Premier League - souhrn 15. kola

Góly: 60. Chico - 9. Danny Graham

Vybral si pro to ten nejlepší (nebo nejhorší?) okamžik. Danny Graham až do dnešního večera po odchodu ze Swansea neskóroval ve dvou různých dresech, po dobu 11 měsíců a přesně 30 zápasů. Nyní ojedinělou trefou vystřelil Hullu na jemu důvěrně známém Liberty Stadium alespoň cenný bod; reagovat totiž stihl stoper Chico...

Tigers si nicméně budou pískat, tak jako tak - vždyť nyní z cest dovážejí teprve svůj čtvrtý bod v sezoně (z 24 možných). Naopak ve Walesu si po další nečekané ztrátě drbou hlavu. Tentokrát ji ani nezaznamenali, jak je jejich "dobrým" zvykem po vystoupení na evropské scéně, nýbrž těsně před ním. A hned před tím kruciálním, přirozeně - Swansea ještě musí proti St. Gallenu ve čtvrtek pořádně zabrat, aby se probojovalo dále.

Zpátky na Liberty Stadium se dnes znovu představil Španěl Michu, kterého ale nemohli doplňovat hráči jako Rangel, Bony, Britton či Vázquez. Možná také proto byla loňská kometa opět tak neviditelná, neškodná. A jistě ji nepomohl ani fakt, že Velšané inkasovali již po osmi minutách hry. Tehdy Elmohamady centrem z pravé strany našel na zadní tyči schovaného Grahama a ten pohřbil svou dlouhou šňůru střelecké nemohoucnosti.

Swans se následně vůbec, ale vůbec nedařilo ovládnout hru a řádně zareagovat. Daviesův dalekonosný pokus byl nadlouho tím jediným za zmínku stojícím. Jinak typická kombinační hra hostů železně narážela na perfektně vystavěný obranný blok Hullu. Ačkoliv si Velšané v úvodní části přivlastnili míč na celých 67 % času, nic moc nevymysleli. Náznaky sem tam přinesl akorát jako obyčejně vlivný Shelvey, jinak se trojici stoperů dostávalo adekvátní podpory od spoluhráčů a vše bylo z pohledu Tigers v naprostém pořádku.

Menší zlom nastal zničehonic v 58. minutě. Tehdy se Swansea nepovedl rohový kop a nakonec ani Shelveyho navazující dodávka do vápna nebyla valné kvality, přesto se Chico zvládl ze šesti metrů prosadit a bylo srovnáno. Tahle branka měla Velšany nakopnout, stejně jako příchod rychlonohého Routledge, to se ale nestalo; místo toho se v pozápasovém rozhovoru manažer Hullu Steve Bruce čertil, že jeho tým nekopal penaltu po Tiendalliho "ručním" bloku hlavičky lodivodova jmenovce Alexe.

Góly: 80. Mesut Özil - 84. Gerard Deulofeu

Everton v žádném případě nezklamal ani na druhém těžkém výjezdu v řadě. Po skalpování Manchesteru United si na Emirates Stadium díky další trefě talentovaného Deulofeua dokráčel alespoň pro cenný bod. Arsenal si tedy momentálně na čele hýčká pětibodový náskok...

Arsenal začátkem očekávaného duelu párkrát rozevřel obranu, nechal Everton zhruba třikrát nebezpečně zaútočit, a tak se následně dostavily spíše opatrné pasáže, kdy už ani jedna ani druhá strana nehodlala riskovat brzké těžkosti. Směrem dopředu pak zejména Arsenal působil i nadále těžkopádně, bez plánu a v důsledku i bez jakéhokoliv ohrožení Howarda.

To Evertonu aspoň sem tam něco vyšlo v předfinální fázi jako například menší přečíslení ve 22. minutě, které uzavřela nepřesná koncovka Mirallase. Potažmo Colemanovo kostrbaté sólo až k další přespříliš vysoké ráně. Gunners poprvé zanechali všem důvěrně známý dojem až v 27. minutě, když vše začala technická paráda Mesuta Özila ještě na vlastní půlce, aby před Howardovou klecí scházel Gibbsovi pouhý krok do Cazorlova centru.

