Premier League - preview 19. kola

Na Vicarage Road dnes dochází k menšímu déjà-vu; stejně jako před rokem tu totiž Tottenham dosahuje poloviny ročníku, i když tentokrát již na prahu Nového roku. Minule Son Heung-min v závěru zařídil výhru 2:1, tentokrát by si Londýňané bezesporu dovedli představit pohodovější záležitost...

Vzhledem k natřískanému programu budou Spurs dozajista rádi, že když už musí cestovat, činí tak pouze na předměstí Londýna, do nikterak vzdáleného Watfordu. To platí tím spíš, že Hornets naposledy na Tottenham vyzráli roku 1987 a v Premier League s ním stihli už čtyřikrát prohrát. Samotní Kohouti si navíc minule dodali sebevědomí první venkovní výhrou z devíti pokusů.

Naproti tomu Watford už tři kola čeká na gól ze hry, a nebýt penalty Troye Deeneyho ze 71. minuty posledního duelu s Crystal Palace, čekal by po stejnou dobu také na ligový bod. Sršní žihadla tedy v tuhle chvíli příliš nebodají a na Nový rok jsou na tom tradičně taky bídně: Watford prohrál už pět takových specifických utkání v řadě.

Mauricio Pochettino má pro toto střetnutí nezvyklé problémy se skládáním obranné linie - na Nový rok nebudou muset do akce suspendovaní Vertonghen s Walkerem, alespoň Toby Alderweireld už ale vyležel nemoc. Walter Mazzarri nemá k dispozici až osm členů áčka včetně Okaky, Behramiho či Janmaata. Cathcart se však stihl dát dokupy.

Už třikrát v řadě Arsenal v lize vůbec nepřesvědčil, upachtěná výhra nad West Bromwichem na předvánočním trendu pranic nezměnila. Alexis Sánchez se snažil, leckdo okolo něho ale jako by hrál dočista bez zájmu, a tak Gunners musel spasit až žolík Olivier Giroud. Bude Crystal Palace tím pravým soupeřem na nabrání sebevědomí?

Pod Alanem Pardewem by nejspíš bylo, posledně ale Eagles sahali po třech bodech proti Watfordu a obecně se od nich pod taktovkou Sama Allardyce dá čekat vzestup. "Bez balonu si musíme v defenzívě počínat lépe. Musíme bránit jako tým. Vypadali jsme houževnatější proti Watfordu," uvědomuje si zkušený záchranář.

Arsenal teď svým způsobem vstupuje do klíčového měsíce ročníku. Lednový los vůči němu byl poměrně přívětivý - po CP přijdou na řadu ještě celky Bournemouthu, Swansea, Burnley a Watfordu, čili mužstva poskládaná od 10. příčky níže. Cílem musí být patnáct bodů, jakákoliv ztráta bude pro Londýňany znamenat citelnou ránu pro jejich šance na titul, které už tak nevypadají dvakrát růžově.

Crystal Palace naposledy na Arsenal vyzrálo roku 1994 a tentokrát se o menší zázrak bude muset pokoušet i bez suspendovaného obránce Damiena Delayneho. Trojlístek McArthur - Ledley - Tomkins má podle Allardyce jen minimální šanci na včasné zotavení.

Na druhé straně barikády menší problém s lýtkovým svalem dál trápí Thea Walcotta, zatímco Shkodran Mustafi již znovu vyztuží zadní řady Kanonýrů. Danny Welbeck se opět přiblížil očekávanému comebacku po vážném úrazu kolena, ani tentokrát by ale ještě neměl hrát.

Za ryze záchranářský lze označit souboj, jenž bude od tří hodin hostit stadion Turf Morr v Burnley. Domácí, jimž po osmnácti odehraných kolech patří v nejvyšší anglické ligové soutěži s dvaceti body čtrnácté místo budou hostit Sunderland.

Černé kočky nasbíraly za necelou polovinu letošního ročníku Premier League ještě o šest bodů méně a jsou tedy řádně namočeni do sestupových patálií.

Co může však svěřence Davida Moyese, jenž po vyhazovu z Manchesteru United a krátké epizodě ve Španělsku znovu trénuje na Ostrovech, těšit je fakt, že ve prospěch Sunderland mluví historická statistika - z posledních osmnácti ligových střetnutí těchto dvou soupeřů se Burnley z vítězství radovalo pouze jednou, a to v roce 2009, ve své první sezoně po postupu z Championship.

