Anglická Premier League - souhrn 8. kola

Góly: 2. Junior Hoilett - 33. Júlio César (vl.)

QPR dál dělá nováčkovi z Readingu kamaráda do deště - také ono stále čeká na první letošní triumf. Tentokrát sice alespoň neprohráli, remíza 1:1 s oslabeným Evertonem a při ztrátě vedení určitě nemůže Hughese i jeho ovečky nikterak těšit.

V poslední vteřině druhé minuty Hoilett trošku sobecky, ale zejména šťastně a gólově zakončil brejk dva na dva, když svůj slabý projektil fatálně otřel o Bainesovy paty. Ovšem jak ostrý start do zápasu to byl, tak tupě se pokračovalo a uspávalo.

Oběma stranám ze hry nic nehrozilo, to jen pro QPR standardky představovaly hotovou noční můru. Mezi 33. a 35. minutou se Distin nejprve zjevil úplně sám za třemi poněkud lelkujícími hráči Rangers (Zamora neměl vůbec nikoho) a s odrazem od tyče i brankáře Césara vyrovnal; vzápětí Jagielka po rohu hlavičkoval do břevna.

Everton tak mohl v mžiku otočit a nikdo by se nemohl divit. Koneckonců Toffees zatím nejčastěji z celé ligy skórují hlavou; mezitímco Hoops touto cestou nejraději inkasují.

Po další změně skóre se začalo hrát nahoru-dolů a Hoilett ještě do poločasu stihl katastrofálně zakončit dobře zbudovanou příležitost. Míč ze solidní pozice poslal pánu bohu do oken. Už jen to ale potvrzovalo, že na závěr osmého kola se diváci dočkali spíše jen zjančené podívané, které na jedné straně dominoval kontrast v podání klidného Granera a na straně druhé precizní Jagielka. Zrovna on pak heroickým zákrokem vykryl možná gólovou střelu Parka.

Rozhodující okamžik mohl přijít s 64. minutou, kdy Bosingwa se zpožděním zaregistroval nepatrný kontakt s Pienaarem, svalil se k zemi a jihoafrický křídelník uviděl druhou žlutou kartu. Zatímco o první se pochybovat nedalo, ta druhá byla nadmíru podivná a navíc Pienaara s jistotou připravila o Merseyside Derby.

Queen's Park Rangers dnes nicméně nebylo schopno cokoliv soupeři diktovat, podmanit si ho. Naopak se v 70. minutě opět mizerně zorganizovalo při standardní situaci a Júlio César se musel činit proti Jagielkově hlavičce. Navázat posléze mohl Jelavić, jeho oblouček byl však příliš ambiciózním a nereálným kouskem.

V blízké době však své umění musel předvádět také Howard. Po dvou krásných individuálních akcích pokaždé zajímavě pálil Hoilett; v konfrontaci s Cissém si nakonec americký brankář vystačil jen se včasným vyběhnutím. O zbytek už se postaral fantastický Jagielka. Rovněž druhé dnešní utkání tedy skončilo nerozhodným výsledkem 1:1.

Góly: 85. Demba Ba (vl.) - 3. Yohan Cabaye

Před výkopem dala obě mužstva dohromady všehovšudy tři různé střelce - po dnešku přibyl jeden další v Cabayem, přesto Sunderland bez pomoci svého kanonýra Fletchera první letošní Tyne-Wear Derby alespoň zremizoval. Populární výsledek 1:1 tím pádem musel stanovit vlastenec; shodou okolností z dílny Demby Ba, jednoho ze členů onoho vyvoleného čtyřlístku.

