Premier League - preview 9. kola

Na Liberty Stadium se v rámci pondělní dohrávky střetnou dva kluby, které mají rozhodně na víc než na současnou 13., respektive 15. příčku. Ačkoliv ani Swansea ani Stoke City v létě neprodělaly žádné dramatické úpravy kádru, na hrací ploše se prozatím hledají nad očekávání všech...

Labutě přitom nezačaly vůbec špatně; po čtvrtém kole se mohly pochlubit skalpem Manchesteru United a vlastní neporazitelností. Druhá polovina zápasů už ale Swansea nepřinesla žádnou radost a pět inkasovaných branek z předešlých dvou duelů celkem bije na poplach.

Naproti tomu Stoke odstartoval přímo otřesně a po pěti kolech měl na kontě víc porážek než bodů. Minulé dva víkendy a měření sil s outsidery jako Bournemouth a Aston Villa už ovšem Potters přihrály dvě vitální výhry, na něž se nyní manažer Mark Hughes pokusí navázat v zemi, jejíž národní tým dříve pět let vedl.

Bývalý lodivod Walesu se musí vypořádávat s nečekanou absencí Mameho Dioufa; senegalský útočník truchlí za nedávno zesnulou matku. Naopak po dvou promaroděných zápasech s bolavým lýtkem se do akce vrací obránce Marc Wilson.

André Ayew sice musel vynechat celou reprezentační pauzu vinou potíží s kolenem, klubovou zátěž by však ihned měl být schopen snést. Něco podobného platí pro Jonja Shelveyho, přičemž Kyle Naughton už je zpátky připraven po oslavách narození dcerky.

Bývalý útočník Newcastlu Micky Quinn má za to, že před Stevem McClarenem leží přesně tři zápasy jakožto prostor, na němž si má čerstvě jmenovaný manažer Strak zachránit krk. To se na jednu stranu jeví přísně a nepravděpodobně, na stranu druhou se Magpies skutečně jaksi nehýbají z místa...

Srovnání s loňskou sezonou je v tomto směru vpravdě zarážející. Také loni se Newcastle v prvních sedmi kolech nedočkal jediné výhry, pak ale shodou okolností právě 18. října černou sérii protrhl a vydal se na cestu za pěti po sobě jdoucími vítězstvími.

Přesně něco takového nyní bývalý kormidelník Anglie potřebuje jako sůl. Těsně před reprezentační pauzou byla McClarenova družina vypráskána Manchesterem City (1:6), celkem prohospodařila už několik nabytých vedení a teď pro celý zbytek sezony přišla o brankářskou jedničku Tima Krula...

Rovněž fotbalisté Norwiche se s klubovou kopanou neloučili zrovna šťastně, když doma hořce podlehli Leicesteru a i na osmý pokus tak nedokázali udržet čisté konto. Tomu však letos byli patrně nejblíže zrovna na severovýchodě země, kde v srpnu hravě 3:1 přejeli marný Sunderland.

Dobrou zprávou pro Alexe Neila je Hoolahanova zakončená rekonvalescence po lehkém úrazu paty. Naopak Gary Hooper ještě v cílové rovince tak úplně není, ačkoliv už alespoň trénuje s kolektivem.

Steve McClaren kromě velice špatné noviny ohledně stavu Tima Krula přijímal také radostnější informace. Hned kvarteto defenzivně laděných hráčů - Janmaat, Haidara, Dummett a Colback - je totiž připraveno pobít se o místo v základní sestavě.

Pódium je připraveno, The Normal One vyráží na scénu. Po celém světě oblíbený a uznávaný trenér Jürgen Klopp poctil svoji přítomností anglickou Premier League, kterou bude dobývat s Liverpoolem. Ten se po špatném vstupu do sezóny rozloučil s Brendanem Rodgersem a na těžký zápas s Tottenhamem už hráče povede nový realizační tým.

Pro fanoušky Reds, kteří dlouho po Rodgersově odvolání prahli, je Kloppovo jmenování takřka zázrakem. Vysněnou volbou a zároveň jistojistým spasitelem. Vždyť z Borussie Dortmund udělal evropskou fotbalovou veličinu a jeden z nejsilnějších týmů světa.

