Premier League - preview 33. kola

Tady to všechno začalo. První kolo, první Vardyho i Mahrezův gól a především první výhra a první tři body Leicesteru v sezóně, která se nejspíš zapíše do dějin nejen anglického a nejen fotbalu. Šest kol před koncem drží Lišky luxusní sedmibodový náskok na druhý Tottenham a Gary Lineker už pomalu svléká svršky.

Lišáci pod vedením toho nejmazanějšího - Claudia Ranieriho - mají situaci pevně v rukou. V závěrečné fázi sezóny jim k titulu stačí čtyři vítězství (případně tři a tři remízy, no prostě 12 bodů), a to ještě za předpokladu, že Tottenham v posledních šesti kolech neztratí.

Leicester se vysněnému grálu přibližuje každým týdnem a vlastně k tomu nevynakládá žádné přehnané úsilí. Už čtyřikrát v řadě (a pětkrát z minulých šesti klání) vyhráli Foxes 1:0. Poslední hubený triumf zařídil symbolicky Wes "Captain" Morgan, jenž tak navázal na dvě vítězné trefy Riyada Mahreze.

No a nyní celek z East Midlands vyjíždí na hřiště v bolestech se zmítajícího Sunderlandu. Taky Black Cats drží čtyřzápasovou šňůrku, z ní nicméně vytěžili pouze čtyři body. Defoe a spol. předvádí výborné výkony a nutno uznat, že mají velkou smůlu. Na stadionech Southamptonu a Newcastlu přišli o dva body kvůli gólům v závěru a před týdnem ztroskotali na fantastickém Benu Fosterovi z WBA, které přijelo do Sunderlandu pouze destruktivně bránit.

Mám strach, že něco podobného můžeme vidět i v neděli po obědě. Leicester je sice mistrem protiútoků a bůh žehnej jeho nádherným výkonům v první polovině sezóny; v posledních týdnech se však na Lišky snesla určitá tíha zodpovědnosti a na jejich zápasy už se tak dobře nekouká. Třeba před týdnem bylo k vidění i zmíněné destruktivní odkopávání míčů nazdařbůh, což je od hráčů jako Mahrez nebo Kanté skutečně bolestivé.

Sunderland tak rozhodně není proti lídrovi tabulky bez šance, byť prolomení skálopevné defenzivy už byl příliš tlustý krajíc i pro větší týmy. Mackems však potřebují sbírat body - na záchranu zatím ztrácí čtyři, což při jednom utkání k dobru není nic strašlivého.

Dobrou zprávou je fakt, že ani jeden z kádrů nezaznamenal od minulého týdne žádný šrám. Můžeme se tak těšit na neměnnou sestavu Leicesteru, jíž může z lavičky osvěžit už i vyléčený Jeffrey Schlupp. Ani Sam Allardyce by jedenáctku měnit neměl. Využít nemůže Duncana Watmora.

Je snad ještě ve hře Liga mistrů? Liverpool je pod Jürgenem Kloppem schopen velkých věcí a momentálně ještě není vyloučeno, že by se kvalifikoval do dalšího ročníku evropských pohárů. Na čtvrté místo by v případě úspěšných dohrávek ztrácel šest bodů, sedmou příčku by dokonce při stoprocentním úspěchu dostihl rázem. Výhra nad Stoke City je však pro Reds povinností.

Liverpool ve čtvrtek uspěl na hřišti Borussie Dortmund, kde i přes papírové předpoklady uhrál cennou remízu 1:1. Teď se hrdý klub musí přeorientovat zase na domácí palubovku, kde stále bojuje o účast v pohárové Evropě. Při neodehraných dohrávkách se jen těžko dají odhadovat papírové předpoklady, Reds však ještě rozhodně nejsou ze hry venku.

Po porážce v Southamptonu se Liverpool zdánlivě stáhl, ale domácí remíza s Tottenhamem zase tým od řeky Mersey dostala zpátky do hry - alespoň psychicky. Vítězství se Stoke City potřebují Coutinho a spol. jako sůl.

