Premier League - preview 25. kola

Nedělním šlágrem by docela klidně mohl být Meulensteenův (jistě) emotivní návrat na Old Trafford; to by však takovému mači nesměla předcházet bitva Evertonu a Tottenhamu. Oba mančafty v nedávné minulosti utrpěly po jednom velkém šrámu, těžkém debaklu a už teď je jasné, že na ten svůj po nedělním obědě sladce zapomene maximálně jeden z nich...

Pro Tottenham to byl vůbec bolestivý leden. Nejprve vypadnutí z FA Cupu rukama úhlavního rivala, posléze debakl od Manchesteru City (1:5). A únor pro Spurs nezačal o nic lépe - remíza v Kingstonu upon Hull se za úspěch na White Hart Lane rozhodně počítat nemůže. Už jenom proto, že takto Tottenham spadl na šestou příčku právě pod svého nedělního soupeře z Liverpoolu.

Také Everton v nedávné době prodělal dvě venkovní ztráty z kategorie hloupých plus ostudnou porážku v městském derby s LFC (0:4). Alespoň bezprostředně před tímto šlágrem se nicméně Toffees naladili na pozitivní notu, jakkoliv proti Aston Ville o minulém víkendu dvakrát nepřesvědčili (2:1).

Ať tak či tak, kvůli postavení v tabulce a pomalu se blížícímu vrcholu sezony jde patrně o nejvýznamnější souboj Evertonu s Tottenhamem od dubna 1985, kdy oba protivníci obsazovali první dvě příčky tabulky a Toffees se klíčovou výhrou nakopli za svým osmým mistrovským titulem z celkového počtu devíti.

Tentokrát samozřejmě nejde rovnou o místo na piedestalu, nýbrž vstupenku do Ligy mistrů, zejména pro Everton je však i taková meta mimořádně vzrušující. Pod Davidem Moyesem naposledy Karamelky něčeho takového dosáhly v sezoně 2004/05, přičemž Roberto Martínez se vysněné kvalifikaci blíží hned během svého prvního roku ve funkci, kdy se jen Arsenal s Chelsea mohou pochlubit pevnější defenzívou, a kdy předčívá loňský Everton o slušné čtyři body.

Také Spurs jsou na tom lépe než loni touto dobou, přesto se svou sezonou zatím rozhodně nemohou být spokojeni. Napravovat ji mají především v podobně vyhrocených zápasech, ovšem zrovna s Evertonem bůhvíjak dobré zkušenosti nemají - ba naopak. Z posledních 13 ligových měření sil Kohouti zvládli všehovšudy dvě; na podzim se ještě s Villasem-Boasem v čele zrodila bezbranková remíza. Čili něco, co pod agresivní ofenzivní styl vyžadujícím Timem Sherwoodem naštěstí patrně nepřipadá v úvahu.

Tím spíš, že se útočné vozbě Tottenhamu, která proti Hullu docela dobře selhala, možná po šesti týdnech dostane vítané injekce v podobě zotaveného Androse Townsenda. Zdali však ještě nebude pro mladého křídelníka příliš brzy, je každopádně prozatím ve hvězdách; stejně jako tomu je v případě Dembélého a jeho kotníku. Zde se ale způsobilost spíše očekává než naopak.

Roberto Martínez docela jistě zařadí zpět do základní sestavy uzdraveného Seamuse Colemana. O místo poněkud výše v poli potom mají usilovat rovněž Deulofeu (hamstring) a potenciální debutant, na hostování získaný útočník Lacina Traoré. Ten by ihned mohl využít mezery v kádru vzniklé zraněním Lukakua.

Ani jeden z nich si nepřál pohybovat se na takových příčkách, na jakých se nyní nachází. Fulham toužil hrát klidný střed tabulky - namísto toho je zoufale poslední a na záchranu ztrácí už pět bodů. No a Manchester United? Obhájce titulu měl ambice nejvyšší. Jenže teď ztrácí na pouhou kvalifikaci do Ligy mistrů šokujících deset bodů.

