Premier League - preview 15. kola

Poslední týdny se to řeší před každým zápasem - a pokud se Chelsea bude dařit i nadále, asi tomu tak bude i v období vánočních svátků. Momentálně jsme na čísle 8, totiž v počtu vítězných zápasů v řadě. Tolik zelených políček vedle sebe naposled nasbíral v dubnu 2015 Arsenal. Pokud Blues přejedou v neděli West Bromwich, budou směřovat svou šňůru ještě o rok dál.

Tehdy se fantastickému Liverpoolu okolo Gerrarda, Sterlinga, Sturridge a především Suáreze povedlo vyhrát jedenáctkrát za sebou. Zpět ale k Chelsea, jejíž vítězná jízda možná lehce zastiňuje skutečnost, že svěřenci Antonia Conteho vládnou ligové tabulce s náskokem už tří bodů.

Dokonale modrý víkend zažili zrovna před týdnem, kdy nejenže Liverpool podlehl Bournemouthu, ale především Chelsea vyhrála na hřišti Manchesteru City. Vítězství 3:1 bylo o to sladší, že Londýňané vytěžili z minima maximum a soupeře udeřili hlavně z brejků. Ten pak porážku neunesl a dvě jeho opory dostaly za nesportovní chování disciplinární trest.

Teď už se ale lídr Premier League musí soustředit na další duel, po třech náročných kláních by si mohli fanoušci Chelsea zdánlivě vydechnout, domácí duel s West Bromwichem se na papíře rovná povinným třem bodům. Už jen proto, že Baggies na Stamford Bridge nevyhráli dlouhých 38 let. Opravdu ale pouze na papíře. Třeba dva z posledních tří výletů totiž skončily remízou 2:2 a všichni asi víme, jak nevyzpytatelným soupeřem Albion je.

Forma Pulisova WBA je navíc fantastická. Alespoň tedy na poměry klubu sídlícího ve West Midlands. 20 bodů po 14 zápasech, to je vskutku solidní počin - vždyť v historii Premier League dokázal v této fázi nasbírat víc bodů jen v sezóně 2012/13, na jejímž konci bral fantastické osmé místo.

West Bromwich má za sebou úžasné období okolo poslední reprezentační pauzy. Ze čtyř zápasů ztratil pouhé dva body a soupeřům nastříleli takřka neuvěřitelných 10 branek. Pro zajímavost, v minulé sezóně by takový příděl dělal skoro 30 % všech gólů. Tahounem současného kádru je momentálně levý křídelník Matt Phillips, jenž se ve zmíněných kláních trefil třikrát.

Z optimální jedenáctky WBA by mohli vypadnout hned dva tahouni. James Morrison ani sedmatřicetiletý stoper Gareth McAuley totiž v týdnu netrénovali a nad jejich starty visí otazník. To Saido Berahino ještě pořád maká na své fyzičce a k dispozici nebude.

Chelsea se naopak po svalovém problému vrací Nemanja Matić, který tak svede souboj o střed pole s Cescem Fábregasem. Tentýž duel čeká Pedra, který čelí znovu ve formě hrajícímu Willianovi. Terry a Mikel jsou zranění, zatímco Oscar bojuje s nemocí.

Šlágr kola bude v neděli odpoledne k vidění na Old Trafford, kde si to Manchester United rozdá s Tottenhamem. Bývávaly časy, kdy byla dominance Rudých ďáblů ve vzájemných zápasech tak vysoká, že o jejich výhře téměř nikdo nepochyboval. V posledních letech je však situace docela jiná a momentálně to jsou právě United, kteří jsou v lize pod tlakem - na čtvrté místo ztrácí 9 bodů a nutně tak potřebují v neděli vyhrát.

Jose Mourinho si v poslední době často naříká na nedostatek štěstí, případně na nedostatek kvality v zakončení, což jeho celek stojí cenné body. Jinak prý svým svěřencům téměř nemá, co vytknout - a ačkoliv je pravdou, že ve většině utkání za poslední měsíc United podali celkem dobré výkony, všechno se na pouhou smůlu při střelbě na branku svést nedá. Například to, že poslední tři ligové duely Manchester shodně zremizoval 1:1, případně také fakt, že remízovým výsledkem skončily hned čtyři po sobě jdoucí ligové zápasy na Old Trafford.

