Premier League - preview 24. kola

Utkávat se takhle brzy po jednom z úvodních kol FA Cupu, to je vždycky zrádná věc. Podobné pohárové výsledky, jaký Liverpool v neděli zažil na půdě horkotěžko třetiligového Oldhamu (2:3), totiž mohou mít v zásadě dvojí efekt. Buďto nijaký, protože stejně hráli mladí kluci vesměs bez ambicí na ligový základ (a ty mimochodem Rodgers krutě sepsul), nebo spíš negativní, protože přiživí nedávnou bídu. Případ LFC by měl spadat do té první škatulky, uvidíme však, jakou roli tu ještě sehraje Arsenal...

Něco jiného je totiž pochopitelně válčit po takové ostudě s týmem z dolních pater tabulky nebo tabulkovým rivalem. A tím Gunners bezesporu jsou - sídlí o jedinou příčku výše, s chudým náskokem tří bodů. Budou tedy jinak nastartování, než byl kupříkladu posledně Norwich, jenž Reds opětovně smetli ve velkém stylu - sám Arsenal totiž přesně před týdnem naděloval tváří v tvář West Hamu, aby utnul tříkolovou neschopnost naplno bodovat.

Zatímco Arsenal si v lize poslední dobou víceméně drží buď špatný, nebo dobrý standard, Liverpool je poněkud nevyzpytatelný. Už hodně dlouho neremizoval - to si mohou poznamenat potenciální sázkaři -, cokoliv dalšího už ale není lehké tipovat. Vždyť Reds dokázali doma podlehnout Ville, aby záhy deklasovali Fulham; potom jasně vybuchli na Britannii Stadium, kdežto QPR i Sunderland záhy semleli shodnými výsledky 3:0. A teď znovu - derby s ManUtd nevyšlo dle představ, avšak Norwich zase dostál pověsti oblíbeného soka Liverpoolu.

Arsenal dosud v tomto ročníku uhrál všehovšudy deset vítězství, což je vůbec nejmenší číslo v této fázi sezony od Wengerova nástupu na křeslo manažera. Jedním z těch mála skalpů je nicméně i ten liverpoolský - hned ve třetím kole na Anfieldu Kanonýři triumfovali 2:0 za gólového přispění dvou posil, Podolského a Cazorly. Na druhou stranu při korespondujícím loňském setkání na Emirates Stadium to byli zase Reds, kdo slavil; v takovém případě ojediněle, neboť šlo o první výhru liverpoolských na domácím stánku Arsenalu po více než 11 letech.

Povede se nyní Rodgersově partě navázat na Dalglishův odkaz? Inu, těžko říct. Jediné, co v tuto chvíli víme s jistotou, je skutečnost, že sedmý celek tabulky bude o po sobě jdoucí lup z ES usilovat i s uzdraveným triem Reina-Enrique-Johnson ve svém středu. Naproti tomu Arsene Wenger jedině vítá bleskurychlou rekonvalescenci Thomase Vermaelena a podobně jako Rodgers samo sebou vrátí do základu několik odpočatých opor; v jeho případě jde o Walcotta, Wilsherea a Cazorlu.

Koho pohárová kocovina podrazí větší silou, toť otázka před soubojem Norwiche s Tottenhamem. Čistě teoreticky by to měli být Kanárci - ti jednak vypadli dokonce s neligovým Lutonem, jednak se ani nemají za čím obracet, co se ligových výsledků týče. Spurs sice předčasně končí v rámci FA Cupu po prohře s Leedsem, ovšem v lize to alespoň za něco stojí.

Abychom byli konkrétnější: Tottenham v domácí soutěži zhruba ve stejnou dobu naposledy prohrál, jako Norwich naposledy vyhrál. A abychom faktům kompletně učinili zadost: Canaries z možných 18 bodů v nedávné době utržili sotva jeden jediný za bezbrankovou plichtu s Newcastlem, kdežto Kohouti během toho samého intervalu půl na půl remizovali i vítězili. Sečteno podtrženo potom ale oba celky mohou být se svým dosavadním umístěním zhruba stejně spokojeny - Spurs se díky vratké formě Arsenalu s Evertonem hladce drží na čtvrté příčce, Kanárci se pořád motají kolem čáry, která odděluje horní a spodní polovinu tabulky.