S Potters má Liverpool letos četné zkušenosti. Hned v prvním kole letošní sezóny na Britannia Stadium uspěli jediným gólem Coutinha 1:0, aby podobně těsně přešli přes Stoke i v semifinále ligového poháru. Oba týmy totiž vyhrály venku nejtěsnějším rozdílem a musely rozhodnout penalty. No a tam byli právě úspěšnější svěřenci Jürgena Kloppa.

Ani Stoke City ovšem nehodlá skládat zbraně. Vždyť v tabulce stojí těsně nad Liverpoolem, a to především zásluhou čtyř výher z posledních šesti klání. Má o dva body víc, avšak zároveň i o dva odehrané duely než Reds. Inkriminované sedmé místo, jež při ideální konstelaci může znamenat postup do předkola Evropské ligy, je vzdálené přesně tři body.

Liverpool bude v utkání postrádat dvojici Henderson - Can, na jejich posty ve středu zálohy se tak pravděpodobně postaví Allen s Milnerem. Stoke může konečně počítat s Ryanem Shawcrossem a Xhedanem Shaqirim, je však otázkou, do jaké míry je bude chtít Mark Hughes zapojit. Mimo hru jsou Jack Butland a Jon Walters.

Velký šlágr je pro Super Sunday již nepsanou povinností a ve třiatřicátém kole si fanoušci mohou mnout ruce. Tottenham je stále ještě ve hře o titul, byť jeho ztráta na Leicester narostla na sedm bodů. To Manchester United díky zlepšeným výkonům oživil naději na účast v Lize mistrů - na čtvrté místo, které drží městský rival City, vzhlíží s hubeňoučkým jednobodovým odstupem.

Oba týmy tak mají velkou motivaci zápas na White Hart Lane zvládnout a obrat svého soupeře o všechny tři body. Kohouti v posledním měsíci své naděje na zlato výrazně oslabili - z minulých pěti zápasů totiž vyhráli jen dva, což je přesně polovina toho, co ve stejném období dokázali Foxes.

Před týdnem Tottenham nestačil na Liverpool, s nímž až díky vyrovnávací brance nejlepšího střelce Premier League Harryho Kanea remizoval 1:1. V utkání s Manchesterem United však svěřence Mauricia Pochettina čeká ještě mnohem větší výzva. Doma totiž věhlasného soupeře ve všech soutěžích neporazili neuvěřitelných 15 let! Ze čtrnácti zápasů byli Spurs schopní uhrát pouhých šest remíz.

Ideální moment na setkání s Red Devils si přitom nevybrali ani z hlediska formy. Louis van Gaal se chytá stébla a z posledních pěti klání získal vitálních 12 bodů. Děkovat může především mladičkému útočníkovi Marcusu Rashfordovi, který dvěma góly sestřelil Arsenal, aby svoji auru posílil ještě vítěznou trefou ve velkém manchesterském derby.

Dnes se však nebude učit na pondělní důležitý test, dnes vyzve defenzivu Tottenhamu, kterou už může posílit Jan Vertonghen. Belgický reprezentant se konečně vyléčil ze zranění kolene a může vyšoupnout ze sestavy náhradníka Wimmera. Vrací se i Erik Lamela, jenž vynechal minulý duel s Liverpoolem.

Manchester United vítá navrátivší se Phila Jonese, Antonia Valenciu a Ashleyho Younga, naopak kapitán Wayne Rooney a Luke Shaw jsou stále mimo hru. Otazník visí nad stoperem Daley Blindem, jenž minulý týden předvedl výborný výkon proti Evertonu. V případě jeho absence by se nejspíš do středu obrany posunul Marcos Rojo a kraj obrany by obsadil Timothy Fosu-Mensah, jenž se před týdnem rovněž neztratil.

