Anglická Premier League - souhrn 32. kola

Góly: 87. Mikel Arteta

"Šampionův" skon se vším všudy. Manchester City jenom posílil své zakořeněné trauma ze stadionu Arsenalu, i pošesté tu neskóroval, a coby neškodný soupeř se z něj odporoučel nejen bez bodů, ale i jako klub s minimálními vyhlídkami na mistrovský titul. United teď před svým rivalem živí již osmibodový náskok!

Mimořádný tlak spočinul na Manciniho eskadře: na Emirates Stadium, kde City v rámci ligové soutěže neskórovalo celých pět let, byla zvyklá hlavně bránit nulu. Teď však mělo být právě v jejím zájmu útočit, neboť i bod z tohoto utkání rivalovi z Manchesteru velmi nahrával. Proto ačkoliv Lescott s Kompanym odehráli bezchybný první poločas a v žádném případě je nerozhodila ani přemíra potenciálně štiplavých centrů, Citizens to nemohlo stačit. Ti byli od samého počátku bez zraněného Tourého, navíc až do nějaké 15. - 20. minuty nedrželi míč na kopačkách ani 30% času.

Arsenal zkrátka soupeři nedával šanci dostat se do zápasu, působil nesmírně svěže a v pohodě. Ačkoliv jeho jedinou šancí byla gólová hlavička Van Persieho, jíž z čáry omylem vyrazil spoluhráč Vermaelen, úvodní pasáže byly z pohledu Kanonýrů ryze povedené. Citizens se začali relativně chytat až po půlhodině hry, jakkoliv to až do přestávky pořád znamenalo nulové ohrožení pro zadní čtveřici domácího mužstva. To však už alespoň drtivě nevítězilo ve všech herních dovednostech, čímž se klání dostalo do poměrně nudné roviny. Nepočítáme-li tedy pravidelné výstřelky Maria Balotelliho, jenž kromě dvou šlapáků předvedl i jeden ošklivý, patrně červený zákrok na Songovu holeň, Atkinsonem nepochopitelně zcela přehlédnutý.

Bohužel tohle nevábné rozložení sil neodsoudila ani 15minutová přestávka. Spíš naopak - hráči si po ní ještě víc uvědomovali tíhu okamžiku, takže se na trávník znovu vstoupilo ještě s větší nervozitou a ve značné křeči. Šance tak dál chyběly, viditelnou převahou se nechlubila ani jedna strana. Zlom měla přinést až 62. minuta, kdy Song posadil svůj klasický bochánek na hlavu zcela nehlídaného Van Persieho. Ten zanechal Harta bez jakékoliv šance zasáhnout, přitom ale jen orazítkoval bližší tyčku. Citizens, stále nervóznější, se tehdy metaforicky řečeno dívali smrti přímo do očí.

A to se posléze dělo častěji. Gunners se pomalu začínali nadechovat k závěrečnému tlaku, vraceli se k projevu z počátku zápasu. Benayounovi nicméně nevyšla jedna koncovka z krkolomné pozice ani hlavička z postavení nadějnějšího. A když už se před fotbalisty Arsenalu otevřela skutečná příležitost jít do vedení, pan klid i slečna štěstěna se k nim obraceli zády. Takhle v 75. minutě Hart zvládl Walcottovu střelu zázračně odklonit na tyč a pak neuvěřitelným způsobem ve snaze doklepnout míč do sítě selhal jak Vermaelen, tak Benayoun.

Domácí tedy své příznivce napínali až do 86. minuty, kdy z necelých 25 metrů napřáhl Arteta a překrásně vymetl levý dolní růžek Hartovy klece. Spravedlnosti bylo učiněno za dost - a to i později, když šel za dohraný souboj se Sagnou předčasně pod sprchy Balotelli. Manchester City se už na odpor nezmohl, divákům se naskýtal tak maximálně pohled na zlomeného "šampiona". Toho mohl v závěru ještě dorazit Ramsey; v obří příležitosti se ale slitoval, ignoroval pohodlně postaveného Van Persieho a raději sám hodně minul.