Definitivně Londýňané prozřeli teprve nějakých pět minut před pauzou. Nejprve Ramsey skoro dokonale odměřil kolmici pro Girouda, jenž v kombinaci se včasným výběhem Howarda technicky ani nemohl skórovat; vzápětí se po atraktivní ose Özil-Giroud měl do koncovky drát naopak sám Ramsey, ten to měl ale ještě složitější než předtím francouzský forvard. Pro Arsenal šlo na každý pád o příslib, že to proti Toffees přeci jen půjde.

A Kanonýrům se povedlo ideálně navázat. Ihned zkraje druhé části si Londýňané opět zjednali pořádek a jedné pohledné akci Özila s Wilsherem okamžitě scházela k úspěchu akorát prudší a lépe umístěná hlavička Cazorly. Everton zareagoval střelou, po níž se už konečně musel vrhat i Szczesny. Jejím autorem byl Pienaar.

Gunners zase jednou ukázkově zaspolupracovali o pár sekund později, když koncovku obstarával skluzující Ramsey. Howard musel být u své zadní tyče při centru Wilsherea ostražitý. I přes zlepšený projev Arsene Wenger každopádně už pro 68. minutu přichystal rovnou trojí střídání, v rámci něhož stáhl Wilsherea, Cazorlu a trochu překvapivě i Ramseyho.

Zrovna v době, kdy už vysvlečení žolíci postávali u postranní čáry, potom hrozivé nedorozumění Wilsherea s Artetou dalo vzniknout dalšímu střeleckému pokusu, se kterým si bez větších problémů poradil Szczesny. Tentokrát pálil Barkley. Jinak byli ovšem Toffees spokojeni s remízovým stavem, pochopitelně. Brzy je navíc ojedinělým pokusem postrašil Flamini, takže si následně Howard raději zdržovačkami řekl již o čtvrtou žlutou kartu v sezoně.

To ale rozhodně Everton neodsuzovalo k naprosté bezzubosti, ba spíše naopak. Mirallas, ale i Distin mohli krátce po sobě uvrhnout domácí publikum do deprese. Místo toho však zanedlouho Emirates Stadium nespoutaně jásal. Mohlo za to Rosického přenesení hry, Walcottova hlavičkovaná asistence, Giroudovo senzační promáchnutí a Özilova pohotová náprava. Theo Walcott ještě nikdy v ligové kariéře neskóroval hlavou; tahle asistence ovšem mohla být nesmírně vitální...

...jenže tak úplně nebyla. Everton měl totiž v rukávu pořád svůj mladičký, neokoukaný trumf v osobě Gerarda Deulofeua. K tomu v 84. minutě propadl centr z levé strany a barcelonská naděje ranou skrz Gibbse a s podivnou trajektorií k dobru překonala Szczesného. A mohlo být ještě hůř - kdyby Szczesny na poslední chvíli nevystartoval proti Lukakuovi. Toho do šance kostrbatou cestou vysílal opět Deulofeu.

Rozuzlení šlágru kola nakonec mohlo proběhnout klidně až ve třetí minutě nastavení, když se k dech beroucí pumelici odhodlal Giroud. Jeho sporadická bomba zpoza šestnáctky se ve vzduchu ještě trochu zkroutila a ve velké rychlosti narazila na levou tyč Howardovy svatyně. To mohla být neskutečná tečka!

Góly: 21. Steve Sidwell, 30. Dimitar Berbatov (pen.)

Šestizápasová šňůra porážek nemá dalšího pokračování. Fulham za notné pomoci sudího Mikea Deana porazil Aston Villu 2:0 a na sestupových příčkách už je jen díky horšímu skóre oproti West Hamu. Villans naproti tomu prohráli po pěti zápasech bez porážky. O výsledek se výrazně přičinil rozhodčí, který dvakrát špatně posoudil penaltové incidenty.

První branka ještě padla zcela regulérně. Předcházely mu nicméně dvě šance na obou stranách. V barvách Fulhamu spálili gólovky Berbatov a Dejagah, Villans neposlali do vedení ani z jedné ze situací Benteke. A mohl litovat, když po dvaceti minutách zabojoval po sérii hlaviček o míč Sidwell, který přetlačil v běžeckém souboji Bacunu a v těžké pozici otevřel skóre.

