Premier League - preview 23. kola

Ústřední téma pondělní dohrávky nemůže být více nabíledni. Právě proto, že se Southampton s Evertonem utkává až po víkendu, mohli si Saints v pátek dovolit bleskurychlou a překvapivou rotaci na postu manažera. Nigela Adkinse nahradil Mauricio Pochettino, který již teď zasedne na lavičku aktuálně 15. nováčka.

Byl to doopravdy šok. Bohatí vlastníci jihoanglického klubu měli de facto x mnohem lepších příležitostí k Adkinsově vyhazovu; o manažerově budoucnosti se zvláště živě diskutovalo v samotném úvodu sezony. Teď už Saints vypadali být mezi elitou dostatečně etablování (vždyť pět kol v řadě neprohráli), třebaže momentálně sedí jen tři body nad sestupovou propastí. Adkinse tedy jako by nakonec přeci jen popravily právě výsledky zkraje ročníku.

Teď na jeho místo přichází ještě o něco perspektivnější Argentinec Mauricio Pochettino, kterého většina z nás pamatuje ještě jako výborného obránce. Leč jde o manažera relativně nezkušeného a v prostředí anglické kopané zcela nového, na pohled nejde o nelogickou volbu. Pochettino si totiž získal pověst muže, který se skromným Espanyolem nedokázal nic menšího než opakovaný zázrak.

Čtyřikrát po sobě ho dovedl k umístění v první desítce, přičemž jej přebíral roku 2009 deset kol před koncem a s osmibodovou ztrátou na první bezpečný flek. On však ze zbývajících 30 bodů vytěžil rovnou pětadvacet a bylo to. Nyní právě těch osm osudových bodů Southamptonu schází do onoho umístění mezi elitní desítkou, které si Pochettino, zdá se, tak oblíbil.

A oblíbil si ho i Moyes, akorát že od něj se už vskutku nedá očekávat nic jiného. Což beze zbytku platí i pro letošek. Everton má za sebou nezvykle silný podzim a po pondělní dohrávce může být jediný bod vzdálen od čtvrté, milionářské příčky. Pro to musí ale bezpodmínečně potvrdit lepšící se venkovní formu. Toffees mimo Goodison Park neprohráli, ani nepamatují, nedávno vyloupili stánky Newcastlu i West Hamu, a tak není divu, že si teď brousí zuby i na neoblíbené St. Mary’s. Tam v rámci Premier League naplno bodovali všehovšudy ve dvou případech z celkových 13.

Mauricio Pochettino pro svůj debut může počítat s další nově příchozí tváří, norským obráncem Vegardem Forrenem, a čistě teoreticky by hned mohl mít po ruce také kapitána Adama Lallanu. Kreativní záložník dlouho meškal kvůli problémům s kolenem a teď jej před výkopem čekají "zátěžové" testy.

Na druhé straně barikády se snad mohou po dvou kolech absentování opět těšit na Johnnyho Heitingu. Naopak Kevin Mirallas ještě nebude riskován, vždyť má za sebou další dva měsíce na marodce s poraněným zadním stehenním svalem.

Jistě si každý pamatuje časy, kdy týmy přijížděly na Stamford Bridge už předem poraženy. Za vlády Josého Mourinha se v nadsázce říkalo, že zápasy začínaly za stavu 1:0. Jenže v současnosti si z kdysi nedobytné tvrze udělaly i průměrné kluby ovocný sad a ze stromů trhají body jako na běžícím páse.

Těžko říct, zda je to špatnou atmosférou pod novým manažerem Rafaelem Benítezem, který se ze známých důvodů zkrátka na západě Londýna nemůže cítit jako doma. Sám španělský trenér to přikládá tomu, že se jeho hráčům těžko hraje proti zatažené obraně, s níž logicky soupeři na Stamford Bridge přijíždí. Jenže tato výmluva naopak logiku postrádá, jelikož stejný stav panuje už několik let a nikdy taková domácí krize nepřišla.

V roce 2013 Chelsea na domácím stadionu ještě nevyhrála, podlehla zde nejen poslednímu Queen’s Park Rangers, ale i Swansea v semifinále ligového poháru, což rovněž velmi mrzí. Posledně pak ztratila pohodlně poločasové vedení 2:0 nad Southamtonem a po dvou gólech ve druhém dějství si s ním nakonec musela body rozdělit.

