Konfederační pohár - pátý hrací den

Góly: 37. John Mikel Obi - 19. Diego Lugano, 51. Diego Forlán

Díky velecennému vítězství nad čerstvým africkým šampionem z Nigérie by Uruguaycům měla k postupu do semifinále stačit vysoká výhra nad Tahiti, zatímco Super Eagles potřebují nutně porazit Španělsko a doufat v příznivou souhru okolností. Takový je výstup dnešního vzájemného střetnutí obou soupeřů - a Nigerijci mohou litovat, nebyli totiž horším týmem..

Prvních zhruba deset minut to však vypadalo na hotovou střelnici před Enyeamovou bránou - uruguayský kouč Tabarez totiž do sestavy opět zařadil veterána Forlána (a zkompletoval tak obávanou útočnou trojici Suárez - Forlán - Cavani), což se projevilo nevídanou aktivitou už od úvodních vteřin a Enyeama musel zasahovat hned zkraje proti dobré dalekonosné ráně Rodrígueze. Cavani se následně skvěle uvolnil, ale sám před gólmanem přebíral Suárezovu nahrávku již v ofsajdu; Nigerijci trestuhodně chybovali v rozehrávce před vlastním vápnem, což ústilo v nečekaně snadné pronikání modrobílých do nebezpečných prostor.

To však nemělo dlouhé trvání; Nigérie se rychle osmělila a brzo převzala otěže zápasu. První vlaštovku vyslal po rychlém útoku Musa, ale více škody nadělal přímý kop Ideyeho Browna, který sice letěl po zemi na Musleru, ale gólman Galatasaraye jej i tak musel krotit nadvakrát. Živelné tempo utkání pokračovalo a oba celky zaznamenaly celou řadu nepřesných střel; i přes větší aktivitu Nigérie to však byl Uruguay, kdo šel v 19. minutě do vedení. Po rohovém kopu se míč přes Forlána dostal až k Cavanimu, který jej sice netrefil, ale za ním stojící Lugano už ano - dlužno dodat, že nebýt obrana v zelených dresech tak statická, těžko by Luganův "šourák" prošel až do sítě..

Ihned po inkasování se africký mistr vrhnul opět dopředu, a tentokrát ještě s větší vervou; chyběly však pořádné šance, jelikož hru Keshiho týmu svazoval přílišný individualismus. Nedařilo se ani trestat velké množství uruguayských faulů kolem vápna - a když už z některého z přímých kopů byla střela, jako ta Mikelova na zadní tyč, zaúřadoval pozorný Muslera. Uruguayci mohli hrozit z brejků, a jeden takový málem skončil v síti - míč po skvělé Suárezově individuální akci sice došel až na malé vápno k Forlánovi, ten byl však zaskočen a nedokázal jej zpracovat.

Nigerijci však nakonec byli za svoji aktivitu (ač notně platonickou) přece jen odměněni - 8 minut před koncem poločasu se míč po rychlé akci dostal od Ideyeho k Mikelovi, který před Luganem naznačil střelu, zaseknul míč a parádně jej poslal do vinglu Muslerovy brány. Ještě v samém závěru půle musel uruguayský gólman vytahovat další hlavičku po rohu zpoza břevna..

I po změně působili borci v zeleném živějším dojmem, jenže co naplat - uruguayský útočný trojzubec si zkrátka nebere servítky. V 51. minutě tak byli diváci v prořídlých ochozech salvadorského stadionu svědky vítězné branky - spojka Suárez - Cavani zafungovala perfektně a forvard Neapole posunul míč Forlánovi, který si jej srovnal a svůj 100. reprezentační start oslavil vynikající navštívenkou za záda zkoprnělého Enyeamy.

V tento okamžik se od Nigérie očekávalo další přeřazení na vyšší rychlostní stupeň, a nelze říct, že by se o to Super Eagles nesnažili - jen to bylo takové nemastné, neslané, a vlastně bez reálné šance na úspěch. Ideyeho nůžky z 62. minuty neměly gólové parametry, ale přesto to byla asi největší příležitost Keshiho týmu - Uruguaycům bylo v aktivně vystupující obranné ulitě evidentně dobře, nikam se nehnali, nigerijské obléhání bez problémů eliminovali, a ještě si troufali i na brejky - takto šel 20 minut před koncem po Forlánově pasu sám na bránu Cavani, leč střílel mimo.

V samém závěru bylo hodně vidět, jak by Nigérie ráda s výsledkem něco udělala, ale prostě neví jak. Jihoamerický celek si svoje vedení zcela bez problémů uhlídal, a Afričanům nepomohl ani fakt, že byli herně výraznější; jejich upracovaný projev bez jiskry a nápadu, kterému chyběla větší týmovost i moment překvapení (vše na sílu tlačit středem), na zkonsolidovaného a kompaktního protivníka stačit zkrátka nemohl.

Góly: 5. Fernando Torres, 31. David Silva, 33. Fernando Torres, 39. David Villa, 49. David Villa, 57. Fernando Torres, 64. David Villa, 66. Juan Mata, 78. Fernando Torres, 89. David Silva

Rekord Konfederačního poháru padnul, ten španělský (13:0 proti Bulharsku před 80 lety) ne - tím jsou základní otázky v podstatě zodpovězeny, protože jinak od utkání La Roji s outsidery z Tahiti asi těžko čekal něco jiného. Ukazatel skóre se nakonec zastavil na cifře 10..