Jedním z témat tohoto duelu by teoreticky mohl být rovněž faktor stadionu Carrow Road. Tottenham totiž v Norwichi neváhá tak často, jak by si patrně tamní příznivci přáli. Sice tu naposledy padl v rámci ligového poháru v dřívější fázi tohoto ročníku, jinak zde ale neprohrál od dubna 1991, což je tedy řádná doba. Z minulých pěti výjezdů si odtamtud londýnský klub přivezl chvályhodných 13 bodů.

Manažer domácího mužstva Chris Hughton ale bude v rukávu ukrývat jeden "tajný" trumf. Po zranění lýtkového svalu se mu totiž vrací Sebastien Bassong, klíčový stoper norfolkského celku a zároveň exkohout. Naopak pouze hostující Harry Kane nebude moci proti svému mateřskému týmu nastoupit. Z branky by teoreticky mohl Bunna vystrnadit nově koupený Lee Camp, spíše se ale očekává pokračování dosavadní dvojky za dlouhodobě zraněným Ruddym.

Tottenham sice na poslední chvíli vyjednal okamžitý přestup záložníka Lewise Holtbyho, ten však ještě nebude Boasovi k dispozici. Po chvilce odpočinku nepochybně bude připraven útočník Jermain Defoe.

Bývalo běžné, že jakmile Everton pomalu uzavírá lednová přestupová jednání, ruku v ruce s tím také vyhlíží mnohem silnější druhou půlku sezony. Tentokrát je situace jiná a Karamelky by se zřejmě spokojily i jen se zrcadlovými výsledky. Vždyť na podzim nezvládly stejně zápasů jako vedoucí Manchester United a od pohárového postavení je doteď zrazovala jen přemíra nerozhodných výsledků.

S West Bromwichem, chtělo by se automaticky předpokládat, nic takového nehrozí. Zatímco Everton se dělí s Potters o korunu remízového krále (11), Baggies spolu s Wiganem registrují druhý nejmenší počet plicht hned po ManUtd (4). A ani vzájemné souboje obou dnešních kohoutů k očekávání vyváženého skóre příliš nevybízejí, však poslední remízu datujeme do května 2006 - a to jde ještě docela dobře o osamocený ostrůvek.

Loni na tom byl Everton o devět bodů a pět příček hůře než nyní, což se mimo jiné promítá také do Moyesova letošního pohybu na trhu. Jestliže loni si pro jarní část zajistil služby Pienaara, Jelaviće, Gibsona a hostujícího Donovana, tentokrát do 30. ledna nestihl kompletně dotáhnout žádnou akvizici. Na spadnutí se jen zdá být příchod nizozemského defenzivního univerzála Leroye Fera, který ostatně spolkne velkou část omezeného rozpočtu Toffees (mluví se o 8,6 milionech liber). Mimoto by snad Moyes akorát mohl uvažovat o dalším útočníkovi k nespolehlivému Jelavićovi, ale o tom se zatím můžeme jen dohadovat.

West Bromwich stejně tak nenakupuje, maximálně pustí Odemwingieho do QPR (ten mimochodem dnes nenastoupí, zjevně právě z tohoto důvodu); a to by přitom posílení potřeboval daleko spíš než Everton. Vždyť z posledních čtyř zápasů vytěžil všehovšudy jeden bod a na počáteční pozitivní vyrovnanost může s přehledem zapomenout. Ba ještě hůř - Throstles všechna předešlá kola strávili uvnitř elitní osmičky, což ale po tomto kole šmahem nemusí platit, na jediný bod se dotáhlo Swansea.

Kromě Odemwingieho manažera Stevena Clarkea trápí spíše poloviční, ale neméně nepříjemné problémy některých hráčů. Nad Fortuném, Yacobem, Longem i Reidem se tedy vznášejí otazníky. Na druhé straně barikády s velkou pravděpodobností nebude na startovní listině figurovat Mirallasovo jméno, přičemž se nedá naplno počítat ani s účastí Colemana či Gibsona.

Staronový účastník anglické nejvyšší soutěže má před sebou opravdu nezáviděníhodný úkol, na svatostánku Manchesteru United se přeci jen nerozdávají body na požádání, zvláště jde-li o návštěvu čerstvého benjamínka. Saints skutečně nečeká procházka růžovou zahradou, neboť Red Devils na domácí půdě ztratili jen 32 ligových zápasů (celkem jich sehráli 397) a hosté zde z posledních 17 mačů padli rovnou patnáctkrát...

