Premier League - preview 16. kola

Pondělní dohrávka mezi Leicesterem a Chelsea je nejspíš šlágrem celého kola. Že v tomto souboji půjde o střetnutí (ještě před víkendem) prvního týmu tabulky s celkem zápasícím o udržení, by nikoho nepřekvapilo ani před sezónou. Jenže v letošní Premier League je všechno vzhůru nohama, a tak, zatímco má obhájce titulu jen bod náskok na sestupové příčky, Lišky vyhlíží návrat na úplnou špici.

Newcastle v prosinci porazil Tottenham i Liverpool, Bournemouth zdolal Manchester United i londýnskou Chelsea. Letos zkrátka nepřekvapí už zřejmě nic. Právě utkání Blues doma s absolutním nováčkem měl být definitivním stvrzením návratu do solidní formy; jenže Cherries okradli favorita o všechny tři body.

Přesto se nedá úplně bez zardění tvrdit, že jsou svěřenci Josého Mourinha v krizi. Vždyť v Lize mistrů vyhráli svou základní skupinu a dnes po poledni se dozví osmifinálového soupeře. Především závěrečný zápas s Portem ukázal Chelsea takovou, jakou ji známe z minulé sezóny. V posledních pěti utkáních tak Blues hned třikrát vyhráli a inkasovali při tom jedinou branku.

Jenže v cestě stojí nejzajímavější a aktuálně i nejlepší tým celé ligy. Kdo by to byl řekl; Leicester ještě na konci března tipovali všichni na sestup, jenže pomocí great escape se Lišáci z pádu vysmýkli a skvostnou formu přenesli i do další sezóny. Z posledních osmi ligových zápasů ztratili pouhé čtyři body, což herně zaštiťují především Vardy, Mahrez a záložník Kanté.

Nabízí se nám tak jistá paralela s minulou sezónou. Leicester tehdy po čtyřzápasové sérii vítězství přivítal doma Chelsea, která jako jediná v závěru ročníku jízdu Foxes zbrzdila. Zopakují modří triumf 1:3 z konce letošního dubna? Naváže londýnský celek na osm vítězství za sebou ve všech soutěžích? Anebo se Ranieriho parta vzepne k dalšímu senzačnímu výkonu?

Velkolepá zábava nás může čekat i z toho důvodu, že oba celky mají absolutně vyprázdněnou marodku. Tedy alespoň co se týče důležitých hráčů. Leicesteru se vrátil už i Nathan Dyer, který minulé kolo proti "své" Swansea nemohl hrát, zatímco Chelsea čeká pouze na jediné jméno. Útočník Radamel Falcao však ani ve zdraví na 99 procent nenastoupí.

Jeden z důvodů, proč experti prorokují novému manažerovi Aston Villy slibnou budoucnost v Anglii, zavítá v neděli do Birminghamu. Bývalý hráč Arsenalu, Rémi Garde, musí řešit další složitý úkol na začátku své nové etapy v kariéře, a to ve chvíli, kdy jeho svěřenci lámou tragické rekordy klubu.

Čtrnáct ligových zápasů bez vítězství, osm na domácí půdě, mizerný bodový zisk. Výčet toho, co se "daří" hráčům Villy, může ještě výrazně zesílit. Stačí prohrát následující čtyři zápasy a Ipswich má po jednadvacet let starém rekordu v počtu proher za kalendářní rok v Premier League. Není tak divu, že francouzský lodivod vyvolal smršť nechápavých reakcí poté, co oznámil, že momentálně nemá kým vylepšit ofenzívu. Adama Traoré svými asistencemi a Libor Kozák přesnými zásahy v rezervním týmu si alespoň prozatím o místo v prvním týmu neřekli, což se čím dál hlasitěji nelíbí fanouškům Villans.

