Anglická Premier League - souhrn 34. kola

Góly: 21. Thomas Vermaelen - 7. Franco Di Santo, 8. Jordi Gómez

Názorná ukázka, jak se má bojovat o záchranu. A názorná ukázka, jak se nemá bojovat o Ligu mistrů. Wigan předvedl na Emirates Stadium heroický výkon, a ať si říká, kdo chce, co chce, zcela zaslouženě vyloupil Arsenal na vlastním stadionu o všechny tři body. Svěřenci Arsene Wengera se v klíčové fázi zápasu nezmohli na nic a proti perfektní defenzivě Latics byli sterilní.

Zápas začal neuvěřitelným nástupem jasného outsidera z Wiganu. Latics zmrazili Emirates Stadium dvěma bleskovými zásahy během dvou minut. Poprvé se skóre měnilo po rychlém brejku, na jehož konci si Franco Di Santo poradil s vybíhajícím Szczesnym a nadvakrát dopravil míč do sítě - 0:1. No a neuplynulo ani sto vteřin, když si Moses parádně pohrál ve vápně se Sagnou, odcentroval a polský brankář ve službách Arsenalu opět zaváhal. Nedůrazně si vedl v souboji s McArthurem, čehož využil dorážející Jordi Gomez a upravil na rozdíl dvou branek - 0:2.

Wengerovi svěřenci pak rozjeli zbytek úvodního dějství ve svých notách a mohli s klidem vyrovnat, proti byl však skvělý Al-Habsi. Ten se poprvé zaskvěl po čtvrthodině hry, když Rosický našel hlavu Benaynouna, který mířil přímo do šibenice, ale Al-Habsi hbitým skokem zabránil snížení. To se mu nepodařilo o pět minut později. Rosický opět nádherně odcentroval a tentokrát Thomas Vermaelen nejen že vystoupal nad hlavy všech bránících, belgický stoper svou hlavičku zároveň i nasměroval mimo dosah ománského brankáře - 1:2.

Krátce nato měli hráči z Londýna velkou převahu, jíž mohli zužitkovat ve vyrovnání, vždy tomu ale "něco" chybělo. V rozmezí pěti minut nejprve vyprášil Al-Habsiho rukavice z dálky Van Persie, poté těsně minul po odraženém míči Djourou, načež Tomáš Rosický v kombinaci s nizozemským kanonýrem vysoko přestřelil. Naprosto ojedinělý ofenzivní výpad Wiganu přišel v 39. minutě, Di Santo vedl brejk, ale skončilo to jen nebezpečně vyhlížejícím centrem, s nímž si však obrana Gunners dokázala poradit. Pak následovala půle číslo dvě.

V ní měl přijít z pohledu Gunners obrovský tlak, za poločas tak čtyři pět gólovek a z nich dva tři góly. Jenže co se nebezpečí týče, Arsenal dohrál dvě minuty po návratu z kabin. To se v závaru před bránou nedokázali dobře zorientovat ani André Santos, ani Robin van Persie a stav tak zůstal neměnný. A zůstal tak i do konce celého utkání, domácí se nezmohli prakticky na nic, zoufale se snažili něco na houževnatého soupeře něco vymyslet, ale marně.

Naopak Wigan podnikal rychlé protiútoky a klidně mohl vyhrát i rozdílem více branek. Ve třiapadesáté minutě Moses opět přehrál Sagnu a ve vápně z úhlu vyzkoušel pozornost nejistého Szczesnyho - ten však tentokrát jedovatý projektil dobře vyrazil. Zakrátko měla nigerijská mladá hvězda jedinečnou šanci zatlouci do naprasklé rakve Arsenalu třetí hřebíček. Po dlouhatánském autu byl u míče dříve než André Santos a postupoval úplně sám na bránu. Pak ovšem zazmatkoval a místo dalšího postupu střílel už z hranice vápna - bez potřebné razance a přesnosti přímo do Szczesnyho.