United se navíc momentálně vezou na vlně pohody a v Premier League drží úctyhodnou sérii jedenácti neprohraných zápasů v řadě (naposledy odjížděli se sklopenými hlavami v polovině listopadu z Carrow Road). Skvělé rozpoložení ukázali svěřenci manažera Sira Alexe Fergusona rovněž o víkendu, kdy před vlastními fanoušky, ve čtvrtém kole FA Cupu, vyprovodili Fulham čtyřmi brankami (4:1) a to i s částečně obměněnou sestavou, kdy bylo šetřeno hned několik tradičních opor pro nadcházející ligová střetnutí. Rudí ďáblové tak nadále zůstávají ve hře na třech frontách.

Nový manažer Sotonu, Mauricio Pochettino, se však obrovské výzvy rozhodně nezříká a přes pokračující nevoli fanoušků (nelíbí se jim odvolání oblíbeného Nigela Adkinse) dělá pro úspěch možné i nemožné - naposledy dokonce vyvezl mužstvo na krátké "poznávací" soustředění do Barcelony, které mělo negativní ohlasy ještě více omezit. Tímto ovšem idylka končí a nyní už se musí ohánět hlavně na hřišti...

...ani zde to však nevypadá z hostujícího pohledu vůbec špatně. Pomineme-li Argentincovu bezbrankovou premiéru proti Toffees, Southampton pro změnu neprohrál již šest ligových utkání za sebou (tři body si však odvezl pouze z Villa Parku) a po značně rozporuplném vstupu do sezóny se konečně chytil i bodově! Nyní ale musí "Svatí" nastavený trend potvrdit, neboť stále ještě nemají ani zdaleka vyhráno (na sestupové příčky mají aktuálně pouze tříbodový odstup).

Robin van Persie by se měl po krátkém oddechu opět vrátit do základní sestavy, což má potkat i dvě defenzivní stálice Nemanju Vidiče a Ria Ferdinanda. Na něco podobného naopak jistojistě mohou zapomenout Ashley Young (koleno) a Jonny Evans (stehenní sval).

Jeden velký a očekávaný návrat by se pak měl odehrát na druhé straně - kapitán a odchovanec Adam Lallana marodil s kolenními vazy takřka dva měsíce a nyní je konečně nachystán na plnou zápasovou zátěž. Mimo hru zůstává dvojice Jose Fonte - Guly (oba koleno). Ostrou premiéru si naproti tomu může odbýt Vegard Forren, který na jih Anglie zamířil z norského Molde.

Chelsea má možnost snížit manko na Manchester City, pokud vyhraje v Readingu, bude rozdíl mezi druhým a třetím týme tabulky pětibodový. Blues jsou před utkáním jasným favoritem, i když formu nemají zrovna nejlepší...

Chelsea se zasekla především v pohárových soutěžích, v Ligovém poháru vypadla v semifinále se Swansea, v FA Cupu pak musí absolvovat opakovaný duel, jelikož o víkendu měla co dělat, aby z hřiště Brentfordu odvezla alespoň remízu 2:2.

V Premier League už je to podstatně lepší, na překvapivou domácí porážku s QPR tým zareagoval výhrou na půdě Stoke, naposledy si pak poradil 2:1 s Arsenalem.

Mezi tyčemi Chelsea se znovu neobjeví brankář Petr Čech, důvodem je zranění lýtka. Čech podle manažera Rafaela Beníteze zkoušel trénovat, ale pro jistotu se ještě ve středu do hry nezapojí. "Byla to jen lehká příprava, ale rozhodli jsme se nic neriskovat," řekl španělský kouč.

Společně s Čechem bude zápas jenom sledovat obránce David Luiz, rovněž v jeho případě je na vině zraněné lýtko.

Reading se od začátku sezony potácí v sestupových vodách, poslední zápasy ale vyloudily na tvářích fanoušků spoustu úsměvů. Po povinných výhrách nad Crawley a Sheffieldem United je tým i nadále ve hře v FA Cupu, v lize pak vyhrál tři z posledních čtyřech duelů, a to nad West Hamem, WBA a Newcastlem.

"Pokud se podíváte na venkovní bilanci Chelsea pod Rafou, tak je fenomenální," upozorňuje manažer Readingu Brian McDermott na fakt, že Chelsea vyhrála čtyři venkovní ligové zápasy v řadě.

