Poklona mistru Pardewovi
Zaujalo nás
Přesně 40 hodin zbývá do výkopu nového ročníku anglické Premier League a EuroFotbal vám nyní servíruje vydatný předkrm. Dříve inzerovaná analýza stračího zmrtvýchvstání je tu; a soustředí se nejen na reorganizaci defenzivní složky, ale i viditelné řezy ofenzivní vozbou...
Na sklonku roku 2010 si majitel Newcastlu United Mike Ashley připravil pro fanoušky zajímavou mikulášskou nadílku. Po několika nevydařených zápasech se rozhodl ukončit působení manažera Chrise Hughtona na lavičce Strak a nahradit ho jistým Alanem Pardewem.
Jinými slovy se rozhodl odvolat muže, který dovedl Newcastle zpět mezi prvoligovou smetánku, manažerem, který byl jen o pár měsíců dříve vyhozen z třetiligového Southamptonu kvůli nesplnění vytyčeného cíle a také kvůli neshodám s předsedou Saints.
Aby toho nebylo málo, Chris Hughton se v té době těšil velké oblibě nejen u svých svěřenců, ale také u fanoušků. Vysloužil si jej nejen svým chováním, přátelským vystupováním, lidskostí, ale také postupem zpět do Premier League a následnou výhrou 5:1 v památném derby se Sunderlandem. Jeho odchod z pozice manažera tak vyvolal bouři nevole mezi příznivci černobílých barev.
Jako důkaz hravě poslouží anketa na fanouškovském webu NUFC, ve které jen 8 % hlasujících vyjádřilo důvěru novému manažerovi; v podobné anketě na Sky Sports si dokonce vysloužil podporu jen 5,5 % respondentů. Zároveň prosakovaly na povrch informace, že kabina s Ashleyho dalším nepopulárním rozhodnutím nesouhlasí a že se budou hráči proti novému manažerovi bouřit. Před londýnským rodákem tak vykrystalizovala velmi náročná, zdánlivě nesplnitelná mise.
Dnes, o pouhých 20 měsíců později, nás jen pár dní dělí od návratu Newcastlu na evropskou pohárovou scénu; po dlouhých šesti letech. Navíc je Alan Pardew aktuálním držitelem titulu Manažer roku, což se v Premier League zatím z Angličanů povedlo jen Harrymu Redknappovi. Nabízí se otázka: Jak to ten Pardew, proboha, dokázal?
GPS, diskuze a Mourinho
Prvním důležitým krokem bylo, že se Pardew dokázal obklopit správnými lidmi, s nimiž spolupracoval při svých dřívějších angažmá. Díky velké důvěře Mika Ashleyho a dlouhodobému kontraktu dostal Pardew volnou ruku při sestavování realizačního týmu. Kromě trenéra Steva Stona, hlavního skauta Grahama Carra a legendárního Petera Beardsleyho, kteří už v klubu působili, doplnil Pardew realizační tým o trenéra brankářů Andyho Woodmana, s nímž spolupracoval ve West Hamu a Southamptonu, a především o asistenta Johna Carvera, který je v současné době pravou rukou jedenapadesátiletého manažera a pomáhá mu s vedením tréninků i s přípravou taktiky pro jednotlivé zápasy.
Během prvních měsíců tohoto náročného angažmá se Alanu Pardewovi schopný a loajální asistent výborně hodil. John Carver si dokonce vysloužil takovou důvěru, že dvakrát týdně společně se Stevem Stonem připravoval v tréninku záložníky a útočníky, aby měl Pardew dostatek času a prostoru pro práci s obranou. Tam totiž shledal největší slabinu svého nového zaměstnavatele a výsledky usilovné práce se dostavily téměř okamžitě.
Při pozorování toho, jak si počínají obránci v obyčejných i obtížných situacích, šlo snadno rozeznat postupný progres. Zlepšila se poziční hra, obětavost, hráči se lépe zajišťovali, vytrácel se chaos a hra na náhodu, hráči měli také evidentně za úkol méně riskovat při rozehrávce na vlastní polovině. Pardew kladl hráčům na srdce, aby si drželi své pozice co nejčastěji, protože například po standardních situacích na polovině soupeře může dojít k rychlému protiútoku a v tu chvíli je obrana nejvíce zranitelná. Obránci se učili, v jakém prostoru se pohybovat při jednotlivých situacích, jak reagovat, kam se stáhnout, komu přihrát...