Tím také vše podstatné skončilo, následovala další sterilní snaha Gunners o vyrovnání, jednou ještě zahrozili hosté - krásný brejk předvedli Latics za dalších deset minut, Moses na jeho konci odcentroval přes vápno na Gomeze a ten se parádně z voleje opřel do míče, leč přestřelil. Pak už jen klasická zdržovačka, několik záběrů na rozčíleného Wengera a závěrečný hvizd.

Góly: 7. Wayne Rooney (pen.), 44. Danny Welbeck, 74. Wayne Rooney, 90. Nani

Revanš před vlastními fanoušky Fergusonovým ovečkám vyšel na výbornou. Aston Villa nebyla pořádně v zápase ani minutu, domácí jeho průběh hladce kontrolovali a navíc i bavili své příznivce uhlazenými kombinačními akcemi. United tak opět neomylně míří za titulem, když odvrátili další "brejkbol" rivala, McLeishovi naopak nekončí starosti s prostou záchranou.

Starý dobrý Manchester United. Jak se asi dalo očekávat, Red Devils se po trapasu ve Wiganu kousli do rtů a Villans začali deptat od úvodních minut. To především skrz trio Rooney-Valencia-Rafael. K nim se občas přidali další jako Welbeck s Youngem, nicméně hlavně zrovna pravá strana dnes United klapala bezchybně. Pozemní kombinace, chytré a přesné centry či pozemní pasy; mladíci Lichaj s Bakerem se nestačili ohánět. Zejména tedy při dvou akcích: jednu z nich po přihrávce Rafaela zakončil Rooney účelnou kličkou a střelou na přední tyč, kde číhal připravený Given, a také další šanci vzniklou centrem zprava (tentokrát Valenciovým) zlikvidoval irský golman, když senzačně zareagoval na Welbeckův podivný volej.

Gólové akce každopádně byly vedeny jinudy. Ta první po levé straně a dosti kontroverzní cestou. Ashley Young totiž podruhé v krátkém časovém období odporně nasimuloval penaltu skokem s doširoka roztaženými nohami (leč k minimálnímu kontaktu došlo) a Rooney poslal již v sedmé minutě Givena k nesprávné tyči. To byl pro celý zápas vůbec rozhodující okamžik, neboť záhy Ďáblové kombinovali opravdu s velkou lehkostí, což bylo znát i u budování druhé trefy. Rychlý vpád do narušeného defenzivního valu Villy vedli Carrick s Evrou, jenž odcentroval na zadní tyč a tam Baker nepochopitelně, nicméně velmi laskavě pustil míč mezi vlastními nohami pro skluzujícího Welbecka.

Pro nestranného diváka, který nezmeškal úvodní dějství, to byl zhruba konec dnešní ligové zábavy. Po přestávce už totiž zápas svůj původní standard jen těžko naplňoval; fotbalisté Manchesteru United zejména šetřili síly a zlehka se udržovali na koni, kdežto Villa sporadicky vystrkovala drápy a také ona se už spíše soustředila na další, pro ni podstatnější utkání. Výsledkem byly tedy až do 74. minuty dosti chudé highlighty o Heskeyho hravě vyražené hlavičce a Rooneyho zpackané koncovce po akci Valencii.

Naštěstí alespoň potom mohlo fanouškovo srdce ještě jednou zaplesat. To když si již uprostřed šestnáctky Rooney pěkně narazil s Valenciou a pak za pomoci mírné a nepříliš významné teče soupeře rozvlnil síť za Givenovými zády i potřetí - on sám podruhé. Teprve pak se stroj opět rozjel. Given se brzy musel zvláštně předvést proti projektilu vzešlému z nepřehledného klubka hráčů, který vyrazil snad hrudníkem, a také Valenciově téměř osudově přizvednuté ráně Lichajem. Irský brankář tak uchránil Villans od drsného přídělu - čtvrtému gólu nicméně tak jako tak nezachránil. United ho příkladně vykombinovali, poslední kolmice šla od Evanse pro Naniho a ten v koncovce prokázal obdivuhodně chladnou hlavu i citlivou levačku.