Málokdo mu alespoň částečně nepřeje něco podobného i v Liverpoolu, který už pěkných pár let z anglického piedestalu ustoupil. Ligu naposledy opanoval před čtvrt stoletím a během posledních šesti sezón se v Premier League umístil v první pětce jednu jedinkrát!

Ani letos to zatím na kdovíjaký úspěch nevypadá. Po osmi kolech je Liverpool až desátý se ziskem dvanácti bodů. Poslední kolo uhráli alespoň bod na hřišti Evertonu v rámci Merseyside derby - trnem v oku povolaným i nepovolaným však byla především předváděná hra. Právě to by měl být Kloppův hlavní úkol - vytvořit funkční systém.

Jürgen Klopp nicméně nebude mít při liverpoolské premiéře úplně volné ruce. Ty má totiž v otázce volby základní sestavy pořádně svázané. V týdnu přišel o Dannyho Ingse a Joa Gomeze, kteří si patrně nezahrají do konce této sezóny. V útoku navíc kromě Ingse chybí i Christian Benteke a Roberto Firmino. Partu raněných doplňují ještě Jon Flanagan a Jordan Henderson.

Ani nejlepší manažer měsíce září Mauricio Pochettino nicméně nemůže počítat se všemi oporami. Stejné potíže, jako má Klopp v ofenzivě, má šéf Tottenhamu uprostřed zálohy. Po Bentalebovi a Masonovi totiž přišel i o Erica Diera, který před dvěma týdny dostal už pátou žlutou kartu. Navíc jsou zranění ještě Son Hueng-min a Alex Pritchard.

Co však Argentinec na rozdíl od Kloppa má, je tým hrající v solidní formě. V září se Tottenham, zdá se, vymanil z počáteční krize, když s odřenýma ušima porazil Sunderland a Crystal Palace, aby nakonec rozstřílel Manchester City. Před reprezentační pauzou však uhrál bod na Swansea jen díky dvěma přímým kopům Eriksena. Zápas s Liverpoolem tak může být rozhodně ukazatelem aktuálního rozpoložení.

Proti Liverpoolu se nicméně Tottenhamu nedaří - a to je hodně slabé slovo. Posledních pět vzájemných střetnutí mělo vždy červeného vítěze, přičemž Kohouti během těchto zápasů inkasovali šokujících osmnáct branek.

Válka s mocnými pokračuje. José Mourinho dostal za svoji prostořekost další trest a reakci si ani tentokrát neodpustil. V sobotu ho však čeká o poznání důležitější souboj, ve kterém na rozdíl od přestřelek s FA může vyhrát. Na Stamford Bridge přijede Aston Villa, jeden z pouhých tří celků, které mají objektivně horší formu než Chelsea...

Za prvního působení Josého Mourinha v modrém klubu si fanoušci nedokázali představit, že jeho tým na domácím stadionu padne. To samé vlastně platilo i v předchozích dvou sezónách. Sebevědomí, které z hráčů sálalo, bylo obrovské, stejně jako síla domácího prostředí. Nyní je situace absolutně obrácená - hráči jsou psychicky na dně a velmi těžko lze odhadovat, kdy dojde ke zlepšení.

Momentálně je totiž situace Chelsea nesmírně depresivní. Šampion a suverén minulé sezóny se neuvěřitelně trápí, za osm zápasů dostal více gólů než loni do konce kalendářního roku a suma sumárum zažívá nejhorší vstup do sezóny od roku 1978 - a to sestoupil. Vůbec nejhorší představení si schovali Blues na domácí zápas se Southamptonem, který po nedůstojném výkonu prohráli 1:3.

Většina fanoušků Chelsea se nicméně nemůže dočkat utkání s Aston Villou minimálně z jednoho důvodu. Mourinho se k tomu ani přes otřesné výkony neodhodlal - Branislava Ivanoviće tak z pozice pravého obránce sestřelilo až zranění zadního stehenního svalu. Ligového debutu by se tak mohl (a měl) dočkat levý obránce Rahman Baba; César Azpilicueta se přesune na pravý kraj obrany.