Horší už to bylo ve třicáté minutě, kdy Mike Dean nařídil penaltu ve prospěch Fulhamu. Bacuna přitom svedl s Kacaniklicem běžný souboj tělo na tělo, po němž záložník Whites upadl. Penalta nicméně nařízena byla a cizelérsky s ní naložil Dimitar Berbatov, jenž zvýšil náskok domácích.

Pak z úhlu výrazně zahrozil hostující Delph, jenž po narážečce s Bentekem poslal svůj direkt napříč malým vápnem těsně vedle. Pro Villans to byla od gólu ojedinělá příležitost, naopak Fulham sahal po dalších brankách. Velikou šanci spálil Berbatov, jenž díky skvělému pohybu pronikl do vápna, kde jej ale vychytal Guzan.

Ve druhé půli už diváci gól nezahlédli, ale nuda to taky nebyla. Lehkou převahu měli opět Cottagers, kteří mohli definitivně rozhodnout hned několikrát. Senderosovu hlavičku ale lapil Guzan a po jeho zaváhání v pětašedesáté minutě trefil Riise jen tyč.

Villans si za druhé dějství moc příležitostí nevytvořili, a když už šest minut před koncem mohli zdramatizovat vývoj duelu, rozhodčí je zařízl podruhé. Jasný faul na Agbonlahora ve vápně totiž neposoudil jako penaltový. Až v nastaveném čase tak pálil Benteke, ale Stekelenburg svůj tým podržel.

Góly: 37. Adam Johnson - 43. Paulinho, 49. John O'Shea (vl.)

Tottenham také podruhé v řadě odváží z půdy sestupem ohroženého celku všechny tři body za výhru 2:1. Jinak oboustranně pohledné utkání, respektive jeho výstup, už ale v žádném případě nepotěší Guse Poyeta, jenž takto nezvládl dvě domácí konfrontace s vlastními bývalými zaměstnavateli a může tak akorát nervózně vyhlížet nadcházející "cestovní" program okolo Vánoc...

Večerní sobotní duel opravdu ani chvíli nenudil, tudíž se šance rodily od samého začátku. Paulinho to brzy ambiciózně, ovšem ne nepovedeně zkoušel z uctivé vzdálenosti; na druhé straně odpověděl Bardsley krásně odměřeným nákopem a Fletcher neuspokojivým navázáním.

První střelu na branku si krátce nato připsal Holtby, když zajímavě protáhl Mannoneho. A zatímco Spurs nadále sázeli spíše na individuální akce, Sunderland se ve 20. minutě vytáhl s jednou nádhernou kombinační. Colback ji ovšem zakončil prachbídně.

Na každý pád hráli Black Cats s favoritem zcela vyrovnanou, otevřenou partii. Vzadu vesměs riskovaly obě strany, a tak se stále bylo na co koukat. Ještě do přestávky pak tedy ne zcela nečekaně došlo na úvodní trefu zápasu; co už ale překvapilo, byla hrubice jinak spolehlivého Llorise. Ten ve 37. minutě akorát líznul Čelůstkův centr a nechal ho tím pádem dopadnout přímo ke kopačkám Adama Johnsona. Jeho koncovka již byla nekompromisní, jakkoliv ji produkovala křídelníkova slabší pravá noha.

Jenže Tottenham se do zápasu vrátil ještě včas, a to skrze povedenou standardku. Přetažený centr na zadní tyči sklepával Chadli a Paulinho zase jednou osvědčil svůj střelecký instinkt, když předskočil svého strážce a dloubl míč mezi nohy Mannoneho.

Druhé dějství pro Sunderland odstartovalo mimořádně smolně. Už s Chelsea Black Cats vlastně zlomil vaz vlastenec, dnes to nebylo o ničem jiném. O’Shea přitom s Dembélého přízemním centrem ani nemohl nic moc dělat, trefen byl na krátkou vzdálenost a tak akorát do paty, odkud se balon odrazil na přední tyč. Tam si s ním už zaskočený Mannone neporadil.

Tahle šťastná náhoda Kohouty definitivně nakopla. Holtby s Lennonem ihned registrovali zablokované střely z nadějných pozic a Spurs bylo obecně celé hřiště. Další znamenitou možnost uklidnit Tottenham neproměnil Defoe po lahodné kolmici Holtbyho. Místo toho favorit pomalu začínal propadávat ve středu pole, a když už Villas-Boas zareagoval vysvlečením Sandra, ten byl okamžitě velmi šťastným hráčem, jakmile ve vlastním vápně zcela očividně a docela dobře úmyslně zahrál rukou.