Hosté si minulý týden notně zlepšili náladu, když na vlastním stánku rozstříleli Swansea 5:0. Tenhle výsledek tak představoval jistou náplast na první prohru v ročníku, kterou Spurs utrpěli o týden dříve na Stamford Bridge, případně i na nečekaně brzké vyřazení z Champions League. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že Tottenham prožívá nevýrazný start do soutěže (zvlášť pokud ještě máte v paměti jarní jízdu Spurs), vězte, že svěřenci Mauricia Pochettina po 14 kolech mají o dva body více, než tomu bylo v loňském ligovém ročníku.

Už na začátku byla řeč o historické dominanci Manchesteru United. Co se ale posledních 8 zápasů v rámci nejvyšší soutěže týká, lépe jsou na tom hosté - ti třikrát zvítězili, třikrát uhráli nerozhodný výsledek a jen dvakrát odešli ze hřiště s prázdnou. Pravdou ovšem je, že na Old Trafford tradičně nemají dobré vzpomínky - na tomhle stánku prohráli vůbec nejvíc zápasů, momentálně se počet takových porážek zastavil na čísle 19. A na venkovní vítězství Spurs nyní čekají již čtyři utkání, naposledy se radovali 24. září na půdě Middlesbrough.

V základní sestavě Manchesteru by se měl objevit Eric Bailly, který již vyléčil své zranění a nastoupil již ve čtvrtečním duelu Evropské ligy. Chris Smalling a Luke Shaw ovšem stále zůstávají na listině zraněných. Tottenhamu se vrací Toby Alderweireld, který by tak neměl chybět v základní sestavě, nicméně Erik Lamela a Vincent Janssen svému trenérovi stále nebudou k dispozici

Pro Southampton to nebyl podařený týden. Nejprve celek Clauda Puela utrpěl jednoznačnou porážku na půdě Crystal Palace, načež ve čtvrtek senzačně vypadli z Evropské ligy po domácí remíze s Hapoelem Beer - Shevou. To v táboře Middlesbrough bylo přece jenom veseleji - díky pondělní výhře se tým ze severu Anglie trochu vzdálil sestupovým vodám.

Možná to není na první pohled patrné, ale Southampton momentálně prožívá rozhodně slabší ligové období - z posledních 5 utkání v Premier League totiž zaznamenal jen jednu ligovou výhru, naopak hned tři porážky a jednu remízu. V posledním střetnutí pak vyhořela i chlouba Svatých - a totiž pevná defenziva, která svým soupeřům dovolila nejméně přesných střel na branku v celé soutěži. Na Crystal Palace ale prožila bídných 90 minut a v kombinaci s hororovou chybou Frasera Forstera tak hned třikrát inkasovala.

To hosté měli sice docela těžký los - v posledních 5 utkáních totiž čelili Chelsea, Manchesteru City a Leicesteru City - ale nevedli si vůbec špatně. S Leicesterem i celkem z Manchesteru uhráli cennou remízu, zbylá dvě utkání proti Bournemouthu a Hullu zvládli vítězně, přičemž nejtěsnějším možným rozdílem podlehli pouze londýnské Chelsea.

V neděli odpoledne půjde o první vzájemné měření sil těchto týmu v Premier League od března 2005, kdy Southampton tehdy na půdě Middlesbrough zvítězil 3:1. Na St. Mary’s se navíc Southamptonu dlouhodobě daří, ostatně zde z posledních 17 ligových zápasů prohráli jen dva (a pokaždé shodou okolností s Chelsea). Ofenzivní produktivita však nepatří mezi nejsilnější stránky domácího týmu, však doposud zaznamenal jen 13 branek - méně jich nastřílel jen Burnley a Hull City.

Z Aitora Karanky se pomalu stává specialista na venkovní duely - z posledních 7 prohrál jen jediné, přičemž čelil i gigantům v podobě Arsenalu či Manchesteru City.

Domácím rozhodně nepomůže nejlepší střelec Charlie Austin, který si ve čtvrtek přivodil zranění ramene. Naopak k dispozici by již měla být trojice Dušan Tadič, Jay Rodriguez a Sofiane Boufal. V táboře Middlesbrough visí otazníky nad startem Gastona Ramíreze, Alvara Nagreda a Jordana Rhodese

Že nic netrvá věčně, ukázal v minulém ročníku West Ham na hřišti Liverpoolu. 52 let předtím trvala nadvláda Reds na Anfield Road - alespoň tedy v tomto vzájemném měření sil. A pak si na favorita vyšlápli nevídaným způsobem, když ho z vlastní půdy vymetli výsledkem 3:0. Vyhráli navíc pak i domácí odvetu a postoupili přes Liverpool do pátého kola FA Cupu.