Red Devils pod Moyesem rozhodně nešlapou jako hodinky. Z čtyřiadvaceti dosavadních zápasů prohráli celých osm. Bodově jsou na tom nejhůře od sezony 1990/91. Jejich situace se navíc nelepší. Z posledních pěti zápasů prohráli třikrát a to už je poměrně alarmující, nato že se Premier League naklání do poslední třetiny.

Dlužno dodat, že pro odrazový můstek si nemohli vybrat lepšího soupeře. Tedy horšího, samozřejmě. Fulham je poslední, prohrál letos v lize fascinujících 17 zápasů a topí se stále ve větším marasmu. Čtyřikrát v řadě nepoznal, co to je získat body. Z posledních devíti klání pak prohrál hned sedmkrát.

Zoufale si navíc vedou i ve vzájemných zápasech s United. Těm patřilo posledních sedm zápasů, včetně čtvrtého kola FA Cupu z minulého ledna. Na Old Trafford dokonce proti Whites vyhráli už desetkrát v řadě v obou soutěžích. Nasázeli při tom třicet gólů a dostali jen půl tuctu. Celkově se v 51 letech Fulham "dostal k lizu" jen jednou, osamělou výhru si připsal v říjnu roku 2003.

Dnes se nicméně může nesmírně těšit na tři hvězdné debutanty. Tou nejpůsobivější posilou lednového přestupního termínu je bezpochyby Konstantinos Mitroglou. Bombarďák z Olympiakosu Pireus nasázel v řecké lize 14 branek ve 12 utkáních, tři další přidal v Lize mistrů a rázem je z něj jedna z nejsledovanějších postav v anglické soutěži.

Dalšími jmény, která patrně budou dnes debutovat, jsou záložník z Tottenhamu Lewis Holtby a Johny Heitinga z Evertonu. I oni by se měli chopit svých oblíbených postů už od první minuty.

Do kádru Manchesteru United se po třízápasové stopce vrací Nemanja Vidíć - dlouholetý stoper Reds, který po sezoně z Anglie zmizí. Hrát naopak nebudou Evans, Ferdinand, Fellaini a nejspíš ani Jones.

Brendan Rodgers před pár dny obrátil. Namísto měsíc starého tvrzení, že se "Liverpool nikdy nevzdá boje i ligový titul", je tu mnohem nesmělejší cíl "velkého skoku do první čtyřky". Ovšem přes tuto náhlou skromnost manažera Liverpoolu; i přes relativně jednoznačné podzimní vzájemné měření sil na Emirates Stadium teď v sobotu bude Arsenal na Anfieldu čekat nesmírně těžká robota...

Gunners přitom opětovně budou potvrzovat pozici lídra tabulky; stejně jako tak měli činit - a také činili - v onom desátém kole. Na druhé příčce tudíž Londýňané pobyli všehovšudy jediné kolo, než si José Mourinho vyšlápl na Manuela Pellegriniho a připravil jeho ManCity o dlouhotrvající domácí neporazitelnost.

Tím pádem srazil bleděmodré na podobnou úroveň jako Reds - ti jsou přes lehké uvadání a dvě zbytečné remízy s dvěma středozemskými kluby na vlastní půdě stále ohromně silným protivníkem. Padli tu všehovšudy jednou; lednová plichta s Villans pak představuje tu druhou, poslední ztrátu Rodgersovy party před domácím publikem.

Arsenal má teď dobrou šanci přidat třetí hřebíček do pomyslné mistrovské rakve Reds. Červená část města Beatles se sice před pár dny rozradostnila skrze nekompromisní debakl konkurenčního Evertonu (4:0), ovšem následný zpola úspěšný výjezd na The Hawthorns euforii v táboře liverpoolského FC opět zchladil. A Gunners teď hodlají navázat; jsou koneckonců jediným souborem, který při jejich posledních 12 společných startech dokázal zabijáckému duu Sturridge-Suárez zcela zabránit ve skórování.