Góly: -

Hodinu se téměř nic nedělo, až v závěrečných třech desítkách minut se o slovo přihlásil fotbal a bylo se na co dívat. Největší šance zápasu však McClean na jedné a Fletcher na druhé straně promarnili a Sunderland tak s tápajícím Wolverhamptonem ztratil dva body. Vlci i přes remízu ztrácejí na nesestupové příčky při nedohraném kole osm bodů.

První poločas nenabídl dobrou hru. Prakticky celých pětačtyřicet minut se nedělo lautr nic, výjimku tvořili náznaky šancí domácích. V deváté minutě Bendtner vybídl ke střele Larssona, jenž rozčísl unylou atmosféru na Stadium of Light dělovkou vedle. Za pár minut přišel rychlý brejk domácích, Sessegnon dostal před vápnem míč od Larssona a předal do výborné pozice McCleanovi, který těsně minul bližší tyč Hennesseyho branky.

Na tribunách to zahučelo ještě několikrát, nikdy však nebylo o co stát. Největší nebezpečí vzešlo snad z kopačky Bardsleyho, který z velké vzdálenosti prohnal míč vedle brány. Ještě předtím se domácí fanoušci dožadovali penalty za zákrok Kightlyho na Richardsona - píšťalka sudího Foye však zůstala němá a zřejmě správně.

Wolves poprvé významněji zazlobili po hodině hry, kdy se po kombinaci s Fletcherem dostal ke střele Ebans-Blake, ale mířil mimo. Sunderland ve druhém dějství dlouho mlčel, odstřižený byl na hrotu Nicklas Bendtner, jenž se prosadil až zhruba v polovině druhé části. Centr McCleana hlavou nasměroval těsně vedle.

Největší šance utkání přišly v předposlední desetiminutovce. Nejdříve sunderlandský Gardner našel centrem ideálně hlavu McCleana a ten rybičkou trefil u tyčky skvěle zasahujícího Hennesseyho. Sedm minut nato pak rovněž hlavou zakončoval Fletcher, jehož ve vápně oslovil pěkným centrem Jarvis - také toho obral o gólovou radost výborně brankář Mignolet.

Dvě minuty před koncem mohl strhnout tři body na stranu Sunderlandu Sebastien Larsson. Střela Sessegnona mířila přesně na Švéda stojícího na malém vápně, ale záložník si v obtížné pozici neporadil a jeho teč šla hodně nad. Prakticky z protiútoku to ještě zkoušel ze vzduchu Edwards, ale ani on se mezi tři tyče netrefil.

Góly: 37. Gylfi Sigurdsson, 43. Nathan Dyer, 63. Gylfi Sigurdsson

Pět porážek v řadě a Blackburn je definitivně zpátky coby jasný favorit na sestup. Vedle Wolverhamptonu, který to má spočtené ještě spíše, aktuálně na spodku tabulky nikdo nemá tak strašidelnou formu jako dnes rovněž bezradný a neškodný Blackburn. Swansea má již teď jistotu, že ji nepřeskočí žádný z těchto posledních dvou týmů tabulky.

Swansea zejména v minulých dvou kolech budila dojem nesourodého mančaftu, který opravdu není ve své kůži. Dnes se do ní nicméně od začátku začali s úspěchem vracet: jejich kombinační hra měla méně chyb a za pomoci soupeřovy tragičnosti při pokrývání vlastního pokutového území přicházela i nadstavba. Zejména tedy při standardních situacích, kdy každá takříkajíc "smrděla gólem". Především když Rangela zaskočil propadnuvší balon a on tak z výborné pozice jenom tak trknul míč mimo bránu - tehdy hostům výrazně zamrazilo poprvé. A jen na devět minut naposled.