V letošní sezóně je ovšem situace o fous jiná. Liverpool se pod Jürgenem Kloppem konečně začíná podobat staré Borussii Dortmund, která svým ofenzivním stylem založeném na reaktivním presinku chvíli válcovala Německo a málem i Evropu. Nebýt obranného výbuchu v Bournemouthu (4:3), byli by Reds pouhý bod od čela tabulky.

Naproti tomu West Ham prožívá absolutní depresi - jak výsledkovou, tak dokonce i herní. Sebevědomí hráčů je takřka na dně, manažer Slaven Bilić prohlásil, že dokonce ani v tréninku nepředvádí jeho tým dobré výkony, a takový Dimitri Payet projevuje svou nezpochybnitelnou genialitu jen pramálo.

Ne nadarmo nad Bilićem visí hrozba předčasného ukončení smlouvy. Vždyť po loňské jízdě, která div nevynesla Kladiváře až do Ligy mistrů, se West Ham absolutně sesypal a vedení klubu už zvažuje, zda by týmu nepomohla změna šéfa. Šest soutěžních duelů Londýňané nevědí, co je to výhra a devět inkasovaných branek ze zápasů s Man Utd a Arsenalem? Ostuda.

Obrana je vůbec kritickým postem pro West Ham - 29 obdržených gólů ze 14 zápasů je nejhorší bilance od roku 1988. Teď z ní navíc vypadl Cheikhou Kouyaté, a tak se na pozici jednoho stoperů bude muset při absenci Jamese Collinse nejspíš postavit Álvaro Arbeloa.

Liverpool naproti tomu vítá do srdce defenzivy Joela Matipa, jenž Rudým zatraceně chyběl při zmíněné porážce v Bournemouthu. Tento výpadek mimo jiné ukončil jedenáctizápasovou sérii bez porážky, během níž Klopp poztrácel pouze šest bodů za remízy s Tottenhamem, Manchesterem United a Southamptonem. K návratu na vítěznou vlnu nebude moct využít tahouna Coutinha ani forvarda Sturridge.

Co se stalo s Evertonem? Na takovou otázku se už delší dobu snaží odpovídat mnozí nezaujatí příznivci Premier League a další příležitost k bádání budou mít v sobotu ihned po obědě. Toffees se mohou pochlubit jedinou výhrou z devíti kol, přičemž k bodu proti Manchesteru United jim musel dopomoci přeběhlík Fellaini. Změní se něco na Vicarage Road?

Obě měření sil těchto celků v minulé sezoně ústily v remízy a takový typ výsledku bude tentokrát pro obě strany zcela nepřijatelný. Watford prohrál tři z posledních čtyř zápasů a má svých starostí ažaž. Není schopen udržet čisté konto, dostává nejvíc gólů po centrech z celé ligy (11) a útočníci Ighalo s Deeneym čekají na gól od začátku září, respektive října.

Jako by snad situace obou mužstev nebyla dostatečně frustrující, oba trenéři v nedávných dnech přijímali informace o ztrátách svých klíčových hráčů. Roberto Pereyra má sice trest jenom na jedno utkání, ovšem zato Yannick Bolasie by s poraněným kolenem mohl zmeškat celý zbytek sezony.

Everton pod Ronaldem Koemanem potřebuje najít nit právě zejména v cizím prostředí, kde sice zvládl svá první dvě vystoupení sezony, avšak z minulých pěti výjezdů přivezl všehovšudy jeden bod. Teď by Toffees ke zvrácení krize měl pomáhat i naposledy posazený Ross Barkley nebo Seamus Coleman, jehož poranění hlavy se neukázalo být vážné.

Hornets se pro změnu vrací do akce pravý bek Daryl Janmaat, který minulý víkend proseděl na tribuně rovněž kvůli srážce hlav. Z trestu jsou potom zpátky Britos a Behrami, Cathcart si ještě bude muset počkat.

Nemastný neslaný listopad je zapomenut, Arsenal má za sebou vynikající první týden měsíce prosince. Nejprve závěrečná smršť proti West Hamu, potom hladká výhra nad Basilejí a celkem devět vstřelených gólů v rozmezí pár dnů. Utne Stoke City opětovný nástup Gunners?

Arsenal má s listopadem historicky špatné zkušenosti, což letos opět potvrdil třemi soutěžními remízami v řadě a vypadnutím ve čtvrtfinále Ligového poháru. V prosinci to už ale opět jde a výsledkem je první finiš Kanonýrů na čele skupiny Ligy mistrů od roku 2011.

