Dekáda na Ostrovech (4): Spanilá jízda Lišek
Psala se sezona 2015/2016 a anglická Premier League zažila jednu z největších senzací ve své historii. V nabité konkurenci velkoklubů si pro titul došel absolutně nečekaný celek. Leicester City. Trofej Lišky získaly už ve 36. kole, když druhý Tottenham klopýtl a remizoval 2:2 s Chelsea. Euforie, kterou tehdy tým a celé město zažil, je neopakovatelná.
Z hráčů se staly legendy, vybojovali první prvenství v lize v historii klubu. V brance Kasper Schmeichel, na hrotu zabiják Jamie Vardy, mezi nimi neunavitelný N'Golo Kanté. To je jen hrstka těch, kteří vybojovali nemožné.
Leicester City byl překvapením sezóny. Poté, co Lišky jen těsně utekly sestupu a na poslední chvíli se zachránily, by na ně nikdo v další sezoně nevsadil. U sázkových kanceláří byl kurz na zisk titulu Leicesteru neuvěřitelných 5000:1. Po odvolání manažera Nigela Pearsona zahájili fotbalisté novou sezónu pod taktovkou italského kouče Claudia Ranieriho. Pearson byl známý pro jeho chladné jednání s tiskem, zatímco Ranieri má pověst člověka s dobrým humorem. Jeho jmenování se však setkalo se skepticismem odborníků, včetně fanoušků a bývalého hráče Garyho Linekera, protože Ranieri byl nedávno propuštěn z jeho předchozí funkce, kdy jako trenér řeckého národního týmu utrpěl ponižující porážku na Faerských ostrovech.
Lišky vyhrály svůj úvodní mač proti Sunderlandu a vedly tabulku, první místo následně opustily po porážce 2:5 od Arsenalu v rámci sedmého kola. Avšak díky rekordnímu výkonu Jamieho Vardyho, kdy skóroval v jedenácti po sobě jdoucích zápasech Premier League, pak zůstaly neporaženy a vrátily se na vrchol ligy až do 26. prosince, kdy je porážka s Liverpoolem 0:1 shodila na druhé místo. Leicester se vrátil na čelo po remíze s Aston Villou 16. ledna a zůstal tam po zbytek sezóny. Po remíze 2:2 na Stamford Bridge mezi Chelsea a Tottenhamem 2. května 2016 a po dalších dvou utkáních byl Leicester City korunován šampionem, jednalo se o jeho vůbec první titul.
Obhájci titulu Chelsea v prosinci vyhodili manažera José Mourinha, po jehož vedením se mužstvo propadlo až na 16. místo a nakonec se poprvé za posledních dvacet let nedokázalo kvalifikovat do evropských pohárů. Eden Hazard, PFA hráč roku, nevstřelil ligový gól až do konce dubna. Nakonec Chelsea skončila na 10. místě a vyrovnala rekord, který ji však nepotěšil. A to nejhorší umístění obhájce titulu. Dorovnala tak počin Blackburnu Rovers v sezoně 1995/96 a Manchesteru United (2013/14). Tento rekord trval jen jeden rok, protože Leicester City skončil v následující sezoně dvanáctý.
Arsenal, čekající na svůj první titul od roku 2004, se po špatném startu zlepšil a na začátku ledna se dostal na první místo před Leicester. Slabý průběh výsledků, včetně remíz s Liverpoolem, Stoke a Southamptonem a prohra s Chelsea, však do poloviny února způsobily pokles na čtvrtou příčku. V dubnu naděje Arsenalu začaly definitivně mizet díky dalším ztrátám.
Mezitím vyhrál šestkrát v žadě Tottenham a když Arsenal prohrál s Manchesterem United na konci února, Tottenham jej přeskočil na druhé místo, kde zůstal až do posledního víkendu sezóny. Remízy s West Bromwich Albion a Chelsea mu překazily šanci na to, aby vyhrál svůj první titul od roku 1961. Utkáním, ve kterém Tottenhamu definitivně vyhasla naděje, byla remíza 2:2 na Chelsea 2. května. Eden Hazard vstřelil vyrovnávací a poslední gól. Rozhodčí Mark Clattenburg následně prohlásil, že by mohl vyloučit tři hráče z Tottenhamu, ale místo toho se rozhodl, že jim umožní hrát dál, což znamenalo celkem devět žlutých karet, tedy ligový rekord. Po domácí porážce 1:2 se Southamptonem a venkovní prohře 1:5 v Newcastlu v posledních dvou kolech Tottenham sezónu zakončil na třetím místě, jeden bod za Arsenalem.
