Premier League - preview 10. kola

Největší šlágr desátého kola máme sice již za sebou, ale další ostře sledovaný duel je na programu v neděli. Dost možná dva černí koně Premier League, Everton s Tottenhamem, svedou tuhý souboj v Goodison Parku, kde domácí Toffees ještě letos neprohráli.

Ve všech soutěžích svěřenci Roberta Martineze svedli na domácí půdě už pět klání a kromě jedné remízy vždy vyhráli. A to i přesto, že jim za soupeře los přidělil i londýnskou Chelsea. Jedinou ztrátu zaznamenali s West Bromwch Albionem už ve druhém kole.

Daří se jim však i venku. Posledním soupeřem byla Evertonu Aston Villa, kterou Karamelky i díky Romelu Lukakuovi zvládli ve výsledky 2:0. Právě belgický forvard bude jedním z klíčových osobností zápasu, jelikož právě on táhne svůj tým za úspěchem. V pěti dosavadních zápasech vsítil pět branek.

V Tottenhamu má však jednoho z defenzivně nejsilnějších soupeřů. Spurs inkasovali v dosavadní sezoně jen pětkrát a po Southamptonu jsou v této statistice nejlepší v celé Premier League. Ostatně poslední dvě ligová kola Londýňané udrželi čisté konto a bude především na Lukakuovi, aby nedovolil Llorisovi dovršit "hattrick".

Naposled nejtěsnějším možným způsobem udolali Hull City a souboj s ním si zopakovali i ve středu v rámci ligového poháru. S notně pozměněnou sestavou doma s nováčkem Premier League jen remizovali 2:2, na pokutové kopy však se štěstím v desáté sérii zvítězili.

Evertonu se na Tottenham nesmírně daří. Z posledních dvanácti zápasů jim dovolili jen dvě vítězství a hned pětkrát se radovali oni. V Goodison Parku navíc vyhráli už třikrát v řadě a šestkrát za sebou se jim podařilo neprohrát.

Roberto Martinez navíc nezaznamenává žádné čerstvě zraněné hráče a k dispozici mu tak bude celá jeho ideální jedenáctka. Mimo hru zůstávají jen Koné, Alcaraz a Gibson. Navíc bude muset zvážit start Leona Osmana, který i za půl hodiny stihl v Birminghamu předvést skvělý výkon, dát vítězný gól a druhý přichystat.

Tottenham je na tom podobně, bude muset oželet pouze start Dannyho Rose a dalších dlouhodobě zraněného Chadliho. Otazník visí nad obráncem Naughtonem.

Nové a vítané koření letošního ročníku bezesporu představuje historicky první konfrontace dvou klubů z jihu Walesu v rámci elitní soutěže. Rivalita mezi oběma městy je značná a dlouhodobě ji neurčuje pouze kopaná. Premiérovou bitvu zítra od pěti hodin našeho času pohostí Cardiff City Stadium, kde naposledy Swans v rámci League Championship uspěli 1:0...

Tehdy šlo o teprve druhé derby hrané na novém stánku v hlavním městě Walesu, přičemž derniéra na Ninian Parku z dubna 2009 příliš nedopadla. Mike Dean, který dnes shodou okolností opět bude toto vyhrocené utkání rozhodovat, byl tenkrát trefen mincí z domácího sektoru - kterému pak snad pod nátlakem udělal radost odpískáním pozdního pokutového kopu ve prospěch Bluebirds. Ross McCormack z něj záhy vyrovnal na konečných 2:2.

Od té doby se leccos změnilo. Kromě toho, že se přestěhoval, Cardiff také změnil vlastníka (pod malajskou správu přešel v květnu 2010) a došlo k jeho přelakování. Nyní jsou z Bluebirds neoficiálně Redbirds, ačkoliv ve znaku - jemuž dominuje "cizí" červená barva - nadále přebývá tradiční modrý pták.

