Premier League - preview 13. kola

Mazzarriho skvadra se po reprezentační pauze vrátila skvěle, Stoke naopak ukončil svou dlouhou pouť bez porážky. Na Vicarage Road by tak rád vzpomněl na březnové vítězství, při kterém se do sítě Watfordu trefil prvně po šesti zápasech.

Body se však odsud lehce nevozí. Poslední úspěch tu slavil ještě v srpnu Arsenal, naopak Manchester United, Hull či minulý víkend Leicester odjížděly s prázdnou. Debakl v Liverpoolu pak působí jako pěst na oko, když se jinak za předešlých pět kol ocitl v síti Huerelha Gomese jediný míč, a to střelou z pokutového kopu.

Přitom se italský manažer po nebál proti úřadujícím mistrům změnit rozestavení, ve kterém je místo jen pro tři obránce. Do sestavy se nevešel ani útočník Odion Ighalo, podle Mazzarriho však není jeho absence trvalá. "Když nastoupil, hrál stejně dobře jako zbytek týmu, i když neskóroval. Když jsme po špatném výkonu prohráli, hrál špatně s celým týmem, není v tom žádný rozdíl. Řekl jsem mu, že má být připraven, až přijde jeho chvíle."

Zálusk stát se pátým hráčem se sto góly v dresu Watfordu má stále Troy Deeney, kterému by mohlo posloužit sebevědomí z loňské sezóny, v níž se trefil v obou vzájemných duelech. Fanoušci Potters přitom nemají poslední dobou příjemné cesty z výjezdů. Z posledních devíti mohli slavit pouze jedinkrát, v říjnu na půdě Hullu. Celkově jdou ovšem výkony Stoke City nahoru, což ne úplně radostně sleduje Gianelli Imbula, jenž byl po nepovedeném začátku vyhozen z kola ven. Od té

Zatímco si tak francouzský záložník prožil tři prohry během čtyř kol, jeho spoluhráči ztratili všechny body pouze dvakrát v osmi zápasech. Druhá porážka však přišla před týdnem a Mark Hughes se okamžitě musel vypořádat s otázkami novinářů ohledně Imbulova návratu. "Na tréninkovém hřišti jsme od něj měli opravdu dobrou odezvu a jeho soustředění je dostatečně dobré pro návrat do týmu. Mohlo by to být už tento víkend."

S jistotou lze však říct, že se na hřiště nepodívá suspendovaný Joe Allen a střed pole tak po zraněních Camerona a Whelana dostal další ránu. Mimo hru je navíc do konce roku i Phil Bardsley, jehož místo zřejmě zaujme Glen Johnson. V dresu domácích se po trestu opět ukáže José Holebas, drobná zranění by však mohla vyřadit obránce Kaboula a Zúñigu.

Po náročné sérii zápasů s Tottenhamem, Manchesterem United a Paris Saint-Germain se londýnský Arsenal dočká papírově přijatelnějšího soupeře v podobě Bournemouthu. Jak se ovšem Kanonýři názorně přesvědčili v remízovém zápase s nováčkem z Middlesbrough, není radno upouštět nohu z plynu, tím spíš, že Arsenal ani jednou ve zmíněných třech utkáních nezvítězil.

Dobrou zprávou je pro manažera Arsena Wengera zdravotní stav hráčů, kteří zasáhli do středečního klání Ligy mistrů proti PSG. Oproti sestavě, která uhrála nevýhodnou remízu 2:2, lze v neděli očekávat přinejmenším několik změn, neboť by se měl do brány opět postavit Petr Čech a na levém kraji obrany zase Nacho Monreal. Největším otazníkem je však složení středu zálohy, který od zranění Santiho Cazorly výrazně strádá.

Tajenka tohoto rébusu měla dle fanouškovských očekávání nést jméno Granit Xhaka, avšak více než třicetimilionová letní posila z Borussie Mönchengladbach zatím spíše vysedává na lavičce a Wenger je stále toho názoru, že si Xhaka v novém působišti teprve zvyká. "Musí se adaptovat a pak můžeme hledat vhodnou rovnováhu. V naší poziční hře zaujímá post zataženého záložníka, odkud rozesílá pasy mezi jednotlivými liniemi. Je ale potřeba, aby se přizpůsobil tomu, jak hrajeme, a také rychlosti, s jakou se v Anglii hraje."

