Premier League - preview 32. kola

Poprvé od památného šestigólového výprasku přivítá Manchester United na Old Trafford svého rivala z bleděmodré části průmyslového města. A pokud se onoho 23. října 2011 žádný chleba nelámal, nebude se de facto lámat ani tentokrát - přestože se nacházíme na konci 31. kola...

Tedy, jak se to vezme. Pokud by totiž domácí zvítězili, pomyslné pečivo nejspíš rozpůlí, respektive mezi sebe a svého rivala nakreslí tlustou čáru na znamení definitivy. Málokdo by si pak uměl představit, že United v příštích osmi kolech prohospodaří lukrativní 18bodový náskok - s tím by se ani loňské váhání v cílové rovince nemohlo měřit.

Na druhou stranu pokud by snad Red Devils padli (stejně jako Citizens na podzim nezvládli domácí derby), nebude se z ničeho střílet. ManUtd posléze čeká jedině těžký výjezd na Emirates Stadium (potažmo ještě na The Hawthorns); Chelsea už přijede na Old Trafford, kde prohrála čtyři z pěti posledních zápasů.

ManCity tedy prakticky může všechno ztratit a zároveň jen málo získat; takovou pozici mu asi těžko někdo může závidět. Ovšem ne že bychom z takové prekérní pozice obhájce titulu mohli vinit někoho jiného než je samotné. Mancini tedy sice přičítá faktickou neúčast v boji o prvenství tomu, že v létě nemohl přivítat vytipované posily ("Zřejmě bychom byli na čele...a nejspíš taky ve čtvrtfinále Ligy mistrů"), faktem je ale především to, že zkrátka Citizens v uplynulé době ztráceli body, kde neměli.

Například na Loftus Road a v Southamptonu, kde v součtu vytěžili jediný korálek. Dohromady pak na čtyřech minulých výjezdech Blues registrují průměr všehovšudy jednoho bodu na zápas; ačkoliv čelili hned třem celkům, které jsou (nebo tou dobou byly) výrazně namočeny v záchranářských bojích. To je vpravdě tragická vizitka, jejíž tragičnost akorát sílí ve světle bezchybnosti souseda. United přeci už sedm kol v řadě jedině vítězí, pouze na samém začátku této série (!) inkasovali a v minulých třech zápasech svým sokům dovolili ubohou jednu střelu na Davida de Geu.

O to se nepochybně přičinil i navrátilec Nemanja Vidić (pilíř posledních pěti nul), který by ale možná spolu s Jonnym Evansem nemusel být součástí dnešní stoperské dvojice. Oba obránce trápí problémy se zády, respektive zadním stehenním svalem, takže jejich absence zatím nelze vyloučit. Třísla už naopak nepobolívají pravého beka Rafaela i hvězdného Waynea Rooneyho; na ně se tedy můžeme těšit bez větších rozpaků.

Roberto Mancini před papírově nejtěžším výjezdem sezony nemusí brát do úvahy žádné nové marody, což je jistě pozitivní zjištění. Stále nicméně nemůže počítat s Rodwellem, který by mu měl být k dispozici teprve pro semifinále FA Cupu - aktuální prioritu Citizens.

Dominance, s jakou letos ManUtd proplouvá domácí soutěži, by potenciálně za pár let mohla být vzpomínána zároveň s tou osm let starou v podání Chelsea (titul s 12bodovým náskokem) či s Unbeaten Runem ze sezony 2003/04, velkou to chloubou Arsenalu (11 bodů). Pro to, aby Red Devils alespoň vyrovnali svůj nejdominantnější triumf v historii Premier League (1999/2000, 18 bodů), nicméně dost možná bude zapotřebí také druhý skalp městského konkurenta - a tedy první "double" nad sousedem od ročníku 2009/2010.

Je Fergusonova parta schopna povýšit takovým způsobem svou letošní jízdu? O tom se můžete sami přesvědčovat od 21:00 SEČ. Na průběh šlágru kola dohlédne z tribuny Mario Balotelli, ale hlavně přímo ze hřiště rozhodčí Mike Dean, což se nebude líbit přinejmenším dvěma aktérům. Rád na tohoto arbitra nevzpomíná kapitán bleděmodré armády Vincent Kompany, jenž od Deana inkasoval červenou kartu za faul na Wilsherea, ani skotský manažer ManUtd, který si s prostovlasým sudím vyměnil několik peprných slovíček během nervózního duelu s Newcastlem na Boxing Day.

