Premier League - preview 25. kola

Southampton s West Hamem svorně patří k příjemným překvapením letošního ročníku, pro oba to však zatím byl docela rozdílný rok 2015. Zatímco Soton si již stihl připsat tři čistá konta a čtyři vítězství z pěti pokusů, Hammers registrují jednu jedinou výhru ze zápasu se slabým Hullem...

West Ham je stále osmý a o něco jako záchranu prvoligové identity se ani nemusí starat, nicméně pokles jeho formy je vpravdě alarmující. Z minulých sedmi kol Allardyceovi svěřenci uhráli jedné vítězství a dále už akorát tři remízy 1:1.

Na druhou stranu, za celé toto relativně krátké období stihli čelit soupeřům jako Chelsea, Arsenal, Liverpool (jediné prohry proti nim) a Manchester United, který přišel na řadu jako poslední. Southampton potom tuhle řadu akorát prodlužuje, když od 20. prosince neslavil tři body pouze ve dvou případech z celkových osmi.

Také Saints nicméně mají své problémy. Další zdravotní trable totiž postihly věčného lazara nedávných časů Morgana Schneiderlina, přičemž vinou pokračujícího trestu pro Ryana Bertranda a čerstvé zranění zaskakujícího Targetta se musí na levého beka provizorně přesunout stoper Maya Yoshida.

Sam Allardyce naproti tomu pokračuje v živoření bez stoperského páru Collins-Reid a opětovně by mohl být bez Andrewa Carrolla. Vytáhlý útočník o víkendu neprošel fyzickými testy a rovněž nyní zůstává jeho start nejistý až do poslední chvíle.

Poté, co Manchester United před deseti dny úspěšně přemazal nedobré vzpomínky na první měření sil s Leicesterem, čeká ho nyní stejná robota i proti Burnley. Také Clarets totiž úvodem sezony na vlastní půdě tápající Van Gaalovu družinu obrali alespoň o dva body a teď se pro změnu chystají k výjezdu na Old Trafford...

Tam na své minulé zastávce v lednu 2010 prohráli jasně 0:3 a rovněž tehdy šlo o jistou odvetu za časný šok, který tehdy pro Fergusonovu eskadru znamenala prohra 0:1 na Turf Moor.

Manchester United nakonec v oné sezoně finišoval druhý jen bod za londýnskou Chelsea a opakování takové situace nyní těžko hrozí: Red Devils jsou čtvrtí a na lídry ze Stamford Bridge ztrácí propastných 12 bodů.

Ve skutečnosti je překvapením spíš jen to, že se ManUtd stále nachází na příčkách zajišťujících Ligu mistrů; Red Devils totiž skutečně nejsou v nějaké životní formě. Jejich jediné dvě výhry z posledních šesti kol pocházejí ze střetnutí s aktuálně sestupujícími mužstvy (QPR a Leicesterem), přičemž remízu s West Hamem o víkendu zachraňoval Daley Blind doslova pár sekund před závěrečným hvizdem.

Burnley si nedávno prožilo světlejší období, teď je ale zase zpátky v relativní mizérii, když vypadlo z FA Cupu a naplno nebodovalo ve třech po sobě jdoucích ligových kolech. Sean Dyche navíc nyní bude muset poprvé po deseti zápasech sáhnout do podoby zahajovací jedenáctky, neboť se mu do konce sezony zranil Dean Marney. Zpátky do základu by se takto měl vrátit Michael Kightly.

Louis Van Gaal bude při návštěvě vínové bandy postrádat Lukea Shawa, jenž se v závěrečných pasážích víkendového klání nechal zbytečně vyloučit. Další šance tím pádem čeká na Ashleyho Younga, zatímco tápající Falcao či Januzaj by mohli uvolnit cestu na startovní rošt Marouanu Fellainimu.

Kdyby zápas Chelsea a Evertonu probíhal stejným tempem jako posledně, vůbec bychom se nezlobili. Do třetí minuty dvě branky, po přestávce v rozmezí 12 minut dalších pět... Idylka. Devítigólová show z Goodison Parku se však patrně opakovat nebude, spíš se můžeme strachovat, aby se neopakovala tragédie z Merseyside derby...