Dalším držitelem nepříjemného primátu je Brad Guzan, ten sice ani zdaleka není jediným viníkem u inkasovaných branek, přesto se musí vyrovnávat s tím, že od doby, kdy přišel do Villa Parku, žádný brankář více balónů ze sítě nelovil. Teď se proti němu postaví pravý opak. Petr Čech stále vyhlíží dorovnání rekordu Davida Jamese v čistých štítech, pěti zásahy a tím pádem nulou u obdržených gólů byl ale důležitým článkem v rozhodujícím zápase základních skupin Ligy mistrů.

Hvězdou středečního večera byl ovšem Olivier Giroud, ten hattrickem potvrdil svou roli odstřelovače na cizím území. V základní sestavě při ligovém výjezdu nastoupil čtyřikrát, neskóroval pouze v Norwichi, gól si naopak připsal v Leicesteru a Watfordu, kde odehrál jedenáct respektive sedmadvacet minut. A je to právě Aston Villa, kterou francouzský útočník zbožňuje. Už je totiž jeho milou tradicí, že si v takovém setkání připíše další gól, podařilo se mu to již čtyřikrát v řadě a má svůj podíl na drastickém skóre s Villans 12:0 z předešlé sezóny.

Se 72 body nejlepší tým ligy roku 2015 tak snad ani nepočítá s tím, že by po dvou bodech z listopadových kol neměl na kontě trojnásobek za dvě klání v prosinci. Zvláště pokud se podívá na své předešlé návštěvy Villa Parku, naposledy tu s prázdnou odjížděl tým se jmény jako Seaman, Keown, Overmars, Vieira, Ljunberg, Anelka a Bergkamp. Psal se 13. prosinec 1998.

Oprášit datum posledního úspěchu se domácí pokusí i s Leandrem Bacunou a Rudym Gestedem, kteří si odnesli zranění ze zápasu se Southamptonem, naopak kapitán Micah Richards zůstane pravděpodobně mimo hru. Hostující sestava by měla zůstat beze změn.

Mohlo by se zdát, že na Anfield Road jasný favorit přivítá předem poražené mužstvo, West Bromwich však po celý rok komplikuje život všem svým hostitelům, naopak Liverpool se jen s potížemi dokáže na svém trávníku střelecky prosadit, a tak nebude zas takovým údivem, pokud body poputují do Midlands.

Destrkutivní taktika Tonyho Pulise nemusí být tím pravým požitkem pro leckterého fanouška fotbalu, šestačtyřicet střel na branku v dosavadním průběhu sezóny je dokonce po Aston Ville nejhorším zápisem, ale na rozdíl od posledního celku ligy to u Baggies má své viditelné klady. Pět inkasovaných branek za sedm ligových výjezdů je ukázkou nejlepší defenzívy na hřištích soupeřů, čtyři vstřelené góly tak stačily ke třem vítězstvím a dvěma remízám. Povedené výjezdy se přitom táhnou už od minulého ročníku, z předešlých jedenácti prohráli pouze třikrát.

Hráči Liverpoolu své fanoušky při domácích zápasech zrovna netěší, méně jak jejich osm zásahů slavily pouze tři celky a pouze Aston Ville dokázali na vlastní půdě vstřelit více jak jednu branku (celkově se jim to v lize podařilo třikrát, ještě na stadionech Chelsea a Manchesteru City). Důležitým faktorem, který by tak duel mohl rozhodnout, je Phillipe Coutinho, který se po zranění ukázal ve čtvrteční bezbrankové remíze v Sionu na půlhodiny a diváci tak budou netrpělivě očekávat, zda se i v neděli objeví záložník, který před zraněním vstřelil čtyři branky během tří kol.

Duel, kde se potká zmiňovaný druhý nejpasivnější útok ligy a kontrastně ve stejném ohledu nejlepší defenzíva, když Liverpool dovolil soupeřům pouhých 43 pokusů mířících na branku, se načíná třetí devítka vzájemných střetnutí. V té první nedokázal West Bromwich ani jednou vstřelit gól a všechna klání prohrál, ve druhé už ale neskóroval pouze dvakrát, v obou případech doma, bez bodů odcházel jen třikrát a v letech 2012 a 2013 naopak dokázal z návštěvy přivézt vítězství.

