Premier League - preview 14. kola

Jaký efekt bude mít na tápající Hull překvapivý postup do semifinále ligového poháru? Manažer Tigers Mike Phelan po úspěšném penaltovém rozstřelu s Newcastlem vyjádřil naděje v to, že se nadšení projeví i do ligy a náročné záchranářské bitvy. Pondělní dohrávka s Middlesbrough bude velkým testem, Boro totiž zatím nevypadají jako nějaký vyjukaný nováček.

Naproti tomu Hull působí z aktuální dvacítky elitních anglických (či velšských) týmů nejchatrnějším dojmem. A to i doslova, neboť zdravotní stav ofenzivní vozby Phelanova celku je naprosto zoufalý. Vedle zraněných Willa Keana s Abelem Hernándezem totiž Tigers přišli taky o suspendovaného Dieumerciho Mbokaniho, který se nechal vyloučit ve zmíněném pohárovém klání.

Do utkání s Middlesbrough tak Hul nejspíš nastoupí s Diomandem na hrotu a s vědomím, že v pondělí ještě zápas Premier League nikdy nevyhráli. Naopak svěřenci Aitora Karanky si v těchto zápasech libují - z posledních sedmi domácích pondělních mačů jich hned pět zvítězili. Favority ale nebudou jen kvůli tomu.

Boro je sice v tabulce jen bod nad Hullem a tedy i sestupovým pásmem, ale styl hry tomu vůbec nenapovídá. Nováček soutěže se po rozpačitém úvodu rozehrál k parádním taktickým výkonům a z posledních pěti utkání prohrál jen s nezastavitelnou Chelsea, která měla ve své osmizápasové vítězné jízdě největší starosti právě s Middlesbrough.

Karanka nicméně nemůže počítat s kapitánem Georgem Friendem, jehož opět musí zastoupit Brazilec Fabio. Po zranění se také vrací obránce Daniel Ayala, můžeme se tak dočkat nějakých šachů.

V prosinci se pro kluby Premier League tradičně láme chleba a pro Liverpool to teď asi bude platit dvojnásob. Právě pro celý sváteční program totiž Reds přišli o zraněného Philippa Coutinha, což značí pořádnou zkoušku. Jako první připravenost Kloppova kádru prověří Bournemouth...

Překvapení minulého ročníku si v uplynulých čtyřech kolech připsalo na konto rovnou tři porážky, pořád ale platí, že produkuje pohledný fotbal a i proti Arsenalu si minule bez několika opor počínalo zdatně. Teď se navíc Bournemouthu vrací Jack Wilshere, jehož průběhy středem hřiště v předešlých kolech Cherries pravidelně dodávaly na nové dimenzi oproti nováčkovské sezoně.

Jürgen Klopp už jednu zkušenost se stařičkým Dean Courtem má a letos v dubnu tam Liverpool měl značné problémy, když vyhrál těsně 2:1. Vítězný gól tehdy vstřelil aktuálně zraněný Daniel Sturridge, přičemž předtím úřadoval také marodný, ale možná ve finále včas uzdravený Roberto Firmino.

Reds celkově Bournemouthu v historii ani jednou nepodlehli, ovšem taková statistika má při pouhých devíti vzájemných střetnutích od roku 1927 jen mizivou vypovídající hodnotu. Liverpool by se ve vlastním zájmu měl připravit na složitý úkol a zvláštní pozornost by měl věnovat bránění standardních situací - Cherries z nich totiž v nedávné době udeřili rovnou šestkrát.

Eddiemu Howeovi se navíc před výkopem možná dostane povzbuzení v podobě návratů brankáře Artura Boruce a obránce Charlieho Danielse; Liverpool zase v podobný efekt doufá v případě Adama Lallany. Naopak Andrew Surman si částečně obnovil svůj neduh a jeho rekonvalescence se prodlouží.

Nedělní program Premier League uzavře souboj Evertonu s Manchesterem United, ve kterém se oba celky pokusí vrátit zpátky na vítěznou vlnu. Vítěz se posune na šesté místo, naopak poražený se dost možná může rozloučit s vidinou nějakého aktivního boje o umístění v první čtyřce.