Úvodní dějství vlastně takřka dokonale splnilo očekávání. Newcastle si brzy odbyl povinnou vstřelenou branku (skóroval v každém vzájemném souboji se Sunderlandem od založení Premier League), došlo na červenou kartu, pár ostřejších nárazů i nemohoucnost koček, které se také v Tyne-Wear Derby směrem dopředu trápí poněkud tradičně. A o klasiku jde vlastně i jen v kontextu tohoto ročníku, neboť stále platí, že v červenobílém trikotu dosud oslavoval gól akorát Steven Fletcher. Ten se přitom před pauzou nedostal do vůbec žádné šance; nejblíže radosti byl patrně Gardner se svým stříleným centrem z přímého kopu, jenž málem zaplul k zadní tyči.

Jinak by domácí celek rád útočil hlavně skrz Johnsona na pravé straně, jenže ten je soustavně zdvojován, ne-li ztrojován, a proti takové přesile sám přirozeně nic nezmůže. Což nečekaně platilo velmi konstantně. Že Sunderland opařila situace ze třetí minuty, kdy Cabaye díky dřívějšímu podklouznutí McCleana zcela neotravován z druhé vlny dorážel střelu Demby Ba, to by se samozřejmě dalo pochopit. Ovšem že Black Cats nenakopla ani přísná červená karta pro Tiotého za nepříliš obratný šlapák, to už bylo na pováženou.

Newcastlu navíc ve 41. minutě divže nevyšel signál z rohového kopu; a to jen chvíli poté, co se Pardew přeci jen odhodlal k defenzivnímu střídání (Perch za napomínaného Ameobiho). Mackems tak už nemusela strašit představa, že proti nim vytáhlý forvard znovu natáhne parádní střeleckou šňůru (za posledních sedm utkání má průměr gólu na zápas), na druhou stranu měli zase útočit proti početnějšímu, konsolidovanějšímu souboru - což jim dnes vůbec nešlo.

A tato teze byla pravdivá ještě hodně dlouhou dobu. Newcastle se sice čím dál víc omezoval jenom na bránění, což ostatně zní nanejvýš logicky, ovšem Black Cats se do šancí neprosazovaly doopravdy v žádné pasáži. Nevypadaly, že by měly chuť na drama, byly později v každém osobním souboji - až se Martin O'Neill rozhodl ke stažení nevýrazného Sessegnona a přetočení systému na klasické 4-4-2 se Sahou a Fletcherem vepředu.

Ani to ale dvakrát nezabralo. Spíš ještě v 74. minutě nechybělo mnoho, aby Demba Ba po vlastním geniálním zpracování stihl před vyběhnuvším Mignoletem také zakončit a rozhodnout. První pořádnou šanci zápasu si nakonec domácí vytvořili až v 82. minutě, když prodloužený centr dopadl na zadní tyč ke kopačkám Sahy a ten se bohužel pro SAFC nestihl ideálně srovnat. U tyčky navíc ještě pro všechny případy hlídkoval Taylor.

Teprve v 86. minutě už Newcastle nikdo a nic nezachránilo; Black Cats se přeci jen dočkaly, ačkoliv se můžeme dohadovat, zda opravdu zaslouženě. O'Shea si doskočil pro centr Larssona, ovšem aby se zachovalo Fletcherovo "one and only" privilegium, rozhodující dotyk patří Dembovi Ba.

Vyrovnávací gól nakonec zřejmě bude evidován jako vlastňák ironicky nejlepšího střelce Newcastlu, jenž po nešťastném okamžiku stěží skrýval úsměv, jak absurdní trefu měl na svědomí.

Góly: 20. Grant Holt

Chris Hughton slaví premiérové vítězství na lavičce Norwiche; a jaképak! Na třetí pokus se mu povedlo zdolat jedno zaběhlé, velké jméno mezi anglickými kluby. Zatímco Liverpool s Chelsea Kanárkům uštědřily pořádné nakládačky, bezzubý Arsenal si z Carrow Road veze prohru 0:1.

Arsenal na soupeře vyrukoval s taktikou zdeptat ho pečlivou kombinační hrou; tedy až poté, co Podolski nezakončil přesně dvě solidní akce svých spoluhráčů. Právě tyto světlé momenty byly nadlouho těmi jedinými, které mohly fanoušky Gunners hřát u srdce. Z bezduchého baga se totiž brzy stal nepříjemný stereotyp.

