Premier League - preview 21. kola

V jednom z nedávných rozhovorů Paul Lambert přiznal, že v křesle manažera Aston Villy žije v neustálé nejistotě ohledně budoucnosti. A zrovna nadcházející zápas není z těch, které by jej měly naplňovat optimismem. Ačkoliv to samé se říkalo také před úvodním kolem a všichni si zřejmě moc dobře pamatujeme, jak to tenkrát dopadlo...

...pro ty, kterým paměť tolik neslouží, připomenu, že tehdy birminghamští na Emirates Stadium šokovali výhrou 3:1 a připravili tak Arsenalu nadlouho jedinou ligovou porážku. Na tomhle skvělém výsledku se potom Villans stavět spíše nedařilo, než dařilo, však na Nový rok triumfem na Sunderlandu utínala dlouhou pětizápasovou šňůru bez tříbodového úspěchu.

Že se za tu dobu stihli třikrát představit před domácím publikem; a že jsem výše jmenoval zrovna venkovní skalpy...to vskutku není nic náhodného. Aston Villa je totiž opravdu jedním z mála klubů, které jsou na cestách mnohem úspěšnější než v teple domova. Mimo Birmingham posbírala 15 bodů a seděla by uvnitř elitní osmičky, zatímco pokud bychom brali v úvahu pouze její vystoupení před vlastními diváky, nekompromisně by sestupovala s nejimpotentnější ofenzivní vozbou.

Ani onen chabý výkaz útočné složky Lambertova mužstva není náhodný. Fotbal Villans většinu času nepůsobí pospolitě a už vůbec kompletně postrádá kreativního ducha. Ofenzivní trojzubec navíc v jednom kuse stíhají zranění, pročež spolu Weimann, Benteke a Agbonlahor dosud odehráli sotva pár duelů.

Nyní by se ale opět mohli potkat na trávníku; Agbonlahor (stejně jako brankář Guzan) překonal menší neduh a definitivně zdráv je rovněž spící belgický snajpr. Z trestu se potom vrací Ciaran Clark a s otazníkem je třeba zvažovat starty dalších zadáků, Vlaara s Bakerem.

Arsenal na rozdíl od Villy, která vstřebává ošklivé pohárové vypadnutí se Sheffieldem United, prožil čistě vydařený vstup do nového kalendářního roku. V lize zase třikrát po sobě neztratil, dvakrát v řadě ani neinkasoval a vrchem nedávno přidal povzbudivý skalp úhlavního rivala z White Hart Lane v rámci FA Cupu. Jediné, co pro Arsenal rok 2014 poněkud kalí, je těžké zranění Thea Walcotta, jenž pravděpodobně přijde také o mistrovství světa.

Přesto Gunners na Villa Park, kde nekapitulovali už 15 let, vyrážejí naplněni optimismem. A to i z toho důvodu, že se jim s výjimkou Walcotta marodka spíš vyprazdňuje. Po dlouhé pauze by se zpět na lavičce mohl objevit Oxlade-Chamberlain a v pořádku je rovněž Giroud. Jistou šanci má dále stoper Vermaelen, který už ale stejně dál nemusí zaskakovat za Koscielného.

Yaya Touré je pro nedělní zápas fit a svou dobrou náladu po získání třetího titulu pro nejlepšího hráče Afriky bude chtít ještě zlepšit proti oblíbenému soupeři. Straky se po nevydařeném vstupu do nového roku pokusí vyzrát na Citizens poprvé od roku 2005.

Za čtrnáct předešlých setkání ukradly pouhé dva body, v posledních osmi dokonce žádný. Až listopadové střetnutí v Ligovém poháru končilo po devadesáti minutách nerozhodně, po dvou gólech v prodloužení se však opět radovali hosté. Poslední úspěch Newcastlu tak pamatuje útok Owen - Shearer.

Manchester City navíc svého soka nešetří pouze bodově, od sezóny 2007/2008 skóruje v průměru téměř třikrát za zápas. V nejbližší historii na tom má lví podíl Yaya Touré, jenž se za minulá čtyři ligová klání trefil hned pětkrát. Letos je navíc s deseti góly druhým nejlepším střelcem klubu v Premier League.

