Premier League - preview 20. kola

Po gólových žních v nabitém sobotním programu je na pořadu dne dost možná šlágr celého dvacátého kola. Jen těžko sice utkání Evertonu s Chelsea překoná atraktivitou desetigólový desert Arsenal - Newcastle, ale už jen forma a umístění v tabulce obou Blues napovídá o velkém duelu.

Chelsea pod Benítezem stoupá. Přes nevoli a nenávist fanoušků si někdejší manažer Liverpoolu vede na západě Londýna výborně a ze sedmi posledních zápasů dokázal šest vyhrát. V těchto šesti kláních pak jeho svěřenci nastříleli soupeřům nevídaných šestadvacet branek.

Největší nářez si Chelsea schovala na Aston Villu. Před týdnem birminghamskému celku, který tehdy držel šestizápasovou sérii neporazitelnosti ve všech soutěžích, nasázel osm fíků. Jednou z hlavních postav tohoto povstání z mrtvých je ikona onoho probuzení Fernando Torres, který se ve zmíněném sextetu klání trefil sedmkrát.

Zdatně mu sekunduje i Juan Manuel Mata, klíčový hráč Blues zamířil přesně pětkrát a na svědomí má i jediný gól v posledních zápase v Norwichi. Ten Chelsea vyhrála nejtěsnějším možným výsledkem a dotáhla se na Manchester City na rozdíl čtyř bodů. K tomuto odstupu se vrátí jen v případě výhry nad Evertonem.

Toffees jsou poslední dobou k neporažení. Už sedm utkání v řadě nepoznali hořkost prohry a mají před sebou nezvyklou pozici. Po podzimní části st0anuli na šesté pozici, a když dnes porazí Chelsea, poskočí dokonce na třetí příčku.

K tomu ale Evertonu nepomůže nejlepší hráč týmu Marouane Fellaini, který za "Zidanovskou" hlavičku k Shawcrossovi dostal před dvěma týdny třízápasový trest a právě proti Chelsea si odkroutí poslední dílek. Na jeho místo by se měl postavit Darron Gibson, který sice nedohrál minulé kolo s Wiganem, ale jeho stehno by již mělo být v pořádku.

Mimo hru jsou stále Tony Hibbert a Kevin Mirallas, naopak vyloučený není start pravonohého univerzála Seamuse Colemana - misky vah jsou nicméně nakloněny spíše absenci. Ani Chelsea nemá k dispozici celý kádr. Mimo hru jsou John Terry a Oriol Romeu, otazníky visí nad Mikelem a Bertrandem.

Do sestavy by se naopak, i místo Mikela, měl vrátit Ramires, jenž doplní ve středu zálohy Davida Luize. Brazilský stoper se na tomto postu báječně osvědčil, a pokud nenastoupí od začátku Lampard, vytvoří s Ramiresem dvojici Kanárků uprostřed pole.

Liverpool, to by konečně mohl být ten správný odrazový můstek. Pokud si vzpomínáte, loni se QPR za záchranou prvoligové identity nakoplo právě neskutečným obratem domácího zápasu s Reds (13 minut před koncem prohrávali 0:2). Tak se dělo již koncem března, kdy byly karty jasně rozdány na stůl, teď - na konci kalendářního roku - jsou však podobně čitelné.

Rangers jsou na tom totiž ještě hůře než loni. Vzhledem k sobotní výhře Readingu nad West Hamem je z úplného dna tabulky nevyzvedne nic jiného než opětovný skalp liverpoolských. Ne snad že by nyní představoval opravdovou nutnost, vždyť QPR vstupuje do období, během něhož pět z osmi ligových utkání odehraje před vlastním publikem, nicméně proti Arsenalu, Chelsea i Tottenhamu už letos Hoops ukázali, že se i se slovutnou špičkou dovedou na pokraji možností rovnat - a možná právě ona, jakožto nositel zvýšené motivace, je teď tím pravým ořechovým, co Redknappova parta potřebuje.

