Ohlédnutí za italským podzimem (1)

Co přinesl podzim 2011 v Itálii? Musím říct, že se velmi povedl. Tabulka byla v jeho průběhu neustále vyrovnaná a fanoušci se těšili v podstatě na každý zápas. O žádném zápase se navíc nedalo dopředu s jistotou tvrdit, jak dopadne. Navíc je letošní Série A plná dílčích příběhů, kterých bylo v minulých sezónách daleko méně. Jak si povede Udinese po výprodeji? Zvedne se konečně Juventus? Co Neapol s tíhou Ligy mistrů? Dovede Lotito konečně svou práci až k Champions League? Jak si poradí nováček s odečtem? Bude pokračovat senzace v Novaře? A co italská Barcelona? Určitě jsem na něco zapomněl, ale to hlavní jsem snad zmínil.

Co se týče reprezentace Calcia v Evropě, celý podzim se pokazil hned na začátku skandálními výkony Palerma a AS Řím. Ostatní kluby nyní musejí sbírat body i za tyto "odpadlíky", což Calcio značně znevýhodňuje oproti konkurentům. Je sice fakt, že o Evropskou ligu prostě v Itálii zájem není, ale kluby jako Lazio, Udinese, Fiorentina, AS Řím, Neapol si budou muset uvědomit, že pro ně cesta do Ligy mistrů vede jen přes jejich výborné výsledky v Evropské lize i za cenu prázdných stadionů v jejich zápasech. Samotné zápolení ve skupinách dopadlo nadmíru úspěšně. Milánské kluby neměly s postupem větší problémy, i když herně ani výsledkově úplně nepřesvědčily. Překvapením je určitě postup Neapole, která vyřadila lídra Premier League. K Evropské lize přistoupilo daleko zodpovědněji Lazio, paradoxně právě římský klub musel spoléhat na pomoc jiného klubu a nakonec se štěstím postoupil. Udinese dokázalo postoupit i přesto, že ve většině zápasů nasadilo značně improvizovanou sestavu. I přes úspěšné působení všech klubů v základních skupinách je na tom národní koeficient hůř, než anglický, španělský, německý a francouzský (i když všechny tyto ligy utrpěly ve skupinách ztráty). Vzhledem k tomu, že jsem za letošní podzim viděl víc zápasů než za poslední tři sezóny dohromady, pokusím se rozebrat jednotlivé týmy trošku hlouběji.

AC Milán
Po rozpačitém začátku přišla šňůra jedenácti zápasů bez prohry, AC dal 35 gólů, což je o osm víc, než Juventus (který je v tomto druhý nejlepší). Velkou většinu z nich má "na svědomí" Ibrahimovič. Na něm leží veškerá tíha ofenzívy AC. Proto si Allegri může dovolit mít na místech registy a trequartisty silové hráče (van Bommel/Ambrosini, Boateng). Problém vždycky nastává, pokud Ibrahimovič nemůže hrát. Jeho "náhradou" byli na začátku sezóny Cassano a Seedorf (bez této dvojice by byl AC bez jediného tvůrce), ale vzhledem k překvapivě děravé defenzívě a některým chybám jinak opět skvělého Abbiatiho, to na dobré výsledky nestačilo. Ty se dostavily až s Ibrahimovičem. Jedinými problémy v útoku AC jsou bídná produktivita jinak dobře hrajícího Robinha a žalostná forma Pata. Pokud se Pato okamžitě nezvedne, bude mít v týmu obrovský problém, který může vyústit v jeho odchod. Co s hráčem, který si na hřišti úplně nerozumí se Zlatanem a navíc hraje hůř, než jeho kolegové?