Uzdraveného Coutinha střídá na marodce Daniel Sturridge kvůli problémům se stehenním svalem, na druhé straně se zranění z posledního kola drží Stephana Sessegnona, naopak zpátky na hřiště míří Claudio Yacob po odpykání zápasového trestu.

Polepšená defenzíva Newcastlu se v neděli pokusí vyzrát na nevyzpytatelný útok Tottenhamu, který v lize zapomněl prohrávat. Jenže právě jejich nejbližší host si odsud v minulých dvou ročnících odvážel všechny body.

Bylo by to tak vůbec poprvé po více jak sto letech, kdyby se hráči Magpies vraceli z White Hart Lane potřetí za sebou s ligovým vítězstvím, ač tu loni v prosinci klopýtli v ligovém poháru. Jen dva měsíce předtím přitom otočili ve druhém poločase nepříznivý výsledek. Letos nabízí s tímto úspěchem hned dvě paralely. Opět přijíždí jako osmnáctý tým ligy a znovu může navázat na vítězství z předešlého víkendu, dvě vítězství v řadě by stejně jako v loňské sezóně slavili prvně.

Tottenham je však na tom o poznání lépe, než tomu bylo před rokem. Díky druhé nejlepší obraně v lize po patnácti kolech vede skupinu sedmi celků v rozmezí tří bodů, sám je před Vánoci pouhé tři body od pozic zajišťující Ligu mistrů, vysokým vítězstvím nad Monakem, proti kterému se zaskvěl Erik Lamela, si zajistil jasný postup z prvního místa do jarní Evropské ligy a dal tak na vědomí, že tři domácí remízy bez branek nejsou v jeho plánu na rozšíření.

Právě obrana Newcastlu ale, zdá se, procitá. Stále je s Bournemouthem nejčastěji inkasující, v předešlých pěti kolech nicméně třikrát udržela čisté konto. Manažer Steve McClaren je přes dílčí úspěchy stále s výkony nespokojen a věří týmu, že se má ještě výrazně kam posouvat. Nikdo ovšem po jeho svěřencích nemůže chtít tři body za každou cenu, vždyť Spurs naposledy prožívali delší éru bez prohry v době, kdy Margareth Thatcher slavila šedesátiny a čekalo ji ještě pět let ve funkci premiérky. Toho roku v září vyprovodili Magpies debaklem 5:1, tedy výsledkem, který si hosté odváželi z Londýna před dvěma týdny.

Tým, který tu dlouhých dvacet let neremizoval (v osmnácti zápasech), může nastoupit ve stejné sestavě, jež porazila Liverpool. Domácí řeší dva otazníky - Eric Dier se zranil v utkání s Monakem, přesto by ho poraněná holeň mohla na hřiště pustit, Mousa Dembélé se na trávníku neukázal kvůli nemoci, ani jeho start tak zatím není zřejmý.

Everton se sice v posledních utkáních může spoléhat na skvělou formu Romela Lukakua, body však díky zbytečným remízám sbírá pomalu a i když od začátku listopadu neprohrál, stále se krčí ve středu tabulky. Na druhou stranu, co by za to dali fotbalisté Norwiche, kteří z posledních osmi ligových utkáních hned šestkrát prohráli a mimo sestupové vody se nachází jen díky lepšímu skóre.

Toffees se přitom s Canaries v letošní sezóně střetávají již podruhé, na konci října svěřenci Roberta Martíneze ve vyrovnaném osmifinále Capital One Cupu porazili svého soka až po dramatickém penaltovém rozstřelu. Tento zápas tak potvrdil fakt, že duely mezi těmito soupeři bývají velmi vyrovnané a pokud utkání neskončí remízou, zpravidla jeden z týmů vítězí pouze o jeden gól. Těsně vyhrál klub z Goodison Parku na Carrow Road i v roce 2004, přičemž od té doby odtud s plným bodovým ziskem neodjel.