A Arsenal za svůj pocit nadřazenosti pykal. I přes zhruba 40procentní převahu ve statistice držení míče stačila jedna odvážná dalekonosná střela Tetteye, nepřesvědčivý zákrok Mannoneho a Grant Holt mohl hladce dorážet. Takto skóroval už ve třetím po sobě jdoucím klání; a opět proti členovi Big Four jako v obou předchozích případech.

Nicméně Arsenal prohrával i proti West Hamu a nakonec ještě přesvědčivě zvítězil. Tohle ale nebyl ten případ. Rovněž ve 34. minutě šlo připomenout, že si Kanonýři nepřipravili další šance, zato Turner právě v tuto chvíli mohl klidně potrestat ostudné soupeřovo bránění rohového kopu - svůj projektil ale mezi tři tyče trestuhodně nevtěsnal, a to ani zdaleka.

Po přestávce se kupodivu nedostavila žádná změna; respektive progres směrem dolů, k horšímu. Arsenalu neprospívala zejména skutečnost, že se obvyklý tahoun Cazorla očividně nevyspal vůbec dobře. Celkově šlo o poměrně klasický výkon Kanonýrů ihned po reprezentační pauze, a tak blíže další trefě byli dál spíše domácí. Hoolahana nepustil do právoplatné koncovky zdvižený praporek a pár náznaků předvedl také Holt.

Jinak se de facto nic nedělo, škodolibý divák mohl tak maximálně přihlížet drsnému utrpení hostů z hlavního města. Červení soustavně selhávali v soubojích jeden na jednoho, lehkomyslně odevzdávali balony na kopačky žlutozelených, kteří následně mohli proudit do četných volných prostor. Po zkratu Vermaelena šel dokonce unavený Holt nějaký čas sám na Mannoneho, v koncovce sólové akce ale nesmyslně podebral míč, aby jej pouze kamarádsky dloubl do Italovy náruče.

Pokud Arsenal nepřesvědčoval před pauzou ani po ní, tak také závěrečný tlak v jeho podání nestál za řeč. Ruddyho akorát ze střední vzdálenosti jednou prověřil Arteta; Gervinhovi totiž slušnou příležitost ukradl včasný a heroický skluz Bassonga.

Góly: 65. Pablo Hernández, 67. Michu - 69. Emmerson Boyce

Tři minuty. Taková doba stačila Swansea ke třetímu vítězství v sezoně. Po pěti zápasech bez výhry konečně svěřenci Michaela Laudrupa prolomili mizérii a udolali Latics 2:1. Rozhodlo zářivé pásmo mezi pětašedesátou a sedmdesátou minutou, v němž padly všechny tři branky.

První poločas gól nenabídl a byl poměrně vyrovnaný s šancemi na obou stranách. Po dvanácti minutách se do gólovky dostali hosté, Koné přiťukl McArthurovi, ale záložník Wiganu z penaltového puntíku Vorma nepřekonal. Pět minut poté se do brejku řítil De Guzman, předložil Michuovi, jenž ovšem těsně přestřelil břevno.

Do konce úvodního dějství mohli podobně udeřit i hosté. Po křídle unikl Beausejour, dostal se i do střelecké pozice, ale rovněž mířil nad. Góly padaly až po pauze a všechny v krátkém časovém rozmezí. Dvacet minut po přestávce si první gól v bílém dresu připsal někdejší hráč Valencia Pablo Hernandéz, který využil přihrávky od De Guzmana a překonal Al-Habsiho - 1:0.

Jen dvě minuty poté už to bylo o dvě branky. Asistenci i branky si znovu připsal Jonathan De Guzman, který rozehrál rohový kop přímo na hlavu nejlepšího střelce Premier League Michua, který zvýšil už na 2:0. Jenomže ani ne další dvě minutky nato se zápas zdramatizoval. Centr Beausejoura dolétl až k McCarthymu, jenž na penaltě oslovil Emmersona Boyce, jenž efektní patičkou snížil na 2:1.