V sobotu se v Liverpoolu běžela Velká národní, něco jako britská Velká pardubická, takže nedělní klání na Anfield Road určitě nebude tím největším víkendovým lákadlem v městě Beatles. Ovšem na rozdíl od dostihů by se na ní alespoň mělo snáze sázet - domácí soubor představuje jasného favorita...

...a když už jsem zmínil populární Brouky, můžu je okamžitě použít pro ilustraci dnešní outsiderské role Kladivářů. Ta pravá Beatlemánie totiž nepropukla v žádném jiném roce než v tom, během něhož West Ham naposledy rozesmutnil červenou část Liverpoolu; konkrétně jde o rok 1963. Od té doby se Hammers na Anfield Road podívali 39krát a hned v 28 případech ani nedokázali skórovat (včetně posledních čtyř!). Reds nyní dokonce usilují o šestý po sobě jdoucí "double" nad tímto londýnským sokem, což v překladu znamená dvojí výhru během jedné sezony.

A vskutku by nebylo překvapením, kdyby onen "double" liverpoolští doopravdy udělali. WHU se totiž venku nedaří ani obecně (jedna výhra z deseti předcházejících výjezdů) a navíc teď Sam Allardyce nebude moci počítat se střelcem pěti branek v minulých devíti ligových kolech. Andy Carroll nesmí nastoupit proti svému mateřskému klubu. Ten sám jinak může být s vývojem ligové situace relativně spokojený, však teď z pěti utkání vytěžil solidních 12 bodů a pomalu dotahuje dost možná pohárovou šestou příčku.

Navíc Brendana Rodgerse může těšit, že patrně bude moci nasadit stejnou jedenáctku jako proti Aston Ville. Allen, Borini i Kelly jsou na marodce už nějaký čas. To platí i o Joeu Coleovi na druhé straně, který se tak nepodívá na důvěrně známý pažit Anfieldu, a Marku Noblem.

Mohl to být souboj dvou klíčových můžu. Tottenham, to je letos Gareth Bale, no a Everton, to je naproti tomu tým Marouana Fellainiho. Ani jeden z nich se však nakonec k utkání nepostaví a oba celky tak přijdou v důležitém boji o Ligu mistrů o své ikony. Který z celků se s touto absencí vypořádá lépe?

Boj o kvalifikaci do Ligy mistrů vrcholí. Zdálo se, že bude válka o třetí a čtvrté místo v režii třech londýnských klubů. Nakonec se však v případě dnešní výhry může reálně k Chelsea, Arsenalu a Tottenhamu zapojit i liverpoolská popelka Everton. Když totiž Toffees na White Hart Lane Spurs porazí, a počítáme-li s předpokládanou výhrou Chelsea doma nad Sunderlandem, poskládá se nám tabulka od 3. do 6. místa krásně: Chelsea 58, Tottenham 57, Arsenal 56, Everton 54.

Takto otevřenou partii do posledních sedmi (šesti pro Tottenham) klání se však spíše nedočkáme. Favoritem zápasu je díky domácímu prostředí Villas-Boasův tým a výhra hostů by byla přinejmenším překvapivá. Pět z posledních vzájemných zápasů navíc vyhrál vždy domácí tým.

Vzájemné zápasy nicméně nabízí zajímavou bilanci na stadionu Spurs. Těžko ji považovat za příliš relevantní, když do ní započítáváme i sedm let staré výsledky, nicméně z posledních sedmi utkání na White Hart Lane se Evertonu podařilo slavit výhru hned třikrát. Z nejčerstvějších třech však dvakrát zvítězil naopak Tottenham.

Posledním stéblem, jehož by se lehký outsider zápasu mohl chytit, je kondice. Zatímco Londýňané mají za sebou náročný čtvrteční mač s Basilejí v rámci Evropské ligy, Everton v klidu odpočíval a mobilizoval své síly na dnešní zápas, jež výrazně napoví o šancích obou dvou týmů na konečné umístění v probíhající sezoně.

Kromě již zmíněného dua Fellaini, Bale nemohou nastoupit ještě další důležitá jména. André Villas-Boas nesmí využít služeb Aarona Lennona, který stejně jako Bale nebude k dispozici asi 2 týdny. Podobně je na tom William Gallas. David Moyes potom postrádá suspendovaného (opět, stejně jako Fellaini) Stevena Pienaara a dost možná bude muset oželet i start Kevina Mirallase, jehož tříslo stále není zcela v pořádku.