Góly: 15. Wayne Rooney (pen.), 68. Paul Scholes

Co se nepovedlo Arsenalu, má Manchester United. Dnešním zdoláním QPR podle stejného scénáře jako na podzim - 2:0, první gól v úvodní čtvrthodince Rooney a pak potvrzení po pauze - přidal na šňůrku i osmé vítězství a dostal pod enormní tlak svého souseda. Ten pokud by snad na Emirates Stadium nebodoval, bude na vedoucí příčku ztrácet již osm bodů!

Jestliže rytmus vzájemného měření sil na Loftus Road neomylně určila Rooneyho trefa během pár sekund, také dnes jeho zásah budoucí vývoj zápasu zcela zásadně ovlivnil. Ve 14. minutě se totiž v ofsajdu postavený Ashley Young poroučel k zemi, hned jak při úniku ucítil na rameni Derryho ruku, čímž pihovatému forvardovi umožnil v klidu docílit 22. branky v sezoně a QPR vrazil pěkně nabroušenou kudlu do zad. Dvě mylná rozhodnutí dobře postavených arbitrů navíc následovalo třetí, logické - sedmá karta pro hráče Rangers v tomto ročníku a o to spíše ztížená situace.

Potom Hughesovi svěřenci - s manažerovým pokynem, aby si to "užili", v zádech - určitě zaslouží absolutorium za hrdě vedený boj. Ten byl nicméně jako takový marný. Hned ve 23. minutě Young po centru Rooneyho pohrdl možností zdvojnásobit náskok, což se nepovedlo i později samotnému elitnímu střelci Red Devils, jehož z přímého kopu vychytal Kenny. Jedinou za zmínku stojící šancí hostů v prvním dějství měl na svědomí chybující Rafael, za něhož ovšem proti Taarabtovi včas zaskočil Evans.

Do druhého dějství MU vstoupilo s cílem co nejrychleji rozhodnout, což se víceméně povedlo. Rafael se málem revanšoval, když jeho pokus Kenny se štěstím odvrátil na břevno, a pak i díky Brazilci v 68. minutě již svým třetím gólem od návratu na trávník podtrhl ďábelskou jízdu Paul Scholes. Právě Rafael přihrával, hlavní práci ale odvedl ryšavý záložník, když se prosadil nízkou střelou z hranice šestnáctky. Ke konci ještě mohl navýšit náskok Carrick - také jeho každopádně odmítla branková konstrukce.

Góly: 37. Robert Huth, 61. Peter Crouch - 26. Michael Kightly

Terry Connor se dneškem zapisuje do novodobých dějin Wolverhamptonu. Ovšem ne chvály hodným způsobem. Od manažera Dochertyho, jenž Vlky vedl v polovině 80. let minulého století, se žádnému z jeho nástupců "nepoštěstilo" prohrát šest ligových kol v řadě. Až nyní prozatímnímu manažerovi. S 22 body v této fázi sezony se dosud nezachránil žádný účastník Premier League...

Nečekaně vlažný byl start večerního derby v rámci kraje Midlands. Oba celky se celou první čtvrthodinu jenom tak jemně oťukávaly, a to opravdu i za absence faulů či řádného napětí. Už tehdy nicméně bylo znát, že pokud někdo bude dnes spolehlivým architektem většiny útoků Potters, pak Peter Crouch. Právě tomuhle dlouhánovi nejprve nedovolil zakončit Stearman, aby si pak více než dvoumetrový hubeňour spravil chuť v hlavičkovém souboji, jehož zvládnutí mělo předcházet Waltersově pohodové doklepávce. Irský forvard nicméně v předklonu senzačně zaváhal, když za čáru spíše dopravil sebe než jen lehce postrčený balon.

