Premier League - preview 30. kola

V dějinách Premier League se stalo už pomalu pravidlem, že minimálně jeden tým prožije solidní podzim a pak během jara prodělá takový propad, že se zpříma vmíchá do záchranářských bojů. Některé kluby, většinou tedy nováčci (Blackpool, Hull), pak takové sešupy nepřežívají - a Sunderland, potažmo Norwich, by se do téhle party mohly docela dobře přiřadit.

Vykřičník nad Canaries, kteří od 15. prosince (tehdy byli sedmí) vyinkasovali všehovšudy osm bodů z 12 zápasů, není tak gigantický jako ten vznášející se nad Black Cats; a to ze dvou poměrně evidentních důvodů. Zaprvé to jsou tři body navíc, hlavně ale nadcházející los. Norwich sice čekají dva ultratěžké výjezdy, mimoto už ale v jeho harmonogramu najdeme převážně schůdné soupeře - zato na Sunderland se třesou celky Manchesteru United, Chelsea, Newcastlu i Everton, ti všichni ke všemu v nadcházejících pěti týdnech, pěkně po sobě.

Martin O’Neill toto měření sil, ačkoliv nejde rovnou o typický záchranářský souboj (Norwich má na Wigan, jenž může počítat s jednou dohrávkou, náskok devíti bodů; SAFC šesti), popsal jako "velký, velký zápas" - a měl pro to doopravdy pádné důvody. Jeho Mackems posbírali pouhé dva body z 18 možných, navíc sám severoirský manažer musí mít na paměti, že pod ním Sunderland už loni nefinišoval v pozitivním duchu. Během závěrečných osmi kol tehdy zaznamenal propad z osmé na 13. pozici; a pokud bychom tenhle úsek naroubovali na současnou situaci, všichni víme, co by nám vyšlo. Sunderland by se po šesti sezonách v nejvyšší soutěži znovu ubíral o patro níž.

Norwich na severovýchod Albionu zajíždí oslaben o důležitého křídelníka Anthonyho Pilkingtona, toho na trávník nepustí problematický zadní stehenní sval, který si natáhl v duelu se Southamptonem. Mimo hru zůstávají rovněž Surman, Tettey a první brankář Ruddy.

V Sunderlandu se v poslední době strachovali o Dannyho Rose, ten si ale své staré zranění obnovil pouze v jakési pidiverzi, takže by teoreticky mohl být připraven. Connor Wickham by po návratu z hostovačky v Sheffieldu Wednesday rád předvedl, co tam pochytil, zatímco James McClean možná nic nepředvede právě kvůli tomu, že něco chytil.

Dvě malá, z historického hlediska prakticky nevýznamná londýnská derby nám slibuje nedělní program. Souboj Tottenhamu a Fulhamu nabízí střetnutí těch zaběhlejších firem v elitní společnosti; o něco víc ale může nezasvěceného diváka lákat spíše kvůli osobám manažera Martina Jola a útočníka Dimitara Berbatova.

Nizozemský lodivod si může být jist vřelým přivítáním na stánku, kde mezi lety 2004 a 2007 ordinoval jeden z nejpohlednějších herních projevů, jaké divák Premier League vůbec může pamatovat. To samé zřejmě nelze říci o bulharském mágovi, který si odchod z White Hart Lane prakticky vyvzdoroval v poslední den přestupového okna. Možná proto pak na severu Londýna v ani jednom ze tří pokusů (ještě coby hráč ManUtd) neskóroval - atmosféra vůči němu nikdy nebyla přátelská. Teď je každopádně výtečně naladěn, trefil se ve třech z posledních čtyř utkání, a tak doufá v prolomení série.

Což ostatně platí pro celý Fulham, jenž na White Hart Lane plně nebodoval od roku 2003 a pod Martinem Jolem má zatím s Tottenhamem hrubě nepřívětivou bilanci 0-0-3 se skóre 1:8 (onen jediný gól si ještě musel do vlastní sítě vstřelit Kaboul, a to již 6. listopadu 2011). Nyní ovšem Cottagers mohou jít do zápasu plni odhodlání. Na dvou posledních výjezdech bodovali, přičemž Spurs posledně přišli o dlouhotrvající neporazitelnost, aby se následně pořádně vyčerpali ve čtvrteční odvetě osmifinále Evropské ligy. Tu kohouti nechali navzdory očekáváním doběhnout až k prodloužení, tudíž celých 120 minut odehráli klíčoví hráči jako Vertonghen, Walker, Parker, Dembélé či Sigurdsson.