Ani jeden z celků neprožívá nějaké úžasné období. Everton z posledních 8 ligových duelů vyhrál jen jeden jediný nad podprůměrným West Hamem, navrch mu kompletně vyschl střelný prach, jelikož ve zmíněných zápasech vsítil pouhých 6 branek - a hůř na tom je v tomhle ohledu už jen Hull City. Není tedy divu, že byl Ronald Koeman vůči svému mužstvu kritický a schytala to hlavně dvojice Lukaku - Barkley, která v poslední době nepodává výkony, na které jsou od nich fanoušci zvyklí.

To Manchester United zaznamenal za stejný počet ligových duelů o jednu výhru více, s čímž Jose Mourinho také nemůže být spokojený. Pravdou je, že některé výkony Rudých ďáblů nebyly vůbec špatné - obvykle svého soka přehráli a vytvořili si dostatek brankových příležitostí, k jejich smůle je však nedokázali proměnit, přičemž soupeři si obvykle našel způsob, jak De Geu alespoň jednou překonat. Ostatně jak sám portugalský kouč několikrát prohlásil, pokud budou jeho svěřenci takové výkony podávat pravidelně, výsledky se dostaví, jelikož tuhle smůlu nemůže mít klub z Manchesteru věčně.

Hostům se navrch proti Evertonu tradičně daří, v loňské sezóně zvítězili ve všech třech vzájemných zápasech. V Goodison Parku mají statistiku ještě lepší - zvítězili zde již patnáctkrát a v rámci celé Premier League nemají na žádném jiném venkovním hřišti větší počet výher. Pravdou ale je, že v nedávné historii se karta trochu obrací, jelikož Everton v Goodisonu vyhrál 3 z posledních 4 ligových duelů.

20 bodů ze 13 utkání představuje pro United nejhorší bodový zisk od sezóny 1990. Trable se zakončením pak pro změnu dobře vyjadřuje následující statistika - jen čtyřikrát za posledních 13 zápasů skóroval Manchester více než jedinkrát, přičemž podobnou statistikou se může pochlubit třeba takové Burnley...

Sluší se zmínit, že Everton stále patří k těm týmům, které letos na domácí půdě ještě neprohrály. A speciální motivaci bude mít jistě Lukaku, který v dresu Evertonu odehrál proti tomuto nedělnímu soupeři již 6 zápasů, nicméně skórovat se mu nepodařilo ani jednou.

James McCarthy vyléčil svalové potíže a Ronald Koeman tak může s jeho službami v neděli počítat. Mimo však zůstává Bešič a Pennington. To marodka hostů je přece jenom početnější - absentovat bude velmi pravděpodobně trojice Bailly, Shaw a Smalling, zatímco Rooney do utkání nezasáhne kvůli trestu za 5 žlutých karet.

Takovou sérii Chelsea nepamatuje více než devět let. Sedm utkání v řadě bez ztráty bodu je ojedinělý počin i v širším měřítku všech týmů v Premier League, natož pak v jediném celku. Blues naposled podobnou vítěznou šňůru natáhli na jaře 2007, kdy během devíti triumfů za sebou vyhráli i na půdě Man City. Podaří se Conteho svěřencům zopakovat historii?

Po první opravdu těžké zkoušce s Tottenhamem se dá konstatovat, že systém 3-4-3 Chelsea opravdu padne jako ulitý. Po rozpačitém prvním poločase se domácí vzchopili a opět předvedli dlouhou pasáž, kdy soupeře prakticky nepustili k míči. Díky vítězství 2:1 se udrželi v čele tabulky, o bod před Liverpoolem a Manchesterem City.

Hodně zajímavě nyní vypadá pohled na tabulku před zmíněnými sedmi zápasy. Chelsea se pachtila na osmém místě se ztrátou osmi (!) bodů právě na Citizens, kteří byli tehdy stoprocentní. Během dalších sedmi klání, které patřily Blues, stihli borci Pepa Guardioly poztrácet devět bodů za jednu prohru a tři remízy.

Překvapivé na tom je, že všechny tři remízy přišly na domácím stadionu, kde se jen potvrzuje, jak snadno se poslední dobou hostujícím týmům z Manchesteru vezou body. City doma remizovalo už tři utkání v řadě (Everton, Southampton, Middlesbrough), United dokonce čtyři.