Při pilování těchto dovedností si přitom Pardew vypomáhal lehce i těžce inovativními metodami. K mapování pohybu všech jednotlivců (a že na poziční hře se loni v tréninkovém centru Newcastlu vážně nadřeli) kupříkladu Pardew nepoužívá jen jeden GPS "tracking system", nýbrž rovnou soustavu tří těchto vysoce nákladných zařízení. Před každým (!) zápasem pak konkrétně obránci navštěvovali zvláštní seance, na nichž se probíraly soupeřovy standardní situace a zažité útočné manévry.
Steven Taylor se dokonce nechal slyšet, že londýnský rodák je v tomto ohledu vůbec nejnáročnějším manažerem z těch devíti, pod nimiž dosud působil. "Je vám pořád v patách. Jeho standardy jsou tak vysoko, že mu sotva vykouzlíte úsměv na rtech. Je to perfekcionista, ale opravdu nás naučil bránit jako celek," prohlásil 26letý zadák, s jehož dlouhodobou absencí se NUFC mimo jiné muselo loni vypořádat.
Další známé Pardewovy metody už asi nikoho nepřekvapí. Důležitou součástí řemesla je pro 51letého manažera třeba video, před nímž tým tráví značnou část předzápasových příprav. "Je to o tom podat si informaci dokola a správně ji vstřebat," říká k tomu sám šedovlasý stratég, jenž se ale na nejmodernější technologie přirozeně nespoléhá celou svou kariéru. Dříve mu dobře sloužily i prosté oči, když pravidelně docházel okukovat Mourinhovy tréninkové praktiky v Chelsea. Svého času, než se za prací přestěhoval na sever Anglie, bydlel hned za Cobhamem (tréninkovým komplexem Blues), takže to šlo takříkajíc samo. "Chtěl jsem jen přijít na kloub jejich úžasné domácí šňůře pod Mourinhem," vysvětloval potom "Pards" svou ústřední motivaci.
O taktických dovednostech Alana Pardewa se nedávno rozpovídal i trenér A-týmu Steve Stone: "Je na tom takticky skvěle jako málokdo. Většina manažerů stojí u postranní čáry a přemýšlí, jaký pokyn dát hráčům, jak se rozhodnout, jak reagovat, ale Alan se rozhoduje okamžitě, protože věří svým schopnostem a rozhodnutím. Také s hráči hodně komunikuje. Avšak místo toho, aby jim nařizoval, co mají nebo nemají udělat, je o to raději požádá. Jedná s nimi jako s dospělými a každý se pak cítí jako součást týmu. On prostě ví, co dělá."
Nedávno ukončená sezona, jež byla Pardsovou první kompletní na lavičce Strak, nám pak poskytuje hmatatelné důkazy v podobě statistik. Kupříkladu brankář Tim Krul se mohl pochlubit druhým nejvyšším počtem čistým kont (15), jen o dvě více si připsal Joe Hart v brance mistrovských Citizens. Průměr obdržených branek klesl z 1,5 na 1,34 na zápas, dvojice Coloccini-Williamson dominovala statistice v počtu nachytaných soupeřů v ofsajdu, Yohan Cabaye měl nejvíc "tackles" ze všech hráčů v lize (a obecně tackling jako takový zažil pod Pardewem možná nejviditelnější boom), Steven Taylor měl v průměru dvě zblokované střely na zápas, hráči NUFC navíc opanovali statistiku počtu vykopnutých míčů z brankové čáry (12), jen Dannymu Simpsonovi se to povedlo hned šestkrát.
Abychom ale nezabředli příliš do řeči čísel, stačí se podívat na to, jaké výkony bránící hráči během sezony předváděli. Fabricio Coloccini se zařadil mezi nejlepší obránce ligy a právem si vysloužil místo v ideální sestavě sezony, Danny Simpson a Steven Taylor předváděli nejlepší výkony v kariéře, z odepisovaného Jamese Perche se stal respektovaný defenzivní univerzál a vůbec největším překvapením byly výkony Mika Williamsona. Vytáhlý stoper, který dělal náhradníka i v potápějícím se Portsmouthu a před přestupem na severovýchod Anglie neměl na kontě jediný start v Premier League, musel zaskakovat za zraněného Stevena Taylora a svou roli zvládl nad veškerá očekávání. Leč s počátečními rozpaky.
