Premier League - preview 26. kola

O to, komu vložené kolo poslouží jako takový záchytný bod, se bude hrát ve středu na Emirates Stadium v rámci největšího šlágru dne. Arsene Wenger po víkendovém debaklu od Liverpoolu přiznal, že takový výsledek "otevírá otázky o způsobilosti Gunners bojovat o titul"; David Moyes zase po donebevolající ztrátě vedení s Fulhamem hovořil o "duševní měkkosti"...

Podle manažera červeného Manchesteru už také nemohou United klesnout níž, což lze chápat vzhledem k neuvěřitelnému 15bodovému odstupu od vedoucí příčky. Na druhou stranu i tahle situace ještě může dojít zhoršení, jakkoliv se to zrovna před vzájemným soubojem s oblíbeným Arsenalem nemusí zdát (z historického hlediska) pravděpodobné. Red Devils s Arsenalem prohráli všehovšudy jedinkrát z posledních 13 pokusů, přičemž rovnou 10krát se radovali z vítězství. Jediný triumf si Gunners připsali v květnu 2011, kdy se trefil aktuálně zraněný Ramsey.

Argumentace v tom smyslu, že ovšem takhle "nerespektovaný" Manchester United tu za celou zmíněnou šňůru nikdy nebyl, potom tolik neobstojí vzhledem k tomu, že docela podobně Moyesova parta vypadala i v listopadu, když příznačně brankou exKanonýra Van Persieho nemilosrdně utnula soupeřovu devítizápasovou šňůru ligové neporazitelnosti. Samo ManUtd nicméně tehdy alespoň před duelem s Arsenalem čtyřikrát po sobě nepoznalo hořkost porážky; to nyní ji okusilo hned třikrát v průběhu šesti kol.

Oba mančafty mají aktuálně své palčivé problémy, které potřebují vyřešit. Kanonýři disponují překvapivě vyčichlým Özilem a opětovně zaseklým Giroudem, přičemž ve středu pole silně postrádají důraz věčně nedisciplinovaného Flaminiho a Ramseyho dynamiku, celoplošnost.

Na druhé straně barikády pak selhává zejména obrana s nezvykle (pod)průměrným Vidićem, který spolu s Ferdinandem v týmu dost možná kroutí poslední sezonu. A přestože Van Persie dál skóruje a Mata sbírá asistence, záložní řada jen málokdy dominuje.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak se oba manažeři pokusí své poněkud leklé jedenáctky oživit. Wenger v tomto směru nemůže spoléhat na zraněné Ramseyho, Källströma, Vermaelena, Diabyho, Walcotta ani Flaminiho, který završuje svůj tříkolový distanc. Na Sanoga pak bude ještě brzy, takže lze počítat zřejmě s jedinou změnou - Monreala poměrně jistě vystřídá Gibbs.

David Moyes se může znovu uchýlit k mladíkovi Januzajovi, jenž z pozice střídajícího hráče ManUtd relativně nakopl posledně proti Fulhamu. Vrzající střed obrany (a zřejmě i zálohy) už bude pokračovat ve stejném složení, neboť na marodce prozatím setrvávají Jones, Evans i Fellaini.

Ač zápas mezi Swansea a Stoke ve středeční konkurenci nepřiláká ten nejvyšší zájem, málokdo stihl zapomenout strhující druhou půli prvního vzájemného střetnutí v letošní sezóně. Opakování historie na Britannia Stadium však forma obou celků nepředpovídá.

V listopadu to ještě deset minut po přestávce vypadalo na překvapivě pohodlnou výhru Potters, aby pak sami v nastavení dohnali manko úspěšnou penaltou. Značnou měrou se na obratu podílel Bony, jeho dva přesné zásahy doplňují další šestici ligových zářezů. Problém s jeho potencí tak nastává v momentě, kdy vyjede mimo své zázemí, na hřištích soupeřů se z gólu ještě neradoval.

Na druhé straně se tyčí Peter Crouch, který v předešlém kole utnul sérii tří zápasů bez trefy a těší se na oblíbeného hosta. Poslední dvě návštěvy Swansea totiž skončily vítězstvím domácích 2:0 a hned tři branky měl na svědomí právě vytáhlý veterán. Poslední úspěšné vyloupení stadionu Stoke zapisuje Swans v roce 2001, v roce, kdy se oba kluby potácely ve třetí lize.