Burnley navíc z posledních sedmi utkání vyhrálo pouze dvě a pětkrát odešlo ze hřiště jako poražený celek. Na druhou stranu od roku 2012 nikdy svěřenci Seana Dycheho nezakončili kalendářní rok v Premier League porážkou - v posledních třech letech z toho byly dvě remíza a jedna výhra.

Do utkání se nepojí letní posila čtrnáctého celku tabulky Jeff Hendrick. Čtyřiadvacetiletý irský záložník si po pěti nasbíraných žlutých kartách musí odstát jednozápasový trest, k dispozici naopak po suspendaci bude Matt Lowton.

Poprvé od srpna se zřejmě do branky v zápase nejvyšší anglické soutěže dostane Vito Mannone. Jeho kolega Jordan Pickford má zraněné koleno a bývalý hráč Arsenalu tak zřejmě dostane v brankovišti Sunderlandu dnes příležitost.

Na Boxing Day to bylo číslo dvanáct a delší sérii výher dokázal zkompletovat pouze Arsenal v sezóně 2001/02. Gunners v tomto ročníku zvítězili všech 13 posledních utkání a jedno další přidali po letní pauze. Chelsea může jednosezónní maximum vyrovnat už na Silvestra proti Stoke a je těžké si představit, že se jí to nepodaří.

Na jednu stranu proto, že forma Blues je prostě fantastická. Dvanáct vítězství doprovází skóre 28:2, přičemž gól dostal Courtois jen proti Manchesteru City a Tottenhamu. Právě stoprocentní jistota v brance je pro Chelsea v posledních zápasech klíčová, belgický gólman vytahuje každý týden dva, tři skvělé zákroky, jež jsou jazýčkem na vahách úspěchu a neúspěchu.

Proti Stoke City se navíc vrací útočník Diego Costa, pro mnohé zatím nejlepší fotbalista letošní Premier League. Spolu s ním i N’Golo Kanté, taktéž po karetním trestu. I bez nich však minulý na Boxing Day Chelsea dokázala hladce porazit Bournemouth. Chybět bude naopak dvojnásobný střelec z tohoto utkání Pedro.

Potters jsou na rozdíl od svého dnešního soupeře v prosinci v recesi. Jen na jeho začátku dokázali porazit Burnley, pak ale doma jen remizovali se Southamptonem a Leicesterem. Mnohem horší je to na stadionech soupeřů, protože Arsenal a Liverpool Stoke smetli dohromady sedmi góly. A Chelsea se do společnosti těchto těžkých vah rozhodně počítá.

Jen naši otcové a dědové si navíc pamatují moment, kdy Stoke naposled vyhrálo v lize na Stamford Bridge. Od roku 1974 tam osmkrát prohráli a třikrát remizovali. Zrovna v březnu ale na západě Londýna uhráli cennou remízu 1:1 - to ale, jak víme, byla úplně jiná Chelsea než letos.

Antonio Conte řeší při své neochotě rotovat sestavou jediný otazník - zda navrátivší Kanté vyšoupne ze středu zálohy Matiće nebo Fábregase. Stoke City nemůže počítat s vykartovaným Marcem Arnautovićem, zatímco Geoff Cameron, Marc Muniesa a Jack Butland nemůžou nastoupit vinnou různých zranění.

Fanoušci Chelsea můžou být jistým způsobem vděční, že se Leicesteru podařilo takřka nemožné - překonat jejich mizérii z loňské sezóny, kdy se v mnoha ohledech Blues stali nejhorším obhájcem titulu v historii Premier League. Dnes už tato "privilegia" patří Foxes, šampionovi, který se naprosto regulérně strachuje o prvoligovou příslušnost.

Jedna věc je vyhrát základní skupinu Ligy mistrů, druhá je ale zvládat podobné výkony předvádět i na dalších frontách. To je výsada velkoklubů, k nimž Leicester zkrátka nepatří - ač to tak loňskou kouzelnou sezónu chvíli vypadalo. Claudio Ranieri už svůj povznesený přístup při pozápasových rozhovorech aplikuje spíš na neúspěchy, čemuž odpovídá umístění v tabulce.

Leicester je momentálně šestnáctý a na sestupové příčky má jenom tři body k dobru. Na Boxing Day navíc prohrál doma s Evertonem a potvrdil, že senzační výhra nad Manchesterem City byla opravdu výjimkou a starý Leicester se zpátky nevrací. Ani Jamie Vardy neměl možnost navázat na hattrick, protože třízápasový trest při remíze se Stoke mu FA nesmazala.