Protrhnout tuto série bude chtít určitě také Romelu Lukaku, na nějž všichni fanoušci Evertonu spoléhají - vždyť skóroval již v šesti ligových zápasech v řadě a jako teprve dvanáctý hráč v historii tohoto celku dosáhl během stovky utkání padesátigólové mety. "Jsem na to hrdý, ale i zklamaný z toho, že moje branka nestačila na tři body," mrzí belgického kanonýra remíza s Crystal Palace.

"Norwich předvedl v poslední utkání s Arsenalem (1:1) velmi dobrý výkon, proto musíme být na pozoru," připomněl manažer Roberto Martínez. Tomu bude kromě dlouhodobě zraněných Hibberta, Jagielky, Browninga, Ovieda a Pienaara zřejmě scházet i James McCarthy kvůli drobným problémům s kyčlí. Naopak postupně stále více prostoru na hřišti by měl dostávat vyléčený Leighton Baines.

Lodivod Norwiche Alex Neil se podle jeho slov momentálně "snaží najít rovnováhu mezi defenzivou a ofenzivou" a k zlepšeným výkonům má pomoct i návrat zkušeného záložníka Wese Hoolahana, naopak stále mimo hru se nachází Matt Jarvis.

Neúspěšné období zažívají v Southamptonu. Celek z jižního pobřeží Anglie nevyhrál už čtyřikrát v řadě a klesá tabulkou. Naopak Crystal Palace se po překvapivé domácí porážce se Sunderlandem dokázal vrátit na správnou vlnu, a ačkoliv naposledy v Goodison Parku nepředvedl žádný skvělý výkon, odvezl si cenný bod a stále se drží v kontaktu s nejlepší pětkou.

Saints však nepatří v Selhurst Parky mezi oblíbené soupeře, vždyť Eagles s tímto soupeřem již sedm let v lize (a to i v té druhé) jenom prohrávají a během tohoto období vsítili Southamptonu pouze jeden gól. Do zítřejšího klání ale přesto vstupují jako mírní favorité. Kvalitu protivníka zdůrazňuje i kouč Ronald Koeman. "Mají silný tým s několika opravdu kvalitními hráči. Rádi hrají ofenzivně s velkým elánem. Momentálně jsou mnohem silnější než dříve," myslí si nizozemský manažer.

Avšak dodává, že zná recept na zisk tří bodů. "Musíme je zastavit, vnutit jim naši hru a využít našich silných stránek - to bude velmi důležité a rozhodující. Víme, že musíme zvítězit a těšíme se na zápas," uzavřel Koeman, jemuž budou scházet dlouhodobě zranění Jay Rodriguez, Florin Gardos a Fraser Forster. Naopak fit by měl být středopolař Victor Wanyama, jehož náhradník Romeu vsítil v posledním utkání s Aston Villou vyrovnávací gól.

Na přesný zásah od začátku sezóny čeká Connor Wickham. Anglický mládežnický reprezentant se po svém letní přestupu ze Sunderlandu stále ne a ne prosadit, přestože dostává na hřišti poměrně dost prostoru. Kouč Alan Pardew ho ovšem rozhodně nezatracuje, ba naopak. "Sleduji ho každý den na tréninku, a i když dosud neskóroval, nevadí mi to. Jsem opravdu spokojený s jeho prací pro tým. Už jsem pracoval se spoustu útočníky, abych věděl, že se určitě brzy trefí," myslí si někdejší kormidelník Newcastlu, kterému dělají vrásky poměrně četná zranění - na marodce se nachází Jedinak, Gayle i Sako.