Také za tři minuty, když se na Britannia Stadium urodil první gólový okamžik, nebylo vše úplně košer. Po Kightlyho krásném obloučku za zadní linii se totiž marně vrhal Edwards, což ale ve finále Wolves vůbec nemuselo vadit, neboť Sorensen reagoval právě na jeho pohyb a původní trajektorii balonu tedy nepokryl. To odpověď Potters, jež na sebe nechala čekat přesně deset minut, byla už z poněkud tradičnějšího soudku. A to i z toho pohledu, že Vlci klasicky pochybili při bránění - tentokrát se dva vrhali po centrovaném balonu, který se odrazil k nehlídanému Huthovi. Jeho okamžitá rána nachytala Hennesseyho mezi nohami.

I proto, že Wolverhampton dosud v letošní sezoně zvládl dovést do vítězného konce jediné venkovní utkání (to na Blackburnu), které mělo o přestávce za svůj nerozhodný stav, nevcházeli hosté do druhé části coby favorité. Přesto se narodilo pár zajímavých akcí, Kightly měl zároveň dost možná skórovat a celkově spíše Connorova družina mířila za vedoucí trefou. Vše ale nakonec bylo jinak. Zhruba po hodině hry rozehrál standardní situaci Pennant a dominantní Crouch i z poměrně velké dálky hlavičkovaným pokusem přehodil Hennesseyho.

Wolverhampton se tak dostal do mimořádně citlivé situace, z níž mohl vybruslit snad jen díky aktivní a nepříjemné dvojici Jarvis-Kightly. Ta hned mohla mít na svědomí vyrovnání, když se druhý jmenovaný proháčkoval mezi třemi až čtyřmi soupeři a pak divže na zadní tyči nenašel svého kolegu z druhé strany hřiště. S klíčovým skluzem tu přišel na pomoc jeden ze soupeřů. S klíčovým nejen pro tuto chvíli, ale i pro vyznění celého utkání, které možná končilo převahou hostí, další možnosti už ale nepřineslo.

Góly: 30. Clint Dempsey, 45. Clint Dempsey, 80. Mahamadou Diarra

Když vyhrát v cizím prostředí, tak jedině s nulou a proti zachraňujícímu se soupeři. Tahle teze Cottagers platí i po dnešním jasném triumfu na půdě rozjetého Boltonu, který je teprve třetím venkovním úspěchem Londýňanů v této sezoně. Trotters určitě budou rádi, že zároveň prohrály i celky Wiganu a Blackburnu, takže alespoň prozatím zpět do sestupových vod neklesají, jejich dnešní neschopnost prosadit se do střelby nicméně Coylea musí hodně trápit.

Ospalé pasáže plné boje uprostřed hrací plochy otevřely klání mezi Boltonem a Fulhamem, který se měl nést ve znamení domácího stíhání další, již čtvrté po sobě jdoucí výhry. Místo toho to však v podání Trotters byla neobyčejná křeč; vprostředku hřiště to ještě byla přinejhorším vyrovnaná bitva, jakmile však došlo na rozhodující chvíle, prohrával Bolton na plné čáře. Jen pár centrů z levé strany si řeklo za celý první poločas o pozornost publika, kdežto výlety Cottagers takříkajíc "smrděly" gólem alespoň z poloviny. Schizofrenické úvodní dějství si prožil hlavně mladý levý bek Marcos Alonso, jenž se sice blýskl několika světlými momenty, jinak ale hořela prakticky jen jeho strana.

Ačkoliv fauloval N’Gog a ne on, právě z levého rohu šestnáctky (z pohledu bránících Wanderers) rozehrával osudový přímý kop Clint Dempsey, jenž odtud fantasticky vymetl bližší šibenici. A druhý gól, který na sebe nechal čekat až do 45. minuty, pak vzešel již z přímého souboje sprintujícího Duffa a marně stínujícího Alonsa: následný centr odhlavičkoval do sítě opět ten samý suverénní Američan. Pro Dempseyho to byl už 15. gól v sezoně, který se významně zasloužil o hlasité projevy nesouhlasu publika s výkonem Coyleovy party.

