Anglická Premier League - souhrn 3. kola

Góly: 16. Rickie Lambert, 55. Morgan Schneiderlin - 23. Robin van Persie, 87. Robin van Persie, 90+1. Robin van Persie

One man show. Robin van Persie sám zařídil pro Manchester United tři body, hattrickem skolik Southampton. Při výhře 3:2 nad nováčkem soutěže navíc za nepříznivého stavu neproměnil pokutový kop. V závěru nakonec své zaváhání napravil a v posledních sedmi minutách otočil skóre. Pěkný dárek k tisícímu zápasu pro Alexe Fergusona...

Bylo to utkání nedůsledných obran. Dá se říct, že všech pět branek měl na svědomí nedůraz nebo chyba obránce. Kromě toho to samozřejmě byl zápas Robina van Persieho. Nizozemský forvard mohl otevřít skóre už po pěti minutách, když si naběhl na Carrickův centr a mířil těsně vedle.

Do vedení šli nicméně domácí. Po chybě v rozehrávce hostí se Saints ujali míče, po chvíli kombinování Puncheon nacentroval na Lamberta, nejlepší střelec loňské Championship přeskočil "bránícího" Rafaela a hlavičkou na zadní tyč otevřel skóre - 1:0. Na vyrovnání se však čekalo jen sedm minut. Luis Antonio Valencia se uvolnil na své pravé straně a načechral míč na Van Persieho, který stál nehlídaný za obránci. Zpracoval balón na hruď a přízemní ranou překonal Daviese - 1:1.

Před koncem poločasu mohl otočit skóre po dalším centru Valencii Evra, ale tentokrát brankář Southamptonu prvotřídně lapil. Úvod druhé půle vyšel opět lépe domácím. Ani ne po deseti minutách hry došlo v rozehře United k další chybě, čehož využil Ricky Lambert. Našel ve vápně Morgana Schneiderlina, jeho strážce Patrice Evra se po podklouznutí rozplácl na trávník jak široký tak dlouhý a záložník nováčka mohl bez potíží hlavou vrátit vedení Southamptonu - 2:1.

Robin van Persie pookřál až v závěru, do té doby ještě stihl dvě velké šance spálit. Nejprve jej Davies vychytal ze hry, poté dokonce zneškodnil i pokutový kop. Van Persie se ho chopil po hloupém faulu Hoovielda, jenže zahrál tak laxně, že se brankář domácích stihl položit na stranu a jednou rukou bez potíží vyrazit.

Nakonec se však z psance stal hrdina. Tři minuty před koncem základní hrací doby došlo ve vápně domácích ke dvěma chybám a Van Persie toho využil. Po Rafaelově centru byl trestuhodně sám na penaltě Ferdinand, jehož hlavička skončila na tyči. Po odrazu byl ještě trestuhodněji volný na malém vápně holandský kanonýr a dorážka nebyla problém - 2:2. Infarktový závěr vyvrcholil díky Naniho rohovému kopu, po němž Robin van Persie svým stým gólem v Premier League otočil skóre na konečných 3:2.

Góly: 59. Hatem Ben Arfa - 22. Ciaran Clark

Zatímco Southampton o svůj první bod v sezoně přišel pár sekund před koncem, Aston Villa si svůj cíl splnila. Ve Sports Direct Areně sice díky parádní trefě Ben Arfy neudržela vedení, i s bodem ale Paul Lambert bude - alespoň rozpačitě - spokojen.

Paul Lambert si v Norwichi pečlivě budoval pověst nadšeně rotujícího manažera a také dnes dostál své normě pěti změn v základní sestavě. Mimo jiné nechal na lavičce posilu do útoku, Jordana Boweryho, i levého beka Bennetta (údajně lehce zraněn, spolu s Herdem a Delphem); na podhrot se postavil Rakušan Weimann; a Shay Given se vrátil na oblíbené "místo činu" se zafačovaným zápěstím, aby jej zastoupil Brad Guzan. Naopak Alan Pardew zůstal věren sestavě, která posledně prohrála s Chelsea.

Utkání se neslo v duchu revanše za dva roky starý debakl 6:0, který je doteď nejhorší prohrou Aston Villy v dějinách Premier League. Fanoušci se rvali pokřiky jako "Jste jen malé město ve Skotsku!", přičemž sami fotbalisté po opatrné úvodní čtvrthodince dávali jasně najevo, že opakování takové ostudy v žádném případě není možné. Villans, po vzoru loňských Lambertových Kanárků, sázeli na propracované protiútoky třeba i jen ve třech lidech, které Newcastlu dělaly slušné problémy.