Newcastle sice nasbíral po dvaceti kolech stejný počet bodů jako v předminulé sezóně, kdy se nakonec umístil na skvělém pátém místě, v současné fázi si ale píská falešně. Po třech trefách na hřišti Crystal Palace a nastřílením "bůra" Stoke City se neprosadil ani jednou proti Arsenalu a West Bromwichi a zůstal bez bodu. Vše dovršil parádní debut Ole Gunnara Solskjaera, když jeho Cardiff zareagoval dvěma zásahy na gól Papisse Cissého z 62. minuty.

Nejlepší manažer měsíce prosince, Manuel Pellegrini, baví nejen své fanoušky ofenzivní hrou, která činí jeho tým daleko nejvíce produktivním v lize. Kromě zářijové remízy se Stoke City a listopadovém výbuchu v Sunderlandu se vždy nějaký ten gól z dílny jeho svěřenců urodil. Po překvapivé ztrátě vedení nad Blackburnem v FA Cupu navíc zavřel pusy zlým jazykům kanonádou šesti zásahů proti West Hamu. Když připočteme devět zápasů bez prohry, z nichž osm skončilo plným ziskem, těžko budeme hledat esa v rukou jeho soupeře.

A na stole absentérů jsou karty domácích ještě horší. Zraněný Coloccini a potrestaný Debuchy budou obraně chybět, pravděpodobný návrat brankáře Krula a záložníka Cabayeho je lepší zprávou. Hostům bude stále chybět Rodwell i Jovetić, kanonýr Agüero si zřejmě ještě týden nezahraje, naopak kromě Tourého už je k dispozici Jesus Navas a Micah Richards.

Před Liverpoolem leží hozená rukavice, jeho přímí konkurenti v čele tabulky nezaváhali a případný neúspěch by znamenal propad na šestou příčku. Stoke zase bude chtít využít své pevnosti a pokusí se navýšit své čtyři body náskoku od sestupu.

Ač se Reds daří na půdě Potters v pohárových bojích, za posledních pět ligových tu sebral pouhé dva body. Letos v dubnu by se tak čekání na plný zisk mohlo prodloužit na třicet let. Domácí by se určitě nezlobili za obdobný úvod, jako tomu bylo v předešlé sezóně, kdy sice otevíral skóre ve druhé minutě Gerrard, už ve dvanácté však vedli. Pomoci by k tomu mohla trojice Charlie Adam, Peter Crouch a Jermaine Pennant, která si zahrála i v dresu svého soupeře, nebo Kenwyne Jones a Jonathan Walters, jež se v barvách Stoke City shodně trefili třikrát do sítě Liverpoolu.

Ten si však nesmí dovolit zaváhat, jinak by se mohl na první příčku dívat ze šesté s odstupem devíti bodů. Mnohé se samozřejmě očekává od Luise Suáreze, který ovšem pouhých pět z dvaceti zásahů slavil mimo Anfield. Při těžkých výjezdech do Manchesteru a Arsenalu navíc nezískali Reds žádný bod, před vysokým vítězstvím na Tottenhamu zase stihli prohrát na hřišti Hullu a remizovat v derby s Evertonem. Neděle tak může napovědět, jestli vůbec mají na boj o titul.

Potters přitom doma válí, jen díky takovým představením neuzavírají tabulku. Hořkost porážky zatím ochutnali diváci na Britannia Stadium v šestém kole proti Norwichi, naopak tu udrželi na uzdě nejlepší útok ligy (Manchester City) a přestříleli Chelsea. Na Nový rok tu zase až v nastaveném času z penalty srovnával druhý liverpoolský celek, Everton. Baines tehdy připravil o vítězný gól Oussamu Assaidiho, jenž se tentokrát na hřišti neukáže kvůli klauzili ve smlouvě o hostování právě z Liverpoolu.

Po operaci kolena pravděpodobně nenastoupí ani obránce Robert Huth, do brány se po zranění Sörensena a stále nevyléčeného Begoviće postaví Jack Butland. Zatímco na druhé straně by se mohl objevit Sturridge i Sakho, zranění z pohárového utkání s Oldhamem odnesl měsíční pauzou Daniel Agger.

Dlouhá přestávka způsobená pauzou pro FA Cup zastihla Premier League. Vrací se však v plné polní a hned se sedmi zápasy vždy nabitého sobotního programu. Otevře jej střetnutí Hullu City s Chelsea, která se až do nedělního odpoledne může dostat do čela tabulky.