Wenger ovšem vzápětí naznačil, že už brzy by těmto výtkám mělo odzvonit: "Jsem si jistý, že si u nás povede víc než dobře. Když se podíváte na kariérní začátky Thierryho Henryho, také hned po příchodu sem nehrál. Zůstával stranou až do listopadu a také měl tehdy 23 let. A listopad máme právě nyní," vyjmenovává Wenger paralely mezi klubovou legendou Henrym a Granitem Xhakou.

Do utkání na Emirates Stadium nesmí na každý pád zasáhnout Jack Wilshere, jenž v Bournemouthu hostuje právě z Arsenalu a v cestě ke startu proti mateřskému klubu mu stojí ligová pravidla. Nejistý je také start brankářské jedničky Artura Boruce a svalové potíže trápí i Andrewa Surmana. Do hry se naopak vrací po karetním trestu Adam Smith a k dispozici by měl být i Jordon Ibe, který se úspěšně zbavil nemoci.

Manažer Cherries Eddie Howe je sice dlouholetým fanouškem Arsenalu i samotného Arsena Wengera, ale v neděli hodlá Kanonýry porazit jejich vlastními zbraněmi. "Již řadu let jsem velkým příznivcem stylu, jakým Arsenal hraje a jak své filozofii zůstává věrný. Ať už jejich zápas skončí výhrou, prohrou nebo remízou, vždy budou příště hrát to samé, akorát zase o něco lépe."

"Fandím tomuto klubu v mnoha ohledech, vůbec co se týče jeho celistvosti a také způsobu chování manažera," pokračoval Howe. "Už jako hráč jsem Arsenal pravidelně sledoval s cílem zlepšit svou vlastní hru, a když jsem se stal manažerem, dělám to samé. Sleduju přední kluby a hledám možnosti, jak svůj klub posunout blíže na jejich úroveň. Arsenal má tedy na mé fotbalové ideje značný vliv."

"Souhlasím, že mezi jejich stylem hry a tím naším je jistá podobnost, ale neřekl bych, že je identický. Panují mezi námi rozdíly v hráčích i myšlenkách, ovšem myslím, že jdeme po stejné cestě," uzavřel mladý anglický manažer Bournemouthu, jehož jméno již zaznělo i v souvislosti s Wengerovým nástupcem v Arsenalu.

Další Super Sunday okořeněná hned třemi vysílacími časy uzavře dvojice utkání od páté odpolední. V jednom z šlágrů dne přivítá Manchester United na Old Trafford West Ham, který opět prochází velmi těžkým obdobím. Red Devils se naopak nadechují k postupnému vzestupu, a co víc, do formy se dostává i jeden z nejlepších hráčů klubové historie, Wayne Rooney...

Anglický kapitán zažívá rozporuplnou sezónu. Po nepovedeném úvodu ročníku vypadl ze sestavy a Manchesteru se konečně začalo jakž takž dařit. Rooney však o své místo bojoval a nyní se zdá, že je zpátky. Proti Swansea nedávno nahrál na dva góly, v Evropské lize byl hlavním strůjcem debaklu proti Feyenoordu, no a teď je dokonce nejproduktivnějším hráčem United ve všech soutěžích (3 góly, 8 asistencí).

Nejlepší střelec historie anglické reprezentace vrchem stojí před dalším milníkem. Pokud se trefí v zápase s West Hamem, vyrovná nejlepšího střelce v dějinách Manchesteru United Bobbyho Charltona. Proti Kladivářům se mu navíc nebývale daří, vždyť v posledních 13 ligových a pohárových zápasech mu nastřílel hned 11 branek.

