Premier League - souhrn 21. kola

Góly: 76. Christian Benteke - 34. Jack Wilshere, 35. Olivier Giroud

Arsenal se zejména na přelomu kalendářního roku tváří jako pravý velkoklub - je schopný vyhrávat zápasy, v nichž ani zdaleka nepůsobí nejlépe, podobně jako činil nedávno na Newcastlu. Tentokrát si Gunners odvážejí upocené tři body z Villa Parku, kde tudíž zůstávají i po více než 15 letech neporaženi...

Arsenal měl vskutku k přesvědčivosti daleko. Na dnešního soupeře vyrukoval s poněkud bezzubou "házenou" a jen těžko se od ní oprošťoval. Snazší by to možná bylo, kdyby Giroud hned zkraje minimálně natrefil na vymezený prostor při pěkném centru Sagny, jenže takového uklidnění se Kanonýrům nedostalo.

Naopak Benteke s Delphem měli brzy trestat chvilku nepozornosti defenzivní složky Arsenalu, druhý jmenovaný ale svou levačkou nasměroval míč vedle levé tyče. Jinak se každopádně alespoň působilo výhradně před Guzanovou brankou; sice jen v rámci neškodného obléhání velkého vápna, ovšem i to je jistý způsob působení.

Zhruba po uplynutí úvodní čtvrthodiny se zápasu dostalo nepříjemného přerušení. Do hlavy byl trefen domácí obránce Nathan Baker, jenž po předlouhém ošetřování a minutě strávené v bezvědomí otřesen opouštěl hrací plochu. Aston Villa tak - pokolikáté už letos - přišla během utkání o stopera, aby se do středu obrany musel pod tlakem příchozího Bacuny přesunout pravý bek Lowton.

Což v první chvíli Villans tolik nerozhodilo, zdálo se - El Ahmadi zakončoval ve 22. minutě po nenápadné akci, když se Cazorla milosrdně vykašlal na jeho bránění. A s Gunners to dál vypadalo všelijak, hlavně ne tak, že všemi možnými prostředky usilují o povinné vedení. Ovšem pak přišla jedna vražedná dvouminutovka a Londýňané měli de facto odpracováno, podle čehož se také pevně řídily nadcházející pasáže.

Nicméně výměnou zato byl krátký úsek mezi 34. a 35. minutou doopravdovým výkvětem kopané značky Arsenal. Nejprve Monreal utekl po levé straně, na ose hřiště našel mírně pod sebou Wilsherea a ten perfektně zkontroloval svou koncovku levou nohou; posléze pro změnu anglický záložník vystoupil coby skvělý asistent, když jemným nákopem našel Girouda, ten si míč stáhl ze vzduchu citlivým nártem a následně levačkou pohotově zvýšil na 2:0.

Po změně stran se nějaký čas odvíjela ta samá tuplovaná nuda, dokud se neprobral Christian Benteke a nevydal se na pouť za prolomení 11 kol trvajícího střeleckého půstu. Belgický forvard se na podzim do sítě Arsenalu trefil rovnou dvakrát a také dnes si mohl počínat stejně. Nejdříve však svůj atletický volej ještě nenasměroval mezi tři tyče, a tak si se svou radostí musel počkat až do 76. minutě, kdy se prosadil po brilantním Lowtonově centru. To už bylo pro Villu pozdě, ačkoliv to favorit alespoň ve výsledku neměl tak snadné.

Góly: 39. Peter Crouch, 45. Charlie Adam, 85. Jonathan Walters - 5. Ryan Shawcross (vl.), 32. Luis Suárez, 51. Steven Gerrard (pen.), 71. Luis Suárez, 87. Daniel Sturridge

V deseti utkáních na Britannia Stadium inkasovalo Stoke City sedm branek. Dnes v jednom jediném hned pět. Hlavními postavami byli útočníci Liverpoolu Luis Suárez a Daniel Sturridge. První jmenovaný dalšími dvěma góly posílil své akcie na překonání Alana Shearera v historických tabulkách, druhý dal jeden gól a další připravil.

