomohl ani snažící se Fernando Torres. V domácí sestavě naopak excelovali brankář Ruddy a stoper Whitbread.

Chelsea sice měla v úvodu zápasu míč častěji na svých kopačkách, ale šanci si připisovali Kanárci. Steve Morison v sedmé minutě vyslal na pravé straně Pilkingtona, který prověřil Petra Čecha. Ten míč jen vyrazil před sebe, ale před Morisonem včas zasáhla hostující obrana. O čtyři minuty později to byl opět Morison, kdo připravoval střeleckou pozici, tentokrát pro Holta. Kapitán Norwiche obešel Luize a vystřelil, ale branku těsně minul.

Kanárci hráli velice disciplinovaně, měli skvěle zorganizovanou obranu a statická hra soupeře na ně neplatila. Jako blesk z čistého nebe tak mohl ve 26. minutě udeřit Torres, který po Ramiresově přihrávce zpoza šestnáctky trochu nečekaně vystřelil a jeho šajtle směřovala k zadní tyči, ale Ruddy míč výtečně vyrazil.

Na druhé straně pálil Bradley Johnson a střelu tečoval Terry, ale naštěstí nezměnil trajektorii letu míče natolik, aby ho Čech nedokázal lapit. Pak musel hřiště kvůli zraněnému lýtku opustit Frank Lampard, což pro Chelsea paradoxně nebyla špatná zpráva. Lampard totiž vůbec vidět, a tak nebylo jeho střídání oslabením. Na hřiště za něj naskočil Florent Malouda.

Ani ve druhém poločase se obraz hry příliš nezměnil. Norwich kvalitně bránil a Chelsea se dostávala do šancí jen sporadicky. Po hodině hry měl ovšem obrovskou příležitost Torres, kterému prostrčil míč na malé vápno Sturridge. Španělský útočník si však míč příliš dlouho chystal a nakonec ho z bezprostřední blízkosti poslal mimo bránu. Torres tak zas a znovu vyhořel.

Vzápětí Sturridge vyslal na bránu Matu, který se snažil překonat Ruddyho střelou k bližší tyči, ale domácí gólman byl proti a povedeným zákrokem udržel bezbrankové skóre. Pak měli Blues štěstí, protože Meireles zahrál těsně před šestnáctkou rukou, ale sudí Clattenburg zřejmě jeho zákrok neviděl, a tak nebezpečný trestný kop nenařídil.

Meireles byl vidět i na druhé straně, jeho tvrdá střela z 25 metrů skončila těsně nad bránou. S podobnou razancí to zkoušel zpoza šestnáctky i Ramires, jeho volej ale skončil v Ruddyho náruči. Když pak brankář Norwiche zlikvidoval i pokus Juana Maty, bylo jasné, že Chelsea ho už dnes nepřekoná. Spolu se stoperem Whitbreadem byl právě Ruddy strůjcem dnešního úspěchu Kanárků, kteří vůbec poprvé v sezoně dokázali udržet čisté konto.

Naopak v Chelsea má manažer André Villas-Boas nad čím přemýšlet. Pokud bude i nadále mladý kouč s mužstvem spokojen a nehodlá posilovat, pak to může s Blues dopadnout špatně. Lampard, Meireles nebo Bosingwa dnes vůbec neměli být, příliš se nevyznamenal ani Sturridge. Ovšem u něj se lze vymluvit na nedávné zranění.