Premier League - preview 23. kola

První únorový den přinese mimo jiné souboj Kladivářů s Manchesterem City. A zatímco domácí se po krajně nepovedené první polovině sezóny momentálně vyškrábali na solidní desáté místo, svěřenci Pepa Guardioly se v současnosti nacházejí mimo příčky zaručující postup do milionářské Ligy mistrů, s čímž v Manchesteru rozhodně nemohou být spokojeni.

West Ham v posledních týdnech plnil titulky novin především z nefotbalových důvodů - sága Dimitri Payeta však toto pondělí konečně našla rozuzlení, když se tento francouzský reprezentant po vytrvalém trucování vrátil do Marseille, zatímco londýnský celek za něj obdržel pětadvacet miliónů liber. Pro West Ham tak nejde o úplně zlý obchod, jenže je nutné také jedním dechem dodat, že žádný balík peněz zkrátka a jednoduše Payetovu genialitu nenahradí.

Citizens v lize neprožívají zrovna dvakrát šťastné období, řeší se především příšerná bilance brankáře Claudia Brava, který z posledních 6 střel, kterým čelil v zápasech Premier League, inkasoval přesně 6 branek. Guardiolově družině je nutno přiznat, že má v některých duelech i smůlu - proti Tottenhamu byla například po většinu utkání tím lepším celkem, vypracovala si více brankových příležitostí a sudí jí odepřel dokonce i penaltu, načež ze dvou střel protivníka dvakrát inkasovala a připsala si tak pouze bod za remízu.

Poslední vzájemné měření sil těchto celků dopadlo jednoznačně ve prospěch hostů - na začátku ledna se totiž spolu potkaly v FA Cupu, kdy Citizens svěřence Slavena Biliče smetli v poměru 5:0. Onen debakl jen dokumentuje, jak se Kladivářům proti tomuto soupeři nedaří - z posledních 16 vzájemných duelů se jim podařilo vytěžit jen dvě výhry a tři remízy.

Domácím bude ve středu chybět Havard Nordtveit, který absentuje kvůli zranění kotníku, a s největší pravděpodobností také Cheikhou Kouyate, který si donedávna plnil reprezentační povinnosti. Mimo hru je také Angelo Ogbonna, který kvůli zranění kolene zmešká zbytek letošního ročníku. Poprvé v dresu londýnského klubu by se však mohl představit Robert Snodgrass.

Pep Guardiola může konečně do sestavy zařadit Fernandinha, který si již odpykal svůj disciplinární trest. Z drobného šrámu už se vykurýroval také Sergio Agüero a dá se očekávat, že nebude absentovat v základní sestavě svého týmu.

V úterý večer ztratily body všechny týmy v první čtyřce, což dává Manchesteru United jedinečnou šanci přiblížit se příčkám zajišťujícím kvalifikaci do Champions League. Proti se postaví tým ze samého chvostu tabulky, Hull City.

Není to tak dlouho, co se mohli Rudí ďáblové chlubit sérií šesti ligových výher v řadě. V posledních dvou duelech však o tuto sérii přišly, když dvakrát za sebou zachraňovali alespoň remízu až v samotném závěru. Krom ligových remíz s Liverpoolem a Stoke City si svěřenci Joseho Mourinha na své konto připsali ještě postup do finále Ligového poháru a do osmifinále anglického FA Cupu.

Výkony Hullu sice měly v lednu rozhodně vzestupnou tendenci, jenže výsledkově to stále není žádná sláva. Výhra nad Bournemouthem sice fanouškům vlila trochu optimismu do žil, nicméně ten vzal rychle za své při pohledu na přetěžký los, který na poslední celek ligové tabulky čeká v nejbližších týdnech. V únoru totiž na Tigers čeká trojice těžkých vah - po Manchesteru United změří síly ještě s Liverpoolem a Arsenalem.

Šancím na záchranu hostujícího celku nenahrává ani ztráta Snodgrasse či Livermora, kteří odešli v průběhu ledna, či třeba dlouhodobé zranění Ryana Masona.