V neposlední řadě pak už po 25 minutách měli hosté na kontě tři rány do prostoru mezi třemi tyčemi; Straky naproti tomu nevystřelili vůbec, ani mimo. Bentův pokus nasadit Krulovi jesličky po obratném prodloužení Weimanna navíc nebyl vůbec marný; a ve 22. minutě dokonce i naplno zahřmělo. Až pět hráčů číhalo v onu osudnou chvíli ve vápně Newcastlu na parádní dodávku Bannana, po které nakonec skočil stoper Ciaran Clark, jenž se zrovna vrátil z trestu.

Ani změna skóre nesmírně agilní birminghamské nijak nezkrotila, k nevoli lamentujícího Lamberta, dál se hrálo hlavně na brejky a v hektickém tempu. Straky z toho ale dvakrát netěžily. Čím víc se blížil sklonek poločasu, tím víc se s vlastními střeleckými pokusy vzdalovaly brance Guzana. Jejich jedinou vážnou šancí nakonec zůstává ta Cissého z 29. minuty - tehdy se Senegalec na malém vápně se štěstím dostal k přihrávce Demby Ba, a stejně tak se štěstím jej záhy vychytal Guzan, jehož protivník tak akorát nastřelil. Právě Američanovi nicméně Villans jistě budou děkovat.

Přelom obou poločasů bohužel neslavně ovlivnily zranění. Kvůli problematickému zadnímu stehennímu svalu se ve 37. minutě poroučel do šaten Danny Simpson, kde po přestávce ze zdravotních důvodů kuriózně zůstal také čtvrtý rozhodčí Kevin Friend. Nahradit ho musel pohotový Mark Clattenburg. Fotbal, ten se v těchto smutnějších pasážích dál přeléval ze strany na stranu, bez většího množství pořádných příležitostí ke skórování. Jednu měl v 52. minutě Ben Arfa, když hlavičkoval do Guzana, pak chvíli nic...

...a rázem bomba! Bezmála po hodině hry si Ben Arfa zpracoval míč nedaleko osy, zhruba 30 metrů daleko od brány. Přehodil si míč na pravačku, dostal se do výhodné pozice a naprosto ukázkově vymetl vzdálenější šibenici. Aspirant na gól roku, dech beroucí rána a hlavně úder zčistajasna. Zkrátka - až vám někdo bude tvrdit, že je Hatem Ben Arfa ortodoxní levák, nevěřte mu.

Nicméně, zpátky na kolbiště. Tam se posléze pokračovalo v nadšeném, ale také smutečním duchu. Bent byl ošklivě napálen z necelých tří metrů přímo do obličeje, El Ahmadi jen pár okamžiků poté sotva kulhal ze hřiště s bolavým kotníkem. Lambert si tehdy dokonce musel rozmyslet stažení Holmana, aby mohl svému štítovému záložníkovi okamžitě ulevit.

Fotbal, ten pochopitelně neubíral na obrátkách, spíš přidával. Oba Dembové na hrotu Newcastlu se však spíše trápili než cokoliv jiného a Ireland se ve výtečné pozici na ose hřiště ukopl tak ošklivě, že ani zdaleka netrefil vytyčený cíl. Zajímavé přečíslení Villans 3 na 2 potom zhatil první Bentův kontakt s balonem a skvělý blok Bigirimany. Když se pak v páté minutě nastavení neujal ani Cabayeho solidní přímý kop, skóre zůstalo nerozhodné. Asi zaslouženě.

Góly: 31. Lukas Podolski, 68. Santi Cazorla

Loni to byl jeden bod, dva vstřelené góly a deset obdržených. Pro letošek platí jen prostřední údaj, ty zbylé dva jsou daleko, daleko optimističtější. Na rozdíl od Arsenalu, který může být spokojený i s trefami Podolského a Cazorly, ale propadají zoufalství v Liverpoolu. Takhle děsivý start do sezony nezažili padesát let; a to přitom ani ty nedávné úvodníky nestály moc za to.

Už před startem utkání bylo jasné, že rozhodujícím teritoriem bude to, v němž se převážně mají pohybovat Suárez se Sterlingem a Mertesacker s Jenkinsonem. Tak tomu také skutečně bylo; ovšem jen v omezeném množství a ke všemu pouze prvních 45 minut. Teprve 17letý Raheem Sterling opravdu musel před pauzou okouzlit každého nezasvěceného diváka; hrál zodpovědně a zároveň odvážně. Po šikovné odbočce ve vápně, zády k brance, napálil z většího úhlu tyčku. Málem si došel pro penaltu.

