Anglický glosář: O tom, jak rychle a snadno vyspravit VAR

25.09.2019, 13:03

Na poslední kolo Premier League si v tuhle chvíli možná už ani nevzpomínáte, a přesto tu je opět Anglický glosář, aby vám ho náležitě připomenul. Opožděný a tentokrát kratší, ale kdo by se náhlému úbytku energie vůbec mohl divit, když jsem se po dlouhém odolávání rozhodl poprvé věnovat vy-víte-čemu...

Speciálně pokud jste fanouškem Tottenhamu, nejspíš se vám už ve středu zdá uplynulý víkend notně vzdálený, zatímco ten nový nemůže přijít dostatečně brzy.

Od svého sobotního kolapsu s Leicesterem, zaviněného mj. vy-víte-čím, jste si totiž stihli prodělat již druhou zlomeninu srdce, když Spurs včera též senzačně vypadli z Carabao Cupu s Colchesterem United. Jednalo se o první kohoutí krach s celkem ze čtvrté ligy od dávné sezony 2005/06.

Tottenham takhle venku stále od měsíce května nevyhrál; a v lize se jeho neschopnost na cestách táhne už od ledna, přestože v posledních třech venkovních zápasech na tom byl v poločase lépe než soupeř. Ve všech třech. Ačkoliv tedy byl Mauricio Pochettino zrovna předevčírem zvolen třetím nejlepším trenérem planety, mnozí se momentálně baví představou, že by u Spurs nemusel ani dokončit probíhající sezonu.

O tom, co je v Tottenhamu shnilého, jsme se už nicméně jednou nezávazně bavili. Dnešnímu "vydání" tak ve všech možných světlech dominují oba celky z Manchesteru a také téma, kterému jsem se doteď křečovitě vyhýbal: na přetřes konečně přichází video asistent rozhodčího (VAR), jehož vliv letos v Anglii pociťují poprvé...

Velká debata

Definitivní řešení diskuze, která zachvátila všechny kouty sociálních sítí a mediálních prostorů.

Předmět debaty: Přistoupíme-li na tezi, že VAR není úplně k ničemu...

Jádro sporu:

Premier League měla VAR pokrk již po prvním kole první sezony implementace. O tom nemůže být sporu, protože VAR má aktuálně až pokrk úplně každý fanoušek fotbalu. Od vtipných obav o vymizení jakýchkoliv gólových oslav z trávníků a tribun až po zcela legitimní obavy o vesměs všechno ostatní, není těžké nabýt dojmu, že VAR od začátku prvního turnaje tohoto léta vygenerovalo snad více emocí než fotbal samotný.

Hned zkraje předesílám, že se sám řadím mezi ty větší obhájce technologie ve fotbale a sportu obecně, takže ode mě žádné hysterické "pryč s videem a zpátky k ryzímu fotbalu!" čekat nemůžete. Zároveň však mám za to, že veškerá technologie se musí implementovat s opatrností a jasnou vizí, která ve vztahu fotbalu k VAR ukrutně schází. Zde jsou tři mé návrhy na opatření, která by svět s VAR ihned učinila lepšími:

1) Hodně výtek směrem k VAR se týká časové prodlevy, která má pro mě zhruba dvě dimenze. S jednou, která se týká příliš častého kouskování hry a přezkoumávání každé jednotlivé nejasné situace, nemám větší problém, dokud je jasně vymezeno, v jakých případech se smí hlavní rozhodčí na VAR obrátit. S tou druhou, která se týká času stráveného nad jedním přezkoumávaným případem, už problém mám a dosti zásadní.

Právě neuznaný druhý gól Tottenhamu z této soboty nám poslouží jako průvodní příklad, protože na něm lze krásně demonstrovat, jak jsme se od přirozené mantry "zamezme donebevolajícím chybám a přehlédnutým metrovým ofsajdům" dobrali k "nimrejme se v tom, jak jen je to možné, abychom za pomocí kamer s možnou odchylkou 30 centimetrů posuzovali ofsajdy v řádech milimetrů", kdy se mnohdy dobíráme zcela nepřirozeného stavu, v němž se postavení "na úrovni soupeře" fakticky rovná "v ofsajdu".

Tímto soustavně vytváříme problém tam, kde jsme nic řešit původně nemínili. Jakákoliv videotechnologie se vždy prodává stylem, že vymýtí očividné přešlapy (kterých je poskrovnu), a my se místo toho v první řadě zaobíráme hraničními případy (kterých je vrchovatě), nad nimiž bychom se dříve sotva pozastavili? Vždyť i samotné pravidlo o postavení mimo hru bylo zavedeno, aby hráči "nečíhali za bukem"; to byl jediný důvod.