Liverpoolu vyšel naprosto perfektně už úvod zápasu, což jim do průběhu utkání znatelně rozvázalo nohy. Houževnatého soupeře pokořili za velké pomoci paní štěstěny; Coutinho kulišáckým obloučkem nabil na dělovku z dvaceti metrů Cissokhovi, který napálil míč do Shawcrosse, od něhož se odrazil za záda bezmocného Butlanda, který reagoval na původní trajektorii.

Ve dvacáté minutě mohl skórovat Phillipe Coutinho, který po akci Sterlinga pálil z hranice šestnáctky těsně nad. Reds se však do dvougólového vedení dostali až po půlhodině a další výpomoci Ryana Shawcrosse. Stoper Potters si neporadil se zpětnou hlavičkou Pieterse, míč mu vyzobl Suárez, který jednadvacátým gólem v sezoně odskočil Ronaldovi na čele evropských střelců.

Do poločasu však stihli svěřenci Marka Hughese vyrovnat. Na rozdíl jediné branky snížil dlouhán Peter Crouch, který si našel ve vápně ideální prostor a nasměroval hlavou do branky Arnautovićův centr. Gólem do šatny pak na 2:2 upravil Charlie Adam, jenž využil zaváhání Liverpoolu ve středu pole a překrásnou střelou k tyči nedal Mignoletovi pražádnou šanci.

Druhý poločas zahájil pochybným rozhodnutím hlavní sudí, který jen potvrdil, že dnes arbitři neměli dobrý den. Pietersův odkop zasáhl Sterlingovu ruku a mladý křídelník postupoval na branku. Ve vápně si počkal na lehký kontakt od Wilsona a uráčil se k zemi. Velmi diskutabilní penaltu proměnil kapitán Steven Gerrard a Liverpool znovu vedl.

Čtvrtá zásilka za záda nešťastného Jacka Butlanda už žádnou kontroverzí nezapáchala. Na hřiště se v šestašedesáté minutě konečně dostal Daniel Sturridge a hned po pěti minutách vyrobil gól pro svého kolegu. Chytrou přihrávkou do vápna našel Suáreze a ten druhým zásahem v zápase uklidnil fanoušky Reds.

Zvýšený tep ale vydržel divákům ve Stoke-on-Trent až do konce. Nějakých osm minut před koncem základní hrací doby měl velkou šanci na snížení Walters, který však ztroskotal na skvělém Mignoletovi. Za dvě minuty už ale souboj vyhrál útočník domácích, naopak gólman Liverpoolu zaváhal jako školák a slabou střelu se mezi rukou a tělem nechal proklouznout.

Mrzet ho to nicméně nemuselo, jelikož poslední slovo si vzal skvělý Daniel Sturridge. Jeho první střelu po centru ze strany sice báječně vyrazil Butland, ale pohotový útočník se chopil míče znovu a dělovkou prostřelil vše, co mu stálo v cestě. Uzavřel tak skóre na konečných 5:3 pro Liverpool.

Góly: 8. Edin Džeko, 90+5. Álvaro Negredo

Na tenhle zápas nebudou na severu Anglie vzpomínat s úsměvem. Mohlo by se dokonce hovořit o krádeži, kterou na Newcastlu spáchal rozhodčí Mike Jones se svým pomezním kolegou. Díky pochybně neuznané brance Tiotého nakonec Manchester City vyhrál v St. James Parku 2:0 po brankách Džeka a Negreda.

Už v první desetiminutovce se dostal favorit do vedení. Silva dostal míč ke Kolarovi, ten klasickým pasem z levé strany oslovil ve vápně Edina Džeka, jenž si nic nedělal z toho, že je pod tlakem Stevena Taylora a chladnokrevně otevřel skóre. Tatáž rýmovačka se opakovala s tím rozdílem, že výsledným adresátem byl Negredo, jenž ale na pas srbského beka nedosáhl.

