Premier League - preview 20. kola

Pokud měla Chelsea při své třináctizápasové vítězné sérii s někým problém, byl to Tottenham. A právě Spurs symbolicky stojí v cestě k tomu, aby Conteho revolučně hrající tým překonal jednosezónní rekord Arsenalu a dorovnal jeho absolutní maximum. Středeční dohrávka skýtá emocemi i kvalitou nabitý šlágr, který výrazně napoví o ambicích obou týmů. Chelsea v případě úspěchu uteče na čele už o osm bodů, Kohouti pak po vítězství mohou poskočit na třetí příčku před Arsenal a Man City.

Zmínil jsem se v prvním odstavci o emocích a jistě každému v tomto ohledu vytane na mysl jeden z mnoha nezapomenutelných vzájemných soubojů - totiž ten z května nyní již loňského roku 2016. Chelsea dokázala i zásluhou fantastického gólu Edena Hazarda smazat dvougólové vedení Spurs, kteří vedle poslední naděje na zisk titulu ztratili i vládu nad vlastní agresivitou.

Není to však jediný duel, na který bychom neměli zapomenout. Před dvěma lety na White Hart Lane přijela tehdy skálopevná obrana Mourinhovy Chelsea a šokujícím způsobem inkasovala od Tottenhamu hned pět branek. Tohle vítězství bylo také jediné z posledních patnácti vzájemných střetnutí, kdy se po závěrečném hvizdu mohli Spurs radovat (7 proher, 7 remíz).

Teď je ale na severu Londýna veselo. Po rozpačitém podzimu se Tottenham rozjel k výtečným výkonům a především v ofenzivě mu to funguje jedna báseň. Vyhrál už čtyřikrát v řadě a v případě pátého triumfu se dostane na třetí místo Premier League. Během těchto klání navíc Kohouti nasázeli 13 gólů - největší porci obstarali Dele Alli (5) a Harry Kane (3). A právě na jejich příspěvek bude Mauricio Pochettino spoléhat.

Chelsea je totiž jediným týmem, který v letošní sezóně inkasoval méně gólů než Tottenham. Právě neprostupná obrana je základním stavebním kamenem zdánlivě nekonečné série třinácti výher. Čisté konto v průběhu tohoto období udržel Thibaut Courtois hned desetkrát.

I na čtrnáctý pokus by se před něj měla postavit na vlas stejná defenzivní trojka/pětka, Antonio Conte má dilema jen v záloze. O místo vedle Kantého se popere Matić s Fábregasem, zatímco dvougólového Williana z utkání proti Stoke nejspíš vyšoupne výborně hrající Pedro vracející se po karetním trestu. Zranění zůstávají Terry a Mikel.

Pochettino se pravděpodobně pokusí na Conteho vyzrát taktéž se třemi stopery. Pokud ne, Diera by ze sestavy mohl odsunout Son nebo Sissoko. Walker s Vertonghenem se každopádně po suspendaci hlásí o slovo; mimo hru zůstává pouze Lamela.

Nabitý program anglické Premier League pokračuje i v úterý třemi večerními zápasy dvacátého kola, přičemž jedním z nich je střetnutí Bournemouthu s londýnským Arsenalem. Zatímco první jmenovaní odehráli minulé kolo na Silvestra, Kanonýři měli na regeneraci mezi zápasy ještě o den méně. Na obou stranách tak lze očekávat změny v základní sestavě.

Dobrou zprávou pro domácí je setrvání Benika Afobeho v klubu i během zimních měsíců. Mladý útočník Cherries, jehož pro velký fotbal vychovali právě v Arsenalu, se sice v březnu loňského roku odhodlal přejít z anglické jednadvacítky k reprezentování Demokratické republiky Kongo, avšak očekávaného debutu na blížícím se Africkém poháru národů se na poslední chvíli zřekl. Místo toho chce Afobe posílit svou pozici na klubové úrovni.

