Premier League - preview 7. kola

Tak tu zase jednou máme ryzí SuperSunday, během níž mnozí z nás celý boží den neopustí své fotbalové brlohy a budou od slunka do slunka hnít u té nejkrásnější hry a nejlepší soutěže jménem Premier League. Začátek tohoto svátku obstará Mourinho, Ibrahimović a spol., kteří doma přivítají tápající Stoke City. Dočkáme se na Old Trafford stejného prvního poločasu jako před týdnem?

Vyhrát první dějství o čtyři branky se Manchesteru United nepovedlo od roku 2001 - až teď. V pravý čas, dalo by se říct, vždyť předtím Rudí ďáblové prohráli dvě ligová klání za sebou. A pak předvedou ryze pekelných 45 minut, a co víc, proti šampionovi. Góly dali Smalling, Mata, Rashford a konečně i nejdražší fotbalista historie Paul Pogba.

Zdánlivě se trefili úplně všichni kromě největší hvězdy United Zlatana Ibrahimoviće, který výjimečně vyšel naprázdno. Švédská ikona si však spravila chuť ve čtvrtek v Evropské lize, ukrajinskou Zorju Luhansk porazil Zlatan sám jediným gólem. Red Devils tak po třech porážkách v řadě dokázali třikrát naopak zvítězit a kvapem zažehnali blížící se krizi.

Podobně by se rád poměl i Mark Hughes, jenž se Stoke nevyhrál ani jedno z úvodních šesti ligových klání. Získal navíc pouze dva body, čímž vyrovnal totožně hrůzný zápis z roku 1951. Mizérie to je především v obranných řadách, vždyť Potters neudrželi čisté konto už 16 ligových zápasů v řadě.

Na zlepšení stávající situace si však Stoke nevybralo nejlepší hřiště. Na Old Trafford nevyhráli už 40 let! Z posledních šestnácti soutěžních klání navíc Hrnčíři udrželi jen jednu jedinou remízu (v prosinci 1980) - jinak všechny duely prohráli. Tato šňůra trvá 13 zápasů.

Fanoušci Stoke vyhlíží návrat Jacka Butlanda jako spasitele - ten je však stále v nedohlednu. Zranění jsou také Affelay a Ireland, zatímco nad startem Joa Allena visí maličký otazník. Totéž platí o manchesterském duu Luke Shaw - Henrich Mchitarjan. Mimo hru je pouze obránce Phil Jones.

Úřadující anglický šampion z Leicesteru se bude chtít v neděli odpoledne oklepat z hrozivého debaklu, který si minulý týden přivezl z Old Trafford. V cestě mu bude stát celek z jihu Anglie, který v posledních týdnech chytil poměrně dobrou formu.

Poslední duel těchto dvou týmů se odehrál počátkem dubna a stoper Wes Morgan v něm svůj Leicester povedenou hlavičkou výrazně přiblížil pohádkovému konci sezóny. Na začátku října je ale situace krapet odlišná - ačkoliv se Liškám nadmíru daří v Champions League, kde se mohou pochlubit stoprocentní bilancí, v ligové soutěži je to s nimi jako na houpačce. Sice celkem bezpečně přehráli Swansea a Burnley, zároveň ale také utrpěli tvrdé direkty od Manchesteru United a Liverpoolu. Když se k tomu připočte překvapivá porážka na půdě Hullu a domácí plichta s Arsenalem, tak není divu, že se zatím tým Claudia Ranieriho pohybuje v druhé polovině tabulky.

To hosté se po neslaném, nemastném úvodu sezóny, ve kterém uhráli dvakrát nerozhodný výsledek a dvakrát odešli dokonce poraženi, přece jenom rozjeli. V ligové soutěži vyhráli poslední dva duely, postoupit se jim dále povedlo i v poháru a v Evropské lize nejprve rozdrtili pražskou Spartu, načež si v týdnu připsali další bod za remízu s izraelským Hapoelem Beer-Shevou.