V souvislosti s QPR a osobou manažera Harryho Redknappa je pochopitelně stále zmiňován prosinec 2006 a počátek portsmouthské jízdy za obhajobou prvoligového diplomu; ovšem pojďme se detailněji věnovat také Reds, kteří rovněž pod Brendanem Rodgersem podstupují jakousi ozdravnou kůru. Ta zatím vykazuje roztodivné a dosti nevyzpytatelné výsledky: Fulham se kupříkladu porazil sám, proti Ville se zahazovaly šance a v konfrontaci se Stokem se zase chybovalo v obraně. Málokterý duel Liverpoolu se podobá tomu předešlému - a to by teď docela neomylně mělo věštit vítězství.

Queen’s Park Rangers odteď patrně až do konce sezony bude moci každé střetnutí považovat za existenční (svým způsobem), a proto každá hráčská ztráta bude vždycky bolet dvojnásob. Před utkáním s Liverpoolem zatím nelze absence přesně vypočítat, každopádně nejisté jsou starty Park Ji-Sunga, Césara, Onuohy a také virem trápeného Nelsena.

Hvězdný Luis Suárez v městě Beatles po Vánocích horlivě léčil kotník, aby nyní mohl být připraven - a tak by tomu vskutku mělo být. V předpokládaných sestavách se jinak znovu objevovalo jméno Joea Allena, jenž v předešlých dvou kolech odpočíval, ale i mladíka Raheema Sterlinga, který také dostal pod stromeček poněkud volnější režim.

Před rokem seděl Tottenham na třetí příčce ligové tabulky, se čtyřbodovým náskokem na své dva pronásledovatele a zápasem k dobru. Myšlenky na Redknappův odchod se tehdy spojovaly maximálně s křeslem lodivoda anglické reprezentace. Přesto populární kormidelník odešel, respektive byl odejit, bez vyhlídek nového angažmá a nyní lze férově zkonstatovat, že se zatím papírově nic nezměnilo.

Fanoušci jsou sice o poznání méně spokojeni s předváděnou hrou, přesto Portugalec Villas-Boas snese přinejmenším průměrná měřítka a stoprocentně předčívá poslední podzim odkoučovaný na lavičce Spurs jižanem - konkrétně Juandem Ramosem. Pod ním Kohouti zažili svůj vůbec nejhorší start do ligového ročníku, poměrně dlouho se potáceli na dně tabulky; zato pod dohledem extrenéra Porta mají jen o pět bodů méně než loni pod Redknappem (leč se dvěma odehranými utkáními navrch) a navíc i celkem pohodlný postup ze skupiny Evropské ligy (což se Redknappovi vůbec nepovedlo).

Na druhé straně barikády to bylo s kontinuitou o něco složitější. Martin O’Neill mužstvo z Wearside vede celý kalendářní rok (konkrétně od prosince 2011) a ještě kolem Vánoc, respektive i několik dní po nich, s ním exceloval. Ovšem konec loňské sezony a stejně tak i úvod té letošní lze popsat jako solidní mizérii bez střelecké potence a významné herní tváře. Září, říjen, potažmo listopad se ke všemu schovával rovněž ofenzivní univerzál Sessegnon, který býval jistotou za jakéhokoliv období.

Teď jsme však zpět v před či povánoční době, Sessegnon relativně pravidelně boduje a Mackems se sbírají z bahna. V minulých čtyřech kolech uhráli slušivých devět bodů, tři čistá konta a závěrem si na kouzelný Boxing Day zlepšili náladu skalpem samotného obhájce titulu z Manchesteru. Black Cats, jež poměrně nedávno koketovaly se spodními třemi stupínky, jsou tak opět sedm bodů vzdáleny od propasti a s chutí se mohou pustit do dalšího soka. Navrch soka, který na Stadium of Light triumfoval všehovšudy jednou ze sedmi posledních pokusů.

Martin O’Neill bude muset v úspěšné jedenáctce udělat jednu jedinou změnu: na levém beku se neobjeví Danny Rose, který v Sunderlandu hostuje právě z Tottenhamu. Už proti ManCity nicméně na tomto postě dohrával Phil Bardsley a zrovna on tedy bude přirozenou náhradou za dobře hrajícího mladíka.