"Mají špičkového manažera, který si vedl fantasticky v Liverpoolu a ve Španělsku a nyní se snaží pracovat se skupinou v Chelsea. Je to fantastický tým," dodává.

Domácím budou chybět Jason Roberts a Noel Hunt, nepravděpodobný je pak start lednové posily Daniela Carrica.

Reading se zatím s Chelsea střetl v 19 zápasech a vyhrál jenom třikrát, naposledy přitom v roce 1930. Domácí čeká jubilejní stý zápas v Premier League, slavit by se pak mohlo i v hostujícím táboře, pokud by záložník Frank Lampard dal dvě branky, stal by se prvním hráčem, jemuž by se v deseti po sobě jdoucích sezonách Premier League povedlo dát minimálně deset gólů.

Vložené čtyřiadvacáté kolo nabídne i jedno tradiční londýnské derby mezi Fulhamem a východním rivalem West Hamem. Ani jednomu protagonistovi se poslední dobou nedaří a vzájemný souboj může být ideálním prostředkem k nalezení ztracené formy.

Pokud bychom měli hledat tým, který od začátku sezóny nejvíce trápí nevyrovnané výkony, pak bychom mohli s jistotou označit FFC. Cottagers oproti svému zvyku začali pěkně od podlahy a hned tím dávali najevo, že by mohli i v letošním ročníku opět výrazně čeřit vody v první polovině tabulky, či dokonce zamotat bitvu o pohárové příčky. Skutečnost však byla postupem času docela jiná a domácí jsou rádi, když si drží alespoň trochu jasnější odstup od sestupových příček (momentálně mají Chalupáři k dispozici pět bodů). Fulham také zůstává posledním týmem, který ještě letos nevyhrál londýnské derby...

Na vyskakování to ovšem není ani ve druhém táboře: Hammers z posledních deseti ligových měření sil ztratili rovných šest a na bodové konto si připsali jen hubených osm bodíků, čímž se z mužstva, jež s malým odstupem pokukovalo po pohárových příčkách, stal rázem celek, který se propadl do rozestoupeného středu tabulky. Oproti zbylým dvěma nováčkům jsou však starosti WHU poněkud bezpředmětné.

I přesto je však potřeba zlepšit hlavně bilanci na soupeřových hřištích, kterou mají Kladiváři doslova žalostnou (2-2-7), přičemž zde selhávají zejména v ofenzivním snažení, neboť venku zaznamenali pouhopouhých šest vstřelených branek (spolu se Stoke suverénně nejhorší bilance v Premier League). Poslední dobou se pak nedaří ani defenzivě, která udržela čisté konto pouze jednou z dvanácti případů!

Martin Jol už by se mohl spolehnout i na čerstvě příchozího Emmanuela Frimponga, jenž by měl na Craven Cottage hostovat do konce sezóny z Arsenalu. Oproti sobotnímu vyřazení z FA Cupu od Man Utd už bude na hřišti přítomný i Richardson, jenž vyléčil problémy s lýtkem.

Na rozdíl od zápasu s mateřským Arsenalem už může opět za West Ham nastoupit Marouane Chamakh, potíže s kolenem by měly uschopnit také Andyho Carrolla. Problémy v obraně by mohl vyřešit příchod Emmanuela Pogatetze.

Jednou z nejoblíbenějších činností twitterujících fanoušků je v poslední době virtuální vyhazování manažera Aston Villy Paula Lamberta. Tomu nicméně byla nedávno slovy majitele Lernera vyjádřena značná podpora, kterou patrně z fleku neodčarovalo ani další šokující pohárové vypadnutí rukama klubu z nižší soutěže, tentokrát Millwallu. Přesto je teď záhodno přemoci obměněný Newcastle, to je jasné...

Minimálně nějakou dobu nyní Straky nebudou čitelné, to je zřejmé zhruba podobně. Vzhledem k dřívějšímu exitu z FA Cupu měli Magpies celých 10 dní na dobití baterek i síly, což dělali mimo jiné skrze přestupové okno. Došli obránci Haïdara s Yanga-Mbiwou, záložník Moussa Sissoko a křídelní útočník Gouffran. Zároveň bylo potvrzeno, že minimálně do konce sezony zůstane Coloccini. Newcastle tedy vyztužil všechny fronty a i jen letmý pohled na tabulku dává znát, že to bylo potřeba. Straky trčí na 16. příčce, jen dva body nad sestupovou propastí, přičemž od 22. prosince ani jednou nebodovaly naplno.