Liškám se každopádně na svého nedělního soupeře mimořádně daří. V Premier League jej totiž porazili již sedmkrát, což je více než kteréhokoliv jiného protivníka. Na domácí půdě pak se Saints prohráli jen jeden jediný duel, naopak se sedmkrát radovali z vítězství a dvakrát se bodový zisk dělil.

Leicesteru by již mohl být k dispozici Mendy, který od druhého kola laboroval se zraněným kotníkem. Po suspendaci se vrací také stoper Marcin Wasilewski a drobné šrámy zahojil také Danny Simpson, který vynechal zápas s Portem. Southampton by pak podle všeho měl postrádat trojici Jeremy Pied, Sofiane Boufal a Jay Rodriguez.

Šlágr 7. kola Premier League uvidí diváci na White Hart Lane. V souboji dvou doposud neporažených týmů se zde představí domácí Kohouti, kteří vyzvou družinu Pepa Guardioly z Manchesteru.

A utkání skutečně slibuje atraktivní a dramatickou podívanou. Aby také ne, vždyť se utkává první s druhým (pokud budeme brát tabulku po 6. kole), zároveň spolu poměří síly nejlepší defenziva v podání Tottenhamu (doposud v lize inkasovala jen 3 branky) s nejlepší ofenzivou, kterou se zase může chlubit Manchester City (18 branek v 6 utkáních).

Pro domácí možná může být strašákem jejich nepříliš valná střelecká potence. Pouze ve 3 z 9 soutěžních duelů se Spurs podařilo vsítit více než jednu branku. K dispozici jim navíc nebude loňský nejlepší střelec, Harry Kane, kterého ze hry vyřadí zraněný kotník. Nabízí se proto důležitá otázka - kdo se vlastně postará o střílení gólů?

Odpověď na ni může přinést Heung-Min Son. Tento Korejec se v posledních týdnech nachází v báječné formě, kterou potvrdil dvěma střeleckými zásahy v zápase s Middlesbrough a jedním v duelu s CSKA Moskva.

Manchester City sice v týdnu poprvé v této sezóně nezvítězil, když na půdě Celticu uhrál pouze divokou remízu 3:3, i tak se může pyšnit bilancí vážně vynikající. Posuďte sami - Pep Guardiola doposud svůj celek vedl v 11 soutěžních duelech, ze kterých jeho tým 10 vyhrál a jednou remizoval. Mezitím vstřelil úctyhodných 33 branek, inkasoval jich pouhých 9 a v ligové tabulce poodskočil všem svým pronásledovatelům.

Zajímavostí je, že svoje první vítězství na trenérské židličce slavil Pochettino právě proti Guardiolovi - to když v roce 2009 s Espanyolem porazil svého slavnějšího městského rivala 2:1. Navzdory tomu jeho celková bilance se španělským koučem už tak dobrá není - celkem totiž z 9 utkání vyhrál jednou, třikrát uhrál remízu a pětkrát odešel poražen.

Vzájemná střetnutí těchto dvou celků obvykle přinášejí spoustu branek - v posledních 5 duelech na White Hart Lane jich bylo k vidění rovných 22, čili v průměru přes 4 na zápas. Branky se pak rozhodně dají čekat od Sergia Agüera, který je ve vynikající formě - v posledních 27 ligových startech vsítil 28 gólů.

Tottenhamu bude určitě sházet zraněný Harry Kane, zatímco nad starty Diera, Dembeleho a Rose visí otazníky. Nejistá je pak ještě účast Moussy Sissoka. Manchesteru City nebude určitě k dispozici trojice De Bruyne, Kompany a Delph, všechny tři hráče vyřadila dlouhodobější zranění. Guardiola pak nemůže počítat ani se službami Nolita, který si odpyká poslední ze svého třízápasového trestu za vyloučení v duelu s Bournemouthem.

Celý týden se v Anglii hovoří a píše takřka o jediném muži. Arsene Wenger slaví dvacáté výročí v čele Arsenalu a u té příležitosti se k jeho dlouhému působení na lavičce Arsenalu neváhal vyjádřit kdekdo, v čele se známým novelistou či filmovým scénáristou Nickem Hornbym...

