PŘESTUPY? CALCIO NEMÁ PENÍZE!

Jak krásné roky prožívalo Calcio v devadesátých letech? Italské kluby vládly evropským soutěžím, nedobytné pokladny v kancelářích jejich prezidentů přetékaly milióny dolarů, trenéři si mohli ukázat na jakéhokoliv hráče a šeková knížka vypadala jak "hrnečku vař a stolečku prostři se"!

Nikdo nemohl konkurovat této továrně na peníze. Argentinci, Brazilci, Nizozemci, Němci, Francouzi, Afričani, Asiaté, dokonce i hráči ze zemí kdysi oddaných moskevskému Kremlu, prostě celý fotbalový svět toužil po teplém místečku v tomto pozemském ráji. Peněz bylo tolik, kolik snahy po nákupu mnohdy za každou cenu, a tak se často "povedlo" utratit pár miliónků za hráče, kteří se ukázali v jednom přáteláku a zmizeli v propadlišti.

Ale nikomu to moc nevadilo. Skončilo XX. století a dnes je toto období v nenávratnu, jakoby tisíc let zpět. Termín pro ukončení přestupů je sice stanoven na 31. srpna, ale dnes je jasno, že se nic moc nestalo a vůbec nic se již nestane. Po dlouhé době víc hráčů z nejvyšší italské ligy odešlo, než do ní přišlo. Ven 21, dovnitř 17! Aby tato čísla vypadala ještě hrozivěji, je nutno povšimnout si dvou následujících aspektů. Za prvé: počet uskutečněných transakcí je trapně nízký, již se nepočítá na stovky, jako tomu bylo v minulém desetiletí. Za druhé: odcházejí mladí a talentovaní fotbalisté a přicházejí většinou ti, kteří propadli jinde, nebo mají dobu své slávy dávno za sebou. Podtrženo a sečteno - italské zlato se již netřpytí!

Situace by působila ještě hrozivěji, kdyby neexistoval bohatý a zároveň štědrý mecenáš, jakým bezesporu je majitel Interu Milán Massimo Moratti. Tento pán, po desetiletí multimiliónových investic do hráčů a trenérů, které jeho klubu většinou nepřinesly očekávané sportovní výsledky, se nenechal odradit a naopak vsadil znovu na poněkud omšelého a vypelichaného koně. Jeho první koupí se stal mladý trenér s mentalitou vítěze, Roberto Mancini. Aby se necítil sám, přivedl mu snad jediné dva pořádné "nákupy" této sezóny. Estebana Cambiassa a Nicoláse Burdissa. Doplňují je Juan Sebastián Verón (na hostování z Chelsea) a Edgard Davids (volný hráč), ale v jejich případě se snad nedá mluvit o pozitivním saldu, protože Nizozemec již v Itálii hrál v minulém roce a Argentinec přichází s nálepkou fiaska při své dobrodružné výpravě na ostrovy, když před tím strávil 5 sezón na Apeninském poloostrově. Samozřejmě, že se Inter zbavil několika fotbalistů. Mohammed Kallon odešel do Monaca, přestoupili rovněž nevýrazní hráči jako Turek Okan, Francouzi Brechet a Dalmat... Je tedy jasné, že Moratti za více nakoupil, než prodal.

S Interem ale ty velké příchody končí. Je tu přestup Vikashe Dhorasoo do AC Milán, byl získán ještě před EURO 2004, tento 31letý fotbalista bude o místo na slunci muset bojovat. Snad je možno považovat za významnou změnu návrat Hernána Crespa, jednoho z nejlepší útočníků současnosti, ale Milán ho získal na roční hostování, bez práva nákupu, také již v Itálii hrál a ani on se v Chelsea neprosadil. Palermo koupilo dva zajímavé hráče z jižní Ameriky, kteří ale budou muset na sobě moc a moc pracovat. Jedná se o Mariana Gonzáleze z Racingu de Avellaneda a Ernesta Fariase z Estudiantes de La Plata.

Odešlo několik fotbalistů, kteří mají jistě vyšší cenu a herní kvalitu, než mnozí z těch, kteří přicházejí. Jedná se v první řadě o Waltera Samuela, vynikajícího obránce, který z AS Řím emigroval do Realu Madrid, dále Ernesto Javier Chevantón odešel, tak jako Kallon, do Monaca. Andrés Guglielminpietro po šesti letech v Itálii přestoupil do Boca Juniors, odchází rovněž Lucas Castroman a mladý chilský útočník Mauricio Pinilla, kterého Chievo prodalo do Sportingu Lisabon. Stefano Fiore, Bernardo Corradi, Marco Di Vaio a Emiliano Moretti jsou pro změnu Italové odcházející do Valencie. Z Milána jdou pryč Martin Laursen a Roque Junior, rozloučil se rovněž náš, na EURO 2004 dobře hrající, Martin Jiránek, Brazilci Matuzalem a Lima, Nor John Carew.

Jaké jsou hlavní příčiny tohoto odlivu krve z Calcia? Od minulého roku je v platnosti pravidlo o možnosti nákupu jediného hráče ze zemí mimo EU, chce-li klub dalšího, musí nejdříve prodat jednoho z těch, kteří byli v uplynulé sezóně v kádru. To samozřejmě omezuje možnosti příchodů ze zemí mimo zónu a kluby si moc a moc rozmýšlejí přijmout do svých služeb někoho, kdo nevlastní evropský pas. A je tu ekonomická krize, která Itálii zasáhla v plné síle a od jisté doby si i ty nejmocnější kluby více hledí stránky finanční, než té technické. V neposlední řadě je to konkurence, se kterou pravděpodobně nikdo nepočítal. A nejedná se jen o Anglii a Španělsko, kde je k dispozici mnohem více peněz, než v současné fotbalové Itálii. Objevují se nové trhy, nejen ten francouzský, ale i turecký, lákavé nabídky přicházejí rovněž z mnoha arabských a ex-sovětských zemí. Jasně o tom vypovídají případy přestupů Matuzalema do Šachťoru a Jiránka do Spartaku Moskva, který už předtím získal Fernanda Cavenaghiho z River Plate (11,5 miliónu dolarů ) a Clementa Rodrígueze z Boca Juniors.

Italský fotbal se tedy bude muset začít více spoléhat na vlastní líheň talentovaných mladíků, což může v brzké budoucnosti výrazně pomoci reprezentaci této země. Ale kvalitě ligy to zřejmě nějaký čas moc prospívat nebude...