Chybět tak bude i proti West Hamu, který naopak neuvěřitelně stoupá. Tragické období mizí do ztracena, Kladiváři opustili boj o udržení a na sedmé místo Evertonu ztrácí pět bodů - a to mají dnešní utkání k dobru.

Vděčí za to především dvěma extrémně ošklivým a do značné míry i nezaslouženým výhrám 1:0 proti Burnley a Hullu, jež z penalty či její dorážky zařídil symbolicky kapitán Mark Noble. Vrchem vyšel i Boxing Day, West Ham čtyřmi góly popravil Swansea i jejího manažera Boba Bradleyho.

Ve prospěch Leicesteru hovoří snad jen obstojná forma v domácím prostředí (15 bodů z 9 zápasů) a skutečnost, že na King Power Stadium na West Ham umí. Ze sedmi zápasů dovolili Kladivářům zvítězit jedinkrát.

Druhému nejhoršímu obhájci titulu v dějinách anglické kopané (po Ipswichi 1962/63) nicméně stále chybí Jamie Vardy, vrací se však obránci Christian Fuchs a Robert Huth. Totéž platí pro Pedra Obianga z West Hamu, po zranění by mohl hrát i James Collins.

Pátou výhru v řadě si na své konto může připsat Manchester United v případě, kdy na svém stánku přehraje Middlesbrough. Proti sobě se tak postaví staří známí kolegové - Mourinho s Karankou tvořili trenérskou dvojici při působení v Realu Madrid, nyní však změří síly proti sobě.

Nečekejte však žádné gólové hody - a to především proto, že Karanka se svým celkem vyznává dosti pragmatický způsob fotbalu. Jeho Middlesbrough á se šestnácti brankami dělený nejhorší útok, na druhou stranu se ale zase může pochlubit pátou nejlepší defenzivou v celé soutěži, přičemž pokud bychom brali v úvahu jen týmy v druhé části tabulky, pak je v tomhle ohledu celek ze severu Anglie jednoznačně nejlepší.

To v Manchesteru se zdá, že Jose Mourinho konečně našel ideální složení své základní jedenáctky. United navíc konečně začali šance přetavovat i v branky - v posledních třech duelech vsítili pokaždé alespoň jednu branku, což se jim například podařilo pouze jedenkrát v předchozích osmi případech. Velkou zásluhu na tom má kanonýr Ibrahimovič, který je i ve svých 35 letech k nezastavení - pokud bychom vzali v potaz celý kalendářní rok 2016, může se tenhle švédský forvard pochlubit hned padesáti přesnými zásahy, což je vskutku famózní bilance.

Statistika vzájemných střetnutí vyznívá podle předpokladů pro domácí Manchester United - ten v posledních sedmi ligových duelech se svým sobotním soupeřem ani jednou neprohrál, když uhrál tři remízy a čtyřikrát se radoval z vítězství. Poslední úspěch Boro se datuje do října 2005, kdy Rudé ďábly přehráli překvapivě vysoko 4:1. Na poslední měření sil však na Old Trafford nemají dobré vzpomínky - loni v říjnu totiž v rámci Ligového poháru United neprolomili obranu svého protivníka a po penaltovém neúspěchu se ze soutěže předčasně pakovali.

Podle předběžných zpráv by v kádru domácích měl opět absentovat Wayne Rooney, kterého vyřadí totožné zranění jako před čtyřmi dny. Mimo pak zůstává také Luke Shaw, jehož návrat na trávníky se však podle slov manažera Mourinha rychle blíží.

To Middlesbrough nemůže nasadit Antonia Barragana, který si odpykává trest za pět žlutých karet. Mimo je také Viktor Fischer, kterého trápí bolavé koleno.

Po nevydařené druhé půli s Tottenhamem bude mít Southampton příležitost k reparátu - aby jej však svěřenci Clauda Puela úspěšně složili, musí na vlastním stánku přehrát West Bromwich Albion.

Hosté patří k těm příjemnějším překvapením letošního ročníku - ačkoliv se obecně nějak čekalo, že se záchranou nebude mít Tony Pulis příliš velké starosti, dosavadní umístění v horní poloviny tabulky je tak trochu víc, než s čím se před sezónou počítalo.