Domácí se do hry dostali pořádně až po půlhodině hry, nicméně to stálo za to. Nejprve zahrozil po rohu Cabayeho Taylor, ale zamířil vedle. Pak si Yohan Cabaye změnil roli na zakončovatele a z úhlu donutil Harta k zákroku. Větší rozruch ale vzbudil následný roh. Po něm se totiž míč odrazil k Cheickovi Tiotému, jenž se napřáhl, vypálil a...

...míč zastavila až třepotající se síť. Výbuchu emocí srovnatelnému s legendárním vyrovnání na 4:4 ze zápasu s Arsenalem však přinejmenším velice necitlivě utnul tipec čárový sudí. Na jeho popud totiž hlavní rozhodčí Jones branku neuznal. Důvod? Postavení hráčů v tzv. mrtvém ofsajdu. Jenže ti nestáli ve výhledu Joe Harta ani omylem a tak zůstane zápas navždy pokryt zašedlým stínem pochybností.

Logickým vyústěním okamžiku byla vlna protestů od manažera Pardewa, fanoušků i hráčů, kteří první poločas dohráli nadmíru nervózně a agresivně. Byli jsme svědky frustrovaného zakopávání míčů a především surových zákroků, který předvedl třeba Santon na Nasriho nebo Silva na Tiotého. Ten nejodpornější si však nechal jeden z hráčů na závěr zápasu.

Druhou půli zahájili lépe domácí. Fernandinho odkopl v tísni míč jen k Anitovi, který neprodleně pálil, jenže jeho přesně mířená střela k tyči postrádala potřebnou razanci a Hart si s ní poradil. Na druhé straně měl na hlavě důležitý druhý gól Álvaro Negredo, jenž se položil do Silvova centru a jen skvělý reflexní zákrok Tima Krula udržel akcie Newcastlu na jakés takés úrovni.

Stoupnout ještě výrazněji mohly v devětašedesáté minutě, kdy Gouffran překrásným vysokým pasem uvolnil ve vápně Rémyho, jenž míč skvěle zpracoval a ani střelou nezklamal, jenže hbitá noha Joe Harta vystřelila pohotově a v cestě do sítě balonu zabránila.

A pak si svoji chvilku slávy užil dnes pravý obránce Newcastlu Yanga-Mbiwa. Jeho zákeřný kopanec do kolene Nasriho ve chvíli, kdy ani náhodou nemohl zasáhnout míč, patrně vyřadí francouzského fotbalistu na několik měsíců ze hry. Citizens nakonec v závěru zápasu své vítězství potvrdili - Milner poslal do samostatného úniku Negreda a ten s velkým štěstím a nadvakrát překonal Krula.

Góly: 47. Antonio Valencia, 59. Danny Welbeck

Odplata byla sladká. Zrovna před týdnem Manchester United potkal relativně nečekaný pohárový exit ve třetím kole FA Cupu, a soupeřem mu tehdy nebyl nikdo jiný než velšský celek ze Swansea. S ním se nyní Red Devils utkali také v rámci domácí soutěže, a tváří v tvář první šňůře čtyř prohraných zápasů od roku 1961...tentokrát už ale své příznivce nezklamali.

Speciálně je potom musel potěšit, pokolikáté už, mladíček Adnan Januzaj. Belgický teenager stál u zrodu obou gólových akcí a k velkým výkonům inspiroval rovněž duo Welbeck-Kagawa, aby pak společně dokonale zahladili absenci dvou ofenzivních tahounů Rooneyho s Van Persiem. Zapomínat by se ale nemělo také na defenzivní podpěru v Nemanjovi Vidićovi, jenž perfektně vymazal Bonyho Wilfrieda.