Tahle vyčerpávající zkušenost si tedy může na sestavě Tottenhamu vybrat aktuálně dosti nečitelnou daň. Na lavičku se mimo naskočivších "béčkařů" (Friedela, Gallase, Naughtona, Livermorea) patrně ubere také Adebayor či Sigurdsson; od začátku by měli určitě operovat Lennon s Balem, který v Milán neúčinkoval pro karetní trest, potažmo tedy Holtby.

Jestliže Tottenham měl na rehabilitaci sotva dvoudenní prostor, Cottagers naposledy čutali do balonu 2. března, tedy přesně před 14 dny. To by rovněž mohlo dělat fatální rozdíl. Právě během těch dvou týdnů se stihl uzdravit Steve Sidwell, naopak Diarra se dozvěděl diagnózu, která jej asi vyřadí ze zbytku sezony.

Už loňská záchrana Wiganu byla bez přehánění zázračná a takové věci se zkrátka neopakují. Vědí to v Hullu (2010), vědí to ve West Bromwichi (2006)...na druhou stranu samotní Latics se například roku 2007 zachránili rozdílem pouhého skóre, a teď je tu po šesti letech máme zas. Ztrápené a nabízející tu starou otázku: jsou vůbec ještě schopni se opět zotavit a nesestoupit?

Atletům zbývá do konce sezony odehrát 11 utkání, na 17. Aston Villu přitom ztrácejí šest bodů - se dvěma zápasy k dobru. Nic tedy není ztraceného, minimálně zdánlivě. Ve skutečnosti si každopádně Wigan nutně potřebuje rozpomenout na to, jak se vyhrává; ačkoliv to totiž dokázal koncem února v Readingu, vedle toho v dalších sedmi přilehlých kolech stejný kousek nepředvedl.

Což nestačí, tři remízy jsou mimoto zkrátka málo. Na druhou stranu loni svou památnou rehabilitaci Martinezova parta definitivně zahájila teprve 24. března vyloupením Anfield Road; třebaže situace v tabulce byla tenkrát pochopitelně o chlup jinačí (Wigan před Liverpoolem ztrácel tři body na QPR se stejným počtem 29 odehraných zápasů).

Newcastle má o mnoho prozaičtější starosti - ve zbytku sezony se bude pokoušet hrabat do vnitřku top10, o holou záchranu by se už díky inspirativní francouzské enklávě doopravdy neměl obávat. Na Wigan živí náskok devíti bodů a jednoho kola, navíc v šesti posledních kolech registruje hned čtyři výhry. Jen Tottenham, Arsenal a ManUtd si v tomto intervalu, který není náhodný (oficiální server Premier League ho používá k sestavování takzvané "tabulky formy"), vedly lépe.

Straky zároveň mohou své zraky upínat také na jinou soutěž, neboť postoupily do čtvrtfinále Evropské ligy; rozptylu se tedy sice dostává také Wiganu (nadále působí v FA Cupu), tomu však něco takového může tak maximálně osudově přitížit. Spolu se zraněními, přirozeně. Nicméně v tomhle ohledu na tom Latics nejsou tak bledě. McManaman nejspíš nebude moci nastoupit a Miyaichiho čeká operace - oba tito borci však nejsou těmi, na kom by stála základní sestava 18. týmu tabulky. A na Ramisovu absenci si už Wigan dávno mohl zvyknout.

To Newcastle v uplynulých dnech sbíral mnohem dramatičtější zprávy. Yohan Cabaye musel střídat během duelu s Anži pro pnutí v tříslech a teoreticky by mohl chybět také dnes; jeho krajana Ben Arfu potom čeká operace s hamstringem a pauza táhnoucí se napříč celým zbytkem ročníku. Fit už je alespoň Shola Ameobi.

Rafael Benítez nebyl ve svém angažmá příliš úspěšný. Nedokázal dovést Chelsea do finále ligového poháru, nedokázal vyhrát mistrovství světa klubů, zato dokázal nastřádat nevídanou ztrátu v ligové tabulce. Nyní však se svými svěřenci zabírá a vše se v lepší obrací. Postup do čtvrtfinále Evropské ligy, úžasný výkon ve druhé půli čtvrtfinále FA Cupu s Manchesterem United, dokonce se gólově prosadil i Fernando Torres.

