Představení účastníků Copy América 2021 - Chile

Období zlaté chilské generace se pomalu chýlí ke konci. Bohužel nikdo nemládne a parta bojovníků kolem Vidala, Sáncheze, Medela nebo Brava už má pár let třicítku na krku. Zároveň však stále ještě tato generace má co nabídnout, to se vsaďte.

Bohužel před zahájením postihla Chile nepříjemná zpráva, když si Alexis Sánchez na tréninku poranil sval a minimálně do prvních zápasů na turnaji nebude schopen zasáhnout. Zároveň však Chile spíše než na individuality spoléhá na důvěru v herní systém a pořádnou dávku bojovnosti. Individuální kvalita nejlepšího střelce historie chilského národního týmu však bude chybět znatelně. Naopak do sestavy se vrátí Arturo Vidal, který poslední zápasy národního týmu musel vynechat kvůli pozitivnímu testu na koronavirus.
Stejně jako José Peseiro z Venezuely, uruguayský rodák Lasarte prošel egyptským hegemonem Al Ahly, se kterým získal jeden z jeho mnoha titulů. Na rozdíl od svého portugalského kolegy a konkurenta se však 60letý rodák z Montevidea může pochlubit i mnoha dalšími úspěchy. Jako trenér dokázal s Universidadem de Chile získat vítězství v domácí lize, poháru i chilském superpoháru, s uruguayským Nacionalem třikrát získat domácí titul a také například vrátit nyní úspěšný španělský Real Sociedad z druhé ligy zpět do nejvyšší.

K reprezentaci Chile přišel po sérii nepřesvědčivých výsledků pod taktovkou nynějšího kouče Kolumbie Reinalda Ruedy. Jako přípravu na Copu dostal dva zápasy v kvalifikaci na MS, ve kterých nejprve dokázala "La Roja" remizovat v Argentině, aby následně tento výsledek degradovala domácí remízou s Bolívií. A přesně to byl důvod, proč Rueda lavičku Chile opustil. Jakoby Chilané nebyli schopní zdánlivě jednoduché zápasy dotáhnout do konce. Pomalu se z nich stávají druzí remízoví králové zóny CONMEBOL (ačkoliv Paraguay je v tomto mnohem stabilnější). Na obranu Chile je však fér říct, že zápas proti Bolívii pochopí nejlépe ti, kteří mají zkušenosti s herní sérií FIFA. Nejlépe to dokumentovala šance stopera Sierralty, který snad z metru před prázdnou bránou dokázal nastřelit jen břevno. Chile zkrátka pálilo i nemožné. Turnajový systém však je pro remizující týmy milosrdnější než "ligová" kvalifikace na MS, kde může každá ztráta bodu mrzet. Chile navíc už mnohokrát ukázalo, že penalty jsou jejich silnou stránkou. Bodejť by ne, když se do základní sestavy Chile dá počítat s až osmi! zkušenými třicátníky.


V reprezentačním dresu odehrál 32letý střední záložník už 82 zápasů, což v dlouhou dobu neměnné nominaci Chile stačí až na 7. místo mezi současnými reprezentanty. Letošní Copa pro zkušeného borce bude už pátým závěrečným turnajem. V reprezentaci prozatím vstřelil 7 gólů, což není sice nijak oslnivá bilance, v reprezentačním dresu má však Aránguiz jinou roli než střílení gólů. Ty jsou pro něj jen nadstavbou.

Dlouholetý hráč Leverkusenu Charles Aránguiz předvádí v reprezentaci stabilně výborné výkony. V týmu spoléhajícím zejména na atletickou a agresivní hru je on tím hráčem, který dodává hře myšlenku. Je prostě tvůrcem hry, který rozehrává standardní situace a posílá finální přihrávky spoluhráčům. Zároveň je také výborný v defenzivní činnosti, napadání a odebírání míčů, což je pro chilský systém důležitá činnost. Se zvyšujícím se věkem přestává být produktivní, na první pohled viditelná čísla však pro Aránguize nejsou tolik důležitá. Zatímco Vidal bude dodávat hře důraz, Aránguiz bude celou ofenzivní hru Chile dirigovat.


Zatímco Aránguiz je mozkem týmu, Vidal je jeho srdcem a duší. I v pokročilém fotbalovém věku stále neztratil téměř nic ze svého mladšího agresivního obrazu. Vidal nejen že běhá celý zápas neúnavně jako motorová myš, zároveň je také skvělým technikem, který se velice často navíc dostává do zakončení. Jako nadstavbu pak přidává mnohdy až surovou hru vůči soupeři, kterému tak nahlodává sebevědomí. Téměř žádný zápas neodehraje bez žluté karty, ty červené však sbírá jen výjimečně.

Letos svými službami pomohl k zisku titulu pro Inter Milán, ačkoliv už nebyl stabilním členem základní sestavy. Čím dál častěji také začínají stárnoucího bojovníka trápit zranění. Na Copu Américu však zdá se přijel fit, což chilský národní tým muselo určitě povzbudit. Chilané jsou typicky turnajovým mužstvem. Jako jeden z důvodů bych viděl právě chilský agresivní styl, který je pro týmy z Jižní Ameriky poněkud netypický (nutno podotknout, že spíš v moderní éře). A symbolem chilského napadání a bojovnosti je jednoznačně právě Arturo Vidal.


