Premier League - preview 22. kola

Šlo o gigantické klání v 70. a 80. letech minulého století, když tápal Manchester United; a jde o něj také v této době, kdy tápe Liverpool. Severozápadní derby představuje příjemnou konstantu, která zkrátka léty nechřadne. Také dnes se na souboj znepřátelených týmů třese celá Anglie; ačkoliv je v tabulce po 21 kolech dělí právě 21 bodů...

Na střetech rivalů je vždy nejvábnější ona nevyzpytatelnost. Ten, kdo se zdá být před výkopem dole, může být po závěrečném hvizdu šmahem nahoře - a tam vytrvat klidně až do konce sezony. Právě to si od dnešní bitvy musí slibovat Brendan Rodgers. Severoirský manažer svou liverpoolskou bandu přeci jen pomalu zdvihá, minulá dvě kola s ní totálně ovládl (dvě výhry 3:0), a pokud by snad uspěl v Severozápadním derby, budou Reds na pátou pohárovou příčku scházet jenom tři kroky.

Z minulých zkušeností nicméně musí vědět, že úspěch bývá pomíjivý, a samotná euforie zvláště. Liverpool už letos po sobě přemohl Soton s West Hamem, aby pak doma bouchl s Aston Villou - a takových případů by se našlo více. Manchester United se k nim ale pro dobro liverpoolských rozhodně nemá připojit, to by hoši z města Beatles nepochybně nesli hodně, hodně těžce. Například po loňské únorové prohře na Old Trafford, pokud si pamatujete, následovaly z pohledu LFC další dvě porážky; a ty si nyní osmé mužstvo tabulky v žádném případě nemůže dovolit.

Háček ovšem samozřejmě bude vězet v tom, že domácí na své soky určitě nebudou brát nejmenší ohledy. V této soutěži koneckonců hájí vpravdě skvostnou šňůru; naposledy byli poraženi Norwichem 17. listopadu, což je tedy zatracená doba. Od té chvíle Red Devils v lize osmkrát zvítězili a jen jednou ztratili. Nacházejí se tedy uprostřed impozantní jízdy, což demonstruje i pohodlný sedmibodový náskok na čele tabulky. Potom si právě lze jen těžko představit, že by Fergusonova družina v neděli o tuto úctyhodnou bilanci přicházela s lokálním konkurentem, který ji přemohl všehovšudy jednou z minulých osmi ligových pokusů. Na druhou stranu, jak už jsme si řekli - v derby je možné všechno.

Jedním ze specifik takto velkých zápasů bývá zvláštní role seznamů absentujících hráčů. Každá ztráta může bolet o to více, že se stává potenciálním viníkem neúspěchu; anebo o to méně, jelikož bude snáze potlačena skrze všeobecný "trans". Tak jako tak každopádně v Manchesteru vítají zpátky Naniho s Andersonem, zrovna v pravý čas, zatímco u řeky Mersey dál oplakávají krajní beky Enriqueho s Kellym. Wisdom takto bude pokračovat vpravo a Johnson vlevo.

Přesto si s přehledem nejvážnější ránu lízají ďáblové - ti totiž opětovně nemohou počítat s obvyklým tahounem Waynem Rooneym. Pihovatého forvarda zraněné koleno pustí přinejlepším do odvetného pohárového měření sil s West Hamem, Severozápadní derby se ho bohužel netýká. Bohužel z pohledu nezaujatého diváka, který si neúčast takové ikony v takové bitvě zkrátka za žádných okolností nemůže přát. Ale nedá se nic dělat. Strůjce ligového vítězství MU z února loňského roku, rodák z Merseyside a autor čtyř manchesterských branek do sítě Liverpoolu se na place zkrátka neobjeví.