Poslední dva duely ale sehráli Citizens na venkovních stadionech a bylo to znát. Obě výhry navíc jako když vystřihneš z mistrovských sezón. Na hřišti Crystal Palace rozhodl o triumfu dvěma góly navrátilec Yaya Touré, umolousaný triumf v Burnley zařídil stejným počinem Sergio Agüero.

Na stadionu Man City se daří i Chelsea, v historii Premier League (od 1992) vyhrála na jeho půdě už jedenáctkrát - víckrát než proti komukoli jinému. Od dob šejka Mansoura však z Etihad Stadium tolik bodů nevytěžila, z posledních osmi klání Blues šestkrát prohráli a zvítězili jen jednou - v únoru 2014 po jediném gólu Branislava Ivanoviće.

Srbský zadák však v sobotním klání tak důležitou roli nesehraje, Chelsea nastoupila šestkrát v řadě se stejnou sestavou a není důvod na tom nic měnit. Drobný otazník podle Conteho visí jen na blíže nespecifikovanou dvojicí, která s drobnými šrámy ještě podstoupí vyšetření, ale nemělo by jít o nic vážného. Mimo hru tak zůstávají pouze John Terry, John Obi Mikel. K dispozici by měl být dokonce i Kurt Zouma.

Pep Guardiola bude vyčkávat na zdravotní stav Raheema Sterlinga, který si menší zranění přinesl ze zmíněného klání proti Clarets. Na marodce (jak jinak) vysedává kapitán Vincent Kompany, jemuž start neumožní bolavé koleno.

Pod Alanem Pardewem se povážlivě klepe trenérská židlička. Šušká se, že v případě další porážky může jít o jeho poslední zápas v roli manažera Crystal Palace. To Claude Puel podobné strasti řešit vůbec nemusí - Southampton se totiž zatím drží v horní polovině tabulky, v týdnu postoupil do semifinále Ligového poháru a velmi blízko je také postupu do vyřazovací fáze Evropské ligy.

O příšerné formě londýnského týmu toho bylo v poslední době napsáno skutečně hodně. Další pomyslný hřebíček do rakve představovalo utkání na půdě Swansea, kde Eagles ještě v nastavení vedli, načež ale zvládli inkasovat dvě branky v rozmezí tří minut a z Walesu odjeli s prázdnou. Pokud se chce tým z jihu Londýna zlepšit, pak musí zcela určitě zapracovat na defenzivní stránce, především pak na bránění standardních situací. Z těch totiž Palace inkasovali letos už třináctkrát, což je nejvíc z celé soutěže. Možná by stálo za zvážení, zda je ona osobní obrana tím nejlepším možným řešením...

Naproti tomu Southampton prožil vyvedený týden. Nejprve na domácí půdě jednoznačně přehráli Everton, načež v týdnu vyloupili Emirates Stadium a po výsledku 2:0 postoupili do semifinále Ligového poháru. Favoritem sobotního střetnutí jsou proto jednoznačně hosté.

Toto tvrzení ostatně podporuje i statistika vzájemných soubojů, jelikož domácí vyhráli jen jedno ze 14 takových střetnutí - ona výhra se mimochodem urodila v loňské sezóně. Jinak má ale tým z jihu Anglie veskrze pozitivní bilanci, jelikož ve zbylých utkáních hned devětkrát vyhrál a zbylé čtyři zápasy skončily smírně.

Jestliže by Crystal Palace v sobotu odpoledne skutečně prohrálo, vyrovnalo by svou nejhorší sérii sedmi ligových porážek v řadě (tento počin se jim "povedl" ještě v ročníku 2013/14).

Sluší se ale upozornit i na fakt, že se Southamptonu pod vedení Claude Puela ve venkovních duelech zas až tak moc nedaří. Zatím totiž zvítězili pouze jednou, třikrát odešli poraženi a dvakrát si odvezli alespoň bod. Nicméně se mohou pyšnit velmi dobrou defenzivou - ta soupeřům povolila jen 31 přesných střel na branku, což je nejméně z celé soutěže.