Od oné listopadové porážky 0:2 se nicméně tandem přezdívaný "SAS" dokázal příkladně odpíchnout. V nadcházejících 16 vystoupeních se postaral o 24 branek z celkových 45, jakkoliv klub začal na čele pomalu odpadat a nyní na Arsenal ztrácí již nehezkých osm bodů. Případná porážka by LFC patrně, jak ostatně předpokládá také sám Brendan Rodgers, nadobro odepsala z přímého boje o titul.

Také Gunners v něm nicméně mohou fatálně ztratit, zejména v průběhu příštích 14 dnů, kdy se sice nehnou z místa (respektive Emirates Stadium), zároveň ale budou hostit minimálně tři nepříjemné soupeře - ManUtd, Liverpool (v rámci FA Cupu) a Bayern. Jako třešnička potom přijde Sunderland, jenž by už teoreticky mohl stavět na pořádné depresi. Tu si teď každopádně specialisté na výsledky v poměru 2:0 nepřipouštějí; v domácí soutěži jsou ostatně zase neporaženi dlouhých osm kol.

Arsenal nyní vrchem cestuje na Anfield Road s touhou uhrát zde třetí po sobě jdoucí vítězství (poprvé od dvouletky 1973-74), a to tak že bez potrestaného Flaminiho a zraněných Ramseyho s Walcottem. Fit by měl být navzdory potížím v závěru duelu s Crystal Palace Mikel Arteta a zvážen ještě musí být stav Jacka Wilsherea.

Liverpool má zdaleka největší problémy v obraně, nadále je totiž bez pravého beka Johnsona a stopera Aggera. Oba borci se mají teprve v průběhu příštího týdne zapojit do tréninkového cyklu. Mimo hru dále zůstávají rovněž levý krajní obránce José Enrique a další stoper Sakho. Defenzívě potom ještě nějak chvíli nevypomůže ani štítový záložník Lucas Leiva.

Šlágr 25. kola Premier League se rozehraje na samém začátku víkendového programu, již ve 13:45 našeho (sobotního) času. Na jeho, doufejme, bezproblémový průběh dohlédne Michael Oliver, jenž už letos rozhodoval dva významné mače londýnského Arsenalu. V tom prvním si Gunners poradili s úhlavním rivalem z White Hart Lane, v tom druhém naopak padli na Old Trafford. Pozorovatelé obou klání se nikdy nedočkali více než jedné branky; snad tedy bude tentokrát gólová nadílka poněkud bohatší.

Odpolední program anglické nejvyšší soutěže nás zavede také na Stadium of Light, kde Sunderland, kterému se po Novém roce začalo dařit, přivítá Hull. SAFC se jistojistě pokusí oplatit poslední vzájemnou porážku.

Jako vyměnění se poslední dobou prezentují domácí hráči, kteří se dlouhodobě ne a ne chytit, což se však po již zmíněném přelomu Nového roku změnilo a Sunderland rázem začal sbírat potřebné bodíky. Kromě ligové scény, kde z posledních čtyř utkání vydoloval plných deset bodů, dokázal severoanglický celek prorazit i na pohárové půdě, kde oslavil postup ve FA Cupu a League Cupu, ze kterého dokonce vyprovodil slavný Manchester United (na penalty).

Pokud si Černé kočky z inkriminovaných čtyř zápasů připsaly na konto deset vstřelených branek (to se SAFC nepovedlo za prvních třináct utkání!), tak druhá strana se s ofenzivou neustále pere, i když během přestupového okna dělala možné i nemožné (přišli Shane Long a Nikica Jelavić), aby tento problém odstranila. To se ale zatím nepodařilo a Tigers se tím pádem opět přiblížili na dosah ohrožené zóny (na osmnácté Hammers mají k dobru dva body).

