Premier League - preview 15. kola

Před devíti sezonami spolu Swansea a Hull měřili síly v League Two, až čtvrté nejvyšší anglické soutěži a na jejich souboj se nepřišlo podívat ani šest tisíc lidí. Dnes se jich ve velšském Liberty Stadium bude tísnit dvacet tisíc a na trávník nastoupí prvoligoví fotbalisté, kteří hrdě bojují o klidný střed tabulky. Dohrávka patnáctého kola Premier League má zkrátka své kouzlo.

Swansea se opět vrací do formy. Po řadě nepřesvědčivých výkonů i výsledků opět sbírá body jako na běžícím páse. Z posledních tří zápasů dva vyhrála - ve středu snadno smetla rozjetý Newcastle 3:0 a ukončila jeho sérii čtyř výher v řadě.

Michaela Laudrupa ale může trápit zoufalý zdravotní stav jeho útočníků. Bony Wilfried ani Michu nejsou stoprocentně fit a jejich start v zápase je velmi ohrožen. Své zranění sice oba dva vyléčili, ale jejich kondice není dostatečně na úrovni. Alvaro Vazquez je mimo hru stoprocentně. V útoku si tak nejspíš zahraje záložník Jonjo Shelvey.

To Hull má spíše příjemné starosti - po suspendaci se vrací Curtis Davies. Jenže formu mají o poznání slabší než pondělní soupeř. Z posledních čtyř duelů hned třikrát prohráli, doma dokonce podlehli Crystal Palace. Jediný úspěch je nicméně velmi cenný - skalp Liverpoolu letos nezíská každý...

Na vzájemné duely jsme již narazili v úvodu článku. Celky se v Premier League nikdy nestřetly, ale v posledních duelech je úspěšnější Hull, který neprohrál už čtyři ligové zápasy se Swansea v řadě. Ve Walesu nicméně válí Swans. Z 32 zápasů zde vyhráli 21. Tigers navíc na hřištích soupeře neumí - z posledních 31 zápasů na půdě soupeřů v Premier League vyhráli jen jeden jediný.

Dost možná klíčový zápas pro další směřování očekává Fulham, jenž na Craven Cottage přivítá Aston Villu, která už pětkrát za sebou nepoznala hořkost porážky. Naproti tomu FFC nebodovalo již šestkrát za sebou.

Jestliže předchozí dvě sezóny to Chalupářům pod vedením Martina Jola šlapalo (Fulham pokaždé s klidem zakotvil uprostřed tabulky), do třetice už přestal "zajetý" systém vypovídat spolehlivost a také díky četným změnám se to na výsledcích nejstaršího londýnského celku podepsalo. Po sérii nezdarů si tak nizozemský manažer zabalil kufry a jeho pozici zaujal, tou dobou už víceméně rovnocenně postavený, krajan Rene Meulensteen.

O poznání světlejší momenty jsou k vidění na opačném konci: Villans dokázali po dvou porážkách opět zvednout hlavu a sérií pěti duelů bez porážky (dvě vítězství) se vyhoupli na průběžnou desátou pozici. Za vzestupem mimo jiné stojí rovněž zlepšení defenzivní činnosti - hosté doposud za čtrnáct ligových mačů inkasovali šestnáct gólů (FFC má o deset branek horší záznam).

Brede Hangeland podstoupil operaci, aby vyřešil neustupující problémy se sedacím nervem, takže si na marodce pobude ještě několik týdnů. Proti svému mateřskému klubu poté nemůže nastoupit Darren Bent, jemuž se však zatím dvakrát nedaří (dva ligové zásahy).

Vítězství na hřišti Southamptonu podle všeho odnesl kapitán Ron Vlaar, kterého trápí zranění lýtka a jeho případný start proti Fulhamu je zahalen otazníkem. To samé platí pro spoluhráče z obrany Lunu, kterého pro pořádek sužují problémy s třísly.

Arsenal dnes zažije menší déja-vu, když se doma v kratším časovém intervalu opět postaví "trendy" mančaftu. Naposledy to byl toho času třetí Southampton, který od porážky na Emirates Stadium klesá a klesá; tentokrát má řada přijít na sedmkrát v řadě neporažený Everton. Potká Martínezovu partu skutečně ten samý osud nebo bude hřiště Arsenalu poprvé od úvodního kola vypleněno?