Aston Villa, jeden z celků nacházejících se v Premier League od založení ligy v roce 1992 a přítomná v nejvyšší soutěži od sezóny 1988/1989, byla prvním týmem, který měl jistý sestup, a to po prohře 0:1 na Manchesteru United.
Celé poslední kolo ročníku bylo naplánováno na 15. května a zápasy začínaly ve stejný čas. Domácí zápas Manchesteru United proti Bournemouthu byl však odložen poté, co byl Old Trafford evakuován kvůli objevení podezřelého zařízení, které bylo zničeno při řízené explozi. Bylo potvrzeno, že se jedná o náhodný pozůstatek ze cvičení.
Leicesteru se nepodařilo příliš dlouho udržet všechny své hvězdy. N'Golo Kanté odešel do londýnské Chelsea, Riyad Mahrez zase do Manchesteru City. V následujícím ročníku si Leicester zahrál i Ligu mistrů. Svou základní skupiny Lišky ovládly před Portem, Kodaní a Bruggami, v osmifinále si pak v součtu poradily 3:2 se Sevillou. Konečnou jim vystavilo Atlético Madrid ve čtvrtfinále. I přesto byl Leicester nejlepší britský zástupce ročníku.
Z hráčů se staly legendy, vybojovali první prvenství v lize v historii klubu. V brance Kasper Schmeichel, na hrotu zabiják Jamie Vardy, mezi nimi neunavitelný N'Golo Kanté. To je jen hrstka těch, kteří vybojovali nemožné.
Leicester City byl překvapením sezóny. Poté, co Lišky jen těsně utekly sestupu a na poslední chvíli se zachránily, by na ně nikdo v další sezoně nevsadil. U sázkových kanceláří byl kurz na zisk titulu Leicesteru neuvěřitelných 5000:1. Po odvolání manažera Nigela Pearsona zahájili fotbalisté novou sezónu pod taktovkou italského kouče Claudia Ranieriho. Pearson byl známý pro jeho chladné jednání s tiskem, zatímco Ranieri má pověst člověka s dobrým humorem. Jeho jmenování se však setkalo se skepticismem odborníků, včetně fanoušků a bývalého hráče Garyho Linekera, protože Ranieri byl nedávno propuštěn z jeho předchozí funkce, kdy jako trenér řeckého národního týmu utrpěl ponižující porážku na Faerských ostrovech.
Lišky vyhrály svůj úvodní mač proti Sunderlandu a vedly tabulku, první místo následně opustily po porážce 2:5 od Arsenalu v rámci sedmého kola. Avšak díky rekordnímu výkonu Jamieho Vardyho, kdy skóroval v jedenácti po sobě jdoucích zápasech Premier League, pak zůstaly neporaženy a vrátily se na vrchol ligy až do 26. prosince, kdy je porážka s Liverpoolem 0:1 shodila na druhé místo. Leicester se vrátil na čelo po remíze s Aston Villou 16. ledna a zůstal tam po zbytek sezóny. Po remíze 2:2 na Stamford Bridge mezi Chelsea a Tottenhamem 2. května 2016 a po dalších dvou utkáních byl Leicester City korunován šampionem, jednalo se o jeho vůbec první titul.
Obhájci titulu Chelsea v prosinci vyhodili manažera José Mourinha, po jehož vedením se mužstvo propadlo až na 16. místo a nakonec se poprvé za posledních dvacet let nedokázalo kvalifikovat do evropských pohárů. Eden Hazard, PFA hráč roku, nevstřelil ligový gól až do konce dubna. Nakonec Chelsea skončila na 10. místě a vyrovnala rekord, který ji však nepotěšil. A to nejhorší umístění obhájce titulu. Dorovnala tak počin Blackburnu Rovers v sezoně 1995/96 a Manchesteru United (2013/14). Tento rekord trval jen jeden rok, protože Leicester City skončil v následující sezoně dvanáctý.
Arsenal, čekající na svůj první titul od roku 2004, se po špatném startu zlepšil a na začátku ledna se dostal na první místo před Leicester. Slabý průběh výsledků, včetně remíz s Liverpoolem, Stoke a Southamptonem a prohra s Chelsea, však do poloviny února způsobily pokles na čtvrtou příčku. V dubnu naděje Arsenalu začaly definitivně mizet díky dalším ztrátám.