Wiganu zbývalo do konce dvacet minut, aby s výsledkem něco udělal, jenže se nedostal ani do pořádné šance. Di Santo deset minut před koncem nepropasíroval míč do brány a v závěru Maloney ani netrefil prostor tří tyčí. V poslední minutě nastaveného času ještě proti nezkonsolidované obraně hostí pelášil Michu, ale sám proti Al-Habsimu tentokrát neuspěl.

Góly: 46. Mark Noble, 48. Kevin Nolan, 72. Mark Noble, 87. Modibo Maïga - 63. Adam Lallana

Již popáté v sezoně dnes Southampton pokořuje hranici tří obdržených branek; dnes ji dokonce i podruhé překročil. Přitom poločasové skóre 0:0 neomylně napovídalo, že se Adkinsova parta směrem dozadu zvedá, po pauze už to ale zase byla ta stará písnička. West Ham, inspirovaný záložníkem Noblem, ve finále udeřil hned čtyřikrát.

Jaaskelainen byl zatím ze všech prvoligových golmanů povoláván do akce vůbec nejčastěji (32 zákroků), první poločas mu ovšem na této statistice příliš nepřidal; spíš vůbec. Ojedinělý Rodriguezův pokus si to namířil mimo tři tyče. A vlastně ani debutant Boruc na druhé straně prakticky nebyl v pohotovosti - jen si jednou odvážně doskočil pro Jarvisův centr. Obecně to na hrací ploše Upton Parku vypadalo tak, jako by se obě strany předháněly v důraznosti sdělení, že jim na finální fázi vlastně ani nezáleží. Tu pravidelně nezvládaly, ne-li odbývaly.

A ničemu nepomohl ani pozdější posun Sotonu k opatrnější mezihře, kdy se divák pomalu nedočkal riskantnější přihrávky - také tahle změna, přirozeně, tvorbu šancí nijak nestimulovala. Po 45 minutách tak šlo na Boleyn Ground docela dobře zkonstatovat nudu, zcela nezáživný průběh, charakterizovaný čekáním Kladivářů na otevřené prostory pro brejkové výpady, které ovšem Saints - pozornější než kdy jindy - stále ne a ne připouštět.

Jenže druhé dějství se neslo ve znamení hostujícího "vracení se do minulosti"; tedy do dob, kdy obrana soustavně hořela a dovolovala protivníkům střílet jeden gól za druhým.

Pár sekund po restartu tedy Boruc udělal to nejhorší, co brankář udělat může. Po Nobleově centru ze standardní situace nejprve vystartoval, pak ale začal ustupovat a nakonec se ocitl být na špatné noze, když Collins inkriminovaný centr jen proběhl, aniž by se ho dotkl. Noble se tak prosadil, jakkoliv o to původně neusiloval.

A pak pro změnu otřesné váhání v rozehrávce potrestal Benayoun, když na zadní tyči geniálně uzřel lehce schovaného, avšak vzápětí snadno skórujícího Nolana. Po dvou minutách a pár sekundách tak bylo rázem takřka hotovo.

Po hodině hry na plac mířili dva útočníci, nejlepší střelec týmu Rickie Lambert i Zambijec Mayuka; ještě než ale stihli vystřídat, jeden z "odpadlíků" Jay Rodriguez podržel míč ve vápně soupeře, ideálně našel Lallanu a jeho práce nemohla být skvělejších parametrů. Citlivý první dotyk s mičudou šel ruku v ruce s obratnou otočkou a okamžitým finišem takříkajíc "pod víko".

Soton znovu ožil, navíc s Lambertem se pak ihned dostavila potřebná urgence v útočné třetině. Sám důrazný forvard zajímavě pálil z přímého kopu i nepřesně hlavičkoval - a jižané rázem vypadali být nasměrováni za částečnou bodovou nadílkou. Z tohoto sympatického směru je ale opět odklonila Fonteho hloupost při šplhání na Andyho Carrolla ve vlastním pokutovém území; ta WHU přinesla penaltu a Nobleovi druhý zásah v zápase.