Domácí v sobotu nemohou počítat se službami Connora Wickhama, pro něhož sezóna kvůli přetrženému křížovému vazu v koleni velmi rychle skončila. Na listině zraněných je pak i Steve Mandanda, který bude po operaci kolena mimo ještě 6 týdnů. Hrát pak zcela určitě nebude ani Yohan Cabaye, který si odpykává trest za pět žlutých karet. Na straně hostů určitě neuvidíme Dušana Tadiče, kterého ze hry vyřadí zlomený nos. Svalový problém pak trápí Matta Targetta, nicméně připraveni už jsou Jose Fonte a Charlie Austin.

Na Britannia Stadium se představí dva trenérští zástupci britské fotbalové školy - Potters vedené Markem Hughesem se představí proti nováčkovi z Burnley, který se bude snažit napravit dojem po dvou ligových prohrách v řadě.

Stoke se sice nevydařil poslední domácí duel s Bournemouthem, který prohrálo poté, co krom několika vyložených šancí neproměnilo ani pokutový kop, nicméně minulý víkend si chuť vylepšilo, když přivezlo tři body z půdy Watfordu. Svěřenci Marka Hughese budou doufat, že jim případné vítězství otevře dveře do horní poloviny tabulky, kam se letos Hrnčíři ještě nepodívali.

Burnley v roli hostujícího celku, to obvykle nedopadá příliš dobře. Z výletů po Anglii si doposud přivezli jediný bodík, i když zrovna ten si odnesli z hodně lukrativní adresy v podobě Old Trafford. Zbylá čtyři utkání ovšem nedopadla dobře, tým Seana Dycheho vždy inkasoval nejméně tři branky, přičemž zejména poslední venkovní duel na půdě West Bromwiche nováčkovi hrubě nevyšel a po třech brankách v úvodních 37 minutách bylo o výsledku rozhodnuto opravdu velmi brzy.

Velkým kamenem úrazu je extrémně nízká produktivita - na cestách zatím v letošním ročníku vstřelili pouhopouhý jediný gól. Pokud bychom se podívali trochu dál do minulosti, o moc lepší by to stejně nebylo - v posledních 14 venkovních duelech v rámci Premier League Burnley nastřílelo jen 5 branek.

Stoke ale zrovna s tímto soupeřem nemá úplně pozitivní bilanci - poslední duel na Britannii vyhráli hosté 2:1, navrch v posledních třech vzájemných zápasech Stoke ani jednou nezvítězilo (jedna prohra, dvě remízy). Momentálně se však nachází ve velmi dobré pohodě, po nevydařeném úvodu se nyní může pochlubit jen jednou porážkou z posledních 8 duelů. Za stejný počet zápasů získala více bodů jen trojice týmů - Chelsea, Liverpool a Arsenal.

Otazník visí nad startem Ryana Shawcrosse, kterého stále trápí zraněného lýtko. Naopak uzdravit by se měl stihnout Glenn Whelan a do sestavy se s největší pravděpodobností vrátí Joe Allen, který si minule odpykával disciplinární trest.

Až zítra odpoledne se rozhodne o startu Toma Heatona, kterého stále limituje zranění lýtka, kvůli kterému absentoval i minulý víkend. Naopak účast Johanna Berga Gudmundssona je zcela vyloučena.

Zmrtvýchvstání, nebo jenom taková křeč před smrtí? Sunderland se nyní tak trochu ocitá na křižovatce. V listopadu si připsal na konto první dvě slepené výhry, které následně znehodnotil velice defenzivní výkon a prohra 0:2 na půdě Liverpoolu. Teď jsou Black Cats zpátky dole a je jenom na nich nevydat se na další poraženeckou vlnu...

Jak Sunderland, tak Leicester se v květnu ocitaly v euforii trochu rozdílného charakteru, zatímco teď v lize trpí na kocovinu. U Mackems to asi kdekdo čekal, přeci jen nebýt produktivního Jermaina Defoea, letos se už asi určitě nezachránili. U Foxes potom kdekdo očekával, že po titulu půjdou dolů, ale že až takhle?

Leccos se dá omluvit koncentrací na Ligu mistrů, kde Leicester při své premiéře válí, ovšem ne tak úplně všechno - a rozhodně ne jediná ligová výhra z posledních osmi pokusů. Třináct bodů po třinácti kolech, to je nejhorší obhájcův výkaz v této fázi sezony od Ipswiche z podzimu 1962.