Je to už hodně dlouho, co Arsene Wenger - jenž má být shodou náhod blízko prodloužení kontraktu a natažení svého angažmá v Londýně přes dvě dekády - čelil jinému než Moyesovu Evertonu. S ním měl přitom hodně dobrou bilanci, ostatně jako každý člen Big Four: Toffees nepodlehl již 12krát po sobě, přičemž body s nimi za tu ztratil akorát čtyřikrát. Z toho nicméně dvakrát loni a Roberto Martínez by v téhle vzestupné tendenci Evertonu klidně mohl u příležitosti kulatého 200. vzájemného souboje pokračovat.

Na Emirates Stadium sám prožil roztodivné pocity. Před dvěma lety tam díky brzkým zásahům Di Santa a Jordiho Gómeze uhrál památnou výhru 2:1; naopak loni to bylo zrovna venkovní měření sil s Arsenalem, které Martínezův Wigan nadobro poslalo o patro níž. Tam už se ale samotný španělský manažer, jak známo, nevrátil - místo toho šel odvádět skvostnou práci na Goodison Park.

Nakolik skvostnou práci, to už demonstruje například fakt, že každý prvoligový celek byl letos poražen častěji než Everton (jenž padl akorát na Etihad Stadium, což logicky není žádná ostuda). A tři venkovní čistá konta po sobě, to je rovněž terno. Toffees se něco takového podařilo zhruba po čtyřech a půl letech. A to navíc zadáci liverpoolského klubu zvládají být i nadstandardně produktivní; jejich šest branek představuje největší podíl obránců na týmové produkci v celé soutěži.

Na druhé straně barikády nicméně vyčkává nejsilnější Arsenal za poslední roky, navíc neslábnoucí. Gunners totiž jednak vévodí tabulce s výhledem na případný sedmibodový náskok (pouze osm klubů v éře Premier League v této fázi sezony registrovalo více bodů než současných 34 pro Arsenal); jednak jsou zároveň na čele takzvané "tabulky formy", která bere v úvahu šest předešlých výsledků.

Ty hovoří jasně pro Arsenal i navzdory tradičnímu neúspěchu na Old Trafford. Všude kolem už totiž vidíme jen a pouze výhry; pro jistotu vždy opepřené nulou pro "maturujícího" Wojciecha Szczesného. Ten zatím - podobně jako třeba Aaron Ramsey - úspěšné skládá svou osobní zkoušku z dospělosti a v brance Kanonýrů pochopitelně nebude scházet ani dnes.

Před ním ovšem znovu nebude moci operovat zraněný Sagna a "otazníkový" je navrch čistič Flamini. Toho by ale v základu beztak, nehledě na okolnosti, vystřídal minule odpočívající Arteta. Mimo něj dostali v týdnu volno také Giroud, Gibbs a Wilshere, přičemž minimálně první dva jmenované lze najisto čekat zpátky v zahajovací jedenáctce.

Roberto Martínez nemá žádné čerstvé starosti ohledně zdraví svých oveček a potenciálně by mohl vsadit na stejnou sestavu, která si ve středu poradila s Manchesterem United. V nominaci každopádně nechybí chronický lazar Alcaraz, zatímco na marodce dál setrvávají Baines, Koné a Gibson.

Everton před středečním zápasem na Old Trafford nevyhrál od roku 1992 - a zadařilo se mu. Teď by podobně mizernou bilanci s vrávorajícím gigantem rádi vylepšili také v Newcastlu. Pouhá jediná výhra z posledních 23 vzájemných soubojů v libovolné soutěži totiž Strakám určitě radost dělat nebude.

V lednu 2012 se to stalo a dokonce ve velkém stylu (3:0), přirozeně však na St. James Parku. Tam se totiž narodily všechny čtyři výhry Magpies nad tímto soupeřem v éře Premier League - z neskutečných 38 pokusů (na Old Trafford se naposledy Geordies povedlo triumfovat roku 1972). ManUtd pak celkově na úkor Newcastlu vydolovalo od roku 1993 krásných 78 bodů, což ze severovýchodního celku dělá historicky nejoblíbenějšího soka Red Devils.