V listopadu to bude deset let od okamžiku, kdy West Ham naposledy na své půdě Arsenal porazil. Bylo to v sezóně, kdy Kladiváři podnikli pověstný "great escape", jenž zakončili již legendárně kontroverzní výhrou na hřišti jistého mistra Manchesteru United. Dnes stojí před o poznání jinačí výzvou - ve hře je totiž pohárová Evropa, neřkuli i šokující účast v Lize mistrů.

Kdo považuje loňský únik Leicesteru za úchvatný (sedmibodová ztráta na záchranu osm kol před koncem), měl by vědět, že Hammers na tom v onom ročníku 2006/07 byli ještě hůř. Devět zápasů před cílem měli na klidné vody hned desetibodové manko. Tenkrát je z bryndy vytáhl Carlos Tévez; momentálně prahnou po kontinentální slávě s jiným géniem v zádech - Dimitrim Payetem.

Francouzský kouzelník patří k nejlepším fotbalistům letošní sezóny, z hlediska veskrze subjektivní krásy pak dle mého názoru nemá konkurenci. Kvůli hráčům jako Payet se plní stadiony, zapínají televizní obrazovky... a co teprve když čerstvě devětadvacetiletý borec předvede něco podobného jako minulý týden proti Crystal Palace. Velká to škoda pro Kladiváře, že po červené kartě Kouyatého West Ham neudržel vedení a po remíze 2:2 ztrácí na čtvrtý Manchester City už tři body.

Teď navíc v cestě stojí probuzený Arsenal, který se snad již dostal ze svého "klasického" post-zimního spánku a starosti o (pro Gunners) povinnou kvalifikaci do Champions League jsou tytam. Kanonýři po výhře na Evertonu zlikvidovali výtečným výkonem Watford a Arséne Wenger dokonce obnovil honbu za titulem. Na ten nicméně i při zvládnuté dohrávce bude Arsenal ztrácet celých osm bodů.

V utkání na Boleyn Ground na každý pád bude mírným favoritem. I proto, že před šokující srpnovou prohrou v prvním kole právě s West Hamem dokázali Gunners desetkrát (!) v řadě tohoto soupeře porazit. Byli jsme však svědky, že tým Slavena Biliće je letos především proti velkým celkům schopen obrovských výkonů.

Důležité je i to, že zmíněný Cheikhou Kouyaté se úspěšně odvolal proti vyloučení a bude k dispozici. Stejně jako uzdravený James Tomkins; mimo hru jsou pouze další zadáci Sam Byram a James Collins.

Arsenal může konečně počítat s Petrem Čechem, který se vrací po zranění lýtka. Fit jsou dokonce i Tomáš Rosický a Jack Wilshere - ti však zatím hráli pouze za juniorku a do nominace A týmu ještě určitou cestu musí ujít. Uzdravil se taky Aaron Ramsey - na marodce tak ze stabilních členů kádru zůstávají pouze Santi Cazorla a Alex Oxlade-Chamberlain.

Dokud existuje matematická naděje, je o co bojovat. Nalijme si čistého vína, v případě Aston Villy je pád do druhé ligy jasnou věcí už nějakou dobu; a definitivního zpečetění se můžeme dočkat už v sobotu. Stačí, aby absolutně rozložení Villans v domácím utkání s Bournemouthem získali méně bodů, než Norwich v současně hraném klání na hřišti Crystal Palace.

Odstup mezi poslední Aston Villou a sedmnáctými Kanárky je totiž přesně 15 bodů. Kdyby tak tohle manko v sobotu odpoledne narostlo byť o jediný bodík, nebude logicky pět kol před koncem ročníku co řešit. Ale jak jsem již předeslal - v případě celku z Birminghamu už jde skutečně pouze o oficiální "štempl" na již předběžně schváleném dokumentu.