To už Saints poněkud znechutilo, další mohutný nádech se již nekonal. A to i přes zmatky dua Reid-Jaaskelainen. Naopak se ještě v neuvěřitelném světle předvedla letní posila WHU Modibo Maïga, jenž se i v trojím obklopení po delším sprintu prosadil k technické střele na zadní tyč - 4:1.

Góly: 67. Shane Long - 80. Edin Džeko, 90. Edin Džeko

Stále neporažení. Nejen Chelsea, ale i Manchester City ani v osmém kole nepoznal hořkost porážky, když na hřišti West Bromwich Albionu zvítězil 2:1. Téměř sedmdesát minut přitom hrál v oslabení po červené kartě Milnera. Na Longův úvodní zásah však deset minut před koncem zareagoval Edin Džeko a stejný hráč v nastaveném čase po přihrávce dalšího žolíka Agüera rozhodl.

První zahučení v ochozech měli na svědomí domácí, jmenovitě Mulumbu, který už po 20 vteřinách střílel ze střední vzdálenosti, ale mířil vedle Hartovy branky. Na Fostera vyšla řada až po dvanácti minutách, nicméně práci měl podobnou jako Hart, Balotelliho přízemní střelu mohl chytit bez problémů do náručí. Zapotil se až za další dvě minuty, Richardsovu hlavičku vytěsnil konečky prstů nad břevno.

Klíčový okamžik utkání se stal ve třiadvacáté minutě. Vincent Kompany přišel o míč ve středu pole a Morrison pohotově vyslal Longa do běžeckého souboje s Milnerem. Irský forvard svého soka předběhl, Milner se uchýlil ke skluzu, a jelikož byl posledním hráčem hostí, musel bez větších emocí zblízka pohlédnout na červený kartonek od sudího Clattenburga.

Baggies nicméně přesilovky nedokázali příkladně využít, jediný náznak příležitosti si vytvořil Claudio Yacob, jenž těsně minul bránu. Tu největší šanci naopak spálil hostující Mario Balotelli. Italský forvard na boku vápna úžasným způsobem pronikl přes dva obránce soupeře, jenže při zakončení ztroskotal na výtečném Fosterovi.

Anglický gólman zazářil i na začátku druhého dějství, po dvou minutách hry vychytal pěknou střelu Téveze. Pak se hra na chvíli utišila a v sedmašedesáté minutě přišla exploze. Střídající Peter Odemwingie střílel a Shane Long na hranici ofsajdu vyčíhl ideální moment, vysprintoval k Hartovi a těsně před ním tečoval Nigerijcův pokus do sítě - 1:0

West Bromwich hrál takticky, nikam se nehnal, ale zároveň soupeře do šancí nepouštěl. Dvanáct minut před koncem naplánoval Roberto Mancini střídání, které mu nakonec zařídilo alespoň bod. Edin Džeko po necelých dvou minutách na hřišti vyskočil nejvýše po přímém kopu od Téveze a hlavou vyrovnal na 1:1.

V poslední minutě měl na hlavě rozhodnutí Romelu Lukaku, jenže nasměroval míč přímo do Harta. Stejný hráč pak v nastaveném čase nůžkami pod břevno donutil Harta k dalšímu dobrému zákroku. Jenže následoval nepovedený roh, brejk vedený Agüerem, přihrávka na Džeka a rozhodující zásah Bosňana na konečných 1:2. Infarktový závěr ještě mohl přinést vyrovnání, ale Lukakovu střelu vykopl z brány Clichy.

