Premier League - preview 8. kola

Je to tady. Pondělní večer se blíží a s ním i druhý klenot letošní Premier League. Po manchesterském derby tu máme historicky největší duel na britských ostrovech, takzvané North-West derby zase jednou svede do velkého boje Liverpool a Manchester United, dva nejúspěšnější celky anglických dějin. Utkání bude mít největší náboj za dlouhé roky, a to z jednoduchého důvodu - těžkých vah na obou manažerských křeslech.

Střetnutí Brendana Rodgerse s Davidem Moyesem patrně v pamětích fanoušků obou táborů patrně dlouho nevydrží. Velmi pravděpodobně na něj zapomněli už teď. Když se ale utkají Jürgen Klopp a José Mourinho, Normal One a Special One, jo, to je jiná káva. Bezpochyby dva z nejvýznamnějších manažerů dnešní doby konečně naplňují očekávání a punc velkého derby, které nás dnes čeká.

Sám dvojnásobný vítěz Ligy mistrů o zápase Liverpoolu s jeho Rudými ďábly prohlásil, že jej staví na úroveň slavného El Clasica, mnohými považovaného za největší zápas na světě. "Být manažerem Manchesteru United je trochu víc - nedá se to srovnat třeba s rivalstvím Chelsea a Liverpoolu. Dnešní zápas stojí na stejné úrovni s duely Inter - Milán, Madrid - Barcelona nebo možná Porto - Benfica," nechal se slyšet Mourinho.

Jeho tým prochází velmi těžkých obdobím. S třinácti body je nyní až na sedmém místě, čemuž poslední výsledky rozhodně nepomáhají. Od začátku září porazil Manchester pouze Leicester, zatímco ve zmíněném derby i proti Watfordu prohrál. Před reprezentační přestávkou pak doma se Stoke uhrál jen remízu 1:1.

To Liverpool má formu jako hrom. Vyhrál čtyři ligové zápasy v řadě, včetně náročného utkání na Stamford Bridge. Úžasní jsou Red hlavně v ofenzivě, vždyť ve třech z dosavadních sedmi klání nastříleli minimálně čtyři branky. Kdyby něco podobného zopakovali a v derby s Manchesterem United zvítězili rozdílem alespoň tří gólů, poskočí dokonce na samotné čelo tabulky.

Nejen Mourinho, ale i jeho sok na lavici Reds od zápasu hodně očekává. "Budeme svědky fantastické atmosféry. Nedovedu si ve fotbale představit ideálnější prostředí pro hráče, aby odvedli své maximum," prohlásil na tiskové konferenci Jürgen Klopp. Jeho letní posila Sadio Mané dokonce uvedl, že zápas proti United pro něj bude nejspíš největší klání v kariéře.

Před výkopem však bude mít větší dilema se složením sestavy právě německý šéf, který musí až do výkopu čekat na zdravotní stav Adama Lallany a Giorginia Wijnalduma. Nad oběma visí otazník a pravděpodobnější je varianta se zataženějším Coutinhem a Emre Canem uprostřed zálohy. Na hrot by se v tomto případě posunul Daniel Sturridge.

Naopak José Mourinho má jedině příjemné povinnosti. Vzhledem k tomu, že na marodce zůstal pouze Phil Jones, může Portugalec přebírat z hráčů do omrzení. Zajímavě vyhlíží poněkud defenzivnější varianta základní jedenáctky, v níž by Juana Matu nahradil fyzicky silnější Marouane Fellaini, jenž by měl rozbít dominantní a nesmírně pohyblivý střed pole Liverpoolu.

V minulé sezóně na sebe Liverpool a Man Utd narazily hned čtyřikrát. V lize obě utkání ovládli tehdejší svěřenci Luise van Gaala, zatímco osmifinále Evropské ligy si podmanili fotbalisté Liverpoolu. Žádný z duelů však neměl takový náboj jako ten, jenž nás čeká dnes večer. Dlužno ještě možná poznamenat, že v Premier League padlo v tomto klání už 16 červených karet, což je po Merseyside derby (21) nejvíc ze všech zápasů na této elitní scéně.

Dnešní duel bude zkrátka jedno velké představení, byť se neodehraje v Divadle snů, ale na Anfield Road. Ve 21 hodin našeho času mu vdechne život Anthony Taylor, přestože jeho nominace pro tento duel vyvolala velkou kritiku. Už jen proto, že sudí žije pouhých šest kilometrů od stadionu Old Trafford...