Kohouti - kromě smlouvou daného oslabení soupeře - mohou být posíleni také jinou, přirozenější cestou. Po zranění by se totiž do sestavy mohli vrátit Huddlestone s Dempseym. Oba přitom na papíře konkurují Scottu Parkerovi, jenž po několika epizodních vystoupeních konečně doufá v první letošní start od samého začátku. A úplný sklonek roku by jistě byl ideální příležitostí ke comebacku dalšího dlouhodobého maroda Benoita Assoua-Ekotta.

Po větší náloži se tým Premier League jakživ nesbíral. Aston Villa svými výkony těsně před Štědrým dnem a po něm vyrovnala nechvalný rekord, když inkasovala 12 gólů ve dvou po sobě jdoucích zápasech (přičemž navrch sama neskórovala). Dějinami klubu bychom museli kráčet dokonce až k roku, kdy byly vynalezeny instantní nudle - k číslovce 1958. Právě to jest ústřední téma duelu Aston Villa-Wigan...

A také pokud bychom se nechtěli zaměřovat na jediný mančaft, měli bychom ihned vědět, proč by toto klání mohlo být pro někoho atraktivní. V anglické terminologii totiž prostě a jednoduše půjde o takzvaný "six-pointer", v tomto případě zápas, jehož vítěz nejenže posílí svoje šance na záchranu, ale zároveň ubere ty soupeřovy. Oba celky z dolní čtvrtiny tabulky aktuálně oddělují všehovšudy tři body, takže si žádný z nich zkrátka nemůže dovolit prohrát.

Ať se to nyní může zdát být sebevíce paradoxní, lepší výchozí pozici zaujímají birminghamští. Ti si jednak mohou přičítat k dobru účast v semifinále Ligového poháru, jednak se nemusejí vracet žádnou štreku k pozitivním výsledkům (do zápasu s Chelsea se spíše zvedali než cokoliv jiného) a jednak koneckonců ani nedřepí v sestupové zóně. Naopak Latics uhráli v minulých šesti kolech jediný bod, triumfovali sotva v jednom případě z posledních devíti pokusů a utěšovat se mohou snad akorát vyhlídkami na tradičně o mnoho silnější jaro.

Ve Villa Parku určitě budou chtít rok 2012 okamžitě zamést pod koberec, vždyť během něho uhráli pouhopouhých šest ligových výher v 38 zápasech a nastřádali 33 bodů (což by za předpokladu, že by šlo o jeden celistvý ročník, docela jistě znamenalo sestup). Při jarních představeních vínových ke všemu musel trpět snad každý nezasvěcený pozorovatel. Případná výhra tedy maximálně nicotně zmírní zklamání, jež příznivci Villans hromadně vykážou během každoročního bilancování.

Ještě více problémů zraněními decimované zadní linii Aston Villy přineslo poslední střetnutí s Tottenhamem. Během něho odkulhal za postranní čáru Nathan Baker a řadí se tak k Dunneovi s Vlaarem coby dalším nedostupným stoperům. Mimo ně setrvávají na marodce také čtyři další borci, mezi nimiž nechybí ani Bent či Agbonlahor.

Stejně jako Aston Villa, také Wigan měl ještě nedávno značné problémy se zraněnými středními obránci. Teď už je ale zdráv Caldwell, o Ramisovi manažer Martinez řekl, že by nyní "mohl něco odehrát", a návrat Alcaraze se blíží každým dnem.

Poprvé bez Michua. Vlasatý Španěl zatím naskočil do každého z předešlých 19 ligových soubojů, v nichž nasázel skvostných 13 branek, Boxing Day se mu však stal osudným - poranil si kotník a jen "s menším štěstím" prý bude připraven alespoň pro první novoroční klání. Jak si Swansea povede bez svého největšího ofenzivního esa?