Tottenham odpověděl na první pohled přesvědčivě (pěknou akcí a tyčí Defoea), na pohled druhý zkrátka stále nedostatečně. To se mohlo projevit hned v 82. minutě, kdy se Borini dostal na puntíku k nechtěnému míči a trestuhodně jej odpálil přímo do Llorisovy náruče.

Paulinho (nejen) dnes představoval pro soupeře skrytou hrozbu svými náběhy z hloubi pole a Sunderland málem pykal sedm minut před koncem, kdy se brazilský záložník zase jednou vydal kupředu a nepřesnou hlavičkou lehce znehodnotil výbornou práci Townsenda. Ránu jeho samotného pak pro změnu vyrazil nad břevno Mannone. Mackems už za omezené podpory obecenstva nijak výrazně nepozlobili.

Góly: 42. Daniel Osvaldo - 10. Sergio Agüero

Před sezonou se hovořilo o třech favoritech na titul. Chelsea, Manchester United a Manchester City. Ani jeden z nich zatím nenaplňuje předpoklady a dnes navíc ani jeden nevyhrál. Citizens dopadli z trojlístku nejlépe, když na půdě Southamptonu získal bod za remízu 1:1. Znovu se prosadil kanonýr Agüero.

Jeho branka padla už v úvodu zápasu. Skvělá akce Kolarova byla následována povedeným centrem, jež dostál své kvality. Agüero na rozdíl od všech obránců ucouvl potřebný krok a v nelehké pozici nasměroval míč do sítě. Argentinec mohl po půl hodině ještě zvýšit, ale tentokrát po Zabaletově pasu přestřelil.

První poločas nicméně byli aktivnější hráči Southamptonu a než se šlo poprvé do kabin, měli řadu šancí. Lovrenova hlavička skončila těsně mimo, Corkova rána z dálky nenadělala Pantilimonovi větší potíže, stejně tak Shawova, a Chambers v obrovské šanci hlavou minul.

Saints se dočkali až tři minuty před koncem, kdy si o nesmrtelnost řekl Dani Osvaldo. Reprezentant Itálie se chopil míče, zcela bez potíží udělal školáka z kapitána Kompanyho, následně i ze Zabalety a fenomenální střelou přesně vymetl šibenici v bráně Manchesteru City.

O šance nebyla nouze ani v půli druhé, leč ke gólu nevedly. Za Citizens ostatně ještě před přestávkou pálil těsně nad Nasri, aby ho pět minut po obrátce napodobil Agüero, jenž mířil o kousek vedle.

Větší příležitost na rozhodnutí nicméně měli domácí. Jmenovitě Rodriguez, který krásně přešel přes tři hráče do šestnáctky a jen skvělý zákrok Pantilimona nedovolil příznivcům Saint oslavovat. Stejný hráč pak v poslední větší šanci utkání mířil hlavou těsně mimo.

Góly: 13. Gary Hooper, 89. Leroy Fer

Více než 20 střeleckých pokusů, více než polovina napřená mezi tři tyče - a nic, prohra 0:2. West Bromwich se ponořuje do deprese nebývalých rozměrů a podstatně hůře mu je také při pohledu na tabulku. Kvůli výhře Crystal Palace má rázem na sestupové pásmo náskok pouhých dvou bodů. To Norwichi se zkraje prosince hnedka dýchá snáze...

Klíčem k senzačnímu úspěchu žlutozelených byl beze sporu start; a hromadné zahazování šancí na druhé straně, přirozeně. Nicméně vše to skutečně odstartovala 14. minuta a parádní akce s parádní koncovkou, která darovala Norwichi vedení. Howson krásně na dálku prostrčil míč Ferovi, ten se rychle zorientoval, za patami McAuleyho narýsoval kolmici pro Hoopera a jeho koncovka přesně k pravé tyči již neměla nejmenší chybu.