Když jeden vydá za dva
Generál Pardew správně identifikoval největší slabinu Newcastlu tkvící v neorganizované, dezorientované, nedisciplinované defenzívě. Ovšem aby pracoval jen na její nápravě, to těžko mohlo být někdy přípustné. Vždyť si to vezměte...Straky do loňského ročníku vstupovaly s definitivním vědomím potřeby najít "dalšího Carrolla"; musely přepracovat střed pole, odkud zmizely zkušenosti s osobami Nolana a Bartona; bylo potřeba najít novou motivaci, respektive úlohu pro lehce vyprahlého Jonáse. Jak vidno - ani domácích úkolů na ofenzivní frontě nebylo zrovna málo. Přesto se i s nimi Pardew zvládl vypořádat se ctí.
Útočník číslo jedna se našel s obdivuhodnou rychlostí. Hned při svém třetím startu v základu vstřelil Demba Ba hattrick Blackburnu, pak skóroval i ve dvou dalších utkáních a ve zbytku podzimní části se už nikdy výrazně nezasekl. Jeho střelecká bilance mezi 13. srpnem a 5. únorem docela dobře brala dech: zavěsil šestnáctkrát, k ráně se prodíral každých 24 minut, bezmála polovina jeho projektilů si našla cestu mezi tři tyče (48 %).
Posléze - s koncem nevydařeného Afrického poháru a příchodem reprezentačního kolegy Papisse Cissého - sice dramaticky povadl, uklidil se k levé postranní čáře, přestal si věřit před bránou a do konce ročníku už síť nenapnul ani jednou; jenže to pro změnu nevadilo proto, že se k ještě famóznější šňůře nadechl jeho krajan a parťák na hrotu. Newcastle měl takto po celou sezonu vždy alespoň jednoho snajpra, na kterého byl stoprocentní spoleh. A to je patrně nejpodstatnější závěr, jehož mouchy budou vyžadovat řešení až letos.
Rovněž střed pole si vyžádal nečekaně elegantní řešení, jež v první řadě udělalo z Newcastlu flexibilnější, nečitelnější a suverénnější mančaft. Elitní skaut Graham Carr se v letních měsících něco nalítal po trase Newcastle-Paříž, aby pod křídla Magpies dotáhl mimo jiné nadmíru schopného dispečera Yohana Cabayeho. Zatímco se někteří čeští fanoušci stále ještě oklepávali ze šokujícího zjištění, že jde o bělocha, pečlivý pracant už dávno měnil hru Newcastlu k nepoznání. Až v určitých pasážích stračí projev připomínal ten labutí, pod nímž je podepsán jeden z Pardewových žáků Brendan Rodgers (v Readingu mu vedl juniorku).
Možná si vzpomenete na zběsilosti z ročníku 2010/2011. Zejména ze vstupů do utkání fanouškům Strak již dopředu nabíhala husí kůže - Newcastle během nich zvládal utkání rozhodovat (alespoň zdánlivě) i ztrácet. Dost často zkrátka působil jako relativně kvalitní, avšak sotva řízený stroj. K čistě brejkovému projevu stěží hledal fungující alternativu. A jako nováček na to ostatně i měl právo. "Minulý rok jsme se dostali do vedení, ale pak jsme stav věcí nezvládali uspokojivě kontrolovat, aby nás soupeř nemohl zatlačit," vracel se Pardew loni v listopadu k minulosti. Fakticky nedávné, opticky vzdálené.
Dnes jsou totiž Straky někde docela jinde. "V jednom z nedávných klání jsme už ale překročili hranici 400 přihrávek, což se nám pode mnou dosud nikdy nepovedlo. To vás hnedka řadí na úroveň top týmů," vykládal Pardew v návaznosti na výše citovaná slova. To přitom ještě Cabaye nebyl s anglickým fotbalem tak sžitý.
Pravdou nicméně zůstává, že někdejší středopolař francouzského Lille příliš času na aklimatizaci nespotřeboval. To, co si od něj v Tyneside slibovali, začal předvádět okamžitě - rýsoval dalekonosné pasy i střely, měnil tempo hry, neúnavně napadal, vybojoval hromadu míčů a spolykal kvanta kilometrů. S trochou nadsázky potom lze uzavřít, že právě jediný Cabaye dokázal šmahem nahradit jak Nolana, tak Bartona.