Každopádně Villans tu před výkopem od nějakého vysmívání se rozhodně nebudou, jsou na tom dosti podobně - spíš ještě hůř. V tabulce koneckonců divže nepatří do společnosti sestupujících, dělí je jediný bod. Přesto Paul Lambert zůstává věren své poněkud nezkušené partě, takže v lednu nepřivedl žádnou čerstvou akvizici a nadále bude chtít těžit ze zpola nové krve, kterou tvoří navrátivší se marodi Bent, Agbonlahor či Vlaar.

Druhý jmenovaný, stejně jako kolega z útoku Benteke, navíc proti Millwallu odpočívali - což teď může znamenat jedině plus. Zvažovat se ke všemu budou už i zdravotní stavy Richarda Dunnea a Nathana Bakera. Jen Delph zůstává na marodce s bolavým kotníkem, co se hráčů s ambicemi na základ týče; El Ahmadi potom sice doválčil s Marokem na APN, vrátit se ale ještě pochopitelně nestihl.

Alan Pardew před výkopem zváží situace na stoperu, kde má aktuálně přetlak. Mimo Colocciniho, Yanga-Mbiwy, Haïdary, Perche a Williamsona může počítat také se Stevenem Taylorem, jenž překonal zranění, které jej ze hry odstavilo již v listopadu. Daleko snáze se tedy dají předpovídat debuty Gouffrana se Sissokem, ti totiž takové konkurenci v žádném případě nečelí.

Mají tolik společného, přesto stojí na opačných pólech. Zatímco Manchester City své utrácení dovedl až k loňskému titulu anglických šampionů a o obhajobu se snaží i letos, Queen’s Park Rangers překvapivě bojuje o holé přežití. Nyní pod Harry Redknappem se však začíná blýskat na lepší časy.

Sérii pěti utkání bez porážky korunovanou hned zpočátku výhrou na Stamford Bridge nešetrně přerušil až pohárový výpadek s třetiligovým MK Dons, který Západolondýňanům uštědřil porážku 4:2 a vyřadil je z FA Cupu. Dnes tak mají před domácími fanoušky co napravovat.

Manchester City zvládl podle očekávání 4. kolo nejstarší fotbalové soutěže světa na výbornou. Ač nejhubenějším možným způsobem, vyhráli Citizens na hřišti Stoke City a směle míří do osmifinále poháru, který předminulou sezonu opanovali. Dnes navíc mohou vyhrát už posedmé v řadě v zápasech Premier League a právě FA Cupu. Pět posledních duelů navíc udrželi čisté konto.

Svěřenci Roberta Manciniho se mohou alespoň na 24 hodin přiblížit k vedoucímu Manchesteru United na rozdíl dvou bodů - a v utkání budou určitě favority, vždyť poslední čtyři vzájemné zápasy s QPR vždy vyhráli a nastříleli přitom minimálně tři branky. Otázkou však je, jak se vypořádají s taktickou genialitou stratéga Redknappa, který dokázal vygumovat Chelsea i Tottenham.

Dnes bude možná postrádat střelce proti Blues Shauna Wrighta-Phillipse, který tak kvůli bolavému kotníku o utkání s bývalým zaměstnavatelem nejspíš přijde. Mimo hru je i Junior Hoilett, který laboruje se zadním stehenním svalem. Do základní sestavy by se dle slov Harryho Redknappa měli vrátit ti hráči základní sestavy, kteří o víkendu odpočívali.

Roberto Mancini pak musí oželet zraněného kapitána Vincenta Kompanyho, jemuž start znemožní zranění lýtka. Menší problém s kolenem má i jeho stabilní kolega ze stoperské dvojici Matija Nastasić, u něj by však o zranění neslučitelné se startem jít nemělo. Balotelli i Nasri jsou pak po nemoci Mancinimu k dispozici.

Že krása nad účelností zpravidla nevítězí, to víme už dávno. A celky Stoku s Wiganem, jejichž kádry jsou z kvalitativního hlediska docela dobře srovnatelné, jsou toho živoucím důkazem. V tabulce jsou o deset bodů a devět příček výše Potters; tedy ti, již jsou často kritizováni pro "antifotbal"...