Swans potom byla docela k ničemu tradiční územní převaha, neboť do větších příležitostí se železně dostávali akorát ďáblové. Zpočátku to byly především Januzajovy standardky, co ohrožovalo Tremmelovu svatyni - ať už nepřímo nebo přímo, když si to jeden Belgičanův projektil namířil rovnou do břevna.

Své šance ale dále spálil také kompletní trojlístek Vidić-Fletcher-Evra a vůbec nejblíže gólu se po výtečné spolupráci Valencii s Rafaelem na pravé straně ocitl Danny Welbeck. Ten se nakonec přeci jen dočkal, to však až po oslavách kolegy Valencii, kterého vyzval ke skórování Kagawa sklepnutím Januzajova centru.

Welbeckovi pak talentovaný křídelník posloužil již z pravé strany, ani tentokrát ale nešlo o čistou asistenci. Nejprve se musel o střelu pokusit Evra, teprve záhy přišel na řadu Welbeckův šikovný dotyk. Tím už se United definitivně uklidnili a v klidu dohrávali. Třetí branku mohl, respektive měl přidat Smalling po nádherné výzvě od Kagawy, jenž ale také nebyl bez másla na hlavě, když jednu jeho střelu z čáry odklízel záložník Britton.

Góly: 42. Carlton Cole, 90+3. Mark Noble

Ligový debut se již Olemu Gunnarovi Solskjaerovi tolik jako ten soutěžní nevyvedl; ba ani zdaleka. Naproti tomu Sam Allardyce si může pořádně oddychnout, když jeho West Ham po dvou pohárových výbuších nejenže ubránil, ale i v závěru ještě o něco posílil hubené vedení nad Cardiffem. V důsledku si oba dnešní soupeři mění postavení; Bluebirds se ocitají v sestupovém pásmu, Londýňané o chloupek na svobodě...

Pokud letos někde Cardiff alespoň zčásti naplňuje potenciál zlobivého nováčka, je to u sebe doma. Dnes se tu ale lépe cítili hosté. Ti také jako první zahrozili, když Roger Johnson polostřelou polocentrem orazítkoval pravou tyč Marshallovy klece. Nedlouho poté se znovu přihlásil o slovo tradiční neduh WHU - chatrné zdraví jeho hráčů. Tentokrát to ošklivou kolizí odnesl Guy Demel, kvůli jehož komplikovanému ošetřování se následně muselo nastavovat až 12 minut.

Pořádné protažení úvodní části ovšem Bluebirds nijak nepomohlo. Cardiff se dlouho nemohl prosadit, ačkoliv zejména Craig Noone působil v nezvyklé roli levého křídelníka velmi živě. Adrián nicméně poprvé musel do akce až po půlhodině hry, a hned papírově nebyl úspěšný - středem hřiště se proběhl Kim Bo-Kyung, vypálil do břevna a nebýt v pohotovosti branková technika, mohl zřejmě také oslavovat branku.

Z podobné vzdálenosti následně pokoušel štěstí také Noone, byli to ovšem Kladiváři, kdo se ještě do poločasu ujal vedení. Taylor přenesl hru na levou stranu, Jarvis lahodně odcentroval a Carlton Cole vnějším nártem otevřel skóre jen krátce před začátkem odpočítávání onoho dlouhého nastavení.

Do druhé části již přišel velšský celek povzbudit uzdravený Bellamy a jeho přítomnost byla okamžitě znát. Však se po pouhých dvou minutách parádním přímým kopem vehementně zasazoval o vyrovnání, proti byl však Hudson, jenž z ideální pozice netrefil vymezený prostor. To záhy nepotrestal Jarvis, a tak mohli Bluebirds definitivně nastoupit cestu za úpravou skóre.

Jen brilantní zákrok Adriána například vystavil stopku Campbellovi a nedaleko úspěchu byl také Bellamyho pokus z přímého kopu. Vše navíc posléze mohlo začít gradovat po Tomkinsově druhé žluté kartě. Důsledek však nakonec šokoval, neboť opět dělal radost hostům: pouhý trojlístek obránců riskujícího Cardiffu v nastavení neustrážil Noblea, jenž zvýšil na konečných 0:2.