U historie každopádně zůstaňme a zopakujme si ještě dějinnou násobilku. Byli to totiž United, kdo v sedmasedmdesátém připravil Liverpool o treble; to Gordon Strachan roku 1988 po dokonání obratu z 0:1 na 3:1 vykouřil před slavným The Kop imaginární cigaretu; byli to liverpoolští, kdo poměrně nedávno připravili United na Old Trafford nejtěžší porážku za posledních 17 let (1:4, 2009); a byli to ti samí Reds, kdo si v Cardiffu skrze svého úhlavního rivala došel roku 2003 pro sedmý Ligový pohár.

Tentokrát sice v půlce ledna, kdy United za žádných okolností nemohou přijít o vedení a zároveň Liverpool stoprocentně neposkočí na kýžené pohárové příčky, nic podobně osudového jako první a poslední výše zmíněný případ nezažijeme - avšak jen ty góly, debakly a jiné prohry se mohou zapisovat, kdy chtějí.

A proto i tento souboj bude sledovaný zhruba stejně jako všechny předešlé; a sice ostražitě. To mimochodem bude platit i o arbitrovi Howardu Webbovi, který takto vyhrocené duely píská nezřídka a leckdy býval také středem jejich pozornosti. Ale to si tentokrát raději nepřejme...

Sedmadvacet zápasů. Tak dlouho trvá domácí ligová neporazitelnost Arsenalu proti Manchesteru City, který na tehdejším Highbury vyhrál naposledy před téměř 38 lety. V roce 1975 zvítězil po gólech Hartforda, Royla a Rodneyho 3:2 - od té doby však proti Gunners na ligové scéně tápe. Před rokem nicméně přeci jen Citizens Emirates Stadium dobyli, v ligovém poháru díky Agüerovi vyhráli 1:0.

V historických tabulkách očekávaně vládnou Kanonýři, nicméně v posledním, zhruba čtyřletém "šejkovském" období se misky vah překlánějí spíše k hráčům Manchesteru City. Pětkrát vyhráli oni, třikrát slavil Arsenal a třikrát se body dělily. V této statistice jsou započítány i dva duely Carling Cupu, takže čistě v ligové statistice je to "šul nul".

Ještě se však vraťme k nedobré bilanci svěřenců Roberta Manciniho na půdě dnešního soupeře. Nejenže už 27x v řadě v lize nezažili na jejich hřišti vítězství, pětkrát po sobě dokonce ani nevstřelili branku. 1:0, 2:0, 0:0, 0:0 a 1:0 - tyto výsledky za posledních pět let svědčí nejen o neoblíbené destinaci pro Man City, ale také pro fakt, že se žádná velká přestřelka čekat nedá.

Minulé ligové výsledky nicméně napovídají o opaku. Arsenal se v posledních zápasech rozstřílel a v pěti utkáních Premier League či FA Cupu nastřílel 16 gólů - největší podíl na tom má samozřejmě sedmigólová kanonáda Newcastlu. A i Manchester City přidává do mlýna svou solidní trošku. Tři zápasy - deset gólů, přičemž čtyři z nich vstřelil Edin Džeko.

Jeho tradiční parťák právě z utkání minulých Sergio Agüero si však proti Arsenalu nezahraje. Trápí ho bolavé koleno a ještě minimálně týden se do kádru nevrátí. Ještě výraznější absencí bude pro tým z Manchesteru odjezd Yayi Tourého na africký šampionát, kam kromě něj jede ještě bratr Kolo a Abdul Razak. Samir Nasri je suspendován, zatímco Kolarov vyléčil zranění třísla a bude k dispozici.

Arsene Wenger žádné velké problémy s hráčským materiálem řešit nemusí. Malý otazník se vznáší nad Oliverem Giroudem, který si přivodil drobný problém s kolenem v FA Cupu proti Swansea a není jisté, že bude moci hrát. Návrat naopak hlásí Abou Diaby, jenž po třech měsících absence vyléčil zranění stehna.

Nebude to sice rovnou návrat na White Hart Lane, nicméně tak jako tak první střetnutí Harryho Redknappa s Tottenhamem od podivného letního vyhazovu láká patrně více než kterýkoliv jiný sobotní duel. A lákat může i vzhledem k rýsující se manažerské bitvě.