Od Josého Mourinha to sice zní jako alibismus, ale nutno podotknout, že Rudí ďáblové mají v posledních zápasech smůlu. Proti Burnley i Arsenalu by si tři body zasloužili, avšak museli se spokojit s remízou. Alespoň tak dostávají pramálo gólů. Nepočítaje debakl od nezastavitelné Chelsea evidují v zbylých šesti kláních od začátku října pouhé tři inkasované branky.

To West Ham se trápí neustále. Dimitri Payet sice čas od času vykouzlí něco dechberoucího, ale především nedůsledná obrana stojí Kladiváře spoustu bodů. Naposled polevila v koncentraci před týdnem, kdy Hammers už už sahali po třech bodech z White Hart Lane, než je v posledních minutách zápasu dvěma góly popravil Harry Kane.

Bilićův tým tak jede do Manchesteru s vědomím, že jej od sestupových pozic dělí jen a pouze skóre. Na Old Trafford navíc West Ham dlouhodobě neumí - vyhrál tam naposled při památné a diskutabilní záchranné misi v sezóně 2006/07 - od té doby uhráli z osmi klání v Premier League pouhý bod.

V dnešním duelu navíc budou postrádat klíčového stopera Winstona Reida, jenž stojí za červenou kartu. Vrací se tak aspoň kapitán Mark Noble. Taky Red Devils vítají jednu z opor, Zlatan Ibrahimović se vrací po tomtéž trestu. Mimo hru zůstávají stopeři Eric Bailly a Chris Smalling.

Těžko říct, jestli se už v Southamptonu přenesli přes letní odchod Ronalda Koemana do obdobně silného a ambiciózního Evertonu, ovšem tak jako tak bude v nedělním klání mezi oběma mančafty o drama postaráno. I kdyby snad byl nizozemský kouč přivítán s povděkem, Saints jsou v pozici, kdy nutně potřebují naplno bodovat...

A stejně na tom je Everton. V posledních šesti kolech mají oba týmy dokonce na chlup stejné výkazy - dvě prohry, jedna výhra a kolem už jenom remízy. Takové výsledky rozhodně nikoho v žádném z táborů těšit nebudou a speciálně Southampton musí děsit rovnou desetibodová ztráta na poháry.

"Je to speciální událost, protože jsem si poslední dvě sezony velmi užil a klub byl mimořádně úspěšný - na to období jsem pyšný. Doufám, že fanoušci ukážou respekt," doufá Koeman, jehož Everton je na tom aktuálně o pět bodů lépe než jihoanglický celek, venku však naposledy uspěl 12. září.

Southampton jde do tohoto zápasu týden poté, co poprvé do roku 2004 v Premier League nedokázal zaznamenat jedinou střelu mezi tři tyče, a že by si v týdnu na Spartě nějak dodal sebevědomí, to vskutku nelze říct. Ničemu v tomto směru rozhodně nepomáhá absence kreativního Dušana Tadiće, který vynechá i nedělní střetnutí kvůli zlomenému nosu.

Naproti tomu José Fonte by se už mohl vrátit do sestavy po úrazu chodidla, mezitímco Everton vítá zpět dříve suspendovaného Garetha Barryho. Změny by se mohly udát i na dalších postech, kde se nabízí Mirallas, Deulofeu či Enner Valencia.

Předehrávku 13. kola Premier League obstará duel nováčka soutěže z Burnley s jedním z kandidátů na titul, Manchesterem City.

Domácí mají co napravovat - minulý týden totiž svěřenci Seana Dycheho naprosto zkolabovali a na půdě West Bromwiche vyfasovali čtyřgólový příděl. Po solidní třízápasové sérii bez prohry tak přišlo kruté vystřízlivění.

Manchester City si sice v týdnu zajistil postup do vyřazovací fáze Champions League, že by ale Pep Guardiola z formy svých svěřenců skákal radostí, to se vstkutku říci nedá. Z posledních 5 ligových utkání totiž mají Citizens na svém kontě jen 2 výhry. Pokud si před domácím utkáním s Chelsea nechtějí nechat utéct čelo tabulky, pak musí Burnley bezpodmínečně porazit, což by znamenalo, že zaznamenají dvě po sobě jdoucí ligová vítězství poprvé od září.