Ze všech týmů, které se alespoň nějakým způsobem podílí na letošních záchranářských bojích, budí největší pozornost ten z Newcastlu. Loni si Straky vybojovaly účast v Evropské lize a Alan Pardew si došel pro ocenění manažera měsíce; letos jsou po 31 zápasech patnácté s tříbodovým náskokem na Wigan (který má utkání k dobru)...

Potom není překvapením, že zrovna Newcastle je jediným klubem namočeným v této specifické bitvě, který loni finišoval v elitní desítce. Tentokrát se tam ale ohřál jenom do října, od té doby jenom klesá a klesá. Jakékoliv zdání zlepšení po mohutném lednovém posílení pak také vyprchalo - tři prohry z posledních čtyř kol toho budiž důkazem. Navíc pokud si doteď Newcastle spravoval chuť alespoň na evropské scéně, tento čtvrtek si prožil kruté zklamání v Lisabonu a s postupem do semifinále už příliš počítat nemůže.

Fulham v nedávné době okusil tu samou fázi Evropské ligy, teď už se ale zase soustředí jedině na výsledky z anglické půdy. Na ní přitom Cottagers aktuálně válčí více než zdárně: už pět kol čekají na přemožitele, přičemž do dnešního souboje jdou na pozadí dvou slepených výher. Konkrétně od Newcastlu ke všemu žádnou velkou zradu čekat nemohou, vždyť s ním prohráli pouze jedinkrát ze sedmi minulých střetnutí.

Co letos Magpies mimořádně spolehlivě sráží, jsou zranění - a list absencí je "ve formě" také v tuto chvíli. Pardew pořád nemůže počítat s Coloccinim, Haïdarou a dost možná ani s Debuchym či Tiotém. Naproti tomu Martin Jol čerstvě registruje ztrátu suspendovaného Stevea Sidwella, zatímco dále musí ignorovat Dejagaha s Petrićem.

Arsenal vyhrál na hřišti West Bromwich Albionu a Chelsea je náhle pátá. V obtížném programu se jí budou síly sbírat těžko, zvlášť když to vypadá, že Rafael Benítez upřednostňuje před Premier League jak FA Cup, tak Evropskou ligu. K vidění to bylo v Southamptonu před týdnem, kam přijela značně kombinovaná sestava a dopadlo to prohrou 1:2. Jak si Blues povedou proti Di Caniově Sunderlandu?

Sunderland po dalším ze série neúspěšných výsledků odvolala manažera O’Neilla a na jeho místo nasadila právě italského kouče. Po týdnu především mediálních bojů Di Canio konečně ukáže svůj taktický um na hrací ploše. Paradoxně už bude pátým manažerem, jenž svou misi v Premier League zahajuje výletem na Stamford Bridge. Žádný z nich zatím nevyhrál (0-1-3). Bude to mít zatraceně těžké, přeci jen Chelsea patří především na domácím hřišti stále k nejlepším světovým celkům, proti němuž se navíc Mackems vůbec nedaří.

Posledních šestnáct duelů nabídlo jen jeden výsledek, který nedonutil Blues k radosti. K patnácti výhrám přidal Sunderland jedinou výhru v ten nejméně předpokládaný okamžik. Na hřiště vedoucího týmu Premier League, obhájce soutěže, no zkrátka britského suveréna, přijel tým, který dosud zvítězil jen čtvrtinu zápasů. Jenže na Stamford Bridge se stalo něco neuvěřitelného, Black Cats domácí rozcupovali 3:0 a postarali se o jedno z největších překvapení sezony.

To by se však nyní opakovat nemělo. Chelsea, poučená z podcenění z onoho zážitku, potřebuje tři body jako sůl. Co na tom, že v pohárových soutěžích válí, v FA Cupu vyřadila Manchester United a na evropské scéně neohroženě míří do semifinále. V domácí soutěži prohrála rovnou polovinu z minulých šesti zápasů a to by se jí v honbě za kvalifikací do Ligy mistrů stávat nemělo. Doma ovšem Blues zvládají na výbornou, alespoň tedy poslední 4 klání.