Ve 36. minutě totiž Allen napříč šestnáctkou vzduchem našel kopačky Sigurdssona, ten se na místě nečekaně snadno uvolnil ke křižné střele a zbytečně vylezlý Robinson se jen marně natahoval do vzduchu - míč ho ukázkově přeletěl a zahučel pod břevno. Ještě hůře navíc Rovers bylo o pár sekund později, když teprve naplno vynikla jejich nedůslednost ve vlastním pokutovém území. Nejprve Hanley hanebně odvracel centr Taylora přímo na kopačky Sinclaira, ten měl na hraně malého vápna moře času na vymyšlení koncovky - a tak ještě nerušeně předal míč doprava Dyerovi, jenž se vnějším nártem nemýlil. A to už přitom klidně mohl zvyšovat na 3:0, kdyby chvíli předtím po své levici dobře nezasáhl Robinson proti Grahamovu projektilu.

Blackburn naproti tomu předváděl směrem dopředu dosti odevzdaný výkon. Od počátku rezignoval na jakoukoliv aktivitu vyvíjenou na balon v držení soupeře, o napadání se opravdu jeho fanouškům nemohlo ani snít. Když už se navíc po pauze konečně někdo z Rovers dostal do šance, byl to Dunn a jeho zpackaný halfvolej, který si Vorm mohl dát jako zákusek se šlehačkou. Ať už tedy Steve Kean v šatně poradil svým ovečkám cokoliv, nemělo to na vývoj zápasu pražádný vliv. Ba naopak, úplný vrchol zoufalství Rovers přišel teprve po pauze. V 63. minutě Sinclair prošel jakoby nic skrz tři hráče a jeho přihrávku pak s velkým štěstím, ale přece dopravil do sítě Sigurdsson.

Jediný záblesk, kterému opravdu je nutno zatleskat a zároveň pochází z dílny některého hostujícího hráče, je bomba Davida Dunna z 66. minuty. Anglický veterán tehdy krásnou kroucenou pumelice z hranice šestnáctky orazítkoval levou tyčku Vormovy svatyně. Jinak ale dál platilo, že se do koncovky dostávali především domácí. Sinclairovu slabou střelu sice Robinson neudržel, nikdo však nebyl připraven dorážet; a následná rána Grahama ze střední vzdálenosti byla pro změnu nepřesná. Swans již nicméně další zásah do soupeřova týlu nepotřebovali. Proto je ani nemuselo tolik mrzet, když se Robinson vytasil s prvotřídním reflexivním zákrokem proti tečované střele Lity.

Góly: 22. Graham Dorrans

Mizerná venkovní forma Queens Park Rangers pokračuje. Londýňané získali z posledních jedenácti zápasů mimo svůj stadion jen dva body a stejná vzdálenost je odděluje i od sestupových příček. Wigan i Bolton, tedy týmy, které jsou v bezprostřední blízkosti QPR, mají navíc zápas k dobru; Trotters dokonce dva. West Brom si vítězstvím zajistil pohodlí do posledních kol, o záchranu už se strachovat nemusí.

To svěřenci Marka Hughese budou mít zatraceně těžkou práci, mají sice vše ve svých rukou, ale prostoru pro sbírání bodů je pramálo. Vždyť ve zbývajících čtyřech kolech budou nuceni vyjet na hřiště Chelsea, doma hrají s Tottenhamem - tedy s celky z posledních sil bojujících o Ligu mistrů - a před posledním kolem už budou muset mít prakticky zajištěnou záchranu, na Etihad Stadium je získat body prakticky nemožné.

Ale zpět k utkání. Poměrně líný zápas definitivně probudila až parádní dělovka Grahama Dorranse, který dostal uprostřed hřiště míč od Odemwingieho a z nějakých 27 metrů rozvlnil síť. Skákající Kenny si sice na balón sáhl, ale v cestě za jeho záda mu už zabránit nedokázal - 1:0. Ještě předtím sice zahrozil na jedné straně Zamora a na druhé právě asistent u vedoucí branky Odemwingie, ale bezúspěšně. Robustního Angličana v dresu QPR připravil o gól blokující obránce, africký rychlík pak z úhlu mířil vedle.