Potká se totiž zástupce klasické staré školy, který v předzápasové přípravě nehodlá hráče přehlcovat ani svazovat, s vyznavačem moderních trendů, jenž se rád obklopuje zvláště pestrou sítí skautů a sám platí za nesmírně přemýšlivého stratéga. Zároveň ten první po více než 1200 odkoučovaných zápasech nemá moc komu co dokazovat, zatímco Villas-Boas se stále vypořádává se svým fiaskem v Chelsea.

I proto byl Portugalec fanoušky Tottenhamu přijímán dosti rozpačitě, teď už se však může těšit jejich solidní důvěře. Spurs koneckonců zvládli hned devět klání z posledních 11 v rámci všech soutěží, zůstávají jediným celkem, který dokázal skórovat v každém venkovním utkání, a od Vánoc se po čtyřech soutěžních soubojích pyšní skvostným skóre 12:2.

Také Queen's Park Rangers pod Harrym Redknappem vzkvétají spíše povážlivě než raketově, ale ono se přeci jen nedalo čekat nic jiného. Dvě výhry od veteránova nástupu mohou být stále vnímány jako cosi vitálního, kór když ta poslední vzešla z bitvy se sousední Chelsea. A Rangers teď navíc mají hned několik zvláštních motivací. Když naposledy na Loftus Road s Tottenhamem padli, museli poté v květnu 1996 vypovědět prvoligovou službu; sobotní porážka by byla jejich jubilejní stou v Premier League; a nakonec všudypřítomný Redknapp, pochopitelně...

Hoops mohou před dalším menším londýnským derby přichystat nějaké změny v obranné čtveřici. Zadarmo podepsaný Tal Ben Haim by mohl o místo v základu usilovat na úkor stále ještě dostupného Ryana Nelsena (ten má sice jít trénovat do Toronta, datum počátku spolupráce však dosud nebyl stanoven). Jiné řady jsou už potom doopravdy terorizovány - křídelník Hoilett zůstává na marodce, štítový záložník Diakité se už soustředí v Africe.

Zatímco Samba Diakité se už připravuje s Mali, Emmanuel Adebayor ještě pro tento zápas bude Boasovi k dispozici a podle informací ESPN je dokonce pravděpodobné, že potřetí změní názor a na APN přeci jen neodcestuje. Ne tak ovšem William Gallas, jehož dál trápí lýtko.

Velké pozdvižení vzbudili nájezdníci z Walesu, když ve středu dobyli stadion Chelsea v rámci prvního z dvojutkání semifinále ligového poháru. Swansea vytěžila z ničeho absolutní maximum a díky dvěma asistencím od Branislava Ivanoviće zvítězili na Stamford Bridge 2:0. Podaří se jí podobný počin na na hřišti Evertonu v ligovém zápase?

Také Toffees mají s posledním vítězem Ligy mistrů čerstvou zkušenosti. Před dvěma týdny přivítali Chelsea v Goodison Parku a po dvou brankách fantastického Lamparda museli opustit trávník se sklopenými hlavami. Jinak však Everton poměrně válí. Kromě porážky s Blues mají na svém kontě v posledních týdnech čtyři vítězství, a byť už osmnáctkrát v řadě neudržel čisté konto, bude proti Swansea favoritem.

Rovněž i proto, že ve vzájemných zápasech to byla v novobodé historii jasná záležitost. Třikrát Everton vyhrál a ani jednou neinkasoval. Snadná práce to ale určitě nebude, Laudrupovi svěřenci budou morálně těžit ze senzační výhry nad Chelsea, navíc už poměrně dlouho nepoznali hořkost porážky. Body uhráli třeba i s Manchesterem United, remízu ukuchtili v FA Cupu proti Arsenalu a na konci roku 2012 vyhráli na stadionu Fulhamu.