Favoritem zápasu bude jednoznačně domácí celek. Ten se momentálně pyšní sérií 13 ligových zápasů bez porážky, naposledy jej přemohla v druhé polovině října londýnská Chelsea. Co se vzájemných duelů týče, oba týmy se letos potkaly již třikrát, ve třetím kole se po brance Rashforda v nastaveném čase radoval Manchester United, totéž mužstvo pak vzešlo lépe ze semifinálového dvojzápasu v Ligovém poháru, když po domácí výhře 2:0 uhrálo postupovou porážku na půdě Hullu v poměru 2:1.

Jose Mourinho bude mít k dispozici Erica Baillyho, který se již vrátil z Afrického poháru národů a vyléčil také drobnou bolístku. Hull bude postrádat Curtise Daviese, kterého trápí svalové zranění, ovšem svůj debut si může připsat nová posila, Andrea Ranocchia. Nicméně hrát nebude ani Ahme Elmohamady, který stále vypomáhá reprezentačnímu celku, zatímco Alexe Bruce, Markuse Henriksena a Ryana Masona ze hry vyřadí zranění.

Celkem tři zápasy zbývá odehrát z třiadvacátého kola nejvyšší anglické soutěže. Jedním z nich je i duel Stoke City, jenž doma na bývalém Britannia Stadium, nesoucí nyní název sázkové společnosti, přivítá Everton Ronalda Koemana.

Na straně domácích si svůj debut v dresu Stoke City může dobýt Saido Berahino. Zázračné dítě anglického fotbalu má za sebou nepříliš povedené angažmá ve WBA, ze kterého se právě do Stoke přesunulo.

Svou mezinárodní povinnost na Africkém poháru národu už sice mají za sebou jak Wilfried Bony, tak Mame Biram Diouf, ani u jednoho se však nedá předpokládat, že by se aktivně zapojili už do tohoto utkání.

Ze stejného důvodu, tedy účasti na reprezentační akci v Gabonu, se utkání nezúčastní ani záložník Everton Idrissa Gueye. Naopak na trávníku určitě diváci uvidí Joela Roblese- jak potvrdil kouč Ronald Koeman, ten dostane tentokrát v brankovišti Evertonu přednost před nizozemským gólmanem Maartenem Stekelenburgem.

Už svůj dvoustý ligový start si proti Stoke může odbýt Seamus Coleman. Obránce Evertonu irské národnosti tak bude z defenzivní čtveřice sledovat, zda se podaří skórovat muži jménem Romelu Lukaku - belgický forvard totiž v posledních šesti duelech proti Stoke vstřelil čtyři branky.

Stoke jde však do utkání s velmi dobrou bilancí - z posledních sedmnácti ligových zápasů svěřenci Marka Hughese prohráli jen čtyřikrát, přičemž kromě duelu s Bournemouthem se jednalo o střetnutí se samými velikány - nula bodů si Hrnčíři odnesli pouze z utkání s Arsenalem, Liverpoolem a Chelsea.

Vložené kolo anglické Premier League nabídne v úterý večer poměrně široké menu, jehož součástí bude i duel Bournemouthu se zachraňujícím se Crystal Palace.

Forma domácího celku nebyla v posledních týdnech úplně ideální, obzvlášť pokud přihlédneme k tomu, že se po vánočních svátcích tiše šeptalo možném atakování první poloviny tabulky. Je tedy pravdou, že se Eddie Howe těmto řečem vysmál, na druhou stranu když Bournemouth na začátku tohoto roku držel tříbrankové vedení proti londýnskému Arsenalu, zdálo se, že nemožné není zkrátka nic. Jenže Cherries o tento náskok přišli a od té doby čekají na jakékoliv vítězství - nejprve v FA Cupu podlehli Millwallu vysoko 0:3, načež prohráli i s Hullem a duel s Watfordem na vlastní půdě pouze zremizovali.