Od poloviny února totiž svěřenci již propuštěného manažera Rémiho Gardeho nezískali ani bod. V sedmi utkáních navíc vstřelili nuzné dva góly, zatímco jich inkasovali hned dvaadvacet! To je vskutku dostačující zápis k tomu, abychom si Aston Villu ze sestupových bojů odškrtli.

Do nepříjemných starostí se nicméně touží dostat Bournemouth - tak to alespoň působí dle posledních výsledků a především výkonů Cherries. Po třízápasové březnové šňůrce vítězství, která svěřencům Eddieho Howe de facto zajistila záchranu, totiž novic Premier League absolutně vypnul a předvedl dvě nedůstojné představení na půdě Tottenhamu a doma s Manchesterem City.

Dobře, Bournemouthu pořád patrně stačí ve zbytku sezóny uhrát jedno vítězství, avšak pokud by v tomto trendu pokračoval dostatečně dlouho, hladoví psi v čele se Sunderlandem by toho jistě využili. Utkání na půdě jednoho z nejhorších celků historie novodobé soutěže tak pro jihoanglický tým přišel v nejvyšší čas.

Odvetu za domácí prohru v historicky prvním zápase Bournemouthu v Premier League propásne útočník Benik Afobe, záložník Harry Arter a pravděpodobně taky Adam Smith. Do sestavy by se tak mohl vrátit kapitán Tommy Elphick.

Aston Villa nemůže počítat s Gabbym Agbonlahorem - tentokrát však ne kvůli internímu disciplinárnímu trestu, nýbrž vinou onemocnění. Karetní trest vyřadil Alana Huttona, naopak Ciaran Clark je k dispozici po zranění lýtka.

Sezona 2004/05 je tou, na kterou fanoušci z obou táborů vzpomínají s husí kůži. Nikoliv tím příjemným typem husí kůže, to vůbec ne. Jak Crystal Palace, tak Norwich tehdy sestupovali - a oba potupnou cestou. Kanárci se nechali vypráskat Fulhamem 0:6, když měli osud ve vlastních rukou (podobně jako ho mají teď), Orly zase poslala dolů pozdní vyrovnávací trefa Jonathana Fortunea ze sousedního Charltonu...

Proč tento ročník nyní připomínám? Situace je podobná. Ne snad že by měly oba celky sestupovat bok po boku, to by musela následovat série prapodivných událostí, ovšem kdokoliv tento ptačí souboj vyhraje, uleví si ohromným způsobem. Crystal Palace minimálně po podzimu na sestup vůbec nevypadalo, jarní forma však Pardewův mančaft v klidu řadí k ohroženým mužstvům.

Londýnský klub momentálně na vítězství čeká už neuvěřitelných 14 kol, nevyhrál od 19. prosince, a o minulém víkendu se díky Gayleově brance relativně pozdě vyhýbal páté porážce v šesti kolech. Tři body z novoročních klání jsou naprosto tragickým výkazem, a pokud CP neuspěje ani tentokrát, sedmnáctý Norwich s ním rázem bude na stejné bodové úrovni. Pak už je to jen jedno místo nad propastí.

Canaries, ti se naopak v uplynulých zápasech pochlapili a vedle Newcastlu se Sunderlandem teď vypadají skoro až regulérně rozjetě. Dvě výhry v řadě uhráli teprve podruhé v sezoně, a skalpům WBA s Newcastlem navíc předcházela heroicky ubráněná remíza s Manchesterem City.

Norwich má v poslední době venku problémy se střílením branek - na nedávných čtyřech výjezdech se prosadil všehovšudy jednou, a to zrovna při výhře na The Hawthorns. Semifinalisté FA Cupu ze Selhurst Parku naproti tomu body získávají pouze venku. Datum poslední domácí výhry? Dvanáctý prosinec 2015.

Poslední měření sil obou týmů v prvním kole sezony vyústilo ve výhru Crystal Palace poměrem 3:1; ovšem dosti kontroverzní výhru, abychom byli přesní, neboť Cameron Jerome byl tehdy za těsného stavu obrán o regulérní gól polonůžkami. Rozhodčí Simon Hooper na svůj debut zřejmě jen tak nezapomene; doposud totiž zůstává také jeho posledním odřízeným utkáním v Premier League.