Případnému přepisu rozhodně nenahrává bilance jejich výjezdů z poslední doby, když od listopadového úspěchu na Fulhamu skórovali pouze ve dvou ze šesti zápasů. Díky těmto trefám si připsali i své jediné dva body v ne zrovna chválihodném období. Potters odpovídají přeci jen lepšími výkazy na Britannia Stadium. V lednu smolně remizoval s Evertonem a následně prohrál přestřelku s Liverpoolem, aby únor započal výhrou nad Manchesterem United po dvou trefách Charlieho Adama.

Do sestavy by se navíc měli vrátit Arnautovic a Wilson, kteří se zotavili po zranění, respektive nemoci, a po promeškané remíze v Southamptonu jsou opět k dispozici. Obdobné zprávy přináší na druhé straně Marvin Emnes, Michu je po operaci kotníku a jeho start jistý není, naopak Jonjo Shelvey určitě nenastoupí.

Čtyři body náskoku před letošním týmem Davida Moyese, tři body před tím loňským. Everton zaživá nejúspěšnější průběh sezóny za posledních osm let, přesto se musí hnát za další výhrou, pokud chce bojovat o poháry. Ve středu se pokusí uspět proti dobře naladěnému Crystal Palace.

O motivaci není v liverpoolském celku nouze. Robert Martínez se nevzdává pouze snu o Lize mistrů, usiluje o mnohem víc. "Nikdo nechce přijít a říct, že chtějí vyhrát ligu - jsme docela, že my ji vyhrát chceme," odhazuje tradiční alibismus manažer klubu, který může dvanáct kol před koncem ztrácet na první příčku slibných devět bodů.

Co pak ale mají říkat v kabině hostí, kteří přes úspěšný efekt Tonyho Pulise zdaleka nejsou klidní. Po úvodních kolísavých výkonech pod novým lodivodem se Crystal Palace dostal ke třem po sobě jdoucím vítězstvím. Ovšem pouze na svém stadionu. Při výjezdech se stále potácí na posledním místě produktivity a společně se Stoke City a Cardiffem nasbíral nejméně bodů.

Taková bilance ambiciózním domácím samozřejmě nestačí a nezbývá tak napravit bolestivou porážku na hřišti Tottenhamu, který se tak koncem předešlého týdne dostal právě před ně. Při krátkodobém, avšak stále nepříjemném zránění, které Romelu Lukaku utrpěl při lednovém derby leží tíha na dalším belgickém forvardu - Mirallasovi, který v novém roce nastřílel stejný počet gólů jako ve zbytku uplynulé sezóny. A trefy to byly důležité, ať už s Norwichem, Baggies nebo Aston Villou, kterou před necelými dvěma týdny připravil o bod pět minut před koncem.

Právě závěry utkání jsou doménou Evertonu, dvanáct gólů v poslední čtvrthodince je ve statistikách řadí pouze za Citizens. Naopak hosté s jediným bodem za dvanáct zápasů proti klubům z horní poloviny tabulky nemohou vstupovat s klidem už k úvodnímu hvizdu. Pravdou ovšem také zůstává, že poslední dvě vítězství nad Eagles gólově zařídili pouze hráči, kteří v týmu již nefigurují, a tyto úspěchy se tak stávají obdobně historickými jako vyloupení Goodison Parku v sedmadevadesátém.

Jubilejní čtyřicáté setkání Evertonu s Crystal Palace by nemělo uniknout žádnému novému marodovi, naopak se do hry může dostat Lacina Traoré v domácím dresu a Murray s Thomasem v barvách hostí.

Dva a půl týdne předtím, než spolu soupeři zkříží meče ve finále Capital One Cupu, se kluby střetnou ještě jednou v lize. Zatímco v poháru půjde oběma celkům a poměrně jasný cíl, v Premier League mají touhy rozdílné. Man City se potřebuje vrátit na vítěznou vlnu, aby oživil naděje na titul, Sunderland naopak sbírá každý bodík s námahou v bitvě o holé přežití.

Citizens se musí rychle vzpamatovat. Po osmi ligových výhrách v řadě přijela na Etihad Stadium Chelsea a té se povedlo nevídané. Nejenže Manchester City na jeho vlastní půdě porazila. Kromě toho jej zcela přehrála, mohla mu nadělit klidně tři, čtyři kusy a co víc - sama mu nedovolil dát ani jeden.