To Crystal Palace prožívá skutečně katastrofální sezónu. Ačkoliv by to před sezónou řekl málokdo, jejich jediným cílem pro zbytek letošního ročníku musí být holé přežití. Ke zlepšení zatím nevedla ani změna manažera, však posuďte sami - poslední výhra tohoto celku z Londýna se datuje na začátek prosince, kdy ještě za panování Alana Pardewa Palace smetli Southampton. Od té doby však z osmi ligových zápasů vytěžili jen dva body a momentálně tahají sérii čtyř ligových porážek v řadě.

Statistika vzájemných duelů jasně naznačuje, že favoritem střetnutí musí být domácí - Bournemouth totiž neprohrál ani jedno z posledních 5 zápasů proti Crystal Palace. V posledních týdnech to ovšem na vlastní půdě taková hitparáda není, jelikož se zde už tři zápasy v řadě neradovali z výhry.

Při pohledu na zdravotní stav svých svěřenců může Eddie Howe zářit štěstím, k dispozici by totiž měl mít kompletní kádr - Simon Francis si již odpykal třízápasový trest a Max Gradel se vrátil z Afrického poháru národů, tudíž může do utkání také zasáhnout.

To Sam Allardyce má rozhodně starostí více - hrát by s největší pravděpodobností neměl Jeff Schlupp, kterého trápí drobný zdravotní šrám, podobně je na tom také Scott Dann, u kterého ale start není přímo vyloučen. Debut v novém působišti si na své konto může připsat Patrick van Aanholt, který zkompletoval svůj přesun ze Sunderlandu. Nastoupit mohou i navrátilci z Afrického šampionátu, tedy Wilfried Zaha a Bakary Sako.

Coby jeden z hlavních kandidátů na mistrovský titul vstupující každoročně do nové sezony Premier League fotbalisté Arsenalu. Svěřenci Arsena Wengera ovšem naposled pozvedli nad hlavu trofej pro vítěze anglické ligy v roce 2004 a v současné době ztrácí na vedoucí Chelsea poměrně propastných osm bodů.

Nyní se ovšem musí tým Kanonýrů soustředit na nejbližší zápas, který je domácí duel s Watfordem. Do souboje se čtrnáctým celkem tabulky půjdou Gunners coby jednoznačný favorit, čemuž odpovídá i fakt, že Wengerovi hoši vyhráli všech sedm posledních ligových utkání s tímto protivníkem, a nastříleli v nich devatenáct gólů.

Mohou navíc navazovat na šňůru pěti po sobě jdoucí vítězných zápasů na Emirates, a na ještě o pět utkání delší sérii neporazitelnosti - hořkost porážky před vlastními fanoušky zažil Arsenal naposled proti Liverpoolu v úvodním víkendu této sezony.

Jinou, nepříliš příjemnou sérii naopak drží Hornets. Už v sedmi po sobě jdoucí zápasech nedokázal Watford zvítězit a ve čtyřech z těchto duelů se dokonce hosté ani neprosadili. Kouč Walter Mazzarri se navíc bude muset obejít bez zraněného gólmana Costela Pantilimona, jehož trápí poraněná noha, trest za karty si pak odpykávají Jose Holebas a Mauro Zarate.

To favoritu z Emirates bude proti papírově jednoznačně slabšímu soupeři chybět Granit Xhaka, jenž je stále suspendován za červenou kartu, a nejistý je také start Dannyho Welbecka, který možná zasáhne do hry až v průběhu druhé půle. Připraven vrátit na ligové trávníky naopak už je Theo Walcott. Pro křídelníka Arsenalu tak půjde o první utkání v Premier League po šesti týdnech.

Šest posledních venkovních zápasů Burnley - 1 remíza, 5 porážek. Šest posledních zápasů Burnley doma? 6 výher... Řekl bych, že tahle bilance hovoří za všechno a nebude příliš obtížné uhodnout, kdo bude v příštím vzájemném utkání Clarets s Leicesterem favoritem. Svěřenci Seana Dycha totiž hrají na Turf Moor a kromě toho, Lišky stojí za starou bačkoru.