Dle jeho slov pro ESPN se nyní Wenger ocitá uprostřed třetí etapy své dvacetileté štace, která odstartovala nákupy Mesuta Özila s Alexisem Sánchezem a ideálně by měla kulminovat v zisk dalšího, pro Wengera zřejmě posledního titulu. Jedna velká šance se letos prováhala, když tradiční anglická elita prožila slabší rok, ale ani letos zatím Gunners nelze kompletně odepsat.

V kombinaci se suverénním Guardiolovým Manchesterem City vypadal úplný start Arsenalu do sezony všelijak, jenom ne raketově. Ovšem v posledních zápasech se Londýňané pěkně nachází. Walcott se Sánchezem si na hrotu výborně vyhoví a výsledkem jsou čtyři přesvědčivé soutěžní výhry v řadě, což příznivec Arsenalu nepamatuje.

V lize samozřejmě Kanonýři naposledy dokonale zaskočili Chelsea a na půdě papírově výrazně slabšího Burnley se proto budou muset bránit touze soupeře podcenit. Vzhledem k tomu, že na Turf Moor Arsenal naposledy vyhrál pouze 1:0 a Arsene Wenger svůj protějšek v Seanu Dycheovi velmi chválil, je ovšem varianta neadekvátního přístupu Gunners přinejmenším nepravděpodobná.

Burnley před týdnem ukončilo menší černou sérii, která obsahovala předčasné vypadnutí z Ligového poháru i debakly s Chelsea a Leicesterem, konkrétně doma však Clarets neprohráli od prvního kola, když před vlastním publikem hned záhy potupili Liverpool. Poslední tři srazy Burnley a Arsenalu na Turf Moor přinesly dokupy jenom tři branky a podobná vyrovnaná bitva se dá očekávat i nyní.

Domácí nemohou počítat se suspendovaným Andrem Grayem, který se ocitá v polovině čtyřzápasového trestu za nevhodné komentáře na Twitteru. Jinak Sean Dyche může vsadit na vítěznou sestavu proti Watfordu, a podobně je na tom i Arsene Wenger, který s lékařským týmem zváží stav Francise Coquelina, jehož koleno se hojí zázračnou rychlostí.

Úvodní výkop sobotního program budou mít na svědomí fotbalisté Swansea a Liverpoolu. Zatímco Labutě budou usilovat o premiérovou domácí výhru v letošním ročníku, svěřenci Jürgena Kloppa mohou v případě výhry zaznamenat stejně povedený začátek jako v roce 2013 - i tenkrát z úvodních 7 duelů vytěžili 16 bodů.

Fanoušci domácího týmu se mohou po Manchesteru City těšit na dalšího zvučného soupeře. V současné situaci by si ale jistě přáli, aby na Liberty Stadium zavítal někdo ze spodních pater tabulky. Domácí se se čtyřmi body krčí těsně nad pásmem sestupu, na ligovou výhru čekají od prvního kola a na domácím stánku zatím vybojovali pouhý bod po remíze s Chelsea.

Oproti tomu hráči Liverpoolu do sezóny vlétli jako velká voda. I navzdory těžkému losu, který je v úvodních 6 zápasech zavedl na půdu Arsenalu, Tottenhamu a Chelsea, doposud ztratili body jen dvakrát, a to po překvapivé prohře na Burnley a remíze s Tottenhamem. Pokud by tedy v sobotu po poledni měly platit papírové předpoklady, další bodovou ztrátu by na svém kontě Reds mít neměli.

V případě prohry se navíc může jednat o poslední zápas Francesca Guidolina na lavičce Swansea. Sám italský trenér tuto možnost připustil na tiskové konferenci: "To se stát může, ano (že budu odvolán). Ovšem pokud zvítězíme, pak v průběhu reprezentační pauzy nebudou o mé pozici média psát vůbec nic. Moje pozice každopádně není důležitá, podstatné je, jak je na tom Swansea, a kvůli tomu musíme v sobotu uhrát dobrý výsledek."