Neutrální diváci na stadionu Maracaná dávali už od úvodního výkopu jasně najevo, komu dnes drží palce - pokaždé, když se Tahiťanům něco povedlo, ozýval se tribunami bouřlivý potlesk, zatímco Španělé se naopak často setkávali s pískotem (zejména při budování svých tradičních postupných útoků). Nezdálo se však, že by jim to nějak zvlášť vadilo..

Už po pěti minutách vytěžil favorit z první střely na branku vedoucí gól; nutno podotknout, že stejně jako proti Nigérii, i zde byla na vině fatální individuální chyba. Tentokrát ji měl na svědomí gólman Mikael Roche, který mezi třemi tyčemi nahradil Xaviera Samina; Torres si narazil s Matou a vypálil z úhlu k bližší tyči, což je situace, kterou musí mít gólman za každých okolností pod kontrolou. Rocheho mylné vyběhnutí tak znamenalo brzké španělské vedení.

Po této akci se však Španělé odmlčeli - a to na celých 20 minut. Místo očekávané smršti hráli mistři světa vyloženě ležérně, lehce ztráceli míče, a nadšeně napadající a entuziasticky hrající Tahiti předvádělo překvapivě dlouhou dobu vyrovnaný fotbal; vynikali zejména útočníci Steevy Chong Hue a Marama Vahirua, nejlepší hráči v bílých dresech.

Když už se ve středu hřiště hrálo přece jen příliš dlouho - konkrétně ve 25. minutě - odhodlal se k teprve druhé španělské střele na bránu opět Torres; šlo však spíše o odevzdání balónu po zemi do Rocheho koše (útočník Chelsea vůbec několikrát v úvodní půlhodině zazmatkoval a zazdil slibný okamžik špatným provedením). Druhého gólu se La Roja dočkala až ve 31. minutě - Monreal našel dlouhým míčem Villu, který jej chytře mezi obránci prostrčil na bývalého valencijského parťáka Silvu, pro nějž už nebyl problém uklidit po zemi do brány.

Namísto složitě vykombinovaných útoků, které se předtím pravidelně rozrážely o živelně napadající tahitskou defenzivu, tak favoritovi posloužila jednoduchá akce na dva doteky - a že se proti nadšenému sokovi vyplatí především rychlost se ukázalo i o dvě minuty později, kdy Roche vyběhl proti míči, ale Torres byl u něj dříve a bez problémů dorážel do prázdné sítě.

Také Tahiti si v první půli připsalo jednu zajímavou situaci - na Vahiruův roh do vápna naskakoval Reina, ale trajektorii míče neodhadl a musel za něj odhlavičkovávat Javi Martinez. To však Španěly, kteří se v závěru první půle začali konečně rozehřívat, nemohlo zaskočit, naopak - ještě před změnou stran skórovali počtvrté. Nejprve sice Villa pálil z otočky pouze do boční sítě, ale v další akci už byl úspěšný - využil toho, že ho Vallar zapomněl vystavit do ofsajdu, a suverénně proměnil Monrealův pas v další gól.

Mata se ještě v nastaveném čase pokoušel akrobaticky zakončit po Villově centru, avšak skutečnou mašinu začali Španělé připomínat až po pauze - a do velké míry za to vděčí příchodu Jesúse Navase, který svoji stranu hřiště hodně rozhýbal a šla přes něj velká část nebezpečných situací. Už ve 49. minutě to bylo 5:0, a opět po ose Monreal - Villa; barcelonský šutér si z bránícího Vallara pranic nedělal a poslal míč do sítě mezi Rocheho nohama.

A pak už jenom naskakoval gól za gólem - nejprve na 6:0 zvyšoval po pěkné akci Torres, kterému po chytré přihrávce Silvy nabil dobrým centrem Navas. Sedmou branku si na triko opět připsal brankář Roche, který před Villou ztratil rovnováhu a dovolil tak i jemu dovršit svůj hattrick. Osmý zářez obstaral po propadnutí balónu za obranu jinak nepříliš dobrý zápas hrající Mata. To běžela teprve 66. minuta.

O pár minut později si pořádný aplaus vysloužil Roche - nejprve proti Villově ráně z přímého kopu, poté proti Silvově nebezpečné střele - jenže Tahiťanům to nebylo nic platné, jelikož devátý gól už byl na cestě. Penaltu nařízenou za evidentní ruku Aitamaie po Navasově centru sice ještě Torres trestuhodně opřel pouze do břevna, ale o pár vteřin později se útočník Chelsea revanšoval pohodlným obkroužením Rocheho a bezproblémovým zakončením do prázdné.

I za stavu 0:9 se Tahiťané stále hnali dopředu v sympatické snaze vstřelit alespoň jeden gól, jenže místo toho inkasovali po desáté - skóre chtěl zaokrouhlit David Villa, jehož branka však nebyla uznána pro ofsajd, a tak si fanoušci La Roji museli počkat až na Silvu, který měl na penaltě mezi rozestoupenými tahitskými obránci moře času, takže mu nedělalo problém se v klidu obtočit kolem své osy a přesně zamířit.

Kýžený tahitský gól měl na kopačce v úplně poslední akci zápasu stále aktivní a bojující Steevy Chong Hue - díky rezignaci Španělů na vracení se šel sám na bránu, ale praporek pomezního byl včas nahoře. Úřadující mistři světa a Evropy tak stanovili nový rekord Konfederačního poháru, ale ochozy na Maracaná měly jiné hrdiny - Tahiťany při odchodu z hrací plochy doprovázely bouřlivé ovace..