Achillova šlacha vyřadí ze hry Stevena Fletchera, který sice poslední duely s tímto handicapem odehrál (ne však celé), ovšem něco takového už se opakovat nebude. Debut na domácí půdě by si naopak mohl odbýt Liam Bridcutt. Mimo zůstávají Westwood a Cuéllar.

Potrestaného Alana McGregora musí na opačném konci mezi třemi tyčemi opětovně nahradit veterán Steve Harper. Zranění achillovky pak dokázal zažehnat Aluko.

Skvostná nálada panuje v táborech dvou sobotních kohoutů. Jižané ze Southamptonu proti Fulhamu skrze výhru prodloužili svou šňůru bez prohry na čtyři utkání a dál si upevnili pozici v top10, Stoke pro si pro změnu dodal sebevědomí heroickým skalpem ManUtd a drží se v kontaktu s první polovinou tabulky...

Potters si takto ulevili tím spíš, že ukončili šestizápasovou sérii bez tříbodového úspěchu. Na jejich prachmizerné venkovní bilanci se tím ovšem nic nezměnilo. Mark Hughes na cestách neoslňoval ani v čele ManCity ani coby lodivod Fulhamu a zde to zkrátka není jiné - Britannia Stadium je holt Britannia Stadium. Venku takhle Stoke neskóroval již 331 minut a střelecky naprázdno vyšel v pěti z posledních šesti výjezdů. Kdyby se pak prvoligovým klubům počítaly k dobru pouze venkovní střetnutí, nacházeli by se Potters s jedinou výhrou a pěti body na samém dně tabulky.

To Southampton je v tomto směru takřka dokonale vyrovnaný. Devátý by byl v obou "rozpůlených" pořadnících, stejně jako je v tom celkovém. Může za to mimo jiné překonání menší krize o jediné výhře v šesti kolech na přelomu roku - teď je na tom Soton, co se nálady týče, podstatně uvolněněji. Pšenka začala opět kvést také jeho ofenzívě, která se o osm bodů z minulých čtyř kol zasadila hned osmi zásahy. O pět z nich se postarali dva adepti na místo v anglické nominaci na MS - Jay Rodriguez (2) a kapitán týmu Adam Lallana (3).

Tenhle tandem již posledně mohl spolupracovat i s třetím královniným mušketýrem Rickiem Lambertem, jenž také zatížil Stekelenburgovo konto. Do sestavy má tak opět dveře zavřené mladík Sam Gallagher, jenž si ale stejně musí namísto víkendového duelu odskočit na pohřeb rodinného příslušníka. Vedle něj pak Pochettino nemůže počítat ještě s Lovrenem a Ramírezem. Wanyama by měl být v pořádku.

Stoke v rámci parádního válčení s favorizovaným Manchesterem United přišel o lehce zraněné Arnautoviće s Waltersem, oba borci by nicméně v sobotu měli být připraveni prověřit i Southampton. Karetní trest dále vypršel N’Zonzi, nevolno je ovšem Wilsonovi.

Když Crystal Palace začátkem listopadu n The Hawthorns konečně utnulo odpornou, sedmizápasovou šňůru porážek, tolik se nejásalo. Mělo jít o pouhé chvilkové pozdvižení na zabookované cestě zpět do League Championship - tak ponurá nálada tehdy na Selhurst Parku panovala. Teď je pod Tonym Pulisem jaksi permanentně nahoře, jakkoliv se Orli vznáší stále pouhý bod nad propastí...

Je to zejména právě domácí prostředí, o které se v honu za záchranou prozatím Crystal Palace pod vedením Tonyho Pulise může opřít. Eagles na Selhurst Parku posbírali úctyhodných 13 bodů z osmnácti možných, přičemž za tu dobu nastřádali hned čtyři čistá konta. Mezitím si CP ani bůhvíjak nepošramotilo pověst na cizích hřištích; nyní ve dvou malých londýnských derby s dvěma velikány (Tottenhamem a Arsenalem) utrpělo shodně dvě obyčejné porážky 0:2.