Není tak divu, že se divoce rozhořely hlasy především z řad fanoušků, kteří baží po Benítezově hlavě. Obzvláště když si "Rafa" svůj cejch nechtěného kouče nesl už od začátku působení, obzvláště když jeho první výsledky jsou dosud nejhorší za Abramovičovy éry. Obzvláště když nahradil na lavičce milovaného a nepochopitelně odvolaného Roberta Di Matteo, který dovedl modrý klub ke svatému grálu - k titulu Ligy mistrů.

Příznivcům Chelsea tak pomalu začíná docházet trpělivost, ne kvůli výsledkům, především kvůli chování vedení klubu, které právě s fanoušky svým způsobem zametá. Ať už kvůli zmíněnému odvolání Di Mattea, tak taky proto, že miláček ochozů Frank Lampard nepředvádí zrovna špatné výkony a patří k oporám - a ani to nestačí na to, aby si vysloužil prodloužení smlouvy. Přestože by přistoupil i na razantní snížení smlouvy.

To v Arsenalu naopak kontrakty prodlužují jako na běžícím páse. V prosinci podepsali nové smlouvy britští mladíci Wilshere, Gibbs, Oxlade-Chamberlain, Ramsey i Jenkinson a před pár dny se k nim připojil další do party Theo Walcott. O nespokojenosti místních "fans" tak zřejmě nemůže být řeč. Alespoň tedy co se týče této politiky.

Horší už je to s výkony a výsledky Gunners. Ti sídlí na neuspokojivé šesté pozici tabulky s šestibodovou ztrátou na kýžené čtvrté místo. Byť mají zápas s West Hamem k dobru, není to nic, nad čím by se dalo jásat. Na Stamford Bridge ale mají dokonalou příležitost odpíchnout se k výšinám.

Po remíze se Southamptonem a domácí porážce s Manchesterem City potřebují vzpruhu jako sůl. Mohou si rozvzpomenout na poslední představení na půdě Chelsea, když tehdy nadělili rozloženému celku potupného bůra a po výhře 5:3 odjížděli na sever Londýna s pyšně vzedmutou hrudí.

Vrásky naopak Wengerovi přidělává stav Mikela Artety a Tomáše Rosického, jejichž lýtka nejsou ve stavu, aby se hráči mohli zapojit do utkání. Další absentér je Gervinho, který reprezentuje Pobřeží slonoviny na APN. Vrací se naopak stoper Laurent Koscielny, který si v FA Cupu proti Swansea odpykal trest a může nastoupit. Zda však vyšoupne Mertesackera, s nímž defenziva Gunners udržela čisté konto, toť otázka.

I Chelsea se vrací stoper. Kapitán John Terry již naplno trénuje a měl by být připraven na zápas. Jeho kondice však není stoprocentní, takže se nepředpokládá, že by nastoupil od začátku. Nezahrají si Mikel s Mosesem, kteří stejně jako Gervinho hrají v JAR kontinentální šampionát. Mimo hru je i Oriol Romeu.

Když ManUtd naposledy padlo na White Hart Lane, psal se květen 2001 a hrálo se poslední kolo sezony, která dle jeho vlastních slov měla být tou předposlední pro Sira Alexe Fergusona. Dnes jsou pro nás aktuálními kalendáře s číslovkou 2013, nestárnoucí Skot se dále drží kormidla United - a vůbec přitom nevypadá, že by pod jeho vedením klub nějak chátral.

Spíše naopak, vypadá být silnější a odhodlanější než loni. Výhra na White Hart Lane, kde letos plně bodovaly jen Chelsea s Wiganem (od 3. listopadu tu má každý smůlu), by pak vlastně Red Devils doopravdy výrazně přiblížila kýženému 13. titulu, o který loni přišli doslova za pět minut dvanáct. Tentokrát má vicemistr po podzimu nahráno docela jinak, když z 22 střetnutí strhl na svou stranu hned 18 (lepší výkon v Premier League předvedla akorát Chelsea ze sezony 2005/06). Takže v tuhle chvíli už opravdu o Fergusonově družině můžeme hovořit jako o skutečném lídrovi pelotonu.