Nicméně takovou propast dneska vytahovat, to není úplně k věci; formu totiž oba celky docela shodně nemají. Wigan sice o víkendu teprve podruhé v historii proplul do pátého kola FA Cupu, jinak si ale v lize vystačil s jednou výhrou nad Aston Villou na opravdu hodně dlouhou dobu (10 utkání); teď je potom tři kola bez triumfu, naposledy dokonce doma padl se Sunderlandem. Na rozdíl od Potters, kteří se v krizi málokdy potácejí delší dobu (a že teď ovšem registrují tři poměrně jasné porážky v řadě), jsou ke všemu Latics poněkud náchylní k ošklivým sériím.

Oba týmy na sebe prvně narazily teprve v listopadu 1990, takže mezi sebou nemají příliš nevyřízených účtu. Navíc se zázračně shodnou na zálibě v remízách - smírně se rozešly v šesti z celkových devíti případů, hned čtyřikrát přitom šlo o plichtu v zajímavém poměru 2:2. Právě s takovým skóre se Wigan se Stokem loučil rovněž na své půdě, kde dvakrát vedl, aby mu to v součtu nebylo nic moc platné. Teď se pozornost obrací na Britannia Stadium, kde letos Potters prohráli všehovšudy jedinkrát.

Roberto Martinez nechal proti Macclesfieldu odpočívat drtivou většinu opor, před výkopem učinil až osm změn. Tentokrát se už samozřejmě žádné experimenty nechystají, takže se například James McCarthy může těšit na svůj jubilejní stý start za Wigan. Stále fit nicméně není Alcaraz a v pochybnostech zůstává Fyvie.

Stoke po víkendu potkala dobrá zpráva, když Fotbalová asociace odmítla dodatečně udělit trest Whelanovi za původně nespatřený ošklivý zákrok z pohárového střetnutí s ManCity (0:1). Záložník tedy zřejmě opět nebude chybět v základní sestavě, stejně jako Asmir Begović, který jen o víkendu v rámci povinné rotace vyklidil cestu nevytíženému Sorensenovi.

Swansea píše historii. Zažívá totiž bez nadsázky sezonu snů. V lize si vede jako jeden z černých koňů soutěže, přestože by měla "správně" tápat ve druhém nováčkovském roce. Namísto toho ovšem sídlí na pohodovém devátém místě se ztrátou pouhých čtyř bodů na pohárové šesté místo. Účast v Evropské lize si však může zajistit jinak.

Ještě k větší jízdě než na elitní anglické scéně totiž Swans nasadili v ligovém poháru. Capital One Cup si Labutě naprosto podmanili - v osmifinále například snadno přejeli Liverpool na Anfieldu 3:1, přičemž největší počin si schovali na semifinále s Chelsea. Na Stamfodr Bridge totiž předvedli dokonalou defenzivu, za kterou by se nemuseli stydět ani Blues proti Barceloně, a zvítězili v londýnské baště 2:0. Doma pak ukopali kýženou bezgólovou remízu a těší se na finále ve Wembley. V něm pak nečeká nikdo větší než čtvrtoligový šok z Bradfordu.

Historický moment je však v plánu až skoro za měsíc, teď se Laudrupovi svěřenci musí soustředit na ligu. V ní ji čeká nepříjemný výjezd do Sunderlandu, který se po mizerném období začíná konečně zvedat. Z posledních šesti zápasů Premier League hned čtyři vyhrál, posledně přestřílel 3:2 Wigan. Z pozic zavánějících sestupem se tak Mackems dostali do klidného středu.

Se Swansea navíc v Premier League ještě neprohráli - poslední úspěch Velšanů proti Black Cats se datuje na listopad 1982. V této sezoně se soupeři po remíze 2:2 na Liberty Stadium rozešli smírně; loni pak ve Swansea gól nepadl a na Stadium of Light zvítězili domácí 2:0.

Dnes se O’Neill bude muset opět obejít bez stabilního tria Danny Rose, Carlos Cuellar a Lee Cattermole. První dva jmenovaní mají problém se zadním stehenním svalem, kapitán týmu si pak v tréninku zhoršil své zranění kolene. Vedle Larssona ve středu pole se tak bude muset postavit jindy až pátý střední záložník David Vaughan.

Michael Laudrup řeší spíše příjemné starosti. Například, kterého z trojice Dyer, Routledge, Hernandéz posadí na lavičku nebo zda nastoupí v útoku Michu či čistokrevný forvard Danny Graham - což by s největší pravděpodobností znamenalo lavičku pro Korejce Ki Sung-Yuenga.