Kdo viděl utkání úvodního kola mezi Chelsea a Hullem, nemůže být pozicemi obou jeho aktérů překvapen. Blues v prvním ligovém zápase pod José Mourinhem soupeře v první půli naprosto přejeli a ukázali tak svoji sílu. Naproti tomu druhá půle nabídla pohled na Tigers, kteří najednou soupeři bez potíží stačili a předvedli, že zatnout drápy se nebojí do kteréhokoli soupeře.

Proto nyní sídlí na pohodlné desáté příčce a na sestupové vody shlíží s šestibodovým náskokem a oproti posledním celkům s luxusním skóre. Proto nyní může jít do zápasu s Chelsea s čistou hlavou a směle se na domácí půdě porvat s favoritem o body.

Psychickou fazonu na to jistě má, když minulý týden snadno přešel přes druholigový Middlesbrough díky vítězství 2:0. Předchozí domácí zápas zvládl také na jedničku s hvězdičkou, když zoufalému Fulhamu nasázeli rovného kanára. Mezi oba zápasy se vklínila jen porážka na hřišti Liverpoolu.

Ještě lepší formu má nicméně londýnská Chelsea. José Mourinho konečně vrátil Blues do solidní formy, v lize pětkrát za sebou neprohrál a třikrát z toho udržel čisté konto. Navíc si lehce poradil i s postupem do čtvrtého kola FA Cupu, kde na Stoke City narazí díky vítězství 2:0 na půdě Derby County.

S Hullem mockrát ve své historii nehrála, není proto divu, že mu podlehla jen čtyřikrát - naposledy pak v říjnu roku 1988. Od té doby se spolu utkali šestkrát a hned pětkrát to bylo v novodobé éře Premier League a z nich Chelsea vyhrála třikrát. Naposledy v Hullu ovšem body putovali stejným dílem do obou táborů po remíze 1:1.

O něco podobného se Tigers pokusí i dnes. Manažer Steve Bruce pevně věří, že bude mít k dispozici všech devět hráčů, které trápil nemilý a zlomyslný bacil. S jistotou však na trávníku neuvidíme Paula McShana, který stráví na marodce měsíc kvůli zraněnému kotníku. Nezahraje si ani Robbie Brady.

Chelsea stále schází dvojice důležitých hráčů. Franka Lamparda trápí svalové zranění, Branislav Ivanović pak nemůže hrát kvůli bolavému kolenu. Nahradí je tak Mikel s Colem. Jediný menší otazník v sestavě Blues je na hrotu útoku, kde se o místo pravidelně rvou Fernando Torres a Samuel Eto’o. V případě účasti španělského forvarda půjde o jeho jubilejní dvoustý duel v Premier League.

Delší okno v ligovém programu krátce po Novém roce, zaplněné pohárovými zápasy, má pro West Ham jeden velmi příjemný důsledek: "jarní" část sezony načne již s Andym Carrollem v sestavě (přinejhorším na lavičce). Jinak ale Sam Allardyce prožívá s přehledem nejhorší období na lavičce Kladivářů...

Z pohledu Cardiffu to byla parádní pohárová vystýlka, však si při debutu Oleho Gunnara Solskjaera ihned na půdě Newcastlu došel pro lehce senzační postup do dalšího FA Cupu. To West Ham si během pohárového programu utrhl řádnou ostudu; dvakrát. Nejprve tu větší v rámci Anglického poháru, když v béčkovém uskupení vybouchl na půdě Nottinghamu (0:5); posléze již v plné síle v semifinále Capital One Cupu na hřišti Etihad Stadium. Tam sice Hammers čeká ještě domácí odveta, přesto se nedá počítat s tím, že by se Hammers povedlo brutální šestigólové manko umazat.

Sam Allardyce mimoto nedokázal zvítězit ani v předešlých čtyřech ligových kolech, a tak není divu, že je momentálně tím nejohroženějším manažerem v soutěži. Dvojice majitelů Gold-Sullivan už dokonce musela sepsat otevřený dopis fanouškům na veřejnou podporu zkušeného harcovníka mezi prvoligovými lodivody.

Naopak Ole Gunnar Solskjaer pochopitelně začíná s kompletní důvěrou majitele Vincenta Tana; ačkoliv zřejmě ani to nelze s přihlédnutím ke kontroverznímu profilu Malajce tvrdit se stoprocentní jistotou. Bývalý norský útočník již každopádně začal úřadovat; vedle vyřazení Newcatle si k ruce přivedl dalšího borce se zkušenostmi z Manchesteru United a svého krajana i bývalého svěřence z Molde, záložníka Eikrema, a jeho dalším úkolem budou zhruba dvě věci...