Ta proto po vstupu do druhé části působila mnohem svěžeji a sebejistěji, přesto to však po 65 minutách hry úplně klidně mohlo být 5:0. Ano, Wanderers totiž svou převahu zrovna nijak nepromítly do konkrétních příležitostí, zatímco Fulham byl dál neobyčejně efektivní a účelný. Prim už ale tentokrát hrál Bogdán, jenž od doby, co mezi třemi tyčemi vystřídal veterána Jaaskelainena, roste zápas od zápasu. Teď při zemi vytrčenou pravačkou zlikvidoval nejprve obří šanci Duffa a pak i samostatný nájezd Dempseyho, který ještě mezitím po krásné narážečce s Ruizem trestuhodně minul.

Nakonec už tedy mladý maďarský brankář kapituloval jen jednou, když Ricketts nezabránil v průniku a centru Riisemu, který našel skluzujícího Diarru a umožnil tak malijskému záložníkovi první ostrovní gólovou radost. Bolton vedle toho víceméně pokračoval v nastoleném rytmu, přičemž opravdu solidně vypadala leda střelecká pozice Klasniće - jemuž se zamotal míč pod nohy - a Eaglese, který z voleje vysoko přestřelil.

Góly: 62. Branislav Ivanović, 90+2. Juan Mata - 83. Momo Diamé

Fanoušci Chelsea jsou po dnešku o 10 let starší, ale tři body nakonec přeci jen zůstávají na Stamford Bridge. O zaslouženosti vítězství Blues by se dalo dlouhé hodiny polemizovat, Wigan byl Londýňanům vyrovnaným soupeřem a navíc úvodní branka padla z jasného offsidu. Každopádně Matův gól z nastaveného času nakonec byl tříbodový a Chelsea díky němu významným způsobem oživila naděje na Ligu mistrů. Je pátá a na třetí Tottenham ztrácí už jen tři body. Wigan zůstává předposlední.

Bez všech třech zkušených Angličanů dnes Chelsea vyběhla na trávník proti Wiganu. Ashley Cole je zraněn, také John Terry svá naprasklá žebra raději posadil na tribunu, no a Frank Lampard prostě a jednoduše odpočíval před extrémně náročným programem, jež Blues v nejbližších týdnech očekává.

Nicméně jestli si Chelsea představovala, že to proti sestupem ohroženému soupeři půjde snadno, velice se spletla, dokonce se dá hovořit o tom, že Wigan měl v úvodní půlhodině dokonce více ze hry. Až závěrečná fáze poločasu přinesla na kopačky favoritů klid a Blues začali více kontrolovat otěže duelu. Nicméně Wigan odehrál výborný zápas, o čemž může svědčit i držení míče - 47% ku 53% ve prospěch hostí!

Snad první pořádné vzrušení přinesla až dvacátá minuta a Cahillův dalekonosný pokus. Anglický stoper napřáhl z dobrých 25 metrů a donutil Al-Habsiho, aby vyšponoval své centimetry a vyrazil jeho ránu na roh. Na druhé straně si za pět minut poradil s Bertrandem Moses a prověřil přízemní ranou připraveného Čecha, načež se po další minutce za vápnem míče chopil Drogba a o pár decimetrů minul zadní tyčku.

Největší šance úvodního dějství se zapsala pod minutu číslo 38. Mata se šikovně dostal do šestnáctky, cizelérsky si zasekl míč před skluzujícím obráncem, jenže ztroskotal na výborně postaveném Al-Habsim. Následnou dorážku Drogby zastavil na brankové čáře Figueroa. Když pak ománský brankář vyškrábl i Drogbovu hlavičku z nastaveného, odcházelo se do kabin za bezgólového stavu.

