Ozvěny z Bundesligy: Willkommen zurück!

Ultras s bubny a prapory sice na tribuny ještě nedorazili, i bez nich však německými stadiony od pátku do neděle zněly známé chorály a popěvky. To znamená jediné: Bundesliga konečně procitla. Trvalo to téměř rok a půl, ale přece jen se kopaná po dlouhé pauze hraje v důstojné atmosféře. Takže vítejte zpět, fanoušci! A vítejte zpět také vy, čtenáři Ozvěn!

V pravidelném týdenním ohlédnutí se opět budeme vracet za uplynulým víkendem a zabývat se zajímavými momenty či událostmi, které Bundesliga pro dané kolo naservírovala. Někdy půjde zaměřením o taktický rozbor, jindy bude prozkoumána aktuální kauza či společenský fenomén, jindy zabředneme víc do fotbalové kultury. Německá nejvyšší soutěž nicméně vždy zůstane středobodem, kolem něhož se točí vše podstatné.

První kolo nového ročníku lákalo především dvěma šlágry. A ani jeden z nich nezklamal. Šílené tempo, krásné kombinace, bouřlivá kulisa — někdy nechtěně vyprovokovaná. O obou tahácích bude ještě řeč níže.

Avšak nejen v Mönchengladbachu a Dortmundu bylo živo. Bouře se odehrála v kabině Unionu, neboť kouč Urs Fischer nebyl ani trochu spokojen s úspěšností jeho svěřenců v soubojích. I tak nakonec Berlíňané uhráli s Leverkusenem cennou remízu. Ještě lépe si vedl Mainz, který nezastavila ani početná marodka vyvolaná pozitivními případy koronaviru. Lipsko odjíždělo ze hřiště soupeře smutné podobně jako Hertha z Kolína. Kombinace požehnání a aury stále víc cool Steffena Baumgarta dovedla "Effzeh” k důležitému úspěšnému startu.

---

Pod vlivem zápisníků z nedávného mistrovství Evropy mě velmi lákalo zahájit Ozvěny titulkem Bayern narazil do Scally. V nejlepším se má však přestat, vedle toho jsou podobné slovní hříčky zkrátka spjaty se zápisníky a použitím mimo ně hrozí jejich opotřebování (což nikdo nechce). Onen návrh titulku by ovšem také mohl znít poněkud matečně. "Roten” sice měli během první čtvrthodiny co dělat zejména sami se sebou, po inkasované brance nicméně Julian Nagelsmann zareagoval, díky čemuž hosté převzali otěže a naráželi už jen na famózního Yanna Sommera.

Výkon Joea Scallyho si každopádně zaslouží slova chvály. Mladý Američan si před výkopem nové sezony nepřipsal v Bundeslize ani minutu, proti Bayernu si ovšem počínal až nečekaně suverénně. Zprvu především poctivě bránil Leroye Saného, který se kvůli těsnému bránění ze strany Scallyho nemohl podél autové čáry pořádně rozběhnout. Po několika vyhraných soubojích a zastavených akcích nabral 18letý krajní bek sebevědomí a nebál se intenzivněji podporovat útočné snažení "Hříbat”. Motorové myši v červeném dresu Alphonsu Daviesovi se sice rodák z Long Islandu zcela nevyrovnal, to ale při jeho druhém startu v základní sestavě Gladbachu snad ani nikdo nečekal. I tak levý bek "Fohlen” několikrát urazil s balónem u kopačky desítky metrů a tlačil couvající Mnichovany dozadu.

Levá strana domácích se začala dostávat pod tlak až v době, kdy už Gladbach hřálo jednobrankové vedení. Mohlo za to překvapení na pravé straně obrany Bayernu. Josip Stanišić se — zjevně pod vlivem pokynů od Nagelsmanna — začal vysouvat víc dopředu, k tomu však zahušťoval střed pole, čímž otevíral prostor pro Saného i doprava se občas stahujícího Thomase Müllera. Především Sané tak konečně mohl začít využívat svou rychlost a schopnost prodriblovat se až k pokutovému území či přímo do něj. Scally si přitom musel dávat pozor nejen na Saného, ale též na Stanišiće nebo Leona Goretzku, který rovněž začal podporovat útok Bavorů náběhy z hloubi pole. I tak se Američan vyvaroval jakékoli vyloženě fatální chyby. Na 18 let klobouk dolů.