Zkusme se vrátit přesně o rok a 38 zápasů zpátky. Nechme stranou, že Arsenal vedl Premier League a Liverpool měl na střeleckém kontě o 25 gólů více než nyní. Chelsea tehdy byla třetí, měla přitom jen o tři body méně než dnes - v letošní sezóně stačí na "bednu" o osm bodů méně. Situace v Anglii se vyrovnává směrem dolů a jen londýnští Blues a loni zoufalý Man Utd je na tom z nejbohatší sedmičky bodově lépe než před rokem.

Naopak Southampton, West Ham či Swansea patří k těm kometám, které se ženou vpřed (a jsou na tom o 10 až 15 bodů lépe). Logicky pak musí z čela někdo odpadnout a ten někdo je letos zoufalý Everton. Toffees mají o 18 bodů méně než touto dobou v roce 2014.

Svěřenci Roberta Martíneze se začali nejvíce trápit v období Vánoc. Vždyť z posledních deseti zápasů vyhráli jen jednou (!) a vstřelili ubohých sedm branek. Když to porovnáme s minulou sezónou (naposled, slibuji), je to o pět výher a 11 gólů méně. Abych však pouze nekritizoval, pozitivní zlepšení zaznamenal Everton v obraně - gól nedostal už 286 minut.

Defenziva liverpoolských Blues však ve středu podstoupí tu nejtěžší zkoušku, kterou si může představit. Přijede na Stamford Bridge, kde vládne domácí Chelsea. Suverénně nejlépe střílející tým soutěže (54 branek ve 24 zápasech) a doma takřka nezničitelný, když jediné body ztratil s Manchesterem City (10-1-0, 25:4). Stačí si vzpomenout na podzimní střetnutí, v němž Chelsea smetla Everton šesti góly dokonce na jeho půdě.

Tentokrát však Londýňané nebudou mít k dispozici tehdy dvougólového střelce a nejlepšího kanonýra Premier League Diega Costu, který v týdnu zkompletuje třízápasový trest. I bez něj však Chelsea dokázala v týdnu vyhrát na hřišti Aston Villy 2:1 - oproti tomuto klání navíc má být připraven Cesc Fábregas, jenž poslední dvě klání vinou zranění propásl. Jediným zraněným hráčem v kádru Blues je John Obi Mikel.

Everton ještě nemůže počítat s nejlepším hráčem Afrického poháru národů Christianem Atsu, zranění pak stále trápí Stevena Pienaara, Leona Osmana a Aidena McGeadyho. Naopak brankář Tim Howard je konečně k dispozici a stoprocentně fit. Dá se očekávat, že Martínez bude pokračovat v defenzivní taktice z Merseyside debry, přestože hlavně jeho vinou bylo obvykle pohledné utkání prakticky nekoukatelné.

Na Stamford Bridge ovšem formace se třemi defacto defenzivními záložníky může nést ovoce - vynulovala i útok Liverpoolu. McCarthy, Besić i Barry by tak opět měli vyztužit střed pole, zatímco jeden z trojice Mirallas, Barkley, Naismith usedne na lavičku.

Sedm bodů ztráty na čelo a výjezd na jedno z nejméně oblíbených míst na britských ostrovech. Manchester City se v rámci 25. kola nejvyšší anglické ligy představí na půdě Stoke City, kde pod záštitou Premier League ještě nikdy nevyhrál. Opět navíc bude chybět Yaya Touré, bez něhož jsou Citizens, zdá se, zcela ztracení.

Poté, co odstartovala příprava na Africký pohár národů a z Manchesteru odletěl klíčový středopolač City Yaya Touré, začalo to ve hře loňského mistra skřípat. Pět utkání bez vítězství teď drásá nervy náročných fanoušků i majitele; manažer Manuel Pellegrini však ujišťuje, že se pod tlakem rozhodně necítí.

Pokud Citizens vyhrají na Britannia Stadium, budou mít jen o bod méně, než měli minulou vítěznou sezónu ve stejném období. V první řadě ovšem musí onu "povinnou" výhru vybojovat. V Premier League totiž jeden z nejsilnějších celků soutěže zavítal na půdu Stoke City celkem šestkrát, přičemž ani jednou nedokázal zvítězit. Poslední triumf Man City v nejvyšší anglické soutěži je starý 33 a půl roku!