Druhá půle navázala na závěr té první a už se odehrála výhradně pod taktovkou Londýňanů. Tedy téměř celá. Převaha Chelsea byla zřejmá a kromě nevyužitých příležitostí konečně přišel i první gól. Ještě než k němu došlo, ovšem opět zaúřadoval Al-Habsi, jenž vychytal v 55. minutě Drogbu. Toho krásným obloučkem vyslal do vápna Juan Mata.

Hrdinou okamžiku se stal po hodině hry Branislav Ivanović, k čemuž mu pomohly dva činy oddělené zhruba sto dvaceti vteřinami. Nejprve otevřel skóre, když ho v offsidovém postavení našel centrem Meireles a srbský bek z bezprostřední blízkosti uklidil do sítě. No a za dvě minuty metr před brankovou čarou likvidoval gólovou střelu Maloneyho. Druhý zásah mohl čtvrt hodiny před koncem přidat Mata, který po Drogbově souboji napálil míč uvnitř vápna do vrchních pater Stamford Bridge.

Jenže pak přišla zhruba desetiminutová pasáž, v níž Chelsea, jak je jejím dobrým zvykem, zcela přestala hrát důsledně, nechávala soupeře tvořit a pouštěla jej do nebezpečných šancí. Neštěstí pro domácí přišlo ve dvaaosmdesáté minutě, kdy Diame nikým neatakován z hranice šestnáctky vyslal nechytatelnou dělovku k tyči a zmrazil Stamford Bridge - 1:1.

Blues však přeci jen ukázali, že o Ligu mistrů chtějí zabojovat, pět minut před koncem ještě po Torresově milimetrovém centru nastřelil v dobré pozici Kalou jen boční síť. Vysvobození se Chelsea dočkala až ve třetí minutě nastaveného času. Drogba krásným polovysokým pasem oslovil Torrese, ten ještě krásnější volejí z první rozezvonil tyč a od ní se kulatý nesmysl odrazil přímo ke kopačce Juana Maty, který by musel snad vrátit registračku, kdyby nabídnutou šanci promarnil - 2:1.

Góly: 82. Luis Suárez - 10. Chris Herd

Tak že by to byla bída jen výsledková? Liverpool opět nevyhrál, za posledních osm zápasů získal jen čtyři body a stále se přibližuje šestičlennému středu tabulky, který chtě nechtě sbírá body ve větším množství než Reds. Ti dnes dlouho prohrávali, nakonec alespoň bodík za remízu 1:1 vystřelil útočník Luis Suárez.

Liverpool celou sezonu, a možná ještě dál, troskotá na otřesné koncovce. A dnešek byl dokonalým důkazem, naopak Aston Villa udělila Dalglishovým svěřencům lekci z efektivity. Jediná gólová příležitost stačila na jeden gól a tedy i na jeden bod. Zato klub z města Beatles si jich vytvořil minimálně pět, jenže v síti se zatřepotal jen Suárezův "doklep" po hlavičce Aggera ze závěrečných minut.

Začněme ale od úvodních okamžiků. Už po šesti minutách odcentroval Downing do vápna a balon se se štěstím dostal až k Dirku Kuytovi. Vybíhající Shay Given ovšem s pomocí tyčky Nizozemce vychytal. A za tři minuty už se sklopenou hlavou přihlíželi gólovým oslavám hostů. Heskey svedl vzdušný souboj s Donim, míč doputoval až k Bannanovi, který sklepl před vápno Herdovi a ten parádně z první pod břevno otevřel skóre - 0:1.

Liverpool měl více ze hry víceméně po celý zápas a do poločasu mohli ještě dvakrát vyrovnat. Nejprve Škrtel hlavičkoval těsně vedle, potom těsně před odchodem do kabin spálil obrovskou příležitost Kuyt. Gerrard ve vápně pálil přímo na nohu holandského útočníka, který ze dvou metrů přestřelil.