S tím vším má Chelsea logicky obrovsky našlapaný program. Už do této doby bylo velmi výjimečné, když měli Blues v týdnu volno, teď se ho nejspíš nedočkají do konce sezony. Není ale divu, v srpnu byli Londýňané v sedmi soutěžích, osmá je nyní Evropská liga. Alespoň zde by rádi obhájci titulu Ligy mistrů rádi získali cenný pohár. V Premier League už na něj dosáhnout nemohou.

Ztráta na Manchester United na čele je obrovská. 19 bodů je při devíti (deseti pro účastníky FA Cupu) kolech do konce nedostižné manko. Chelsea se tak soustředí na reálné cíle, jimiž je třeba kvalifikace do Ligy mistrů na příští sezonu. Zatím drží čtvrtou příčku s náskokem 5 bodů na Arsenal, mimo hru nejsou ani v boji o třetí místo, Tottenham je na dosah.

To West Ham už má vlastně splněno. Hraje si svůj střed tabulky, náskok na sestupové příčky je devítibodový a odstup od vyšších míst podobně vzdálený. Malé londýnské derby přesto v žádném případě nevypustí. Pikantní mohlo být pro Joe Colea, jenž v Chelsea odehrál nejlepší roky své kariéry - z utkání ho ale vyřadil problém se zadním stehenním svalem.

Jinak ale z tábora Hammers přicházejí jen dobré zprávy. Mark Noble by se po zranění měl vrátit do sestavy, stejně tak je k dispozici i James Tomkins. Blízko k návratu je i levý obránce George McCartney, který už tři měsíce laboruje s kolenem. Otazník nicméně visí nad Kevinem Nolanem.

Chelsea má k dispozici naprosto plný kádr, využít může i Dembu Ba, jenž v Evropské lize hrát nesmí. Benítez tak kromě Oriola Romeua může šachovat s jedenáctkou podle libosti. Očekává se i návrat Franka Lamparda - legenda Blues už poměrně dlouho čeká na dvoustý gól v modrém dresu, proti někdejšímu zaměstnavateli by se mu mohlo zadařit.

Přestože David Moyes oslavil ve čtvrtek 11 let na lavičce Evertonu, důvod k oslavám rozhodně nemá. Minulý víkend vyzvali Toffees ve čtvrtfinále FA Cupu podceňovaný Wigan a skončilo to ostudou. Během tří minut Ján Mucha hned třikrát inkasoval a domácí se z tohoto knockoutu již nevzpamatovali. Šanci na nápravu mají v sobotu v lize proti Manchesteru City.

Citizens, ti naopak v téže fázi téže soutěže zazářili. Pěti góly smetli zoufalé Barnsley, o což se postaral především Carlos Tévez, jenž zatížil konto druholigového celku třikrát. Man City tak navázal na dobrou pohárovou formu - ve čtyřech dosavadních kolech ani jednou neinkasovali a s celkovým skóre 13:0 kráčí do semifinále. Tam už přijde tvrdší oříšek; lepší z dvojice Chelsea - Man Utd.

Otázkou zůstává, zda se jim podaří tuto formu převést i do ligy. Premier League totiž zůstává pro svěřence Roberta Manciniho letos zapovězená. Když už to vypadalo, že by obhájce titulu mohl dohnat městského rivala na špičce tabulky, přišla třízápasová mizérie a ze snesitelné pětibodové ztráty se stala dvanáctibodová propast. Teď se tak musí City soustředit jen na udržení druhé příčky, ta první je, zdá se, v nedohlednu.

Jenže i Everton má o co hrát. Na pátý Arsenal má ztrátu jen dva body, s šestým Liverpoolem pak sdílí stejný zisk a navíc má zápas k dobru. Teoretická šance je tu i na Ligu mistrů, Chelsea na čtvrté pozici shlíží s odstupem hratelných sedmi bodů. Zvláště podíváme-li se na obrovsky nabitý program Blues i třetího Tottenhamu. Everton ještě ke všemu může spoléhat na fascinující jarní formu, kterou se mohl v minulých letech chlubit.

Letos to sice taková sláva není, vždyť z posledních sedmi zápasů zvládli "Karamelky" vyhrát pouhé dva. Moyesovi svěřenci nicméně chtějí zavzpomínat na staré jarní časy a vykřesat pohárovou naději. Proti City jim k tomu nicméně nepomůže zraněný Phil Jagielka, jehož na stoperu vedle Distina nahradí John Heitinga. Stále mimo je i Tim Howard, což dává další šanci Slovákovi Jánu Muchovi.