Góly: 50. Christian Eriksen, 73. Jermain Defoe

Tottenham pokračuje novým manažerem Timem Sherwoodem ve zlepšených výkonech i výsledcích a uspěl i dnes v domácím duelu s Crystal Palace. Popáté za sebou tak neprohrál a poskočil na pátou příčku tabulky. Eagles naopak díky výhře Sunderlandu na hřišti Fulhamu spadl na samé dno Premier League.

Favorit utkání vstoupil do malého londýnského derby lépe, konkrétně o sobě dal vědět mladičký záložník Bentaleb, jehož tečovanou střelu musel zastavit Speroni. 19letý Francouz zaperlil i po půlhodině hry, když fantastickou ranou z pětadvaceti metrů rozezvonil tyč, načež míč přejel přes brankoviště a kousíček za druhou tyčkou zajel za brankovou čáru.

Jenže to bylo z repertoáru Tottenhamu v první půli vlastně vše. Mnohem více šancí na gól měli překvapivě hráči Crystal Palace, tu největší přitom spálil už po sedmi minutách hanebným způsobem Jason Puncheon. Chamakh upadl v šestnáctce po souboji s Dembelem a pokutového kopu se chopil právě 27letý Angličan. Penaltu si však patrně spletl s odkopem od brány a napodobil legendární pokusy Beckhama či Ramose.

Nebyla to však jediná šance Eagles na vedoucí gól. Llorise prověřil štiplavou ranou Jerome; tečovaným projektilem pak těsně vedle zamířil Puncheon. Z následného rohu navíc hosté vyprodukovali zajímavý závar, který klidně mohl skončit míčem v brance Spurs. V cestě za čáru mu však paradoxně zabránil Bolasie.

Druhý poločas už ale domácí podle očekávání ovládli. Stačilo jim pět minut k tomu, aby otevřeli skóre. Naughtonův krásný dlouhý pas na hranici vápna prodloužil Adebayor k Eriksenovi, dánský středopolař si těžký míč zpracoval a z druhého doteku jej nechytatelně napálil do šibenice Speroniho klece.

Blízko druhého zásahu byl střídající Defoe, který je z Tottenhamu na odchodu do Toronta. Průnik do vápna zakončil povedenou střelou, která však pod dohledem Speroniho a Adebayora branku netrefila. Drobný útočník se prosadil až dvacet minut před koncem. Míč na něj protlačil Lennon, Defoe si ve vápně poradil s Moxeym a přes Speroniho zvýšil na konečných 2:0.

Crystal Palace sahal alespoň po snížení, ale i přes solidní příležitosti se mu to nepodařilo. Střídající Guedioura pálil ze solidní vzdálenosti těsně vedle, Chamakhovu hlavičku posunul konečky prstů nad břevno Lloris a Tottenham tak dotáhl vítězství s čistým kontem do konce.

Góly: 52. Steve Sidwell - 29. Adam Johnson, 41. Sung-yueng Ki, 69. Adam Johnson, 85. Adam Johnson (pen.)

Blýská se v Sunderlandu na lepší časy? Po dvou vítězstvích v pohárech uspěl díky nebojácnému výkonu na Craven Cottage a konečně se odtrhl z poslední příčky. Hattrickem a gólovou přihrávkou se o sobotní radost u doposud nejhoršího celku ligy postaral výborný Johnson.

Své střelecké choutky prezentoval od prvních minut Berbatov, nejprve však hlavičkoval pouze do Mannoneho a chvíli poté nevyužil skvělé přihrávky Reithera a v dobré pozici minul. Obdobně si vedl i Dempsey při pokusu z dvaceti metrů, Stockdale tak musel vytahovat solidní zákrok proti Bardsleymu, jenž umístěnou ranou mohl po osmnácti minutách mohl domácí polít ledovou vodou.