Manažer Swansea Laudrup navíc musí řešit příjemné problémy. V systému 4-2-3-1 v posledních měsících sázel na posilu ze španělského Vallecana Michua - tři minulé zápasy ale vždy vstřelil branku typický hrot Danny Graham a lodivod Velšanů se tak musí rozhodnout, zda postaví Michua do útoku nebo jej zasune do středu zálohy.

Navíc nemá ani příliš problémů s marodkou. Vorm už se po delší absenci usadil v brance a navzdory Tremmelovým skvělým výkonům při jeho nepřítomnosti i v utkání s Chelsea by měl začít i proti Toffees. Ti také žádné čerstvé problémy nezaznamenávají, fit stále není Gibson, jehož trápí tříslo. Lehký otazník pak visí nad Bainesem, který si poranil kotník v FA Cupu.

Fulham v minulém kole uspěl na půdě sedmého West Bromwiche a konečně se tak vzdálil sestupovému pásmu. Stále si ale nemůže dovolit polevit. V nadcházejícím střetnutí s Wiganem proto půjde po třech bodech.

Cottagers se během prosince příliš nevedlo: z šesti zápasů vytěžili pouhé čtyři body a podle očekávání zažili ostrý propad tabulkou až do jejích spodních pater. Na Nový rok si ale dokázali výrazně spravit chuť, když poměrně překvapivě zdolali WBA 2:1. A právě díky vítězství z The Hawthorns mohou hrát nyní Londýňané v relativním klidu. Od pásma sestupu je dělí šest bodů.

Trenéra Martina Jola navíc může těšit také zmenšující se marodka, která aktuálně čítá pouze tří jména - Mahamadou Diarru, Simona Daviese a Kerima Freie. Po nedávných zdravotních problémech už je naopak zpátky brankář Schwarzer a také trojice hráčů ve složení Riise, Petrić a Duff.

Fotbalisté Wiganu to na Craven Cottage nebudou mít jednoduché. Kromě mizerné formy (pouhých sedm bodů z posledních deseti zápasů) jejich sebevědomí dozajista sráží také fakt, že nad Fulhamem nedokázali už více jak šest let vyhrát. Poslední tři vzájemné duely navíc vždy těsně prohráli.

Tentokrát by to ale londýnskému celku velmi rádi vrátili i s úroky. Navázat se budou snažit na poslední venkovní zápas, kdy přehráli Aston Villu jednoznačně 3:0. Do duelu s Fulhamem na hostující straně nezasáhnou Albert Crusat, Ben Watson, Antolin Alcaraz, Ryo Miyaichi a Piscu.

Takovou mizérii v Newcastlu asi nepamatují. Obrovská krize zastihla klub ze severu Anglie v nejméně vhodnou dobu, na Vánoce se zpravidla láme chleba a Magpies v tomto období tápali nevídaným způsobem. Norwich sice první polovinu prosince a celý listopad zvládli na jedničku, jenže Vánoční časy znamenaly pro Canaries hotovou katastrofu.

Začněme týmem, který se potýká s krizí delší dobu. Newcastlu se topí na všech frontách a ve velkém stylu. Z posledních 14 utkání ve všech soutěžích si připsal jedenáct porážek - tragická je jejich bilance i čistě v Premier League, jelikož v domácí soutěži si z minulých jedenácti duelů odnesl body jen dvakrát - a devětkrát prohrál. Horor dosáhl vrcholu v utkání na Emirates Stadium, kde Straky dostali na cestu sedm fíků. Potupu dotvrdili i v FA Cupu, s druholigovým Brightonem prohráli 0:2.

Norwich od konce října do poloviny prosince na prknech nejkvalitnější ligové soutěže světa zářil. Desetkrát v řadě neprohrál, porazil i Arsenal, Manchester United nebo Stoke a vyplenil velšskou Swansea. Jenže s příchodem svátků se něco změnilo. Norwich čtyřikrát za sebou prohrál, dostal doma ostudný výprask od Aston Villy v ligovém poháru a spadl zpět do slabšího průměru PL. Morálku může zlepšit jasné vítězství ve třetím kole FA Cupu, v němž 3:0 smetl Peterborough.