Gólu se domácí dočkali až osm minut před koncem základní hrací doby. Ještě předtím opět pomohla Givenovi branková konstrukce, když po Suárezově zakončení zazvonila tyč a od ní míč z brankové čáry vytahoval právě irský gólman. Nakonec se ovšem Uruguayec přeci jen dočkal. Gerrard odcentroval, Agger hlavou trefil břevno a dorážející Jihoameričan měl snadnou úlohu - 1:1.

Góly: 39. Jonathan Howson, 76. Grant Holt - 22. Nikica Jelavić, 61. Nikica Jelavić

Strhující souboj byl zase jednou k vidění na Carrow Road. Domácí Norwich tu dvakrát dotahoval, pokaždé úspěšně a díky velmi dobrému výkonu v druhém poločase si možná v součtu i zasloužil všechny tři body. Čest nicméně náleží oběma stranám, za zprostředkování vskutku kvalitní podívané.

Ta odstartovala v podobně zdrcujícím tempu, v jakém se nesla celou dobu. Již po pěti minutách měli Toffees na svědomí dvě pološance - tu první nedal bez přípravy pálící Gibson, tu druhou Jelavić, jenž se na zadní tyči nedokázal řádně spojit s Gueyeho centrem. Na druhé straně to byl klasicky Grant Holt, kdo inspiroval Canaries k ofenzivním výpadům. Po zákroku právě na jeho osobu se ostatně domácí prvně uvedli, když Bennett z přímého kopu ozkoušel pevnost postavené zdi.

Jen tři minuty poté se Karamelky prvně v zápase ujaly vedení. Netradičním asistentem se ukázal být Phil Jagielka, který ve vápně setřásl svého strážce a našel naopak velmi tradičního zakončovatele Nikicu Jelaviće - ten navázal chytrou patičkou, aby oslavil svůj třetí zásah ve čtyřech startech za Everton. Kanárci pak okamžitě začali usilovat o srovnání, místo toho ale do přestávky málem ještě jednou kapitulovali. To když Hibbertův centr omylem přistál na břevně a z dorážky se pak neradoval ani Cahill.

A tak došlo na 39. minutu a přeci jen nastolený nerozhodný stav. Hoolahan na levé straně dobře zakombinoval s Drurym a pak přízemním centrem daroval Howsonovi premiérový, a značně triviální gól v novém působišti. To už bylo z úvodního dějství opravdu vše, to druhé ale standard střetnutí nijak nedegradovalo. Solidně do něj odstartovali hlavně žlutozelení, kteří si okamžitě přivlastnili střed pole - na to také záhy Moyes reagoval vysvlečením obvykle dominantního Fellainiho.

Právě ten se posléze přičinil o další setnutí Norwiche. V 61. minutě vylovil míč zpod nohou Pienaara, jehož pád načas domácí konsternoval v domnění, že šlo o faul, a skrze Bainese s jihoafrickým křídelníkem pak balon doputoval opět k osvědčenému snajprovi z Chorvatska. Ten se zblízka nemohl mýlit, ovšem definitivní klid do řad svého týmu v žádném případě nevnesl. Naopak Norwich začal šlapat jako nikdy v zápase. Bennett potom možná ze slušné šance rozvlnil akorát boční síť, Holt nicméně možností popatnácté v sezoně skórovat nepohrdl.

Góly: 7. Martin Olsson (vl.), 69. Marc-Antoine Fortuné, 85. Liam Ridgewell

Takhle jasný výsledek se zřejmě čekat nedal. West Bromwich Albion ukázal, že se s ním nemůže počítat v boji o udržení a střed tabulky je nyní ještě nahuštěnější než před kolem. Mezi sedmým a čtrnáctým místem je jen šest bodů, čili stačí dva povedené zápasy či naopak a všem se může přesýpat opačně. WBA je momentálně 12., Blackburn naopak důležité body v boji o ligovou příslušnost nezískal a zůstává na sestupové 18. pozici.