V téhle fázi lze jen stěží nějaký zápas označovat za "must-win", ovšem jak Middlesbrough, tak Watford budou oba zoufale chtít v prvním nedělním duelu naplno bodovat. Ani jednomu z týmů se start do sezony nevyvedl dle představ a tohle je tak dobrá příležitost k nastartování se...

Middlesbrough nevyhrálo od druhého kola, Watford zase na dvě slepené výhry navázal dvěma ztrátami. V posledním zápase před reprezentační pauzou oba dnešní sokové remizovali a na Riverside se remizovalo také naposledy, co se oba týmy střetly v druhé lize, zhruba přesně dva roky zpátky.

Právě domácí půda prozatím Boru nepřináší tolik štěstí, jak se před sezonou bezesporu očekávalo. V postupové sezoně League Championship Karankův mančaft platil za nejsilnější tým s vlastní podporou v zádech, když před publikem na Riverside padl jen dvakrát, ovšem v tomto ročníku prozatím červenobílí šest ze sedmi bodů přivezli zvenku.

Watford prozatím na cizí hřiště zajížděl třikrát a ochutnal všechny možné druhy emocí. Jeho největší starostí tak není žádná forma doma či venku, jako spíš obecně defenzíva, která už dvanáctkrát v řadě v Premier League neudržela čisté konto a v daném intervalu inkasovala hned 26 ran.

Právě vzadu půjdou Hornets do tohoto utkání nejvíce oslabeni, když trenér Mazzarri nemůže počítat s pravým bekem Janmaatem ani stoperem Cathcartem. Jistou naději mají alespoň Britos s Behramim a v pořádku je dosavadní žolík pro ofenzivní vozbu Isaac Success.

U Middlesbrough se přes reprezentační pauzu nic nezměnilo a na marodku nepřibyl ani žádný z cestujících Jihoameričanů jako Ramírez nebo Stuani. Pouze kapitán Grant Leadbitter, který dosud v Premier League nestartoval, zůstává na seznamu významných ztrát.

Zvládl to Mauricio Pochettino, po něm Ronald Koeman a pozitivně se jeví taky Claude Puel. Pětapadesátiletý Francouz sice do angažmá v Southamptonu, ochuzeného o největší opory loňské sezóny, vstoupil špatnou nohou, ale poslední měsíc se mu daří náramně. Skvostnou formu především v defenzivě teď Saints zkusí prokázat i v utkání s nováčkem Premier League - Burnley.

Začalo to hladkou výhrou nad pražskou Spartou - ne náhodou ji zařídil dvěma góly Charlie Austin, jenž se poté prosadil i v dalších třech soutěžních zápasech. Především díky němu a brilantní hře celé defenzivy, která už šest soutěžních utkání neinkasovala, Southampton pomalu stoupá tabulkou. Pokud po v neděli po obědě Burnley porazí, poskočí už na osmé místo.

Zatímco Soton po výhrách nad Swansea a West Hamem uhrál remízu v Leicesteru, Burnley úřadujícímu šampionovi už letos podlehlo. Přestože pak další týden překvapivě snadno Clarets vyhráli nad Watfordem, reprezentační pauzu v ideální náladě neprožili. Hubená domácí porážka s Arsenalem totiž přišla po gólu Koscielnyho rukou a v nastaveném času.

Favorit utkání je každopádně jasný a hahrává tomu i skutečnost, že vzájemný souboj Southamptonu a Burnley už osm let nevyhrál venkovní tým - a to jak v Premier League, tak i v FA Cupu či druholigové Championship. Všechny tři fotbalové parkety stačily celky společně protančit od začátku roku 2012, na St. Mary’s Stadium přitom vždy triumfoval Southampton.

Ten se bude muset obejít bez obou důležitých krajních obránců. Cédric Soares má od posledního zápasu v Leicesteru problémy s chodidlem, zatímco Ryan Bertrand si v průběhu reprezentační přestávky přivodil zranění stehenního svalu. Pravý kraj obrany tak pravděpodobně obsadí Cuco Martina, doleva pak manažer Claude Puel nejspíš postaví Matta Targetta.