V AC si také uvědomují, že s absencí Cassana nemají náhradu za Zlatana a skoro jistě přivedou někoho, kdo v případě, že Zlatan nebude moct hrát, bude schopen ho nějakým způsobem nahradit. Pro Pata další problém. Škoda je, že Allegri nedal vedle Zlatana příležitost Inzaghimu. Na tuto spolupráci jsem se opravdu moc těšil. Velkým překvapením v AC byla na podzim špatně fungující defenzíva. Nepovedly se nákupy. Taiwo se zranil v přípravě a po návratu působí jako neohrabaný medvěd. O třídu horší než stárnoucí Zambrotta a "průměrák" Antonini. Mexés byl sice také zraněný, ale jeho pozice pátého stopera je vzhledem k jeho kvalitě adekvátní. Tady se Galliani opravdu "seknul". Hlavním problémem defenzívy je ale především spolupráce zálohy a obrany, což je vzhledem k typu hráčů v záložní řadě překvapivé. AC Sérii A vyhraje, pokud nebude mít nějaké velké problémy s marodkou.

Juventus
Na začátku sezóny začala v Juventusu "nová éra". Přišel nový trenér (kovaný Juventino), spousta nových hráčů, nový stadion. Nutno ovšem říct, že první kapitola (nazval bych ji "Conte motivátor") nové éry právě skončila. V průběhu podzimu dokázali někteří hráči podávat výkony, na které dlouhodobě nedokáží navázat (Marchisio, Pepe, Matri) a s tím byla spojena skutečnost, že u některých dalších hráčů byly přehlíženy nedostatky (Vidal, Bonucci, Chiellini), které budou postupem času vyplouvat na povrch. Hodně důležité bude to, jak se Conte dokáže s těmito skutečnostmi vyrovnat. Bohužel "fiktivní kvalita" některých hráčů, bude mít za následek odchody některých jiných (kteří budou na jaře chybět). Alfou a omegou hry Juventusu je Andrea Pirlo, který jednoznačně dokazuje pozici jednoho z nejlepších záložníků poslední dekády. To, co v Miláně díky Zlatanovi nepotřebovali, je pro hru Juventusu naprosto klíčové. Každopádně ale nesmí být Pirlo jediným tvořivým hráčem na hřišti. Pokud tam nebude nějaká další "spojka", půjdou výkony Juventusu velmi rychle dolů, což ukázaly i zápasy s AS Řím a Udinese. Tuto roli plnil většinu podzimu Vucinič, ale minimálně stejně dobře by ji zvládli Del Piero a Quagliarella. Každopádně s rozestavením 4-3-3 a útokem Estigarribia - Matri - Pepe (tyto hráče bych nazval jako "naprogramované", bez kreativity a fotbalovosti), Juventus uspět nemůže. Rozestavení 4-3-3 nepovažuju za vhodné, ale věřím, že Conte dokáže zvolit, když ne nejlepší, tak aspoň fungující variantu. Ale jelikož vypadá hodně reálně Borriello (který 4-3-3 na rozdíl od Matriho umí), bude zřejmě se 4-3-3 pokračovat.

Juventus má sice v kádru lepšího hráče do tohoto rozestavení, ale ten je asi definitivně na odchodu. Prioritou pro posílení by měl být střední záložník (Pizarro je skoro z říše snů), protože Marchisio nedokáže udržet svou výkonnost (i přes pokles může být v základu platný) a Vidal hraje stejně jako Sissoko, což brzy uvidí všichni Juventini. Pořádným problémem může být při poklesu formy ofenzívy obrana. Myslím si, že úplně dobře nefunguje spolupráce mezi ní a zálohou a ani jednotliví hráči na svoje posty úplně nestačí. Výjimkou je samozřejmě Buffon, který opět dokazuje, kdo je nejlepším brankářem světa a Lichtsteiner. Bude hodně záležet na tom, jestli Conte pochopí, v jaké situaci se nyní nachází. Jestli ano, můžou se v Turíně těšit na Ligu mistrů, popřípadě na boj (nejspíš neúspěšný) o titul. Pokud ne, bude tato sezóna dalším zklamáním (tím větším, jak dobře je rozehraná).