V Premier League aktuálně Arsenal o tři body zaostává za vedoucí Chelsea a domácí střetnutí se Stoke City se bezesporu řadí k těm, které Arsene Wenger bude chtít za každou cenu vyhrát. Arsenal na svém hřišti Potters porazil ve všech soutěžích už čtrnáctkrát v řadě, přičemž z posledních osmi soubojů má Stoke kombinované skóre 3:19.

Tenhle zápas by se však z nastaveného vzorce mohl řádně vymykat - nasvědčuje tomu nedávná forma zlepšeného Hughesova mančaftu. Ten se posunul do první desítky díky jediné prohře z posledních devíti kol. V daném intervalu navíc midlandský celek nikdy neinkasoval víckrát než jednou, takže by měl představovat pořádnou prověrku pro nastartovaného Alexise Sáncheze a kolektiv.

Mark Hughes nedávno přepnul do netradičního rozestavení 3-4-3, které zatím velice svědčí duu Shaqiri-Arnautović, a v novém rytmu by mohl pokračovat také na Emirates Stadium i přesto, že Ryan Shawcross dál absentuje s poraněným lýtkem, doplněný jiným defenzivním hráčem Geoffem Cameronem (koleno). Další variantou je návrat ke 4-2-3-1 s vyztuženým středem pole.

Arsene Wenger se v posledních dnech musel obejít bez svých pravých beků v Bellerínovi a Debuchym, takže na straně zaskakoval kovaný stoper Gabriel, španělský obránce se už nicméně v tomto týdnu vrátil do tréninkového režimu a mohl by si odbýt comeback. Na marodce naopak dozajista zůstávají Mertesacker, Welbeck i Cazorla.

Čtyři roky a dva měsíce k tomu je starý moment, který definoval současnou podobu Bournemouthu i Burnley. Zároveň taky pomohl utvořit nejslavnější část historie (v případě Burnley novodobé) obou klubů. Eddie Howe tehdy dobrovolně opustil Championship, aby pomohl svému současnému celku k postupu právě do druhé ligy. Tím otevřel cestu Seanu Dycheovi. A v sobotu se s Clarets poprvé utká v Premier League.

Příběh Bournemouthu a Eddieho Howea je vskutku kouzelný. K prvnímu týmu přišel coby šéf na konci roku 2008 a zachránil ho v League Two i přes sedmnáctibodovou ztrátu na udržení. Hned další rok s Cherries - i přes zákaz nakupování - postoupil o soutěž výš. Mezitím odmítl nabídku druholigového Peterbourough. V průběhu další sezóny už ale Burnley kývl.

Příběh s návratem, okamžitým postupem do Championship a s roční zastávkou i do Premier League už většina zasvěcených fanoušků zná. Ne nadarmo se o tohoto progresivního manažera alespoň koutkem oka zajímá Arsenal i samotná anglická reprezentace. V letošní sezóně nejvíc zaujal zrovna minulý týden, kdy Bournemouth otočil zápas s Liverpoolem z 0:2 na 4:3.

Doma je celek od jižního pobřeží fantastický - ze sedmi utkání vyhrál na Dean Court čtyřikrát - pouze Chelsea, Tottenham a Liverpool nasbíraly před vlastními fanoušky víc vítězství. Jenže jakmile se vzdálí na sever, je zle. Jediná výhra a hned čtyři prohry staví Cherries až na čtrnácté místo v tabulce zohledňující pouze zápasy mimo svůj stadion.

No a Burnley toho touží využít. Dychův výběr je venku vůbec nejslabší v lize, naopak na Turf Moor ovládl rovnou polovinu z osmi klání a jen a pouze díky tomu má teď tříbodový náskok na sestupové pozice. Po domácí prohře s Man City mají navíc Clarets fanouškům co vracet. Třeba skrze útočníky, kteří už tři utkání v řadě gólově mlčeli a s Bournemouthem by mohli po delší době nastoupit oba - totiž Vokes i Gray.

Burnley navíc na Bournemouth dlouhodobě umí. V sezóně 2013/14 sice skončila obě střetnutí v Championship remízou 1:1, ale předtím třikrát vyhráli. Poslední porážka ve vzájemném duelu ostatně letos v listopadu oslavila plnoletost.

Zápas už se konečně bude týkat gólmana a hlavní hvězdy Burnley Toma Heatona, jenž po dvouzápasovém marodění s lýtkem nahradí legendárního Paula Robinsona. Mimo hru je ještě Gudmundsson, zatímco Defour se zmíněným Vokesem doufají v nominaci.