Dostat Bluebirds urychleně na větší vzdálenost od sestupového pásma než jen jeden bod a probudit ofenzívu, která je s pouhými 15 vstřelenými brankami tou nejimpotentnější v lize. Útočnou vozbu se tak nyní pokusí oživit jak 23letý Eikrem, tak případně i kapitán Craig Bellamy, jenž by měl být připraven na návrat po dvou měsících marodění s kolenem, respektive kotníkem.

West Hamu se do zápasové nominace natuty vrací obránce James Tomkins, ohledně zmíněného Andyho Carrolla je to však poněkud komplikovanější. Ono osm měsíců není žádná krátká doba a snaha uspíšit útočníkův návrat do ligového kolotoče se již na podzim WHU jednou nepěkně vymstila. Carroll nyní na soutěžní klání čeká od května 2013 a na základě, cituji, "promyšleného" rozhodnutí Sama Allardyce se tedy může i nemusí dočkat již dnes.

Pospolu otevíraly sezonu, teď spolu (skoro)otevírají nový kalendářní rok. A hodně se toho za ten necelý půlrok změnilo, vskutku. Tottenham i Crystal Palace již vedou odlišní manažeři a zatím si ve funkcích nepočínají nikterak špatně. Pokud srpnová výhra Spurs 1:0 po penaltě Soldada tak nějak předznamenala pozdější hořký evergreen; teď už se o něm hovořit rozhodně nedá...

A stejně tak pokud Eagles pod Ianem Hollowayem strávili většinu času prohráváním, pod Tonym Pulisem už je to o něčem jiném. Po popravě holohlavého kormidelníka Crystal Palace triumfoval již čtyřikrát (pokaždé s čistým kontem), přičemž všechny body ztratil ve stejném počtu případů. Tím pádem nyní Londýňané sice nadále zůstávají v sestupovém pásmu, takový 15. Norwich si však udržují na dosah jedné jediné výhry.

Tu by nyní Crystal Palace speciálně rád urval v miniderby o hlavní město, neboť přesně takové výsledky se nikterak výjimečně stávají okamžiky, jež pověstně "nakopávají". Své o tom do jisté míry (a v opačném gardu) vědí také na White Hart Lane, kde po nakopnutí od Liverpoolu (0:5) a vykopnutí jednoho z těch úspěšnějších manažerů novodobé éry neznají hořkost porážky ani něco jako "zápas bez vstřelené branky".

Pokud tedy budeme tendenčně ignorovat nedávné pohárové vyřazení od severolondýnského rivala, které načas dalo zapomenout na ony tři výhry ze čtyř ligových kol pod vedením neokoukaného Tima Sherwooda. Ten se také před výkopem druhého lednového klání bude muset vypořádávat s neřídnoucí marodkou, která nabývá netušených rozměrů. Vrátit se zatím nejsou připraveni Vertonghen, Kaboul, Lamela, Sandro, Sigurdsson, Holtby i Paulinho.

Toho jistě bude chtít využít Tony Pulis, jenž zatím na Selhurst Parku odvádí excelentní práci - pozvedl jak tragickou útočnou složku (CP dosud skórovalo jen 13krát, z toho ale šestkrát v minulých sedmi duelech), tak defenzívu. Také on ale registruje několik menších zranění a očekávaných fyzických testů těsně před výkopem; po absenci v pohárovém klání s WBA by mu každopádně mohl být k dispozici aspoň útočník Jerome.

Poslední Sunderland se proti svým přímým konkurentům v boji o udržení trápí a využít by toho beze zbytku chtěl tápající Fulham, který po návratu Parkera a Berbatova na Nový rok uspěl.

Právě bulharský útočník si v prvním měsíci roku libuje, za posledních devět utkání si v něm připsal shodný počet zásahů. Jeho přesná muška je pro tým životně důležitá, s dvaačtyřiceti inkasovanými góly je neochvějně nejhůře bránící v lize. Teď se postaví proti celku, který se na hřišti soupeře trefuje průměrně jednou za dva zápasy.

Black Cats navíc drží naději záchrany jen díky překvapivým vítězstvím. Kdo je momentálně na deváté a horší příčce, se svěřenci Guse Poyeta neprohrál. I přes otřesnou gólovou potenci mimo svůj stadion však Sunderland drží sérii čtyř ligových výjezdů bez porážky, v nichž třikrát udržel čisté konto a naposledy proti Cardiffu infarktovým závěrem smazal dvoubrankové manko.