Alan Pardew před sobotním duelem zváží stav Yohana Cabayeho a Connora Wickhama. Prvně jmenovaný klíčový záložník kvůli menšímu neduhu zmeškal remízu s West Hamem, zatímco mladý útočník donedávna marodil se stehenním svalem. Oba by vzhledem k důležitosti střetnutí mohli být rovnou vsazeni do základu.

Na druhé straně barikády se navzdory menším obtížím plně počítá s Russellem Martinem, jenž v poslední době hraje na pravém beku ve výborné formě; případně opět zaskočí Andre Wisdom. Matt Jarvis bude chtít uhájit své místo v zahajovací jedenáctce před plně uzdraveným Nathanem Redmondem.

Úchvatný start Rafy Beníteze při cestě za udržením Newcastlu v Premier Leauge nenastal a po minulém týdnu se záchrana opět o něco vzdálila. V sobotu navíc vyveze nové svěřence na půdu, kde třikrát v řadě prohráli a inkasovali deset branek, na kterých navíc nikdy nenašli byť jedinou gólovou odpověď.

Southampton tak cítí šanci, jak ještě zabojovat o pohárovou Evropu, která se mu začala ztrácet po konci série šesti zápasů s čistými konty. Za stejně dlouhé následující období už lovil míč ze sítě v každém kole a připsal si jen sedm bodů. Naposledy nenašel skulinu v obraně Leicesteru, West Ham se tak pomalými kroky svému sokovi vzdaluje. Nabízí se tak otázka, zda-li nedošel Saints dech ještě o něco dříve než loni. Touto dobou měli o devět bodů více, od 33. kola však zvítězili už pouze jedinkrát.

Nyní ale přivítá celek, jenž si odtud dvakrát odvážel čtyřbrankovou nadílku, pětkrát v řadě ho nedokázal porazit a hned šestkrát ze sedmi předešlých setkání inkasoval minimálně dva góly. Newcastle navíc už osmkrát za sebou nebral ze stadionu soupeře žádný bod. Tak špatně na tom naposledy byl před téměř čtyřiceti lety, i kvůli sérii devíti nepovedených výjezdů, jež se vlekla mezi dvěma ročníky, musel první ligu v roce 1978 opustit. Tehdy byl horší už jen Leicester City.

Vyrovnání bídného cestování se jeví jako jasná věc i díky stračí nenávisti k dubnu. Od vítězství nad Fulhamem před třemi lety uhráli během něho z dvanácti ligových zápasů jediný bod. V nepříliš vhodný čas navíc vydal klub zprávu o zdravé finanční kondici za předešlý rok s poznámkou, že výkony na hřišti jsou větším znepokojením. Protipól současné mizérie je snad pouze Aleksandar Mitrović, ten se v minulých dvou kolech trefil třikrát, tedy stejně jako v předchozích osmnácti startech.

Shane Long, který pro svůj tým zajistil v prvním kole proti Newcastlu remízu, by měl být po problémech s kolenem připraven hrát, naopak Steven Davis se kvůli kotníku na hřišti neobjeví až tři týdny. Rafa Benítez bude i nadále postrádat zraněného Dummetta s Haidarou a chybět mu bude i suspendovaný Jack Colback.

Temná stránka FA Cupu se nejlépe odráží na Watfordu a Evertonu, dvou letošních semifinalistů, kteří se po pohárovém úspěchu marně hledají v lize. V sobotu pak domácí z Vicarage Road přivítají liverpoolského hosta, jenž během čtyřiatřiceti let vzájemných bojů odjížděl poražen jen dvakrát.