Benítez se bude muset obejít bez trojice fotbalistů. Gary Cahill má problémy s kolenem a zhruba týden si ještě nezahraje. Stejně je na tom Ashley Cole, jenž laboruje se zadním stehenním svalem. Koleno trápí také Romeua. Do útoku by se i přes skvělý výkon Torrese měl vrátit Demba Ba. Zálohu pak zkrášlí s největší pravděpodobností Hazard s Oscarem, naopak Mata nejspíš začne na lavičce.

Paulo Di Canio při své premiéře v Sunderlandu čelí velké marodkové krizi. Kromě Stevena Fletchera a Lee Cattermola, kteří si do konce sezony nezahrají, se musí obejít bez záložníka Davida Vaughana a stopera Carlose Cuellara. Radost dělá alespoň zdravotní stav Wese Browna, jenž by se s trochou štěstí mohl v utkání ukázat.

Jako přes kopírák. Včera Reading doma přivítal Southampton, přijatelného soupeře z dolní poloviny tabulky, který by se v posledních kolech v případě boje o záchranu měl porážet. Dnes má stejnou pozici Queen’s Park Rangers. Celek ze západního Londýna čeká dokonce "šestibodový" duel s Wiganem, který okupuje sestupovou 18. příčku. I QPR zkrátka musí vyhrát. Royals v sobotu svou roli nezvládli a jsou jednou nohou v Championship. Co na to QPR?

Snad ani záchranářský génius Harry Redknapp z této šlamastiky klub nevytáhne. Když už to vypadalo slibně a Rangers vyhráli se Sunderlandem jen týden po skvělém triumfu v Southamptonu, přišla krize. Prohrálo se v klíčovém klání s Aston Villou a poté i s Fulhamem. Takže... teď nebo nikdy?

Nicméně ve stejné pozici je nejspíš i Wigan. Při výhře Aston Villy se situace ve spodku tabulky velmi vyostřuje, a když Latics dalšího adepta sestupu neporazí, zadělají si na problémy i oni. Forma ale stojí na jejich straně, z posledních čtyřech duelů dokázali hned třikrát zvítězit. Příslibem jest i porovnání s loňskou sezonou. V té byli ve stejné fázi soutěže o dvě pozice níže s o pěti body na kontě méně.

V historii se tyto dva kluby setkaly pouze desetkrát a úspěšnější je Queen’s Park Rangers. Ten vyhrál tři zápasy z nich, zatímco Wigan jen dva. Zbylých pět zápasů skončilo remízou. Na Loftus Road jsou pak v posledních letech pány "Jezdci", kteří zvládli zvítězit obě poslední utkání.

Manažer QPR Harry Redknapp má k dispozici téměř celý kádr, schází mu jen křídelník Shaun Wright-Phillips, který po operaci kotníku propásne zbytek sezony. Šéf Wiganu Martinez pak kromě četných dlouhodobých marodů přišel ještě o záložníka Fyvieho. Naopak Callum McManaman už vyléčil zranění kotníku.

Zápas, který Reading potřebuje zoufale vyhrát, chce-li uživit minimální naději na udržení elitní anglické soutěže i pro příští sezonu. Už je to více než dva měsíce, co Royals získali bod a nyní s třiadvaceti okupují zoufale poslední místo. Matematická naděje samozřejmě bude existovat i v případě porážky, nicméně reálné šance zmizí jako pára nad hrncem.

Vrásky na čelech příznivců nováčka Premier League přidělává i pohled do historie - v této fázi soutěže měl Reading v sezoně 07/08 hned o osm bodů více - přesto nakonec zmizel v hlubinách Championship. Z krize má celek vytáhnout Nigel Adkins, který sice prohrál svůj debut na Emirates Stadium, ale opravdové výzvě čelí teprve nyní - čelí totiž "svému" Southamptonu, z něhož byl letos necitlivě vyhozen po remíze na hřišti Chelsea.

Má tedy o motivaci postaráno dokonale. Reading se topí v obrovských problémech. Posledních šest zápasů prohrál, nezvládl navíc klíčové duely doma s Wiganem (0:3) a doma s Aston Villou (1:2). Naproti tomu Southampton válí. Po šokující výhře nad Manchesterem City dokázal v posledních dvou kolech vzít tři body i Liverpoolu a Chelsea. Otázkou však zůstává, jak se mu povede na hřišti soupeře, kde nevyhrál už pět zápasů v řadě.