Vůbec nejdůležitější změnu nicméně pochopitelně představuje změna ligového statusu obou velšských celků. Swansea je již etablovaným prvoligovým klubem, když v PL tráví třetí sezonu, ovšem doposud si letos nevedlo o moc lépe než nováček z Cardiffu. Ve skutečnosti oba mančafty dělí všehovšudy dva body, přičemž v posledních čtyřech kolech je to na obou stranách totožná bída. Jedno vítězství proti obdobně tápajícím soupeřům, jedna remíza a dvě prohry.

Ze všeho nejvíc potřebují uspět Bluebirds, do jejichž svatostánku napříště zavítají nesmírně silní soupeři (ManUtd s Arsenalem). A vzhledem k tomu, že loni Cardiffu postup udělala zejména domácí vizitka o pouhých dvou prohrách a 15 inkasovaných brankách, je potřeba z vlastního prostředí vytěžit co možná nejvíce.

Labutě již mají v nohách neuvěřitelných 17 soutěžních bitev, a proto se kór před pohárovým týdnem jen těžko odhaduje, kdo zůstane na lavičce a kdo se protlačí do základu. Druhá varianta se každopádně určitě netýká Pabla Hernandéze, jehož absenci potvrdil i sám kouč Michael Laudrup. Naopak Shelvey je opět připraven.

U emotivní příležitosti tohoto derby o jih Walesu se očekává, že se do zahajovací jedenáctky Cardiffu po delší době vrátí Craig Bellamy. Ten zatím letos vypadal, že mu v Premier League definitivně odzvonilo, v tuto neděli by však mohl být s kapitánskou páskou na ruce klíčovou ingrediencí k úspěchu Bluebirds. Za ně ostatně se vší parádou rozhodoval poslední měření sil obou rivalů z února 2011.

Sobotní program Premier League je nabitý k prasknutí. Osm zápasů, jeden zajímavější než druhý, načež večer vygraduje šlágrem Gunners s Liverpoolem. Jako první se však na hřišti Newcastlu představí Chelsea, která v říjnu excelovala na všech frontách a má našlápnuto na úplný vrchol.

Tam se svěřenci Special One Josého Mourinha dostanou v případě, že v Newcastlu vyhrají. Tedy alespoň do večera, kdy nastoupí k již zmíněnému klání vedoucí Arsenal. Formu na to Chelsea rozhodně má, říjen prožila ve velkém stylu a ve všech třech soutěžích, do nichž nastoupila, ukázala velkou sílu.

Po zpackaném vstupu do Ligy mistrů rozstřílela na cizích hřištích Schalke i Steauu, v Premier League si poradila s Cardiffem, Norwichem i Manchesterem City a nakonec po takticky perfektním výkonu zdolala na jeho půdě i zatím suverénní Arsenal. Proto je v úvodním sobotním utkání favoritem.

Newcastle je na tom navíc opačně, sic do desátého měsíce vstoupil skvěle. Po výhře v Cardiffu však ztratil doma s Liverpoolem, pak prohrál vyhrocené derby v Sunderlandu, a aby toho nebylo málo, ve středu po 120 minutách vypadli Magpies i z ligového poháru. Klíčovým se může ukázat fakt, že na rozdíl od Chelsea nasadil Pardew do duelu s Man City z velké většiny hráče základní sestavy.

Mourinho dal naopak možnost deseti členům širšího kádru a ti se mu odvděčili skvělými výkony. Sám po utkání prohlásil, že mu někteří fotbalisté zamotali hlavu při výběru sestavy na víkendový zápas - je tak možné, že ti nejlepší "náhradníci" z Emirates - Azpilicueta, Mikel, Essien či Mata - obvyklou jedenáctkou zamíchají.

Chelsea se bude muset poprat s nedobrou listopadovou bilancí v minulých letech. V poslední sezoně nedokázala z pěti utkání vyhrát ani jedno (!), v sezoně 10/11 pak z pěti duelů hned třikrát prohrála. Lépe na tom však není ani Newcastle, jenž dokonce loni prohrál čtyři z pěti zápasů a za minulé tři roky jen dvakrát slavil výhru.

O fous lépe je na tom londýnský celek i ve vzájemných duelech s Magpies. V St James‘ Parku se domácím na Chelsea vůbec nedaří a z šesti posledních střetnutí ji dokázali zdolat jen jedinkrát (W1, D2, L3).