Udinese
Udinese přes léto opustilo několik klíčových hráčů a nedalo se předpokládat, že klub se bude pohybovat výš, než na hranici pohárové Evropy. Pak ale přišlo předkolo Ligy mistrů, které hráčům dodalo značné sebevědomí. Ve dvojzápase s Arsenalem bylo Udinese lepším týmem, ale zkušenější soupeř si postup vzít nenechal. Ovšem předvedená hra slibovala nadějnou sezónu, což se prozatím do puntíku splňuje. Jádro úspěchu tkví především v tom, že hvězdy minulé sezóny dokázali nahradit hráči, kteří se prozatím krčili v jejich stínu. Dokonce Udinese hraje ještě lépe než loni. Oporami se kromě tradičních tahounů (Handanovič, Isla, Domizzi, Di Natale) stali hráči, kteří byli v minulých letech méně výrazní (Armero, Asamoah, Abdi, Benatia) a také hráči nově příchozí (Danilo). A mezi pravidelně nastupující hráče se dostávají někteří, kteří v minulých sezónách jenom paběrkovali. Mezi ně patří Badu, Ekstrand a především Dušan Basta, který působí jako zjevení. Na své pozici hraje lépe než italský reprezentant Magio z Neapole.

Obecně má Udinese tento systém (3-5-2) o něco lépe propracovaný než Neapol. Je to tím, že má do tohoto rozestavení typově vhodnější hráče, i když individuální kvalitou jsou na tom lépe neapolští. Udinese spoléhá především na silný střed pole a smrtící brejky, které má zvládnuté téměř dokonale. Navíc má Di Nataleho, který je schopný v nouzi dát gól z ničeho. Díky silnému středu je Udinese týmem s nejméně inkasovanými góly v celé Sérii A. Na hřištích soupeřů má Udinese bilanci vyrovnanou (2-4-2, 6:7), ovšem na stadionu Friuli získalo 22 z 24 možných bodů, se skóre 14:2 a na domácím hřišti je v lize nejlepší. Udinese neodolá tlaku Interu a skončí za ním (přesné umístění bude záležet na Juventusu a Laziu).

Lazio
Lazio přes léto dobře posílilo všechny řady a přes odchody některých kvalitních fotbalistů, svůj kádr ještě vylepšilo. Dalo by se říct, že současné umístění Lazia se dalo očekávat, ale Lazio mohlo být ještě o něco výše. Především rozsáhlá marodka, na kterou stále přibývají další hráči, je důvodem, proč se snad v jediném zápase neobjevila na hrací ploše "vysněná" základní sestava. Především ztráta kapitána Mauriho se jeví jako zvlášť citelná, přestože "náhradníci" předvádějí dobré výkony. Lazio je jeden z týmů, kterým "vánoční" pauza prospěje, protože na některých hráčích bylo vidět, že už toho mají opravdu dost (Hernanes, Ledesma, Lulič). Mimochodem právě Lulič patří mezi hráče, kteří by se za normálních okolností v základní sestavě neobjevovali, a to odehrál všechny zápasy (většinu v základu).

Lazio hraje na pohled hezký, nátlakový fotbal, s množstvím šancí (jedním z velkých problémů je jejich proměňování). Slabinou je defenzíva, což se ukázalo především v Evropské lize, kdy Lazio ztrácelo body i přes drtivou převahu. Ale problém s defenzívou je především v marodce, základní čtveřice by takové problémy neměla. Ze záložní řady vyčníval především Brocchi (do svého zranění). Za největší hvězdu je považovaný Hernanes, který dokáže vymyslet geniální akce, ale na druhé straně mnohdy řeší akce svého týmu tím nejhorším možným způsobem. V útoku měla mít neotřesitelnou pozici dvojice Klose - Cissé. Klose je patří k nejlepším střelcům ligy a svou roli plní do puntíku. Se Cissém je to složitější. Hraje sice dobře, ale v koncovce se trápí a "fanouškům" Lazia dochází trpělivost. Uvidíme, jaký Cissé nás čeká po pauze. Lazio má výborného trenéra, skvěle sehraný tým a pokud se zlepší situace s marodkou, rozdá si to s Interem a Juventusem o pozice zajišťující Champions League. Pokud ne, čeká je znovu Evropská liga.