Jeden z většího počtu mladíků v nominaci, který nebýt zranění Sáncheze, asi by dostal pouze pár minut na zápas. Takto ovšem může působit jako jedna z prvních voleb trenéra Lasarteho z lavičky. Jde totiž o hráče, který je typologicky Alexisi Sánchezovi podobný. Samozřejmě zatím mu několik věcí chybí do Sánchezových kvalit, vyniká však skvělým driblinkem a schopností vypracovat si šanci a sám ji v rychlosti zakončit. Absence téměř jakýchkoliv zkušeností s mezinárodním fotbalem jej na začátku turnaje odsoudí ke startu pouze na lavičce, osobně bych si však troufnul odhadnout, že na konci základních skupin jej už uvidíme v základní sestavě na pravém křídle. Jestli bude můj odhad správný, se už brzy ukáže.




Trenér Lasarte pravděpodobně uvede do oficiálního zápisu formaci 4-3-3. Mnohem více než pro jiné jihoamerické týmy je tento zápis však pouhou formalitou. Chilští záložníci často rotují, různě si vyměňují pozice s křídelními útočníky, a také oba krajní beci často podporují útok, čímž se formace mění podle potřeby na diamant či neortodoxní 3-4-3. Právě v posledním zmíněném rozestavení odehráli Chilané výsledkově nepovedený zápas s Bolívií, to však bylo dáno absencí Artura Vidala, duše záložní řady.

Místo v bráně po několika letech opět obsadil bývalý gólman Barcelony a Manchesteru City Claudio Bravo, který v současnosti hájí barvy španělského Betisu. Ten působí stále jako velice klidná síla, skvěle organizující obranu. Pravda, mrštnost už ve 38 letech není taková, jaká bývala za mlada, přesto tento nedostatek vynahrazuje obrovskými zkušenostmi, dobrou poziční hrou a také nadstandardní hrou nohama. Záda mu budou krýt Gabriel Arias, který byl volbou číslo jedna na Copě 2019, a Gabriel Castellón z chilského Huachipata.

Obranná řada bude čítat další tři třicátníky. Stoper Guillermo Maripán ale ve 27 letech (pravděpodobně mu tento věk bude stačit na roli nejmladšího hráče základní sestavy) také už má mnohé za sebou. Ten bude mít za úkol spíše silový způsob defenzivy, ke kterému se jeho jen 171 cm vysoký parťák Gary Medel nehodí. Ten sice bude patřit určitě mezi nejmenší stopery historie fotbalu, nedostatek výšky však kompenzuje excelentním výskokem a buldočí povahou. Snad svůj temperament ale popustí jen natolik, aby svůj tým zbytečně neoslabil. Nejen na hřišti má totiž občas problémy se zvládáním své agresivní povahy. Pozice pravého krajního obránce je už od MS 2010 v Jižní Africe pravidelným působištěm Mauricia Isly, který poměrně nenápadným způsobem nastřádal už 120 reprezentačních startů (pokud se vůbec takový počet startů dá střádat nenápadně...). Na levém kraji obrany by měl turnaj odehrát další velezkušený borec - Eugenio Mena.

Role záložní řady už byla do velké míry rozebrána v kapitolách o tahounovi a osobnosti. K Vidalovi a Aránguizovi bude třetím do party Erick Pulgar. Ten bude mít ze zmíněné trojice na starosti prostor před stopery a bude vypomáhat obraně s vysokými nákopy soupeře. Zároveň také bude ve vápně soupeře nebezpečnou zbraní svého týmu. Opravdu si ho na hřišti nelze s nikým splést. Zaprvé je o hlavu vyšší než většina spoluhráčů a zadruhé je od brady dolů vyzdoben neuvěřitelným množstvím tetování, že snad i Vidal může jen závidět.

Ofenzivní trojzubec by za ideální konstelace obsahoval i jméno Alexise Sáncheze, ten se však bude muset rychle zotavit, aby byl svému týmu připraven pomoct alespoň ve vyřazovacích bojích. Na levém křídle tak nastoupí Jean Meneses, fotbalista kapesní velikosti, který je však na křídle velmi nebezpečný. Je to skvělý driblér s neustálou chutí útočit a nabízet se pro přihrávku. Díru po Sánchezovi pak podle mého názoru zalepí César Pinares, který bude Aránguizovi pomáhat s výstavbou hry a na svá bedra si nejspíš vezme finální přihrávky do vápna pro své spoluhráče, zejména dlouholetého hrotového útočníka Eduarda Vargase, který však v posledních letech už trochu ztrácí glanc. Dostat se do šance tak pro Chile bude rozhodně mnohem menší problém než šance proměnit. To ostatně ukázal už zmíněný zápas s Bolívií.