O víkendu pak jindy neskutečně potentní tým opět vyšel naprázdno, když ztroskotal na pečlivě bránícím Norwichi. Na jeho půdě uhrál jen bod a propadl se až na třetí místo. Z něj chce po tomto kole přinejlepším povstat; přinejmenším pak alespoň udržet těsný odstup od eventuálně vítězných Chelsea a Arsenalu.

Ani Sunderland nedokázal o víkendu navázat na vynikající výkony a výsledky z předchozích týdnů. Mackems získali z posledních čtyř zápasů skvělých deset bodů - z posledních devíti klání pak jen jednou prohráli. Jenže v domácím utkání s Hullem díky vyloučení Browna hráli od čtvrté minuty v oslabení a po zásluze prohráli 0:2.

Na hřišti Manchesteru City se jim o nápravu bude bojovat zatraceně těžko. V této sezoně sice už mistra z roku 2012 porazili, na jeho půdě však dlouhodobě strádá. Z posledních devíti zápasů totiž získal jen bod.

Manuel Pellegrini se nechal slyšet, že jeho dvorní kanonýr Sergio Agüero ještě není stoprocentně fit a potřebuje ještě asi týden na rekonvalescenci. Totožně je na tom i záložník Fernandinho. Zbylí marodi Citizens jsou Samir Nasri, Javi Garcia a Matija Nastasić. Naopak Yaya Touré může nastoupit, jelikož se nepochopitelně vyhnul disciplinárnímu trestu za nakopnutí ležícího hráče v utkání s Norwichem.

Hosté s šéfem Gusem Poyetem nemohou počítat se stoperem Wesem Brownem. Ten doplatil na chybu kolegy Bardsleyho a po červené kartě v utkání s Hullem propásne dvě utkání. Vedle O’Sheae se tak může postavit lednová posila Santiago Vergini. Hvězda týmu Adam Johnson je však k dispozici a může proti svému někdejšímu zaměstnavateli ukázat, proč získal cenu pro nejlepšího hráče měsíce ledna.

Newcastle to letos bere nekompromisně po šňůrách. Když se mu daří, daří se mu delší dobu; a naopak. Aktuálně je Pardewův tým určitě spíš na odpis než cokoliv jiného, a jakkoliv se minimálně ještě nějakou dobu níž než pod 9. příčku rozhodně nepodívá, herní pohodou spadá někam do okolí sestupového pásma. Tottenham je pozitivnější případ, ale ani zdaleka ne růžový...

Problémy Spurs samozřejmě nejlépe odkryl debakl od ManCity (1:5) a následně i nevítaná remíza s Hullem, jinak ale Tottenham pod Timem Sherwoodem jedině vyhrává a se štěstím zvládl i víkendový minišlágr s Evertonem. Spurs si tedy v uplynulých třech kolech vždy vystačili s jedinou vstřelenou brankou (což byste po Sherwoodově ofenzivní smršti zkraje angažmá zřejmě netipli), avšak stále zůstávají na pohárových příčkách a na dostřel Ligy mistrů.

To Newcastle může právě pro chabou útočnou složku na poháry s přehledem zapomenout. Na páté Spurs aktuálně ztrácí propastných 10 bodů a se šňůrou tří kol přečkaných bez vstřeleného gólu vpravdě nemá nejlepší vyhlídky na nějakou fatální změnu tohoto stavu. Magpies nyní v sedmi ligových utkáních zažili radost z vítězství všehovšudy jednou, což pochopitelně nekoresponduje s jejich ambicemi.

Ty byly na druhou stranu v nedávné době nehezky sesekány prostřednictvím odchodu Cabayeho (bez něj NUFC letos ani jednou ze šesti pokusů netriumfovalo) a trestu pro Rémyho. Elitní francouzský střelec bude proti Tottenhamu chybět naposled a na dočasném "odstaveništi" jej doplňuje hned celá řada zraněných borců. Zdravotní problémy mají Coloccini, Debuchy, Tioté, Bigirimana, Obertan Gouffran a Cissé. Ani takhle dlouhá listina potenciálních absentérů (z nichž jen poslední tři jmenovaní mají určitou šanci na včasné zotavení) přirozeně Pardewovi práci neulehčuje.