Vzhledem k účasti v odlišných soutěžích (Premier League, Championship) se Newcastle s Norwichem mockrát v posledních letech nestřetl. Když už, zpravidla vítězili domácí - jen jednou, v lednu roku 2004 vyhráli Magpies na Carrow Road. Poslední vzájemný duel rozhodl nyní už forvard Chelsea Demba Ba - jediným gólem porazil Norwich 1:0.

Při jeho nepřítomnosti tak veškerá zodpovědnost na hrotu útoku spadá na bedra Papisse Cissého, který v FA Cupu nehrál a měl by se vrátit do sestavy na ligu. Stejně tak je na tom Coloccini s Gutierrezem. Velká událost se čeká na pravém kraji obrany, kde by si měla odbýt debut vysněná posila z Lille Mathieu Debuchy. Marod Cabaye už by měl být alespoň na lavičce, zatímco Shola Ameobi je suspendován.

Na Carrow Road pevně věří v uzdravení Granta Holta a Jonnyho Howsona, nad nimiž visí otazníky kvůli zranění respektive nemoci. Mimo hru zůstávají John Ruddy, Steve Morison, Steven Whittaker i Andrew Surman.

Když čerstvý nováček v rámci pátého kola přivítal Villans, byla z toho na St. Marry's velká událost, do té chvíle otloukaný celek totiž skvělou druhou půlí svého protivníka doslova přejel, a mohl si tak na své bodové konto zapsat premiérové tři body v Premier League. Nyní se situace opakuje, avšak pro změnu v opačném gardu...

Jestliže Saints ve zmíněném utkání prokázali, že na nejvyšší úrovni dokáží obstát, tak na druhé straně se začala psát další smutná kapitola tradičního birminghamského mužstva, které tehdy v plné nahotě ukázalo svoji Achillovu patu - defenzivu! Tento neduh se naposledy projevil při semifinálovém duelu League Cupu v Bradfordu, kde domácí tým ze čtvrté ligy favorita dokonale zaskočil a nakonec slavil cenné vítězství 3:1.

Za posledních šest zápasů pak domácí inkasovali již hrozivých jednadvacet branek, přičemž soupeřova konta zatížili jen ubohými pěti zásahy (!), asi nikoho poté nepřekvapí hubená desetibodová bilance z posledních jedenácti utkání - sestupové starosti se tak rázem stávají pro Villans opět denním chlebem!

Rovněž jihoanglický celek inkasoval v úvodních zápasech až nebývale úrodné množství gólů, především vinou toho svítilo na účtu Southamptonu hned osm porážek z deseti utkání a hosté už byli mnohými pasováni na jednoho z outsiderů. To se však nakonec nepotvrdilo, poctivý herní projev doplnila postupem času i výrazně zpevněná obraná hráz a za posledních devět mačů inkasovali Svatí pouze devětkrát, načež během této doby odcházeli bez bodu pouze ve dvou případech (na Anfield Road a se SAFC).

Naposledy sice hostující družina v rámci Ligového poháru utržila pětibrankový výprask od Chelsea, ovšem to se svěřenci manažera Nigela Adkinse představili v hodně okleštěné sestavě plné náhradníků a hráčů širšího kádru. Ostatně na morálku a sílu Southamptonu asi nejlépe ukazuje fakt, že vyhrál pět ze šesti duelů s přímými konkurenty ze spodku ligového pelotonu!

Ani takovéto složení si však nezadalo s Aston Villou, která se v minulém kole proti Swansea představila jakožto nejmladší tým Premier League (průměr 23 let a 119 dnů) a znovu se tak ukázalo, jak domácímu týmu shází zkušené opory Richard Dunne, Ron Vlaar a Darren Bent. Druhý jmenovaný by však již mohl být po zranění lýtka fit, zatímco vrátit by se měli i Westwood a Holman. Na marodce si naopak ještě pobudou Herd a Given.