Bez větších problémů navíc postoupil do dalších bojů v FA Cupu a ukořistil i úvodní semifinále Ligového poháru proti Rudým ďáblům. To Cottagers čeká opakovaný zápas po remíze v Norwichi, bez diskuze je ovšem podstatnější pouhý dvoubodový náskok nad sestupovými příčkami.

Oba kluby překvapivě spíše hráči opouští, než že by se, alespoň prozatím, schylovalo k posilování před tvrdou bitvou o udržení. Domácím se zatím vrátili pouze hráči z hostování a Clint Dempsey se zrovna vřelého přivítání pochopitelně nedočkal. Hostující obranu pak přišel utužit Marcos Alonso vypůjčený z Fiorentiny, naopak do Itálie zamířil záložník Cabral a přestupové spekulace se hemží kolem Modiba Diakitého, který by tak mohl odejít už po půlročním angažmá.

V dresu Fulhamu se v sobotu zřejmě stále neobjeví zraněný Hangeland, lepší vyhlídky má za to Stekelenburg. Gus Poyet pak nemusí řešit žádné novinky, na marodce zůstává pouze Cuellár a Westwood.

Pět zápasů bez vítězství. Taková je bilance Evertonu proti jednomu z kandidátů na boj o udržení Norwichi. Jestliže však Toffees chtějí vyhlásit návrat do boje o úplnou špičku Kanárky porazit. Po jasné výhře v FA Cupu k tomu mají dobře nakročeno.

Everton přišel o domácí neporazitelnost v roce 2013 jen pět dní před jeho koncem. V Goodison Parku podlehl Sunderlandu 0:1 a kromě obdivuhodné šňůry ztratil i bezprostřední kontakt se špičkou tabulky. Před silvestrem sice ještě udolal Southampton, ale další ztráta na hřišti Stoke City už vystrnadila Toffees z nejlepší čtyřky. Na kýženou pozici, jíž drží sousedé z Liverpoolu ztrácí Martinezova parta jeden bod.

Alespoň v FA Cupu to ale Evertonu dále šlape jako na drátkách. Doma dostali do třetího kola Queen’s Park Rangers a vedoucí celek Championship jasně přehráli. Rozstříleli jej 4:0 a hladce postoupili dál. To Norwich si vstup do poháru zopakuje, doma totiž uhrál s Fulhamem jen remízu a musí tak na odvetu do Craven Cottage.

Bude to již třetí duel s Fulhamem v krátkém časovém úseku, na Boxing Day totiž Whites hostili znovu a tehdy dokonce prohráli. Byl to středobod současné krize Canaries, kteří už pětkrát v řadě nezvítězili. Kromě Fulhamu nestačili doma na Manchester United, jen bod pak uhráli se Swansea, v Sunderlandu a na hřišti Crystal Palace.

Na Everton se chlapíkům v zeleném nicméně náramně daří. Nepodlehli mu už téměř devět let - od prosince 2011 pak vyzvali Toffees pětkrát a ani jednou neprohráli. V Goodison Parku se remizovalo vždy 1:1, Carrow Road pak byla svědkem dvou remíz 2:2 a jednoho triumfu Norwiche.

Případný šestý úspěch v řadě pokusí vybojovat i Leroy Fer, který se po suspendaci vrací do hry. Zpět jsou i Wes Hoolahan i Bradley Johnson. Mimo jsou naopak Michael Turner, Jonny Howson, Alex Tettey, Anthony Pilkington a Elliott Bennett.

Everton má problémy hlavně ve středu obrany. Schází totiž kapitán Phil Jagielka, k němuž navíc přibyl i kolega Sylvain Distin. Stopery tak nyní hrají zkušený Alcaraz a mladík Stones. Otazníky visí nad Rossem Barkley a Leightonem Bainesem - oba klíčoví hráči však patrně k dispozici budou.

Ve čtvrtek uplynuly dva měsíce od chvíle, kdy se Svatí mohli radovat na svém stadionu z vítězství, Baggies pak jediný letošní lup pořídili v šestém kole na Old Trafford. V závěru předešlé sezóny ovšem slavili právě na půdě svého sobotního soupeře.