Prvně se oba celky potkaly v srpnu 1982 a Hornets se tehdy radovali z vítězství 2:0. V následujících dvaceti zápasech už nikdy čisté konto neudrželi a kromě dvou remíz uhráli body už jen začátkem jara roku 1987. Poslední smírný výsledek je nicméně z prvního kola letošní sezóny a po ročnících 1999/00 a 2006/07 se nováček Premier League konečně radoval alespoň z bodu a lehce poopravil chmurnou bilanci čtyř proher se skóre 4:12.

Při jednostranném pohledu k domácím by vše nasvědčovalo tomu, že se vše vrátí do starých kolejí, to by ale Everton nesměl útočit na deset let starý záznam více jak dvou ligových zápasů bez vstřeleného gólu. V dubnu 2006 střelecky selhal hned čtyřikrát v řadě, nyní se po duelech s Arsenalem a Manchesterem může vydat na druhou nejdelší cestu. Se závěrečným comebackem West Hamu se navíc musí srovnávat se třemi zápasy bez bodu a nezbývá jim nic jiného, než potvrdit roli nepříjemného hosta. Přes uvadající ligovou formu zůstává pravdou, že před výletem na Old Trafford vstřelili Toffees tři branky na třech různých stadionech, odkud si odvezli slušných sedm bodů. Také pouze dvakrát za celou sezónu odjížděli bez bodu, takovou bilanci má už jen vedoucí duo ligy.

Ještě koncem roku ztrácel Watford na první Leicester devět bodů, nyní už je to přes třicet a se současnými výsledky si klidně ještě může vykoledovat sestup. Samozřejmě, že si v klubu vzdáleném půlhodiny od Wembley nic takového nepřipouští a k finále FA Cupu chtějí přidat poklidné setrvání mezi elitou, mizerné zisky tu ovšem netrvají chvilku a už je na čase něco dělat. V krátkodobějším aspektu trápí Hornets především potence gólů, v pěti předešlých kolech se trefil pouze Troy Deeney, když kosmeticky upravil porážku od Stoke City, Odion Ighalo, střelecká hvězda prvních měsíců, čeká na zásah už osm kol. V delším horizontu pak nejvíce bije do očí druhý nejnižší počet bodů v roce 2016, doposud jich totiž posbírali žalostných osm.

Zatímco se oba manažeri shodli na tom, že nezvládli uklidnit psychiku svých hráčů po postupu do semifinále poháru, pracují zároveň i s podobnými informacemi o absentujících. Jedinou změnou u domácích je uzdravení Valona Behramiho, hosté zase mohou počítat s Garethem Barrym i Leightonem Bainsem, jenž se omluvil za své výroky o nedostatku chemie v týmu.

Do sestupových bojů namočená Swansea přivítá na vlastním stadion neoblíbeného soupeře - londýnskou Chelsea. Hosté si před týdnem spravili chuť, když přejeli zoufalou Aston Villu na jejím hřišti 0:4, dojem ze zpackané sezóny to ovšem určitě nenapraví. Ačkoliv matematická šance na umístění na pohárových příčkách stále existuje, prakticky tomu již téměř nikdo nevěří.

Klub ze Stamford Bridge v týdnu konečně oficiálně potvrdil dlouho známou informaci, že Guuse Hiddinka v létě na lavičce vystřídá Antonio Conte. Nizozemský manažer tak má před sebou posledních sedm utkání a nepochybně bude toužit po tom, aby se na něj vzpomínalo v dobrém. Zatím svou druhou půlroční misi na lavičce Chelsea může hodnotit docela pozitivně, zajímavý je především fakt, že v Premier League tým pod jeho vedením ještě neprohrál.

Jeho nástupce bude muset v létě po mistrovství Evropy opustit italskou reprezentaci a ihned se tak začalo spekulovat o tom, kdo ho nahradí. Mezi adepty na nového kouče Squadry Azzurry figuruje také jméno Francesca Guidolina, současného lodivoda Swansea. Ten sice přiznal, že by takovou nabídkou rozhodně nepohrdl, v současné chvíli však na něco takového nepomýšlí.