Inter Milán
Začátek sezóny se dá označit za čistou katastrofu. Leonarda nahradil trenér Gasperini a Inter očekával návrat na první pozici. Ovšem Gasperini si absolutně neporozuměl s hráči a to se odrazilo nejen na chaotické hře, ale i na výsledcích. Hráči Interu nebyli schopni najít společnou řeč s žádným trenérem od doby, co odešel oblíbený Mourinho. A není to první případ, kdy jeho odchod zanechal podobné následky. Situace se změnila až s příchodem Ranieriho, který je specialistou na podobné tahání klubů z problémů. Takže v Interu nastal už klasický scénář, který se po příchodu tohoto kouče opakuje. Výsledky přicházejí především díky pevné defenzívě a individuálním schopnostem hráčů (prostě ten gól někdo dá). Na fotbal Interu se v této fázi moc koukat nedalo, ale to u Ranieriho přichází později, v době, kdy bude přesně vědět, co chce s týmem vlastně hrát.

Přes kritiku přestupové politiky má Inter stále velmi kvalitní kádr a určitě neřekl poslední slovo ani v Sérii A, ani v Evropě. Po odchodu Eto’a sice zůstala ve hře Interu velká díra, ale Ranieri dokáže poskládat konkurenceschopný tým, i když pro mnohé budou některé tahy těžko pochopitelné a někteří oblíbení hráči budou dostávat méně prostoru. Celkově je těžké hru Interu hodnotit, prošla několika "vlnami" a do konce sezóny se ještě několika změn jistě dočkáme. Nakonec ale sezóna pro Inter dopadne relativně dobře a zajistí si místo pro příští ročník Ligy mistrů.

Neapol
Daň za Ligu mistrů? Částečně jistě ano. Není možné odehrát v jedenácti hráčích dvě takto těžké soutěže. Otázka ale zní: Proč v jedenácti lidech? Copak nemá Neapol na střídačce kvalitní hráče? Výsledky by odpovídaly tomu, že ne, ale problém je trochu hlubší. Neapol má tak jasně danou základní jedenáctku (o konkurenci se dá mluvit pouze v případě Zunigy a Dosseny), že ostatní hráči necítí šanci, jak se do základní sestavy propracovat. Naopak, když už hráč dostane šanci, cítí na sebe obrovský tlak, aby se vyrovnal hráči, na jehož postu hraje a z toho pramení chyby a další "propad". Částečně na této situaci nese "vinu" to, že se Neapoli vyhýbají zranění, takže Mazzarri může vždycky postavit svou ideální jedenáctku. Hlavní vinu ovšem samozřejmě nese sám Mazzarri. Trenér musí pochopit, že výkony hráčů výrazně ovlivňuje sebevědomí a ani největší profesionál není schopný podat adekvátní výkon, když má v hlavě, že stejně příští zápas bude zase na lavičce. Existují hráči, kteří jsou připraveni podávat maximální výkony, i když vědí, že si další 4 zápasy nekopnou, ale ty Neapol v kádru nemá a nejspíš nikdy mít nebude.

Navíc se v některých zápasech ukázalo, že hráči, co hrají "velké zápasy" nedají do těch "menších" všechno. Co se týče samotné hry, pokračuje Neapol v trendu z minulé sezóny. Určitě není náhoda, že porazila, Inter, AC, dala tři góly Juventusu a v Evropě postoupila ze "skupiny smrti". Je to velmi dobře sehraný stroj, ale bez náhradních dílů. Účinné jsou taky nefotbalové zbraně, ke kterým neapolští často sáhnou. Hráči Neapole jsou mistry simulování, zdržování, záludné hře a provokování, což dovede soupeře mnohdy rozhodit víc, než jejich samotné fotbalové umění. Neapol v lize čeká boj o Evropskou ligu, ale nejzajímavější budou její boje v Lize mistrů.

