Ozvěny z Bundesligy: Veterán se naštval. A stal se nejlepším gólmanem

Sám Rafał Gikiewicz už si asi balil kufry. Polskému brankáři bylo celkem jasně naznačeno, že v Augsburgu už pro něj nebude místo. Perfektní chvíle pro trucování a stěžování si na zaměstnavatele. Takové chování ale zkušený fotbalista odmítl. Ano, naštval se, ale očividně zdravým způsobem. Dnes už ve Švábsku o změně mezi třemi tyčemi rozhodně neuvažují. Proč taky, když mají nejlepšího ligového brankáře.

Inu, jednou nahoře, jednou dole. Pro fotbalisty není vždy jednoduché vyrovnat se s (ne)úspěchem. Třeba Marcus Thuram se po příchodu do Mönchengladbachu směle tlačil do francouzské reprezentace, loňskou sezónu však sotva útočil na základ u "Hříbat”. Teď je ovšem syn slavného otce znovu ve formě. Pravda, mohl by šance spíš proměňovat než pálit, i tak ale na hrotu odvádí pro své mužstvo nesmírně cenné služby. Své o tom ví Jonas Hofmann, jenž proti Lipsku proměnil Thuramovu práci v gól hned dvakrát. Francouz tak dál zůstává na hrušce, zatímco poražení Sasové se na stromě zjevně udržet neumí. Po debaklu ve Frankfurtu obdrželi další venkovní výprask a rychle dali zapomenout na týden staré vítězství nad Dortmundem. Z takové houpačky musí být "Roten Bullen” šoufl.

Občas ale je třeba něco změnit. Spadnout a zase vylézt. Nebo naopak. V Kolíně doufají, že se zvykem nestanou vlastňáky. Už podruhé za sebou ztratili "Effzeh” body kvůli nasměrování kulatého nesmyslu do vlastní svatyně. A co Amos Pieper a jeho obliba ve sběru žlutých karet? To je taky nepěkný nešvar. Naštěstí si hráči Brém zvykli i na jednu kratochvíli, a sice střílení branek v závěrečných fázích zápasů. Také v Leverkusenu udeřil Werder až po 80. minutě a domácí Bayer tak potrestal za poctivé pálení vlastních příležitostí.

Moc efektivní nebyl ani Dortmund, přesto mu jeden zásah z hlavy nového historicky nejmladšího střelce v Revierderby stačil. A nejen v Dortmundu hostující Schalke mělo o víkendu krátkou cestu, byť koncept derby pevně drží jen bitva o Porúří. Baden-Derby a Bayern-Derby možná zní půvabně, avšak rivalita zde rozhodně není taková jako u řeky Rúr. Freiburg s Hoffenheimem a Augsburg s Bayernem se v Bundeslize potkávají až v poslední desetiletce. Takže opatrně s ohýbáním vábivých termínů.

V Bavorsku se sice možná nehrálo pravé derby, to ovšem Augsburgu nebrání v radovánkách. "Fuggerstädter” si po roce zase zdárně vyšlápli na Mnichovany. Premiérovou trefou v Bundeslize se o to zasloužil Mërgim Berisha, svůj podíl si ale připsali také další. Perfektní kolektivní výkon družiny kouče Enrica Maaßena.

Jedno jméno si však přece jen zaslouží vypíchnout. Zasloužilo si to ostatně už dříve. Už v druhém kole na hřišti Leverkusenu se Rafał Gikiewicz stal hrdinou, když zneškodnil devět z deseti pokusů letících na bránu. Pár dní předtím se přitom zdálo, že pro polského veterána už není v FCA místo. Do Švábska se totiž z Mainzu měl každou chvíli přesunout Finn Dahmen.

Což o to, přestup by talentovanému brankáři leckdo přál. Dahmen prošel mládežnickými reprezentacemi Německa, před rokem vychytal pro svou zemi titul mistrů Evropy do 21 let. V Bundeslize se poprvé zaskvěl na začátku ledna roku 2021. Na začátku obrodného procesu Mainzu. "Nullfünfer” tehdy málem překvapily Bayern na jeho vlastním hřišti, a byť se do Rheinhessen nakonec vracely s prázdnou, ukázaly, že pod novým koučem Bo Svenssonem chtějí odvrátit zdánlivě jistý sestup. Stíhací jízda se FSV skutečně povedla a dnes klub sídlí bezpečně uprostřed pořadí Bundesligy. Dahmen už tomu ale moc nepomohl. Po uzdravení jedničky Robina Zentnera dostal mezi třemi tyčemi šanci už jen čtyřikrát. Vždy v závěru ročníku, kdy Mainzu o nic nešlo.

Fanda německé brankářské školy se tak na plánovaný transfer jistě těšil. Moc radosti z něj ale pochopitelně neměl Gikiewicz. A tak udělal vše, aby dravé mládí odradil. Po vynikajícím výkonu v Leverkusenu sice Augsburg třikrát v řadě prohrál, poté už ale přišly Polákovy chvíle. V Brémách zachránil Fuggerstädter výhru chycenou penaltou, což si náramně užil, proti Bayernu se rovněž zaskvěl v závěru, kdy svému kolegovi v rukavicích Manuelu Neuerovi překazil radost z první přesné trefy v kariéře. Na Gikiewicze se nicméně mohli vlastní spoluhráči spolehnout po celou dobu klání proti mnichovskému velkoklubu.

Za měsíc se tak situace v FCA razantně změnila. Klub má rázem zájem o prodloužení kontraktu s Gikiewiczem, jenž má vypršet na konci probíhající sezóny. Po Dahmenovi se mezitím v kuolárech slehla zem.

Tomu se říká zadostiučinění. Gikiewicz na něj ostatně čekal setsakramentsky dlouhou dobu. V Německu už působí téměř deset let, avšak šance se v Bundeslize dočkal až po třicítce s postupem Unionu Berlín mezi elitu. Hlavní město před dvěma roky poněkud překvapivě vyměnil za Švábsko a zpětně možná lituje, že dnes úspěšný klub opustil. V Augsburgu se však na druhou stranu okamžitě stal lídrem a oporou. Vlastně nejlepším hráčem. To taky není k zahození.

Inu, neodepisujme staříky. Sám Gikiewicz po triumfu v Brémách prohlásil, že zraje jako víno, což mu každý snadno uvěří. V roce 2013 začínal svou německou anabázi v druholigovém Braunschweigu, teď je v nejvyšší soutěži gólmanem s dost možná nejlepší aktuální formou. Nenápadně drží krok s dalšími, známějšími esy v oboru. A bez problémů odráží dravé mládí tlačící se na jeho post.

Vytlačení Gikiewicze pryč by možná dávalo smysl. Poté, co v lednu získal v FCA podíl americký investor David Blitzer, by se změna směřování klubu dala očekávat. Mládí vpřed, například v čele s rekordně drahým Ricardem Pepim. Jenže Američan, jehož koupě alespoň časově koreluje s Blitzerovým příchodem do klubu, zatím ve Švábsku neukázal zhola nic. Aktuálně se tak zkouší chytnout v Groningenu.

To Gikiewiczovi forma drží. A nějaký čas asi ještě bude. Víno zraje pomalu, ale jistě.