V první půli mohl Bobby Zamora vyrovnat ještě dvakrát v rozmezí tří minut. Ke konci poločasu se dostal vynikajícně k hlavičce, která zaplula pár centimetrů vedle tyčky. Krátce nato pak dostal úžasný pas a jeho ránu musel Foster vytahovat pomocí skvělého zákroku.

Druhé dějství patřilo, co se šancí týče, prakticky výhradně West Bromwichi Albion. Jedinou výjimkou byl opět Zamora, který se sice po pěkné akci Taarabta ocitl v dobré šanci, jenže střela mu následně vůbec nesedla. Zato domácí mohli několikrát strhnout výsledek definitivně na svoji stranu. Už deset minut po návratu z kabin napálil tyčku po krásné patičce Odemwingieho Billy Jones. Nedlouho po svém příchodu na hřiště pak potěšil oko diváka sólem Shane Long, ale nakonec ho o míč připravil Clint Hill. Deset minut před koncem ještě z přímého kopu zahrozil Brunt, Kenny tentokrát zasáhl včas.

Góly: 51. Andrew Surman - 18. Carlos Tévez, 27. Sergio Agüero, 73. Carlos Tévez, 75. Sergio Agüero, 80. Carlos Tévez, 90. Adam Johnson

Možná se rodí jeden menší komplex. Norwich byl letos schopný alespoň v jednom zápase potrápit každého ze žhavých kandidátů na poháry, jen Manchester City oběma duely proplul jako nic. Dnes hlavně díky skvělé trojce Agüero-Tévez-Silva.

Ta je bezvýhradně podepsána pod každým gólem - až na ten jeden poslední - a téměř i každou neplechou pro obranu Norwiche, jež dnes vpravdě nevypadala nijak jistě. Například jedna překrásná kombinace skončila u španělského šikuly, který v sevření protihráčů dokázal vypálit jen do Ruddyho. Góly tedy padaly jindy. Nejprve po solidní předávce Silvy prvně v zápase zaúřadoval Tévez, když ranou z nějakých 25 metrů nedal brankáři příliš šancí zasáhnout. Tak se stalo po dobré individuální akci Pilkingtona (zakončené vedle) a Holtově hlavičce uklizené Lescottem z brankové čáry - právě tato Argentincova trefa se tedy stala klíčovou, určující.

Dál se na ní totiž stavělo jedna radost; kupříkladu hned po devíti minutách těsně před završením půlhodiny hry. Tehdy jednu z nejhezčích kombinací ročníku po patičce Téveze suverénně zakončil Agüero. Jediné klopýtnutí záhy po restartu znamenala Surmanova korekce skóre, jež načas zdramatizovala vývoj utkání: Hart ojediněle zaváhal při boxování centr a Angličan s jihoafrickými kořeny neměl problém z voleje snížit. Na tom nicméně Canaries nezvládli ideálně stavět, ačkoliv se Hoolahan pěkně pokoušel zaskočit Harta rychle rozehraným přímým kopem ze strany hřiště a Barry musel v jednu chvíli heroicky bránit ve střelbě Wilbrahamovi.

Dnes totiž zkrátka měli na branky patent jedině hostí. I po pauze, leč s krátkou odmlkou, přeci jen pokračovala snová spolupráce argentinsko-španělského trojlístku. Nejprve v 72. minutě Tévez zblízka odhlavičkoval míč do sítě, pak se zkraje vápna další nechytatelnou střelou prosadil Agüero a nakonec zdrcující osmiminutovkou uzavřel dovršením hattricku Tévez, když zužitkoval mizerné malé domů od Bennetta a po kličce golmanovi zakončoval do prázdné klece.

Definitivní tečku za ofenzivním koncertem pak v samotném nastavení napsal Adam Johnson, jenž nezaváhal po centru Clichyho. Abychom i tady našli stopu magického tria, tak vězte, že akci "druhou asistencí" rozjížděl Kun Agüero. Po třech nedávných zápasech, do nichž tito tři společně zasáhli, je tak jejich vizitka v řeči kanadského bodování takováto: Silva 1+3, Tévez 4+1 a Agüero 7+2!