Dalším reprezentantem, který si v anglickém nároďáku uhnal zranění, je gólman Burnley Tom Heaton - jeho bolavé lýtko už by ovšem nemělo zamezit jeho startu v ligovém klání. Mimo hru je tak pouze záložník Ashley Barnes a útočník Andre Gray. Ten si odpyká třetí ze čtyřzápasového trestu za homofobní urážky na Twitteru

Před minulou sezónou byla Chelsea největší favorit na zisk (a obhajobu) titulu, po sezóně však senzačně slavil Leicester. Když se oba kluby opět setkávají, na jejich triumf by vsadil jen málokdo. Přesto se na souboj italských manažerů strhává velká pozornost, a to nejen kvůli zvučnosti celků. Šokující úspěch Foxes má totiž s Chelsea mnoho společného...

První vzájemný duel znamenal pro oba celky jednu velkou změnu. Chelsea se tehdy v prosinci definitivně rozloučila s José Mourinhem, zatímco Leicester se definitivně rozloučil s nálepkou "chvilkové bubliny" a stal se z něj regulérní kandidát na boje minimálně o poháry. Největší společný jmenovatel se však udál na Stamford Bridge bez přítomnosti Foxes. Hazard a spol. uhráli ve strhujícím zápase s Tottenhamem remízu 2:2, čímž Ranieriho výběr korunovala anglickým mistrem.

Letos už to však taková paráda není. Euforie či mnohdy až vítězná hysterie Leicester se z Premier League přesunula do Ligy mistrů, a zatímco evropskou smetánku Lišáci vylizují do poslední kapky, na anglických trávnících se leckdy ztrácí. A to především na hřištích soupeře - prohráli totiž všechny tři venkovní zápasy, celkově pak na triumf z cizí půdy čekají hrozivých šest měsíců.

Hlavně proto je Leicester po sedmi kolech až na dvanácté pozici, když na první Manchester City ztrácí už propastných 10 bodů. Ani Chelsea se ovšem nemůže na dosavadní zápis dívat zrovna s nadšením. Výhra na půdě Hullu jen trošku zmírnila nevoli po ostudné porážce na hřišti Arsenalu. Tím spíš, když ta přišla bezprostředně po domácím selhání s Liverpoolem.

Trochu se zdá, že hra Blues stoupá i padá s formou Edena Hazarda, který v srpnu patřil k nejlepším hráčům celé Premier League. Jakmile však Chelsea začala ztrácet body, právě na belgickém křídelníkovi byl vidět značný pokles herní kvality. Co ale Antonia Conteho štve zcela jistě víc, platí to i o jeho chuti a náboji na hřišti. V určitých pasážích se dá dokonce říct, že se Hazard vyloženě flákal.

To je pravý opak Victora Mosese, jenž s Hullem poprvé od května 2013 nastoupil za Chelsea v základní sestavě a hned odehrál na pozici pravého wingbacka skvělý výkon. Nigerijský nároďák však kvůli bolavému stehnu neposílil a otazník nad ním visí i pro ligový mač. Mohl by tak nepřímo uvolnit místo kapitánovi Johnovi Terrymu, jenž konečně vyléčil zraněný kotník. César Azpilicueta by se pak přesunul do záložní řady. Hrát ovšem nebude Willian, který má osobní volno po smrti své matky.

Zápas bude pikantní pro N’Gola Kantého, jednoho z hlavních strůjců titulu Leicesteru, který bude poprvé od přestupu do Chelsea čelit svému bývalému celku. Jeho kolega ze středu zálohy Danny Drinkwater by měl být po zranění třísla fit. Mimo hru je pouze další středopolař Nampalys Mendy.

Je to trošku paradoxní. V srpnu hrál Hull skvělý fotbal a získal sedm bodů ze čtyř zápasů - a Mike Phelan, nejlepší manažer toho měsíce, coby dočasný kouč dostával v očích fanoušků stále silnější a silnější pozici. Stálým manažerem se však čtyřiapadesátiletý kouč stal až poté, co Tigers prohráli tři zápasy v řadě a inkasovali v nich 11 gólů. Špatné formy nováčka Premier League chce nyní využít Bournemouth.

Na mizerné výsledky má pochopitelně velký vliv nesmírně těžký los - Hull prohrál doma s Arsenalem, v Liverpoolu a s Chelsea. Nedá se však říct, že by to soupeři nějak zvlášť ztížili. Proti Gunners a Reds ostatně dohrávali víc než polovinu utkání v oslabení. Po delší době se tak může dát dohromady obrana, která byla v úvodu sezóny tak skálopevná - po Livermorovi se totiž vrací taky Elmohamady.