Po třízápasové stopce se do základní sestavy vrací kontroverzní útočník Diego Costa, jenž vinou disciplinárního extempore nebyl povolán ani na reprezentační sraz. V základní sestavě se zřejmě objeví i 19letý mladík Ruben Loftus-Cheek, jenž hraje v dobré formě a měl by nahradit labilního Matiće. José Mourinho však ani přesto nebude mít k dispozici všechny opory - Thibaut Courtois je totiž mimo hru minimálně do konce listopadu.

Portugalec však není jediným manažerem v Premier League, který je v potížích. "Před třemi týdny zpívali mé jméno, za tři týdny ho budou zpívat zas" zní krédo Tima Sherwooda, manažera Aston Villy sužovaného sérií neúspěšných výsledků. Z posledních sedmi zápasů získali Villans jediný ligový bod, přičemž doma podlehli třeba West Bromu nebo před dvěma týdny Stoke City - a to bez vstřelené branky.

Venku ale letos ještě ostudu neudělali. V Liverpoolu i v Leicesteru sahala Villa po bodu, ale vždycky prohrála 2:3. Z Bournemouthu potom pochází jediné vítězství, které je prozatím odděluje od samého dna. Na nesestupové pozice však už nyní mají poměrně značné čtyřbodové manko.

Celek z Birminghamu ostatně docela nedávno šokoval i Stamford Bridge, kde čtyři roky zpátky zvítězil senzačně 3:1. Sherwood by tuze rád tuhle pohádku zopakoval; nepomůže mu však hned řada zraněných hráčů. Mimo hru je Gabby Agbonlahor, Gary Gardner, James Okore a Ciaran Clark.

Zatímco neděle a pondělí přinesou po jednom zápasu, které by průměrný fanoušek Premier League poměrně s klidným svědomím oželel, v sobotu se čtyři až pět (potenciálně) televizních mačů odehraje přímo v jeden jediný čas. Dramaturgové Sky Sports tentokrát odvedli příšernou práci, pročež i velmi zajímavé londýnské derby Crystal Palace proti West Hamu uvidí v Česku málokdo.

Jindy by se snad tento zápas dal oželet, ale tuhle sobotu půjde o atraktivní střet čtvrtého týmu proti šestému a především zápas, ve kterém bude Alan Pardew hájit skvělou formu Eagles a Slaven Bilić vyjede s West Hamem na půdu soupeře. To samo o sobě prostě na šlágr stačí.

Už třikrát jsme byli svědky toho, jak Kladiváři přijeli na velký stadion velkého týmu s minimálními nadějemi na úspěch, a taky to, jak nakonec přes všechny předpoklady favorita smetli. Překvapivě je zastavil až Sunderland, který i přes hru v oslavení uhrál doma s West Hamem remízu 2:2.

Úspěch týmu nikdy nestojí na jediném hráči, ale v souvislosti s Hammers nemůžu nezmínit obrovský přínos Dimitriho Payeta. Francouzský záložník přinesl z Marseille dokonalou techniku, schopnost dávat mraky gólů a ještě větší mračna branek připravovat. Kdyby se skládala sestava nejlepších hráčů prvních osmi kol, nechyběl by.

Crystal Palace má nicméně přesně tu organizaci defenzivy, která by geniálního středopolaře mohla zastavit. Defenzivní triangl ve složení McArthur - Dann a jeden z dvojice Delaney, Hangeland funguje výtečně a Eagles dostávají naprosté minimum gólů. Méně než sedm jich neinkasoval nikdo v Premier League, a to je ten hlavní důvod úspěchu Pardewova výběru.

Právě návrat stopera Damiena Delaneyho by mohl šedovlasému stratégovi zamotat hlavu. Brede Hangeland totiž zranění kolegy využil dokonale a během čtyř zápasů byl jedním z nejlepších stoperů v Anglii. Vrací se také trojice záložníků Mile Jedinak, Jordon Mutch a Lee Chung-yong. Stále mimo hru je ale pravý bek Joel Ward.