Tottenham je na tom o něco lépe a především by měl být povzbuzen prvním Townsendovým startem v základní sestavě po osmitýdenním pobytu na marodce. Šikovný křídelník proti Evertonu již alespoň střídal a má tedy podstatný náskok oproti dalším kohoutím pacientům Lamelovi, Chirichesovi a Sandrovi. Tohle trio může na zápasovou zátěž prozatím zapomenout.

Fulham, to je poslední dobou jedno velké trápení. Poslední tým tabulky se suverénně nejvyšším počtem obdržených branek a také jasně nejvyšším počtem porážek. Ostatně prohrál čtyři z pěti minulých klání - jen na hřišti ještě zoufalejšího Manchesteru United uhráli překvapivou remízu 2:2.

Postaral se o ni Darren Bent, který má na Liverpool dobré vzpomínky. Jsou sice již staršího data, ale přesto. Ve dvou sezonách nastoupil proti Reds čtyřikrát a vsítil jim tři branky. Jedna z nich přitom byla naprosto legendární. Jen těžko se zapomíná na duel na Stadium of Light, kdy Bent rozhodl jediným gólem o vítězství Mackems. Míč z jeho nohy totiž před zoufalým Reinou zasáhl plážový míč a jen díky tomu nakonec projektil rozvlnil síť.

Posledních pět zápasů proti Liverpoolu nicméně propásl, naposledy nastoupil v dresu Aston Villy v květnu roku 2011. Může tak dokázat, že se mu na Reds prostě a jednoduše daří.

Anebo naopak Liverpool ukáže, že se daří jemu - a to nejen proti Fulhamu. S ním nicméně zvítězil pět ze sedmi posledních klání; z posledních šesti na Craven Cottage pak vyhrál čtyřikrát. Svěřenci Brendana Rodgerse ale chtějí těžit spíše z aktuální formy. Vždyť Arsenalu dali o víkendu bůra, přičemž stav 4:0 platil už po 19 (!!!) minutách.

Z posledních šesti zápasů Liverpool neprohrál ani jeden a vyhrál hned čtyři. Litovat však přesto mohou, nebýt poměrně zbytečné domácí ztráty s Aston Villou, mohli v případě dnešní výhry poskočit třeba na rozdíl dvou bodů od vedoucího celku.

Spoléhají především na výkony ofenzivních hvězd. Suárez, Sturridge a v poslední době i Coutinho a Sterling předvádí skvělé výkony a i dnes budou hlavními oporami. Rodgers neeviduje žádné čerstvě zraněné, a tak se na hřišti objeví patrně stejná sestava jako proti Gunners.

Fulham je na tom podobně, i když stejná jedenáctka jako v úvodu utkání s United asi určitě nenastoupí. Jedním z nominovaných od první minuty by měl být již zmiňovaný Darren Bent, který má krátkou dobu hájení na to, aby ukázal své kvality. Kostas Mitroglou totiž bojuje se zraněním kolene. Mimo hru je také Fernando Amorebieta.

Nepřekonaný John Ruddy to v pozápasovém rozhovoru řekl přesně: remíza s Manchesterem City není důležitá ani tak z pohledu neočekávané bodové nadílky jako spíš z pohledu psychologie. Přesně od takových zápasů se běžně očekává, že pro vás nakopnou sezonu - a to si také Norwich nyní slibuje. A zrovna proti West Hamu potřebuje uspět víc než proti komukoliv jinému...

Právě Hammers si totiž hýčkají totožný počet korálků jako Canaries (25) a jsou tak do bojů o záchranu namočeni přesně stejným dílem. Také West Ham se ovšem nedá podceňovat; ve skutečnosti si v nedávné době morálku nafukoval ještě důsledněji než Norwich. Hlavně díky Kevinu Nolanovi totiž vyhrál oba dva předešlé zápasy a poprvé od měsíce prosince vystoupal mimo sestupovou zónu. Za takových okolností ani opětovná absence Andyho Carrolla (trest) tolik nevadí; alespoň prozatím.

Rovněž Kanárci se v minulém kole zděsili, když pro zranění střídal střelec Gary Hooper. Jeho nakopnutá noha se ale nakonec včas umoudřila a s nejistotou se tak místo něj přistupuje spíše k Robertu Snodgrassovi, jenž chyběl už proti ManCity kvůli bolavým tříslům. Na sto procent je pak pro toto vložené kolo vyřazen Jonás.