Původně se přitom hvězdné války čekaly čistě na opačné šíři hřiště. Tu si však zcela podmanil Alphonso Davies, jemuž nebohý Stefan Lainer nestíhal (snad ani nemohl) a sám pak neměl tolik prostoru na vlastní podporu ofenzivy, kterou rakouský zadák v Mönchengladbachu jindy předvádí. Lainera přitom nasazení Scallyho nalevo nemůže příliš uklidňovat. S pravonohým Američanem se počítá spíš právě na post Lainera, v pátek na levé straně "jen” zaskakoval za zraněného Ramyho Bensebainiho a s mužstvem ještě nesehraným Lucou Netzem. Až bude Netz kouči Adi Hütterovi k dispozici, mohou se oba náctiletí mladíci klidně v jednu chvíli objevit na stejném hřišti. Bensebaini a Lainer, zdánlivě jasné jedničky na kraje obrany, by se tedy zdravé konkurence měli obávat.

Abychom již dokončili přehled všech krajních obránců, kteří se v Borussia-Parku v pátek představili, je třeba se ještě jednou zastavit u Josipa Stanišiće. Překvapení v sestavě Bayernu se podobně jako Scally zprvu drželo zkrátka, pak ale rovněž začalo vystrkovat drápy a na první pohled působilo při útočné snaze lépe než poněkud zkostnatělý Benjamin Pavard. I ve hře Stanišiće se každopádně našlo několik nedostatků, především v úvodu druhé půle. A ani dvě čitelné a nepovedené kličky do středu hřiště nemohly Nagelsmanna potěšit. Ale budiž novicovi v jedenáctce Roten odpuštěno.

Gladbach v úvodu utkání, jež bylo kromě intenzivního tempa zasypáno též fůrou nepřesností, slavil úspěch zejména díky aktivnímu presinku, při němž se k Alassanu Pléovi často vytahoval Lars Stindl. Hříbata tak na Mnichovany reálně působili skrze formaci 4-4-2. V ní vysoko postavený Stindl v klíčový moment posunul balón na Pléu... a první branka bundesligové sezony byla na světě. Při ztrátě Daviese pomohlo Fohlen i štěstí, nicméně bez Stindlova proaktivního působení by se Pléův gól tak snadno neurodil.

Bavoři po inkasování okamžitě zapnuli do vyššího módu. Nagelsmann pověřil Stanišiće a Goretzku novými úkoly, kooperace na levé straně pak fungovala přesně naopak než ta na pravé, neboť zde to byl Serge Gnabry, kdo z křídla nabíhal do středu hřiště tak, aby uvolnil prostor pro rychlonožku Daviese. Zároveń Bayern zintenzivnil napadání rozehrávky Gladbachu, který vlastně ve zbytku první půle nezaložil kloudnou akci. Veškeré míče sbíral Bayern, čímž postupně gradovala únava Hříbat — unavení domácí vypadali před přestávkou na omdlení.

O to víc udivilo, že se Hütter pustil do střídání až po hodině hry, zvlášť, když tlak hostů po změně stran kulminoval. Tandem Kimmich-Goretzka mezitím opanoval střed hřiště a Davies čím dál snáze pronikal po lajně až k hranici šestnáctky. Domácí nicméně kritickou pasáž jaksi přežili (mimo jiné konečně uskutečněným prostřídáním) a pozoruhodně se vrátili do hry, k čemuž dopomohl i nejistý soupeř. Špatný zápas prožil zejména chybující a často nemotorný Dayot Upamecano, jenž byl jistě velmi rád, že sudí Marco Fritz po jeho dvou sporných zákrocích neodpískal penaltu.

Navzdory ztrátě bodů však mohli být fandové Bayernu se vstupem do ročníku spokojeni. Dobrou polovinu hracího času na trávníku dominovali a od vedoucí branky je často dělila niterná hranice mezi smůlou a štěstím. Nagelsmann prokázal schopnost reakce, příště už by se ale mohl přesně trefit rovnou od úvodní minuty. Hütterovi naopak začátek vyšel, pak jeho svěřenci ovšem uvadali za remízu vděčí především famóznímu Sommerovi.

---

Byť sociální sítě v sobotu večer zaplavila miryáda poklon před uměním Erlinga Hålanda, reálně bylo zajímavější sledovat, co v Signal Iduna Parku předvede Eintracht. Solidní vstupy Dortmundu do sezony už jsou totiž takovým evergreenem a vlastně ani na tom sobotním nebylo kromě Norovy bilance 2+3 nic tak zajímavého. To "Adler” už za sebou měli výbuch v DFB-Pokalu a na mysl jejich fandů se vkrádaly pochybnosti. Šlo na hřišti třetiligového Mannheimu o náhodu? Nebo klub z Hesenska řeší vážnější starosti?

Jenže... Frankfurt toho na sebe v Porúří mnoho neprozradil. Ukázal jen, co už známe: Hütterem zavedená formace se třemi stopery zůstala zachována, na hrotu se díru po André Silvovi snaží zacelit Rafael Borré. Jinak Orli jen stěží pronásledovali žluto-černé kamzíky.