Manchester City stále čeká na zdravotní stav Sergia Agüera, jenž bojoval s bolavým kolenem a nyní nejspíš stále nemá stoprocentní kondici. Otazník visí i nad kapitánem Vincentem Kompanym, který laboruje s lýtkem. Proti svému někdejšímu klubu si pak nezahraje Jack Rodwell, záložník má problémy se zadním stehenním svalem.

Příjemnějšího rozptýlení, než s jakým se obecně počítalo, se Arsenalu dostalo uprostřed týdne v Mnichově. Gunners tam s trochou fantazie dokonce i sahali po postupu, což by byl doslova historický okamžik. Hned v nejbližším rozhovoru se nicméně Arsene Wenger vrátil do té daleko podstatnější dimenze reality - zápas na Swansea dokonce označil za "masivní".

Desítka je možná pěkné kulaté číslo, ale konkrétně pro Arsenal představuje tak akorát nositele zlých, poplašných zpráv. Kanonýři totiž nutně potřebují máknout - na 4. příčku ztrácejí pět bodů, a pokud by se chtěli vyhnout i předkolu Ligy mistrů, budou na Tottenham muset získat bodů sedm (rival má ale zápas k dobru). Přes veškerou kritiku mají každopádně Londýňané v lize poměrně uspokojivou formu; o to bolestivější však mohlo být minulé nezvládnutí severolondýnského derby.

Před ním Gunners zvítězili ve čtyřech z pěti utkání nejvyšší soutěže; a právě na tuhle menší šňůru neporazitelnosti budou chtít navázat také ve Walesu. Tam ale přebývají chodící protiklady uvadajících londýnských gigantů. Zatímco zaběhlá firma se už poosmé bude muset na konci sezony obejít bez trofeje, Swans nedávno vybojovali svou první opravdu významnou (ligový pohár). Zároveň představují klidný, konsolidovaný mančaft, jehož manažer je opěvován a neexistuje jediný člověk, který by jej z křesla vyháněl (ve skutečnosti Laudrup před pár dny prodloužil) - to jsou další rozdíly.

Pokud by Velšané zvládli přemoci také Wengerovu partu, dostanou se již na čtyři po sobě jdoucí ligové výhry a tedy metu, ke které se v elitní společnosti naposledy probojovali ještě pod začínajícím manažerem Johnem Toshackem před dlouhými 31 lety. Michael Laudrup je v branži zhruba deset let, tedy déle než toho času velšská trenérská legenda, přesto je také on považován za jednoznačně perspektivního kouče.

A proto by se v konfrontaci s Arsenalem mohl vypořádat i s absencemi Chica s Agustienem; tím spíš, pokud mu už bude nápomocem Leon Britton. Zkušený harcovník na druhé straně barikády řeší o něco zapeklitější problém. Zaprvé nechce po dalším zranění a uspěchaném vystoupení v Bavorsku přepínat Gibbse, takže nejspíš vrátí do sestavy Monreala; zadruhé bude vymýšlet, kterak sestavit stoperskou dvojici (Koscielny se v Německu předvedl v dobrém světle), a jak pokračovat v nahrazování zraněného Wilsherea.

Před sedmi lety Harry Redknapp prohrál s Portsmouthem ve Villa Parku 1:0. Tehdy zbývalo deset utkání do konce sezony a Pompey měli na svém kontě 18 bodů. Nynější kouč Queen’s Park Rangers z rozčílení málem nemohl přijít ani před kamery Match of the Day. Jenže pak nastartoval jednu z nejúchvatnějších záchranářských misí v historii Premier League. V následných 10 zápasech uhrál Portsmouth 20 bodů a senzačně se sestupu vyhnul. Povede se Redknappovi totéž s QPR?

Má k tomu dobře nakročeno. V lednu a únoru sice tápal a šestkrát po sobě nezvítězil, březen nicméně nabízí pro fanoušky Rangers krásné časy. Po heroické výhře 2:1 v Southamptonu dokázal Queen’s Park Rangers porazit i doma Sunderland a pokud zvládne porazit i Aston Villu, bude mít k záchraně zatraceně blízko. Právě Villans drží první nesestupovou příčku s náskokem čtyř bodů na QPR. Tento vzájemný zápas může výrazně napovědět o 20místném složení tabulky na příští rok.