Jenže také Spurs pochopitelně disponují svým hnacím motorem a nemalými ambicemi, které se těm mistrovským nápadně podobají. Tottenham už sedmkrát v řadě neprohrál, co se všech soutěží týče, na podzim prolomil 27zápasové prokletí s United a stále může úplně v klidu pomýšlet minimálně na přímou kvalifikaci do Ligy mistrů. Pro to je nicméně záhodno častěji zvládat souboje s elitními celky, jako je právě Manchester United. Kohouti už letos bouchli s Arsenalem, Chelsea, Evertonem i ManCity - pouze ďáblové jim tedy scházejí k neslavnému zkompletování top 6.

Tottenham nedávno potkala nepříjemná zpráva, která záložníku Sandrovi zvěstuje rekonvalescenci jako výplň celého zbytku sezony. Naštěstí pro kohouty tu je už alespoň připravený, rozehraný, nažhavený Scott Parker, jenž pro změnu zmeškal valnou část první poloviny ročníku. Jinak Spurs načínají období, kdy kvůli Adebayorově účasti na APN patrně opět budou muset pracovat s jediným hrotovým útočníkem v sestavě.

Také na straně ManUtd může dojít k plynulé rotaci - pokračující rehabilitaci Ashleyho Younga vyruší návrat jiného křídelníka Naniho. Na stoperu potom bude pokračovat zkušené duo Vidić-Ferdinand, neboť Jonny Evans stále marodí s nataženým zadním stehenním svalem.

Když se losovala Premier League a někdo se zaměřil na utkání 23. kola mezi Newcastlem a Readingem, určitě si nepředstavoval, že v tu dobu bude mezi kluby rozdíl jen tří příček. A když, tak rozhodně ne z důvodu toho, že budou oba týmy na chvostu.

Forma Newcastlu je však otřesná. Minulé kolo sice uhrál bezgólovou remízu v Norwichi, což by mohlo skýtat určité naděje na lepší zítřky. Jenže předchozích osm zápasů ve všech soutěžích znamenalo pro loni pátý tým Premier League nevídaných sedm porážek - včetně vyřazení z FA Cupu od druholigového Brightonu.

Dnes však mají slibnou šanci napravit si reputaci. Doma proti předposlednímu Readingu už zkrátka tři body přijít musí, obzvláště pak když se podíváme na historii vzájemných zápasů - Newcastle všech sedm domácích vyhrál a v posledních šesti vsítil soupeři minimálně tři branky.

Alan Pardew konečně uslyšel z marodky nějaké dobré zprávy. Do stavu schopných se totiž vrátil stoper Steven Taylor, který Newcastlu scházel 11 zápasů se zraněným zadní stehenním svalem. K dispozici je i Shola Ameobi, který se vrací po jednozápasové suspendaci. Mimo hru jsou však nadále Hatem Ben Arfa, Ryan Taylor i Danny Simpson. Scházet bude také Cheik Tioté, který pomáhá Pobřeží slonoviny vyhrát vysněný titul na africkém poháru národů.

To Brian McDermott takové potíže řešit nemusí. K dispozici mu není pouze náhradní gólman McCarthy a útočník Jason Roberts. Hrát může po zranění už i Mikele Leigertwood, navíc se fanoušci Royals mohou těšit na novou posilu na kraj obrany - z Fulhamu přišel Stephen Kelly a chystá se na svůj klubový debut.

Swansea stojí před historickým úspěchem. "Cizopasník" anglické Premier League před deseti dny senzačně vyhrál v prvním utkání semifinále ligového poháru 2:0 na Stamford Bridge a má před středeční domácí odvetou obrovské šance na účast ve "finálovém Wembley". Ještě předtím ale musí Laudrupovi svěřenci zvládnout ligový zápas se Stoke.

Dánskému manažerovi se na Liberty Stadium podařilo poskládat perfektní tým, který atakuje pohárové příčky v lize, a jak jsem již zmínil, i trofeje. Hned tři jeho posily se dokonale usadily v základní sestavě a další dvě v ní také zpravidla naskakují. Kromě Chichua a především De Guzmana s Michuem si totiž místo na slunci umetají i Ki s Hernandezem.

Takřka dokonalý mix vyběhne proti donedávna defenzivně perfektnímu Stoke City. Kdysi nejlepší obrana Premier League totiž dovolila v posledních třech ligových zápasech hned desetkrát zatížit své vlastní konto. Nutno asi podotknout, že na tom má nešťastný podíl i Jon Walters, jehož nevídané dva vlastní góly proti Chelsea rovněž nahlodaly pověst Potters. Ofenzivní hráč však fanoušky udobřil už o tři dny později v FA Cupu, když dvěma góly v prodloužení, tentokrát do správné sítě, porazil Crystal Palace.