A konečně Jonás? I pro něj se po čase našlo perfektní uplatnění. Jestliže Alan Shearer během svého krátkého působení na lavičce NUFC nahlas lamentoval nad nepřesnými Argentincovy centry, pod Pardewem to na jaře 2011 rázem - jakoby zázrakem - šlo. A oba muži si porozuměli i loni, což se projevilo třeba doma proti Manchesteru United, když si obhájce titulu přijel pro potupný debakl 0:3. Tehdy vedle nebezpečného Jonáse zazářil rovněž Tioté coby dotěrný strážce Rooneyho.
A právě s ním i Cabayem se postupně Gutiérrez musel naučit harmonicky vycházet, neboť v jarních měsících se tito tři často doplňovali uprostřed hřiště. Straky i díky tomuto nenásilnému přechodu k rozestavení 4-3-3 finišovaly se slušným přehledem a v jednu chvíli dokonce šestkrát v řadě netratily. Sám Jonás se před bojovným dvojblokem našel - konečně se necítil být omezován postranní čarou a lépe využíval své pohyblivosti, výbušnosti.
Právě renesance Jonáse Gutiérreze, jenž zejména po Maradonově experimentování s postem pravého beka zažíval v nedávné době poněkud zmatené časy, je jedním z produktů Pardewova vytříbeného manažerského instinktu. Citu pro komunikaci s hráči, kteří si potom sahají až na dno. Kombinace drsného i rodinného přístupu.
Zda tyhle všechny ingredience budou brzkým účastníkům Evropské ligy šmakovat i nadále, není tak jisté. Newcastle před novým ročníkem stále neumazal pár palčivých problémů: přirozeně až první soutěžní zápasy ukážou, nakolik spolu budou schopni spolupracovat oba senegalští střelci (v přípravě jen dvakrát udeřil Ba, Cissé mlčel); prozatím se nedaří uzavřít táhlé licitování ohledně osoby pravého beka Debuchyho; a již předlouhou dobu žádaná posila do středu obrany rovněž není v dohlednu.
Inu, nezbývá než všem opětovně vypálit rybník, Alane!
Na sklonku roku 2010 si majitel Newcastlu United Mike Ashley připravil pro fanoušky zajímavou mikulášskou nadílku. Po několika nevydařených zápasech se rozhodl ukončit působení manažera Chrise Hughtona na lavičce Strak a nahradit ho jistým Alanem Pardewem.
Jinými slovy se rozhodl odvolat muže, který dovedl Newcastle zpět mezi prvoligovou smetánku, manažerem, který byl jen o pár měsíců dříve vyhozen z třetiligového Southamptonu kvůli nesplnění vytyčeného cíle a také kvůli neshodám s předsedou Saints.
Aby toho nebylo málo, Chris Hughton se v té době těšil velké oblibě nejen u svých svěřenců, ale také u fanoušků. Vysloužil si jej nejen svým chováním, přátelským vystupováním, lidskostí, ale také postupem zpět do Premier League a následnou výhrou 5:1 v památném derby se Sunderlandem. Jeho odchod z pozice manažera tak vyvolal bouři nevole mezi příznivci černobílých barev.
Jako důkaz hravě poslouží anketa na fanouškovském webu NUFC, ve které jen 8 % hlasujících vyjádřilo důvěru novému manažerovi; v podobné anketě na Sky Sports si dokonce vysloužil podporu jen 5,5 % respondentů. Zároveň prosakovaly na povrch informace, že kabina s Ashleyho dalším nepopulárním rozhodnutím nesouhlasí a že se budou hráči proti novému manažerovi bouřit. Před londýnským rodákem tak vykrystalizovala velmi náročná, zdánlivě nesplnitelná mise.
Dnes, o pouhých 20 měsíců později, nás jen pár dní dělí od návratu Newcastlu na evropskou pohárovou scénu; po dlouhých šesti letech. Navíc je Alan Pardew aktuálním držitelem titulu Manažer roku, což se v Premier League zatím z Angličanů povedlo jen Harrymu Redknappovi. Nabízí se otázka: Jak to ten Pardew, proboha, dokázal?