Domácím se na svého soka tradičně nedaří - v devíti ligových a pohárových zápasech totiž vyhráli jen jedinkrát, a to na jaře letošního roku v poměru 3:1. Na druhou stranu - ani Liverpool nemá na stadiónu Swansea zrovna lichotivou bilanci. V rámci Premier League se zde představili pětkrát, přičemž jen jednou si odvezli všechny tři body. Stalo se tomu tak ještě pod vedením Brendanda Rodgerse v březnu 2015.

Nejistý je start Federica Fernandeze, který absentoval již minulý víkend v duelu s Manchesterem City. Hrát určitě nebude ani Nathan Dyer, kterého do hry nepustí zraněný kotník.

Liverpoolu se vrací stoper Dejan Lovren, který již vyléčil nemoc, která ho vyřadila z utkání proti Hullu. Ragnar Klavan se tudíž nejspíše přesune pouze do role náhradníka. Otazník visí nad dostupností Divocka Origiho, kterého trápí drobný zdravotní problém.

Neměl na to Mourinho, neměl na to Hiddink. Teď je řada na Antoniovi Contem. Problémy Chelsea mají posledních čtrnáct měsíců stejného jmenovatele - kdysi skálopevnou obranu Blues nahradil pochybný pískovcový útvar, jenž se rozsype pod každým větším tlakem. Italský divoch by však mohl mít odvahu s tím něco udělat. Nahradit přesluhující beky se zdá být nevyhnutelné, proti Hullu to však asi ještě nepůjde.

Předchozí řádky možná nabádají k tomu, že tím přesluhujícím má být John Terry. Opak je však pravdou - právě kapitán a legenda Chelsea v posledních týdnech až nezdravě týmu chybí a bez jeho pevné ruky defenziva přestává plápolat a začíná hořet. Vrcholem byl výkon obranné čtyřky proti Arsenalu, výsledek 0:3 byl veskrze odpovídající.

Nejhorší na tom je, že pro Chelsea tohle byla už třetí ztráta v řadě - po remíze na hřišti Swansea a porážce s Liverpoolem. Jeden z kandidátů na zisk titulu je ve výkonnostní recesi a proti Hullu se musí za každou cenu zmátořit. Snad pod vedením útočníka Diega Costy, stále ještě nejlepšího střelce Premier League a snad jediného fotbalisty, jenž proti Gunners podal alespoň důstojný výkon.

No a snad jediným týmem, který v nedávných dnech zažil větší sešup dolů, je shodou okolností právě nejbližší soupeř londýnského velkoklubu. Hull byl v srpnu "k sežrání" a jeho stoper Curtis Davies div ne prvním z kandidátů na hráče sezóny.

Domácí porážka po hrdinském výkonu s Manchesterem United však nastartovala bídné období, jenž skončilo devíti inkasovanými góly a dvěma červenými kartami v posledních dvou kláních s Arsenalem a Liverpoolem. V tomhle si tedy Tigers s Chelsea nemají co vyčítat.

Čerstvým vyloučeným je ještě ke všemu bek Ahmed Elmohamady, který nemá v současném kádru Hullu zcela adekvátní nádhradu - na pravou obranu se tak nejspíš stáhne záložník Meyler. Egypťan se totiž přidal k dalším absentérům, zraněným Dawsonovi s Brucem.

Chelsea, která vyhrála všechny čtyři poslední vzájemné střety - a tři z nich bez inkasované branky, bude tuto sympatickou bilanci vzývat bez zmíněného Johna Terryho, který stále nevyléčil bolavý kotník. Mimo hru je také Kurt Zouma - oba dva by se měli vrátit po reprezentační přestávce.

I přesto se však má za to, že Antonio Conte vyrukuje na Hull v systému se třemi stopery. Ty pak mají simulovat Ivanović, Cahill a Luiz, což zní opravdu hrozivě. Vinu na tom však nesou i Oscar s Fábregasem, kteří svého manažera v posledních zápasech nepřesvědčili (byť Španěl do utkání s Arsenalem coby náhradník i startér vždy exceloval). Jediným dalším absentérem je John Obi Mikel.

Jestliže se o Tonym Pulisovi traduje, že neumí sestoupit, prakticky totéž se dá říci o jeho dnešním soupeři. Sunderland může vstoupit do sezóny sebetragičtěji, stejně to vždycky stačí na záchranu. Šestizápasové čekání na vítězství není pro Black Cats nic mimořádného, naopak. Poslední roky je to běžná situace.