Nejvýraznější změna během prvních dnů nového roku se u týmu z Midlands odehrála na postu manažera. Po bezmála měsíčním hledání podepsal na rok a půl Pepe Mel, který se v létě ukázal českým fanouškům proti Jablonci na lavičce Betisu. Nepříliš povedený průběh letošní sezóny však dovedl vedení španělského klubu k rozvázání smlouvy, a to přes úspěšné působení ve skupině Evropské ligy. Jeho asistentem se stane Keith Downing, který bude během své dočasně získané pozice hájit neporazitelnost ve čtyřech ligových kláních, neuspěl pouze v domácím představení v FA Cupu.

Svatí se při těžkém vánočním losu propadli na deváté místo, úkol přivézt body z Cardiffu však splnili a drží si tak odstup před druhou polovinou tabulky. Před jarní snahou o napodobení první čáti sezóny byl často propírán odchod horkokrevného Pabla Osvalda, jenž se sotva rozstřílel a na hřišti Newcastlu neudržel nervy na uzdě. Čerstvě uzdravený útočník se tak před pár dny musel smířit s tím, že si následující tři zápasy nezahraje.

Keith Downing sice během krátkého působení v čele trenérské lavičky prodloužil sérii bez výhry na devět kol, zasloužil se o to třemi remízami, aby se mu na poslední ligový pokus konečně podařilo udržet čisté konto a díky proměněné penaltě po faulu na českého útočníka Vydru, slavil vítězství. Zda se reprezentační naděje dostane na trávník častěji je teď pouze a jen na novém manažerovi.

Ten se alespoň pro zítřek nemusí starat o zraněného Billyho Jonese a Gorana Popova. Do tréninku se sice již vrátila dvojice Anichebe - Mulumbu, ani ti se však pravděpodobně v Southamptonu neobjeví na hřišti. V domácím dresu nenastoupí zmiňovaný Osvaldo a Victor Wanyama, Ramirez s Lambertem by měli být fit a velký návrat si fanoušci přejí od Artura Boruce, jenž by se mohl po šesti týdnech od zlomení ruky postavit mezi tři tyče.

"Vaše práce je nyní stát za naším novým manažerem. To je to podstatné." Že budou slova Sira Alexe Fergusona při jmenování Davida Moyese do pozice lodivoda Manchesteru United až tak nadčasová, to čekal nejspíš málokdo. Skotský nástupce legendárního manažera už stačil vypadnou z FA Cupu, do nového roku nastřádat jedenáctibodový odstup od špičky tabulky a vytvořit si tak nelichotivou pozici nejen v očích fanoušků.

Dnes večer bude stát (kromě rozhodčích) proti Swansea City, která už mu letos uštědřila jeden ošklivý kopanec právě ve zmíněné nejstarší klubové soutěži světa. Domácí porážka 1:2 byla druhou na Old Trafford v řadě a už čtvrtá (!) z posledních šesti v Divadle snů. Aby toho nebylo málo, šlo o celkově třetí porážku v řadě... a kdyby United prohráli i počtvrté za sebou, stalo by se tak poprvé od roku 1961.

Manchester United přitom značnou část prosince zvládl úžasným způsobem. Porazil Šachtar Doněck v Lize mistrů, Stoke City v ligovém poháru a navíc se vyřádil i v Premier League, kde na jeho kopačkách skončili Aston Villa, West Ham, Hull City i Norwich. Jenže s rokem 2014 se karta obrátila a Moyesovci doma prohráli s Tottenhamem, pak s již zmíněnou Swansea a nakonec i v Capital One Cupu se Sunderlandem.

Naopak Labutě překvapivým vítězstvím na Old Trafford ukončili sedmizápasovou šňůru bez výhry, během níž se propadli až na třinácté místo tabulky, jen čtyři body nad sestupové pásmo. Naposled v lize doma prohrál se sousedy dnešního soupeře, Manchesterem City, byť jen 2:3. Nálada ve Walesu nicméně vzrůstá a proč překvapení půdy United nezopakovat znovu?

Favoritovi navíc bude chybět klíčový útočník Wayne Rooney, který má problém s tříslem a David Moyes jej pro dřívější uzdravení poslal do teplejších krajů. Menší otazník visí nad Jonnym Evansem, který byl kvůli potížím se zády proti Sunderlandu střídán.

Swansea má však marodů ještě více. Hrát nebude zraněný dlouhán Michu, k němu se přidali křídelníci Nathan Dyer s Pablo Hernandézem a Rolandem Lamahem. Mimo hru je dále středopolař De Guzmán a brankář Vorm.