Vysoká porážka od CFC byla pro Saints krutá i z toho pohledu, že se zranil klíčový stoper José Fonte, kterého, podobně jako kapitána Adama Lallanu, limitují problémy s kolenem. Emmanuel Mayuka pak odjel reprezentovat Zambii na Africký pohár národů. Vracejí se tak alespoň dvě stálice Clyne a Ramírez.

Staronový účastník anglické nejvyšší soutěže sice prokázal před koncem roku vzestupnou výkonnost, ani to však nedokázalo vylepšit postavení Readingu na chvostu, proti WBA už si tak domácí nemohou další bodové ztráty dovolit.

Domácí sice naposledy před vlastními fanoušky dokázali, zásluhou brzkého Pogrebňakova gólu, těsně udolat West Ham, tím si však FCR zapsalo teprve druhé (!) vítězství v sezóně, což se největší měrou podepisuje na hubeném bodovém příspěvku, který za sebou nechává už jen stejně tak marné Queen's Park Rangers (obě mužstva mají shodných třináct bodů). Hodně výmluvná je pak také skutečnost, že z posledních třiceti možných bodů Royals dokázali vydolovat pouhopouhé čtyři (remíza se Swansea a výhra nad WHU).

Kromě neschopnosti dovést zápas do vítězného konce pak ovečky manažera Briana McDermotta trápí také druhá nejpropustnější defenzivní hradba v soutěži (rovných čtyřicet inkasovaných branek!) a proti Baggies už tak domácí bezpodmínečně potřebují vyhrát, aby zůstali alespoň na dohled příčkám zajišťujícím účast v elitní společnosti i během příštího ročníku PL.

Naproti tomu hostující družina prožívá mimořádně vydařenou sezónu, během níž se pohubuje dokonce v první části tabulky, WBA má dokonce o celých jedenáct bodů více, než mělo ve stejné části loňského ročníku, kdy na konci zaujalo pěknou 10. pozici. Nyní mají Baggies skvěle našlápnuto na překonání tohoto počinu, i když poslední dva ligové zápasy (na Old Trafford a proti Fulhamu) shodně prohráli.

Premiérově se na Madejski Stadium předvede nedávný miláček domácího obecenstva Shane Long, který byl při své poslední sezóně v Readingu vyhlášen hráčem sezóny, přičemž se mu stejné pocty dostalo i ve WBA. Ostrý vstup na anglické trávníky by si mohli připsat také čerstvé posily Daniel Carriço a Hope Akpam. Mimo hru zůstává Jason Roberts a nadále panuje otazník nad dvojicí Leigertwood - Robson-Kanu.

Zpřetrhané kolenní vazy pro letošní sezónu definitivně vyřadily maďarského středopolaře Zoltána Geru, zatímco pochybnosti se vyskytují okolo startu Jonase Olssona, Stevena Reida, Gorana Popova a Claudia Yacopa. DR Kongo potom odjel na APN reprezentovat Mulumbu.

K prasknutí nabytý odpolední program sobotní části dvaadvacátého kola Premier League spojí cestu dvou z nejlépe bránících týmů Anglie. Chelsea po ostudě v semifinále Ligového poháru přijíždí na hřiště Stoke City.

Měl to být pozitivní vstup do semifinálového dvojutkání se Swansea. Na Stamford Bridge Chelsea jasně dominovala, ale dvě donebevolající minely Branislava Ivanoviće doslova darovaly Velšanům výhru 2:0. Odveta na Liberty Stadium tak bude obrovsky složitá, zvláště pak když Swans na domácí půdě prohrála v posledních osmi měsících o více než jeden gól jen jedinkrát.

O nic snazší to však Blues nebudou mít ani na Britannia Stadium - místní Potters z minulých dvanácti duelů ve všech soutěžích prohráli jednou a to ještě s obhájcem titulu Manchesterem City na jeho stadionu.