José Mourinho má navíc na rozdíl od svého protějšku (s nímž má mimochodem bilanci 4:0) k dispozici kompletní kádr, jen s výjimkou Marka van Ginkela. To Alan Pardew postrádá stopery Taylora s Coloccinim a mimo hru je i další obránce Dummett.

Manchester City v lize strádá. Na vedoucí Arsenal ztrácí už šest bodů a na další trápící se velkoklub z průmyslového města má už jen dvoubodový náskok. Po porážce na hřišti Chelsea je nyní pro Citizens bezpodmínečně nutné porazit doma Norwich City.

Kanárci se topí ještě podstatněji. S osmi body z devíti zápasů jsou reálně namočeni v záchranářském boji, jelikož okupují osmnáctou příčku. Z posledních šesti klání navíc hned čtyři prohráli, jen jednou pak slavili vítězství. Aby toho nebylo málo, v týdnu dostlali od Manchesteru United potupnou "čtyřku" v osmifinále ligového poháru.

Zcela klíčové bude pro Canaries, jak si dokážou poradit s nezastavitelným střelcem Sergio Agüerem. Argentinský útočník si poslední zápasy na všech frontách dělá, co chce. Dvěma góly sám vyhrál Citizens zápas na hřišti CSKA Moskva, dvakrát se prosadil i v Upton Parku, po gólu pak věnoval i Chelsea a Evertonu. Po jeho penaltě si navíc Tim Howard srazil míč do vlastní sítě.

Zápasy Norwichem a Man City nabízel poslední dvě sezony vždy parádní představení. Ve zmíněných čtyřech zápasech se sítě vlnily hned pětadvacetkrát! Tři přestřelky ovládli hráči z Manchesteru, tu poslední však Canaries. Etihad Stadium v závěrečném kole dobyli po výsledku 3:2.

Lodivod Manchesteru City Manuel Pellegrini udělá v utkání jednu zásadní změnu v sestavě. Do brány se totiž po 123 odchytaných zápasech Premier League v řadě nepodívá Joe Hart. Chybujícího gólmana nahradí Rumun Costel Pantilimon, který je tak prvním brankářem od "půjčeného" Mártona Fülöpa, jemuž se po téměř třech a půl letech podaří obsadit ligovou kasu Citizens.

Ze zraněných pak chilský kouč postrádá Stevana Jovetiće a Javiho Garciu, kteří se shodně zranili v týdnu v ligovém poháru. Na marodce zůstává i kapitán Vincent Kompany. Chris Hughton se musí obejít bez dua Tettey, Van Wolfswinkel, otazníky pak visí nad Snodgrassem a Redmondem.

Crystal Palace je na tom obdobně jako loni QPR. Na rozdíl od Hoops tedy sice nemusel tak dlouho čekat na premiérový tříbodový zářez, ovšem stejně jako oni se už nyní musí v intenzivním doufání obracet na lednové přestupové okno. Bez manažera a se širokým, ovšem skrz naskrz nedostatečně kvalitním kádrem CP aktuálně s velkou jistotou směřují za sestupem...

QPR samozřejmě mělo loni na své straně výhodu bezedné kasičky Tonyho Fernandese a stále relativně solidního hráčského materiálu, kterého se Eagles jednoduše nedostává - ovšem nejen proto Hoops nepředstavují ideální precedens. Dalším důvodem je totiž cílová rovinka a jejich neúspěšná snaha, bez ohledu na veškeré výhody. Tahle jízda hochů ze Selhurst Parku by tedy nehledě na 29 zbývajících kol a 87 bodů v banku mohla dopadnout hotovou katastrofou, srovnatelnou s tou Portsmouthu (09/10), Derby County (07/08) či Sunderlandu (05/06).

Eagles nyní pod dohledem caretakera Keitha Millena cestují na půdu West Bromwiche a povzbuzovat se zřejmě mohou špatnou domácí formou soupeře a jeho čerstvou porážkou od Liverpoolu (1:4), která pro něj byla tou vůbec nejtěžší v tomto ročníku. Zároveň šlo ovšem o jedinou prohru Albionu za poslední dva měsíce, takže si určitě nelze slepě malovat nějakou ulehčenou robotu. Baggies jsou i přes veškeré své mouchy (včetně relativní neproduktivity) stále jasnými favority duelu.