AS Řím
Dalo by se začít jako u Juventusu. Začala "nová éra". Nový majitel, nový trenér, spousta nových hráčů, dokonce nový, předem prezentovaný herní styl. Tím ale podobnost s Juventusem končí. První kapitolu bych nazval "Hledání" a ta na rozdíl od první kapitoly "nové éry" Juventusu ještě zdaleka neskončila. "Italská Barcelona", hlásil jeden z bývalých úspěšných hráčů katalánského velkoklubu - Luis Enrique. Na začátku sezóny to opravdu vypadalo, jako když hraje Barcelona. Ovšem Barcelona, která vede 6:0 a přihrává si míč na půlící čáře se soupeřem, který odpočítává sekundy do konce zápasu, jen aby už nebyl více ztrapněn. Potud Barcelona. Ovšem po překročení pásma 35 metrů od branky, naprosto zoufale nekreativní tým, který není schopen vymyslet jedinou kloudnou akci a být pro soupeře nebezpečný. Na druhé straně každá ztráta míče znamenala nebezpečí pro vlastní branku, protože defenzíva tohoto týmu byla neskutečně zranitelná. Styl, který navíc vyčerpává vlastní hráče a naopak nechá odpočívat hráče soupeře, kteří mají na konci utkání daleko víc sil udeřit. To poslední zůstalo AS víceméně celou dosavadní sezónu, jinak samozřejmě i Enrique pochopil, že takhle prostě ne. Ovšem nic konkrétního z jeho strany vidět není. Rozestavení se mění náhodně, stejně tak obsazení hráčů v něm. Umístění v tabulce je dáno dvěma faktory. Prvním z nich je štěstíčko, kterého měli Římané v průběhu sezóny hodně. Některé týmy proti AS zázračně opustila produktivita, jiné nebyly schopné řešit i nejjednodušší situace správně, i když se jim to v drtivé většině zápasů dařilo. Druhým a daleko důležitějším faktorem je samozřejmě kvalita hráčů, která je na straně AS obrovská. Za očekáváním zůstává sice většina posil, ale hráči jako De Rossi, Totti, Perotta, Pizarro mají takovou kvalitu, že dokáží zlomit zápas ve prospěch AS.

Jelikož posil bylo opravdu hodně, je třeba se podívat, jak se týmu z hlavního města povedly. Do kategorie povedené se dá zařadit Heinze, Steklenburg a překvapivě také Osvaldo. Druhá kategorie - průměr (spíš mírné zklamání, vzhledem k úmístění a vynaloženým prostředkům) - Kjaer, Pjanič, Gago. Kategorie třetí - špatné - José Ángel, Bojan, Lamela. Faktem ale je, že na hodnocení posil je ještě brzo a pokud Enrique najde svůj systém (nebo pokud Enrique půjde), může se situace kolem jednotlivých hráčů ze dne na den obrátit. Každopádně v posledním zápase s Bolognou všechny posily s přehledem zastínil Taddei na beku a Simplício v záloze. Tito hráči přitom byli pro většinu fanoušků AS nechtěnými. Situace v AS vypadá tak, že se těžko posune někam dopředu, ale kromě Atalanty ho těžko některý klub předběhne. V obou případech by muselo jít o extrémní posun (buď u AS, nebo u soupeře), což ale v Itálii úplně neobvyklé není. Takže 7. - 8. místo.