West Brom odpověděl tak, že si Mulumbu v rychlosti narazil s Amalfitanem a pak naštěstí pro apatický Norwich vypálil po zemi přímo do Ruddyho připravené náruče. Stejně si vzápětí počínal také Anichebe při hlavičce po rohu. Po další standardce se zase při brilantním náběhu ve vzduchu dobře nesrovnal McAuley. Ruddyho proto radši z horšího postavení jedovatou ranou prověřil Anichebe. První salvu tedy Canaries přečkali.

I nadále každopádně kupili tolik hloupých chyb, až to nebylo možné. Ani takové hektolitry vody na mlýn WBA však nebyli domácím nic moc platné. Stejně jako to, že Canaries nezvládali bránit ani standardky a prakticky každá jim "smrděla". Sessegnon se například ve 40. minutě mohl pokoušet o drzou patičku po rohu, a jen těsně mu to nevyšlo.

Hned po změně stran se dostavil silný apel na rozhodčího po ruce Redmonda. Clattenburg měl zřejmě zakrytý výhled. A tak to Albion opět musel zkoušet jinačí cestou, kde to dál ve finální fázi skřípalo až běda. Litovat musel hlavně Berahino, když využil nesmyslu Redmonda, vyřítil se před Ruddyho a pak v situaci 1 na 1 ani netrefil brankový prostor. To se holt nesmí stávat.

Howson na opačném konci hrací plochy čistě ojediněle pálil po hodině hry nad břevno - to však z velmi dobře připravené pozice, stačilo jen stlačit balon o něco níže. Jinak ale dál Norwich působil, že tohle prostě nemůže přežít bez újmy.

Vždyť Martin Olsson dokonce v jednu chvíli přihrával akorát na nohu soupeři, konkrétně Sessegnonovi, jenž měl nehledě na úhel rozhodně propálit Ruddyho. Ten nakonec včas srazil nohy k sobě, aby opět spasil tápající hosty. A hned v 68. minutě si mohl opakovaně vyřvat hlasivky. Tentokrát když Redmond nedával pozor, nepřijal přihrávku a v důsledku toho z vyložené pozice hrubě nepovedeně zakončoval Long.

Ruddy přitom i nadále sbíral jeden vysoký míč za druhým a i nadále přihlížel, kterak Albion proniká defenzivním valem Canaries (pokud o něm vůbec můžeme hovořit) jako nůž máslem. V 75. minutě například Mulumbu ani to nepotřeboval, aby ze střední vzdálenosti poděsil hostující příznivce.

Berahino už pálil znovu po proniknutí do šestnáctky, tentokrát nastřelil boční síť. A to nejlepší na konec si schoval Ruddy pro 87. minutu, když se neskutečně vymrštil proti Longově pomalé, ale perfektně umístěné hlavičce. Potom už dílo nevídané zkázy pro Clarkeovu partu dokonal Leroy Fer svým menším sólem, navedením balonu na slabší pravačku a překonáním Myhilla.

Fanoušci Baggies měli přirozeně dost a houfně opouštěli tribuny...

Góly: 42. Peter Crouch, 50. Stephen Ireland, 90. Oussama Assaidi - 9. André Schürrle, 53. André Schürrle

Hazard byl neviditelný, z mrtvých vstal Schürrle. Němcův skvělý výkon ověnčený dvěma góly však Chelsea nestačil. Nezvykle často inkasující celek nezvládl klíčové momenty v utkání na půdě Stoke City a z Britannia Stadium odjíždí po porážce 3:2 bez bodu.

Už v páté minutě se aktivní Schürrle chopil míče, potáhl jej po pravé straně a zpětnou přihrávkou oslovil Ramirese. Více starostí než brankář domácích však měli příznivci za Begovićovou svatyní. Bosenský gólman se míče nedotkl ani v minutě desáté, tentokrát ale z jiného důvodu. Mikel přihrál André Schürrlemu, ten si dobrým driblingem lehce pohrál s Shawcrossem a navzdory skluzujícímu Whelanovi otevřel levačkou skóre.

Chelsea byla v prvním poločase jasně lepší týmem. Gólem mohly skončit i pokusy Maty a Ramirese, jenže Španěl byl v zakončení málo důrazný a Brazilec pro změnu mířil znovu nad. Potters si za celou první půli vyprodukovali jednu jedinou příležitost, jež se navíc ani za šanci považovat nedá. Rohový kop dopadl tak nějak k nohám Petera Crouche, který využil zmateného výběhu Petra Čecha a mezi jeho nohama vyrovnal. Úvodní dějství, které příliš nenadchlo, tak skončilo remízou.