Takže odteď prosím takhle: jakmile na posouzení dané situace rozhodčí potřebuje více než cca 30 sekund (v případě Sonova ofsajdu šlo zhruba o tři minuty), jedná se o situaci, kterou objektivně nelze rozluštit, a kterou tedy není radno převrátit naruby. Pokud na něco civíte půl minuty a stále nemůžete s rozhodností uzavřít "bylo to takhle", potom neexistuje dobrý důvod se domnívat, že příští půlminuta cokoliv změní.

Alternativní řešení: šetření VAR končí ihned, jakmile si kdokoliv ze sudích uleví zřetelným "pff" nebo "uff".

2) Tento bod částečně vychází z toho prvního a, k údivu mě samotného, též z dřívější kritiky Jamieho Carraghera. Ten hned zkraje sezony v podcastu Stana Collymorea de facto napadl účel obrazovek podél hřiště, které umožňují hlavnímu rozhodčímu přezkoumání incidentu a přehodnocení vlastního rozhodnutí.

Já se stejně jako 'Carra' ptám: proč? Proč vytvářet zvláštní tlak na arbitra a posílat ho k obrazovce se vzkazem na způsob "hele seš si tímhle jistej, za mě teda ne-e", když nám v budce nahoře sedí další arbitr (a nedílná součást týmu arbitrů pro dané utkání), který je k erudovanému posouzení situace způsobilý úplně stejně?

Hlavním účelem VAR je přece kontrola hlavního rozhodčího, tak proč je prostě nenecháme dělat jejich práci a místo toho dáváme hlavnímu sudímu možnost následně ještě překontrolovat kontrolu jeho samotného? Vždyť to vůbec nedává smysl. Pokud VAR činí řízení fotbalových zápasů svým způsobem složitější, když do rozhodovacího procesu vnáší více pohledů na věc, a tudíž více příležitostí ke konfliktu, právě obrazovky jsou tím hlavním kolbištěm dvou kohoutů na smetišti.

Budiž, rozumím té úvaze, že videotechnologie dává rozhodčímu možnost napravit svou vlastní chybu, když vše vidí ve zpomaleném záběru tak jako my všichni u televizních obrazovek, ale to přece není účel VAR.

Videoasistenta rozhodčího zde nemáme proto, aby opečovával ego svého kolegy na trávníku. Ne, máme ho tu čistě proto, abychom se dobrali správnému verdiktu, a je už docela jedno, kdo je tím rozhodujícím činitelem - zdali arbitr nahoře, nebo dole.

Samozřejmě, hlavní rozhodčí je hlavním rozhodčím z nějakého důvodu a finální by zůstal i při odstranění obrazovek. VAR mu může do ucha jakkoliv urgentně našeptávat, že by rozhodnutí po bedlivém přezkoumání situace obrátil; hlavní sudí vždy bude mít to poslední slovo a vždy může "nápovědu" odmítnout s tím, že si je svým verdiktem a úhlem pohledu neochvějně jistý. V žádném bodě přitom jako hlavní autorita nedá svou vlastní nejistotu najevo tak, jako když si obklopen hráči odběhne k obrazovce.

3) Většina debatujících své pohoršení nad VAR typicky zakončí něčím jako "Pryč s celým tímhle nesmyslem, z technologie zachovat jen tu brankovou", a přitom není těžké vidět proč zhruba; posouzení toho, zdali se míč v kritickém bodě překrýval nebo nepřekrýval s brankovou čárou, je dosti černobílá záležitost a subjektivní pohled se z takové situace kompletně vytrácí, tak proč nepovolat technologii?

VAR skutečně tápe v otázce konzistence, avšak nejčastější rukojmí v téhle otázce — posuzování hry rukou v pokutovém území — není nejlépe obsazen. Hra rukou je v první řadě vágně definována v pravidlech, které následné konzistenci v posuzování jednotlivých situací nijak nenahrávají, ba ji přímo znemožňují. Mezitím tu přitom máme jiného skvělého kandidáta, kterým by se slušelo argumentovat, a u něhož by se mělo začínat: jedno černobílé pravidlo, o jehož existenci donedávna diváci ani mnozí brankáři, zdá se, nevěděli.

Jedná se o pravidlo, kdy penaltě čelící brankář musí mít v době kopu alespoň jednu nohu na brankové čáře. Docela přímočaré, logické pravidlo, a přece konzistentně nevymáhané a fanoušky mnohdy protestované jako "úzkostlivé". Přestože se jedná o obyčejné podvádění, na které se v jiných případech (typicky při filmování) bez jakýchkoliv zábran žehrá. Pokud exekutorům nemá procházet úplné zastavení pohybu během penaltového rozběhu, proč by brankářům měl procházet veskrze ekvivalentní prohřešek?