Bournemouthu se vrací levý bek Charlie Daniels, ale jen těžko se do defenzivy posílenou o výtečně hrajícího Nathana Akého vtěsná. Stejně tak nemusí až tak mrzet absence klíčové postavy Juniora Stanislase, protože jeho záskok Ryan Fraser proti Reds až neskutečně zazářil. Zraněný zůstává i další záložník Andrew Surman.

Další zápas z kategorie těch šestibodových bude k vidění na KCOM Stadium, kde Hull přivítá londýnský Crystal Palace. Domácí, kteří z posledních 10 utkání vyhráli jen jedno jediné, tak mají ideální příležitost na vylepšení své stávajíce pozice.

Alan Pardew si minulý týden jistě pořádně odfoukl - jeho celek totiž porazil Southampton jednoznačně o tři branky a po sedmizápasové odmlce konečně zaznamenal výhru. Spekulace, dle nichž měl být manažer Orlů v nejbližší době odvolán, tak v tomto týdnu alespoň trochu utichly.

To Hull se po povedeném úvodu pořádně trápí. Nicméně to není velké překvapení, před sezónou se přece jenom s něčím takovým počítalo - jednak samotná kvalita kádru Micka Phealena není nijak závratná, zároveň se na výkonech jednoduše musí podepisovat i příšerná příprava, pro kterou měl Hull po dlouhou dobu k dispozici jen nějakých 13 zdravých hráčů. Minulý týden Tigers prohráli na Middlesbrough těsně 1:0, a ačkoliv výsledek napovídá, že se jednalo o vyrovnaný duel, nebylo tomu tak - domácí totiž byli jednoznačně lepší a svého soka přehráli prakticky ve všech ohledech.

Co se vzájemných statistik týče, minulou sezónu z nich lépe vzešel Hull, který vyhrál obě střetnutí shodně 2:0. Navíc Crystal Palace na stadiónu sobotního soupeře tradičně nestřílí mnoho branek - v posledních 7 takových výjezdech totiž nikdy nezaznamenali více než jednu vstřelenou branku.

Hull každopádně prochází těžkým obdobím - z posledních 12 utkání získali pouhých 5 bodů, disponují nejhorším útokem v soutěži (11 branek ve 14 zápasech) a čisté konto neudrželi již dlouhých 12 duelů, což je nejdelší taková série v rámci celé Premier League.

To Crystal Palace minulý týden konečně ukončilo sérii 6 proher za sebou, nicméně na cestách se jim také dvakrát nedaří - již v 17 po sobě jdoucích venkovních zápasech neudrželi čisté konto, přičemž v rámci této série inkasovali 37 branek. Veřejné tajemství pak představují obrovské potíže Orlů s bráněním standardních situací - z nich totiž letos inkasovali již 13 branek. Jubileum každopádně oslaví Alan Pardew, který v Premier League odkoučuje svůj zápas číslo 300. Doposud se může pyšnit bilancí 108 výher, 62 remíz a 129 proher.

Domácím budou s jistotou chybět zranění Abel Hernandez, Will Keane a Moses Odubajo, zatímco Dieumerci Mbokani do utkání nezasáhne z důvodu karetního trestu. Crystal Palace se po disciplinárním trestu vrací Yohan Cabaye, nicméně Steve Mandanda, Pape Souare, Loic Rémy, Connor Wickham a Jonathan Benteke stále zůstávají mimo hru.

Záchranářský duel bude v sobotu odpoledne k vidění na Liberty Stadium. A pokud se Labutě chtějí odpoutat od posledního místa a konečně svou sezónu nějakým způsobem nastartovat, nezbývá jim nic jiného, než celek Davida Moyese porazit.

Že by se ovšem Swansea nacházela v dobrém rozpoložení, to se říct opravdu nedá. Před čtrnácti dny sice zaznamenala první ligovou výhru od úvodního kola, když v bláznivém závěru otočila duel s Crystal Palace, jenže minulý týden naprosto vyhořela na půdě Tottenhamu, kde se za celých 90 minut dostala jen k jediné střele na soupeřovu branku, zatímco sama inkasovala hrozivých 5 branek.

To Sunderland se po příšerném úvodu sezóny skutečně probral. Vylepšenou formu svěřenci Davida Moyese potvrdili minulý týden v zápase s úřadujícími šampióny, které na domácí půdě porazili 2:1. A zatímco v úvodních 10 zápasech nasbírali nicotné 2 body, z posledních 4 střetnutí vytěžili bodů rovnou 9, což poukazuje na skutečně markantní zlepšení.