Poslední měření sil přitom přineslo vítězství outsidera, když branka Georgeho Boyda domácím přihrála jednobrankové vítězství v poměru 1:0. Na stranu druhou se jednalo o jediný takový úspěch Burnley za 11 zápasů - ve zbylých případech se pětkrát radovali Citizens a pětkrát skončil duel smírným výsledkem.

Dle statistik by také sobotní zápas diváky rozhodně neměl nudit - ve čtyřech utkáních, které mezi sebou tyto celky sehrály v rámci Premier League, totiž diváci viděli rovnou 18 branek. Burnley se navíc na Turf Moor v poslední době opravdu výjimečně daří, vyhrálo zde totiž 4 z posledních 6 zápasů.

Co se zranění týče, Burnley by mělo mít k dispozici kompletní kádr. Naproti tomu Pep Guardiola nemůže počítat se službami Vincenta Kompanyho, kterého problém s kolenem vyřadí až na 6 týdnů. Nejistý je pak ještě start dvojice Aguero a Zabaleta

Přesně po dvaceti dnech se na svém stadionu představí Hull City a po ošklivém výprasku v Sunderlandu bude jistě doufat v zopakování stejného efektu, jaký se na KC Stadium dostavil před reprezentační pauzou, když tam po šesti porážkách v řadě Tigers heroicky udolali Southampton...

Saints tehdy z oněch předešlých šesti kol pouze jedno prohráli a byli tedy v docela opačné náladě, navíc těsně po skalpu Interu Milán v Evropské lize. A West Bromwich, dnešní soupeř Hullu, teď do Kingstonu zajíždí v obdobně optimistickém rozpoložení, když v minulém kole čtyřmi góly do sítě Burnley vyrovnal své rekordní vítězství v Premier League.

Baggies se nyní hotoví poskládat vedle sebe tři ligové triumfy poprvé za dlouhé čtyři roky a Hull bude mít jistě co dělat, aby je zastavil. Pulisův tým je speciálně v cizím prostředí složitý k udolání, když tam inkasoval méně branek než všechny týmy vyjma Arsenalu a Tottenhamu. Nejméně produktivní ofenzíva v lize se tak bude muset řádně vyšvihnout.

Hullu by v tomto směru mohl pomoci návrat norského reprezentanta Adamy Diomandého z trestu a ofenzívu rád podporuje také levý bek Andy Robertson, který se zbavil problémů s lýtkem. West Bromwichi se na druhou stranu vrací do akce tradičně velice plodný Nacer Chadli, který už naplno trénuje po drobné operaci kolena.

V Champions League sice pohádkový příběh Leicesteru pokračuje, nicméně na ligové scéně je to v letošní sezóně pořádné trápení. Po delší době okusit ligovou výhru se tak budou úřadující šampioni snažit proti Middlesbrough.

To se v poslední době nenachází ve vůbec špatném rozpoložení. Z posledních čtyř zápasů si na své konto připsalo dvě remízy, jednu výhru a jednu prohru, což není vůbec špatná bilance, pokud přihlédneme k tomu, že se museli postavit Arsenalu, Manchesteru City i Chelsea. Boro každopádně staví na dobré a organizované defenzivě, však za zmíeňené období inkasovalo pouhé dvě branky.

V ofenzivě je to však úplně jiná písnička - tým Aitora Karanky totiž nastřílel nejméně branek z celé soutěže. V sobotu budou navrch čelit defenzivě, kteráletos na domácí půdě inkasovala pouze čtyřikrát.

Úřadujícím mistrům se proti Middlesbrough opravdu daří - v posledních 12 střetnutíh jsou neporaženi. Pokud by ale došlo k prolomení této série, pak by Lišky poprvé od roku 2015 prohráli tři ligová utkání v řadě. Poslední zajímavostí z domácího tábora, která stojí za zmínku, je fakt, že má Leicester na kontě pouze polovinu bodů co loni touto dobou.

Middlesbrough pak na výjezdech obvykle neprohrává - v posledních 10 venkovních duelech v lize odešlo poraženo jen jedinkrát na půdě Evertonu. Poslední tři taková utkání pak skončila nerozhodným výsledkem.