GPS, diskuze a Mourinho
Prvním důležitým krokem bylo, že se Pardew dokázal obklopit správnými lidmi, s nimiž spolupracoval při svých dřívějších angažmá. Díky velké důvěře Mika Ashleyho a dlouhodobému kontraktu dostal Pardew volnou ruku při sestavování realizačního týmu. Kromě trenéra Steva Stona, hlavního skauta Grahama Carra a legendárního Petera Beardsleyho, kteří už v klubu působili, doplnil Pardew realizační tým o trenéra brankářů Andyho Woodmana, s nímž spolupracoval ve West Hamu a Southamptonu, a především o asistenta Johna Carvera, který je v současné době pravou rukou jedenapadesátiletého manažera a pomáhá mu s vedením tréninků i s přípravou taktiky pro jednotlivé zápasy.
Během prvních měsíců tohoto náročného angažmá se Alanu Pardewovi schopný a loajální asistent výborně hodil. John Carver si dokonce vysloužil takovou důvěru, že dvakrát týdně společně se Stevem Stonem připravoval v tréninku záložníky a útočníky, aby měl Pardew dostatek času a prostoru pro práci s obranou. Tam totiž shledal největší slabinu svého nového zaměstnavatele a výsledky usilovné práce se dostavily téměř okamžitě.
Při pozorování toho, jak si počínají obránci v obyčejných i obtížných situacích, šlo snadno rozeznat postupný progres. Zlepšila se poziční hra, obětavost, hráči se lépe zajišťovali, vytrácel se chaos a hra na náhodu, hráči měli také evidentně za úkol méně riskovat při rozehrávce na vlastní polovině. Pardew kladl hráčům na srdce, aby si drželi své pozice co nejčastěji, protože například po standardních situacích na polovině soupeře může dojít k rychlému protiútoku a v tu chvíli je obrana nejvíce zranitelná. Obránci se učili, v jakém prostoru se pohybovat při jednotlivých situacích, jak reagovat, kam se stáhnout, komu přihrát...
Při pilování těchto dovedností si přitom Pardew vypomáhal lehce i těžce inovativními metodami. K mapování pohybu všech jednotlivců (a že na poziční hře se loni v tréninkovém centru Newcastlu vážně nadřeli) kupříkladu Pardew nepoužívá jen jeden GPS "tracking system", nýbrž rovnou soustavu tří těchto vysoce nákladných zařízení. Před každým (!) zápasem pak konkrétně obránci navštěvovali zvláštní seance, na nichž se probíraly soupeřovy standardní situace a zažité útočné manévry.
Steven Taylor se dokonce nechal slyšet, že londýnský rodák je v tomto ohledu vůbec nejnáročnějším manažerem z těch devíti, pod nimiž dosud působil. "Je vám pořád v patách. Jeho standardy jsou tak vysoko, že mu sotva vykouzlíte úsměv na rtech. Je to perfekcionista, ale opravdu nás naučil bránit jako celek," prohlásil 26letý zadák, s jehož dlouhodobou absencí se NUFC mimo jiné muselo loni vypořádat.
Další známé Pardewovy metody už asi nikoho nepřekvapí. Důležitou součástí řemesla je pro 51letého manažera třeba video, před nímž tým tráví značnou část předzápasových příprav. "Je to o tom podat si informaci dokola a správně ji vstřebat," říká k tomu sám šedovlasý stratég, jenž se ale na nejmodernější technologie přirozeně nespoléhá celou svou kariéru. Dříve mu dobře sloužily i prosté oči, když pravidelně docházel okukovat Mourinhovy tréninkové praktiky v Chelsea. Svého času, než se za prací přestěhoval na sever Anglie, bydlel hned za Cobhamem (tréninkovým komplexem Blues), takže to šlo takříkajíc samo. "Chtěl jsem jen přijít na kloub jejich úžasné domácí šňůře pod Mourinhem," vysvětloval potom "Pards" svou ústřední motivaci.