Další může přidat do sítě Swansea, která už pětkrát za sebou v lize neprohrála. Zároveň také ovšem ze sedmi posledních zápasů dokázala vyhrát jen jediný. Jen jednou porazila v novodobé historii i Stoke. Na scéně Premier League se totiž tyto dva celky utkaly jen třikrát a poslední dva zvládli lépe Pulisovi hráči.

Tony Pulis ovšem musí řešit trable se sestavou. V hlavě jej trápí situace okolo Kenwyna Jonese, který je ve středu přestupového zájmu právě Swansea. Nejistý je start Wilkinsona, naopak Shotton by se po zranění stehna mohl vrátit. Labutě nově postrádají snad jen Kemyho Agustiena, jenž si proti Arsenalu ve středu poranil kotník a bude mimo hru zhruba měsíc.

Fotbalisté Wiganu balancují na hranici sestupu a záchrany a o další veledůležité body budou usilovat doma proti Sunderlandu. Zároveň o půjde o přímý souboj, neboť ani hosté nemohou být úplně v klidu. Pravdou ale je, že jejich postavení je přeci jenom od toho domácího lepší.

Latics v posledních týdnech ukázali, že záchrana je určitě reálným cílem. V lize dali zapomenout na debakl od Manchesteru United a ze hřiště Fulhamu přivezli velmi cenný bod. Tento týden pak na onen zápas navázali v FA Cupu, když udolali Bournemouth na jeho hřišti 1:0. Vše tedy vypadá v pořádku, jenže zvládne Wigan další ligové utkání proti Sunderlandu?

"Samozřejmě, naše venkovní zápasy byly dost dobré. Pokud se podíváte na naše tři poslední vystoupení, včetně FA Cupu, byli jsme konkurenceschopní, ale být konzistentní na venkovních hřištích není jednoduché. Ale přesně tohle teď musíme převést na domácí půdu. Na DW Stadium už zbývá jen osm zápasů, je to speciální prostředí pro naše hráče, aby hráli svůj fotbal," rozhovořil se manažer Latics Roberto Martinez.

Sunderlandu momentálně v lize patří čtrnácté místo a před svým soupeřem má poměrně luxusní, šestibodový náskok. Také on má za sebou vystoupení v FA Cupu, ovšem na rozdíl od Latics neúspěšné. Černé kočky totiž nestačili na druholigový Bolton Wanderers (2:0). Na druhou stranu si to svým způsobem mohli dovolit, jejich situace v lize je o něco přívětivější, i když pochopitelně ani Sunderland ještě zdaleka nemá vyhráno.

Zápas na DW Stadium slibuje vyrovnanou podívanou. V celé historii se tyto celky utkaly několikrát a vzájemná bilance je hodně vyrovnaná. V 6. kole se z vítězství radoval Sunderland, v loňské sezoně zase vyhrál vždy hostující celek. Wiganu budou v zápase scházet Antolin Alcaraz, Ivan Ramis, Adrian Lopez, Ben Watson, Albert Crusat a Ryo Miyaichi. Beze ztrát se neobejde ani Sunderland, Černé kočky budou s velkou pravděpodobnosti postrádat kapitána Lee Cattermoleho, a dále pak Johna O'Shea a Stevena Fletchera.

Podruhé za sebou si Harry Redknapp vyzkouší, jaké to je nastoupit za kormidlem nového zaměstnavatele proti svému bývalému celku. S Tottenhamem si jeho Queen’s Park Rangers poradili důstojně a uhráli remízu 0:0. V Upton Parku bude poslední celek ligy stát proti celku, který z posledních devíti zápasů hned šest prohrál.

Hammers se v poslední době opravdu příliš nedaří, což deklarovala i nejčerstvější bolestivá porážka 0:3 od Sunderlandu. K tomu neúspěch v Readingu, domácí prohry s oběma liverpoolskými kluby - akcie nahoře drží v minulých měsících jen díky výhrám nad Benítezovou Chelsea a Norwichem.

To QPR se naopak v té fázi cca od prosince poměrně daří. A není divu, tehdy totiž klub převzal Harry Redknapp. V devíti zápasech do té doby zoufalý klub prohrál jen třikrát a ve dvou západolondýnských derby dokázal zvítězit. Kromě toho překvapivě zvítězil i na Hawthorns a postoupil v FA Cupu dále. Když k tomu připočteme ještě přestup Rémyho a blížící se příchod M’Vily, blýská se na lepší časy.