Do sestavy Leicesteru by se mohl vrátit Slimani a Ullos, oba útočníci překonali zdravotní potíže. Hrát každopádně nebude Danny Drinkwater, který vyfasoval třízápasový trest za úder loktem v zápase s Watfordem. Hosté se budou muset obejít bez služeb George Frienda, kterého do hry nepustil zranění kolena.

V cestě vzhůru snad Sunderland nemohl narazit na hrůznějšího soupeře. Po dvou heroických vítězstvích se Black Cats přesunou jen "přes cestu" na stadion nejútočnějšího týmu v Premier League. Liverpool se naproti tomu bude snažit dokázat, že bezgólová remíza na hřišti Southamptonu byla výjimka, která skutečně potvrzuje pravidlo...

Sehraná ofenziva, skvělý trenér na lavičce a absence zápasů v pohárové Evropě. Především tyto aspekty dělají z Liverpoolu jednoho z největších favoritů na zisk titulu. Před dvěma roky k němu byli pod vedením Suáreze a Sturridge blízko; dnes sedí druhý jmenovaný na lavičce a sleduje, jak Lallana, Coutinho, Firmino a Mané vládnou Anglii.

Hlavně v domácích zápasech je Liverpool fascinující - kromě remízy v taktickém velezápase s Man Utd si na všech soupeřích na Anfieldu smlsli - Leicesteru, Hullu, WBA a Watfordu nasázeli dohromady 17 gólů. Sunderland ale i přes předposlední místo v tabulce není na cestách žádným otloukánkem. Od nikoho venku nedostal víc než dvě branky, a to nastoupil na Etihad Stadium či na White Hart Lane.

Nejlíp mu každopádně vyšel duel v Bournemouthu, kde senzačně vyhrál 2:1. Na cenné tři body zvenčí pak navázal o poznání očekávanějším triumfem 3:0 nad Hullem. Bylo by asi záhodno přiřknout za tento vzestup zásluhy Victorovi Anichebemu, v obou případech muži zápasu, jenž zařídil čtyři z pěti inkriminovaných branek.

Už dlouhých 13 měsíců se nestalo, aby Liverpool nastoupil do dvou po sobě jdoucích zápasů Premier League ve stejné sestavě. Nyní ovšem Jürgen Klopp neeviduje žádná nová poranění, Adam Lallana je kvůli tříslu pořád mimo hru a vypadá to, že se nezměněné základní jedenáctky konečně dočkáme.

Obrana Sunderlandu bude čelit ohromné ofenzivní síle Liverpoolu bez suspendovaného Papyho Djilobodjiho - na jeho místo by se měl posunout John O’Shea. Víc tak možná Moyese trápí vážné zranění kolene Paddyho McNaira, který už mu do konce sezóny nepomůže. Mimo hru jsou dále Borini, Cattermole a Rodwell; po suspendaci se vrací Steven Pienaar.

Na svou premiérovou výhru na lavičce Swansea Bob Bradley stále čeká. V sobotu však bude mít ideální příležitost, aby vítězný pocit konečně okusil, do Walesu totiž zavítá trápící se Crystal Palace.

Alana Pardewa jistě nepotěšila ona statistika, která jeho celek vybarvila jako nejhorší tým v Anglii v roce 2016 - pokud bychom totiž bodový zisk jednotlivých týmů vydělili počtem zápasů, které odehrály, nikdo se nemůže "pyšnit" horší bilancí.

Pro Labutě každopádně začíná kritická část sezóny - do konce kalendářního roku se totiž postaví hned čtyřikrát proti týmům, které se pohybují ve stejných patrech tabulky - tedy okolo sestupové zóny. Pokud by ani pak nedošlo ke zlepšení, vypadalo by to s týmem z Walesu už hodně nedobře.