Co se stalo s loňským Leicesterem? Loni měl touhle dobou 44 bodů, letos 21! Loni prohrál z úvodních dvaadvaceti zápasů 2, letos 11. Odpověď na původní otázku tedy nejspíš zní: Úplně všechno. Jasně, tehdy neuvěřitelný N’Golo Kanté teď kope za Chelsea, ale jen jeho absence takový propad způsobit nemohla.

Největší sešup samozřejmě zažila stoperská dvojice, což se dalo odhadovat už při groteskních představeních v přípravě. Mizerně hraje i Fuchs, Vardy a další opory nezapomenutelné jízdy za titulem. Ve většině případů se zkrátka životní forma vytratila a Leicester čelí kruté realitě - až na několik výjimek jsou prostě Foxes týmem složený z průměrných fotbalistů.

Leicester se každopádně může večer opět zapsat do historie. Ne sice pozitivním způsobem, ale přece - být nejhorším obhájcem titulu v historii anglického fotbalu je přece taky kumšt, ne? Po 22 kolech mají Ranieriho svěřenci shodný zápis jako doposud nejslabší šampion v dějinách - Ipswich 1962/63. A ten svůj třiadvacátý duel v sezóně vyhrál...

Aby se Leicesteru povedlo to samé, musel by se stát takřka zázrak. Venku totiž ještě v nynější sezóně nevyhrál, zatímco Burnley doma řádí, což jsem nakousl už v úvodním odstavci. Více ligových zápasů na své půdě vyhrál jen Tottenham a Chelsea. Turf Moor je skutečnou pevností, v níž se soupeřovi útočníci velmi těžko prosazují - z posledních pěti soutěžních klání zde Clarets inkasovali jedinkrát.

Na druhou stranu, zápisy obou týmů jsou tak do očí bijící, že snad neexistuje vhodnější příležitost k překvapení. Leicester se může opřít o Riyada Mahreze, jehož Alžírsko překvapivě brzy opustilo africký pohár. Mimo hru zůstávají útočníci Islam Slimani a Leonardo Ulloa, zatímco Daniel Amartey stále reprezentuje Ghanu na APN. V Burnley žádné čerstvé šrámy neevidují, z opor je zraněný jen Dean Marney.

Zcela opačné starosti mají v dosavadním průběhu anglické ligové sezony celky WBA a Middlesbrough. Zatímco domácím z Riverside Stadium patří v tabulce šestnácté místo s pouze čtyřbodovým náskokem na nyní sestupující Crystal Palace a jejich jednoznačným cílem tak musí být udržení prvoligové příslušnosti i pro další fotbalovou sezonu, svěřencům Tonyho Pulise se letos daří a po dvaadvaceti odehraných duelech patří Boro v tabulce solidní osmá příčka.

Do utkání jdou navíc s poměrně příznivou bilancí z posledního měsíce - tři ze čtyř posledních ligových střetnutí se West Bromwichi podařilo vyhrát, výjimkou budiž pouze výprask 4:0 na hřišti Tottenhamu Hotspur.

Optimismus do žil hráčům WBA jistě vlévá také fakt, že se fotbalistům Middlesbrough nepodařilo vyhrát v posledních pěti zápasech Premier League, a vstřelili v nich pouhé dva góly - což z nich celkově vzato dělí nejméně produktivní tým celé anglické nejvyšší soutěže.

I vzájemná statistika mluví pro hosty- neprohráli už pět po sobě jdoucích utkání s Boro, čtyři z nich se jim dokonce podařilo vyhrát a nastříleli v nich jedenáct branek. V úterý se ovšem budou muset obejít bez služeb Jonnyho Evanse - obránce WBA má zraněné lýtko a nejspíše tak přijde i o čtvrté utkání za sebou. Na svůj debut v dresu Albionu naopak čeká Jake Livermore, který utkání nejspíše začne pouze mezi náhradníky.