Hull by měl každopádně začít od píky a situací, díky kterým v úvodu ročníku vyhrával. Víc než 70 procent gólů vstřelili Tigers ze standardek a hned tři branky z rohových kopů. S tím souvisí i forma kapitána Curtise Daviese, jednoho z nejlepších hráčů srpna v celé Premier League, a taky klíčového borce právě při standardních situacích.

Bournemouth se naopak po zpackaném úvodu pomalu dostává zpátky. Daří se mu hlavně na domácím stadionu, kde Cherries vyhráli oba poslední zápasy - shodně 1:0 proti WBA i Evertonu. Před reprezentační přestávkou navíc tým Eddieho Howea vybojoval remízu 2:2 na hřišti Watfordu; navíc sahal po všech třech bodech.

Takový zisk nicméně s Hullem často nezažívá, v posledních dvanácti ligových setkáních se celku z jihu Anglie podařilo tohoto soupeře porazit jen jednou. O nápravu se Bournemouth může pokusit s takřka celým kádrem, Howe žádné čerstvé raněné neeviduje.

Tigers se naopak musí obejít bez útočníka Dieumarciho Mbokaniho, který se z reprezentační pauzy vrátil se zraněním. Po vleklé zdravotní indispozici se pak návratu blíží obránce Michael Dawson.

Jedním z nejsledovanějších duelů víkendového programu anglické Premier League sehraje první a pátý celek tabulky. Manchester City i Everton vstoupili do sezóny skvěle a dlouho nepoznali hořkost porážky, před reprezentační přestávkou se však oběma nedařilo. Na Etihad nicméně Guardiolova družina ještě neztratila ani bod a tuto bilanci si pokusí udržet i proti Toffees.

Celku z Goodison Parku závěr září nevyšel podle představ, po vypadnutí z EFL Cupu s druholigovým Norwichem přišla porážka na půdě Bournemouthu a domácí ztráta bodů s Crystal Palace. A ani v duelu s Citizens jim bookmakeři nedávají velké naděje. "City hrají opravdu působivě a bude opravdu těžké je ubránit. Na druhou stranu se můžeme inspirovat jinými týmy, které proti nim uhráli dobrý výsledek," říká manažer Evertonu Ronald Koeman.

Třiapadesátiletý Nizozemec se svým sobotním protějškem, Pepem Guardiolou, v devadesátých letech působil v dresu Barcelony. "Mám na Pepa opravdu pěkné vzpomínky, jsme velmi dobří přátelé. Někdy spolu zajdeme na večeři a bavíme se o fotbale i o životě," prozradil Koeman. O osm let mladší Guardiola vzpomíná na to, když spolu spávali na jednom pokoji. "Než jsme šli spát, musel jsem zhasnout světlo. A když měl Ronald žízeň, vstal jsem a přinesl mu vodu. Byl jsem nejmladší, takže jsem se musel přizpůsobit," vysvětluje.

Rovněž španělský kouč nemohl strávit reprezentační pauzu naprosto spokojen. Manchester totiž po přestřelce v Lize mistrů pouze remizoval v Celtic Parku, v Premier League pak prohrál 2:0 na Tottenhamu. Ze srazů národních týmů si navíc drobné zranění přivezl Bacary Sagna a drobné problémy má také Raheem Sterling a Kevin De Bruyne. Naopak Fabian Delph a Vincent Kompany již naplno trénují a mohli by být připraveni nastoupit.

Také Evertonu se po zranění vrací opora zadních řad, levý obránce Leighton Baines. Fit je také Darron Gibson, start Phila Jagielky, Romela Lukakua, Jamese McCarthyho a také Aarona Lennona je nejistý.

Bitvu o první výhru v sezóně nabídne duel mezi Stoke City a Sunderlandem. Oba týmy se na začátku ročníku topí v mizérii a zatímco u hostů jde o jev tradiční, dosavadní bídná forma svěřenců Marka Hughese představuje nepříjemné překvapení.

Bod z Old Trafford naznačuje jisté zlepšení, nicméně bez potvrzení v podobě domácí výhry značně ztratí na váze. Stoke letos provází skutečně nedobrá defenziva - od počátku kalendářního roku inkasovalo více než 2 branky hned v devíti případech. Momentálně se pak v lize nachází jen jediný celek, který by na tom z hlediska obrany byl ještě hůř - a tím je v krizi se zmítající West Ham, který od začátku sezóny inkasoval ještě o jednu branku více. Bídná obranná fáze je tedy jednou z hlavních příčin nejhoršího vstupu Potters do sezóny od roku 1973.