Náhled do statistického okénka nám jasně říká, že bitva těchto celkou bývá obvykle vyrovnanou záležitostí - poslední tři vzájemné souboje skončili nerozhodným výsledkem 1:1. Za zmínku také stojí, že na domácí půdě Swansea se svým sobotním sokem už pětkrát v řadě neprohrála, což ale trochu kalí fakt, že se hned čtyřikrát jednalo o remízu.

Domácí pak na výhru čekají už dlouhých 11 utkání - naposledy se z tří bodů radovali ještě v úvodním kole tohoto ročníku. A ani angažování Boba Bradleyhl zlepšení nepřineslo, jelikož ten sám na vítězství čeká už 5 utkání, což představuje nejhorší start v klubu mezi manažery, kteří Swansea vedli v rámci Premier League.

Situace v Crystal Palace však také není dvakrát růžová - momentálne totiž táhnou sérii pěti proher v řadě, přičemž od roku 2013 se jim nestalo, aby prohráli za sebou rovnou šestkrát. Bodový zisk 22 bodů z 31 zápasů pak představuje ten nejhorší průměr na zápas v roce 2016 v celé Anglii.

Labutě už mohou využít služeb Leona Brittona, který se zotavil ze zranění lýtka. Nastoupit může také Jefferson Montero, naopak záložník Ki tento týden doplnil listinu zraněných a zápasu se nezúčastní. Hosté zase mohou konečně počítat se službami Joe Ledleyho, který v týdnu doléčil drobný šrám a vrátil se do tréninkového procesu.

Šest z šesti a žádný inkasovaný gól. Chelsea pokračuje v nezastavitelné formě a po nedávném triumfu na hřišti Middlesbrough se konečně dostala i do čela tabulky. Sesadit se ji v tradičním londýnském derby pokusí Tottenham, který v týdnu definitivně vypadl z Ligy mistrů. Na Stamford Bridge navíc nevyhrál neuvěřitelných 26 let...

A Spurs na zápas Londýna skutečně nejedou v ideálním rozpoložení. Vždyť od půlky října se jim ve všech soutěžích "povedlo" natáhnout sedmizápasovou šňůru bez jediného vítězství, kterou ukončili až šťastným obratem v posledních minutách proti West Hamu. No a aby si fanoušci náhodou nemysleli, že se vše obrací v dobré, vypadl Tottenham už za tři dny z Ligy mistrů po porážce 1:2 v Monaku.

A teď Kohouti míří na patrně úplně nejméně oblíbený stadion, kde naposled vyhráli v únoru roku 1990. Více než čtvrt století skýtá 26 ligových (17 proher, 9 remíz) a celkem 29 zápasů ve všech soutěžích. Blízko blizoučko byli letos v květnu, ale nádherný gól Edena Hazarda v závěru jim vedle výhry sebral i poslední naději na zisk titulu.

Svěřenci Antonia Conteho jsou navíc na domácím stadionu opravdu ukrutně silní. Z šesti utkání letos vytěžili 15 bodů (nejvíc ze všech týmů PL), inkasovali jen tři branky (nejmíň ze všech týmů PL) a dali jich 18 (nejvíc ze všech týmů PL). Chelsea nejdřív porazila 3:0 Leicester, pak 4:0 Manchester United a nakonec smetla 5:0 Everton. Vygraduje snad tato děsivá konsekvence pomyslným "kanárem"?

Tottenhamu se nicméně nedají upřít dvě věci. Byť se mu v poslední době v lize moc nedaří, je pravda, že gólů dostává minimálně. Proto se nyní pyšní nejlepší defenzivní bilancí pouhých osmi obdržených branek za celý ročník. Z obrany však vypadli Toby Alderweireld, Ben Davies a nově i suspendovaný Danny Rose.

To Chelsea se vinou svalového problému bude muset obejít bez Johna Terryho, v dokonalé fyzické formě pak stále není ani Kurt Zouma, byť ten už nastupuje za mládežnické výběry. Zraněný je John Obi Mikel. Tyhle informace jsou ale beztak podružné, jelikož Antonio Conte nemá sebemenší důvod sahat do perfektně fungující základní jedenáctky. Už pošesté v řadě se tak můžeme těšit na stejnou sestavu.