"Momentálně mám v hlavě pouze nadcházející utkání a taky to, že musíme získat ještě mnoho bodů, abychom sezonu zakončili alespoň trochu dobře. Doufám, že tady prokazuju mé trenérské kvality, ale stále říkám, že mě právě teď zajímá pouze přítomnost a nevím, zda tady zůstanu i příští sezónu," připustil šedesátiletý stratég.

Proti Chelsea, kterou Swansea nikdy v Premier League nedokázala porazit, bude Guidolinovi a jeho kolegovi Alanu Curtisovi již k dispozici André Ayew, jenž poslední tři zápasy vynechal pro problémy s kotníkem. Naopak otazník visí nad startem Jordiho Amata a Leona Brittona, oba laborují se zády.

Na druhé straně Guus Hiddink na tiskové konferenci prozradil, že stále postrádá Johna Terryho, Nemanju Matiće, Loïce Rémyho a Edena Hazarda. Další útočník, Diego Costa, zase nemůže nastoupit kvůli disciplinárnímu trestu a příležitost tak pravděpodobně opět dostanou někteří z mladíků. Drobné problémy v průběhu týdne měli i Willian a Gary Cahill, oba by se však do soboty měli dát do pořádku.

V šatně Manchesteru City chtě nechtě musí převládat myšlenky na úterní odvetu čtvrtfinále Ligy mistrů, stále ale není ani zdaleka jisté, že si příští rok zahraje Pep Guardiola alespoň předkolo. West Bromwich nastoupí s vědomím, že ho letos čeká posledních sedm soutěžních duelů a žádné velké posuny se ho pravděpodobně netýkají.

Tony Pulis dosáhl cílové mety čtyřiceti bodů a jeho svěřenci tak před samotným záverěm mohou hrát s čistou hlavou a bez výraznějšího tlaku. Snad by se tak vůči vlastním fanouškům mohli pokusit o překročení prachbídného průměru 0,97 gólu na zápas či vylepšit bilanci výjezdů, ze kterých od začátku listopadu přivezli tři body pouze jedinkrát. Ač se zdá Etihad jako nehostinným místem pro podobné myšlenky, Baggies prohráli za poslední dva měsíce pouze s Newcastlem a Norwichem, o čtyři body za pět dnů naopak okradli Leicester a Manchester United.

Pravdou nicméně zůstává, že se Citizens prohráli osm ligových klání v řadě a jedinou loupež v rámci Premier Leauge dokonali hned při první návštěvě v roce 2003, tedy v době, kdy v útoku domácích nastupoval Anelka s Fowlerem a základním kamenem sestavy byl i Marc-Vivien Foé. Za malý úspěch tak hosté vezmou alespoň zlepšenou defenzívu, ta ve vzájemných setkáních inkasovala už pětkrát za sebou tři góly.

Manchesteru sice jen těžko unikne prvenství v počtu branek na domácí půdě, tři představení před koncem má na Tottenham náskok devět zásahů, od potvrzení Pellegriniho konce u týmu však není jejich stadion zrovna nedobytnou tvrzí. Všechny body si odvezli tehdy ještě společní soupeři o titul Leicester a Tottenham, a slavil tu i městský rival. Další ztrátu si Citizens dovolit nemohou, už jen proto, že se všichni jeho sousedé v tabulce utkají o víkendu proti sobě. Se zápalem předvedeným v Paříži by to však pro favorita neměl být problém, zvláště pokud oslaví 200. start za klub Sergio Agüero a navyší svůj záznam 129 zásahů.

Kromě jistě absentujícího Kompanyho se Sterlingem můžeme očekávat, že David Silva nebude před úterní odvetou riskovat s poraněným kotníkem. Po zranění kolene by se naopak mohl objevit Yaya Touré. Tony Pulis pak může znovu počítat se Stephanem Sessègnonem.