Za zmínku pak stojí ještě následující fakta. Hrnčíři se doposud z vedení těšili pouhých 17 ligových minut, což je nejméně z celé ligy. Všech pět branek vstřelili ve druhém poločase a čisté konto, to je pro brankáře tohoto týmu věc neznalá - ti na něj totiž nedosáhli již dlouhých 17 duelů.

To Sunderland zažívá v jistém smyslu déja vu, jelikož se mu již potřetí z posledních čtyř sezón nepodařilo vyhrát ani jeden ze sedmi úvodních utkání. V ročníku 13/14 a 15/16 se tato série bez vítězství natáhla dokonce až na 8 střetnutí. Tuto prvotní mizérii však vždy vynahradili v jarní části, kdy se díky silnému finiši zachránili. David Moyese by však byl určitě spokojenější, kdyby tentokrát jeho ovečky onu vítěznou formu nalezli daleko dříve. Zatím si s formou vůbec netykají, což ostatně dokumentuje i následující prvenství. Hosté totiž k dnešnímu dni využili služeb už 25 fotbalistů, což je s přehledem nejvíce v celé soutěži.

Statistické údaje naznačují, že by měl být k vidění docela vyrovnaný souboj. Sunderland v posledních 5 zápasech se svým sobotním sokem neprohrál, naproti tomu se ale sluší zmínit, že na půdě Stoke zvítězil jen jednou z osmi pokusů, a to konkrétně v roce 2012.

Mark Hughese nemůže počítat se službami Glena Johnsona a nejistý je také start Allena, zatímco hosté budou s největší pravděpodobností postrádat Jasona Denayera.

Loňská zteč na mistrovský titul v podání Tottenhamu leckoho překvapila, ta letošní už by ale neměla. Mauricio Pochettino rozšířil kádr a kvalitně zdvojil posty, mladou kostru udržel celou pohromadě a koncepční práce se zatím Spurs vyplácí. Před reprezentační pauzou jejich fazonu odnesl i zdánlivě neporazitelný Guardiolův Manchester City a další na řadě má být WBA...

Tottenham tímto zůstává jediným neporaženým subjektem tohoto ročníku Premier League a vzhledem k tomu, že na The Hawthorns nepadl už šestkrát v řadě, bylo by menší senzací, kdyby již toto tvrzení po víkendu neplatilo. Baggies se sice před vlastními fanoušky naposledy blýskli čtyřmi vstřelenými góly, ale následné dvě remízy 1:1 z venkovního prostředí jejich příznivce opět rychle zchladily.

West Bromwich se aktuálně nachází v klidném středu tabulky, na deváté příčce, nicméně jedna výhra z minulých sedmi soutěžních utkání nebudí až tak velký respekt. Naopak pětizápasová vítězná šnůra Londýňanů celkem ano.

Tottenham si nad tímto sokem od února 2013 připsal jedinou výhru, když v lednu loňského roku vybrakoval The Hawthorns 3:0. Se dvěma góly se tehdy vyšvihl Harry Kane a právě jeho absence je opět předmětem mnoha diskuzí. Obvykle železný muž na hrotu útoku Kohoutů je mimo pro tento a zřejmě i příští víkend, přičemž Son Heung-min a jeho zářijová fazóna nemohou trvat věčně. Půjde to i potom?

Rovněž Tony Pulis se možná bude muset obejít bez své velké opory ofenzívy - Salomon Rondón se z venezuelského srazu vrátil teprve ve čtvrtek a spolu s Darrenem Fletcherem ho ještě čekají fyzické testy, které odhalí, zdali jsou oba borci připraveni na zápasovou zátěž. Na druhé straně barikády se optimisticky počítá s lehce strádajícím Mousou Dembélém.

Již delší dobu Bob Bradley víceméně škemral v médiích o angažmá v elitní lize a naříkal na nedostatek příležitostí pro americké trenéry, až se konečně dočkal díky vlastníkům-krajanům v čele velšského Swansea. A Bradleyho první velká výzva zároveň vykopne velkou výzvou samou o sobě - duelem s Arsenem Wengerem, který před reprezentační pauzou oslavil 20 let v Arsenalu...