Svěřenci Marka Hughese, který se postaví proti někdejšímu zaměstnavateli, mají navíc o poznání lepší formu. V FA Cupu postoupili do osmifinále (na rozdíl od Man City) a z posledních devíti možných ligových bodů jich získali sedm. To je o pět víc než jejich středeční soupeř.

Potters se paradoxně mohou mnohem více spolehnout na ofenzivní sílu. QPR porazil hattrickem Jon Walters, zatímco bod z Newcastlu vybojoval střídající Peter Crouch - tou dobou osm minut pobíhající na hrací ploše. Ve čtvrtém kole FA Cupu navíc kromě Walterse skórovali i Moses, Bojan a Ireland. Man City naopak z pěti zápasů skórovali jen třikrát a takový Sergio Agüero (i vinou zranění) gólově mlčí už přes dva měsíce.

Citizens budou mít k dispozici kompletní kádr, jen Bony a Touré ještě slaví titul z APN. Stoke bude postrádat oba podhrotové muže Bojana s Irelandem, mimo hru je i kapitán Ryan Shawcross. Otazník visí nad Arnautovićem.

West Brom hodlá pokračovat ve zlepšených výkonech pod Tonym Pulisem, který s výjimkou výprasku od Tottenhamu ještě na lavičce Baggies neprohrál. Na Hawthorns přijede Swansea, která pokračuje ve velmi nevyrovnaných výkonech.

Ani náhlá změna kapitána nenarušila morálku West Bromu. Chris Brunt naopak jako by byl najednou zbaven zátěže a víkendovou remízu 2:2 s Burnley zařídil gólem a přihrávkou. WBA tak pod Pulisem prohrálo jen jediné z šesti utkání, což jim mimo jiné zajistilo taky postup do osmifinále FA Cupu. Na sestup má však náskok jen tří bodů.

To Swansea je na tom o poznání lépe; má dokonce o poznání blíže k pohárovým umístěním než sestupovým vodám. Vinou nevyrovnaných výkonů však může po Evropě jen marně toužit. Jako příklad stačí vzít poslední tři zápasy - Labutě nejprve doma vykrvácí s Chelsea, aby pak šokovaly výhrou v Southamptonu. Jenže vše zkazí domácí remízou se Sunderlandem.

Problémy mají především v ofenzivě, kde po Bonyho odchodu do Manchesteru City (a na APN) nemá kdo dávat góly. Batefimbi Gomis se sice uráčil v klubu zůstat, ale jeho výkonnost je slušně řečeno na pováženou. Stejně jako fakt, že svěřenci Garryho Monka nedali více než jeden gól už 10 zápasů. Pět z devíti gólů v tomto období navíc vstřelili právě Bony; nebo Gylfi Sigurdsson, který nesmí nastoupit kvůli červené kartě z pohárové prohry v Blackburnu.

Swansea nepomůže ani Marvin Emnes, který stále ještě marodí se zadním stehenním svalem. West Brom zase nemůže počítat s Youssoufem Mulumbu, jenž po Africkém poháru národů není v ideálním fyzickém rozpoložení. Stoper Jonas Olsson se už sice k návratu blíží, ale ještě si na něj počká.

Alan Pardew udělal z Crystal Palace po svém příchodu velmi nepříjemného protivníka pro jakýkoli tým Premier League. Na všech frontách zatím válí s noblesou; nyní ho ovšem čeká střetnutí s týmem, který dlouhé 4 roky vedl. Do útrob Selhurst Parku se vydá Newcastle a Pardewa kromě další důležité bitvy o udržení čeká i setkání se "starými" známými.

Většinu ligového podzimu probíhala ve fanouškovském táboře Magpies kampaň na odvolání Alana Pardewa. Transparenty se objevovaly zápas co zápas na všech stadionech, kde Newcastle hrál, kolem St. James‘ Parku dokonce projížděla dodávka s plakátem, na němž svítil nápis "SACKPARDEW.com". Šedivý manažer se však na vzájemný střet přesto těší.