Bohužel pro něj, a tím pádem i celý Liverpool, nikomu se zrovna nechtělo mu adekvátně přizvukovat. Duo Suárez-Borini bylo úplně mimo, přičemž středová trojka útok podporovala až nečekaně vlažně. Ve finále tedy úvodní dějství příliš nebavilo a v anglických médiích se zdaleka nejfrekventovaněji objevovala popisná slova jako "scrappy" (útržkovitý) či "sloppy" (lajdácký, nedbalý). Na druhé straně si totiž Podolski s Giroudem mezitím odbývali taková nervózní první rande s balonem a autorem ojedinělé střely tak opětovně musel být Cazorla.

Gól se po půlhodině hry zjevil, logicky, takříkajíc z ničeho. Podolski zahájil jakousi roztaženou narážečku s Cazorlou ještě na vlastní polovině; pak si dlouhým, cílevědomým sprintem seběhl do vápna, levačkou převzal ideální balon a hladce propálil Reinu. Tím se stal již 19. německým střelcem v Premier League; do čela národní tabulky mu nyní schází 28 zásahů na duo Klinsmann-Rösler.

Podolského trefa dodatečně zvedla stavidla až po přestávce. Zejména Kanonýři si začali o něco více věřit, ačkoliv klání dál jen stěží naplňovalo kritéria šlágru kola. Gibbs nicméně například v 53. minutě z úhlu nadějně testoval Reinovy reflexy, aby se právě z těchto prostor, za asistence Podolského (a Reiny), v 68. minutě prosadil rovněž Santi Cazorla. Obě posily 1+1 řečí kanadského bodování; a Wenger si mohl mnout ruce.

A tak mohl v poklidu činit až do nějaké 85. minuty. Do té doby byla i kritická levá páka Sterling-Enrique ukázkově eliminována a takový Suárez se k první zaznamenáníhodné střele prodral teprve v 58. minutě. Až v posledních okamžicích se roztrhl pomyslný pytel ukrývající liverpoolské gólové příležitosti.

Aktivní žolík Shelvey pálil hlava nehlava, hned dvakrát přinutil Mannoneho k pohotovému zákroku a probral se dokonce i Gerrard. Ten jednou do šance vyslal právě Shelveyho; jednou i tápajícího Suáreze, který to přehnal s výškou krátkého lobu. Arsenal se tedy i přes rozpačitý finiš ubránil.

Góly: 16. Yaya Touré, 61. Edin Džeko, 90+2. Carlos Tévez - 59. Bobby Zamora

Nikoliv vysněným způsobem, avšak stále ucházejícím výsledkem končí z pohledu jasně favorizovaných Citizens večerní dohrávka třetího kola Premier League. Obhájce titulu celému průběhu klání dominoval, určité momenty nepřípustné relaxace jej nicméně málem stály dva body.

ManCity působilo dojmem božského souboru, kterému mičuda proskotačí i tím nejhustším trním, po neskutečných trasách a ještě z toho budou velké šance. Takový byl případ Silvy, který mohl využít Ferdinandova ultrapomalého myšlení, avšak vylámal si zuby na pohotovém Greenovi; a podobně vypadala i gólová situace, neboť Tévezova zablokovaná rána se odrazila přesně k Yayovi Tourému, který už za pomoci teče přeci jen síť napnul.

Ono božstvo navíc v průběhu úvodního poločasu QPR dokonale dusilo pod pokličkou; nikdy nekleslo pod 60 % držení míče, soupeř se sotva dostával za půlku a hlavně se soustředil na pečlivé zahušťování středu pole, kam se stahovalo až pět, šest "záložníků". Výsledkem bylo celkem úhledné odříznutí tradičně nejnebezpečnějšího Téveze, ovšem po zásahu z 15. minuty už pouze toto nestačilo. Citizens byli samozřejmě v klidu, z každého jejich dotyku sálalo sebevědomí až do odlehlých končin - snad jen Silva se na pravé straně záložní řady cítil poněkud nesvůj - a trpělivě čekali na nahodilé skulinky.

Po přestávce se pokračovalo v zajetých kolejích. City si troufalo čím dál víc, v jednu chvíli se dokonce oba krajní beci v bleděmodrém naráz objevili v protivníkově šestnáctce. I Silva už získal lehkost na kopačky, o čemž svědčilo jeho jemné prostrčení Zabaletovi v 52. minutě, po kterém následoval Argentincův překrásný technický obstřel. Bohužel pro Citizens i oko diváka však ani z tohoto podruhé nezapršelo - jen se otřáslo břevno.