Patrně si však hráči obou týmů v kabinách píchli něco do žil, jelikož úvod druhého poločasu byl dechberoucí. Už pět minut po obrátce zmrazil hostující fanoušky Stephen Ireland, který zakroutil přihrávku od Walterse tak přesně, že se od tyčky odrazil do brány Petra Čecha. Vedení však Stoke vydrželo asi tři minuty. Na druhé straně totiž po Matově přímáku odkopl Crouch míč jen na hranici vápna k Schürrlemu a ten opět svojí slabší nohou vyrovnal.

Na německém křídelníkovi byla vidět obrovská chuť, čemuž se ani nedá divit, jelikož po nastoupil v základní sestavě po pěti ligových zápasech. V nich navíc střídal jen třikrát a dvakrát z toho na méně než deset minut. Více než měsíční půst mohl ukončit dokonce hattrickem, jeho další pokus bohužel trefil jen břevno. Apetit potvrdil i vzápětí, ovšem tentokrát jeho rána postrádala razanci a Begović ji pohodlně sebral ze země.

Stoke se znovu do šance dostal až dvacet minut po přestávce, ale stálo to za to. Crouch dostal vysoký míč na zem a přiťukl jej Irelandovi, jenž ale v obrovské šanci vysoko přestřelil. Velkou šanci na rozhodnutí měl deset minut před koncem Frank Lampard. Přímý kop těsně za vápnem ale kopl po zemi na stranu Begoviće, jenž tak neměl s jeho střelou sebemenší potíž.

Rozhodnutí vyrovnaného duelu přinesla jeho poslední minuta. Samuel Eto’o potvrdil svoji absolutní zbytečnost na hřišti, svůj dvacetiminutový propadák korunoval ztrátou míče při protiútoku Blues, jehož následkem byl brejk Stoke. Brilantně vyřešenou akci proměnil ve zlatý gól Assaidi, jenž po pouhých čtyřech minutách na hřišti krátkou kličkou ošálil Ivanoviće a fantastickou ranou nedal Čechovi sebemenší šanci.

Góly: 6. Cameron Jerome, 57. Marouane Chamakh

Crystal Palace se pomalu, ale jistě škrábe nahoru. Nyní si poprvé od svého postupu zpět do Premier League (a tedy i prvně od roku 2004) připsalo dvě vítězství v řadě - a v tabulce už má stejně bodů jako 17. West Ham. Vítězný gól si připsal Cameron Jerome, bývalý hráč Cardiffu a shodou okolností Pulisův známý ze Stoku...

Cardiff na Britannia Stadium odstartoval dobře a Fraizer Campbell vlastně brzy zahodil zlatou příležitost, když osamocen ve vápně hlavou nezužitkoval Cowieho centr. Tohle však byla na delší dobu jediná výhružka Bluebirds; ofenzivní vozba Eagles představovala pro soupeřův obranný val jinačí hrozbu, konstantní hrozbu.

Zejména Jeromeho fyzická síla se osvědčovala. Nejprve ještě sice kmenového hráče Stoku zklamala koncovka, o pár chvil později už ale nejenže odtlačil Turnera s Caulkerem, ale také pohodlně odhlavičkoval do sítě Puncheonův milimetrový centr. V půlce úvodního dějství potom mohl debutující střelec ještě zvýšit, kolmici Dikgacoie už ovšem neprodal.

Také další host v kádru Crystal Palace a velmi aktivní článek dnešní sestavy Jason Puncheon se dnes relativně trápil při střelbě, když si hned dvakrát nachytal míč do středu a pak netrefil vymezený prostor, nicméně to až tak nevadilo.

V 57. minutě Turner sice nebojácně odvrátil Bannanův míč, to však pouze ke kopačkám neomylného Chamakha. Ten si připsal již svůj třetí zásah v ročníku a upokojil tak domácí fanoušky, kteří přitom dříve i poté přihlíželi jedné spálené šanci Jeromeho za druhou.

Góly: 42. Guy Demel (vl.), 47. Mamadou Sakho, 81. Luis Suárez, 84. Luis Suárez - 66. Martin Škrtel (vl.)