Watford zažívá bezesporu nejlepší sezónu v Premier Leauge a ještě před koncem kalendářního roku může přepsat několik svých rekordů. Zpomalit jejich jízdu bude chtít Sunderland, který po jmenování nového manažera začíná poznávat taje preciznější defenzívy.

Ano, šest gólů na půdě Evertonu a tři minulý týden v Londýně ukazují, že rezervy obrany Black Cats nejdou zacelit během pár kol, nicméně po příchodu Sama Allardyce inkasovali na svém hřišti jen jedinkrát za tři představení a to z pokutového kopu. Neoblíbený herní styl protřelého stratéga začíná sbírat bodovou odezvu, ač je na hodnocení úspěšnosti zavrhované taktiky brzy, o lecčems může vypovědět už sobotní zápas, kdy se Sunderland pokusí o první úspěch proti nováčkovi ligy, hned v prvních dvou kolech totiž prohrál s Leicesterem i Norwichem a obdržel těžko pochopitelných sedm branek.

Watford momentálně táhnou především dvě jména. Odion Ighalo je tři týdny od zápisu nejlepšího střelce roku 2015 na anglických trávnících díky pětadvaceti zásahům, u kterých rozhodně nechce skončit, jak ukázal posledně proti Norwichi, se kterým svůj hlad po gólech dokumentoval šesti střelami na branku. Jedinou, kterou ze svého týmu neměl na svědomí, vyslal z pokutového kopu, po faulu právě na Ighala, Troy Deeney. Jeho sérii čtyř zápasů s přesnou trefou mohou zlé jazyky snižovat třemi góly z penalty, nic to však nemění na tom, že i jeho zásluhou je u Hornets nejveseleji ze tří účinkování v Premier Leauge.

Ti jsou totiž momentálně jediné vítězství od překonání počtu vítězství ze sezóny 1999/2000 a sedm bodů od svého rekordu zpřed devíti let, ani na druhý pokus tehdy na hranici třicítky nedosáhli. V obou předchozích seancích skončili poslední a není tak divu, že se rýsuje i rekord v počtu po sobě jdoucích výher, k tomu stačí uspět už jen na Stadium of Light. Tady však v ligovém klání naposledy slavili v roce 1994, jediná dvě vzájemná setkání v Premier League, ta v minulém století, navíc ovládli hráči Black Cats.

Těm bude v nadcházejícím zápase stále chybět Lee Cattermole a Sebastian Larsson, otazníky visí nad Steven Fletcherem, naopak Jermian Defoe a Wes Brown by po zranění měli být opět k dispozici. Hosté budou i nadále bez záložníka Valona Behramiho a obejít se budou muset i bez Sebastiana Prödla, který se vrátil do tréninku teprve během týdne.

Barcelona má MSN? Real BBC? Stoke zase ABS! A tohle trio rozhodně nehodlá brzdit. Potters minulý týden fascinovali fotbalový svět výkonem v utkání proti Manchesteru City, který v utkání na Britannia Stadium nestíhal ve většině (ne)měřitelných aspektů. Především trojice Arnautović - Bojan - Shaqiri v tomto klání zazářila a nyní ofenzivní letka míří do Londýna na hřiště West Hamu.

Sebevědomím nasáklá ekipa Marka Hughese má vůbec senzační formu a není to zásluha pouze zmíněných jednotlivců s útočnými povinnostmi. Potters sice změnili systém a pod Hughesem jsou spíše ofenzivním celkem; jenže od letošního října se totálně zkonsolidovala i obrana, která pod vedením gólmana Jacka Butlanda udržela čisté konto v šesti z posledních osmi utkání!

Chválu můžeme pět prakticky na kohokoli z aktuální defenzivní pětky. Butland chytá skvostně a Johnson, Shawcross, Wollscheid i Pieters prakticky nedělají chyby. Dokonalost zmíněného období narušují jen dva dvougólové blikance, které z velké části zavinili tehdy střídající Wilson a před dvěma týdny Eric Pieters. Jinak je ale obrana Hrnčířů až nečekaně stabilní.