Zmíněnou impotenci klubu, který v minulých třech kolech skóroval všehovšudy dvakrát, by možná mohl vylepšit ať už Matěj Vydra, nebo Shane Long - dva uzdravení forvardi tlačící na nejčastěji startující dvojici Anelka-Anichebe. Naopak Rosenbergovi už patrně ve West Bromwichi pšenka nikdy nepokvete.

Ofenzivní vozbu WBA v nedávné době namísto útočníků raději táhl tandem Sessegnon-Amalfitano, druhý jmenovaný by však pro potíže s kolenem nemusel nastoupit. Se zadním stehenním svalem se pak trápí Scott Sinclair.

Na druhé straně barikády by se s problémovým kotníkem mohl stihnout včas vypořádat Damien Delaney, kterému už případně kryje záda dlouhodobý marod Jonny Parr.

Jedním z nejdůležitějších faktorů úspěchu v kopané, je to, co Angličané pojmenovávají slovem "momentum". V češtině bychom to něco mohli chápat jako vlnu euforie, jejíž klady letos beze zbytku pocítil nováček z Kingstonu upon Hull. Jenže pak přišly dva těžké výjezdy, první pár po sobě jdoucích proher - a Tigers by teoreticky o pomocnou berličku mohli šmahem přijít...

Což je jaksi ironické, něco takového tvrdit zrovna před zápasem se Sunderlandem, který nyní rozhodně bude chtít (a potřebovat) těžit ze zvládnutého derby s úhlavním rivalem z Newcastlu. Black Cats se totiž dočkaly po dlouhých osmi kolech bez výhry a šesti bez jediného bodu; pročež by teď vlastně mohly stát na prahu svého vlastního "momenta".

Ani o Tigers nicméně nelze sebevědomě vykládat, že jim byl vítr z plachet definitivně sebrán. Však Evertonu podlehli rozdílem jediné branky, přičemž na White Hart Lane v lize odolávali dlouhých 80 minut, než je sejmula (dle Bruce "žertovná") Soldadova penalta; a v Capital One Cupu dokonce celé dvě hodiny, než se favoritovi znovu skláněli kvůli pokutovému kopu (resp. pokutovým kopům). Hull navíc stále obývá první desítku a na 11 korálcích se určitě dá stavět.

Nehledě na speciální motivaci u celé řady členů tygří armády. Od manažera Stevea Bruce, přes jeho pomocníky Agnewa s Bertschinem, až po zástup oveček (McShane, Meyler, Elmohamady) - ti všichni se alespoň po nějakou dobu v Sunderlandu pracovně zdržovali.

Dalším takovým přírůstkem do party se stal v létě Danny Graham, ten ovšem v Hullu právě ze Sunderlandu pouze hostuje, a tak nyní Bruceovi nebude k dispozici. Zkušený lodivod dál může postrádat rovněž svého jmenovce, obránce Alexe Bruce, a "otazníkové" tahouny ofenzívy Aluka s Bradym. Do branky se zase postaví veterán Steve Harper, jehož mezi tři tyče pustilo zranění McGregora.

Nový manažer Mackems Gus Poyet naopak nemusí řešit žádná ošemetná dilemata, maximálně ta ryze příjemná. Zaprvé zda již po dvou letech zdravotních trablí může darovat nějaké ty další ligové minuty Wesu Brownovi; a zadruhé zda si hrdina Tyne-Wear Derby Fabio Borini na základě parádní vítězné trefy zaslouží místo v základní sestavě. Na obě otázky patrně existuje shodná odpověď, a sice "spíše ne".

Pomalu ale jistě směrem vzhůru, takový je trend Manchesteru United pod Davidem Moyesem. Ztráta na čelo sice dosáhla již osmibodové hranice, nicméně poslední klání musí fanoušky Red Devils naplňovat alespoň mírným optimismem.