Aston Villa ovšem také sbírá potřebné body poměrně stabilně. Za posledních pět zápasů jich nasbírala sedm, což je třeba o čtyři víc, než se povedlo získat Readingu a o dva více než Wiganu. Naposledy zrovna v klíčovém duelu v Readingu dokázali Lambertovi svěřenci vyhrát 2:1 a udělat velký krok k udržení se mezi elitou.

O tom, že nás v sobotu čeká vyrovnaný a napjatý souboj o šest bodů hovoří i statistika vzájemných zápasů mezi Villans a Rangers. Minulá tři klání totiž skončila remízou. Další bilance naopak lehce favorizuje Aston Villu, jelikož QPR ve Villa Parku nevyhráli jednadvacet let. Čas tuto trýznivou pasáž historie změnit, no ne?

Queen’s Park Rangers k tomu pomůže i uzdravené duo Julio César, Adel Taarabt. S otazníkem jsou starty u Traorého a Zamory. Villa pak žádná čerstvá zranění nezaznamenala, nepravděpodobně se jeví jen start Darrena Benta a Karima El Ahmadiho. Fabian Delph pak dokončí svůj dvouzápasový trest.

Bývá to docela dobře zvykem: jeden vyhazov spustí lavinu spekulací, kdo přijde na řadu jako další. A třebaže by nás něco takového ještě na podzim ani ve snu nenapadlo, žhavým kandidátem na nepopulární titul následovníka by mohl být Tony Pulis. Jeho Stoku totiž hrozí kompletní namočení do záchranářských bojů, přičemž sám 55letý manažer si na pozadí diváckých protestů není ničím jistý.

Jakmile Potters posledně prohráli už potřetí v řadě a ocitli se pouhých devět bodů vzdáleni od sestupových pozic, začaly se v publiku hromadně objevovat transparenty s nápisem "Pulis ven!". Přitom nešlo o přehnanou reakci, spíš vyvrcholení dlouhodobějšího neuspokojení. Fanouškovská základna už nějakou dobu nadává na tvrdohlavý, stoprocentně rigidní herní styl a nelíbí se jí ani operace na přestupovém trhu (například Adam je považován za neuvážený tah).

Mimo jiné, ne-li především, jde ale samozřejmě o reakci na drsný výsledkový úpadek. Zatímco rok 2012 Stoke končil na vlně deseti zápasů bez porážky, po výměně kalendářů už přidal všehovšudy čtyři body. Před novoročním výpraskem na Etihad Stadium pak Potters ztráceli čtyři body na poháry a vyhřívali se na krásné osmé pozici; teď jsou jedenáctí, avšak mnohem blíže než do Evropy mají o patro níže.

West Bromwich taky nepatří k pravidelně bodujícím týmům, své hody ale aspoň dělí do poměrně zřetelných úseků. Jedním z nich byl třeba úplný start ročníku, v jehož rámci se Baggies docela dlouho drželi poblíž top4, a potažmo také to vůbec nejčerstvější období - však WBA ve čtyřech minulých kolech uhrálo hned devět bodů, přičemž jeho jediný nezdar představuje těsná prohra na Stamford Bridge. West Bromwich tak nyní registruje stejně výher jako Arsenal; a o jednu více než Liverpool.

Příznivci Stoku mohou být v sobotu zklamání ještě z jednoho důvodu - docela vážně hrozí, že se ani potřetí v řadě na place neobjeví křídelník Matthew Etherington. Obvyklého tahouna mužstva trápí záda. Velmi pravděpodobně pak vypadá rovněž absence kompletního dua Huth-Jerome; prvně jmenovaný je jasný, protože akorát finišuje s trestem, jeho kolega se zřejmě ještě nebude cítit fit po úrazu kolene.

V táboře Throstles si stále nejsou jisti Shanem Longem, kterého na jaře sráží jeden miniaturní zdravotní neduh za druhým. Tentokrát by jej na trávník nemusel pustit kotník, stejně jako ho nepustil už před týdnem. Steven Reid nemůže být spokojen s třísly, pro změnu.

Vzpomínky na poslední tři ligová kola jsou u obou soupeřů zcela odlišná. Zatímco Liverpool v nich výrazně nakročil ke kvalifikaci do pohárové Evropy, Southampton naopak udělal několik krůčků k cestě o patro níže.