"Během posledních pár měsíců jsem se bavil se svou rodinou a přemýšlel, co bude nejlepší pro můj vývoj," odhaluje Afobe. "Chovám ke všem v Demokratické republice Kongo značný respekt, k reprezentačnímu týmu, spoluhráčům i fanouškům. Všem na tomto turnaji ohromně záleží, ale vzhledem k mému vývoji a tomu, kde se má kariéra právě nachází, se nyní snažím především prosadit během své první celé sezony v Premier League. Chci se jen a jen zlepšovat. Kdybych teď odjel na šest nebo sedm týdnů, mohlo by to sezonu značně poznamenat, jak pro mě osobně, tak i pro tým."

Třiadvacetiletý forvard, jehož Bournemouth koupil loni v lednu za tehdy rekordních deset milionů liber, tak může v úterý nastoupit a navázat na gól z minulého kola proti Swansea. To záložník Jack Wilshere naopak o střetnutí s Arsenalem přijde, neboť ligová pravidla neumožňují hráčům na hostování nastoupit proti svému mateřskému klubu. Na rozdíl od Afobeho se z účasti na africkém šampionátu nevyvlékl Max Gradel, jenž reprezentuje Pobřeží Slonoviny.

Na straně hostí visí stále otazník nad stavem Mesuta Özila, jehož z nedělního zápasu s Crystal Palace vyřadila nemoc, a také Thea Walcotta, který stále laboruje s poraněným lýtkovým svalem. Návratu do základní sestavy by se naopak mohli dočkat uzdravení Alex Oxlade-Chamberlain či stoper Shkodran Mustafi a oproti předešlému kolu manažer Arsene Wenger pravděpodobně postaví do základní sestavy i záložníky Aarona Ramseyho či Francise Coquelina.

Se Swansea to začíná vypadat opravdu zle nedobře - 12 získaných bodů po polovině soutěže představuje sestupovou fazónu jako hrom. Crystal Palace na tom není v tabulce o tolik lépe - konkrétně jen o čtyři body - a proto bude úterní střetnutí pro oba celky mimořádně důležité.

Pro Sama Allardyce navíc půjde na lavičce Crystal Palace o domácí premiéru. Doposud si ze dvou venkovních duelů na konto připsal jednu remízu na půdě Watfordu a dle očekávání také prohru na půdě Arsenalu. Tento bývalý lodivod anglické reprezentace každopádně musí formu Crystal Palace zásadním způsobem zlepšit - ten totiž z posledních 13 ligových duelů vyhrál jediný, krom toho si ještě připsal tři remízy, ovšem zbytek představovaly samé porážky.

Swansea včera představila v této sezóně již svého třetího stálého manažera - poté, co sezónu načal Francesco Guidolin, načež žezlo v říjnu převzal Bob Bradley, má tentokrát spasitelem Labutí být Paul Clement. Čeká ho mimořádně těžká práce, za zmínku však stojí, že forma Swansea z posledních 13 zápasů v lize je víceméně porovnatelná s tou Crystalu Palace - celek z Walesu totiž dvakrát zvítězil, dvakrát uhrál alespoň remízu, ovšem ze zbylých střetnutí si neodnesl žádný bodový zisk.

Když se tyto týmy utkaly naposledy, byla z toho opravdu bláznivá přestřelka - londýnský tým tehdy ještě na začátku nastavení vedl o gól, o pár minut později už bylo vše jinak a z výhry 5:4 se nakonec radovala Swansea. Bylo by ovšem trochu pošetilé předpokládat, že by se něco podobného mělo opakovat i tentokrát.

Sam Allardyce může opět využít služeb Damiena Delanyho, který si již odpykal disciplinární trest. Wilfried Zaha ještě do utkání zasáhne, ovšem bezprostředně po něm si odjíždí plnit své reprezentační povinnosti.

U hostů visí otazník nad startem Wayna Routledge a Fernanda Llorenteho. Vyloučena je pak účast Jeffersona Montera.