Obhájce titulu po prachbídném vstupu do sezony konečně začíná fungovat a v říjnu má za sebou řadu povedených výsledků. Výkony sice značně kolísají (či se spíše drží na nepříliš vysoké úrovni), nicméně sedm bodů z posledních tří utkání Premier League, čtyři ze dvou klání Ligy mistrů a postup do čtvrtfinále ligového poháru po jasném debaklu 4:0 s Norwichem je dobrý základ pro další zlepšování.

Fulham naproti tomu z nevyrovnané formy stále nemůže najít cestu. Po zoufalé pětizápasové šňůry bez výhry sice zvládl následující dvě kola stoprocentně, nicméně v minulém duelu opět prohrál na hřišti Southamptonu. K tomu navíc nestačil v osmifinále Capital One Cupu na druholigový Liecester, který mu navíc nasázel čtyři branky.

Cestu z bídy musí Whites hledat třeba i pomocí standardních situací. Z rohů se letos prosadili čtyřikrát, což se nepodařilo nikomu jinému z Premier League. Vysoké míče navíc značně limitují jejich neschopnost kombinování na půli soupeře - na útočné polovině zkompletovali ubohých 14 procent všech přihrávek.

Snad tedy ze vzduchu vede stezka za přerušením série Manchesteru United v zápasech s Fulhamem. Svěřenci Davida Moyese vyhráli posledních vzájemných zápasů, jen jednou navíc dovolili soupeři skórovat. Na začátku roku ještě k tomu v rámci čtvrtého kola FA Cupu rozstříleli Cottagers 4:1.

Nyní se budou muset obejít bez zraněných Huga Rodallegy a Breda Hangelanda. Za United pak určitě nenastoupí kolenem sužovaný Danny Welbeck.

Aston Villa s West Hamem letos nesdílejí pouze podobné klubové barvy. Oba zaznamenaly výhry, nad kterými se pozastavily celé Britské ostrovy; oba ale zároveň stále hledají jakoukoliv konstantu ve svém dosavadním působení v tomto ročníku Premier League...

Villans odstartovali v tom nejlepším možném stylu - dodnes jsou ostatně jediným anglickým celkem, který přemohl letošní Arsenal. Později navíc skalpovali také Manchester City. Přesto v Birminghamu nemohou hovořit o ryze pozitivním vstupu do sezony. Může za to jak zranění dnes již zcela zdravého Bentekeho, tak do jisté míry jeho důsledky; a sice stále aktuální, již téměř 200minutové čekání na gól, které minule v domácím utkání s Evertonem pokračovalo i s belgickým šutérem v zahajovací jedenáctce. Ten ke všemu sám (a nikoliv poprvé) váhal na penaltovém puntíku.

West Ham si může přičíst k dobru spektakulární venkovní debakl Tottenhamu, potažmo čerstvý postup ze čtvrtého kola Capital One Cupu (znovu na venkovní půdě!); ovšem stejně jako Villans se momentálně spíš užírá, než raduje. Na vině je především tristní forma před domácím publikem, které od úvodního kola a triumfu nad Cardiffem třikrát po sobě nepřihlíželo ani remíze, natožpak tříbodovému úspěchu. Stoke, Everton a ManCity si z Boleyn Ground postupně odvezly plnohodnotný lup, což se také samotné Aston Ville povedlo relativně nedávno (v dubnu 2011). Ta navíc pod Paulem Lambertem častěji vítězí venku než před vlastními ochozy - i to by mohlo rozhodovat.

Vzhledem k produktivitě birminghamských se ovšem spíše než sázkařská dvojka nabízí bezbranková remíza. Ani West Ham totiž nepatří k ofenzivně nejnadanějším mužstvům ligy, přičemž nedávno přišel o docela schopného Vaz Teho i duo lavičkářů Taylor-Petrić (a již dávno o Carrolla). Navíc dle slov manažera Sama Allardyce není na řádný start po fyzické stránce připraven ani opětovně podepsaný útočník Carlton Cole. V jakém stavu tedy bude v sobotu útok Hammers, to je v tuhle chvíli přinejlepším otázkou. Dá se ale každopádně očekávat, že Allardyce sáhne ke "španělskému" rozestavení 4-6-0; však koneckonců ani nemá na výběr.