Což mrzelo ještě více s blížící se 60. minutou. Nejprve Zamora ojediněle hlavičkoval nad, což mělo sloužit jako varování, jenže nesloužilo. Chvíli poté Silva lehkomyslně ztratil balon na vlastní půlce, Johnson s ním vyběhl na osu hřiště, řádně prověřil Harta a vinou zaspání Kolarova právě Zamora téměř z čáry hladce doťukl mičudu za brankovou čáru. Budíček, Citizens!

A zafungoval. Neuběhlo ani 120 sekund a jako vždy aktivní Tévez vplul do šestnáctky soupeře, aby jemně posadil balon na hlavu čnícího Džeka. Ten neměl problém vrátit bleděmodré tam, kam patří - čili do vedení. Ani tehdy to ale pořád nebylo stoprocentní. Hoops to více otevřeli, do jejich obrany začaly proudit zajímavé, avšak železně špatně řešené protiútoky, přečíslení. A také za tyto nedbalosti mohli domácí klidně pykat, to když po rohu v jakýchsi polonůžkách zakončoval nepřesně Nelsen. Jeho pozice byla donebevolající, až příliš výhodná.

Citizens už ale tento ojedinělý atak ustáli a vítězství po zásluze uhájili. I díky pozdnímu zásahu Téveze, který stál šťastně v cestě Džekova nepřesného pokusu. Přiléhavě tak nakonec ozdobil svůj další parádní výkon.

Góly: 45. Wayne Routledge, 66. Michu - 40. Steven Fletcher, 45. Steven Fletcher

Kometa letošní Premier League na chvíli zpomalila ve svém letu. Pozici favorita doma proti Sunderlandu nezvládla a uhrála jen remízu 2:2. Závěr zápasu byl výrazně ovlivněn "blikancem" stopera domácích Chica, který se hloupě nechal vyloučit po zákroku na Louise Sahu.

Úvodní čtvrthodina šanci nenabídla, v jejím průběhu se oba kluby vystřídaly v diktování tempa. Prvních sedm, osm minut měli navrch domácí, další minuty naopak patřili Sunderlandu. Toto období oťukávání rozčísl až střet Gardnera s Taylorem, který bek Swansea odnesl zraněním a musel střídat. Hra se poté trošku zrychlila a mírně navrch měli znovu Velšané, Dyerova střela ani přímý kop De Guzmana však Mignoletovi problém nenadělaly.

Jenže první poločas nenabídl jedinou gólovou příležitost ani poté. Utkání bylo ryze anglické, hrálo se tvrdě a ani jeden tým neměl příliš prostoru k zakončení, ba ani v před finální fázi. A pak přišla jednačtyřicátá minuta. Kapitán Swansea Ashley Williams chtěl poslat Vormovi malou domů, ale skákající míč trefil špatně a vyslal svým pasem do samostatného úniku Stevena Fletcher, který se v podobných situacích mýlí málokdy - 0:1.

Ochozy Liberty Stadium se strachovaly i o pár chvil později, když James McClean napálil Sessegnonův centr z velké blízkosti dělovkou těsně nad. A za dalších pár okamžiků na začátku šestiminutového nastavení naopak tribuny jásaly nadšením. Do kombinace se zapojily všechny tři hvězdy úvodních dvou kol, Michu po chvíli "šachování" s míčem před vápnem předal balón Dyerovi, ten poslal nenápadný, ale dokonalý pas do šestnáctky Waynu Routledgovi, který propálil Mignoleta a rozvlnil síť - 1:1.

Swans se už zřejmě viděli v kabinách za nerozhodného stavu, jenže v poslední minutě předlouhého nastaveného času se postavil k rozehrání přímého kopu ze strany Seb Larsson, na zadní tyči nechal Chico nehlídaného Fletchera a čerstvá posila z Wolverhamptonu oslavila svůj ligový debut v dresu Black Cats už druhým gólem - 1:2.

Druhá půle patřila až do sedmdesáté minuty Swansea. K tomu okamžiku se dostaneme později, už osm minut po změně stran střílel Dyer, ale Mignoleta nepřekonal. Na belgickém brankáři ztroskotal i po hodině hry De Guzman z přímého kopu, Michu za dalších pár chvil pálil v šanci nad. Španělský středopolař se prosadil až v šestašedesáté minutě. Obrana Sunderlandu už nevydržela tlak domácích a po centru De Guzmana se někdejší záložník Vallecana prosadil hlavou - 2:2.