Na podzim na Carrow Road Norwich nad tímto soupeřem triumfoval poměrem 3:1 poté, co ošklivě vybouchl právě s Manchesterem City (0:7). O to, aby nyní došlo k převrácení gardu, by se ve vínových barvách opět mohli pokoušet také Diamé s Joem Colem. Oba kvůli zdravotním neduhům nebyli schopni prověřit Aston Villu; oba by teď měli být v pořádku.

Závěrem se ještě sluší připomenout, že Norwich na Upton Parku vyhrál všehovšudy čtyřikrát z 24 pokusů - naposledy roku 1987. Povede se mu vzepřít se "osudu" zrovna v dnešním jubilejním 50. vzájemném měření sil těchto soků?

Southampton se po mizerném konci roku konečně vrací do solidní formy. Už sedmkrát za sebou v Premier League a FA Cupu neprohrál a přičinil se o separaci elitní devítky od zbytku pole. Ani Hull ovšem nepokračuje v mizérii a našlápl na správnou cestu.

Ukázalo se, že v lednovém přestupáku udělal dvě velká terna. Nebál se vypláznout velké jmění a získal dvě útočné hvězdy Nikicu Jelaviće a Shana Longa. A ti dva teď zajistili Tigers čtyři body ve dvou zápasech. A bude to především na nich, aby dovedli domácí k dalším důležitým korálkům i proti dnešnímu soupeři.

První letošní vzájemný zápas Southamptonu a Hullu se uskutečnil v listopadu - tedy době, kdy jižané válcovali soupeře za soupeřem. Poradili si i s nováčkem soutěže a to poměrně jasným rozdílem. Góly Schneiderlina, Lamberta, Lallany a Davise zařídili vítězství 4:1. O lehkou korigaci se postaral Sagbo.

Tento duel byl zároveň jediným, v němž oba celky hájily barvy Premier League. Předtím se střetávaly i pod záštitou Championship a ani tam se Tigers příliš nedařilo. Z pěti předchozích duelů hned čtyřikrát vyhráli hráči Southamptonu. Zajímavý je i pohled na sestavy z listopadu 2011, z jednoho z vzájemných klání. Zatímco z týmu Saints se dnes představí patrně hned pětice hráčů, Hull nasadí maximálně jednoho.

Tím je Liam Rosenior, nad jehož startem navíc visí velmi tučný otazník, jelikož má po utkání ze Sunderlandu poraněné stehno. Další absencí je brankář Allan McGregor, který musí na tribunu kvůli karetnímu trestu.

Southampton bude zase postrádat nejdůležitější postavu defenzivy stopera Dejana Lovrena. Místo něj nastoupí nejspíš Japonec Yoshida, což je náhrada tak zhruba poloviční. Mimo hru je také ofenzivní univerzál Gaston Ramirez; oba shodně léčí poraněné vazy v kotníku.

Oba se jako hráči podíleli na triumfu v evropském poháru, oba jako manažeři mají ještě veřejnosti co dokazovat. Jak Paul Lambert, tak Ole Gunnar Solskjaer se nyní nacházejí v "leccos definující" fázi kariéry, přičemž jejich Aston Villa, respektive Cardiff docela zpříma bojují o záchranu holé prvoligové příslušnosti. A to například přesto, že birminghamští pod (zdánlivě) bezpečnou 13. příčku neklesli od měsíce září...

Aston Villa má proto stále relativně lukrativní čtyřbodovou podestýlku. To Cardiff v tuhle chvíli nespasí ani sebedominantnější výhra. Vzhledem ke skóre je prakticky nemožné, aby se Velšané zvládli v rámci tohoto vloženého kola vyhoupnout nad sestupovou propast. Přesto budou Bluebirds na Cardiff City Stadium plnit roli mírného favorita; jakkoliv sami prohráli pět z posledních šesti zápasů.

Villa totiž stejně tak od výměny kalendářů registruje všehovšudy jedinou venkovní výhru. Nadále nicméně v jejím případě platí, že je silnější venku než doma, proto se Cardiff musí mít na pozoru víc, než by se mohlo zdát. Také na podzim to ostatně ještě pod Malkym Mackayem byla docela jednostranná záležitost; birminghamští tehdy i díky zásahu Čecha Libora Kozáka zvítězili 2:0.