Catania
Je jasné, že za dvě kola může být všechno jinak, ale momentálním umístěním je Catania největším překvapením Série A. A nejen tím. Překvapením je především dobrá práce trenéra Vincenza Montelly. Po chaosu, který hrál pod jeho vedením AS Řím, je hra Catanie v podstatě senzací. Vypadá to, že v Catanii si všechno sedlo (začalo to už dlouho před příchodem Montelly) a najednou se z klubu hrajícího nejhnusnější fotbal v lize stal klub, který svou hrou dokáže pobavit. Mezi hlavní opory Siciliánů patří nestárnoucí Legrottaglie, dále pak Almiron, Lodi a Maxi Lopéz. Dalším překapením, co se výsledků Catanie týčeje skutečnost, že se oprostila od nálepky "Only home" týmu. V loňské sezóně uhrála na hřištích soupeřů celkově pouze 9 bodů a v tabulce venku se umístila na posledním místě. Na domácím hřišti naopak vždy patřila do horní poloviny tabulky. Letos je po necelé polovině soutěže na jedenáctém místě v obou tabulkách a k dorovnání loňského výkonu na hřištích soupeřů, jí chybí pouhý bod (mohla by atakovat vlastní "rekord" po postupu do Série A, tedy 14 bodů). Pokud bude Catania dál sbírat body na hřištích soupeřů a vydrží zdraví klíčových hráčů (kádr Catanie nepatří mezi nejširší), může letos Catania vylepšit své dosavadní nejlepší umístění v Sérii A. Dokonce bude atakovat první desítku.

Palermo
To, co se povedlo v Catanii se rozhodně nedaří v Palermu. Skoro to vypadá, jako by si oba kluby vyměnili pozice. Palermo je na venkovních hřištích po Novaře druhým nejhorším týmem a některé jeho výkony se dají nazvat ostudnými. Tým postavený okolo Fabrizia Miccoliho je podstatně kvalitnější než kádr například zmíněné Catanie. Problémem Palerma je neustálé točení trenérů, v čemž se vyžívá prezident Zamparini. Tým pak stále mění rozestavení, taktiku a to mu rozhodně neprospívá. Naprostá ignorace Evropské ligy znamená, že pro italský fotbal není žádoucí, aby tento klub hrál v evropských pohárech. Palermo hraje v letošní sezóně fotbal pouze na Sicílii, ale i to mu stačí na umístění okolo středu tabulky. Fanoušci na Sicílii dokáží hráče "vybláznit" k výborným výkonům. Otázkou je, jestli to bude stačit proti soupeřům z horní poloviny tabulky. Klidně by se mohlo stát, že Palermo začne ztrácet i doma a při nezlepšených výkonech na hřištích soupeřů, se bude pohybovat nebezpečně blízko sestupovým pozicím. Každopádně nevidím cestu Palerma do první desítky v konečném pořadí.

FC Janov
Jako noc a den jsou výsledky janovského klubu, který na začátku sezóny myslel určitě výše než na desáté místo, na kterém se nyní nachází. Zvlášť po velmi podařeném vstupu. Výsledky Janova nemají žádnou logiku. Výhru na Laziu a 3:0 nad Catanií, střídají prohry ve Veroně a v Parmě a na podobné houpačce se janovští pohybovali celý podzim. Každopádně výsledky většinou odrážejí dění na hrací ploše. Výkony Janova jsou velmi nestálé, stejně tak výkony jednotlivých hráčů. S troškou nadsázky by se dalo říct, že Malesani mohl klidně svou sestavu losovat. Hlavním problémem Janova byla absence gólového útočníka. Střelecky Janov táhl Palacio, ale to není zrovna "sniper". Zklamali Pratto, Caracciolo i Zé Eduardo. Zlepšení může přijít s Gilardinem, kterého klub teď v zimě angažoval. Každopádně ale bude potřeba ustálení výkonů jednotlivých hráčů a pokud na tomto Marino dokáže zapracovat, bude janovská sezóna úspěšná. První desítka Janovu neunikne a při určitých okolnostech může Janov bojovat o Evropu.