První výhru po pěti zápasech si na své konto bude chtít připsat Stoke City. K tomu bude muset porazit svěřence Waltera Mazzarriho, kteří momentálně procházejí drobnější krizí.

Mark Hughes nemůže být s výkony svých oveček v poslední době spokojený - Hrnčíři sice měli těžký los, však v poslední době čelili pětici Arsenal, Chelsea, Liverpool, Leicester a Southampton - nicméně především defenzivní stránka věci zůstala hluboko pod požadovaným standardem. 11 inkasovaných branek v utkáních s Chelsea, Arsenalem a Liverpoolem rozhodně není bilance, kterou by hráči svého lodivoda jakkoliv oslnili.

To Watford prožil doslova hrůzostrašný start do nového roku, když naprosto jednoznačně podlehl Tottenhamu poté, co už v průběhu úvodních pětatyřiceti minut inkasoval tři branky. Celkově si v prosinci prošel slabším obdobím, čemuž odpovídá i forma z posledních 5 zápasů, ze kterých Hornets vytěžili jednu výhru, jednu remízu a hned tři prohry.

Velké potíže má poslední dobou Watford hlavně na cestách - v posledních 4 venkovních ligových duelech inkasoval 12 branek, což dává hrozivý průměr tři branky na utkání. Zrovna na půdě Stoke se ale Sršňům daří, jelikož tam v lize ještě nepoznali pachuť porážky.

Domácí ligová bilance Stoke však momentálně také není k zahození - z posledních 7 zápasů na Britannia Stadium prohráli jen jediný, jinak si připsali tři remízy a tři výhry.

Mark Hughes již může do sestavy zařadit Marka Arnautoviče, který si odpykal trest za vyloučení. Naopak K dispozici nebude Bony Wilfried a Jonathan Walters. To Watfordu se vrací Miguel Britos, na listinu zraněných ale zase přibyli Zuniga s Amrabatem.

Předehrávku dvacátého kola anglické Premier League obstarají celky Middlesbrough a Leicesteru City. Půjde tedy o souboj patnáctého týmu se šestnáctým - a zatímco u domácích se s umístěním v dolních patrech před startem sezóny počítalo, Leicester by si měl jako úřadující šampión vést přece jenom lépe.

20 získaných bodů z 19 střetnutí představuje vyrovnání loňského počinu Chelsea, která předvedla ten vůbec nejhorší pokus o obhajobu ligového primátu v historii Premier League Zdá se, že svěřenci Claudia Ranieriho letos londýnský klub ještě překonají.

Úřadující šampión si každopádně v posledním duelu s West Hamem konečně spravil chuť a po sérii tří utkání bez vítězství naplno bodoval.

To nováček soutěže v sobotu sahal po senzační výhře na Old Trafford, kde navzdory zběsilému tlaku Rudých ďáblů ještě pět minut před koncem držel jednobrankové vedení. Po brankách Martiala a Pogby však nezískal ani bod a připsal si tak na konto čtvrtou prohru z posledních 5 ligových duelů.

Statistiky každopádně favorizují Leicester - ten je neporažen již ve 13 vzájemných duelech, poslední prohra se datuje až do roku 2002. Od té doby obhájci titulu šestkrát zvítězili a sedmkrát remizovali.

Pokud by však domácí svého soka přehráli, připsali by si na své konto dvě po sobě jdoucí domácí ligové výhry poprvé od startu do ročníku 2008/09.

Aitor Karanka již může do sestavy zařadit Antonia Barragana, který si v sobotu odpykal jednozápasový disciplinární trest. Leicester pak stále nemůže počítat se službami Jamieho Vardyho, který si odpyká poslední z třizápasového distancu za vyloučení. Islam Slimani a Ryiad Mahrez odehrají své poslední utkání před odjezdem na Africký pohár národů.

První, listopadová konfrontace s bývalým zaměstnavatelem pro Ronalda Koemana vůbec nedopadla dle jeho představ - při návratu na St. Mary’s jeho Everton nevstřelil ani gól a prohrál 0:1. Taky tentokrát na tom jsou Toffees před vzájemným duelem lépe, i když už jen pouze o tři body...