O taktických dovednostech Alana Pardewa se nedávno rozpovídal i trenér A-týmu Steve Stone: "Je na tom takticky skvěle jako málokdo. Většina manažerů stojí u postranní čáry a přemýšlí, jaký pokyn dát hráčům, jak se rozhodnout, jak reagovat, ale Alan se rozhoduje okamžitě, protože věří svým schopnostem a rozhodnutím. Také s hráči hodně komunikuje. Avšak místo toho, aby jim nařizoval, co mají nebo nemají udělat, je o to raději požádá. Jedná s nimi jako s dospělými a každý se pak cítí jako součást týmu. On prostě ví, co dělá."
Nedávno ukončená sezona, jež byla Pardsovou první kompletní na lavičce Strak, nám pak poskytuje hmatatelné důkazy v podobě statistik. Kupříkladu brankář Tim Krul se mohl pochlubit druhým nejvyšším počtem čistým kont (15), jen o dvě více si připsal Joe Hart v brance mistrovských Citizens. Průměr obdržených branek klesl z 1,5 na 1,34 na zápas, dvojice Coloccini-Williamson dominovala statistice v počtu nachytaných soupeřů v ofsajdu, Yohan Cabaye měl nejvíc "tackles" ze všech hráčů v lize (a obecně tackling jako takový zažil pod Pardewem možná nejviditelnější boom), Steven Taylor měl v průměru dvě zblokované střely na zápas, hráči NUFC navíc opanovali statistiku počtu vykopnutých míčů z brankové čáry (12), jen Dannymu Simpsonovi se to povedlo hned šestkrát.
Abychom ale nezabředli příliš do řeči čísel, stačí se podívat na to, jaké výkony bránící hráči během sezony předváděli. Fabricio Coloccini se zařadil mezi nejlepší obránce ligy a právem si vysloužil místo v ideální sestavě sezony, Danny Simpson a Steven Taylor předváděli nejlepší výkony v kariéře, z odepisovaného Jamese Perche se stal respektovaný defenzivní univerzál a vůbec největším překvapením byly výkony Mika Williamsona. Vytáhlý stoper, který dělal náhradníka i v potápějícím se Portsmouthu a před přestupem na severovýchod Anglie neměl na kontě jediný start v Premier League, musel zaskakovat za zraněného Stevena Taylora a svou roli zvládl nad veškerá očekávání. Leč s počátečními rozpaky.
Když jeden vydá za dva
Generál Pardew správně identifikoval největší slabinu Newcastlu tkvící v neorganizované, dezorientované, nedisciplinované defenzívě. Ovšem aby pracoval jen na její nápravě, to těžko mohlo být někdy přípustné. Vždyť si to vezměte...Straky do loňského ročníku vstupovaly s definitivním vědomím potřeby najít "dalšího Carrolla"; musely přepracovat střed pole, odkud zmizely zkušenosti s osobami Nolana a Bartona; bylo potřeba najít novou motivaci, respektive úlohu pro lehce vyprahlého Jonáse. Jak vidno - ani domácích úkolů na ofenzivní frontě nebylo zrovna málo. Přesto se i s nimi Pardew zvládl vypořádat se ctí.
Útočník číslo jedna se našel s obdivuhodnou rychlostí. Hned při svém třetím startu v základu vstřelil Demba Ba hattrick Blackburnu, pak skóroval i ve dvou dalších utkáních a ve zbytku podzimní části se už nikdy výrazně nezasekl. Jeho střelecká bilance mezi 13. srpnem a 5. únorem docela dobře brala dech: zavěsil šestnáctkrát, k ráně se prodíral každých 24 minut, bezmála polovina jeho projektilů si našla cestu mezi tři tyče (48 %).
Posléze - s koncem nevydařeného Afrického poháru a příchodem reprezentačního kolegy Papisse Cissého - sice dramaticky povadl, uklidil se k levé postranní čáře, přestal si věřit před bránou a do konce ročníku už síť nenapnul ani jednou; jenže to pro změnu nevadilo proto, že se k ještě famóznější šňůře nadechl jeho krajan a parťák na hrotu. Newcastle měl takto po celou sezonu vždy alespoň jednoho snajpra, na kterého byl stoprocentní spoleh. A to je patrně nejpodstatnější závěr, jehož mouchy budou vyžadovat řešení až letos.