Newcastle neopustil ve špatném stavu. Po polovině sezóny měl na kontě 26 bodů a na sestupové příčky, které shodou okolností obsazoval právě Crystal Palace, měl desetibodový náskok. Odvedl jsem dobrou práci, odešel s hlavou vztyčenou, prohlásil proti Pardew před vzájemným zápasem.

Díky nikoli dobré, ale výtečné práci s Eagles už je ztráta na Magpies jen pětibodová. Crystal Palace vyhrálo pod vedením nového manažera pět z šesti soutěžních utkání a na trojčlenný "padací most" kouká s odstupem krásných šesti bodů.

Newcastle pod dočasným šéfem Johnem Carverem z FA Cupu vypadl a až koncem ledna se konečně zvetil, vyhrál v Hullu a uhrál remízu se Stoke City. Drží se tak v klidných vodách středu tabulky a ani případná porážka na hřišti Crystal Palace jej nevytrhne z pohodového rozpoložení.

Straky to na Orly paradoxně umí. Ve všech možných soutěžích jim nedovolily vyhrát už deset zápasů v řadě (8-2-0); poslední triumf Palace je starý už téměř 17 let. Pardew, který soupeře zná jak své boty, však může s touto nelichotivou bilancí zamést.

K dispozici už má Yanicka Bolasieho, bronzového medailistu z APN. Pokud vůbec bude v nominaci, začne ale nejspíš na lavičce - v Rovníkové Guinei si sáhl na dno svých sil. Zranění vyřadilo stopera Danna, nejistý je také start u dvou posil - Leeho a Ameobiho. Mimo hru je také kapitán Mile Jedinak, jenž si z pro změnu Asijského poháru přivezl bolavý kotník.

Po čtvrt roce se do zápasu dostal francouzský křídelník Gabriel Obertan, jenž vystřídal Rémyho Cabellu. Křídelník, který po Novém roce předvádí výborné výkony, střídání neunesl, třískl s lahví na zem a Carver jej veřejně pokáral. Jeho start je tak nejistý v souvislosti zdůraznění manažerova varování. Mimo hru jsou tradičně oba Taylorové.

V životě fotbalového manažera jistě neexistuje nic horšího než dozvědět se, že jste byl vyhozen. Možná ještě nepříjemnější však musí být dočíst se na mnoha místech, že jste byl vyhozen, i když to ve skutečnosti není pravda. A přesně to se předevčírem přihodilo lodivodu Leicesteru Nigelu Pearsonovi...

Hlavním důvodem, proč se ona falešná zpráva na sociálních sítích takovým způsobem rozšířila, je prostě a jednoduše její věrohodnost. Vedení Foxes by totiž našlo množství důvodů, proč by dávalo smysl Pearsona vyhodit.

Namátkou jde o příšernou venkovní bilanci (osm proher z minulých deseti výletů), mizernou vizitku defenzivní složky týmu (čtyři čistá konta jsou tím nejhorším výkazem napříč celou Premier League) či tři porážky v řadě s jedním vstřeleným gólem na kontě.

Hodně se toho zkrátka v táboře Leicesteru změnilo od oné srpnové remízy s Arsenalem, což ovšem platí i pro druhou zasvěcenou stranu. Kanonýři už oproti dřívějším dobám nemusejí spoléhat na Flaminiho, Sanoga a nakonec ani brankáře Szczesného, kteří startovali ve třetím kole, ale docela jistě nebudou startovat nyní.

Co se formy týče, byl Arsenal ještě před pár hodinami na výši. Deset vstřelených gólů napříč třemi koly, tři čistá konta a cenný skalp Manchesteru City... to všechno bylo v hlavách fanoušků celkem spolehlivě přepsáno zklamáním z bojácného přístupu k prohranému severolondýnskému derby s Tottenhamem.

Kanonýři byli takto odstrčeni až na šestou příčku a musejí se co nejdříve vzpamatovat, pokud chtějí - jako vždy pod Wengerem - dosáhnout na obligátní vstupenku do Ligy mistrů. K tomu jim už dnes bude dopomáhat také uzdravený Alexis Sánchez, jenž zmeškal dvě předešlá kola, zatímco Wilshere už zase alespoň trénuje s týmem.