Nabuzená Swansea však o pět minut později inkasovala ránu do vazu z vlastních řad. Stoper Chico stíhal po lajně unikajícího Sahu, při obranném zákroku si však počínal snad bez myšlenkovitě a francouzskému útočníkovi sáhl kopačkou po hlavě, za což byl hlavním sudím poslán pod sprchy. Snaha v deseti lidech otočit skóre už neměla takovou sílu, závar před Mignoletem gólem neskončil a celek z Walesu tak možnost jít na čelo odmítl - doma se Sunderlandem jen remizoval 2:2.

Góly: 5. Shaun Maloney (pen.), 48. Franco Di Santo - 40. Jonathan Walters (pen.), 77. Peter Crouch

Napínavé klání se odehrálo na DW Stadium. Dvakrát se tu kopala penalta, pokaždé proti jinému brankáři; v závěru málem rozhodl debutant Adam, který naskočil v 32. minutě za zraněného Wilkinsona; a nakonec zraky pouhých 16 tisíc fanoušků viděly další remízu 2:2, už čtvrtou ligovou od prosince 2009.

Právě souboje debutujícího Adama s ománským brankářem Al-Habsim se nakonec ukázaly být rozhodující při konstrukci remízového výsledku. Zejména tedy Caldwellem odkloněný přímý kop, po němž se čerstvý otec druhého dítěte až neuvěřitelně vrhnul, byl patrně stěžejní. Na něj už by Latics těžko nacházeli odpověď; a to by bylo krajně nezasloužené. Wigan si většinu času užíval balon na kopačkách; pokaždé to byl on, kdo šel do vedení; ve srovnání s Potters - kteří v týdnu senzačně vypadli z poháru se Swindonem - působil také sebevědoměji.

Latics šli prvně před Stoke již po pěti minutách, když Huth ve vápně zahrál rukou a ze značky pokutového kopu se nemýlil Maloney. Pak následovala ještě jedna velká šance domácích před přestávkou, ovšem Koné zblízka nedokázal dopravit do sítě Boyceovo citlivé sklepnutí. A za to Martinezovi svěřenci ihned pykali: ve 40. minutě sudí Atkinson zřejmě halucinoval, když spatřil rukou hrajícího Figuerou, nicméně na to se historie takříkajíc neptá - Walters penaltu tradičně proměnil, a to je nyní nejdůležitější.

Nakonec pak atleti mohli děkovat bohu, respektive chvějícímu se břevnu, že do šaten odcházeli alespoň za nerozhodného stavu. Wilson nadějně pálil z 20 metrů doopravdy těsně před poločasovým hvizdem. Skóre 0:0 posléze platilo jen chvíli - ve 49. minutě se uhlazeně prosadil Di Santo -, avšak poslední slovo opět měli hosté. Crouch si majestátně doskočil pro Waltersův centr a bylo hotovo.

Góly: 65. Shane Long, 82. Gareth McAuley

Dva góly ze druhého poločasu převážily misky vah na stranu domácích. Everton dnes trápila souhra, nepovedlo se mu ani vstřelit branku. Domácí jsou momentálně na třetím místě, Everton dvě místa za nimi.

Everton naskočil do utkání ve velkém stylu, snažil se o zakončení a vytvoření trvalejšího územního tlaku. Ten vyústil již v začátcích utkání v nebezpečnou střelu Stevena Pienaara, která ale byla zblokována a tak Toffees zahrávali první rohový kop. Z něj nakonec žádné reálné nebezpečí pro bránu Bena Fostera nepřišlo. Leighton Baines našel před bránou urostlého Nikicu Jelaviče, ale jeho hlavička neměla v žádném případě gólové parametry.

Stejný hráč našel po čtvrthodině odehraného času Stevena Naismithe, ale jeho střela mířila mimo Fosterovu bránu. Hned poté musel Everton střídat, zranil se Darron Gibson a byl nahrazen veteránem Tony Hibbertem. O slovo se přihlásili také domácí, jmenovitě střílel Steven Reid. Jeho pokus ale brankář Howard zneškodnil. Jen o chvíli později moc nechybělo a domácí se mohli radovat - Liam Ridgewell našel ve vápně volného Shanea Longa a ten mířil do břevna!

Aktivní hosté zahrozili před poločasem znovu, když Steven Naismith našel centrem Jelaviče a kanonýr mířil svou hlavičku jen těsně nad. Na druhé straně ještě zahrozil James Morrison, ale ani z jeho šance gól nepadl. Na ten si museli diváci počkat až do druhé půle.