Góly: 27. Wayne Rooney, 44. Robin van Persie, 46. Danny Welbeck, 65. Wayne Rooney - 11. Wayne Rooney (vl.), 58. Michael Kightly

Zdánlivě dlouhou, ale v tomto případě spíše krátkou cestu od titulu smolaře k hrdinovi ušel dnes Wayne Rooney. Svůj vlastní gól, který senzačně nasměroval hostující Stoke do vedení, totiž vzápětí odčinil hned třemi "kanadskými body" (2+1), aby se zasloužil o stvrzenku dobré bilance Rudých ďáblů s tímto soupeřem z kraje Midlands.

Pro Potters to byl vskutku šťastný začátek. Na první pohled to možná sice vypadalo, že Adamův centr z přímého kopu za de Geu nasměroval Shawcross, nakonec se ale ukázalo, že tím přesně mířícím nebyl nikdo jiný než Wayne Rooney. A doopravdy ne naposledy. Jakkoliv posléze hosté na hladce nabytém vedení docela umně stavěli a skrze Adama s Crouchem brzy zjemna prověřili španělského brankáře ve službách MU, favorit se ještě včas stihl postavit na vlastní nohy.

A Rooney ve 26. minutě konečně úřadoval stylem, jakým se na oslavu 10. narozenin coby prvoligového hráče sluší a patří. Předal míč Van Persiemu, pokračoval dál do vápna - a tam spoluhráčův centr nekompromisně zatloukl do sítě. Tím odstartoval delší pasáž vyplněnou tlakem domácích, jejichž snažení suverénně režíroval Robin Van Persie. Právě on také po decentních pokusech Rooneyho, Welbecka a Scholese konečně vystřelil MU kýžené vedení. Ještě před pauzou si naběhl na centr Valencii a již pošesté se letos v lize nemýlil.

United se uklidnili a ještě lépe jim bylo ihned po změně stran. To dostal Rooney moře volného prostoru, takže prostě jen vyzval ke skórování kolegu z reprezentace Dannyho Welbecka. Pak už se Stoke zmohl jen na menší komplikace: po Begovićově fantastickém zákroku proti Evansovi, preciznímu strážci Crouche mimochodem, se k velkému sólu nadechl Kightly, aby ještě zařídil těsný kontakt obou stran. Ty opětovně a definitivně rozdělil Rooney již v 65. minutě svým 200. gólem v profesionální kariéře.

Góly: 29. Raheem Sterling

Zlaté tři body pro Liverpool. Reds nepředvedli zrovna perfektní výkon, dlouhá časová pásma byla na stadionu i nuda, ale většina fanoušků nakonec odcházela z Anflieldu spokojená. V prvním poločase se po ose Suárez - Sterling narýsovala první a jediná gólová situace a pro Liverpool měla cenu vítězství.

Úvodní pasáž utkání v Liverpoolu nudila. Sterilní Reds sice měli míč na kopačkách drtivou většinu času, ale přes důsledně bránící blok Readingu ne a ne se dostat. Na Anfield Road si na první alespoň trošku zajímavou událost museli fanoušci počkat až do devatenácté minuty, ale ani tehdy to nebylo žádné terno. Sterlingovu střelu chytil Mccarthy snadno do náruče.

Po pětadvaceti minutách zkoušel obloučkem překvapit gólmana Readingu Suárez, ale ohrozil jen boční síť. Fanoušci Liverpoolu se dočkali o čtyři minutky později. Rychlý brejk vyšperkoval chytrou přihrávkou za obranu na Sterlinga Suárez a mladičký křídelník zakončil se zkušeností o mnoho let staršího borce - 1:0. Zároveň se stal druhým nejmladším střelcem Liverpoolu po legendárním Michaelu Owenovi.

Uruguayský útočník se zanedlouho snažil zvýšit skóre sám, nicméně jeho pumelice ze střední vzdálenosti prosvištěla vedle branky. V samém závěru poločasu ještě pokoušel štěstěnu Glen Johnson - jeho střela sice měla potřebnou razanci i výšku, ale mířila přesně do míst, kde stál McCarthy, jenž tak další míč za svá záda nepustil.