West Ham se musí obejít bez Ennera Valencii, který se ale pomalu zotavuje ze zranění kolene. I v táboře hostí se nicméně spíše vítá - zdraví jsou Andy Carroll i Angelo Ogbonna.

Nejsledovanějším sobotním zápasem od čtyř hodin bude duel mezi Evertonem a Manchesterem United. Zatímco Toffees se mohou pyšnit tím, že od třetího kola neprohráli, Red Devils mají co napravovat. Před reprezentační přestávkou totiž v očekávaném utkání nestačili na Arsenal a z Londýna si přivezli porážku 0:3.

Přitom fanoušci United museli být před kláním na Emirates Stadium v dobré náladě - vždyť jejich oblíbenci se v Premier League nesli na vítězné vlně a k úspěchům v domácí soutěži přidali navrch i vítězství nad silným Wolfsburgem v Lize mistrů. Ovšem zápas s Arsenalem se svěřencům Louise van Gaala vůbec nepovedl a budou na něj chtít rychle zapomenout.

"Dvoutýdenní přestávka s takovým posledním výsledkem je hrozná, protože pořád přemýšlíte o tom, jak se to stalo a nemůžete to probrat s hráči, kteří odletěli pryč - speciálně teď, když jsme hráli až v neděli. Pokud se chceme získat titul, musíme se zlepšit," ví nizozemský manažer.

Van Gaal už v sobotu bude moci počítat se stoperem Philem Jonesem, který již v týdnu nastoupil za Anglii. Drobné šrámy vyléčili rovněž Wayne Rooney s Michaelem Carrickem a alespoň mezi náhradníky by se už měli objevit Marcos Rojo, Ander Herrera a Bastian Schweinsteiger, jenž se zranil před kvalifikačním duelem Německa se Severním Irskem. Naopak mimo hru je Ashley Young a samozřejmě také Luke Shaw.

Také Everton se před reprezentační pauzou zúčastnil velkého šlágru, když v Goodison Parku hostil rivala z opačného břehu řeky Mersey - Liverpool. Remízu 1:1 zařídil Romelu Lukaku a Toffees opět potvrdili, že letos se jim na domácím stadionu příliš nedaří, zvítězili zde totiž pouze jednou - s Chelsea.

Na druhou stranu, když na stařičký stánek přicestuje Manchester United, Everton vyhrává. V posledních třech vzájemných utkáních se zde totiž vždy radovali domácí a nemohoucnost hostů dokazuje i souhrnné skóre 6:0. V dubnu tohoto roku družina Roberta Martíneze uštědřila Red Devils debakl 3:0 a pro tři body si určitě půjde i o šest měsíců později.

Téměř sto let se oba kluby bez setkání pohybovaly po různých patrech anglického fotbalu. Manchester City a Bournemouth se poprvé střetly v roce 1987 a sobotní duel pro ně bude teprve sedmým utkáním v historii - a prvním od sezóny 1998/1999, kdy obě mužstva nastupovala ve třetí lize. Jasným favoritem jsou určitě domácí Citizens, kteří se ovšem musí vypořádat s velmi bolestivými ztrátami.

Konečně už to zase vypadalo na idylku z úvodu sezóny. Po dvou porážkách od West Hamu a Tottenhamu se Manchester City rozstřílel doma s Newcastlem. Přesněji, rozstřílel se fenomenální Sergio Agüero, který se pěti góly zapsal do fotbalové historie. Dokonalost připomínala především spolupráce argentinského útočníka s Kevinem De Bruynem a Davidem Silvou. Jenže tahle pohádka skončila až krutě brzy.

Přišla totiž reprezentační přestávka, jež už dlouhé roky představuje noční můru většiny klubových trenérů. Z té poslední se Manchesteru City nevrátily právě Agüero a Silva, tedy zřejmě dvě nejdůležitější postavy ofenzivní části týmu. Mimo hru je navíc i dosud nejlepší levý bek ligy Aleksandar Kolarov a jeho "back-up" Gaël Clichy.