Proti West Hamu se navíc Redknappovi daří. Od té doby, co jej opustil, hrál proti němu dvanáctkrát - osmkrát vyhrál, třikrát remizoval a jen jednou prohrál. Hůře už na tom jsou Queen’s Park Rangers. Ti se proti východolondýnskému klubu postavili od roku 2000 třikrát a dvakrát prohráli. Jediné vítězství na Upton Parku pak spadá až do srpna 1993.

Loic Rémy, osmimilionová posila do útoku z Marseille, by se již v utkání mohl objevit, ač je pravděpodobnější start z lavičky náhradníků. Redknapp se musí obejít bez účastníka APN Samby Diakitého, otazník visí nad zdravotním stavem Granera, a tak by se ve středu zálohy opět mohli objevit Derry s M’Biou.

Sam Allardyce se sice v poslední době s dobrou formou nesetkává, mohl by se však na lavičce setkat s vyléčeným Joeym O’Brienem. Mimo hru jsou naproti tomu Mark Noble, Andy Carroll i George McCartney. Stav Jamese Collinse se bude posuzovat ještě před utkáním.

Manchester City čeká v honbě za vedoucím United další překážka, tentokráte v podobě nevyzpytatelného Fulhamu. Citizens ztrácejí na čelo sedm bodů a pakliže stále pomýšlejí na obhajobu titulu, nesmějí v žádném případě zaváhat.

Citizens představují v Premier League dobře promazaný stroj, který zkrátka funguje a platí to i v posledních týdnech. Svěřenci Roberta Manciniho se z nečekané porážky se Sunderlandem rychle otřepali a postupně porazili Norwich, Stoke a v poslední řadě především Arsenal. City vyhráli v Londýně 2:0 a upevnili si druhou příčku za Manchesterem United. Navíc, dá se říci, si hrají svojí vlastní soutěž. Na vedoucí United ztrácejí oněch zmiňovaných sedm bodů, před třetí Chelsea mají zase náskok šesti bodů.

"Fulham je dobrý tým, který má mladé hráče. Když jsme hráli u nich, vyhráli jsme brankou v poslední sekundě. Každopádně jsme hráli velmi dobře a zasloužili si vyhrát, nicméně tohle bude jiný zápas. Vyhráli svůj poslední venkovní zápas a jsou velmi nebezpeční v protiútocích," pochválil Fulham trenér domácích Roberto Mancini.

Špatně si po novém roce nevede ani Fulham. Londýnský celek ale nenavázal na vítězství s WBA a doma ztratil dva body s o záchranu bojujícím Wiganem. Na druhou stranu Fulham se může nadále těšit z bojů na vícero frontách, v FA Cupu totiž vyřadil Blackpool, byť až po prodloužení.

Fulham určitě nepocestuje do Manchesteru na výlet. Svého favorizovaného soka chce minimálně potrápit, lépe však získat nějaký ten bod, který by se koneckonců Fulhamu dost hodil. Cottagers jsou sice třináctí, jenže k dobru před sestupovými pozicemi mají "jen" šest bodů. Velice rychle se tak mohou ocitnout v sestupovém ohrožení. Citizens mají úkol jasný, vyhrát a doufat ve ztrátu United (hrají na Tottenhamu), jedině tak se přiblíží vytoužené obhajobě.

Svěřenci trenéra Roberta Manciniho jsou samozřejmě velkým favoritem, vzájemná bilance hovoří jasně v jejich prospěch. Nutno podotknout, že City na tom byl lépe ještě před tím, než klub převzali bohatí šejkové. Do sestavy Manchesteru se vracejí Samir Nasri a Jack Rodwell, ovšem stále nebudou Yaya Touré, Micach Richards a Maicon. Hostům zase budou chybět Mahamadou Diarra a Kerim Frei.

Suárez versus Norwich, pokolikáté už? Jestli má zatím uruguayský střelec na někoho enormní zálusk, je to právě celek z Norfolku. Toho Suárez zesměšnil dvěma po sobě jdoucími hattricky a mimo jiné i gólem od půlící čáry. Jak si povede tentokrát?