Proti hovoří také statistika vzájemných zápasů. Minulý duel na St Mary’s sice Saints zvládli vyhrát 1:0, ale loni v Championship Reading nedokázali zdolat ani jednou. Na Madejski uhráli plichtu, nicméně doma prohráli 1:3. Aby toho nebylo málo, na stadionu Readingu slavili tři body naposledy v roce 1957.

Nigel Adkins bude mít ke své premiéře v Readingu téměř plný kádr. Jedinými absentéry jsou dlouhodobě zranění Jimmy Kebe a Jason Roberts, kteří se koneckonců na zelený pažit nepodívají po zbytek probíhající sezony.

Ani v Southamptonu nezaznamenávají žádná čerstvá zranění, naopak. Po neúčasti v utkání s Chelsea by měl být k dispozici kapitán Adam Lallana, jenž se trápil s tříslem. Brankář Artur Boruć pak klání s Blues nedochytal, jelikož se z důvodu nemoci necítil v ideální kondici. Na Reading už by ale měl být fit pro celých 90 minut.

Tři souboje v elitní soutěži spolu sehrály; třikrát královsky bavily; a třikrát slavil Norwich. Loňští nováčci z měst Swansea a Norwich za ty tři střetnutí v Premier League vytvořily úžasných 16 branek, přičemž vůbec nepolevují, ba naopak - gólovou porci neustále stupňují, když minule skončily na sedmi zářezech při výhře Canaries v poměru 4:3. Může tato gradace pokračovat?

To asi těžko, přirozeně; především ale celkově poprvé nelze úplně očekávat nějaký festival zábavy. Ostatně na podzim Norwich svým triumfem na Liberty Stadium natahoval sérii neporazitelnosti na neuvěřitelných devět kol, zatímco labutě o jednu kratší, ryze pozitivní šňůru šesti zápasů bez porážky přišly. Tentokrát k takovému rozpoložení obě strany nemají vůbec blízko.

Norwich od prosincové přestřelky se Swansea z 15 duelů uvařil pouhé dvě výhry a nakonec by ještě mohl vážně zabřednout do záchranářské bitvy; Velšané zase od historického úspěchu v Ligovém poháru prodělali dokonalou očistu, když se nyní nachází na třízápasové vlně plné zklamání a do Norfolku dokonce cestují na pozadí dvou domácích pádů, na což jsme u nich doopravdy nebývali zvyklí.

Navíc opakování sedmigólové přestřelky zřejmě nehrozí i jenom z toho důvody, že střílení branek není zrovna oblíbenou disciplínou žádného z loňských překvapení. Canaries udeřili jednou jedinkrát v minulých třech kolech; Swans se za tu dobu zmohli na dávku dvou přesných úderů.

Kanárčí gólovou produkci by mohl povzbudit křídelník Anthony Pilkington, dnes se tak ale ještě nestane. Naopak uzdravený Alex Tettey ani napravený hříšník Mark Bunn na ní patrně nebudou mít pražádný vliv. První jmenovaný se stará spíše o distribuci balonů okolo středového kruhu, zatímco jeho kolega se vrátí mezi tři tyče. Ohledně postu brankáře se pak ještě sluší připomenout, že dlouhodobě zraněná jednička, John Ruddy, v pondělí odchytá první přátelský zápas po problémech se stehenním svalem.

Swansea před duelem s neoblíbeným soupeřem vyztuží defenzivní linii, do níž se opět zařadí Rangel s Chico Floresem. Španělský pravý bek vyléčil lýtko, přičemž jeho krajan-stoper bude moci nastoupit, třebaže se mu během střetnutí s Tottenhamem znovu ozval bolavý kotník.

Minulý výlet Arsenalu na The Hawthorns byste si mohli všichni živě vybavit. V rámci všeobecně bláznivého posledního kola zde Gunners během úvodní čtvrthodinky stihli vést i prohrávat, aby nakonec díky opakovaně kiksujícímu brankáři Fülöpovi urvali kýžené třetí místo zaručující přímý postup do Ligy mistrů...

...tentokrát žádný Maďar v brance, ten si už od léta vydělává v Řecku, ovšem cíl, s jakým Arsenal do West Bromwiche přijíždí, zůstává de facto neměnný. Akorát že loni se Kanonýři před vstupem do utkání ocitali v situaci, kdy mohli jenom ztratit - za nimi totiž číhali čtvrtí Spurs a páté Straky s tím, že oba tyto soubory mohly ještě favorita na třetí příčku předehnat. Tentokrát Gunners spíše jen mohou získat; respektive měli by získat.