Také potenciál hostí pálit ostrými - jako by to snad bylo ještě potřeba - bude s největší pravděpodobností významně oslaben. Tentokrát není v úplném pořádku Agbonlahor, jenž se zřejmě nestihne včas oklepat ze zranění kotníku, které utrpěl o minulém víkendu. Na levém kraji obrany musí nastoupit Enda Stevens, neboť oba jeho konkurenti jsou odstaveni na marodce. Luna s hamstringem, Bennett se zády.

Potters po střelecké mizérii v minulém týdnu zázračně ožili a v ofenzivě jim to nebývale šlape. Na tři po sobě jdoucí nuly na kontě vstřelených branek navázali dvěma góly na Old Trafford a čtyřmi v osmifinále na půdě Birminghamu. Až nyní před svěřenci Marka Hughes však stojí defenzivní kolos se vším všudy.

Southampton je v nové sezoně takřka neporazitelný. Ba co víc, i vsítit mu branku je mnohdy věcí nemožnou. V devíti zápasech Boruće překonali jen Emanuele Giaccherini ze Sunderlandu, Nathan Redmond z Norwiche a nejlepší střelec loňské Premier League Robin van Persie. Zbylých šest protivníků vyšlo naprázdno a pět z nich odcházelo z trávníku poraženo.

Saint zkrátka letos válí, soupeře ničí aktivním presinkem připomínajícím Guardiolovu Barcelonu v nejlepších letech, v obraně jsou téměř neprostupní a v i v ofenzivě si počínají efektivně. Nikomu sice nenastříleli víc než dvě branky, přesto zakončení nepostrádá variabilitu a k vidění jsou góly z dálky, po kombinaci i ze vzduchu.

Pro trápící se Stoke City tak znamená pátý celek současné Premier League velkou výzvu a vzhledem k tradicím na Britannia Stadium se nedá očekávat ani žádný gólostroj (ačkoli po mém zpochybnění se tak většinou stává...). Stačí pohlédnout na poslední tři zápasy Potters na domácí půdě. 0:0, 0:1, 0:0. A to mezi hosty byli třeba Norwich nebo West Brom.

Opačně nicméně vyhlíží bilance vzájemných zápasů. V minulé sezoně se na hřišti Stoke střílelo ve velkém a po remíze 3:3 se body dělily. Stejně tak i v Southamptonu, kde každý soupeř skóroval jednou. I v Championship 07/08 se děly velké věci, když oba duely skončily vítězstvím domácího celku 3:2. Je ale nasnadě, že nic z historie pro současné svěřence Mauricia Pochettina není směrodatné. Stačí připomenout, že v téhle fázi soutěže inkasovali Saints loni o třiadvacet gólů víc a jakákoli další slova jsou zbytečná.

Argentinský stratég postrádá dva záložníky, k dispozici mu nebudou Steven Davies a Guly do Prado, ačkoli u prvně jmenovaného ještě visí nadějný otazník. Stejně je na tom forvard Dani Osvaldo. To Mark Hughes nemůže využít služeb Andyho Wilkinsona. Stín pochybností snad chvíli zastíral i jméno Roberta Hutha, ale německý stoper by snad nastoupil i se zlomenou čelistí a vykloubeným ramenem.

V netradiční době - při sobotním večeru - se na anglické půdě odehraje jedna z nejočekávanějších bitev ligového podzimu. Liverpool již sice v tabulce o skóre zaostává za Chelsea, nicméně nadále platí, že se potkávají dva nejdominantnější, řádně produktivní a dle názoru mnohých i nejatraktivněji hrající kluby na současné ostrovní scéně...

Můžete nad tím polemizovat, jak chcete, nicméně čísla jsou docela neúprosná. Suverénnější ofenzivní složku sice vlastní ManCity, to je pravda, jenže jeho brutálně sráží dolů bodové ohodnocení. Zato Arsenal neprohrál od úvodní blamáže s Aston Villou a od té doby dokonce posbíral skvostných 22 bodů z 24 možných, přičemž zůstává jediným účastníkem Premier League, který stále nevyšel střelecky naprázdno.