V líbivém tempu pokračoval Fletcher, který po sehrané standardní situaci hlavičkoval těsně nad. Na druhé straně vyslal Dempsey do gólové šance Taarabta, Mannone byl u tyče včas a čtyři minuty poté se mohl radovat z vedení svého týmu. Po faulu Riiseho se k přímému kopu z třiadvaceti metrů postavil Johnson a výstavní střelou přes zeď dovolil brankáři jen nic neřešící teč blíže k břevnu.

Black Cats nechtěly nechat nic náhodě a obraz hry se nikterak nezměnil. A sladké ovoce za další snahu sklidili ještě před poločasem. Přímý kop á la "zkrácený roh" zahrál Johnson chytře po zemi na Ki Sung-Yonga, který s notnou dávkou štěstí propálil vše, co mu stálo v cestě.

Domácí se vrátili do zápasu v šesté minutě druhé půle a opět se tak stalo po standardní situaci. Na centr z rohového kopu si do malého vápna seběhl trestuhodně nehlídaný Sidwell, jenž nemusel ani vyskočit, aby hlavičkou nechytatelně snížil.

Jenže Sunderland se důležitých bodů vzdát nechtěl, v 62. minutě sice ještě Amorebietou tečovaný pokus Cattermola Stockdale vyrazil, za sedm minut už musel tahat balón z brány. Bleskurychlý přechod do útoku končil přihrávkou za obránce Ki na Johnsona, který se stal hráčem zápasu přesným zasunutím mezi nohy brankáře.

To ostatně potvrdil pět minut před koncem řádné hrací doby, kdy se postavil k pokutovému kopu po faulu Senderose na Altidora a Stockdala poslal na druhou stranu. Sunderland tak vrátil konkurentovi v boji o udržení porážku z prvního kola a pomalu se zvedá z hlubokých vod sestupu.

Góly: 23. Gareth Barry, 59. Kevin Mirallas

Everton doma načíná nový kalendářní rok v uhlazeném stylu - čistým kontem a pohodovou výhrou nad Norwichem, díky níž se alespoň dočasně posouvá do první čtyřky. Gólově naprázdno již posedmé z posledních osm kol vyšel Romelu Lukaku, také dnes jej však zastoupili kolegové; jmenovitě Barry a Mirallas se svými parádními trefami.

Roberto Martínez to na Norwich vždycky uměl. S Wiganem proti němu stanul celkem sedmkrát a podlehl mu všehovšudy jednou. Dnes si bilanci ani zdaleka nepokazil. A nakročeno k tomu ani nikdy neměl. Lukaku sice zkraje nevídaně selhal na zadní tyči, když měl zhruba z metru odhlavičkovat do sítě precizní centr Osmana, ale to ještě nic moc neznamenalo.

Své menší selhání si navíc brzy odbyl také nejlepší střelec protější strany Gary Hooper, jemuž stačilo si dlouhý míč za obranu akorát lépe zpracovat, a mohl si Howarda v klidu vychutnat. Zpátky na opačném konci hřiště nepřesně pálil také Leighton Baines po narážečce s Mirallasem, aby se pak už ze stejného místa prosadil Gareth Barry. Tomu ještě milosrdně uhýbal Bennett, aby se znamenitý šutér ze střední vzdálenosti prosadil pro změnu přímo z rohu šestnáctky.

Prakticky z totožné pozice to bezmála po půlhodině hry zkoušel na druhé straně Van Wolfswinkel, i když on na to šel docela jinak - pravačkou technicky kroutil míč na zadní tyč a vyzval tak Howarda k řádně "pocukrovanému" zákroku. Většinu času to byl nicméně spíš Everton, kdo zlobil. Když takhle ve 34. minutě vystartovali hned čtyři fotbalisté v modrém na jednoho nebohého zadáka Norwiche s parťákem po levé ruce, bylo následně hodně zle. Coleman ovšem po výtečné spolupráci Pienaara s Bainesem nezakončoval s chladnou hlavou.