Především asi bude záhodno probudit jednoho z čistokrevných hroťáků, jímž ani exkanonýr Raya není. Shechter, Moore a Graham totiž sice dají dohromady přes 1200 ligových minut, avšak ruku k dílu doteď přiložil pouze posledně jmenovaný, a to sotva jednou jedinkrát před čtyřmi měsíci. Zejména právě Graham je potom předmětem řady debat, neboť pod Laudrupem buď nepřesvědčuje, nebo sedí, popřípadě je zraněný. Oba aktéři si prý brzy sednou a o útočníkově situaci si mezi čtyřma očima promluví - dnes by však ještě teoreticky Grahamovo trápení mohlo dále pokračovat, což je vzhledem k Michuově bezmála polovičnímu podílu na gólové produkci Swans poněkud alarmující.

Jinak ale v jižní části Walesu převládá koncem roku jednoznačně pozitivní nálada. Swansea sice posledně neudeřilo ani s Michuem na hrotu a už čtyři kola tedy čeká na vítězství, nicméně průběžnou devátou pozici jen tři body za Arsenalem nelze brát jinak než s úsměvem. To Cottagers mají v posledních kolech daleko větší potíže se sbíráním vítězství, což platí i o domácí půdě; tam slavili všehovšudy jednou z posledních pěti pokusů.

Ačkoliv jde o slabou útěchu, alespoň o ofenzívu se před výkopem Martin Jol, zdá se, nemusí bát. Jakkoliv pochopitelně nebyl spokojen se žlutou kartou za odkrytí poněkud nemístného nápisu na tričku, Berbatov zkrátka tak jako tak skóroval, a to může být zvláště v tomto údobí skvělé znamení. Bulharský forvard totiž mezi 26. a 31. prosincem doteď v PL odehrál celkem 12 utkání a během nich stihl vsítit neskutečných 15 branek. To by snad byla škoda si takovou vizitku nyní poškodit...

A Berbatov by tak již od začátku měl činit po boku Bryana Ruize, což každý fanoušek Fulhamu jedině vítá. Kostaričan byl před svým úrazem zadního stehenního svalu beze sporu největším tahounem mužstva; a teď se na start od začátku naladil cameem proti Southamptonu. Po tomto utkání mimochodem Martin Jol zuřil jako smyslů zbavený, takže se možná v souvislosti s náročným vánočním programem dá čekat nějaká rotace.

Ta se nicméně určitě nebude týkat Duffa a otazník se vznáší také nad Diarrou či Petrićem; do sestavy by se ovšem mohl vrátit Karagounis, potažmo Frei. Na druhé straně by si znovu mohli místa v zahajovací jedenáctce uzurpovat svého času stálice pravé lajny, Pablo Hernandéz s Angelem Rangelem. Vedle španělského dua se pak o slovo hlásí také Agustien a samozřejmě kompletní trojice hrotových útočníků.

Jít s desetibodovým náskokem na čele do nového kalendářního roku, to by byl pro fanoušky ManUtd sen. Pro to sice musí ManCity plně ztratit na Norwichi, ale i tak - už jen ta představa zní parádně a povzbuzuje. Jakkoliv "vánoční" kralování ligové soutěži pro Red Devils jen v polovině případů znamenalo titul; jakkoliv obrana dál nevypadá růžově; a jakkoliv pohodlné vítězství pořád v souvislosti s MU představuje spíše utopii než cokoliv jiného...

Ukázalo se to mimo jiné i na Boxing Day. Manchester United na Newcastle umí jako na málokoho, těžko s ním mešká a ztráta proto nepřipadala v úvahu, kór na Old Trafford. Přesto vicemistr třikrát (!) prohrával, až jej v poslední minutě spasil spolehlivý Hernandéz. Užít si takový moment v tak speciální den, to je určitě s odstupem času k nezaplacení, každopádně opět platilo - nic pro kardiaky. A žádnou lahůdkou nebylo mimo jiné ani poslední loučení s kalendářním rokem; loni na silvestra ManUtd senzačně padlo v duelu s později sestupujícím Blackburnem, což teď Fergusonova banda musí mít na paměti jako řádné memento.