Nezastavitelný. Luis Suárez sice nepředvedl tak dokonalý výkon jako ve středu proti Norwichi, než skóroval, tak i několik šancí spálil. Vytáhl se ale na konci zápasu, kde gólem a asistencí rozhodl o pohodlné výhře Liverpoolu nad West Hamem 4:1. Reds i díky němu poskočili na druhou příčku tabulky, jejich konkurenti Chelsea a Man City totiž ztratili.

Uruguayec ostatně mohl otevřít skóre už po deseti minutách, to když svůj únik zakončil nerazantně a nechal vyniknout Jaaskelainena. Podobně selhal v závěru poločasu Sterling, jenž pro změnu v samostatném nájezdu poslal míč okolo finského brankáře mimo bránu. Na druhé straně došlo jen k jedné vážně situaci, jež skončila geniálním zákrokem Mignoleta po Maigově hlavičce.

Do přestávky se přesto favorit dostal do vedení. Johnson přiklepl míč do vápna Suárezovi, jeho střelu sice Jaaskelainen vyrazil, ale jen do Demela, který balón nešťastně posunul do sítě. Hned po změně stran skórovali Reds znovu, centr Gerrarda kostrbatě dotlačil do sítě stoper Sakho.

Liverpool měl soupeře na lopatě, gólové šance bohužel pro něj spálili jak Coutinho, tak i Sterling - především on zásluhou výborného Jaaskelainena. A trest přišel záhy. V šestašedesáté minutě odcentroval do vápna Reds Demel, Jarvis hlavičkou vracel míč před bránu, kde si jej Škrtel srazil do sítě.

Klid na kopačky hráčů Liverpoolu vrátil až deset minut před koncem nejlepší střelec Premier League Luis Suárez. Centr Johnsona, přesná hlavička pod břevno a bylo to 3:1. Poslední štulec vrazil do zad Hammers opět Suárez. Krátce po vyloučení agresivního Nolana se osekávačkami zbavil bránícího soupeře a svoji ránu otřel o blokujícího O’Briena. Míč se od břevna odrazil do sítě a svěřenci Brendana Rodgerse mohli definitivně slavit.

Góly: 61. Yohan Cabaye

Jednadvacet krát dva je kolik? Inu, skoro těch 41 let, kterých fanoušci Newcastlu pročekali na další výhru na Old Trafford. A pro Davida Moyese to tedy znamená bezmála dvojnásobný průšvih než předcházející domácí kolaps s Evertonem, v Divadle snů rovněž tradičně neúspěšným. Zkrátka - pokud se začátkem sezony hovořilo o krizi Red Devils, nebylo to nic proti tomuhle...

Přitom v Manchesteru byli všichni povzbuzeni tím, že na místě suspendovaného Rooneyho mohl alespoň po čtyřech vynechaných zápasech naskočit Robin Van Persie. Teď už je ale euforie tatam; místo toho se narodily první dvě slepené porážky před domácím publikem od koncovky sezony 2001/02. Kdy United finišovali jako třetí...

První poločas na Old Trafford byl poněkud opatrný z obou stran. Pětičlenná záloha Newcastlu pracovala dostatečně pilně, aby dokonale eliminovala už tak omezenou kreativní sílu věhlasnějšího soka; a tak si Krul připsal jediný prvopoločasový zákrok při Jonesově střele z hranice šestnáctky. Největší šanci před pauzou registroval Newcastle: složitější zákrok musel předvést de Gea proti Debuchyho ráně.

Více ve své kůži jako by se Red Devils cítili alespoň těsně po přestávce, když Hernandéz brzy otestoval Krula a následně Evra hlavičkoval do tyče. Po odrazu od brankové konstrukce navíc mičuda narazila na Anitovu paži, takže se ještě domácí dožadovali pokutového kopu. K tomu nicméně nedošlo - a místo toho zapršelo na opačném konci hřiště.

Zhruba po hodině hry utekl po pravé straně Sissoko a ve správný čas na správném místě nalezl utěšeně pálícího krajana Cabayeho. ManUtd tedy před vlastním diváctvem opět pustilo do vedení protivníka; a již potřetí si nenašlo cestu k žádnému comebacku. Van Persie skóroval z ofsajdového postavení, Januzaje vychytal Krul a Zaha při své ligové premiéře za Red Devils ve slušné příležitosti minul...