Domácí každopádně vskutku kralovali, počínali si velmi suverénně. Jednu slabší, leč ve výsledku nepotrestanou chvilku si Everton vybral až těsně před pauzou, když nejprve Howard hasil hrubku spoluhráčů, a pak byl výměnou za to zastoupen na čáře při chabém pokusu Snodgrasse.

Zhruba deset minut po obrátce se o prolomení dlouhé předlouhé střelecké mlčenlivosti marně pokoušel Van Wolfswinkel, jehož po vysunutí Johnsonem výborně dostal pod tlak mladík Stones.

A nepřímo tak položil základy poklidnému dohrávání v podání Karamelek. Ty totiž ještě do konce druhé třetiny zápasu upokojil Kevin Mirallas, jenž pro jednou převzal Bainesem strážené řemeslo exekuce přímých kopů a vedl si náramně. Z pravé strany se překrásně trefil na přední tyč, Ruddy zkrátka nemohl doskočit včas.

Dalším cílem Evertonu se zdálo být darovat gól zatím spíše tápajícímu Lukakuovi, jenž spálil tak velkou příležitost zkraje úvodního dějství. Jenže Belgičanovi dnes štěstí nepřálo. Chvíli po Mirallasově úspěchu zase nepochodil a pak - když už se mu to konečně povedlo - byl pro změnu usvědčen z těsného ofsajdu. A za okamžik to byl tentokrát Bennett, kdo na poslední chvíli rázně vystoupil proti Lukakuově snaze skórovat.

Blízko návratu do utkání byl Norwich teprve v 79. minutě, kdy od země do tyče hlavičkoval Snodgrass a snižovat teoreticky mohl i Van Wolfswinkel. Další pokus skotského křídelníka potom brilantně zablokoval Heitinga. K ničemu dalšímu se již hosté nedostali.

Góly: 66. Adam Lallana

Přílišné zábavy na St. Marry's Stadium se diváci nedočkali. Domácí nakonec zaslouženě ukořistili tři body po zlepšeném výkonu v druhé půli a po dvou měsících tak mohli na svém stadionu slavit.

Svatí se od úvodu prokazovali svým typickým stylem a rychle nasbírali výrazný náskok v držení míče. Nicméně, že by se díky tomu musel cítit Foster v častějším nebezpečí, se říct nedá. Hosté si v defenzívě vedli takřka bezchybně a postupem času dokázali balón ukořistit pro delší dobu na polovině soupeře. Sami se ovšem neprezentovali lepší ofenzívou a i nepřesné zakončení bylo vzácným momentem.

Nejblíže k otevření skóre měl ve 27. minutě Reid, který poslal dalekonosný přímý kop decimetry nad břevno. Domácí kladné vzrušení přišlo až pět minut po přestávce, kdy Rodriguez ukradl rozehrávku Mulumbovi a uháněl proti jedinému obránci, z vápna pak mířil metr vedle tyče.

Aktivní nástup jen předznamenal hmatatelnou převahu domácích v druhém dějství, Foster se přesto do akce příliš nedostával. O to hůře se cítil v 66. minutě, kdy se exkluzivním centrem z prvního doteku zády k brance blýskl Ramirez a na vápně zapomenutý Lallana přízemní ranou podél brankáře rozvlnil síť.

Lehkonozí Svatí bez problémů hájili své vedení až do 89. minuty, kdy tragicky selhal Long. Tři minuty hrající Vydra rozšířil na Ridgewella, který pohotově přihrál před malé vápno na děsivě osamoceného Longa, ten zblízka nepochopitelně trefil pouze Boruce. Ten se tak po zlomenině ruky vrátil tím nejlepším možným způsobem - čistým kontem.