Tím spíš proti nepříjemnému West Bromwichi. Ten sice na výhru v Divadle snů čeká od narození Ria Ferdinanda (1978), ovšem takový Tottenham už venku o dva body obral a také jeho poslední výjezd na půdu QPR mu vyšel ideálně. Baggies, zdá se, kompletně zažehnali mizerné období charakterizované třemi porážkami v řadě a vypadají tak být připraveni potrápit rovněž nejpotentnější tým soutěže. Navíc pamatujte, že ono poslední vítězství na Old Trafford drozdi zaznamenali rovněž takhle kolem Vánoc - možná jde tedy o znamení.

V Manchesteru se milý Ježíšek dvakrát nenosí. Do kabiny ďáblů snesl vážnější zranění pro Rooneyho, jedno menší pro Jonese s Youngem a nemoc pro Welbecka. Poslední tři jmenovaní by na závěr letošního roku přeci jen mohli na plac vyběhnout, "Wazzu" ovšem čekají minimálně další tři týdny na marodce. Po dvou měsících v odstavišti by mezi náhradníky mohl zasednout Kagawa.

Mohutné otazníky se vznášejí nad hlavami stopera Olssona (třísla), levého beka Popova a středního záložníka Mulumbua (oba hamstring). Možná i kvůli zdravotním problémům posledně jmenovaného byl tedy z hostování v Peterborough povolán nazpět talentovaný středopolař a donedávna reprezentant do 19 let George Thorne.

Po Chelsea Manchester City. Na Carrow Road po Vánocích nacházejí cestu zatím jenom samí velikáni, a ten první v řadě to tu vskutku neměl úplně jednoduché. S Norwichem se sice nenadřel směrem dozadu, zato dopředu ano - a nakonec zvítězil hubeně 1:0. Muži z Eastlands ovšem mají na Kanárky o mnoho rozdílnější vzpomínky...

Na druhou stranu se zatím letos zdá, že opakování debaklů 1:5 a 1:6 (doma!) je pod daleko konzervativnějším, usazenějším manažerem Hughtonem takřka vyloučené. To se koneckonců zatím potvrdilo ve většině měření sil Canaries s velkými celky: na Tottenhamu remíza 1:1, doma dvě čistá konta a výhry nad Arsenalem i ManUtd, teď hubená prohra s Chelsea. Snad jen debakly s Liverpoolem a Blues vyčnívají, ale v tu dobu za sebou ještě Norwich neměl onu senzační jízdu ligovým programem. Před nedávnými dvěma nešťastnými krachy přeci Kanárci deset kol v řadě nenacházeli přemožitele, a to vskutku není tak dávno.

Navíc Hughtonova parta nebyla sama, kdo šel kolem Vánoc nepatrně dolů. Mimo takové Aston Villy, kde ten sešup byl až brutální, se tahle "nemoc" týká rovněž ManCity. To nejprve 22. prosince jen stěží udolalo Reading (pokolikáté už ho letos zachraňovala trefa v poslední 15minutovce, ba minutě), aby následně ani neskórovalo a prohrálo na Stadium of Light. Výsledkem, v kombinaci s prohrou na Norwichi, by pak docela klidně mohla být již 10bodová ztráta na vedoucího rivala - což by fanoušci a možná i lidé ve vedení stěží rozdýchávali.

Na Eastlands v nedávné době řádil virus. Carlos Tévez kvůli němu vynechal předzápasový trénink, přesto se nedá očekávat, že by jej Mancini opomněl při jmenování zahajovací jedenáctky. To se naopak pravděpodobně bude dít v případě Balotelliho (také nakažen). Nasri s Clichym podle všeho setřásli své zdravotní neduhy a rovněž se budou ucházet o místo na place.

Náročný povánoční program se možná ani zčásti nebude týkat Stevena Whittakera. Bolavý bok už pravého beka nepustil do zápasu s Chelsea a nepustí ani do toho s ManCity - pak už zbývá akorát novoroční výlet na Upton Park. Rekonvalescence po zranění kolene jinak pokračuje u Surmana.