Mezitím vyhrál šestkrát v žadě Tottenham a když Arsenal prohrál s Manchesterem United na konci února, Tottenham jej přeskočil na druhé místo, kde zůstal až do posledního víkendu sezóny. Remízy s West Bromwich Albion a Chelsea mu překazily šanci na to, aby vyhrál svůj první titul od roku 1961. Utkáním, ve kterém Tottenhamu definitivně vyhasla naděje, byla remíza 2:2 na Chelsea 2. května. Eden Hazard vstřelil vyrovnávací a poslední gól. Rozhodčí Mark Clattenburg následně prohlásil, že by mohl vyloučit tři hráče z Tottenhamu, ale místo toho se rozhodl, že jim umožní hrát dál, což znamenalo celkem devět žlutých karet, tedy ligový rekord. Po domácí porážce 1:2 se Southamptonem a venkovní prohře 1:5 v Newcastlu v posledních dvou kolech Tottenham sezónu zakončil na třetím místě, jeden bod za Arsenalem.
Aston Villa, jeden z celků nacházejících se v Premier League od založení ligy v roce 1992 a přítomná v nejvyšší soutěži od sezóny 1988/1989, byla prvním týmem, který měl jistý sestup, a to po prohře 0:1 na Manchesteru United.
Celé poslední kolo ročníku bylo naplánováno na 15. května a zápasy začínaly ve stejný čas. Domácí zápas Manchesteru United proti Bournemouthu byl však odložen poté, co byl Old Trafford evakuován kvůli objevení podezřelého zařízení, které bylo zničeno při řízené explozi. Bylo potvrzeno, že se jedná o náhodný pozůstatek ze cvičení.
Leicesteru se nepodařilo příliš dlouho udržet všechny své hvězdy. N'Golo Kanté odešel do londýnské Chelsea, Riyad Mahrez zase do Manchesteru City. V následujícím ročníku si Leicester zahrál i Ligu mistrů. Svou základní skupiny Lišky ovládly před Portem, Kodaní a Bruggami, v osmifinále si pak v součtu poradily 3:2 se Sevillou. Konečnou jim vystavilo Atlético Madrid ve čtvrtfinále. I přesto byl Leicester nejlepší britský zástupce ročníku.
Tabulka
Tým | Z | V | R | P | S | B | ||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | Leicester City | 38 | 23 | 12 | 3 | 68:36 | 81 | |
2. | Arsenal FC | 38 | 20 | 11 | 7 | 65:36 | 71 | |
3. | Tottenham Hotspur | 38 | 19 | 13 | 6 | 69:35 | 70 | |
4. | Manchester City | 38 | 19 | 9 | 10 | 71:41 | 66 | |
5. | Manchester United | 38 | 19 | 9 | 10 | 49:35 | 66 | |
6. | Southampton FC | 38 | 18 | 9 | 11 | 59:41 | 63 | |
7. | West Ham United | 38 | 16 | 14 | 8 | 65:51 | 62 | |
8. | Liverpool FC | 38 | 16 | 12 | 10 | 63:50 | 60 | |
9. | Stoke City | 38 | 14 | 9 | 15 | 41:55 | 51 | |
10. | Chelsea FC | 38 | 12 | 14 | 12 | 59:53 | 50 | |
11. | Everton FC | 38 | 11 | 14 | 13 | 59:55 | 47 | |
12. | Swansea City | 38 | 12 | 11 | 15 | 42:52 | 47 | |
13. | Watford FC | 38 | 12 | 9 | 17 | 40:50 | 45 | |
14. | West Bromwich Albion | 38 | 10 | 13 | 15 | 34:48 | 43 | |
15. | Crystal Palace | 38 | 11 | 9 | 18 | 39:51 | 42 | |
16. | AFC Bournemouth | 38 | 11 | 9 | 18 | 45:67 | 42 | |
17. | Sunderland AFC | 38 | 9 | 12 | 17 | 48:62 | 39 | |
18. | Newcastle United | 38 | 9 | 10 | 19 | 44:65 | 37 | |
19. | Norwich City | 38 | 9 | 7 | 22 | 39:67 | 34 | |
20. | Aston Villa | 38 | 3 | 8 | 27 | 27:76 | 17 |
Komentáře (410)