Když se Bob Bradley roku 1998 stával prvním trenérem Chicaga Fire, Arsene Wenger ve svém teprve druhém ročníku na Highbury slavil domácí double. Od té doby bývalý kouč národního týmu USA vystřídal hned devět pracovních pozic v pěti zemích a na třech kontinentech, až zakotvil v Premier League.

Sám Arsene Wenger před zápasem upozorňoval na to, že ani jako první americký manažer v Premier League Bob Bradley nezosobňuje žádného zelenáče, a na tom skutečně něco je. Le Havre loni málem dovedl po dlouhých letech zpátky mezi francouzskou elitu a norský Stabaek senzačně dotlačil do pohárové Evropy, aby se následně sám rozhodl sladké ovoce nesklidit.

Otec záložníka Michaela Bradleyho má zároveň ve Swansea na co navazovat, když Velšané představují patrně nejméně oblíbeného soupeře Gunners posledních let. Laudrup, Monk i Guidolin - ti všichni si přes jinak rozpačité výsledky v čele Labutí připsali cennou výhru na Emirates Stadium a americký odborník se na ně nyní bude pokoušet navázat.

Činit tak bude bez Jeffersona Montera, který má problémy s lýtkem, ale také Fernanda Llorenteho, jenž kvůli problémům s žebry a kolenem rovněž netrénoval naplno. I bez teoretické šance byl už delší dobu Nathan Dyer, zatímco stoper Federico Fernández se oklepal z trablí s třísly.

Arsene Wenger před sobotním střetnutím nijak nemlžil a bez okolků potvrdil absence dua Giroud - Ramsey, aby naopak připustil start Francise Coquelina, který mu je po dvou zápasech laborování s kolenem opět k dispozici. Gunners si zároveň během reprezentační pauzy sborově oddechli, když se úraz Bellerínova kotníku ukázal být nicotným.

Po reprezentační pauze nabídne víkendové meny anglické nejvyšší soutěže také jedno londýnské derby, ve kterém se ve formě hrající Crystal Palace pokusí prohloubit mizérii hostujících Kladivářů.

Alan Pardew své svěřence opět probudil k životu. Po katastrofální druhé polovině minulého ročníku a vlažném vstupu do toho nového se najednou Orli nachází v situaci, kdy mohou v případě remízy vyrovnat svou nejlepší šnůru výkonnosti, kterou kdy v nejvyšší soutěži měli. Dopomoci by jim k tomu měl i Christian Benteke, který se ve svém novém působišti uvedl prozatím náramně - vypadá to, že se tato investice celému klubu pořádně vyplatí.

To West Ham stále ne a ne najít loňskou lehkost. Vzestup nenastal ani v posledním kole proti Middlesbrough, kdy musel alespoň dělbu bodů zachraňovat famózní individuální brankou Dimitri Payet. Ani bod z předešlého utkání ale nic nemění na tom, že se jedná o nejhorší vstup Hammers do ligové soutěže od roku 1988.

Na Crystal Palace by se ovšem tým Slavena Biliče mohl chytit - poslední dvě návštěvy totiž dopadly pro celek z východu Londýna vítězně, Kladivářům navíc nahrává i špatná forma domácích proti celkům z Londýna - z posledních 33 možných totiž Crystal Palace vytěžilo pouhých 8 bodů. A v posledních čtyřech vzájemných zápasech ze hřiště jen jednou odcházelo se třemi body v kapse.

Souboj těchto týmů by každopádně měl přinést nějaké ty branky, jelikož ani jeden nepatří mezi přeborníky v defenzivní taktice. Zatímco hosté se mohou "pochlubit" nelichotivým titulem nejhorší obrany v soutěži, domácí pro změnu svého brankáře už dvanáct zápasů nepotěšili čistým kontem.

Co se absencí týče, Alan Pardew bude muset sáhnout do obrany, jelikož se k dlouhodobým marodům v podobě Rémyho a Souarého přidal stoper Scott Dann, kterého ze hry vyřadí svalové potíže. Marodka West Hamu je pak přeci jen početnější, k dispozici již sice konečně bude Aaron Creswell a své zranění přemohl také Havard Nordtveidt, mimo hru však stále zůstává šestice v podobě Andyho Carrolla a Ayewa, Sama Byrama, Diafry Sakha, Arthura Masuakua a Gokhana Toreho