Boro chybí zraněná stoperská dvojice Calum Chambers a George Friend, které zřejmě nahradí Daniel Ayala, který se k týmu vrací po trestu za karty, a Antonio Barragan, jenž se vrátil k tréninku.

Poslední Sunderland by se jistě rád odlepil od chvostu tabulky, aby toho však dosáhl, čeká ho úkol nelehký, a totiž porazit na svém stánku rozjetý Tottenham, který se v ligové soutěži pyšní sedmizápasovou šňůrou bez prohry.

Ačkoliv se v listopadu a prosinci zdálo, že jde forma Černých koček nahoru a po nepovedeném úvodu do sezóny budou své soupeře pravidelně trápit, nakonec je pravdou úplný opak. Poslední výhra tohoto celku se totiž datuje do poloviny prosince, od té doby si svěřenci Davida Moyese připsali jen jeden bod po remíze s Liverpoolem a všechny zbylá čtyři utkání poměrně jednoznačně prohráli.

To Tottenham se díky vynikající sérii výsledků přihlásil do boji o titul. V minulém kole sice "jen" remizovali na půdě Manchesteru City, ovšem při pohledu na průběh střetnutí a celkový výkon týmu se dá směle tvrdit, že se z pohledu Kohoutů spíše jedná o bod získaný nežli dva ztracené. Před zmíněnou dělbou bodů však londýňané tahali impozantní šňůru šesti ligových výher v řadě a jistě doufají, že se jim na Sunderlandu podaří začít obdobnou sérii.

Vzájemná bilance je silně nakloněna ve prospěch hostujícího týmu. Tottenham totiž se Sunderlandem neprohrál už dlouhých 13 ligových duelů, přičemž za tu dobu zaznamenal 10 výher a 3 remízy. Poslední výhra týmu ze severu Anglie se datuje do dubna 2010, kdy se v památném zápase do role hlavní postavy pasoval Darren Bent, který krom dvou vstřelených branek neproměnil rovnou dva pokutové kopy.

Davidu Moyesovi se z Afrického poháru národů vrací duo Didier Ndong a Lamina Kone a oba by se tak už mohli objevit v úterním utkání. Hrát však určitě nebude Papy Djilobodji, který obdržel čtyřzápasový trest za úder loktem, zatímco Bryan Oviedo a Darron Gibson po přesunu z Evertonu ještě nemohou nastoupit.

Tottenhamu se z drobného šrámu vzpamatoval Harry Kane a je tak vysoce pravděpodobné, že jej opět uvidíme v základní jedenáctce. Fit jsou i obránci Danny Rose a Toby Alderweireld, mimo tak zůstávají pouze Kieran Trippier a Jan Vertonghen.

Se Swansea to vypadalo všelijak, ovšem rozhodně ne dobře. Šokující výhra na půdě Liverpoolu z minulého víkendu však fanouškům jistě vlila optimismus do žil a Labutě po dlouhé době posunula mimo sestupové pásmo. V úterý večer se ji pokusí potvrdit v domácím duelu se Southamptonem.

Ten prožil značně rozporuplný týden - nejprve oslavil po vynikajícím defenzivním výkonu výhru na půdě Liverpoolu, která pro svěřence Clauda Puela znamenala postup do finále Ligového poháru, ovšem o víkendu značně obměněná sestava pořádně narazila v utkání s Arsenalem, když jim londýnský soupeř uštědřil ostudného "bůra".

Zatím to vypadá, že domácí Labutě jakoby se ze spánku probudily se startem nového roku. V roce 2017 totiž ve třech ligových duelech zaznamenaly dvě výhry, které týmu značně pomohly v posunu mimo sestupové pozice. A ani vypadnutí z FA Cupu či domácí debakl s Arsenalem tak momentální náladu ve Walesu nemůže zkazit.