První šanci druhého poločasu obstarali domácí. Youssuf Mulumbu střílel pravačkou, brankář Howard ale mohl protentokrát zůstat klidný. Asi největší šanci Evertonu na skórování spálil Fellaini. Belgický reprezentant mohl po nahrávce Phila Nevilla zakončovat, bránu ale minul!

Že se dnešní zápas Fellainimu vůbec nepovedl bylo jasné, když neproměnil další šanci jen o pár minut později. K balonu se dostal díky nahrávce od střídajícího Mirallase, jeho rána šla ale opět nad bránu.

To se ukázalo jako klíčový moment zápasu. Na tuto akci totiž jen o pár minut později odpověděli domácí brankou. Odemwingieho centr našel před bránou nabíhajícího Shanea Longa, který byl rychlejší než Sylvain Distin a pohodlně zakončil - 1:0.

Utrpení hostujících fanoušků se vystupňovalo sedm minut před koncem, když domácí zahrávali rohový kop. K němu se postavil Chris Brunt a přesně našel hlavu nabíhajícího Garetha McAuleyho. Druhý gól již utkání ukončil a odsoudil hosty ke zpáteční cestě bez bodů.

Góly: 68. Mousa Dembélé - 85. Robert Snodgrass

Tři zápasy, dva body. Takhle si Villas-Boas návrat do víru anglické kopané těžko představoval. Proti Norwichi přitom Tottenham předvedl podobně bídný výkon jako v minulém kole, progres nevykázal takřka žádný, a tak nové posily - z nichž se dnes představil jenom skórující Dembélé - budou pod enormním tlakem.

Pokud si měl Villas-Boas přijít na White Hart Lane spravit reputaci po zpackaném angažmá u Chelsea, zatím se mu to vůbec nedaří. Unavený, bezpohlavní fotbal, za jaký byl u Blues notně kritizován, v bílém provedení akorát povyšuje, což vyniklo zejména v konfrontaci s nadšeně běhajícími Kanárky. Proti nim nikdo nevystupoval, Spurs vážně aplikovali nulový presink, a tak Norwich v klidu mohl přicházet se svým obvyklým konceptem - rychle rozdat do strany a pak zlobit početnými sběhy do vápna. A opět: zatímco Spurs měli ve střelecké pozici mnohdy jen Defoea, Canaries se do takových míst tlačili běžně ve trojicích.

Projev Tottenhamu byl zkrátka ukázkově sterilní, postrádal špetku agresivity. To dobře deklarovala i jedna situace, když zprava centroval Walker a Bale místo toho, aby do centru obyčejně vletěl, jen ležérně vyklusával za protivníkem-osvoboditelem. Takhle jedinou významnou hrozbou pro Ruddyho zůstávaly dalekonosné pumelice Balea, Sigurdssona či Sandra - přičemž mezi tři tyče se vešla jen vizitka prvně jmenovaného. Ukrutné trápení, což dokumentovaly i dvě salvy ohlušujícího pískotu publika. Ta první se dostavila už ve 24. minutě; ta druhá po poločasovém hvizdu.

Naproti tomu Norwich klidně mohl do úvodní 45minutovky vtěsnat dva až tři góly. Nejprve se po standardní situaci Snodgrasse důrazně prosadil Martin, aby orazítkoval břevno; pak Howson centroval ze hry, opět zprava, a Jackson se divže neprodral ke gólové koncovce; a nakonec se musel blýsknout rovněž veterán Brad Friedel, jehož má v brance brzy vystřídat mladší Lloris - precizní centr Pilkingtona těžko mohl Snodgrass usměrnit lépe, přesto si vylámal zuby na špičkovém reflexu 41letého Američana.

Po přestávce - ačkoliv se fanoušci dočkali očekávaného příchodu Dembélého - to bylo ze strany favorita jen o chloupek lepší. I s vyšším tempem si loňský nováček věděl rady a stejně tak strojově sbíral větší množství centrů mířících do vápna. Sigurdssonova solidní střela hned ze 47. minuty tedy sice znamenala slušivý začátek, na ten se ovšem Spurs nepovedlo navázat. Až do 68. minuty byla jejich síla eliminována, teprve pak přišel zásah jakoby shůry. Dembélé si konečně jako první troufl na něco, k čemu se jeho noví spoluhráči neodhodlali déle než hodinu: zamotal nohama, bleskurychle si na hraně šestnáctky přehodil míč na levačku a krásně křížem překonal Ruddyho.