Proti Sunderlandu se teď Lišky musí bezpodmínečně chytit, bez ohledu na to, kde se zrovna hraje. Pokud se totiž omezíme pouze na venkovní zápasy, jsou Foxes suverénně nejvíce bezradným celkem soutěže; však se na cestách doteď ani jednou neujali vedení. A kdy jindy začít tuhle otřesnou vizitku měnit v lepší než právě na hřišti posledního týmu tabulky?

Leicester dnes bude na Stadium of Light postrádat dvě opory mistrovského mužstva, suspendovaného Dannyho Drinkwatera i zraněného Kaspera Schmeichela, a tak by jistě uvítal, kdyby se alespoň zpátky do fazóny vrátil Jamie Vardy. Ten před rokem lámal střelecké rekordy, zatímco nyní už přes 600 ligových minut čeká na střelu mezi tyče a neskóroval v 15 soutěžních duelech v řadě.

Sunderlandu ovšem loni Vardy nastřílel celkem tři góly, a tak ho neradno podceňovat. Black Cats by se proti němu mohli vyzbrojit Papym Djilobodjim, který se vrací z trestu a nejspíš nahradí v sestavě Johna O’Sheu. Velkou posilou by pak po dvouměsíční absenci měl být také vracející se Jan Kirchhoff. Lynden Gooch naopak zmešká delší dobu vinou úrazu kotníku.

Obzvláště podařený listopad letos prožili hráči West Bromwiche. Zisk 7 bodů ze tří zápasů je katapultoval až do horní poloviny tabulky. V sobotu si svou pozici mohou ještě vylepšit, když na The Hawthorns zavítá Watford.

Ten se v tabulce nachází ještě o stupínek výše a sezónou doposud proplouvá bez nějaké větší krize. V minulém kole sice na domácí půdě podlehl Stoke, nicméně umístěním na osmém místě na začátku prosince překonávají všeobecná očekávání.

Baggies se sice mohou pyšnit dobrou momentální formou, Tonymu Pulisovi ale úplně do zpěvu není - před nedávnem totiž prohrál soudní spor s bývalým zaměstnavatelem (Crystal Palace) a bylo mu nařízeno zaplatit vzniklou škodu ve výši 3,7 miliónů liber. A to už pořádně zabolí.

Pohled do historie soubojů těchto dvou celků nám říká, že na tom je rozhodně lépe West Brom, který na domácí půdě proti Watfordu prohrál jen jediné z posledních 8 takových zápasů - jinak si čtyřikrát odnesl plný bodový zisk a třikrát se končilo smírně. Sluší se ale podotknout, že právě loňské utkání na The Hawthorns ovládl Watford, který zde zvítězil 1:0. Zajímavostí je, že tehdy svěřenci Tonyho Pulise neproměnili hned dvě penalty, přičemž obě měl na svědomí Saido Berahinho.

Pokud bychom chtěli nějaký celek označit za specialisty na ofenzivní rohové kopy, West Brom by rozhodně byl hlavním kandidátem. Letos z takových situací vytěžili už 6 branek, což je nejvíce v rámci celé soutěže. To je velmi nebezpečné především v kombinaci s trablemi Watfordu, který z rohových kopů společně s Crystal Palace naopak inkasoval nejvyšší množství branek v celé lize. Speciální pozornost si pak zaslouží Matt Phillips, který se v listopadu pasoval do klíčové role, jelikož se ve třech utkáních podílel hned na pěti brankách (dva vsítil, u tří asistoval).

Domácí možná budou oslabeni o Salomona Rondona, který v týdnu onemocněl, tudíž je jeho nejistý. K zápasu pak jistě nebude připraven náhradní brankář Boaz Myhill, který laboruje se zraněným kotníkem. Na straně hostí visí otazníky nad starty Younese Kaboula, Bena Watsona a Isaaca Successe, zatímco Miguel Britos a Valon Behrami svému celku nemohou pomoci z disciplinárních důvodů.