Kam bude zápas směřovat, ukázal už samotný úvod. V sedmé minutě už měli domácí na svém kontě čtyři rohy a právě ten čtvrtý skončil prvním gólem v síti Paula Robinsona. Nejvýše si na něj vyskočil Gareth McAuley, který hlavou trefil Olssona a ten míč umístil nešťastně pod břevno vlastní brány - 1:0.

Hosté se do první vážnější šance dostali až v závěru prvního poločasu, kdy těsně nad střílel David Hoilett. Největší příležitost v utkání však spálili krátce po začátku toho druhého. Hoilett s trochou štěstí sklepl míč do skvělé pozice Yakubuovi, jenž nedůraznou střelou nechal vyniknout Fostera. Totéž se "podařilo" vzápětí Orrovi, proti jehož dorážce opět skvěle zaúřadoval Foster.

No a potom už se jiskřilo prakticky jenom u brány hostů. Na 2:0 zvyšoval po opětovně rozehráném rohovém kopu Marc-Antoine Fortune, k němuž propadl balon na zadní tyč po centru Brunta. Konečnou podobu pak výsledku dal obránce WBA Liam Ridgewell. Ten si parádním způsobem naskočil na centr Dorranse z přímého kopu a bezmocný Paul Robinson jen přihlížel, jak mu do sítě míří míč potřetí - 3:0. Nepovedenému vystoupení Rovers ještě dodal korunu střídající Anthony Modeste, který v poslední minutě za hloupé nakopnutí soupeře uviděl červenou kartu.

Góly: -

No, po obědě bychom si asi přáli něco vydatnějšího, než to, co předvedli aktéři utkání Sunderland - Tottenham. Gólu se fanoušci ani jednoho týmu nedočkali a body si tak oba celky rozdělí po jednom. Pro Sunderland by nic neřešila ani výhra či porážka, avšak Spurs si touto ztrátou, ač byla dá se říct očekávaná, zadělali na pořádné drama v posledních kolech...

První poločas gól nepřinesl a upřímně řečeno nepřinesl ani žádnou výraznější šanci. Fotbal byl nadprůměrný, hrálo se ve slušném tempu, chvílemi na Stadium of Light dokonce zasvitlo slunce - zkrátka pohoda po sobotním obědě. Nicméně scházela jakási nadstavba v podobě gólových příležitostí, což se ostatně dá tvrdit o celém průběhu remízového zápasu.

Domácí byli prakticky po devadesát plus tři minuty sterilní. V úvodním dějství "zahrozili" jen z centrovaných míčů, po případě ze standardních situací, ale to jen v takové míře, že divákům na zlomek vteřiny stoupl srdeční tep... pak výdech a to je tak všechno. Tottenham přeci jen v prvních pětačtyřiceti minutách "něco" ukázal, po čtyřech minutách Assou-Ekotto z 25 metrů napřáhl a křížnou ranou těsně minul branku. Luka Modrić jako první ohrozil branku přímo, ale jeho rána v desáté minutě postrádala razanci a vlastně i přesnost, Mignolet míč bez potíží chytil.

První půle byla poznamenána také dvěma spornými momenty v obou pokutových územích. Nejprve zahrál rukou Bardsley, po něm se míče dotkl dlaní i kapitán Spurs Parker. Píšťala sudího Foye však zůstala v obou případech citlivě němá. V závěru poločasu si ještě vytvořil solidní střeleckou pozici Van der Vaart, ale ve finální fázi jeho pokus zblokoval Kilgallon.