Swansea se proti svému sobotnímu soupeři každopádně dlouhodobě daří - prohráli jen jedno z posledních 8 a dvě z posledních 16 vzájemných střetnutí. Poslední zápas na Liberty Stadium však vyzněl ve prospěch hostů, kteří zvítězili 4:2 poté, co Jermain Defoe zaznamenal hattrick. Tomu se vůbec proti celku z Walesu střelecky daří, když mu v posledních 3 utkáních nasázel hned 5 branek.

Čím se Labutě chlubit určitě nemohou, to je jejich defenziva. Ta od nástupu Boba Bradleyho inkasovala hrozivých 19 branek, což je v daném časovém období jednoznačně nejhorší statistika v celé Premier League. Nelichotivě vyznívá i bilanci na domácím hřišti - 5 bodů ze 7 utkání - která je taktéž nejhorší v celé soutěži.

Sunderland na tom v defenzivní fázi pravda není o moc lépe - udržel totiž jen jedno jediné čisté konto, což je společně s Hullem a Crystal Palace nejméně v celé soutěži. Nicméně lodivod hostí má se sobotním sokem bilanci výtečnou - David Moyes totiž v lize se Swansea nikdy neprohrál, naopak ze 6 vzájemných duelů jich hned 5 vyhrál.

Domácí budou postrádat Ki Sung - Yuenga a Frederica Fernandeze, jelikož oba laborují se zlomeným nosem. Fernando Llorente by se naopak měl vrátit do základní sestavy.

Hosté v tomto týdnu přišli o Duncana Watmora, kterého zranění kolenních vazů vyřadí po celý zbytek letošní sezóny. Naopak Borini, Denayer a Pienaar by již měli být svému kouči k dispozici.

Vzpomínáte si na zápas, kdy se Leicester s Manchesterem City utkal naposled? Mahrezův vítězný gól asi zůstane v pamětích fandů Premier League ještě nějaký čas, o něco zaprášenější už je skutečnost, že Foxes vyhráli senzačně 3:1 a o zbylé branky se postaral Robert Huth.

Leicester tehdy odstartoval období, kdy se stal regulérním favoritem na zisk titulu - a skutečně nakonec zvedl pohár nad hlavu. Jak paradoxní je, že o nějakých 10 měsíců později může tým Claudia Ranieriho stejným vzájemným kláním naopak zapadnout do sestupových vod.

Lišky mohou svoji katastrofickou ligovou formu obhajovat alespoň úspěchem v Lize mistrů, kde se přes Porto, Kodaň a Bruggy postoupil Leicester z prvního místa. Dobrou evropskou náladu ale regulérně pokazil v týdnu, kdy inkasoval potupný debakl 0:5 v Portugalsku.

Samozřejmě chybí Kanté a nepomáhá ani otřesná forma Drinkwatera nebo deprese stoperské dvojice. Nejvíc je ale vidět absence geniální spolupráce Riyada Mahreze a Jamieho Vardyho. Alžírský záložník v Premier League vytvořil pro svého kolegu jednu jedinou šanci - a to spolu na hřišti strávili 939 minut...

Po 14 zápasech druhý nejhorší obhájce v historii nejvyšší soutěže - to je současný Leicester - a nyní se utkává na domácí půdě s nejlepším venkovním celkem Premier League. Manchester City sice doma nevyhrál ani půlku svých duelů, ale mimo svůj stadion je úžasný. Ztratil jen tři body a drží se díky tomu v kontaktu s čelem tabulky.

Velkou čáru přes rozpočet však Pepu Guardiolovi učinil zápas s Chelsea, který nejenže prohráli 1:3, ale taky přišli na čtyři zápasy o nejlepšího střelce Sergia Agüera. Osudným se mu stal hrubý zákrok na Davida Luize, zatímco Fernandinho propásne tři duely za to, že držel pod krkem Cesca Fábregase. K tomu je navíc suspendovaný i Nicolas Otamendi.

Leicesteru, který v Premier League nikdy doma Man City neporazil, nejspíš bude pořád chybět gólman Kasper Schmeichel. Dánský brankář se sice vrátil k tréninku, ale ve stoprocentním stavu stále není. Totéž platí o záložníkovi Nampalysovi Mendym. Danny Drinkwater je mimo hru kvůli červené kartě.