Vůči Norwichi to bylo nepochybně kruté a ještě hůře bylo příznivcům Kanárků v 76. minutě, když Halsey ignoroval hlasité volání po penaltě za Ekottovo přidrzlé chování k Morisonovu dresu. Jenže dnešek nebyl tím dnem, kdy spravedlnost jen nečinně přihlížela. V 84. minutě si Kohouti neporadili s centrovaným balonem a pohotový Snodgrass konečně překonal svou vlastní střeleckou mizérii. Vzápětí pak ještě Huddlestone uviděl přísnou červenou kartu za neobratný skluz do Howsona...a na Tottenham se již potřetí pískalo, bučelo.

Góly: 1. Kevin Nolan, 29. Winston Reid, 41. Matthew Taylor

West Ham je zatím doma stoprocentní. Před čtrnácti dny porazil 1:0 Aston Villu, dnes trojnásobnou municí zatížil konto Fulhamu. První městské derby tak ovládl nováček z východní části města. Branky domácích už v první půli nastříleli Kevin Nolan, Winston Reid a Matthew Taylor. Zazářila i nová akvizice z Liverpoolu...

Andy Carroll se zatím vyplácí stoprocentně. Pod jasným výsledkem 3:0 se sice nepodepsal gólově, ale jeho výkon je pro Hammers obrovským příslibem. Jeho obnovená spolupráce z Newcastlu s Kevinem Nolanem přinesla ovoce už v první minutě - posila z Liverpoolu vyhrála hlavičku, Vaz Té přiťukl balón Nolanovi a kapitán West Hamu ryze anglickou akci zakončil prvotřídně na zadní tyč - 1:0.

Slušný výkon předvedla i posila Fulhamu ze Sunderlandu, Kieran Richardson odehrál necelou hodinu, svou nejlepší chvíli vyplýtval už v sedmé minutě, kdy pálil ze střední vzdálenosti, Jaaskilainen jeho pokus nicméně vyrazil jen ke spoluhráči. V první půli ještě prověřil gólmana Hammers Sidwell, ale jeho střela po zemi doprostřed nenadělala jedničce domácích problémy.

První poločas navíc patřil výhradně týmu z Upton Parku. Ještě do patnácté minuty se v ochozech tleskalo třikrát, nejprve se o to postaral Diamé ve spolupráci s Carrollem - minuta Vaz Té z pravé strany nacentroval na hlavu Carrolla, který nádherně sklepl míč na další letní posilu Diamého, jenže jeho krásný volej skončil i díky přispění Schwarzera jen na břevně. Krátce nato si Vaz Té narazil se spoluhráčem na kraji vápna a z jedné pálil na přední tyč - brankář Fulhamu opět skvěle vyrazil.

Když se blížila třicátá minuta, padl však druhý gól - Rohový kop Taylora doletěl na hlavu Winstona Reida, který přeskočil Diarru a zvýšil na 2:0. Pět minut před koncem pak zabušili do polorozpadlé střechy Cottagers potřetí. Collinsův nákop z půlící čáry dostal Hangeland pod tlakem Carrolla pouze na kopačku volného Matta Taylora a ten levačkou překonal Schwarzera znovu - 3:0

Druhý polovina zápasu už toliko atraktivity nenabídla a nutno přiznat, že to bylo především díky tomu, že West Ham příliš útočit nepotřeboval. Fulham navíc hru zlepšil, z lavičky přišla čerstvá posila Berbatov namísto neviditelného Petriće a bylo to znát. První šanci po změně stran však měli opět domácí - přímý kop proměnil Matt Taylor s obrovskou razancí v přízemní dělovou kouli a Mark Schwarzer div nedopadl jako Petr Čech proti Readingu.

Poslední dvacetiminutovka ale patřila vesměs hostům. Na jejím začátku se po nepřehledné situaci v pokutovém území Hammers ke střele zblízka dostal Sidwell, avšak Jaaskilainen pohotově vyrazil. Za pět minut pak střílel Rodallega z hranice vápna po sklepnutí Berbatova opět jen do míst, kde byl připraven finský brankář. Velké vzrušení přinesl samotný závěr klání, nejdříve někdejší gólman Boltonu vychytal z úhlu Duffa, aby pak nadvakrát zneškodnil i šance Huga Rodallegy.

Góly: 18. Frank Lampard (pen.), 69. Gary Cahill, 81. Fernando Torres, 90+4. Branislav Ivanović - 25. Pavel Pogrebnjak, 29. Danny Guthrie

Stálo to hodně nervů, potu a okousaných nehtů, ale Chelsea si nakonec tři body ze zápasu s Readingem odnáší. Výkon především v první půli stál za starou belu, ale druhá pětačtyřicetiminutovka proběhla dle představ a nakonec Cahill s Torresem vystřelili výhru 4:2. Na konci navíc uzavíral skóre do prázdné brány Ivanović. Čechova minela tak mrzet nemusela...