Stát se pochopitelně může úplně cokoliv, u uruguayského forvarda by koneckonců množství zahozených tutovek a ve finále žádný gól nebyly žádnou výjimkou; na druhou stranu je fakt, že Suárez již v minulosti vždy čelil nepříliš dobře naladěnému Norwichi, a ani dnešek nebude výjimkou.

Před letošním šestým kolem Canaries stále čekali na první výhru, loni v závěru sezony pro změnu před Liverpoolem hrubě neukormidlovali duely s ManCity a Blackburnem. Tentokrát jdou na Reds s pěti koly bez vítězství a zejména s čerstvě zbytečnou domácí remízou s Newcastlem v zádech. Situace se tedy zdá být dosti podobná těm předešlým, které v důsledku parádně nahrávali Suárezově show.

Co se samotného Liverpoolu týče, jeho pozice je poněkud záhadná. V nedávné době se Rodgersova parta docela spolehlivě naučila vyhrávat, ovšem do tohoto klání kráčí těsně po prohře s Manchesterem United - a ta, jak známo, vždycky bolí dvojnásob. Reds takto na poháry ztrácejí šest bodů, což ale stále není žádná pohroma. Sám Suárez si navíc může jedině chválit nové možnosti pro oživení útočné vozby, které se nyní Rodgersovi derou pod ruku. Nová posila z Chelsea, Daniel Sturridge, potažmo konečně uzdravený Fabio Borini jsou manažerem na lavičce jistojistě vítáni s otevřenou náručí.

Ba co víc, prvně jmenovaný křídelník by dokonce mohl mít solidní výchozí pozici pro start v základní sestavě. Brendan Rodgers uvedl, že jeho nová akvizice, která před týdnem gólem znejistila nenáviděné Red Devils, je už "velmi, velmi blízko" plné zápasové kondici. To ovšem neplatí o Josém Enriquem, a tak na levém beku bude muset pokračovat pravák Johnson.

Chris Hughton má znovu kompletně k dispozici Andrewa Surmana, jenž toho letos zatím příliš neodehrál, ale také Jonnyho Howsona, který z těla vytřásl virus. Kanonýr Holt proti Newcastlu pouze střídal, teď už ale jeho problematický stehenní sval snese plnou zátěž.

Krásné datum si pro své druhé letošní střetnutí "vybraly" celky West Bromwiche a Aston Villy. Na podzimní remízu 1:1 nyní rivalové z West Midlands navážou 19. ledna, tedy přesně 124 let od svého premiérového vzájemného souboje v rámci inaugurační sezony Football League.

Bohužel, na oslavy to aktuálně zrovna nevypadá v ani jednom táboře; jakkoliv výhra v derby jednoznačně skýtá jakousi přidanou hodnotu. Nicméně West Brom vstřebává vypadnutí z FA Cupu, jež utržil v úterý a prodloužil tak svou neschopnost zvítězit už na pět zápasů. Rival z Villa Parku pro změnu nedávno senzačně podlehl Bradfordu v semifinále Ligového poháru (v odvetě musí stáhnout dvoubrankové manko) a po minulém kole, alias dalším nezvládnutém domácím vystoupení, se ocitl dokonce v sestupové zóně.

S větší nadějí teď tedy celkem přirozeně mohou vzhlížet do budoucnosti domácí Baggies. Ti koneckonců stále mohou vyžívat z počáteční fazóny; vždyť nyní ztrácí na poháry pouhopouhé čtyři body. Aston Villa osmnáct. WBA navíc mohou těšit i dílčí úspěchy jako třeba půjčka Romelua Lukakua, který neskóroval jen ve dvou utkáních, do nichž naskočil od začátku (bilance osm duelů, sedm zásahů). Belgičanova hostovačka byla ke všemu celkem nedávno zdárně prodloužena.

Villans spíše čekají na zázrak, potřebují se zkrátka chytit úplně čehokoliv, co by je mohlo povzbudit - a tyto parametry by klidně mohl splňovat návrat zkušeného stopera a kapitána Rona Vlaara. Ten nenastoupil od listopadu; a právě po jeho zranění zaznamenali vínoví nejdrsnější úpadek. Mimo nizozemského zadáka je v pořádku i Bennett, Bentův start nelze vyloučit ani slíbit.

Na druhé straně barikády možná úspěšně bojují s poraněnými hamstringy Claudio Yacob i Marc-Antoine Fortuné. Namožená dolní končetina komplikuje předzápasovou přípravu Shaneu Longovi, zatímco Chris Brunt se spolehlivě zbavil nemoci.