Minimálně první čtyři zápasy nevyhrál Sunderland už pošesté v řadě; počtvrté se pak severoanglickému celku "povedlo" nezvládnout už šest zápasů. Do loňského maxima jim stále něco schází, "dalším z devítky" může být utkání s West Bromwichem. Tím spíš, když dvě poslední klání na Stadium of Light skončilo bezgólovou remízou.

Mackems nicméně pod Davidem Moyesem nepředvádí kdovíjak hrozný fotbal. Třeba proti Crystal Palace nehráli vůbec zle a při vedení 2:0 sahali po vítězství. Selhání obrany při centrovaných balonech však Sunderland připravilo o veškeré bodové naděje. V tabulce tak zůstává s jediným bodíkem poslední.

To WBA si hoví v horní polovině tabulky s luxusním náskokem na sestupové pozice. V posledních dvou kláních navíc nastříleli fascinujících 5 gólů - totéž co v předešlých deseti dohromady! Je to však značně zkreslené tím, že Baggies nastoupili v domácím utkání proti trapnému West Hamu.

West Brom má oproti Sunderlandu navrch i z hlediska počtu zdravých jedinců v kádru. Mimo je pouze Chris Brunt - a i ten už nějakou chvíli nastupuje za juniorku. Naproti tomu Moyes musí oželet Januzaje, Pienaara, Cattermole, Mannoneho, Larssona, Anichebeho a Boriniho.

Hned polovina klubů z Premier League vypadla z ligového poháru už během druhého a třetího kola. Jen šest z nich ovšem nezvládla papírově lehčí duel s celkem z nižší ligy. Dnes však dojde k utkání dvou "vyvolených", kteří se až do ledna budou soustředit výhradně na ligovou soutěž. Watford v bitvě loňských nováčků přivítá Bournemouth.

Bude to trošku zvláštní souboj. Loni pasovaly všechny sázkové kanceláře oba týmy na sestup. Jenže způsob, kterým Bournemouth i Watford propluli první sezónou mezi elitou, byl impozantní. Svěřenci Eddieho Howea byli, stejně jako ledově klidní Hornets, zachránění prakticky už v březnu, což se zákonitě projevilo na dalších výsledcích.

Watford dokonce pod Quiqe Sánchezem Floresem pronikl až do finále FA Cupu. Přesto se vedení rozhodlo španělského kouče nahradit Walterem Mazzarim, jenž se evidentně lépe zná s italskými majiteli.

V úvodu soutěže se však oběma celkům poměrně daří - vyhrály dva z šesti zápasů a nad nežádoucím pásmem mají shodně čtyři body náskok. K ideálu však mají Watford i Bournemouth poměrně daleko.

Domácí trápí hlavně zadní řady, které se nedovedou vypořádat s centrovanými balóny. Vždyť všech sedm (!) posledních branek inkasovali Hornets právě po míči ze strany. Cherries však trýzní naopak ofenziva, jelikož v šesti duelech skórovali pouze čtyřikrát.

Výjezdy do Watfordu Bournemouthu neprospívají, vyhráli jediný z posledních čtrnácti. Ten dnešní se netýká Marca Pugha, na hřišti se pak pravděpodobně neobjeví ani Joshua King, byť již trénoval. Mazzari pak nevyužije služeb Craiga Cathcarta, Daryla Janmaata ani forvarda Stefana Okaky.

Kladiváři už zkrátka musí zabrat. Po jednoznačné porážce se Southamptonem z minulého kola mohou svěřenci Slavena Biliče složit reparát proti nováčkovi z Middlesbrough.

To prožívá také rozporuplný start do nového ročníku. Doposud si na své konto připsalo jednu výhru na půdě Sunderlandu, dva nerozhodné výsledky a v posledních třech ligových duelech odešlo pokaždé poraženo. Jakýkoliv bodový zisk by se proto celku ze severu Anglie také náramně hodil.