V Southamptonu zase už několikátý rok po sobě ukazují, že tamní vedení zkrátka ví, co dělá. Ačkoliv se tento celek musí každoročně potýkat s odchody svých manažerů i nejlepších hráčů, neustále se drží na pomezí horní poloviny tabulky. V současnosti se pro změnu řeší budoucnost Virgila van Dijka, který v letošní sezóně patří k těm nejlepším středním obráncům v Anglii - spekuluje se o velkém zájmu Manchesteru City a Chelsea, tudíž zimní přesun rozhodně není vyloučen.

Statistiky ukazují, že se v této konfrontaci Southamptonu náramně daří - z posledních 21 domácích zápasů proti West Bromwichi totiž prohrál jen jedno v dubnu 2013. V posledních 6 duelech na jakékoliv půdě pak hosté opět zaznamenali jen jednu výhru, a to pro změnu v únoru 2015, kdy jim všechny tři body přihrál gól Saida Berahina. S uplynulým rokem se však na jihu Anglie obvykle neloučí úplně s úsměvem - od roku 2010 totiž Southampton poslední ligové klání v kalendářním roce ani jednou nevyhrál.

Forma hostujícího celku v posledních 4 ligových zápasech také trochu opadla, nicméně něco takového se ostatně dalo čekat, jelikož Pulisovi svěřenci čelili Chelsea, Manchesteru United a Arsenalu.

Domácí mužstvo bude postrádat Nathana Redmonda, který nastoupit nemůže kvůli trestu za červenou kartu, kterou obdržel v zápase s Tottenhamem. K dispozici nebude ani dlouhodobě zraněné trio Charlie Austin, Jordy Clasie a Matt Targett.

U hostů visí velký otazník nad startem Jonnyho Evanse, kterého trápí drobné svalové potíže. Dle slov manažera Pulise pak ještě několik hráčů trápí drobné šrámy, nicméně konkrétní jména na tiskové konferenci neodkryl. Jisté ještě je, že do utkání určitě nezasáhne Saido Berahino, který dohání ztracenou fyzickou kondici.

Jen dvanáct bodů se zatím podařilo během podzimu v nejvyšší anglické lize podařilo získat fotbalistům Swansea, což v současnosti znamená úplně poslední místo v tabulce. Boj o záchranu prvoligové příslušnosti však rozhodně netřeba ještě vzdávat, neboť na Crystal Palace, které drží první nesestupové místo, ztrácí Swans jen čtyři body.

Velšský klub je tedy bez bodů a také bez hlavního trenéra - Bob Bradley, jenž nahradil na lavičce Swansea odvolaného Itala Guidolina, vydržel ve své funkci pouhých jedenáct utkání, během kterých se mu nepodařilo mužstvo nastartovat k lepším výsledkům.

Mužstvo tak proti Bournemouth povedou asistenti a o Bradleyho nástupci se zatím jen spekuluje. Zmiňováno ovšem bývá i jméno Paula Clementa. Asistent Carla Ancelottiho v Bayernu Mnichov se svým italským kolegou spolupracuje už ve čtvrtém klubu - setkali se už v Chelsea, PSG i Realu Madrid.

Čtyřiačtyřicetiletý rodák z Readingu vedl naposledy jako hlavní kouč před čtyřmi lety Blackburn Rovers. Zda k tomuto angažmá dojde a Clement svého italského druha nechá v Mnichově samotného je otázkou, avšak jisté je, že fanoušci Swansea na trávníku dnes neuvidí Jeffersona Montera.

Sedmadvacetiletý Ekvádorec, jenž nastupuje na pozici křídelníka odehrál v pondělním utkání proti West Hamu jen dvacet šest minut, pak musel střídat kvůli zranění podkolenní šlachy. Naopak po zranění třísel je již fit obránce Neil Taylor.

Na straně hostů z Bournemouthu je mezi absentéry záložník Marc Pugh a Lewis Cook. Do sestavy se naopak vrací bek Nathan Ake, jenž v posledním utkání proti Chelsea chyběl, neboť mu start proti mateřskému klubu nebyl dovolen.

Poslední duel roku 2016 nabídne v anglické Premier League atraktivní souboj o druhé místo mezi výborně hrajícím Liverpoolem a Manchesterem City. Oba týmy se nachází ve velmi dobré formě, nastřílely nejvíc gólů v celé Premier League a vyhrály poslední tři ligové zápasy.