Jenže jak už jsem naznačil v prvním odstavci - pod Davidem Moyesem se leccos změnilo. Koneckonců už jen těch 10 bodů, které letos ďáblové stihli poztrácet na vlastním hřišti, o jeden korálek předčí celkový loňský výkaz při derniéře Sira Alexe Fergusona. To vskutku děsí; kór když vezmeme v úvahu, že když si ManUtd v sezoně 2001/02 hýčkalo naposledy ještě méně bodů než to letošní, skončilo nakonec až třetí. Což by pro obhájce titulu beze sporu nebyla dobrá vizitka.

V tuhle chvíli je loňský mistr stejně blízko vedoucímu Arsenalu jako sestupové zóně a proti Newcastlu tak jednoznačně musí naplno zabrat. Činit tak přitom bude bez jediného konzistentního borce v kádru Davida Moyese, Waynea Rooneyho. Ten již stihl posbírat pět žlutých karet a v jednom kole si tudíž nezahraje. Ban už naopak vypršel Philu Jonesovi a v pořádku by teoreticky mohli být jak Kagawa, tak Van Persie.

Fyzický test ještě čeká také na forvarda Newcastlu Papisse Cissého, kterého bolavá pata vyřadila již z hrubě nevyvedeného zápasu se Swansea (0:3). To samé utkání zmeškal pro nemoc rovněž Hatem Ben Arfa, ten už ale bude tutově v pořádku.

Jeden z nich na počátku podzimu očaroval celé Anglii a nejen ji. Ten druhý pod novým koučem jen zklamal. Řeč je v první řadě o Southamptonu, jehož hra brala dech a díky perfektní taktice se dlouho pohyboval úplně na špici. Ve druhé řadě o Manchesteru City, jednom z největších favoritů na titul, jehož výkony byly často nevyrovnané.

Southampton pod vedením Mauricia Pochettina ničil sebevědomí všech soupeřů. Aktivním presinkem, precizní defenzivou a ryze anglickým fotbalem založeným na vysokých míčích porážel většinu soupeřů, a když ne, jako třeba na Old Trafford, uhrál nesmírně cenný - a hlavně zasloužený - bod.

Jenže časy se mění. Saints sice z úvodních jedenácti zápasů prohráli jen jediný, jenže los k nim byl na přelomu listopadu a prosince nemilosrdný. Jižané museli ve dvou po sobě jdoucích zápasech vyjet na půdu Arsenalu a Chelsea - to, že se vrátili bez bodu není překvapením, sic výkony rozhodně nezklamali.

Hůře už dopadla domácí šichta s Aston Villou, leč platí pro ni to podobné, co pro předchozí dva duely. Southampton byl jasně lepší, tedy v úvozovkách. Soton měl až nereálnou převahu v držení míče, pod kontrolou jej měl 78 procent času. Jenže zápas pod ní neměli ani trošku. Villans zvládali protiútoky přímo mistrovsky a díky třem takovým nakonec na jihu Anglie vyhráli 3:2.

To Man City naopak v posledních týdnech září. Z posledních pěti duelů čtyři vyhráli a nasázeli v nich devatenáct branek. V každém zápase (vyjma porážky s Mackems) minimálně tři. I ve středu WBA přestříleli a vyhráli 3:2.

Vzájemné zápasy obou celků takové terno nenabízí. Oba kluby loni vyhráli své domácí duely, City na Etihad vyhráli už v prvním kole 3:2, Southampton v únoru zvítězil 3:1.

Domácí Saints budou kromě brankáře Boruće postrádat ještě oba střední záložníky - Schneiderlina a Wanyamu. Otazník visí nad obránci Clynem a Fontem. Citizen naproti tomu definitivně posílil vyléčený kapitán Kompany. Mimo hru tak zůstávají Nastasić, Silva a Jovetić.

Když Norwich loni v prosinci (těsně před Vánoci) zajížděl na The Hawthorns, činil tak na pozadí úctyhodné šňůry 10 zápasů bez porážky. Ta obsahovala mimo jiné skalpy Arsenalu s Manchesterem United a v konečném součtu Canaries docela dobře zachránila. Letos se zatím nic takového nekoná; a na rozdíl od loňského "skopnutí" se nyní na půdě Baggies Norwich potřebuje "nakopnout". Urgentně...