Na předzápasové konferenci Ronald Koeman ono listopadové střetnutí na jihu Anglie popsal jako "možná jeden z nejhorších týmových výkonů v sezoně". Everton tehdy prohrával již od první minuty a nikdy úplně nevypadal, že by se měl do zápasu zase vrátit. Mizerný byl Everton tak na úplný závěr kalendářního roku, tehdy však Barkley alespoň v poslední pětiminutovce vyrovnával na 2:2.

Remízu s Hullem nicméně Toffees rozhodně nemůžou a nebudou považovat za uspokojivý výsledek, takže se teď bez debat musí revanšovat vlastnímu publiku - a to nejen za Hull, ale i za poslední vystoupení na Goodison Parku, kdy modří v derby s Liverpoolem utrpěli první domácí porážku ve 12 ligových utkáních. Dvakrát po sobě před vlastním publikem nepadli od měsíce března.

Možná v ještě svízelnější situaci se ocitá Southampton, který pro změnu čelí možnosti třetí ligové porážky v řadě - zde by se jednalo o premiéru od prosince 2014, což je rovněž dlouhá doba. Saints kupodivu závěrem roku vůbec nešlo k duhu prostředí St. Mary’s, kde prohráli se souhrnným skóre 2:6, a tak jihoanglický mančaft možná vítá dlouhý výjezd na sever, naposledy přeci venku uspěl s Bournemouthem.

Co se situace na marodce týče, Ronald Koeman se nemusí potýkat s žádnými příjemnými i nepříjemnými novinkami, pouze ví, že dál nemůže počítat s brankářem Stekelenburgem. To Soton bude postrádat klíčového stopera van Dijka, který je v trestu, a bude zastoupen naopak vracejícím se Josém Fontem. Svůj vlastní ban si potom odseděl Nathan Redmond a svěží už by měl být posledně odpočívající Ryan Bertrand.

Z letošní sezony anglické Premier League je nyní odehrána přesně polovina všech zápasů a pohled na tabulku svědčí o tom, jak nevyzpytatelné je umění tipování. Vždyť koho by před startem tohoto ročníku napadlo, že oba ambiciózní kluby z Manchesteru budou před startem dvacátého kola ztrácet dvouciferný počet bodů na čelo a ani pro jeden z nich se nenajde místo mezi nejlepší čtveřicí? O kousek lépe je na tom stále Manchester City, který na svého městského rivala drží tříbodový náskok a hodlá jej přinejmenším uhájit v domácím zápase proti Burnley.

Citizens mají po posledním kole rozhodně co napravovat. Cíl manažera Pepa Guardioly ukořistit ligový titul nabral totiž na Silvestra další povážlivou trhlinu v podobě prohry s Liverpoolem 1:0, po níž už zeje mezi Manchesterem a vedoucí Chelsea masivní desetibodová propast. "Když vyhrajete dvanáct nebo třináct zápasů za sebou, není lehké ztratit body," upozorňuje Guardiola na fantastickou formu londýnského celku. "Mezera mezi námi je nyní obrovská a také plně zasloužená."

"Zítra začínáme s odvetami," pokračoval španělský kouč Manchesteru. "Respektujeme ostatní kluby, ale musíme se především soustředit sami na sebe, myslet jen na nejbližší zápas a pokusit se udělat vše potřebné, abychom vítězili."

Co se druhé poloviny ligového pořadí týče, řadí se Burnley k největším překvapením letošního ročníku. Ligový nováček byl jedním z horkých kandidátů na sestup, avšak momentální jedenácté místo a luxusní devítibodový náskok na osmnáctý Sunderland svědčí o něčem úplně jiném. Předloni sice svěřenci Seana Dychea dokázali na Etihad Stadium nečekaně bodovat, přestože již prohrávali o dvě branky, avšak letos slaví úspěch výhradně na domácí půdě, zatímco venku uhráli se skóre 2:18 pouhopouhý jeden bod - paradoxně na Old Trafford.