Anglická nejvyšší soutěž se nám přehoupla do své druhé poloviny a obecně je známo, že ten, kdo zvládne toto období kolem vánočních svátků, udělá velký krok k vysněnému celkovému umístění. Reds i Citizens zvládli svůj první povánoční duel na jedničku, když oba vyhráli o tři góly, a nyní je čeká další zkouška. Když už se bude celá Evropa pomalu věnovat silvestrovským oslavám, odehraje se na Anfield jeden z hlavních šlágrů.

Liverpool je pro Manchester City jedním z nejméně oblíbených soupeřů. Celek z Etihad prohrál s Reds poslední tři ligové duely a na Anfield Road zvítězil naposledy v květnu 2003. Letos navíc Kloppova družina předvádí nejlepší výkony za poslední roky. "Není o čem diskutovat, jedná se o jednoho z uchazečů o titul," ví manažer Citizens Pep Guardiola.

"Byl jsem se podívat na jejich duelu proti Stoke a byl to z jejich strany opravdu kvalitní zápas. Bude důležité, abychom se jim vyrovnali v nasazení. Anfield Road bude hrát velkou roli," tuší španělský gentleman. S Jürgenem Kloppem, lodivodem Liverpoolu, se během jejich působení v Bundeslize potkali mnohokrát. "Známe se navzájem velmi dobře," potvrdil Guardiola.

Výhodu domácího prostředí cítí také právě kouč Reds. "Anfield bude naše výhoda, musíme toho využít," nabádá své svěřence Jürgen Klopp. "City mají jinak větší kvalitu v základní sestavě i větší kvalitu na lavičce náhradníků," uznává a na závěr dodal: "Bude to velké utkání pro oba. Velice se na to těším. Miluju, když se můžeme poměřit s nejlepšími."

Klopp bude v sobotu v podvečer postrádat stopera Joëla Matipa i křídelníka Philippeho Coutinha, oba mají problémy s kotníkem. Podobné typy musí oželet také Pep Guardiola, ten nemůže využít Vincenta Kompanyho a Leroye Saného. Naopak k dispozici by měl být již John Stones a po disciplinárním trestu také kanonýr Sergio Agüero.

Na začátku roku 2016 Hull seděl na třetí příčce druhé anglické ligy a snil o návratu do Premier League. Právě šňůra čtyř lednových výher ho za splněním takového cíle katapultovala. A nyní Tigers pomalu doufají v podobný efekt, když se hotoví k poslednímu duelu tohoto kalendářního roku...

Hull se aktuálně nachází na samém dně tabulky Premier League, čtyři body od záchrany, a s mizivými vyhlídkami. Tigers brzy oslabí dvojice Mbokani - Guedioura, následkem čehož dál utrpí už tak bezzubá ofenzíva, která vyšla střelecky naprázdno ve čtyřech z posledních pěti kol.

Aktuálně Hull čeká na gól i bod již tři kola v řadě, přičemž Manchesteru City ani Tottenhamu vůbec nestačil, a Mike Phelan se pomalu pasuje do role dalšího adepta na vyhazov. Ony dvě nadějné výhry z měsíce srpna jsou už dávno zapomenuty, teď se začínají ukazovat limity nezkušeného kouče.

Také Everton prožil turbulentní rok 2016 a vlastně i tento podzim, když výborně odstartoval, aby následně začal výrazně klopýtat. Teď se Toffees skrze výhry nad Arsenalem a Leicesterem částečně opět vrátili do sedla, manažer Ronald Koeman nicméně musí sám tušit, že v lednu bude nezbytné posílit a přidat.

Obě strany se naposledy potkaly zhruba přesně před dvěma roky, na Nový rok 2015, a bylo z toho zcela ojedinělé vítězství Hullu díky brankám Elmohamadyho s Jelavićem. Něco takového by teď ale nemělo hrozit, však Everton minule konečně zlomil prokletí venkovního prostředí, kde uspěl poprvé od 12. září!

Koemanovi proti Leicesteru vyšla sázka na tříobráncový systém, těžko ale říct, zdali při takové formaci, se kterou slavil úspěch už u Feyenoordu zůstane i tentokrát - tváří v tvář dalšímu celku s takovými preferencemi.

Do modré branky se každopádně nestihne vrátit Maarten Stekelenburg, přičemž záložní linie bude postrádat Jamese McCarthyho a útočná vozba zase Yannicka Bolasieho. To na druhé straně barikády se žádnými novinkami vzrušovat nemusí, dlouhodobě akorát z tradičních opor chybí Abel Hernández.