Rovněž příběh Throstles přitom snad nemohl být rozdílnější. West Brom dokonce ještě v posledním listopadovém týdnu sídlilo uvnitř první trojky a onou výhrou 2:1 v posledním předštědrovečerním vystoupení se vyšvihlo alespoň zpět do top6. Letos nic takového nehrozí. Steve Clarke, stejně jako jeho protějšek Chris Hughton, ve své druhé sezoně ve funkci docela viditelně tápou. WBA je třinácté, přičemž má na kontě jen o bod víc než 16. Norwich.

Baggies v tuhle chvíli triumfovali všehovšudy jednou z minulých osmi střetnutí (a to proti poslednímu Crystal Palace!), přičemž Canaries mají sice jeden tříbodový úspěch k dobru, zároveň už ale tak frekventovaně neplichtí. Konkrétně na cestách navíc v lize jen sotva najdeme slabší celek. Dobře, Sunderland zvenku přivezl o bod méně (slovy dva), ovšem taky tam tolikrát neinkasoval. Norwich v cizím prostředí kapituloval hned 21krát.

Na druhou stranu rovnou 18 branek si pro sebe uzurpuje kvarteto přetěžkých soupeřů Tottenham-Arsenal-ManCity-Liverpool, což neomylně značí, že Norwich nyní ve zbytku sezony čekají spíše ty přijatelnější výjezdy. A body by se hnedka měly dovézt právě z kraje Midlands. Vypomoci si přitom Kanárci mohou nejčerstvější vzpomínkou na WBA, a sice neskutečně vitálním květnovým debaklem 4:0, který představoval ten finální krok Norwiche k záchraně prvoligového statusu.

Jonas Olsson v uplynulých 14 kolech nastřádal osudových pět napomenutí, tudíž se jedné z nejméně nebezpečných ofenzivních vozeb soutěže nepostaví. Zaskočit mohou Lugano či Dawson. Naopak Youssouf Mulumbu si trest stejného charakteru odkroutil v týdnu, kdy Throstles marně dotahovali třígólové manko s ManCity.

Ptačí protějšek West Bromwiche byl nedávno trochu povzbuzen znovuzapojením Rickyho Van Wolfswinkela do tréninkového cyklu. Jeho rekonvalescence po úrazu palce u nohy se doteď jen natahovala a natahovala. Mimo jsou stále také oba nejlepší křídelníci Pilkington a Snodgrass. Druhý jmenovaný je přitom menším specialistou na Baggies, když jim dal gól v obou předešlých duelech, do kterých naskočil.

Premier League a zimní spánek. Ale notak... Prosinec je pro Angličany posvátným měsícem a nejen proto, že jej zakončí Vánoce. Někdo šest, někdo sedm - tolik ligových zápasů musí v zasněžený měsíc elitní týmy podstoupit. Patří k nim i Stoke a Chelsea, týmy, které se střetnou na Britannia Stadium.

Londýňané překonali kritický listopad a nyní už mají z historického hlediska lepší vidinu. Jejich manažer José Mourinho totiž v Premier League v tomto měsíci neuvěřitelně válí - snad proto ve dvou ze tří případů slavil zisk titulu. Pokud uhraje alespoň bod se Stoke, bude to pro něj jubilejní dvacátý zápas bez porážky.

Chelsea se ostatně daří i na Britannia Stadium. Neprohrála tam od doby, kdy Stoke postoupilo do Premier League. V lize pak Potters neporazili londýnského soupeře od dubna 1975 - v osmatřiceti letech se skrývá čtrnáct utkání. Hned jedenáct pak Blues dovedli do vítězného konce.

Aby toho nebylo málo, šampionovi z roku 2010 se daří i v současnosti. Vyhrál poslední tři ligové duely a nasázeli v nich hned deset gólů. Poskočili tak těsně pod vrchol tabulky - čtyři body za Arsenal. Proto potřebují i proti Stoke získat tři body.

Nebude to ovšem žádná legrace. Stoke City je doma tradičně velmi houževnatým týmem, od překvapivé porážky s Norwichem v šestém kole neprohrál doma už čtyřikrát v řadě. Pravdou však zůstává, že v roce 2013 vyhrál na Britannia Stadium vyhráli svěřenci Marka Hughese jen čtyřikrát.