Ani druhá pětačtyřicetiminutovka nenabídla gólové šance a navíc hra začínala postupem času více a více uvadat. Záblesk pověstného anglického tempa přišel po hodině hry, kdy nejprve hlavičkoval těsně nad po centru Assou-Ekotta Gareth Bale. Za třicet vteřin se přenesla hra k druhému vápnu, Larsson centroval na McCleana, před nímž zívala odkrytý brána, jenže tam byl také důsledný Walker, který odvrátil na roh. Po rozehrání se balon dokutálel až k Bardsleymu a ten vypálil dělovku přímo do Friedela.

A pak? Vlastně nic. Dvacet minut před koncem ještě znovu rozvířila vody horní končetina v šestnáctce, tentokrát ta Turnerova. Rafael van der Vaart se dostal bezprostředně před Mignoleta, jehož lehkou technickou střelou i překonal, avšak na brankové čáře zakročil na hranici pravidel anglický stoper. Snad poslední útočný výpad utkání provedl rychlík Gareth Bale, tomu ale v poslední minutě vystavil důraznou stopku perfektním skluzem Gardner.

Góly: 5. Papiss Cissé, 69. Papiss Cissé

Nový fenomén neodumírá. Zatímco na podzim válel Demba Ba, aby po APN definitivně uvadl, dnes je Newcastle hlavně o jeho jmenovci Cissém. Ten dnes ve svém osmém představení na Ostrovech přidal osmý i devátý zářez, čímž se postaral o poměrně senzační výhru na velšském Liberty Stadium.

Druhé bezbrankové remíze narozené mezi těmito dvěma soupeři během jediné sezony se Newcastlu povedlo zamezit velmi brzo; právě jeho přičiněním nicméně úvodní dějství bůhvíjak vábné nebylo. Po pěti minutách, když Cissé po harmonické spolupráci s Cabayem prostřelil Vorma ranou na zadní tyč a uhájil svůj průměr gólu na zápas, se totiž Straky tak akorát zatáhly do obranné ulity, odkud ani neměly přílišný zájem vyrážet k protiútokům.

Swansea tak mohlo relativně nerušeně rozehrávat v barcelonském stylu skrze sérii krátkých přihrávek a alespoň v předfinální fázi občas diváky pobavit. Jakmile nicméně došlo na lámání chleba, ani domácí toho příliš nenabídli. Ve vápně se nebyli schopni prosadit vůbec, takže jediným nebezpečným projektilem prvního poločasu byla Sigurdssonova pumelice ze střední vzdálenosti, kterou s potěšením vyrazil Krul. Tentýž hráč měl jinak na svědomí i další solidní střelu již ze třetí minuty - víc už ale opravdu předpřestávkové dění nenabídlo.

Naproti tomu start do druhé části byl v podání Swans raketový; a taky svým způsobem osudový. Velšský celek totiž ani jednu z několika slušných příležitostí nedokázal proměnit ve vyrovnávací gól, za což následně nepříjemně pykal. Ihned po restartu pálil mimo dnes tradičně velmi aktivní Sigurdsson, přičemž v 53. minutě to po Williamsově teči Allenovy střely užuž vypadalo na změnu skóre - míč ovšem nakonec po vyklouznutí z Krulovy náruče za čáru nedoskákal. To samé pak lze říct i o nepřesné ráně Rangela, po jehož centru ještě záhy relativně nebezpečně hlavičkoval Caulker.

Toho všeho Swans museli litovat po 68 minutách, kdy snad na pár sekund přetáhl přes hlavu dres Newcastlu samotný Thierry Henry. Papiss Cissé tehdy elegantně přebral míč a neméně jemně jej špičkou pravačky podebral, aby ze zvláštní pozice obdivuhodně přeloboval bezmocného Vorma. Stal se tak teprve dvanáctým hráčem historie Premier League (a zároveň jedním z rekordmanů), který se minimálně dvakrát dokázal prosadit ve třech po sobě jdoucích zápasech. Zároveň tímto svým výkonem po zbytek utkání Swans zcela ochromil, takže už se Krul významně netřásl a Newcastle i podruhé v řadě bez kapitána Colocciniho udržel čisté konto.