Góly: 56. Eden Hazard, 87. Fernando Torres

Tohle utkání rozhodně nemělo patřit k těm jednodušším z pohledu Chelsea. Hull také londýnskému klubu nadělal velké problémy. Přesto nakonec svěřenci Josého Mourinha zvítězili pohodlně a s čistým kontem k tomu. Branky Edena Hazarda a Fernanda Torrese rozhodly o vítězství Blues na hřišti Tigers 2:0 a také o tom, že minimálně do neděle bude Chelsea shlížet na tabulku z úplné špičky.

Úvod zápasu odpovídal defenzivní zdatnosti obou celků. Chelsea je pod Mourinhem známá konsolidovaností své obrany, není proto divu, že na půdě soupeřů držela před zápasem druhé místo v počtu nejnižšího počtu obdržených branek (11) za Evertonem. Hull je zase perfektní na svém stadionu, méně gólu než Tigers (6) nikdo v Premier League doma nedostal.

A tak se utkání odvíjelo v takovém línějším rytmu. Chelsea držela míč na svých kopačkách častěji, ale v prvních minutách byl nebezpečnější Hull. První ránu na bránu vypustil Elmohamady, ale Čech s ní neměl sebemenší problémy. Až pumelici Livermora musel brankář s typickou helmou na hlavě vyrážet s vypětím sil.

Hráči Blues se překvapivě často dopouštěli technických chyb, především v jednoduchých nahrávkách. Ramires, Azpilicueta, Luiz a nakonec kapitán John Terry, který přes tečujícího soupeře dostal míč do šestnáctky k Sagbovi a mohl děkovat andělům strážným, že útočník tmavé pleti se svojí šancí naložil prachbídně a ani netrefil branku.

Chelsea se k první střele na branku dostala až po půlhodině hry, ale stála opravdu za to. Ashley Cole lahodným obloučkem vyslal do vápna Hazarda, ten kostrbatě dostal míč pod sebe na Oscara, před nímž se ve vzdálenosti devíti metrů zjevila brána krytá pouze gólmanem McGregorem. Brazilec si nicméně s stoprocentní gólovkou neporadil a i díky famóznímu zákroku brankáře Hullu zůstalo skóre neměnné.

José Mourinho bude mít po zápase patrně opět o čem hovořit, jelikož sudí Mark Clattenburg posoudil jedinou diskutabilní situaci v obou šestnáctkách ve prospěch domácích. Hazarda dosti razantním způsobem srazil tělem k zemi Meyler, ale píšťala anglického sudího zůstala němá. Vzápětí už byl skutečně faulován Luiz, který se sám chopil v závěru poločasu přímého kopu a ranou pod břevno nadělal McGregorovi velké potíže.

Druhé dějství vlastně navázalo na to první, opět se začalo hrát opatrně, jedinou zajímavou situací prvních deseti minut byl další přímý kop Davida Luize, který před gólmanem domácích skočil a úplnou malinou tak nebyl. Poradil si s ním však, což se nedá říci o ráně Edena Hazarda z šestapadesáté minuty. Drobný Belgičan předvedl svoji klasickou akci, kdy z levé strany navedl míč do středu hřiště a před šestnáctkou vypálil nechytatelně přesně k tyči - 0:1.

Blues předvedli ve druhém poločase lepší výkon, hru ve většině času kontrolovali a soupeře k šancím nepouštěli. Naopak sama Chelsea mohla utkání rozhodnout, když po skvělém průniku Williana do vápna pálil Oscar, jemuž ránu skvěle zablokoval kapitán Hullu Davies.

A tak musel o definitivní výhře Blues rozhodnout kritizovaný útočník Fernando Torres, jenž si tak dokonale osladil dvoustý zápas v Premier Leauge. Tři minuty před koncem zakončil protiútok úspěšným soubojem jeden na jednoho a milimetrovou ranou k bližší tyči - dal tak skóre konečnou podobu.