Manažer, který v hráčské kariéře působil právě na Stamford Bridge, bude postrádat zase stopera Roberta Hutha, jenž chvíli za Chelsea rovněž hrál. Dále je mimo hru levý obránce Erik Pieters, jehož tak nahradí Marc Minuesa.

Hughesův protějšek José Mourinho nemůže využít služeb Davida Luize, který má problém s kolenem. Jeho krajan Oscar sice už lehké zranění kotníku vyléčil, ale patrně v základní sestavě stejně figurovat nebude. Totéž se nedá říci o Samueli Eto’o, kterého již bolest třísla zcela přešla a možná ho od první minuty uvidíme.

Osmnáct ze třiceti vzájemných střetnutí vyznělo lépe pro Crystal Palace, který se momentálně ocitá ve slušné formě, když si z předešlých čtyř kol vybojoval sedm z celkových deseti bodů. Cardiff si naopak jede pro vylepšení bilance z posledních osmi zápasů, v nichž získal jediné vítězství.

Eagles nepotkali v nedávné době žádný tým s ambicemi na boj o titul, přesto jsou tři čistá konta ze čtyř zápasů solidní ukázkou dobře fungující defenzívy. Dva vlastní zásahy v tomto období už tak příznivě nezní, přesto se zdá, že by impuls v příchodu Tonyho Pulise mohl být tím správným pohonem k vzestupu z posledních příček. A právě nový manažer londýnského celku si určitě vzpomene na svou velšskou hrdost v hlase, když chválil svého sobotního protivníka po srpnovém překvapení s Manchesterem City.

Bluebirds se ovšem zrovna nepyšní střeleckou formou při výjezdech. Přestože si ze stadionů Norwiche, Aston Villy a Stoke přivezli alespoň dva body, na žádném z nich nedokázali rozvlnit síť. I kvůli tomu jsou tak druhým nejméně skórujícím týmem, jediným "lepším" je Crystal Palace. Své jediné vítězství ze sedmi zápasů odehraných mimo své hřiště však slavili právě v Londýně, kde se ve druhé minutě nastavení trefil Mutch a okradl tak o všechny body Fulham.

Vzájemné ligové souboje v roce 2012 připomínaly houpačku, když se ze tří duelů radoval v závěru vždy ten, kdo inkasoval jako první. Zápasy mezi Crystal Palace a Cardiffem tak nabízejí dávku vzrušení a nejistoty, vždyť z posledních šestnácti utkání skončilo pět remízou a dalších devět nejtěsnějším vítězstvím. Tentokrát se navíc bude bojovat o první triumf se štítkem Premier League.

"Mají nového manažera, a to vždy přináší i nový náboj. Hráči Crystal Palace to dokázali s West Hamem a bude to pro nás těžký zápas. Tony Pulis je zkušený manažer a tvrdě pracuje se svým kádrem, ale bude mu nějaký čas trvat, než Palace přetvoří ke svému obrazu. Pravděpodobně to budou tři přestupová okna, než toho plně dosáhne," polemizuje Malky Mackay, který v prvním roce v Cardiffu dosáhl na play-off, aby na druhý pokus ovládl celou ligu.

Díky žádným novým zraněním se dá očekávat, že se domácí uvedou ve stejné sestavě jako při úterním úspěchu. V dresu hostů se pak může znovu objevit Craig Bellamy a fit je také Andrew Taylor. Mimo hru jsou Adlene Guedioura, Jack Hunt, Glenn Murray a potrestaný Yannick Bolasie.

Před minulým kolem se ve spojitosti s Norwichem mluvilo o Luisi Suárezovi, který následně odpověděl čtyřmi krásnými zásahy. Proti West Hamu se zase daří Glenu Johnsonovi, jenž proti klubu, v jehož dresu se poprvé ukázal mezi anglickou elitou, skóroval ve třech z posledních čtyř střetnutí.

Liverpool se svým sobotním soupeřem prohrál na svém stadionu naposledy před padesáti lety a z předešlých šestnácti setkání získal dvanáct výher a dvě remízy. Mimoto si v letošních sedmi domácích zápasech připsal o šest gólů více, než se West Hamu podařilo v celém ročníku. Tomu tak hraje do karet pouze statistika inkasovaných branek při výjezdech, ve které je s Arsenalem nejlepší.