Teď na Tonyho Pulise čeká menší vzpomínka na dlouhé angažmá v kraji Midlands. Jeho bývalý zaměstnavatel ze Stoke-on-Trent přirozeně považoval West Bromwich za jednoho ze svých rivalů - minimálně těch regionálních, když ne historických - a tak by se dalo očekávat, že nyní Pulis bude chtít Albion tím spíš porazit i v čele Crystal Palace. Stejně jako se mu to povedlo senzačně na The Hawthorns v rámci třetího (čili vlastně úvodního) kola FA Cupu.

Právě od té doby WBA opět tápe. Jeho skalp Newcastlu se stal akorát jakýmsi chabým předělem mezi dvěma černými sériemi. Ta aktuální čítá prozatím "jen" čtyři kola bez výhry, navíc obě domácí bitvy museli Throstles svést s těmi nejambicióznějšími (oběma liverpoolskými mužstvy), nicméně přesto alarmuje. Pepe Mel se zatím v nové funkci zabydluje a skoro by mu to mohlo trvat až příliš dlouho - vždyť WBA je momentálně ve stejné pozici jako odepisovaní Eagles. Trčí pouhý jeden bod nad propastí.

Španělskému lodivodovi situaci nijak neulehčuje skutečnost, že momentálně nemůže počítat se třemi potenciálními tahouny, rozprostřenými navíc do všech tří linií v poli - stoperem Olssonem (hamstring), záložníkem Sessegnonem (třísla) a útočníkem Anelkou (koleno). Po problémech s lýtkovým svalem se už alespoň na ligové trávníky může vrátit James Morrison.

Tony Pulis o závěrečném dni přestupního období nijak nelenil a přivedl si do kabiny hned tři zvučná jména: do Premier League se vrací střední obránce Scott Dann, naopak poprvé v kariéře si ji (tak trochu konečně) zahrají Joe Ledley (Celtic) a Thomas Ince (Blackpool). Všichni tři by si mohli odbýt debut již v sobotu; a velkou vzpruhou by mohl být rovněž návrat loni i předloni nejlepšího střelce týmu Glenna Murrayho, jenž v první polovině minulého roku prodělal náročnou operaci kolene.

S tím, co Chelsea předvedla v posledním kole na hřišti Manchesteru City, se dostala pod obrovský tlak. Bezchybný, dokonalý, precizní. Výkon na Etihad Stadium snesl ta nejpřísnější měřítka, za což nese velkou odpovědnost hlavně José Mourinho, jehož taktický plán nejsilnějšího soupeře v Premier League naprosto znemožnil.

Poník, který potřebuje mléko? V pondělí spíše našlápnutý hřebec, jemuž se z nozder řine oheň. Chelsea nyní musí na euforickou parádu z Manchesteru navázat doma proti Newcastlu United. Pokud totiž nezíská tři body i nyní, vyjde nesmírně cenná výhra z minulého kola nazmar.

Snad i proto, že Magpies se začínají topit v krizi. Z posledních šesti zápasů hned čtyřikrát prohráli, přičemž největší ostudu si uřízl poslední kolo. V ostře sledovaném Tyne-Wear derby na domácí půdě prohrál stejně jako loni 0:3 a rázem zmizel ze seznamu nadějí na evropské poháry. Na pátý Everton ztrácí již osm bodů, na šestý Tottenham o bod méně.