Ve třiapadesáté minutě už to mohlo být klidně 2:1. Nejprve Suárez zamotal hlavy obráncům a jen včasný a dobrý zákrok McCarthyho zabránil brance a za pár vteřin už na druhé straně pelášil sám na bránu McCleary, jenže i on ztroskotal na brankáři - Brad Jones mu skvěle zmenšil úhel a jeho střelu vyrazil. Čisté konto mladý gólman ustrážil i proti nebezpečné střele McAnuffa. Jiskřilo střídavě na obou stranách, z úhlu v sedmašedesáté minutě pálil Gerrard - opět však vítězně vyšel brankář.

Na konci už Liverpool víceméně kontroloval hru, nikam se příliš nepouštěl a držel si soupeře na distanc od branky. Výjimkou byla střela Shoreyho, kterou ale Jones ztlumil pro sebe a pečetil tak hubené, ale důležité vítězství 1:0.

Góly: 84. Chris Baird

Nechybělo mnoho a duel Fulhamu s Aston Villou opět nenabídl jedinou gólovou situaci. Nakonec alespoň jednu takovou předvedli domácí, kteří tedy nadšeně pokračují v pozitivním startu do sezony. Naproti tomu hosté navázali na mizérii předchozích týdnů či spíše měsíců.

Na Craven Cottage, kde spolu loni oba celky sehrály ubíjející bezbrankovou partii, se zásluhou domácích odstartovalo ve svěžím duchu. Brad Guzan se hned musel zlehka rozcvičit při pokusech Berbatova a Richardsona, později ho akorát lehce poškádlila hlavička Petriće. Villans se mezitím jen sotva chytali, v protiútocích se jedině Agbonlahor zvládal jakž takž prosazovat; vzadu navíc obránci neustále selhávali při pokusech odvrátit složité balony...

...a že jich tedy bylo. Cottagers centrovali nebezpečně napoprvé, přičemž se ještě dostávali k dorážkám či opakovaným pokusům. Ty nicméně obvykle ústily v poloviční projektily, jakým byl třeba uspěchaný Berbatovův volej. Jakkoliv se tedy v šestnáctce hostí pořád něco dělo, Guzan až na popsané úvodní chvilky až do pauzy vůbec nebyl prověřen.

A Cottagers v nastaveném rytmu pokračovali i po změně stran, když ihned další nadějnou příležitost zahodil Rodallega. Villans si ale pochopitelně uvědomovali, že takhle to dál nepůjde, a tak sami začali po restartu mírně hrozit; leč ve stylu soupeře. Vše tradičně vedl Agbonlahor, jemuž se neujala ani "centrovaná střela", ani pozdější hlavička.

Jediným střelcem zápasu se tak nakonec v 84. minutě stal někdo velmi netradiční, obránce Fulhamu Chris Baird, jenž si při Riiseho rohu doběhl na přední tyč, aby pohotově sklepl míč do sítě. Birminghamští už pak nenašli dostatek času ani odvahy na odpověď, jakkoliv žolík Benteke z necelých deseti metrů klidně mohl alespoň trefit prostor mezi třemi tyčemi.

Góly: 47. William Gallas, 54. Jermain Defoe - 17. Gary Cahill, 66. Juan Mata, 69. Juan Mata, 90. Daniel Sturridge

Famózní jízda Chelsea pokračuje bez ztráty květinky. Úžasný zápas plný gólů, šancí a zvratů byl k vidění na White Hart Lane a Blues jej až na úvodních deset minut druhé půle režírovali s noblesou. Do role hlavního scénáristy se opět nominoval Juan Mata, který sám otočil z 2:1 na 2:3 a definitivní tečku pak napsal pro Daniela Sturridge.

Zápas začal velice opatrně, ze začátku byla více u míče Chelsea, ale nedošlo k žádnému ohrožení branky. Nejzajímavějším okamžikem prvních minut byla událost z deváté minuty, kdy Hazard kolmicí hledal Torrese, jenž před vybíhajícím Friedelem na přihrávku těsně nedosáhl. Na konci úvodní desetiminutovky pak pálil zpoza vápna těsně vedle Oscar.