Zkazit by ji však mohl pohledu na vzájemnou statistiku obou soupeřů - domácí totiž svého úterního soka přemohli jen v jednom z devíti posledních střetnutí, jinak si na své konto připsali ještě dvě remízy a hned šest proher. Bídná to bilance. Stejně tak by se ovšem dala označit venkovní forma hostujícího týmu - Saints vyhráli pouze jedno z posledních 8 venkovních duelů, jinak si připsali tři remízy a čtyři prohry.

Labutě již mohou využít služeb své nejnovější akvizice - Luciana Narsingha, který do Walesu přestoupil z PSV Eindhoven. Marodku už také opustil KI Sung-yueng, ovšem Leon Britton a Oliver McBurnie zůstávají mimo hru.

Zranění kotníku do hry nepustí Virgila van Dijka, který jej bude léčit několik dalších týdnů. Jinak však Claude Puel odmítl odkrýt své karty a novinářům nesdělil, zda se již nějaký z jeho marodů blíží návratu na zelené trávníky.

Od posledního vzájemného střetnutí Chelsea s Liverpoolem uplynulo v řekách Mersey i Temži hodně vody. Londýnský celek najel na vítěznou sérii, ze které "si odskočil" jen na chvíli a z oněch 17 ligových zápasů vyhrál neuvěřitelných 15. I svěřenci Jürgena Kloppa v Premier League vesměs váleli, jenže po Novém roce nastal fatální propad. Propad, jenž se Reds musí zvrátit právě a jedině proti Chelsea.

Nedávné výsledky liverpoolských borců jsou vskutku alarmující, a to i na poměry nevyzpytatelných anglických trávníků. Ještě po polovině sezóny to byli právě oni, kdo měl v první řadě nadbíhat suverénně vyhlížející Chelsea. Na konci roku 2016 na ni ztráceli šest bodů a s přehledem trůnili na druhé příčce Premier League. Pak ale přišel zlom.

Smolnou remízou na hřišti Sunderlandu odstartovali osmizápasový lednový program, během něhož vyhráli jedno jediné klání a vedle propadu ligovou tabulkou vrchem vypadli z obou anglických pohárů. Nejhorší období se pro Liverpool pojí s odjezdem Sadia Maného na africký šampionát - v posledních deseti dnech prohrál doma se Swansea, se Southamptonem, a dokonce i s Wolverhamptonem.

Překvapivý konec Senegalu na APN ovšem přivál hbitého křídelníka zpátky na ostrovy a je velmi pravděpodobné, že se Mané ihned zapojí do hry. Ať už z lavičky nebo v základní sestavě, odkud by nejspíš vyšoupl jednoho z dvojice Can - Wijnaldum. Lallana se totiž stihl vykurýrovat, a tak visí otazník spíš nad pravým obráncem Nathanem Clynem.

Chelsea, dle letošního zvyku, má na marodce pusto prázdno. Idylická situace, shodná s tím, jak se Blues prezentují na domácí scéně. Hladký postup do osmifinále FA Cupu s pouhými dvěma hráči ideální základní sestavy hovoří o náladě na Stamford Bridge mnohé. Ještě víc ale pohled na tabulku Premier League, kde si Conteho výběr laská osmibodový náskok na druhý Arsenal.

Právě dvojzápas v Liverpoolu a doma s Arsenalem (sobota) má definitivně napovědět, zda má Chelsea v aktuální formě vůbec nějakou konkurenci. Byly to totiž zrovna tyhle dva celky, které modré lvy vyřídily před začátkem rekordní série výher. A jen málokdo si dovede představit, že by Blues ještě dokázal někdo na cestě k vytoužené trofeji zastavit, pokud v nadcházejícím týdnu výrazně neklopýtnou.

Těžší zkouška čeká lídra ligy už nyní ve vloženém kole. Liverpool není pro Hazarda a spol. zrovna oblíbeným soupeřem - v posledních šesti vzájemných zápasech ho Chelsea nedokázala v základní hrací době porazit ani jednou. V nedávných třech duelech navíc hned dvakrát prohrála.