"Mezi nimi a námi zeje obrovská propast, ale i to je krása fotbalu," poznamenává manažer Clarets. "Jsme tady, abychom takovýmto výzvám čelili a většinou se nám to daří se ctí. Jestli se nám podaří bodovat, bude to fantazie, a jestli ne, nikdo ani nemrkne. Půjde o jeden ze zápasů, do kterých můžeme vstoupit zcela uvolnění."

"Před dvěma lety měl náš výkon tu správnou mentalitu," vrací se Dyche ke zmíněné remíze 2:2. "V prvním poločase byl soupeř neuvěřitelně silný, ale my zase zahráli výborně po změně stran a postarali se o řádku roztrhaných tiketů."

Jak správně řekl Jürgen Klopp, Liverpool opravdu musí Chelsea výrazně otravovat. Jen výtečná forma Reds zapříčinila to, že tým Antonia Conteho vede i přes neuvěřitelnou sérii 13 výher "jen" o šest bodů. V klíčovém souboji s Manchesterem City na Silvestra těsně vyhráli a ujali se role hlavního stíhače. Naopak Sunderland je na spadnutí a domácí výhru potřebuje jako sůl.

Těžko pochopitelný program Premier League způsobil, že vzájemné utkání se Sunderlandem odehraje Liverpool méně než 48 hodin po zmíněné šlágru. Místo fyzických sil tak druhý tým tabulky bude spoléhat na bojovnost a silného ducha, který je pro Reds pod vedením Jürgena Kloppa tak typický.

Liverpoolu se navíc parádně daří. Není to jen Chelsea, kdo natahuje vítězné šňůry, celek od řeky Mersey uspěl už čtyřikrát v řadě a vyhlíží pátý triumf. Jenže Sunderland výrazně tlačí bota a všichni víme, jak se anglické celky v nouzi dokážou vzepnout.

Hlavně na domácí půdě to jde Black Cats k duhu. Z posledních čtyř zápasů před vlastními fanoušky prohráli jenom s již zmíněnou Chelsea, naopak Hull, Leicester a Watford porazili. V nastoleném trendu musí rozhodně pokračovat, protože venku jim to příliš nešlape - ze všech deseti utkání tam uhráli pouhopouhé čtyři body.

Konkrétně poslední zápas na půdě Burnley byl přímo úděsný. Otřesná hra obrany v čele s liknavým Djilobodjim dovolila nováčkovi soutěže hned čtyřikrát skórovat, zatímco v dresu Sunderlandu se prosadil pouze legendární Jermain Defoe. Ten se ostatně prosadil i loni v únoru, když Mackems urvali bod z Anfield Road za remízu 2:2. Poslední tři domácí utkání ale shodně prohráli.

Dnešní zápas se možná nebude týkat bývalého hráče Sunderlandu Jordana Hendersona, který si přivodil drobné zranění paty. Do hry by se však mohl vrátit Divock Origi. Je otázkou, jak oba manažeři protočí sestavy, David Moyes musí taktéž počítat s tím, že teprve předevčírem jeho muži dohráli poslední klání. Proti Liverpoolu patrně nenastoupí Victor Anichebe a Lamine Koné, zatíco nad Jasonem Denayerem visí otazník.

West Bromwich pod vedením Tonyho Pulise i nadále vzkvétá. Na kritiku herního projevu celek z Birminghamu v sobotu odpověděl další výhrou, kterou si připsal na půdě Southamptonu a poskočil na osmou příčku tabulky.

To hosté z Hullu se i nadále trápí. Velmi dobrý výkon z posledního zápasu s Evertonem nakonec přišel relativně vniveč poté, si svěřenci Mika Phealana po dvou zbytečných chybách připsali jen nic neřešící remízu 2:2. Na výhru tak čekají už dlouhých 8 zápasů, přičemž současný zisk 13 bodů z 19 ligových klání představuje jasně sestupovou bilanci - pokud by Tigers tuto bilanci zopakovali i v druhé části ročníku, o jejich pádu do druhé nejvyšší soutěže by nebylo nejmenších pochyb.