Roberto Di Matteo udělal v sestavě oproti utkání ve Wiganu dvě změny. Ramires se uzdravil a vyšoupl tak na lavičku náhradníků Ryana Bertranda, naopak David Luiz s bolavým kolenem musel uvolnit místo Garymu Cahillovi. Také Reading provedl dvě změny. Na křídlech se vyměnil Robson-Kanua McCleary a místo útočníka Le Fondrea přišel vyztužit střed pole Karacan.

Zpočátku to vypadalo na jasnou záležitost, Chelsea ovládla prvních dvacet minut, vsítila vedoucí gól a bezproblémově nakročila k vítězství. Jenže pak Reading z jedné gólovky vsítil dvě branky a hned bylo o co hrát. Ale pojďme popořádku. Blues nezapomněli na bleskový úvod zápasu s Readingem, už ve druhé minutě Hazard v brejku po kolmici Maty pálil levačkou z hranice šestnáctky těsně vedle. Pět minut poté navíc Ramires obdržel přihrávku do běhu, ve vápně ještě zasekl, ale místo možná vhodnější přihrávky volnému Torresovi zvolil střelu - tu mu Federici vychytal.

Krátce nato se v v úžasném světle předvedl Fernando Torres, když v pokutovém území nasadil jesličky Karacanovi, zasekávačkou se zbavil dalšího beka, ale při střele trefil poslední záchranu v podobě Alexe Pearce. Tlak domácích však přece přinesl kýženou odměnu. V sedmnácté minutě si Eden Hazard ve vápně dlouze pohrával s Gunterem, až se bek Readingu poroučel k zemi a skluzem srazil Belgičana ve zvuku píšťalky na trávník. Následnou penaltu Lampard dělovkou po zemi proměnil a zaslouženě to bylo 1:0.

Jenže radost Londýňanů netrvala dlouho. Ochozy Stamford Bridge rázně zchladil Pavel Pogrebnjak. McCleary si nejprve narazil, pak milimetrově odcentroval míč na hlavu ruského forvarda a ten rovněž přesným projektilem nedal Čechovi šanci - 1:1. S druhým klínem do vazu Chelsea už ale měl Petr Čech výrazně co dočinění. Jednička reprezentace i Blues si vybrala svou hororovou chvilku přesně v okamžiku, kdy musel svůj tým podržet a snadný přímý kop Guthrieho si srazil do sítě - 1:2.

Chelsea byla zcela opařená, otěže utkání do konce duelu drželi Royals, až v nastaveném čase se do šance dostal Fernando Torres, jenže Hazardův centr poslal hlavou v dobré pozici mimo. Do druhé půle se daly očekávat na straně Evropského šampiona některé změny, nestalo se a úvod poločasu dle toho vypadal. Nuda, a když ne, útočil Reading.

Až v 57. minutě konečně odešel marný Ramires a nahradil jej rovněž Brazilec, mladíček Oscar. A byl to on, kdo jako první v druhé půli v modrém dresu zahrozil, po pěti minutách na trávníku střílel z 20 metrů k tyči, ale nerazantně. Ofenziva Chelsea se zdála takřka impotentní, a tak se "musel" situace chopit Gary Cahill. Dvacet minut před koncem napřáhl ze střední vzdálenosti ke střele a i díky nejistému zákroku Federiciho srovnal na 2:2.

Chelsea vyrovnání nakoplo a V osmdesáté minutě měl na noze rozhodující trefu Mata, jenže pravačkou nedal ráně potřebnou přesnost ani razanci a míč proskotačil těsně vedle. Svěřenci Roberta Di Mattea se ale přeci jen vítězného gólu dočkali. Akce to byla nádherná, nutno však dodat, že branka platit neměla. Mata si narazil s Torresem, pak předal Colovi, jenž ideálně našel před prázdnou bránou španělského forvarda. Jeden dotek a oslavy mohly začít - 3:2. Až opakovaný záznam odhalil, že stál Torres v ofsajdu. V samotném závěru pak přišel ještě čtvrtý gól. Zoufale útočící Reading vběhl na roh i s Federicim a to se nakonec nevyplatilo. Torres vyvezl míč k Hazardovi, posila z Lille přeběhla celé hřiště a před brankou ještě gentlemansky předal gól Ivanovicóvi. Ten neměl absolutně žádný problém uzavřít skóre na konečných 4:2. Muž zápasu Eden Hazard si mimochodem za první dvě utkání připsal fantastických pět (!) asistencí.