Nigel Pearson se bude moci konečně zblízka podívat na svou zvučnou lednovou posilu Roberta Hutha. Bývalý stoper Stoke City si již odpykal svůj dvouzápasový trest a je připraven k debutu. Naopak brankář Schmeichel s útočníkem Woodem jsou pořád mimo vinou zdravotních trablí.

Aston Villa si prožila ambivalentní víkend. Na jednu stranu se proti Chelsea vytasila s jedním z nejlepších výkonů v sezoně a po bezmála 11 hodinách konečně skórovala, na stranu druhou už počtvrté za sebou prohrála a na výhru dál čeká od začátku prosince...

Zrovna úterní soupeř vínových na tom však není o moc lépe. Také Hull před pár dny čelil soupeři z nejtěžších, a taky on si počínal více než slušně - avšak ve výsledku z toho vinou pozdního Milnerova zásahu byla "jen" remíza s Manchesterem City a pokračování vlastního čekání na tříbodový úspěch, které se táhne už po čtyři kola.

Aston Villa v příštích týdnech čelí relativně schůdným soupeřům, což sám Paul Lambert přiznal na tiskové konferenci, a zrovna Hull City je přesně takový případ. V Lambertově éře s ním birminghamský celek odehrál tři zápasy, inkasoval jen dvakrát a sám se prosadil dohromady pětkrát při minulých dvou pokusech. Aktuálně 16. Villans teď nutně potřebují něco takového zopakovat.

Tigers by mohli být v úterý povzbuzeni vánkem svěžího větru, který by měl zaručit nově příchozí Dame N’Doye, potažmo snad i konečně naplno uzdravený Nikica Jelavić.

Na druhé straně barikády se opatrně počítá s návratem věčného maroda Rona Vlaara, ale i minule dobrovolně posazeného Christiana Bentekeho. Belgický forvard je kuriózně posledním birminghamským střelcem mimo Villa Park, ačkoliv onen zásah datujeme nějaké tři měsíce zpátky.

Ještě před pár dny si fanoušek Sunderlandu lebedil, že ho brzy potkají radostné chvilky po domácí výhře nad QPR. Něco takového se přece zdálo být jisté: Hoops venku stále ještě nebodovali (!) a v nedávné době se jen těžko něco obracelo k lepšímu. Co asi tak s Queens Park Rangers udělá náhlá rezignace Harryho Redknappa?

Popravdě, nemusela by změnit zhola nic. Hoops byli stále těmi samými, převážně bezzubými Hoops i o víkendu proti Southamptonu a v lize tak prohráli už počtvrté v řadě.

Dočasný manažer Les Ferdinand celou dobu seděl vedle reprezentačního kouče Roye Hodgsona a fanoušci Rangers nyní mohou akorát doufat, že se od něho dozvěděl něco užitečného. Třeba jak konečně vyloupit Stadium of Light, což se QPR za uplynulých 42 let povedlo jen jednou z 11 pokusů; a ani jednou v nedávné době (na šesti posledních výjezdech).

Sunderland se začal v nedávné době trochu sbírat a mimo postupu do dalšího kola FA Cupu se mu povedlo bodovat také ve dvou minulých ligových kolech. Před Poyetovým týmem se potom právě teď rozprostírá klíčové období, které zřejmě do značné míry nadefinuje jeho budoucnost. Black Cats po QPR hostí Aston Villu s WBA a vyrážejí do Hullu, což by v ideálním případě slibovalo delší sérii neporazitelnosti a relativní jistotu záchrany.

Pokud se londýnský celek mohl v předešlých týdnech na někoho spolehnout, byl to střelec Charlie Austin. Tentokrát však QPR bude muset najít nějaký alternativní plán, neboť produktivní útočník zmešká toto vložené kolo vinou pohmožděné nohy. Ještě déle potom budou mimo hru zadáci Richard Dunne (tři měsíce, koleno) a Nedum Onuoha (čtyři týdny, hamstring).

Gus Poyet žádné dlouhodobé obyvatele marodky neregistruje, teoreticky - kdyby nedopadly pozdní fyzické testy - by však mohl postrádat dvojici Wickham-Cattermole. O návrat do zahajovací jedenáctky dále usiluje Adam Johnson.