Atmosféra okolo londýnské týmu ale není dobrá. Trápí jej rozsáhlá výsledková krize, však posuďte sami - z 11 soutěžních duelů vyhrál West Ham pouhé tři (jeden v lize, v poháru a v kvalifikaci Evropské ligy), což je skutečně tristní bilance. Krom toho se zatím hráči ani fanoušci nevyrovnali s přechodem na nový stadión a na náladě jistě nepřidává ani velká marodka.

V týdnu se navíc objevily spekulace, dle kterých si hráči v pondělí vyrazili na noční radovánky, přičemž to někteří jedinci údajně přehnali - konkrétně by se mělo jednat o Andyho Carolla a náhradního brankáře Darrena Randolpha.

Pokud se West Ham potřebuje konečně chytit, nemohl si k tomu vybrat lepšího soupeře - alespoň to nám napovídá statistika vzájemných duelů. Kladiváři totiž doma svého soupeře porazili ve všech 7 posledních duelech. Navrch je v celé éře Premier League Boro porazilo jen jedinkrát. A pokud by ani tohle fanouškům West Hamu nevlilo optimismus do žil, pak vězte, že svěřenci Aitora Karanky prohráli při všech svých posledních 5 ligových výletech do Londýna.

Co se absencí týče, domácí nemohou nově počítat s Havardem Nordtveitem, kterého trápí drobné zdravotní komplikace. Mimo hru pak zůstávají dlouhodoběji zranění Aaron Cresswell, Andy Carroll, Andre Ayew a Diafra Sakho.

Middlesbrough stále nemůže počítat se službami Granta Leadbittera, naopak by k dispozici již měl být Fabio, který se v týdnu znovu zapojil do tréninkového procesu.

Snaha domácích o napravení překvapivého zaváhání s Bournemouthem z minulého týdne a pokus Orlů o zaznamenání čtvrté ligové výhry v řadě, což je pro hostující celek věc nevídaná od dubna 2015 - zhruba tak nějak by se dala popsat hlavní lákadla páteční předehrávky Premier League.

Ligová neporazitelnost domácích vzala za své minulý víkend, manažer Ronald Koeman z toho ale velkou vědu nedělá: "Každým dnem, každou výhrou i prohrou se toho dozvídáte víc a víc o svých hráčích. Samozřejmě chceme na minulý zápas zareagovat pozitivně, nicméně jedna porážka v šesti zápasech nepředstavuje vůbec špatný vstup do sezóny. V případě výhry se posuneme na druhou příčku tabulky, s čímž nikdo moc nepočítal."

V táboře hostí panuje v posledních týdnech také velmi dobrá nálada. Aby také ne, když svěřenci Alana Pardewa zvítězili v posledních třech duelech Premier League. Nejprve si hráči Crystal Palace poradili s nováčkem z Middlesbrough, následně na vlastní půdě zdemolovali Stoke a minulý týden pak senzačně vstali z mrtvých na Stadium of Light, kde prohrávali již 2:0, přesto výsledek otočili.

Ze světa statistik můžeme lehce vyčíst, že se hostujícímu týmu v Goodisonu tradičně daří. Neprohrál zde totiž už 11 let, naposledy se tak stalo v dubnu 2005. Celkově ale Everton na svého protivníka neumí - pokud bychom se podívali na posledních 6 vzájemných soubojů v rámci Premier League (na jakékoliv půdě), Toffees zvítězili pouze jednou jedinkrát. Pokud by ale parta okolo Phila Jagielky přece jen uspěla, vyrovnala by nejvyšší klubový zisk v lize po 7 zápasech - celkem 16 bodů se totiž domácímu celku podařilo nasbírat ještě v sezóně 04/05.

V domácím táboře zůstává na marodce dvojice Leighton Baines a James McCarthy, naopak Romelu Lukaku by i přes problémy s palcem na noze neměl chybět v zahajovací jedenáctce.

Hosté budou postrádat dlouhodobé marody v podobě Rémyho a Souarého, k dispozici pak nebude ani stoper Dann. Naopak Wilfried Zaha by se po týdenní absenci zaviněné svalovými potíži měl vrátit do základní sestavy svého celku.