West Bromu se však v tomto souboji příliš nedaří - v Premier League vyhrál ze sedmi duelů jen jedinkrát, krom toho si pak připsal čtyři remízy a dvakrát jeho hráči odešli se sklopenými hlavami. A že vzájemné zápasy nejsou stvořeny pro milovníky ofenzivního fotbalu zase dokládá tato statistika - v čtyřech vzájemných zápasech bylo k vidění pouhých 5 branek.

Sluší se ještě zmínit, že pro domácí půjde o jubilejní čtyřsté utkání v rámci Premier League. Tigers jistě budou snažit oslavu těchto kulatin překazit, k tomu však budou muset vstřelit branku, což se jim na cizích hřištích nepovedlo od října.

Domácí budou i nadále postrádat Saida Berahina, který usilovně pracuje na získání patřičné fyzické kondice. Otazník pak visí nad startem Salomona Rondóna - toho sice netrápí žádné zdravotní potíže, ale Tony Pulis se na tiskové konferenci zmínil o tom, že možná opět nasadí Robsona-Kanu, který v minulém utkání skóroval.

Hull oproti poslednímu střetnutí nehlásí žádné nové marody, poslední duel před odjezdem na Africký pohár národů každopádně odehraje dvojice Mbokani a Elmohamady.

Když West Ham naposled hostil Manchester United na domácí půdě, byl to zároveň úplně poslední zápas na stařičkém, ale především milovaném Boleyn Ground. Kladiváři tehdy v květnu porazili svěřence Louise van Gaala 3:2 po heroickém obratu v závěrečné čtvrthodině. Na Olympijském stadionu se ale trápí a navázat na úspěch z minulé sezóny bude velmi těžké.

"Přesunem vždy něco ztrácíte, protože udělat z Olympijského stadionu pevnost je nemožné." Slaven Bilić netušil, jak pravdivý výrok před osmi měsíci pronesl. Pryč jsou doby, kdy byl stadion West Hamu pevnost - fotbalisté přišli o bezprostřední kontakt s fanoušky a projevuje se to především v ofenzivě.

Jistě, čtyři vítězství z devíti zápasů, to ještě není zas až taková tragédie. Zajímavější už ale je, že všechny tyto výhry provázel tentýž výsledek - 1:0. Alarmující je ale skutečnost, že West Ham se na úplně každý triumf až nezdravě nadřel. Či se k němu spíš protrápil. Dvakrát gól v závěru, poslední dva slepené úspěchy doprovodili Kladiváři otřesným výkonem a gólu po pokutovém kopu.

José Mourinho se naopak konečně tetelí blahem. Pověstná smůla Manchesteru United je fuč, Red Devils naopak začínají vyhrávat zápasy ve stylu Sira Alexe Fergusona. Góly v posledních minutách byly doménou čerstvě pětasedmdesátiletého taktika. Na Silvestra odehráli dobrý zápas, ale na obrat proti Middlesbrough se zmohli až pět minut před koncem.

Vyhráli už pětkrát za sebou a velmi, velmi rychle se blíží ke špičce tabulky. Na čtvrtý Tottenham ztrácí United jenom čtyři body, naopak pod šestou pozicí je zdánlivě nedostižný devítibodový příkop. Vděčí za to především ve skvělé formě hrající dvojici Zlatan Ibrahimović - Paul Pogba, který má prsty téměř ve všech gólech.

Co se zraněných týče, West Ham se bude muset dost možná obejít bez kapitána Marka Nobla, mimo hru jsou Arbeloa, Masuaku, Sakho a Töre. Manchester United přišel o Erica Baillyho, účastníka afrického poháru národů. Naopak po zranění a nemoci nejspíš budou moci hrát Rooney a Carrick.