Tentokrát Paul Lambert Kozáka k dispozici mít nebude, pro změnu se ovšem bude moci opírat o elitní ofenzivní trojlístek Weimann-Benteke-Agbonlahor. Větší problémy má Villa vzadu, kde jsou "otazníkové" starty Bertranda i kapitána Vlaara. Prvně jmenovaný si narazil žebra, jeho kolega z obrany má potíže se zadním stehenním svalem.

Ole Gunnar Solskjaer sám avizoval, že by měl mít opět k dispozici křídelníka Craiga Noonea, který v sobotu ještě odpočíval na lavičce náhradníků.

Zdá se domácí ztráta s West Hamem byla jen výjimka potvrzující pravidlo. Chelsea je poslední týdny i měsíce neuvěřitelná a zaslouženě se dostala do čela tabulky. Její další soupeř, West Bromwich Albion sice zažívá největší krizi od posledního postupu do Premier League, ale na Hawthorns porazil Blues dvakrát v řadě.

Jenže jinak je to obrovská bída. Tým, který loni div nesahal na poháry, letos může myslet jen na ty nejpřízemnější cíle pod slunce. Holou záchranu. WBA nepomohla ani změna trenéra, vždyť pod novým koučem Pepe Melem ani jednou ze čtyř klání nevyhráli. Celkové číslo si snad příznivci Baggies ani nečtěte. Tým s Matějem Vydrou v kádru vyhrál jeden z posledních patnácti (!) duelů.

Zkrátka ideální čas na to potkat soupeře, který předvádí asi nejlepší fotbal v Anglii. Chelsea našla pod José Mourinhem konečně tu potřebnou rovnováhu, ideální sestavu a sebevědomí. Daří se jí jak vzadu (devět čistých kont z posledních jedenácti zápasů Premier League a FA Cupu), tak i vpředu. Z posledních osmi zápasů ztratila jen jednou v již zmíněné remízové bitvě s West Hamem.

Ani tam se o Chelsea nedá říci příliš křivých slov - kromě toho, že centry z pravé strany zkrátka a dobře asi kladem hry Blues nebudou. Modří překonali rekord v počtu střeleckých pokusů, ale na heroickou defenzivu hostí to nestačilo. A za necelý týden předvedli takový fotbalový koncert, že jim ve stoje tleskal celý fotbalový svět.

Etihad Stadium do té doby v Premier League neznal ztrátu bodu. V Lize mistrů si tam pro úspěch přijel jen fenomenální Bayern. A sterilitou poznamenaná Chelsea smetla všechny předpoklady ze stolu. Výkonem jako z učebnice, který okořenil geniální Eden Hazard pozoruhodným představením, za á nepustili Man City k jediné gólové šanci a za bé mohli klidně třikrát čtyřikrát pokořit Harta.

Po skvělém úspěchu navíc neusnuli na vavřínech a v sobotu si snadno políčili i na Newcastle. Hlavním hrdinou byl znovu Eden Hazard, který tentokrát o vítězství 3:0 rozhodl hattrickem. To West Brom o víkendu nezískal ani bod, když na hřišti Crystal Palace v záchranářské bitvě prohrál 1:3.

Když už jsme se zmínili o bezgólové remíze Chelsea s West Hamem, dlužno dodat, že jsou svěřenci Josého Mourinha nejlepším domácím týmem v Anglii. Kromě Hammers je obral už jen jediný tým - West Bromwich Albion. Ten dokonce sahal - a měl i sáhnout! - po vítězství, o nějž jej obral až necitlivý zásah sudího, jenž v nastaveném čase odpískat velmi, velmi spornou penaltu, která znamenala remízu.

WBA se navíc daří hlavně doma, kde Chelsea porazili v obou posledních vzájemných měřeních sil. Londýňané ve West Midlands vyhráli naposled před téměř třemi roky. Dnes jí navíc bude scházet kapitán John Terry. Do hry se naopak vrací útočník Fernando Torres, který promarodil poslední tři týdny.

Pepe se opět bude muset obejít bez forvarda Nicolase Anelky, jenž by býval zažil další emotivní setkání, jelikož v Chelsea strávil skoro čtyři roky. Mimo hru je dále stoper Jonas Olsson, kterého zřejmě opět nahradí mladík Craig Dawson, a ofenzivní záložník Stephane Sessegnon. Otazník pak visí nad obráncem Billym Jonesem.