Velké věci se začaly dít na konci druhé desetiminutovky. Rohový kop Hazarda odvrátil Gallas jen mezi penaltu a velké vápno, kam se jako velká voda vřítil Gary Cahill a fantastickou volejí pod břevno i s drobnou pomocí tečujícího Caulkera otevřel skóre - 0:1. Hned vzápětí sprintoval s odpovědí vstříc brance Chelsea Jermain Defoe, ale jeho střelu Čech vyrazil a míč následně odpálil do bezpečí Ashley Cole

Tottenham se do velké šance dostal přesně po uplynutí třiceti minut, po skrumáži v šestnáctce hostů se k odraženému míči dostal Gylfi Sigurdsson, jehož přízemní rána zblízka minula tyč o decimetry. Po hlušším období, kdy se týmy nemohli dostat pořádně do hry spálil dvojitou šanci Juan Mata. Sedm minut před přestávkou střílel po přihrávce Ramirese do Friedela a dorážku v obtížné pozici poslal vysoko nad.

Fanouškům Chelsea pak muselo zatrnout v závěru poločasu, kdy se do jejich vápna snášel nepříjemný centr, ale Petr Čech si ve velmi těžké situaci se štěstím poradil. Dvě minuty po obrátce jej však obrana nechala zcela na holičkách. Takřka dokonale zahraný přímý kop ze střední vzdálenosti vracel osamocený Jan Vertoghen na hranici malého vápna, kde míč lehkou tečí usměrnil do sítě William Gallas - 1:1

Tottenham vstoupil do druhého dějství jako politý živou vodou a vyrovnávací branka jeho lauf jen umocnila. Krátce po gólu střílel Sigurdsson, ale blokující obrana stačila zamezit další pohromě tečí na roh. Další pokus islandského záložníka z podobné pozice výborně chytil Čech. Druhý gól však byl na spadnutí a zadost mu bylo učiněno ve čtyřiapadesáté minutě. Aaron Lennon po krátkém tažení k vápnu natáhl ke střele a jeho nezcela povedený projektil usměrnil pohotově do sítě Jermain Defoe - 2:1.

Jenže po hodině se v celé své nahotě odhalil faktor, díky němuž je v současnosti tam, kde je. Faktor Mata. K vyrovnávacímu gólu se opět nachomýtl Gallas, jenž odpravil Oscarův centr přímo do míst, kde stál Juan Mata a drobný Španěl si počínal precizně, když míč nasměroval milimetrově k tyči - 2:2. Uběhly jen tři minuty a Chelsea otočila stav úplně. Mata předal míč Mikelovi a rozkmital své rychlé nohy směrem k brance. Defenzivní středopolař posunul balon Hazardovi, belgický filuta geniálně z jednoho doteku vyslal Matu do nájezdu a v těchto pozicích se hráč s číslem deset nemýlí - 2:3 Samostatný únik Torrese, který forvard prováhal a po zákroku Vertoghena o míč přišel, tak už nemusel tak mrzet.

Definitivní hřebíček do rakve Spurs mohl zatlouci opět Torres, který po fantastické přihrávce Maty postupoval z úhlu sám na bránu, jenže jeho střela o centimetry minula zadní tyč. V samém závěru se znovu vyznamenal český brankář mezi třemi tyčemi Blues. Dvě minuty před koncem na dvakrát vyřešil zapeklitou situaci v souboji s Adebayorem a minutu na to skvěle vyrazil Walkerovu dalekonosnou ránu na roh.

To se ukázalo jako dost možná nejdůležitější okamžik zápasu, jelikož po následné standardce přišel brejk Chelsea, na jehož konci Mata vybojoval zdánlivě ztracený míč na Walkerovi a jeho pas na stříbrném podnose střídajícímu Sturridgovi se nedal neproměnit - 2:4.