Rodgersovy svěřenci se po zářijové porážce od Southamptonu pořádně nadchli a ve čtyřech hrách před svými diváky vždy nejméně třikrát zasáhli cíl. Především díky těmto výkonům tak momentálně ztrácí pouhé dva body na druhé místo. Oči fanoušků budou směřovat opět k Luisu Suárezovi, který ze třinácti letošních zásahů připisoval deset právě během těchto domácích představení. Útočník Urugaye se tak ocitá ve skvělé formě, jak se vůbec poprvé prosadit proti West Hamu.

Kladiváři se pohybují na druhé straně tabulky s pouhými třemi body náskoku na sestupové příčky. Po ohromující výhře na White Hart Lane slavili už pouze před týdnem, kdy vyprovodili slabě hrající Fulham. Sam Allardyce si vzdychá nad tím, jak jeho hráči nedokáží přetavit dobrý výkon v dobrý výsledek, a to bez gólů opravdu nejde. Na Anfield Road navíc ještě nevyběhne do tréninku se vracející Andy Caroll.

Nezahraje si ani Ravel Morrison, jenž nasbíral pět žlutých karet, a otazníky visí nad startem poraněného Rata. V táboře domácích nejsou hlášeny žádné nové případy marodů, mezi kterými bude minimálně do konce roku veden druhý nejlepší střelec Liverpoolu, Daniel Sturridge.

V Chelsea to byly čtyři sezony, v Tottenhamu tři závěrečné roky bohaté hráčské kariéry. Uruguayec Gus Poyet v průběhu pár dní čelí svému druhému (a poslednímu) bývalému zaměstnavateli na Britských ostrovech a tentokrát zřejmě doufá v klidnější průběh, než jaký nabídl 7gólový thriller s Blues...

Sunderland čeká kruciální a zároveň nesmírně složitý měsíc. Nyní se na Stadium of Light utká s rozpačitě působícím, avšak papírově stále nadprůměrně silným Tottenhamem; a pak pro tři ze čtyř prosincových zápasů bude muset Poyetova parta opustit Sunderland (přičemž v lize není venku hůře bodujícího mužstva). Přitom je nasnadě si připomenout, že Mackems do tradičně rozhodujícího, či alespoň silně napovídajícího měsíce vstupují coby poslední tým tabulky, s pětibodovou ztrátou na záchranu.

Sunderland zatím pod Poyetem zažívá minimálně herní vzepjetí, jakéž také, nicméně po stránce výsledkové to zkrátka nadále má k ideálu spíš dále než blíže. Víc než bod se dal určitě přivézt z nedávných výletů do Stoke-on-Trent a Birminghamu. Tam přitom Black Cats zradila impotentní ofenzíva, zatímco napříč ročníkem jim možná ještě vehementněji podráží nohy obranná činnost. Pouhá dvě čistá konta a 28 inkasovaných gólů budiž zářným důkazem.

Spurs na druhou stranu zatím rozhodně nepouští adekvátní hrůzu. V posledních dvou zápasech už sice nastříleli solidní čtyři branky, ovšem dokupy dál zaostávají za (vysokými) očekáváními. Na lídra Premier League a svého úhlavního konkurenta například Tottenham ztrácí již propastných 10 bodů. Ovšem tím spíš teď baží po plnohodnotném úspěchu na Stadium of Light a v nutno dodat, že v nedávné minulosti mu Kohouti položili solidní základy. Sunderlandu totiž v lize nepodlehli už šestkrát v řadě, přičemž za tu dobu sami inkasovali všehovšudy třikrát.

Gus Poyet se již popáté bude muset obejít bez své gólmanské jedničky Keirena Westwooda, jehož nepřestává trápit rameno. Carlos Cuéllar potom bude scházet pro potíže s kyčlí. To jsou nicméně absence, na něž si už Sunderland mohl zvyknout; to Spurs čerstvě čelí období bez Jana Vertonghena, jenž si v týdnu zvrtnul kotník. Hrát by dále nemuseli ani Dembélé s Rosem, respektive u druhého jmenovaného jde rovnou o jasnou věc.