Když se k tomu navíc přidá kvalitní ofenziva, máme nového černého koně do boje o poháry. Stoke je sice aktuálně až na jedenáctém místě, jenže se zapletlo do záludně vyrovnaného středu pole, kde se do rozmezí jednoho bodu momentálně "vlezlo" šest klubů. Na šestou příčku tudíž červenobílí ztrácí jen bodík.

V témže prostoru je stále i West Ham, jemuž naopak parádně vyšel začátek sezóny, jenže v posledních týdnech očividně ztrácí dech. Kladiváři už pětkrát za sebou nevyhráli a v horní polovině tabulky se drží skutečně jen díky skvělému začátku. Velmi je zasáhlo zranění Dimitriho Payeta, bez nějž jsou skutečně poloviční.

Francouzského špílmachra do jisté míry nahrazoval Manuel Lanzini, jiná letní posila, jenže teď se na marodku přidal i on. A ještě k tomu Victor Moses. Když k tomu přičteme zranění Winstona Reida, hrdiny bezgólové remízy v posledním utkání na půdě Manchesteru United, můžeme se nad Kladiváři pomaličku křižovat.

Stoke nikdo nový nechybí, tým je vyvážený a zásah do sestavy by po minulém duelu byl čirým šílenstvím. Potters navíc mohou těžit i z psychické výhody, zápas s West Hamem neztratili už dva a půl roku, přičemž ze dvou minulých zápasů v Upton Parku inkasovali všehovšudy jedinkrát.

Hlavní zpráva z anglického fotbalového prostředí pochází paradoxně z Walesu. Swansea propustila Garryho Monka, který dokázal s Labutěmi vyhrát z posledních 11 zápasů jediný a pád na patnácté místo už byl pro vedení Swans příliš. Tým prozatím povede dosavadní trenér prvního týmu Alan Curtis a první zastávku nemohl mít obtížnější. Své hráče povede na půdě Manchesteru City.

Loučení Swans s Garrym Monkem bylo o to obtížnější, že šestatřicetiletý sympaťák dříve v klubu deset let hrál. I proto se dá rozhodnutí propustit ho považovat za příliš zbrklé či necitlivé, i proto je v týmu tolik smutku, který vyjádřil i sám nastupující šéf Curtis. V rozhovoru pro klubové stránky se nechal slyšet, že všichni hráči i trenérský tým Monka zklamal a litoval ztráty jeho přátelského a citového přístupu.

Teď ovšem Velšané zahajují novou kapitolu a z gruntu se musí obout především a v první řadě do současných tragických výkonů na hřišti. Srpen zvládla Swansea na jedničku, jenže od té doby získala z jedenácti zápasů jenom šest bodů a to je prostě málo. Vinu na tom nese především naprosto zoufalá hra ofenzivy, kterou potápí především neschopnost obou útočníků. Gomise či Edera by tam konečně mohl nahradit André Ayew, jediný hráč Labutí, který dal v Premier League od srpna víc než dva góly.

Manchester City, naopak, trápí především zadní řady. Bez Vincenta Kompanyho to prostě nejde, ostatně o statistikách Citizens s ním a bez něj jsme vás na Eurofotbalu už mnohokrát informovali. Momentálně je situace taková, že pokud Kompany nastoupil v základu, z osmi zápasů City inkasovali jedinkrát. Zato když nehrál, dostali Pellegriniho borci průměrně přes dva góly na zápas. A hádejte, kdo momentálně vládne manchesterské marodce...

Bez Kompanyho ostatně City prohrálo 2:0 na půdě Stoke, a to způsobem, který nebyl pro slabší povahy fanoušků Sky Blues. Horší to bylo snad jen proti Tottenhamu a Liverpoolu, kdy Hart dostal po čtyřech gólech. Asi nemusím připomínat, že belgický kapitán oba výprasky útrpně sledoval z tribuny.