Na ten zápas fanoušci Swansea dlouho nezapomenou. Tedy alespoň ti, kteří za stavu 3:4 v 90. minutě neopustily tribuny Liberty Stadium a zůstali svým borcům věrni až do závěrečného hvizdu. Ještě nikdy se loajalita takhle nevyplatila, dva góly v nastavení od Fernanda Llorenteho udělaly ve Walesu Vánoce o měsíc dříve. Sebevědomí z klání s Crystal Palace se nyní Swansea pokusí přenést i do utkání na hřišti Tottenhamu.

Bob Bradley si skutečně nemohl přát podobně heroické vítězství v lepší čas. Swansea předtím nevyhrála 11 zápasů v řadě a byla zoufale poslední. Takto se alespoň odrazila ze dna, odkud by ráda zamířila ještě výš. Minimálně mimo sestupové příčky, na které ji aktuálně schází dva bodíky.

Zápas proti Tottenhamu z hlediska historie není ničím, co by Swansea cíleně vyhledávala. Ba právě naopak. Vždyť na White Hart Lane ještě nikdy (!) nevyhrála a z osmnácti zápasů se vyhnula porážce jen dvakrát. Spurs se jí dlouho nedaří porazit ani na domácí půdě, naposled Velšané uspěli před čtvrt stoletím.

Jenže svěřenci Mauricia Pochettina se nacházejí ve velké psychické nepohodě. Ve všech soutěžích dokázali od půlky října vyhrát jeden jediný zápas, a jich odehráli celých deset. Před nedávnem navíc Tottenham definitivně vypadl z Ligy mistrů - a když už to na Stamford Bridge vypadalo na velmi pozitivní výkon a zisk bodů, udusila Chelsea tyto naděje dvěma góly těsně před a po pauze.

Na čelo tak Spurs ztrácí už sedm bodů, na kýženou Top Four body čtyři. Do sestavy se tak alespoň vrací levý obránce Danny Rose a dost možná by si mohl kopnout i Toby Alderweireld. Eric Dier se nicméně na pozici stopera osvědčil a sobotní duel by měl dostat šanci znovu. Mimo hru je každopádně Ben Davies a Erik Lamela.

Bob Bradley má dilema, zda postavil hrdinu Fernanda Llorenteho, nebo na roli falešné devítky opět postavit ikonu Swansea Gylfiho Sigurdssona, který strávil závěr zápasu na podhrotu. V ohrožení je především pozice Wayna Routledge. Marodku opustil kapitán Leon Britton, zůstává na ni ale jiný záložník Ki Sung-yueng.

Dva ambivalentní výjezdy na Old Trafford za sebou má West Ham, který nejprve v lize Mourinhův tým při remíze 1:1 pořádně zdeptal, aby s ním následně bez boje vypadl z Ligového poháru. Při prohře 1:4 navíc Londýňané přišli o tradiční opory Cresswella s Antoniem, a tak do malého derby s Arsenalem věru nevkráčí v ideálním rozpoložení...

Pro Gunners se pochopitelně jedná o premiéru na Olympijském stadionu a takový pocit nejistoty může klidně ukončit dvě fenomenální šňůry: Arsenal je totiž v Premier League na cestách neporažen od měsíce února, přičemž na dnes už nepoužívaném Boleyn Ground nepadl po celou jednu dekádu.

O tom, jak špatně přesun do modernější arény Hammers snáší, se už napsalo několik řádků, nicméně faktem zůstává, že z posledních tří kol si WHU zasloužilo patrně více než pouze ty dva body. Takhle každopádně dál sedí na nepohodlné 16. příčce a před ním mančaft, který na přemožitele čeká už 12 kol.

Taky Arsenal má ovšem své problémy. Jako už tradičně se v listopadu začal klepat a v nedávné době si připsal na konto hned tři remízy, přičemž ho nepochybně zasáhla prodloužená absence jinak klíčového středopolaře Santiho Cazorly. Středeční vypadnutí z Ligového poháru potom Gunners nijak pronásledovat nebude, šanci koneckonců dostala poslepovaná sestava i s takovým Reine-Adelaidem.

Na druhé straně barikády bude zajímavé sledovat, zdali svou příležitost dostane již znovu uzdravený Andy Carroll, který už v minulosti Arsenal párkrát sestřelil. Poprvé od měsíce září by mohl startovat také obránce Masuaku.