Avšak ne že by k tomu devět kol před koncem měli úplně špatné předpoklady. Pokud teď zvítězí, na Spurs budou ztrácet jediný bod, to beze sporu; otázkou by pak akorát bylo, zda už v tu chvíli bude před Tottenhamem i Chelsea (jež hraje v neděli), nebo jen vedoucí manchesterské duo. Což není nepodstatné, neboť předkolo Ligy mistrů vypadá být rok od roku zrádnější či přinejmenším stále stejně otravné.

Pokud ale Arsenal bude pokračovat v nastaveném rytmu (pět výher ze šesti nedávných ligových klání), nemusel by se dost možná o nějaké předkolo starat. A s losem, který z elitní šestky Arsenalu přihraje pouze Everton a ManUtd (navíc domů), by se vize silného finiše taktéž mohla naplňovat relativně snadno.

Hned West Bromwich nicméně neradno podceňovat, a to nikoliv nějak nově. Jednak na The Hawthorns letos uspěl všehovšudy čtyřlístek týmů, jednak si vzpomeňte na podzimní střetnutí obou mužstev, kdy musely Gunners k vítězství pomoci dvě penalty pro Artetu. Nadále nicméně platí, že WBA v éře Premier League na londýnského soka vyzrálo pouze dvakrát ze 13 pokusů; a doma jej pokořilo akorát v říjnu 2005.

Duo W+W trénuje s týmem, takovou zásadní zprávu se dozvěděli fanoušci Arsenalu v průběhu tohoto týdne. Asistent trenéra Steve Bould nicméně záhy mírnil vlnu euforie, když uvedl, že Jack Wilshere i Theo Walcott mají pouze "minimální šanci" objevit se na hřišti už o tomto víkendu. Příznivci momentálně pátého celku tabulky si tedy budou muset vystačit s návratem Nacha Monreala - pokud před ním tedy nedostane šanci Kieran Gibbs.

Jedním z nejhloupějších vyloučení v dějinách Premier League se před týdnem uvedl Youssuf Mulumbu, když zničehonic sebral míč do rukou a z nadhozu jej napálil do provokujícího protihráče. Konžský záložník teď načne třízápasový trest, což ale Clarkeovi nebude tolik vadit, neboť Mulumbuovi absenci ihned pokryje navrátilec Morrison.

Přichází období, kdy to začíná být opravdu zajímavé. O titulu je téměř rozhodnuto, o dvou sestupových místech víceméně také, a tak se strhne velká mela o to, kdo si vytáhne Černého Petra v podobě třetí vstupenky do Championship. Jedním z nelichotivých favoritů pro tuto "výhru" je Aston Villa, současný osadník 18. místa. V případě porážky si může zadělat na problémy i Stoke City.

V současné formě k tomu koneckonců nemají daleko. Potters z posledních pěti zápasů získali jen bod a z posledních dvanácti dokázali jen jednou zvítězit. Právě tato bídná série dohnala svěřence Tonyho Pulise do blízkosti nebezpečných vod. Přitom po polovině sezony se ziskem 28 bodů sídlili na krásné osmé příčce.

Stoke má největší problém v ofenzivě - vždyť vstřelil méně gólů než zoufalí QPR s Readingem a "pyšní" se vůbec nejméně produktivním útokem v Premier League. Bilance za minulých pět duelů? Jeden jediný gól a to ještě z penalty. Forvard Walters je jediným solidním střelcem týmu - Crouch se trefil od září jen jednou, Kenwyne Jones je v roce 2013 úplně nulový.

Naději na změnu by mohli mít právě proti Villans, kteří neudrželi čisté konto už neuvěřitelných 20 zápasů v řadě. Jenže hádejte, kdo jako poslední vyšel proti Aston Ville naprázdno? Můžete jednou...tato střelecká bída není jediným "příslibem" nudného zápasu. Minulých šest vzájemných duelů nabídlo tři bezgólové remízy (včetně onoho posledního) a dvě dělby bodů s jednou trefou na obou stranách. Zbylý duel zvládli doma Potters.

Alespoň trošku dobrou náladu mohou v táboru červenobílých mít při pohledu na marodku. Jediným otazníkem v sestavě Stoke je křídelník Matthew Etherington. Villans by měl mít k dispozici i Darrena Benta a Bretta Holmana. Naopak mimo bude s největší pravděpodobností obránce Ciaran Clark.