Manažer Newcastlu Alan Pardew má navíc obrovské problémy s marodkou. Mimo hru je totiž dlouhodobě stoper Coloccini, k němu se přidal taky Cheick Tioté. Nezahrají si navíc ani útočníci Papiss Cissé a suspendovaný Loic Rémy. Zraněný je i Yoan Gouffran, otazníček pak visí i nad mladším z bratrů Ameobi Sammym. A to nemluvíme o absenci Yohana Cabayeho, jenž přestoupil do PSG a bez nějž jsou černobílí mnohdy poloviční.

Mohou se však s nadějí obracet k minulosti, jelikož ve vzájemných zápasech s Chelsea se jim v posledních měsících daří výborně. Ze čtyř nejbližších zápasů totiž třikrát brali všechny tři body a před rokem a půl triumfovali i na Stamford Bridge, kde zazářil nezapomenutelným způsobem Papiss Cissé.

Dnes však nastoupit nemůže, stejně jako jeho kolega na opačné straně Fernando Torres. Ten sice již trénoval s prvním týmem Chelsea, ale k dispozici Josému Mourinhovi není. Jinak je tomu u křídelníka Mohameda Salaha, 21letého Egypťana, který vyhlíží první start v modrém dresu.

Po dvoutýdenní přestávce se Premier League vrací na půdu Villans, kde většinou není nouze o zajímavé výsledky, avšak domácím se zde nedaří, čehož by nyní jistojistě rád využil také tápající West Ham.

Ono stačí pouze letmý pohled do tabulky, která ukazuje počet bodů z domácích zápasů, Aston Villa je na předposledním místě nad Fulhamem, jenž před vlastními fanoušky vydoloval ještě o bodík méně (deset bodů). Z pohledu manažera Paula Lamberta jde však o dlouhodobý problém, neboť domácí z posledních 50 vystoupení na Villa Parku ztratili rovnou polovinu!

Nemalé starosti hlásí také Hammers kteří sice naposledy udolali Swansea (2:0), ještě předtím dokonce vybojovali nečekanou bezbrankovou remízu na Stamford Bridge, ani to však hostům nepomohlo a tradiční londýnský klub se pohybuje uvnitř sestupového pásma. West Ham má sice s dvaadvaceti body hned několik soupeřů doslova na dosah ruky, takže není přehnaný důvod k panice (desátí Villans mají pětibodový náskok), ale přesto je potřeba bodovat.

Gabriel Agbonlahor by měl být po dvouzápasové pauze způsobené zraněním nohy opět k dispozici a to samé platí i pro Herda s Bennettem. Hrát nemůže akorát Vlaar.

Třízápasový disciplinární trest si za vyloučení z utkání proti Labutím začne na druhé straně odpykávat Andy Carroll, kterého by na hrotu mohl nahradit Marco Borriello, jenž dorazil na hostování z římského AS. Premiéru za Hammers si zřejmě odbude také Paolo Armero.

Jeden ze zápasů nás zavede také na východ Anglie, konkrétně do Norwiche, který na svém útulném stadionu přivítá Manchester City. Proti tomu mají domácí rozhodně co napravovat...

Domácím se letos nedaří, celkem si dokázal Norwich zapsat pouze šest vítězství, což se stejným počtem nerozhodných výsledků stačí jen na zařazení do spodní poloviny ligového pelotonu (West Ham ztrácí na domácí stranu jen dva body). Jedna z hlavních příčin zhoršených výsledků je chabá ofenziva - Kanárci zaznamenali pouhých devatenáct branek.

To všeobecně méně oblíbený tým z Manchesteru se pohybuje na úplně opačném konci tabulky, kde se poslední dobou s Arsenalem a Chelsea vcelku pravidelně střídá na špici Premier League. Tam momentálně sídlí právě Kanonýři, jež minulý týden využili ojedinělého zaváhání ManCity na Etihad Stadium, kde nejtěsnějším možným rozdílem zvítězila Chelsea, hostující družina se tak nyní musí spokojit se druhou příčkou. Citizens tak mají rozhodně o motivaci postaráno.