Citizens mají štěstí, že takhle oslabení vyrazí na relativně schůdného soupeře, na Etihad Stadium totiž přijede nováček z Bournemouthu. Cherries sice v Premier League nedělají ostudu, dokonce jsou v tabulce před šampiony z Chelsea a mimo sestupové pozice. Jenže jejich tým působí nesmírně zranitelným dojmem a na každý bod se strašně nadře.

Třeba před repre-pauzou hráli svěřenci Eddieho Howea doma s Watfordem a vítězství měli doslova na dosah ruky. Dvakrát. Čisté konto však pokazil trestuhodnou minelou gólman Artur Boruc, no a když měl zlatou šanci na vítězný gól Glenn Murray, neproměnil pokutový kop.

Bournemouth navíc Manchester City nikdy neporazil, a to s ním od investic šejka Mansoura ještě nehrál. Chybět mu budou dlouhodobě zranění Callum Wilson, Max Gradel a Tyrone Mings. Mimo hru je také kapitán Tommy Elphick. Pozitivní zprávy ale přišly z jednadvacítky, za kterou po zranění třísla nastoupil Harry Arter. Ten by si tak mohl připsat první prvoligové minuty v kariéře.

V minulé sezóně s Leicesteru dařilo z pozice nováčka překvapovat Premier League do pátého kola. Tehdy smetli Manchester United 5:3 a obsadili sedmé místo v tabulce. Jenže pak přišel pád. "Bublina" praskla. Střih. Dnes to však s Foxes vypadá na stabilnější penetraci horních příček tabulky. Mají zkušeného trenéra, nejlepšího střelce Premier League, jednoho z nejlepších hráčů a v Southamptonu touží prodloužit historickou sérii.

Leicester je letos zkrátka kometou. Na konci září, když Lišky smetl Arsenal 5:2, to vypadalo na další začátek pozvolného pádu. Jenže už o týden později vyplenili svěřenci Claudia Ranieriho Norwich a ukázali, že jejich výsledky tentokrát žádná náhoda nebudou. Samozřejmě se nedá počítat, že by na pohárových příčkách zůstali i po Vánocích, ale prozatím je to zkrátka příjemné zpestření.

Zápas v Southamptonu bude soubojem dvou týmů vyznávající ofenzivní styl. Saints dali v osmi zápasech už třináct gólů - víc přitom dokázaly vstřelit jen tři týmy. Manchester City, West Ham a právě Leicester.

Zatímco Foxes mají v týmu Jamieho Vardyho a Riyada Mahreze, Ronald Koeman se naproti tomu může spolehnout na jiná ofenzivní esa. Graziano Pellé a Sadio Mané přitom září především v posledních kolech. V minulých třech nastříleli Saints osm gólů, no a zatímco Mané se podepsal pod pět z nich, Pellé dokonce pod sedm!

Doma s Leicesterem by jim mohla pokvést pomyslná pšenka i proto, že se jim proti němu velmi daří. Z posledních osmnácti domácích zápasů prohrál Southampton jedinkrát - v dubnu roku 2000.

Zápas na St. Mary’s Stadium začne spolu s dalšími pěti duely v oblíbených sobotních šestnáct hodin. Ani jeden z týmů se nemusí trápit řadou zranění - jediným čerstvým marodem je domácí Shane Long.

Kluby z hrabství Tyne and Wear zůstávají jediné, které letos nevyhrály, a proto není překvapením, že se krčí na chvostu tabulky. O moc lépe na tom ale není ani West Bromwich Albion, na jehož hřiště v sobotu odpoledne přijede Sunderland vedený novým trenérem.

Black Cats před sezónou zajímavě posílili a na papíře jejich mužstvo rozhodně nebudí dojem nejslabšího v Premier League. Zápas před reprezentační přestávkou však fanouškům tohoto tradičního klubu dává alespoň určitou naději na lepší zítřky - Sunderland vedl nad West Hamem po dvaadvaceti minutách již 2:0, nakonec se ale musel spokojit s remízou 2:2.