Tohle je přesně situace, kde by jakékoliv pochybení rozhodčích nemělo být vůbec omluvitelné. Hlavní sudí kontroluje rozběh exekutora a případné předčasné vniknutí ostatních hráčů do vápna; VAR sleduje chování gólmana. Za mě je takřka nemožné si vybavit situaci, kde by rozdělení rolí bylo takhle přímočaré; a tudíž kde by rozložení sil bylo tak dramaticky nakloněné v neprospěch potenciálních podvodníků.

Přesto v zápase Borussie Dortmund s Barcelonou před týdnem bez povšimnutí sudích prošlo toto:

State of this. No retake. 2 offences going on. I saw dreams smashed in FIFA competitions in May/June over far less obvious breaking of the rules. What's the point of VAR if it isn't used consistently? pic.twitter.com/IMbYRaRWyd
— Adam Brandon (@AdamBrandon84) September 17, 2019

Pointa? Pokud máme problém s věčným ohýbaním výkladů pravidel, potom nepovažuji za nejšťastnější přehlížet toho vůbec nejčastějšího viníka. Místo toho se nabízí prostě začít od píky: branková technologie, penalty, ofsajdy (při zvážení bodu 1), to vše nahrává konzistenci. Zbytek odložit na dobu jasnější, co se pravidel i naladění společnosti týče.

Satisfakce kola

Před týdnem Manchester City překvapivě přišel o svou dlouhou neporazitelnost v zápase s Norwichem a nemilá povinnost postavit se mu v příštím kole připadla Watfordu, který byl také náležitě smeten 8:0. Sir Alex Ferguson takhle v důchodu mohl přihlížet už 11 zápasům Premier League, v nichž odvěký rival jeho bývalého klubu soupeřům nasázel šest a více branek. Druhý největší počet (3!) takových demolic registrují Liverpool s Tottenhamem, kdežto samotní United (či Arsenal) se nemohou pochlubit žádným takovým výstavním kouskem. Jen v tomto kalendářním roce City vstřelili 7+ gólů v zápasech čtyř různých soutěží.

Ale sobota nebyla pouze kolektivní satisfakcí pro Citizens, kteří s Watfordem nijak neváhali a 5:0 vedli už po osmnácti minutách. Jednalo se také o osobní očištění Nicoláse Otamendiho, jednoho z "padouchů" ostudy s Norwichem, který se postaral o jeden z těch pěti prvopoločasových gólů a na další navíc nahrával.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato

Ano, sám Benjamin Mendy ten tweet olajkoval a zasmál se mu. Ano, Bernardo Silva je jeho dobrým kamarádem a pošťuchuje ho v dobré víře. A přesto... ano, způsob, jakým Portugalec svého kamaráda provokoval teď i dříve (!), je zároveň v jádru rasistický a problematický. Tyhle všechny dimenze spolu mohou navzájem koexistovat; první dvě věci tu třetí ani omylem nenegují. Netvařme se, prosím, že to tak není.

Guardiola:

"The image is not about the colour of the skin. He took a picture of Benjamin when he was younger and he related it to this cartoon, which was quite similar for the image. If they want to do that and ask Bernardo, I think he'll be open to talk."

[via @DiscoMirror] pic.twitter.com/t0grhYeqSC

— Man City | Superbia (@SuperbiaProeIia) September 24, 2019

Nejzbytečnější statistika kola

Jesús Navas po víkendu a osmigólové nadílce Watfordu již není autorem žádného z posledních 500 ligových gólů Manchesteru City. Španělský křídelník přitom svou poslední ligovou branku za City vstřelil v lednu 2014 a od chvíle, kdy naposledy přetáhl přes hlavu bleděmodrý dres, uplynuly sotva dva roky.

Za zcela přebytečným potvrzením toho, že to Citizens poslední dobou docela střílí, nestojí opět nikdo jiný než Richard Jolly.

Nejdůležitější zjištění týdne

Manchester United si v této sezoně ze hry vytvořil méně šancí než Aston Villa a Watford, tedy dva z aktuálně sestupujících týmů. To je... dechberoucí záležitost. Naopak kdo si dech zachoval po celý víkend — West Ham United, který se na svou výhru nad Red Devils v podstatě ani nenadřel.

Ale netřeba věšet hlavu: všem fanouškům Man Utd, kteří se děsí zbývající délky Solskjaerova kontraktu a nemají nutně husí kůži z irelevantních historických faktů, mohu doporučit alespoň tento (dů)vtipný odpočet.