Reds ještě ke všemu nasázeli ve zmíněných třech zápasech obdivuhodných 12 gólů, přestříleli i famózní Baleův Tottenham a na jistotu Evropské ligy ztrácí jen dva body. Tahounem je kdo jiný než Luis Suárez, který pět z nich dal a další tři připravil pro své spoluhráče.

Southampton navíc příliš nevydělal ani na změně manažera. Kromě neúcty fanoušků Premier League mu to navíc nepřidalo ani na bodovém výdělku. S nynějším manažerem Mauriciem Pochettinem mají průměr 0,86 bodu na zápas, zatímco s Adkinsem čítal jejich zisk čistý 1 bod v poměru k odehraným utkáním.

Ale pryč už od forem obou soupeřů, podívejme se nyní na bilanci vzájemných duelů. Jediné klání s relevantní hodnotou se odehrálo v prosinci loňského roku na Anfield Road a vyhráli jej domácí 1:0. Pro další duel musíme už hlouběji do historie - v předchozích deseti zápasech je nicméně překvapivě bilance překvapivě vyrovnaná: 4 výhry pro obě mužstva a dvě remízy.

Southampton má k dispozici celý kádr, připraveni jsou i Danny Fox a Steven Davis, kteří minulé kolo hrát nemohli. Debut si může odkroutit i lednový nákup Vegard Forren. Liverpool by mohl využít služeb Pepeho Reiny, který kvůli problému se stehnem chyběl v utkání s Tottenhamem. Hrát může i Joe Allen, přestože by měl co nevidět podstoupit operaci bolavého ramene.

Čeho se tím snažil docílit? Zhruba s takovou otázkou se otáčela drtivá většina britské fotbalové obce na ruského majitele Readingu Antona Zingareviče po nečekaném odvolání manažera Briana McDermotta; a jak se blíží výkop sobotního duelu v Manchesteru, intenzita dotazů sílí. Důvod je nasnadě - Royals jsou stále bez lodivoda, což silně evokuje loňský případ Wolverhamptonu...

...sestoupivšího Wolverhamptonu, sluší se dodat pro pořádek. Ten sice McCarthyho odvolal už v půlce února, stejně jako Zingarevič však neměl předjednanou náhradu, aby nakonec po 11 dnech potvrdil ve funkci takzvaného "caretakera" dosavadního McCarthyho asistenta Terryho Connora. Jak dlouho posléze nezkušený lodivod čekal na bod, to asi nemusím připomínat.

Reading aktuálně zůstává bez kormidelníka pouhé čtyři dny, nicméně už teď je jasné, že nekopíruje jednání Southamptonu (který Adkinse Pochettinem nahradil takřka okamžitě); a tudíž si pod sebou neomylně kope hrob. Na Old Trafford si totiž pod taktovkou donedávna šéfa mládežnické akademie Eamonna Dolana klidně může jet pro obyčejný výprask; a podobně těžké střetnutí pak Royals čeká také na Emirates Stadium.

Na podzim se Manchester United nechal od Readingu poněkud zaskočit, když v úvodních 34 minutách padlo neskutečných sedm branek a se skóre 3:4 z pohledu domácího outsidera se také dohrávalo. Tentokrát se zdá být velmi pravděpodobné, že Red Devils zaujmou daleko konzervativnější přístup - třeba jako v pátém kole FA Cupu v půlce února, kdy přes Royals v Divadle snů přešli výsledkem 2:1. Po konci v Lize mistrů a lacině ztraceném vedení s Chelsea v rámci Anglického poháru si ManUtd další rozpaky jednoduše nemůže dovolit.

Eamonn Dolan před ostrým debutem v roli hlavního trenéra Readingu nemůže počítat se službami zraněného dua Kébé-Federici ani suspendovaného Pogrebňaka. Jason Roberts se pak v nejbližší době dost možná dozví nepříjemný verdikt - že si již v tomto ročníku, ne-li ve zbytku své kariéry, elitní soutěž prostě nezakope. Na vině by pak byla kyčel.

Do pohárového klání s Chelsea šli United bez Vidiće s Van Persiem, kteří byli obyčejně šetřeni (druhý jmenovaný jen do 62. minuty); tentokrát už se ale od Sira Alexe Fergusona očekává běžná podoba zahajovací jedenáctky. Ta se opět bude muset obejít bez Naniho (zadní stehenní sval), Jonese (kotník) i Scholese (koleno)...