Rovněž střed pole si vyžádal nečekaně elegantní řešení, jež v první řadě udělalo z Newcastlu flexibilnější, nečitelnější a suverénnější mančaft. Elitní skaut Graham Carr se v letních měsících něco nalítal po trase Newcastle-Paříž, aby pod křídla Magpies dotáhl mimo jiné nadmíru schopného dispečera Yohana Cabayeho. Zatímco se někteří čeští fanoušci stále ještě oklepávali ze šokujícího zjištění, že jde o bělocha, pečlivý pracant už dávno měnil hru Newcastlu k nepoznání. Až v určitých pasážích stračí projev připomínal ten labutí, pod nímž je podepsán jeden z Pardewových žáků Brendan Rodgers (v Readingu mu vedl juniorku).
Možná si vzpomenete na zběsilosti z ročníku 2010/2011. Zejména ze vstupů do utkání fanouškům Strak již dopředu nabíhala husí kůže - Newcastle během nich zvládal utkání rozhodovat (alespoň zdánlivě) i ztrácet. Dost často zkrátka působil jako relativně kvalitní, avšak sotva řízený stroj. K čistě brejkovému projevu stěží hledal fungující alternativu. A jako nováček na to ostatně i měl právo. "Minulý rok jsme se dostali do vedení, ale pak jsme stav věcí nezvládali uspokojivě kontrolovat, aby nás soupeř nemohl zatlačit," vracel se Pardew loni v listopadu k minulosti. Fakticky nedávné, opticky vzdálené.
Dnes jsou totiž Straky někde docela jinde. "V jednom z nedávných klání jsme už ale překročili hranici 400 přihrávek, což se nám pode mnou dosud nikdy nepovedlo. To vás hnedka řadí na úroveň top týmů," vykládal Pardew v návaznosti na výše citovaná slova. To přitom ještě Cabaye nebyl s anglickým fotbalem tak sžitý.
Pravdou nicméně zůstává, že někdejší středopolař francouzského Lille příliš času na aklimatizaci nespotřeboval. To, co si od něj v Tyneside slibovali, začal předvádět okamžitě - rýsoval dalekonosné pasy i střely, měnil tempo hry, neúnavně napadal, vybojoval hromadu míčů a spolykal kvanta kilometrů. S trochou nadsázky potom lze uzavřít, že právě jediný Cabaye dokázal šmahem nahradit jak Nolana, tak Bartona.
A konečně Jonás? I pro něj se po čase našlo perfektní uplatnění. Jestliže Alan Shearer během svého krátkého působení na lavičce NUFC nahlas lamentoval nad nepřesnými Argentincovy centry, pod Pardewem to na jaře 2011 rázem - jakoby zázrakem - šlo. A oba muži si porozuměli i loni, což se projevilo třeba doma proti Manchesteru United, když si obhájce titulu přijel pro potupný debakl 0:3. Tehdy vedle nebezpečného Jonáse zazářil rovněž Tioté coby dotěrný strážce Rooneyho.
A právě s ním i Cabayem se postupně Gutiérrez musel naučit harmonicky vycházet, neboť v jarních měsících se tito tři často doplňovali uprostřed hřiště. Straky i díky tomuto nenásilnému přechodu k rozestavení 4-3-3 finišovaly se slušným přehledem a v jednu chvíli dokonce šestkrát v řadě netratily. Sám Jonás se před bojovným dvojblokem našel - konečně se necítil být omezován postranní čarou a lépe využíval své pohyblivosti, výbušnosti.
Právě renesance Jonáse Gutiérreze, jenž zejména po Maradonově experimentování s postem pravého beka zažíval v nedávné době poněkud zmatené časy, je jedním z produktů Pardewova vytříbeného manažerského instinktu. Citu pro komunikaci s hráči, kteří si potom sahají až na dno. Kombinace drsného i rodinného přístupu.
Zda tyhle všechny ingredience budou brzkým účastníkům Evropské ligy šmakovat i nadále, není tak jisté. Newcastle před novým ročníkem stále neumazal pár palčivých problémů: přirozeně až první soutěžní zápasy ukážou, nakolik spolu budou schopni spolupracovat oba senegalští střelci (v přípravě jen dvakrát udeřil Ba, Cissé mlčel); prozatím se nedaří uzavřít táhlé licitování ohledně osoby pravého beka Debuchyho; a již předlouhou dobu žádaná posila do středu obrany rovněž není v dohlednu.
Inu, nezbývá než všem opětovně vypálit rybník, Alane!
Komentáře (410)