Kromě Kompanyho je mimo hru i další hvězda Sergio Agüero, naopak David Silva už je definitivně připravený ovládnout ofenzivu City. Swansea se po porážce 0:3 s Leicesterem zase vrací dvojice Federico Fernández, Jonjo Shelvey. I oni se tak budou pokoušet ukončit čtyřzápasovou sérii porážek s dnešním soupeřem...

Minulý týden Bournemouth šokoval celou Anglii. Jistě, Chelsea v letošní sezóně není nic extra, výhru nováčka na Stamford Bridge přesto čekal málokdo. Sám manažer Eddie Howe to označil za "nejlepší výsledek v historii klubu". Euforií nabytí Cherries nyní doma vyzvou dalšího giganta. Zlaté písky jihu Anglie okusí Manchester United, který zažívá těžké období. K vypadnutí z Ligy mistrů ještě přišel o dva klíčové hráče.

Převzít žezlo po Siru Alexi Fergusonovi by byl těžký úkol i pro bájného Herkulese. Louis van Gaal už měl ale pozici snazší, David Moyes mu nebyl příliš silným předchůdcem. Holandský manažer však svým pasivním přístupem popouzí stále větší množství fanoušků Manchesteru United proti sobě - teď dal navíc zlým jazykům obrovskou zbraň - vypadnutí ze základní skupiny Ligy mistrů.

Zřejmě by nebylo úplně překvapivé, kdyby byl Van Gaal odejit; obzvlášť když po ostudném vypadnutí prohlásil na tiskové konferenci, že "letos jsou na tom United lépe než v minulé sezóně". To je sice pravda, ale po utkání, z něhož si nejlepší klub historie kolébky fotbalu odnesl vstupenku do Evropské ligy, jsou to slova, slušně řečeno, nevhodná.

Ke všemu teď Rudí ďáblové přišli o nejlepšího hráče, stoper Chris Smalling si totiž ve Wolfsburgu přivodil zranění stehenního svalu a spolu s Matteem Darmianem se připojil ke zraněným obráncům Jonesovi, Rojovi, Shawovi a Valenciovi. Nezahraje si ani Bastian Schweinsteiger, který za hru loktem proti West Hamu obdržel zpětně třízápasový trest. Zranění jsou dále i Rooney a Herrera. Inu, je z čeho vybírat.

Ne snad že by oproti Bournemouthu byli v jó nevýhodě. Právě Cherries se od počátku ročníku potýkají se zraněními snad všech důležitých ofenzivních hráčů - s výjimkou Matta Ritchieho. Vážné zranění vyřadilo hvězdy Calluma Wilsona a Maxe Gradela, nezahraje si ani Lee Tomlin a Christian Atsu. Alespoň Marc Pugh už je fit. Mimo hru je ale také kapitán Tommy Elphick a obránce Tyrone Mings.

V pořádku už je naopak brankář Adam Federici, který se však do základní sestavy jen těžko vrátí. Z branky jej vytlačil Artur Boruc, který skvělým výkonem pomohl Bournemouthu k oné "historické" výhře na půdě Chelsea. Právě jeho forma dost možná bude jazýčkem na misce vah Cherries v boji o záchranu. Polský gólman totiž už letos ukázal, jak bolestivé mohou být pro nováčka jeho minely.

Celky se utkávají poprvé po 26 letech, kdy Man Utd zvládli lépe odvetu pátého kola FA Cupu. Dnešní duel však bude mít i jinou nadstavbu. Utkávají se týmy s nejhorší a nejlepší defenzivou v Premier League. S tou manchesterskou je však spojený především zmíněný Chris Smalling. A právě souboj agilní ofenzivy Bournemouthu s "prostřílenou" obranou United by mohlo být sobotním trhákem.