Menším šrámem na dokonalých výsledcích jsou akorát dvě domácí prohry z jiných soutěží - konkrétně porážka od Borussie Dortmund v LM a vypadnutí z Capital One Cupu na Chelsea -, pročež nyní Kanonýři čelí prvnímu nechvalnému hattricku selhání před vlastním publikem za posledních 11 let.

Liverpool se pro změnu postupem času oprostil od tváře zejména defenzivně bezchybného mančaftu, který si po celá tři kola hýčkal čistý štít, a začal celou diváckou obec udivovat spíše v opačném stylu. Vždyť už po čtyři utkání neklesl pod úroveň dvou vstřelených branek! A zároveň je třeba poznamenat, že ani Hodgson ani Dalglish při svém druhém pokusu nevstoupili do nového ročníku tak neomaleně jako právě tento Rodgersův Liverpool. Rovných 20 bodů po devíti kolech rovná se nejlepšímu počátečnímu výkazu od podzimu 2008 a pro jistotu dvojnásobku loňského výdobytku!

Ačkoliv Arsenal s Liverpoolem spojuje touha co nejvíce kontrolovat balon (a v nedávné době také touha rozcházet se na severu Londýna v míru; čtyři z předešlých šesti vzájemných klání těchto kohoutů ústila v remízy), oba kluby se už rozcházejí ve způsobu jak kropit svou momentální doménu, a sice kolonku vstřelených branek.

Ve městě Beatles to s trochou nadsázky chodí tak, že trojčlenná záloha spolu s křídelními beky akorát pracuje na nejobávanější útočný tandem. Tak tomu tedy bylo zejména při absenci Coutinha, který má teď už slušnou šanci vrátit se po operaci ramena zpět do sestavy - během inkriminovaných pěti kol se Sturridge se Suárezem postarali o neuvěřitelných 10 gólů z celkových 12! Pro srovnání: Van Persie s Rooneym spolu startovali dohromady šestkrát, čili o něco málo častěji než liverpoolský tandem zabijáků, a zmohli se "všehovšudy" na osm zářezů.

Naopak Arsenal je v tomto směru dosti nečitelný. V nedávné době byl Arsene Wenger ochoten vedle sebe postavit dokonce hned čtyři ofenzivně laděné a primárně do středu orientované záložníky, kteří pak společně s Giroudem vytváří opravdu smrtící síť, z níž je schopen skórovat de facto úplně kdokoliv. Výjimečný střelecký apetit má letos zejména Ramsey, dohromady pětkrát se už ale letos radovali také Wilshere s Özilem.

Ještě více možností by přitom sázkaři v tomto směru měli, kdyby byli zdrávi rovněž góloví Walcott s Podolskim. Jenže ti nejsou, stejně jako Oxlade-Chamberlain a Flamini. Především poslední jmenovaný by mohl při odbourávání vlivu Coutinha či obou perfektně spolupracujících hroťáků Liverpoolu jako neústupná zeď citelně scházet. V téhle disciplíně se tedy Flaminiho pokusí plnohodnotně zastoupit Arteta, jenž se vrací po odpykání jednozápasového trestu.

Jak už bylo řečeno, Brendanu Rodgersovi se po měsíci a půl vrací pod ruku Brazilec Coutinho a dává mu zajímavou alternativu k výborně, ale poněkud odlišným stylem operujícímu Hendersonovi. Zrovna proti tak šikovným protivníkům se každopádně dá očekávat, že Rodgers prozatím zůstane při exsunderlandském dynamu. V čem naopak severoirský lodivod nemá na výběr, je obsazení postu levého křídelního beka - ten má při zdravotních trablích Enriqueho zarezervovaný Cissokho.

Oba aktéři od měsíce března prohráli všehovšudy jedinkrát, to je vpravdě neuvěřitelná vizitka. Tohle měření sil dotyčných značek tak dost možná táhne největší pozornost nezaujatých příznivců kopané za poslední léta...