Zmiňovaný duel byl posledním pro zkušeného stratéga Dicka Advocaata, jenž rezignoval a jeho post zaujal jiný ostřílený manažer - Sam Allardyce. Brzy jedenašedesátiletý kouč si tak svou premiéru na lavičce východoanglického celku odbude proti klubu, kde svou trenérskou kariéru započal - ve West Bromwichi totiž v letech 1989-1991 působil v roli hrajícího asistenta.

"Každé utkání je pro nás enormně důležité. Musíme být důslední, houževnatí a mentálně silní. Musíme věřit v sami sebe a pokusit se dostat ze sestupových příček," říká bývalý lodivod West Hamu, který při svém debutu nebude mít k dispozici jednu z ofenzivních hvězd, Jermaine Lense, a také stopera Sebastiána Coatese. Oba legionáři stojí kvůli karetnímu trestu.

V nezáviděníhodné situaci se nachází i Baggies. Po třízápasové sérii, kdy ekipa Tonyho Pulise získala sedm bodů, přišly dvě porážky v řadě a sešup sestupovou hranici. Problém tkví hlavně ve střílení branek, vždyť West Brom se během osmi kol prosadil pouze šestkrát. O tomto víkendu navíc budou zřejmě scházet tři ze čtyř letošních střelců - Saido Berahino, Salomon Rondón a James Morrison. K tomu mají zdravotní problémy ještě stopeři Jonny Evans a Jonas Olsson.

Na Vicarage Road se na góly nechodí a nebýt drastické výjimky v Leicesteru, ani výjezdy Arsenalu zrovna mnoho oslav diváci nezažijí. Přitom oba celky mají v ofenzívě hráče, kteří umí zařídit zdařilou koncovku.

Své by mohl říct probuzený Alexis Sánchez, ten se trefil pětkrát v předešlých dvou kolech a začal tak sekundovat Theo Walcottovi, který je se zápisem dvanácti gólů a tří asistencí za předešlých čtrnáct startů v Premier Leauge pro Arséna Wengera téměř nepostradatelným. A o podobný post úspěšně bojuje i Petr Čech, ten je se svojí úspěšností 82% chycených střel nejlepším brankářem v lize.

Ve Watfordu by přitom nemusel mít tolik práce s dalším čistým kontem, ze sítě tu ze čtyř hostů lovil míč pouze Fabiańksi ze Swansea. Zatímco však na hřištích soupeřů inkasoval nováček šestkrát, první branku na vlastním trávníku dostal až od Crystal Palace na konci září. Nový pětiletý kontrakt navíc probudil Odeona Ighala, který od podpisu skóroval čtyřikrát ve čtyřech kolech. S jednadvaceti ligovými zásahy je tak nejpotentnějším kanonýrem z prvních čtyř soutěží v Anglii za rok 2015. Svou střeleckou formu si ovšem může pochvalovat jako jediný, žádný jeho spoluhráč totiž v nejvyšší lize ani jedinkrát neskóroval.

Wenger se k tomu ještě může těšit ze širšího výběru hráčů, z marodky se mu vrátili Koscielny, Flamini i Arterta. Ani ve Watfordu není nouze o zraněné, přepsat historii říjnových nezdarů v Premier Leauge, ve kterých vyšel se čtyřmi body za devět zápasů a bez výhry, by však mohla pomoci dvojice Anya, Behrami, kterým přišla vhod reprezentační přestávka, během níž prvně nenastoupila ani k jednomu zápasu.

V prvním setkání po téměř devíti letech by rád Arsenal pokračoval v sérii pěti vítězství v řadě, kterými ukončil sekvenci čtyř porážek z osmdesátých let. I výhra momentálně dvanáctého týmu ligy by přitom byla méně překvapivá, než kdyby se mužstva rozešla smírně. Takový případ se z jednadvaceti klání odehrál pouze před Vánoci roku 1984, kdy v základní sestavě Arsenalu nastupoval například David O'Leary nebo Tony Adams.