Musí se vyhrát - jak často už jsme to v souvislosti s Readingem, potažmo budoucností manažera McDermotta, četli, psali, slyšeli? Mnohokrát; dnes ale opět nebudeme vůbec mimo. Royals mají před sebou další výzvu k vylepšení tragické domácí vizitky (jedna výhra doteď), když z nedalekého Londýna přijíždí poslední dobou ne zrovna přesvědčivý West Ham...

Reading těsně po Vánocích utnul děsivou sedm kol trvající sérii bez bodu, což si ten optimističtější fanoušek či příznivec může vykládat jako pozitivní vliv zvláštní atmosféry, která se k těmto dnům váže a stále nevyprchala. Přesto Royals budou domácí bezbrankovou remízu se Swans chápat spíše jako neúspěch - tím spíš, že se od Velšanů na vlastní půdě nechávali většinu času přehrávat. Na druhou stranu tradičně optimisticky naladěný McDermott po závěrečném hvizdu o výkonu svých svěřenců promlouval spíše v kladném duchu.

Právě takový přístup sympatického manažera měl být od začátku Readingu prospěšný; avšak není. Royals aktuálně platí za jednoznačně nejslabší tým soutěže, který také s deseti body na kontě spolu s QPR sdílí úplné dno tabulky. Hned osm desetin bodového přísunu každopádně McDermottova parta urvala právě před vlastním publikem, takže se zdá být zřejmé, že zrovna o formu v těchto končinách se bude chtít i do budoucna opírat.

A Hammers alespoň zdánlivě představují solidní kořist. Jednak předloni v rámci Championshipu na Madejski Stadium bouchli poměrem 0:3 (červené tehdy viděli O’Brien s Collisonem), jednak venku i celkově třikrát v řadě nevyhráli. Konečně zatřetí by se pak dala jmenovat přeplněná marodka. Sam Allardyce přeci k duelu s West Bromem mohl jmenovat všehovšudy šest náhradníků, tak bídně na tom byl. A teď ho může významně těšit snad akorát správně anulovaný trest Carltona Colea.

Mimo anglického útočníka, který dostal červenou za poměrně nevinný zákrok na Bainese, ale stále můžeme jmenovat předlouhý seznam: McCartney, Carroll, Vaz Te, Benayoun, Diamé, Demel a O’Neil. Přinejlepším poslední dva se potom stihnou zotavit, aktuálně mají zhruba 75procentní šanci.

Naproti tomu holohlavý lodivod Readingu má starostí pomálu - sice mu chybí brankář McCarthy a útočník Roberts, oba dva svého času členové základu, nicméně ti chybějí už nějaký čas a Royals tak měli dostatek prostoru se srovnat. Robertsova kyčel se navíc hojí ideální rychlostí; hned po novém roce by exwiganský forvard mohl být svému bossovi k dispozici.

Další ryze příjemné bilancování za sebou mají ve Stoke-on-Trent. Vskutku málokterý nováček posledního desetiletí - ani ten Wigan - se v elitní soutěži neuchytil příkladněji než Potters. Letos sice Stoke finišoval na prozatím nejhorším 14. místě, nicméně vedle toho se prodral do finále FA Cupu a vyřazovacích bojů Evropské ligy. Další mimořádně plodný rok tedy znovu prožila Pulisova eskadra...

A to se týká i letošního podzimu, během něhož se Potters povedlo ještě "vytunit" svou domácí tvrz. Stoke v ní působí jistěji, nevypočitatelněji a to lze ostatně dokumentovat na mnoha skutečnostech. Kdyby se například brala v úvahu jen domácí vystoupení, Potters by uzavírali elitní čtyřku. Mimoto ale také bíločervenomodří platí spolu s Evertonem za jediný doma neporažený celek; na své Britannii uhráli hned pět čistých kont (a celkem tu inkasovali všehovšudy čtyřikrát v devíti zápasech); no a konečně - na Boxing Day tu jednoznačně padl i slovutný a ve slušné formě hrající Liverpool.