Borussia se zas pro jednou rozhodla svého protivníka v prvním kole zadupat. Hosté dostávali maximálně vteřinu na rozmyšlení, co provést s míčem. Jestliže zaváhali, už u nich otravovala domácí smečka. Pokud například Dortmund ztratil míč těsně před pokutovým územím, chopil se Manuel Akanji napadání už nějakých 30 (!) metrů před svatyní Eintrachtu. Švýcarský stoper vůbec odehrál brilantní zápas a pomalu ani nebylo znát, že Mats Hummels na hřišti není. Ocenit je třeba též druhého středního obránce Axela Witsela za a) přizpůsobení se pozici, která mu coby záložníkovi není zcela blízká a b) předsezonní přístup k léčbě zranění, díky čemuž může trenér Marco Rose s Belgičanem počítat už nyní v srpnu. Přece jen, backup za Witsela v osobě Antoniose Papadopoulose v Bundeslize do soboty nic neodehrál a vrhnout jej rovnou do bouřlivé vody by mohl být zbytečný risk.

Zcela nejvíce však zaujalo působení Juda Bellinghama. Ten kupodivu nebyl poslední instancí v tříčlenné záloze, ba ani mezičlánkem uprostřed. Na svůj věk nebývale vyzrálý středopolař byl obvykle k vidění blízko útočníků či poblíž pravého křídla. Bellingham měl dost volné pole působnosti, nejčastěji se ale pohyboval někde v pravém meziprostoru, což mělo svou logiku především při bránění. Křídelník Thorgan Hazard byl totiž zatížen bráněním Filipa Kostiće, s nímž se poctivě vracel. Hazard tak místo klasického křídla plnil roli hlídacího psa, jenž strážil největší nebezpečí ze strany Frankfurtu v osobě srbského wingbacka. Levého stopera Evana N’Dicku tedy nehlídal Hazard, ale právě Bellingham. Slavilo to úspěch? Hádejte, jak Borussia vsítila první gól.

Hráči BVB každopádně v první půli vycházeli z rozestavení 4-3-3, kde se o rozehrávku místo Bellinghama starali Mahmoud Dahoud s Giovannim Reynou. Zejména Dahoud na neobvyklé pozici pivota překvapil úspěšným odebíráním balónů. Pak už "Schwarzgelben” snadno spouštěli své smrtící přechody dopředu.

A co Frankfurt, předvedl tedy vůbec něco zajímavého? Stopeři N’Dicka se Stefanem Ilsankerem se ukázali dvěma hrubicemi, z nichž Adler inkasovali, na rozdíl od Aymena Barkoka však byli alespoň vidět. Makoto Hasebe byl svými debatami s rozhodčím v záběrech zase až moc. Kostić se snažil, Dortmund jej ovšem dobře hlídal. Podobně domácí eliminovali Daičiho Kamadu, který se s míčem potkal častěji než Barkok, sám toho ale taky moc nevymyslel.

I proto kouč Oliver Glasner pro druhou půli Barkoka s Kamadou posadil a na hřiště vyslal skandinávské duo Jesper Lindstrøm-Jens Petter Hauge. Místo Ilsankera dostal šanci Christopher Lenz, jenž se postavil na levý kraj obrany. Kostić se tím pádem vysunul dopředu, Hauge se zabydlel u pravé autové čáry a Lindstrøm plnil roli jakéhosi second strikera.

Schwarzgelben nicméně na 4-4-1-1 ze strany hostů našli odpověď. Rose si přitom poradil i bez střídání. Hazarda, který už se nyní nemusel otravovat s Kostićem, přesunul doleva, Bellingham zařadil zpátečku po bok Dahouda a Reyna s Marco Reusem rotovali mezi pravým křídlem a podhrotem. Ani dortmundské 4-2-3-1 nemělo podobně jako rozestavení z první půle potíže s přehráváním zálohy Eintrachtu. Frankfurt sice měl po změně stran několik solidních šancí, Borré ovšem musí zpřesnit mušku nebo doufat, že příště nenarazí na gólmana kvalit Gregora Kobela.

Dortmund v prvním kole skutečně zadupal Frankfurt do země, nedávná minulost však odrazuje od vyvozování předčasných závěrů. Ukáže se Borussia v podobném světle v říjnu? V únoru? V dubnu? Dva tři roky dozadu to nesvedla. A Frankfurt? Má o čem přemýšlet. Ale co my víme, třeba jen potřeboval facku a za týden proti Augsburgu už Glasner vyloží ty správné trumfy.