Už padla řeč na defenzivní zdatnost obou celků. Stoke City inkasovali v probíhající sezoně pouhých dvacet branek, čímž se řadí v této statistice na třetí místo. Lepší je s devatenácti brankami pouze Manchester City a právě londýnská Chelsea. Tento náhled sice napovídá, že by mělo jít spíše o nudnější utkání s minimem branek, nicméně svěřenci Tonyhu Pulise dostali v posledních dvou zápasech Premier League šest gólů, čehož by ofenziva Blues s Dembou Ba v čele mohla využít.

Chelsea se může opřít o vynikající formu ze hřišť soupeřů - vyhrála v lize na Evertonu, v Norwichi i Sunderlandu a dvakrát nasázela bůra soupeřům v anglických pohárech. Skóre 16:4 budí respekt, stejně jako bilance ze vzájemných střetnutí se Stoke. Z posledních deseti klání osmkrát vyhrála a jen dvakrát se dělily body.

Co se týče absencí v kádru, je na tom ale mnohem lépe tým s červenobílými dresy. Pulis bude postrádat jen dlouhodobé marody Wilsona, Delapa a Sidibeho, žádné nové šrámy nezaznamenal.

To Rafael Benítez za kormidlem Chelsea musí počítat s nepřítomností nigerijské dvojice Mikel, Moses, kteří již odcestovali s týmem k přípravě na APN. Nepříjemností je stále zranění Petra Čecha, naopak do týmu se vrací kapitán John Terry. S největší pravděpodobností ale v základní sestavě nenastoupí - stejně jako zranění Romeu s Benayounem.

Když Sunderland na Boxing Day urval nikoliv první senzační výhru nad ManCity, mnozí jeho příznivci si mnuli ruce, že právě tohle tápající O’Neillovu skvadru nakopne. Jenže tak se vpravdě nestalo. Domácí prohra s Tottenhamem, výbuch na Anfieldu a pohárová remíza s Boltonem (leč skrze dotažené dvoubrankové manko) zase Mackems vrátily tam, kde byli. A West Ham by rád přispěl svým razítkem...

Proti Black Cats si však s nějakou o mnoho přívětivější formou vyskakovat nemůže. I přes mírně zlepšené výsledky (remíza v FA Cupu s ManUtd se počítá, stejně jako novoroční skalp Norwiche) stále registruje všehovšudy dvě výhry z posledních deseti soutěžních zápasů, což na jednoho z těch lepších podzimních účinkujících není zrovna slušivá vizitka. Tím spíš, když obě zmíněné vítězství vzešla z Boleyn Ground. Naopak venku Hammers platí za nejhůře pálící mužstvo (na cestách skórovali pouze pětkrát, což je ligové minimum) a netriumfovali tam od 11. listopadu.

Mackems doma nemají s West Hamem žádnou fascinující bilanci (pět proher z 11 minulých střetnutí na tomto místě), což nyní budou napravovat s poměrně nepříjemně rozkročený list hráčů balancujících přinejlepším na hraně dostupnosti. Levý bek Rose a stoper Cuéllar jsou stoprocentně mimo, ofenzivní želízko Sessegnon s kapitánem O’Sheaou žijí v nejistotě a N’Diaye bude moci nastoupit, jedině když včas obdrží pracovní povolení.

Sam Allardyce si v Boltonu získal mimo jiné pověst čaroděje, který umně dovede oživovat kariéry strádajících hráčů. O něco podobného se teď bude pokoušet i v případě Joea Colea, navrátilce do mateřského klubu, a Marouana Chamakha - oba tito fotbalisté by teoreticky hned mohli usilovat o místo v základní sestavě. Nahrávat jim totiž bude poměrně rozsáhlá marodka čítající i po pauze jména jako Carroll, Diamé či Benayoun (plus Maïga odjel na APN).