Z toho všeho vyplývá, že se hosté mají na co těšit - a nováček zvláště. Právě pro Soton beze zbytku platí, že by si měl z Pulisova výběru brát příklad. Poněkud rozjančený novic v elitní společnosti zrovna neobstává, jakkoliv se po hodně černém startu oklepal mnohem zdatněji než kolegové z Readingu a v poslední době celkem pravidelně boduje. Naposledy odvezl bod z Craven Cottage, takže na veleúspěšný listopad nyní klidně může navázat sedmibodovým prosincem (v průběhu něho se Sotonu ještě odkládal zápas s Chelsea). To už by pro jarní část sezony byla velmi solidní výchozí pozice.

Jestliže jsem nahoře opěvoval mimo jiné defenzivní složku fungování osmého celku tabulky, potom vězte, že o jubilejní desátou nulu v tomto ročníku budou Potters usilovat bez svých prvních voleb na stopera a pravého beka - jednozápasové distanci čelí Shawcross s Cameronem. Na hřiště se tedy od počátku dostane Upson se Shottonem.

Na jihu Anglie zní i po Vánocích evergreen o absenci kapitána Adama Lallany. Mimo něj Nigel Adkins v nedávném rozhovoru označil za možné absentéry ještě dva své svěřence. Ty sice nejmenoval, avšak sám dodal, že očekává, že budou včas v pořádku.

Jeden z těch sledovanějších soubojů dneška se odehraje na Emirates Stadium. K poslednímu letošnímu zápasu se sem totiž vydává Pardewova skvadra v čele se střelcem Dembou Ba, kolem něhož se během Vánoc leccos točilo. Arsene Wenger nakonec zájem Arsenalu odmítl, přičemž dodal, že hlavně nechce před vzájemným soubojem stavět Newcastle, svůj tým či samotného hráče do nepříjemné pozice. Přesto - udeří 11gólový Senegalec také do týlu Kanonýrů?

Statisticky vzato se to zdá být téměř nemožné. Demba Ba už v pruhovaném dresu nastřílel 26 gólů, proti Londýňanům mu to však tradičně vůbec nejde. Prosadil se akorát dvakrát proti Tottenhamu, který sice sídlí na severu Londýna, ovšem Arsenal to zkrátka pořád není. Proti němu dosud 27letý forvard nastoupil dvakrát loni (s WHU ani jednou, letos se oba týmy také potkávají prvně) - a v prvním případě dokonce na place vydržel pouhý poločas.

Kromě toho rovněž klubová konfrontace nevyznívá pro Dembu dvakrát příznivě - Gunners třeba o tomto datu Straky přemohli již v letech 1984 a 2004. A takový výsledek se předpovídá i dnes. Arsenal se totiž po týdnech strastí, zdá se, poněkud srovnal a prosincové skóre mu kazí akorát senzační domácí výbuch se Swansea. Jinak tu jsou povinné výhry nad WBA, Readingem a Wiganem; potenciální skalp West Hamu byl Kanonýrům upřen stávkujícími dopraváky. O to více odpočinku se ale Wengerově skvadře dostalo, což lze uprostřed takto náročného období jedině kvitovat.

Tím spíš před soubojem s Newcastlem, který se sice na Old Trafford blýskl velmi solidním výkonem, avšak v součtu z Divadla snů neodvezl ani bod, takže od sestupové propasti zůstává vzdálen na rozdíl neuspokojivých pěti bodů. Minulých devět kol mimochodem Newcastlu nepřineslo žádnou remízu a hned sedm porážek.

To mimo jiné i kvůli nepříjemně bobtnající marodce, která stále dusí takové opory jako oba Taylory, Ben Arfu či Cabayeho. K nim se navíc po Boxing Day přidali Anita s Jonásem, takže především střed pole vyjde zpod Pardewových rukou mimořádně poslepován.

Na druhé straně barikády jsou rovněž proslulí tradičně nabitou listinou nedostupných hráčů, ta však zrovna kolem Vánoc celkem prořídla. Rosický s Giroudem už vyleželi lehké nachlazení, takže zbývají už jen Santos s Diabym - oba tito borci se však alespoň příští týden vracejí do tréninkového cyklu, když nic jiného.