Smetl Arsenal, zničil Chelsea. Popraví "Hurrikane" třetí z velkých týmů? Tottenham konečně našel prvotřídního útočníka v dobré formě, ba co víc - ve vlastních zdrojích. Harry Kane bude klíčovou postavou Spurs i v utkání s Liverpoolem a čeká ho možná největší výzva. Liverpool totiž v Premier League neinkasoval už šest a půl hodiny...

Nelze tvrdit, že by se Tottenham na podzim vysloveně trápil. S formou se však dlouhodobě rozhodně nesetkal, a tak mohou Kohouti s potěšením prohlásit, že alespoň zimní období zvládli na jedničku. Z posledních devíti zápasů jich hned sedm vyhráli a v závěrečné třetině Premier League se budou regulérně ucházet o příčky zaručující účast v Lize mistrů.

A kde se skrývá červíček náhlého úspěchu? Dvě slova: Harry Kane. 21letý útočník, který ještě před rokem s nadšením slýchával, že může sedět na lavičce Tottenhamu, je nyní největší hvězdou týmu a ve zmíněných devíti kláních nastřílel 10 branek. Ve všech soutěžích už jich letos nastřádal 22 a končit nehodlá. Dvěma góly ostatně vyřídil i Arsenal - ve svém první severolondýnském derby v kariéře.

Spurs na něj budou jistě spoléhat i v posledním utkání anglických pohárů - v FA Cupu senzačně podlehli Leicesteru, a tak už je čeká "jen" finále Capital One Cupu proti Chelsea. Na Nový rok si Harry Kane udělal z lídra Premier League totálního sparing partnera a skvělou výhru 5:3 zařídil dvěma góly a dvěma asistencemi.

Vložené kolo doprostřed týdne ovšem Tottenhamu přisoudilo po Arsenalu dalšího silného soupeře. Spurs vyrážejí na Anfield Road k utkání s Liverpoolem, jemuž mají skutečně co vracet. Minulou sezónu odešli ze vzájemných zápasů poraženi v celkovém a neuvěřitelně potupném skóre 0:9 (!), což nenapravili ani posledně na domácí půdě (0:3).

Liverpool navíc může do utkání v pohodě nakráčet i z hlediska aktuální formy, kterou načasoval podobně dobře jako úterní soupeř. Přes Chelsea sice do finále ligového poháru smolně nepostoupil, ale v FA Cupu postoupil do osmifinále a v lize neprohrál už osmkrát v řadě. Navíc mu konečně funguje obrana, gól Reds nedostali celých 390 ligových minut.

Svěřenci Brendana Rodgerse tím navazují na loňskou sezónu, kdy jim úvod roku vyšel rovněž náramně. 16 zápasů bez porážky nebo fenomenální jedenáctizápasovou sérii výher patrně nenapodobí; přesto jsou nyní jediným neporaženým celkem v roce 2015. Bez ztráty kytičky zvládli i neobvykle nudné Merseyside derby na půdě Evertonu, které fanouškům nenabídlo ani jednu branku.

Mauricio Pochettino nicméně hodlá Liverpoolu toto privilegium sebrat, v předzápasovém interview se nechal slyšet, že jeho tým je i přes krátký čas na odpočinek zcela připraven. Dá se tak očekávat, že Tottenham nastoupí v nezměněné a osvědčené sestavě, která v sobotu přehrála a porazila Arsenal. Otazník visí asi jen nad pozicí stopera, kde se v posledních týdnech vedle Vertonghena střídali Dier a Fazio.

To v červené sestavě se možná změn dočkáme. Mírné zdravotní obtíže trápí Coutinha a Sterlinga, oba by však měli být v pořádku. Rodgers nicméně může počítat s útočníkem Danielem Sturridgem, který může zamíchat kartami v ofenzivní trojici. Z ní by při jeho startu vypadl patrně kapitán Steven Gerrard, jenž v sobotu výkonem neoslnil. Zápas se naopak povedl mladičkému Jordonovi Ibemu, jenž pravděpodobně uhájí svůj post pravého křídla.