Ryan Bennett pravděpodobně ještě nebude plně připraven, premiéru za Norwich by si tak mohl odbýt Joseph Yobo, který dorazil na hostování z Fenerbahçe. Zpátky do týmu se po nevydařeném odchodu vrací také Hoolahan. Mimo hru naopak zůstávají Turner a Howson.

O poznání horší je situace na marodce ManCity, kde nadále zůstávají Javi García, Fernandinho, Samir Nasri a Agüero. Po zranění třísel se však vrací Milner a hrát mohou také Lescott a Džeko, kteří shodně vyléčili problémy s kotníkem.

Pokud v 10. kole mohl ztratit spíše jenom Cardiff, tentokrát mají na kahánku oba velšští rivalové. Vskutku - Swansea bude v rámci první ligy vůbec poprvé hostit muže z hlavního města Walesu v dosti dusné atmosféře. Leccos koneckonců dává znát už jen fakt, že proti sobě nyní stanou dva nováčci ve svých funkcích. Což je nutno podtrhnout zejména v případě Labutí...

Že měl Malky Mackay pěkně dlouho nůž na krku a jeho vyhazov byl jen otázkou času, to je známá věc. I s Olem Gunnarem Solskjaerem se tak nějak dopředu počítalo. Ovšem kauza Swansea překvapila na obou frontách. Také odchod Michaela Laudrupa měl být sice déle strojený a dánský manažer doopravdy v médiích průběžné podával indicie, nicméně přesto pokud šlo ve skutečnosti o vyhazov (což dle oficiální zprávy nikoliv), ve Swansea se tak stalo poprvé od roku 2004 a osoby Briana Flynna.

Jméno dosavadního nástupce se, zdá se, větší důvěrou, než jaké se v PL běžně dostává "dočasným lodivodům", potom vyrazilo dech stejně tak. Do role hrajícího manažera byl povýšen Garry Monk, momentálně kovaný náhradník, jenž ovšem dříve vyvedl Swansea z vod League Two a v klubové historii má své nezastupitelné místo. Nyní se tak proti sobě postaví dva bývalí fotbalisté, a pro ikonického Monka půjde rovnou o takto vyhrocené derby s tak černou historií.

Právě Swans ovšem může čerstvý vánek v podobě odlišného přístupu jaksi zevnitř jedině prospět. S Cardiffem teď ostatně čelí historické třetí porážce v řadě; něco takového se Bluebirds v konfrontaci s úhlavním rivalem ještě nikdy nepovedlo. Přitom proti týmu, který z posledních 10 zápasů uhrál jedinou výhru a v rozmezí dvou únorů ve 38 utkáních nastřádal ubohých 36 bodů, by to teoreticky mohlo jít snáze, než by si kdo býval v Cardiffu myslel.

Také Bluebirds ovšem mají máslo na hlavě, to se ví - však jsou stále součástí sestupující trojky, když rozdělují nejhorší Fulham a 18. West Ham. Minule se nicméně fotbalisté z hlavního města Walesu pěkně povzbudili, když po sedmi kolech bez výhry konečně triumfovali proti Norwichi. Zároveň šlo pochopitelně o debutové tři body pod Solskjaerem, jenž nyní bude moci postavit tu samou jedenáctku jako minule, ale dost možná přitom zváží start Wilfrieda Zahy. Kmenový hráč ManUtd posledně střídal krátce před poločasem a byl to právě on, kdo se ze všeho nejvíc zasadil o vitální obrat.

Garry Monk bude hned úvodem své anabáze v čele Swansea řešit ožehavé dilema: musí se rozhodnout, zda okamžitě využít služeb Michela Vorma a Michua, kteří mají za sebou delší dobu strávenou na marodce. Vedle brankářské jedničky a loňského nejlepšího střelce týmu by Labutě ještě mohly postrádat také Shelveyho a Canase. Především druhý jmenovaný má nicméně dobrou šanci na včasné zotavení.